Aaron Goldstein

02.09.2015 Q&A
zdroj: od Rity  .. http://ritastatusreport.blogspot.nl/2015/09/02092015-q.html
 
- storm si je vedomy slabeho vykonu Ruskych komonitnych manazerov v poslednom streame
- na jar vyvojari zaviedli novy anti-bot system, ktory viedol k zabanovaniu velkeho poctu botov
- Storm zozbieral velke mnozstvo informacii od hracov z Ruskej komunity ohladne problemov v hre, teraz ich ide analyzovat. Vysledky ale nebudu publikovane koli obavam zo zleho vykladu
- 9.10 patch sposobil alebo bol spojeny s masivnymi vypadkami na RU serveroch, kde 3-4 servre z 10 zkapali
- jeden hrac zacal reportovat mikrolagy v 9.10, Storm potvrdil ze je viac reportov o topm (mrznutie pri prepinani zo sniper modu do arkade)
- niekolko reportov naznacuje problemy v sniper mode od 9.10, bude to presetrene
- Q: Mozete prestat ukazovat hracom Priruckovy screen kazdy patch ? A: Spravime to tak, ze ho uvidite zakazdym ked zapnete hru!
- Panzer IV Schmalturm sa nezmenil v 9.10
 

03.09.2015 Q&Azdroj do Rity: http://ritastatusreport.blogspot.nl/2015/09/03092015-q.html  
- Storm nesuhlasi, ze sucastny tutorial je na ... ehm. na nic (autocezurovane) .. - je na to aby naucil ludi to najzakladnejsie: ako sa pohybovat a ako strielat
- v buducnosti bude tutorial vylepseny
- Storm potvrdil: zobrazovacia funkcia z AW (moznost si prezriet vozidlo, co este nemas v garazi) by mala byt implementovana
- vela hracov po 9.10 na RU servry sa stazuje na uletene strely (divne uhly mino kruhu). Storm to vysvetluje, ze to moze byt zlym stavom RU serverov... (pozn. redaktora: tak to maju napikatschu aj EU server, lebo jedna strela vcera vecer mne osobne letela tak mimo, ze som to za moju noob karieru este nevidel.)
-v 9.10 je bug v nastaveni "nechcem byt pozyvany do dynamickej caty" nefunguje  (hraci ktori nechcu byt pozyvany do plutonu dostavaju pozvanky), WG zistuje preco 
- moznost aby hraci si mohli vyberat ktore medaily sa zobrazia na prvej stranke okna uspechov nebude, "Mame dolezitejsie veci na praci" (pozn. asi musia viac chlastat)
- RU hraci stale zuria koli kompenzacii v kreditoch. Storm bannuje uplakancov...
- vyvojari sa rozhodli neurobit nastavenie na nezobrazovanie spamu o vzniknutych dynamickych catach (pozn. lenivci !!)

09/09/2015 Q&A
zdroj od Rity: http://ritastatusreport.blogspot.nl/2015/09/09092015-q.html
 
Dnes nic moc.....
 
Storm stale zbiera chyby z 9.10 (je tam nieco s Opevnenim, ale popis je nejasny)
- Davnejsie bolo povedane, ze ked bude novy render plne optimalizovany, ze stary ("stara grafika) bude kompletne nahradeny. Teraz Storm tvrdi, ze je velmi tazke optimalizovat jediny render pre vsetky konfiguracie a ze pravdepodobne ostanu obidva.
- Conqueror sa asi docka vylepsenia - vylepsena veza najdena v archivoch Davida "Listy" Listera a neake ine vylepsenia od tiez neho (vylepseny predny pancier). Storm to riesi momentalne interne vo WG
 
 

Je libo sličné kapitánky???
 
http://pkwot.blogspot.cz/2015/09/wows-0410-hetumogers-girl-mod.html
 

 
EDIT:
Přidávám raději i přeupnutí na ulozto...
 
http://ulozto.cz/xBw8wkPK/hetumoger-girl-mod-wows-0-4-1-0-zip
 
EDIT 2:
 
Mód má (dle mě) docela pěknou novou úvodní nahrávací obrazovku
 

 
Ale bohužel nemění jména.... Takže takové pěkné děvče jménem Thomas Riley vypadá docela děsivě...
 

Profesor František Navara

Český profesor, který pomohl v boji proti ponorkám

 



 
František Navara se narodil 2. března 1901 v Dačicích v okrese Jindřichův Hradec. V roce 1919 odmaturoval na reálce v Telči a odešel studovat do Prahy. Vystudoval matematiku a deskriptivní geometrii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Po ukenčení studia odešel jako učitel do Strážnice. V roce 1935 se vrací do Telče na Gymnázium Otokara Březiny jako profesor matematiky a geometrie. Později přešel na vysokou školu v Jihlavě. Už tehdy nosil v hlavě nápad na nový způsob navádění torpéd na akustickou stopu lodního šroubu. Po podvolení se Mnichovskému diktátu odešel i se synem k příbuzným do USA.
 

 
Faksimile dopisu s podpisem Alberta Einsteina
 
Protože neznal žádného zástupce vojenských úřadů USA, tak napsal dopis se svým nápadem profesoru Albertu Einsteinovi na  Princetonskou univerzitu. Přesto, že byl Albert Einstein tehdy ještě zapřísalý pacifista a odmítal se zapojovat do experimentů spojených se zbrojním průmyslem, tak ho nápad profesora Navary zaujal. Oba si v srpnu 1938 vyměnili několik dopisů ve kterých po počáteční kritice nakonec Albert Einstein přislíbil profesoru Navarovi podporu a zařídil profesoru Navarovi schůzku s odborníky z US Navy. Pofesor Navara jim předal svůj nápad bez jakýchkoliv finančních nároků. Naopak žádal, aby jeho jméno nebylo v souvislosti s tímto vynálezem nikdy uvedeno. Profesor Navara se chystal vrátit zpět do vlasti a oprávněně se obával represí, pokud by vyšlo najevo, že předal Američanům nápad vojenského charakteru. 
 

 
Poté se skutečně vrátil do vlasti. Profesor František Navara válku přežil. Po roce 1945 pracoval v pražském Výzkumném technickém ústavu jako matematik-specialista. Krátce zastával místo odborného asistenta matematiky na Pedagogickém institutu v Jihlavě, po jehož zrušení přešel jako vedoucí ústavu matematiky na Vysokou školu zemědělskou do Jihlavy. V roce 1972 předal svému synovi Einsteinovy dopisy. 27. ledna 1973 profesor František Navara zemřel. Dopisy se objevily v roce 1998 v dražbě ve světoznámé aukční síni Christie’s. Všechny je vydražil neznámý sběratel za 12 650 dolarů.
 
 
A jaký byl osud nápadu profesora Navary???
Americké námořnictvo začalo pracovat na leteckém protiponorkovém torpédu na základě návrhu profesora Navary na podzim roku 1941. Část pro akustickou detekci zpracovávaly Harvard Underwater Sound Lab vespolupráci s Bell Telephone Labs. Označení bylo Project 61 "FIDO". Elektrický pohon torpéda zpracovával General Eletric. V červnu 1942 se americké námořnictvo rozhodlo zavést torpédo do výroby pod označením "Mine Mark 24". Poprvé bylo vyzkoušeno v listopadu 1942
 

 
Po dopadu do vody začalo torpédo kroužit a vyhledávat cíl podle šířeného zvuku. Torpédo mohlo pronásledovat ponorku deset minut rychlostí 12 uzlů v hloubce sedmnácti metrů. Později byla tato hloubka zvětšena na  padesát metrů. Podrobnosti o torpédu byly přísně utajovány. Dne 14. května 1943 východně od Grónska napadl hlídkový letoun Consolidated PBY Catalina napadl torpédem Mine Mark 24 ponorku typu VIIC U-640 pod velením Oberleutnanta zur See Karl-Heinze Nagela a úspěšně jí potopil.
 

 
Řez torpédem Mine Mark 24
 
Účinnost torpéda se pohybovala okolo 22%, což bylo na svou dobu ohromující (hlubinné nálože dosahovaly cca 9% účinnost)
 
Počet útoků, ve kterém byly vypuštěny torpéda Mine Mark 24  - 264
Celkový počet  vypuštěných torpéd Mine Mark 24 (na všechny cíle)  - 340
Počet torpéd Mine Mark 24 použitých proti ponorkám  - 204
Počet torpéd Mine Mark 24 svržených na ponorky z amerických letadel  - 142
Počet torpéd Mine Mark 24 svržených ze spojeneckých (především Britských) letadel  - 62
Počet německých ponorek potopených pomocí torpéd Mine Mark 24  - 31
Počet poškozených německých ponorek pomocí torpéd Mine Mark 24 - 15
Počet japonských ponorek potopených pomocí torpéd Mine Mark 24 - 6
Počet japonských ponorek poškozených pomocí torpéd Mine Mark 24 - 3
Celkový počet ponorek potopených pomocí torpéd Mine Mark 24 (německé a japonské)  - 37
Celkový počet poškozených ponorek pomocí torpéd Mine Mark 24  - 18
 
Někdy je uváděno, že pomocí tohoto torpéda byla potopena i ponorka U-954 na jejíž palubě byl syn velkoadmirála Dönitze Peter. Bohužel se tato informace nezakládá na pravdě. U-954 byla potopena 19. května 1943 jihovýchodně od Grónského mysu Farewell britskými fregatami HMS Jed a HMS Sennen pomocí vrhače hlubinných min Hedgehog (Ježek).
 
Na základě torpéda Mine Mark 27 bylo vyvinuto také ponorkové torpédo Mark 27 "Cutie", které bylo využíváno americkými ponorkami zejména proti eskortním lodím.
 
TTD torpéda Mine Mark 24
 
Průměr: 19 palců (46 cm).
Délka: 84 palců (2,13 m).
Hmotnost: 680 lb (308 kg).
Hlavice: 92 lb (41,7 kg) výbušnina HBX.
Pohon: 5 koňských sil (3,7 kW) elektrický motor pohánějící jedinou vrtuli, hnaný olověnou baterií o napětí 48 voltů.
Rychlost a vytrvalost: 12 uzlů na 10 minut, což činilo dosah asi 4000 yardů (3700 m)
Naváděcí systém: 4 piezoelektrické hydrofony pracující na frekvenci 24 kHz a elektronkový systém pro zpracování signálu s proporcionálním řízením.
Maximální výška odhozu: 200 až 300 ft (60 m až 90 m)
Maximální rychlost startu letadla: 120 uzlů (220 km / h).
 
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Mark_24_mine
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Navara
internet

Profesor František Navara

Český profesor, který pomohl v boji proti ponorkám

 



 
František Navara se narodil 2. března 1901 v Dačicích v okrese Jindřichův Hradec. V roce 1919 odmaturoval na reálce v Telči a odešel studovat do Prahy. Vystudoval matematiku a deskriptivní geometrii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Po ukenčení studia odešel jako učitel do Strážnice. V roce 1935 se vrací do Telče na Gymnázium Otokara Březiny jako profesor matematiky a geometrie. Později přešel na vysokou školu v Jihlavě. Už tehdy nosil v hlavě nápad na nový způsob navádění torpéd na akustickou stopu lodního šroubu. Po podvolení se Mnichovskému diktátu odešel i se synem k příbuzným do USA.
 

 
Faksimile dopisu s podpisem Alberta Einsteina
 
Protože neznal žádného zástupce vojenských úřadů USA, tak napsal dopis se svým nápadem profesoru Albertu Einsteinovi na  Princetonskou univerzitu. Přesto, že byl Albert Einstein tehdy ještě zapřísalý pacifista a odmítal se zapojovat do experimentů spojených se zbrojním průmyslem, tak ho nápad profesora Navary zaujal. Oba si v srpnu 1938 vyměnili několik dopisů ve kterých po počáteční kritice nakonec Albert Einstein přislíbil profesoru Navarovi podporu a zařídil profesoru Navarovi schůzku s odborníky z US Navy. Pofesor Navara jim předal svůj nápad bez jakýchkoliv finančních nároků. Naopak žádal, aby jeho jméno nebylo v souvislosti s tímto vynálezem nikdy uvedeno. Profesor Navara se chystal vrátit zpět do vlasti a oprávněně se obával represí, pokud by vyšlo najevo, že předal Američanům nápad vojenského charakteru. 
 

 
Poté se skutečně vrátil do vlasti. Profesor František Navara válku přežil. Po roce 1945 pracoval v pražském Výzkumném technickém ústavu jako matematik-specialista. Krátce zastával místo odborného asistenta matematiky na Pedagogickém institutu v Jihlavě, po jehož zrušení přešel jako vedoucí ústavu matematiky na Vysokou školu zemědělskou do Jihlavy. V roce 1972 předal svému synovi Einsteinovy dopisy. 27. ledna 1973 profesor František Navara zemřel. Dopisy se objevily v roce 1998 v dražbě ve světoznámé aukční síni Christie’s. Všechny je vydražil neznámý sběratel za 12 650 dolarů.
 
 
A jaký byl osud nápadu profesora Navary???
Americké námořnictvo začalo pracovat na leteckém protiponorkovém torpédu na základě návrhu profesora Navary na podzim roku 1941. Část pro akustickou detekci zpracovávaly Harvard Underwater Sound Lab vespolupráci s Bell Telephone Labs. Označení bylo Project 61 "FIDO". Elektrický pohon torpéda zpracovával General Eletric. V červnu 1942 se americké námořnictvo rozhodlo zavést torpédo do výroby pod označením "Mine Mark 24". Poprvé bylo vyzkoušeno v listopadu 1942
 

 
Po dopadu do vody začalo torpédo kroužit a vyhledávat cíl podle šířeného zvuku. Torpédo mohlo pronásledovat ponorku deset minut rychlostí 12 uzlů v hloubce sedmnácti metrů. Později byla tato hloubka zvětšena na  padesát metrů. Podrobnosti o torpédu byly přísně utajovány. Dne 14. května 1943 východně od Grónska napadl hlídkový letoun Consolidated PBY Catalina napadl torpédem Mine Mark 24 ponorku typu VIIC U-640 pod velením Oberleutnanta zur See Karl-Heinze Nagela a úspěšně jí potopil.
 

 
Řez torpédem Mine Mark 24
 
Účinnost torpéda se pohybovala okolo 22%, což bylo na svou dobu ohromující (hlubinné nálože dosahovaly cca 9% účinnost)
 
Počet útoků, ve kterém byly vypuštěny torpéda Mine Mark 24  - 264
Celkový počet  vypuštěných torpéd Mine Mark 24 (na všechny cíle)  - 340
Počet torpéd Mine Mark 24 použitých proti ponorkám  - 204
Počet torpéd Mine Mark 24 svržených na ponorky z amerických letadel  - 142
Počet torpéd Mine Mark 24 svržených ze spojeneckých (především Britských) letadel  - 62
Počet německých ponorek potopených pomocí torpéd Mine Mark 24  - 31
Počet poškozených německých ponorek pomocí torpéd Mine Mark 24 - 15
Počet japonských ponorek potopených pomocí torpéd Mine Mark 24 - 6
Počet japonských ponorek poškozených pomocí torpéd Mine Mark 24 - 3
Celkový počet ponorek potopených pomocí torpéd Mine Mark 24 (německé a japonské)  - 37
Celkový počet poškozených ponorek pomocí torpéd Mine Mark 24  - 18
 
Někdy je uváděno, že pomocí tohoto torpéda byla potopena i ponorka U-954 na jejíž palubě byl syn velkoadmirála Dönitze Peter. Bohužel se tato informace nezakládá na pravdě. U-954 byla potopena 19. května 1943 jihovýchodně od Grónského mysu Farewell britskými fregatami HMS Jed a HMS Sennen pomocí vrhače hlubinných min Hedgehog (Ježek).
 
Na základě torpéda Mine Mark 27 bylo vyvinuto také ponorkové torpédo Mark 27 "Cutie", které bylo využíváno americkými ponorkami zejména proti eskortním lodím.
 
TTD torpéda Mine Mark 24
 
Průměr: 19 palců (46 cm).
Délka: 84 palců (2,13 m).
Hmotnost: 680 lb (308 kg).
Hlavice: 92 lb (41,7 kg) výbušnina HBX.
Pohon: 5 koňských sil (3,7 kW) elektrický motor pohánějící jedinou vrtuli, hnaný olověnou baterií o napětí 48 voltů.
Rychlost a vytrvalost: 12 uzlů na 10 minut, což činilo dosah asi 4000 yardů (3700 m)
Naváděcí systém: 4 piezoelektrické hydrofony pracující na frekvenci 24 kHz a elektronkový systém pro zpracování signálu s proporcionálním řízením.
Maximální výška odhozu: 200 až 300 ft (60 m až 90 m)
Maximální rychlost startu letadla: 120 uzlů (220 km / h).
 
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Mark_24_mine
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Navara
internet

Porovnání velikostí Pzkpfw I a Pzkpfw V
 

 
 
(zdroj: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=116&t=14&p=223483#p223480 )

Porovnání velikostí Pzkpfw I a Pzkpfw V
 

 
 
(zdroj: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=116&t=14&p=223483#p223480 )

Profesor František Navara

Český profesor, který pomohl v boji proti ponorkám

 



 
František Navara se narodil 2. března 1901 v Dačicích v okrese Jindřichův Hradec. V roce 1919 odmaturoval na reálce v Telči a odešel studovat do Prahy. Vystudoval matematiku a deskriptivní geometrii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Po ukenčení studia odešel jako učitel do Strážnice. V roce 1935 se vrací do Telče na Gymnázium Otokara Březiny jako profesor matematiky a geometrie. Později přešel na vysokou školu v Jihlavě. Už tehdy nosil v hlavě nápad na nový způsob navádění torpéd na akustickou stopu lodního šroubu. Po podvolení se Mnichovskému diktátu odešel i se synem k příbuzným do USA.
 

 
Faksimile dopisu s podpisem Alberta Einsteina
 
Protože neznal žádného zástupce vojenských úřadů USA, tak napsal dopis se svým nápadem profesoru Albertu Einsteinovi na  Princetonskou univerzitu. Přesto, že byl Albert Einstein tehdy ještě zapřísalý pacifista a odmítal se zapojovat do experimentů spojených se zbrojním průmyslem, tak ho nápad profesora Navary zaujal. Oba si v srpnu 1938 vyměnili několik dopisů ve kterých po počáteční kritice nakonec Albert Einstein přislíbil profesoru Navarovi podporu a zařídil profesoru Navarovi schůzku s odborníky z US Navy. Pofesor Navara jim předal svůj nápad bez jakýchkoliv finančních nároků. Naopak žádal, aby jeho jméno nebylo v souvislosti s tímto vynálezem nikdy uvedeno. Profesor Navara se chystal vrátit zpět do vlasti a oprávněně se obával represí, pokud by vyšlo najevo, že předal Američanům nápad vojenského charakteru. 
 

 
Poté se skutečně vrátil do vlasti. Profesor František Navara válku přežil. Po roce 1945 pracoval v pražském Výzkumném technickém ústavu jako matematik-specialista. Krátce zastával místo odborného asistenta matematiky na Pedagogickém institutu v Jihlavě, po jehož zrušení přešel jako vedoucí ústavu matematiky na Vysokou školu zemědělskou do Jihlavy. V roce 1972 předal svému synovi Einsteinovy dopisy. 27. ledna 1973 profesor František Navara zemřel. Dopisy se objevily v roce 1998 v dražbě ve světoznámé aukční síni Christie’s. Všechny je vydražil neznámý sběratel za 12 650 dolarů.
 
 
A jaký byl osud nápadu profesora Navary???
Americké námořnictvo začalo pracovat na leteckém protiponorkovém torpédu na základě návrhu profesora Navary na podzim roku 1941. Část pro akustickou detekci zpracovávaly Harvard Underwater Sound Lab vespolupráci s Bell Telephone Labs. Označení bylo Project 61 "FIDO". Elektrický pohon torpéda zpracovával General Eletric. V červnu 1942 se americké námořnictvo rozhodlo zavést torpédo do výroby pod označením "Mine Mark 24". Poprvé bylo vyzkoušeno v listopadu 1942
 

 
Po dopadu do vody začalo torpédo kroužit a vyhledávat cíl podle šířeného zvuku. Torpédo mohlo pronásledovat ponorku deset minut rychlostí 12 uzlů v hloubce sedmnácti metrů. Později byla tato hloubka zvětšena na  padesát metrů. Podrobnosti o torpédu byly přísně utajovány. Dne 14. května 1943 východně od Grónska napadl hlídkový letoun Consolidated PBY Catalina napadl torpédem Mine Mark 24 ponorku typu VIIC U-640 pod velením Oberleutnanta zur See Karl-Heinze Nagela a úspěšně jí potopil.
 

 
Řez torpédem Mine Mark 24
 
Účinnost torpéda se pohybovala okolo 22%, což bylo na svou dobu ohromující (hlubinné nálože dosahovaly cca 9% účinnost)
 
Počet útoků, ve kterém byly vypuštěny torpéda Mine Mark 24  - 264
Celkový počet  vypuštěných torpéd Mine Mark 24 (na všechny cíle)  - 340
Počet torpéd Mine Mark 24 použitých proti ponorkám  - 204
Počet torpéd Mine Mark 24 svržených na ponorky z amerických letadel  - 142
Počet torpéd Mine Mark 24 svržených ze spojeneckých (především Britských) letadel  - 62
Počet německých ponorek potopených pomocí torpéd Mine Mark 24  - 31
Počet poškozených německých ponorek pomocí torpéd Mine Mark 24 - 15
Počet japonských ponorek potopených pomocí torpéd Mine Mark 24 - 6
Počet japonských ponorek poškozených pomocí torpéd Mine Mark 24 - 3
Celkový počet ponorek potopených pomocí torpéd Mine Mark 24 (německé a japonské)  - 37
Celkový počet poškozených ponorek pomocí torpéd Mine Mark 24  - 18
 
Někdy je uváděno, že pomocí tohoto torpéda byla potopena i ponorka U-954 na jejíž palubě byl syn velkoadmirála Dönitze Peter. Bohužel se tato informace nezakládá na pravdě. U-954 byla potopena 19. května 1943 jihovýchodně od Grónského mysu Farewell britskými fregatami HMS Jed a HMS Sennen pomocí vrhače hlubinných min Hedgehog (Ježek).
 
Na základě torpéda Mine Mark 27 bylo vyvinuto také ponorkové torpédo Mark 27 "Cutie", které bylo využíváno americkými ponorkami zejména proti eskortním lodím.
 
TTD torpéda Mine Mark 24
 
Průměr: 19 palců (46 cm).
Délka: 84 palců (2,13 m).
Hmotnost: 680 lb (308 kg).
Hlavice: 92 lb (41,7 kg) výbušnina HBX.
Pohon: 5 koňských sil (3,7 kW) elektrický motor pohánějící jedinou vrtuli, hnaný olověnou baterií o napětí 48 voltů.
Rychlost a vytrvalost: 12 uzlů na 10 minut, což činilo dosah asi 4000 yardů (3700 m)
Naváděcí systém: 4 piezoelektrické hydrofony pracující na frekvenci 24 kHz a elektronkový systém pro zpracování signálu s proporcionálním řízením.
Maximální výška odhozu: 200 až 300 ft (60 m až 90 m)
Maximální rychlost startu letadla: 120 uzlů (220 km / h).
 
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Mark_24_mine
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Navara
internet

Profesor František Navara

Český profesor, který pomohl v boji proti ponorkám

 



 
František Navara se narodil 2. března 1901 v Dačicích v okrese Jindřichův Hradec. V roce 1919 odmaturoval na reálce v Telči a odešel studovat do Prahy. Vystudoval matematiku a deskriptivní geometrii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Po ukenčení studia odešel jako učitel do Strážnice. V roce 1935 se vrací do Telče na Gymnázium Otokara Březiny jako profesor matematiky a geometrie. Později přešel na vysokou školu v Jihlavě. Už tehdy nosil v hlavě nápad na nový způsob navádění torpéd na akustickou stopu lodního šroubu. Po podvolení se Mnichovskému diktátu odešel i se synem k příbuzným do USA.
 

 
Faksimile dopisu s podpisem Alberta Einsteina
 
Protože neznal žádného zástupce vojenských úřadů USA, tak napsal dopis se svým nápadem profesoru Albertu Einsteinovi na  Princetonskou univerzitu. Přesto, že byl Albert Einstein tehdy ještě zapřísalý pacifista a odmítal se zapojovat do experimentů spojených se zbrojním průmyslem, tak ho nápad profesora Navary zaujal. Oba si v srpnu 1938 vyměnili několik dopisů ve kterých po počáteční kritice nakonec Albert Einstein přislíbil profesoru Navarovi podporu a zařídil profesoru Navarovi schůzku s odborníky z US Navy. Pofesor Navara jim předal svůj nápad bez jakýchkoliv finančních nároků. Naopak žádal, aby jeho jméno nebylo v souvislosti s tímto vynálezem nikdy uvedeno. Profesor Navara se chystal vrátit zpět do vlasti a oprávněně se obával represí, pokud by vyšlo najevo, že předal Američanům nápad vojenského charakteru. 
 

 
Poté se skutečně vrátil do vlasti. Profesor František Navara válku přežil. Po roce 1945 pracoval v pražském Výzkumném technickém ústavu jako matematik-specialista. Krátce zastával místo odborného asistenta matematiky na Pedagogickém institutu v Jihlavě, po jehož zrušení přešel jako vedoucí ústavu matematiky na Vysokou školu zemědělskou do Jihlavy. V roce 1972 předal svému synovi Einsteinovy dopisy. 27. ledna 1973 profesor František Navara zemřel. Dopisy se objevily v roce 1998 v dražbě ve světoznámé aukční síni Christie’s. Všechny je vydražil neznámý sběratel za 12 650 dolarů.
 
 
A jaký byl osud nápadu profesora Navary???
Americké námořnictvo začalo pracovat na leteckém protiponorkovém torpédu na základě návrhu profesora Navary na podzim roku 1941. Část pro akustickou detekci zpracovávaly Harvard Underwater Sound Lab vespolupráci s Bell Telephone Labs. Označení bylo Project 61 "FIDO". Elektrický pohon torpéda zpracovával General Eletric. V červnu 1942 se americké námořnictvo rozhodlo zavést torpédo do výroby pod označením "Mine Mark 24". Poprvé bylo vyzkoušeno v listopadu 1942
 

 
Po dopadu do vody začalo torpédo kroužit a vyhledávat cíl podle šířeného zvuku. Torpédo mohlo pronásledovat ponorku deset minut rychlostí 12 uzlů v hloubce sedmnácti metrů. Později byla tato hloubka zvětšena na  padesát metrů. Podrobnosti o torpédu byly přísně utajovány. Dne 14. května 1943 východně od Grónska napadl hlídkový letoun Consolidated PBY Catalina napadl torpédem Mine Mark 24 ponorku typu VIIC U-640 pod velením Oberleutnanta zur See Karl-Heinze Nagela a úspěšně jí potopil.
 

 
Řez torpédem Mine Mark 24
 
Účinnost torpéda se pohybovala okolo 22%, což bylo na svou dobu ohromující (hlubinné nálože dosahovaly cca 9% účinnost)
 
Počet útoků, ve kterém byly vypuštěny torpéda Mine Mark 24  - 264
Celkový počet  vypuštěných torpéd Mine Mark 24 (na všechny cíle)  - 340
Počet torpéd Mine Mark 24 použitých proti ponorkám  - 204
Počet torpéd Mine Mark 24 svržených na ponorky z amerických letadel  - 142
Počet torpéd Mine Mark 24 svržených ze spojeneckých (především Britských) letadel  - 62
Počet německých ponorek potopených pomocí torpéd Mine Mark 24  - 31
Počet poškozených německých ponorek pomocí torpéd Mine Mark 24 - 15
Počet japonských ponorek potopených pomocí torpéd Mine Mark 24 - 6
Počet japonských ponorek poškozených pomocí torpéd Mine Mark 24 - 3
Celkový počet ponorek potopených pomocí torpéd Mine Mark 24 (německé a japonské)  - 37
Celkový počet poškozených ponorek pomocí torpéd Mine Mark 24  - 18
 
Někdy je uváděno, že pomocí tohoto torpéda byla potopena i ponorka U-954 na jejíž palubě byl syn velkoadmirála Dönitze Peter. Bohužel se tato informace nezakládá na pravdě. U-954 byla potopena 19. května 1943 jihovýchodně od Grónského mysu Farewell britskými fregatami HMS Jed a HMS Sennen pomocí vrhače hlubinných min Hedgehog (Ježek).
 
Na základě torpéda Mine Mark 27 bylo vyvinuto také ponorkové torpédo Mark 27 "Cutie", které bylo využíváno americkými ponorkami zejména proti eskortním lodím.
 
TTD torpéda Mine Mark 24
 
Průměr: 19 palců (46 cm).
Délka: 84 palců (2,13 m).
Hmotnost: 680 lb (308 kg).
Hlavice: 92 lb (41,7 kg) výbušnina HBX.
Pohon: 5 koňských sil (3,7 kW) elektrický motor pohánějící jedinou vrtuli, hnaný olověnou baterií o napětí 48 voltů.
Rychlost a vytrvalost: 12 uzlů na 10 minut, což činilo dosah asi 4000 yardů (3700 m)
Naváděcí systém: 4 piezoelektrické hydrofony pracující na frekvenci 24 kHz a elektronkový systém pro zpracování signálu s proporcionálním řízením.
Maximální výška odhozu: 200 až 300 ft (60 m až 90 m)
Maximální rychlost startu letadla: 120 uzlů (220 km / h).
 
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Mark_24_mine
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Navara
internet

Porovnání velikostí Pzkpfw I a Pzkpfw V
 

 
 
(zdroj: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=116&t=14&p=223483#p223480 )

Porovnání velikostí Pzkpfw I a Pzkpfw V
 

 
 
(zdroj: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=116&t=14&p=223483#p223480 )

Porovnání velikostí Pzkpfw I a Pzkpfw V
 

 
 
(zdroj: http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=116&t=14&p=223483#p223480 )

Další RNG video...
 

Děkuji... 

Zde je malé srovnání cen zlaťáků v EU mezi Armored Warfare a WOT . V Armored Warfare je poprvé dovoleno hráčům nakoupit zlaťáky v pondělí . Stejně jako ve Wows, věškeré zlaťáky zakoupené v uzavřené betě budou resetovány (vráceno hráči) až bude spuštěna otevřená beta.
Ceny balíčků zlaťáků budou následující :
 
1100       € 4.99
1650       € 6.99
2750       € 11.29
5500       € 21.99
16500    € 62.49
27500    € 99.99
 
Ve WOT stojí 1 měsíc premium účtu 2500goldů - to je 10 eur . V Armored Warface stojí 2300goldů - při použití středního balíčku (2750zlaťáků)- při přepočtu kurzu gold na euro to vyjde o něco levněji (9,44 eur nebo něco kolem toho).Ale největším rozdílem je největší premiový tank 6. úrovně co vydělává více něž 50% extra kreditů (na tieru 6. je to 80%, to je stejné jako ve WOT 8. tier),
který stojí asi 16 euro, zatímco ve WOT je to 40-50euro (AW vývojáři potvrdili, že by mohl být i 8. tier , ale zatím není k dispozici žádný plánovaný).
Podle zdrojů AW jsou tyto ceny předběžné a mohou jít ještě trochu dolů .Máte-li zájem o podrobnější rozpis ??Armored talk blog?? nabízí pěknou analýzu co kolik stojí .
 
Snad přibližně ;)

Je libo sličné kapitánky???
 
http://pkwot.blogspot.cz/2015/09/wows-0410-hetumogers-girl-mod.html
 

 
EDIT:
Přidávám raději i přeupnutí na ulozto...
 
http://ulozto.cz/xBw8wkPK/hetumoger-girl-mod-wows-0-4-1-0-zip
 
EDIT 2:
 
Mód má (dle mě) docela pěknou novou úvodní nahrávací obrazovku
 

 
Ale bohužel nemění jména.... Takže takové pěkné děvče jménem Thomas Riley vypadá docela děsivě...
 

07.09.2015 Q&A
Zdroj od Rity: http://ritastatusreport.blogspot.nl/2015/09/07092015-q.html
 
Storm zbiera informacie od RU hracov o behu v 9.10.. podla vsetkeho vela hracov reportuje znizenie FPS v 9.10
 
- je vela nahnevanych na RU forume koli type59/Patton kockopsovi pretoze je slabucky a drahy, napriek tomu hraci ocakavaju ze bude coskoro v maratone
- v novej pohybovej fyzike, arty a TDcka nebudu moct robit rychlu otocku (rucna brzda), je to naschval, aby rychle TD to nehohli robit tak rychlo
- podla vsetkeho je bug v 9.10- Kamuflaz sa nezobrazuje spravne na HD modeloch, bude to skumane
- Storm tvrdi, ze bug ked sa v niektorych pripadoch silueta nezobrazuje spravne, WG neviedia zopakovat/potvrdit
- Storm tvrdi, ze sucastny level WOT je "uspokojivy" - napriek tomu bude v buducnosti vazne optimalizovany
- sucastny vykon WOT je lepsi ako pred 9.10
- pre teraz nie je ziadny hotfix pre 9.10

Kolohousenka KH-50/KH-60/KH-70
 
Po ukončení Velké války se snažili konstruktéři zužitkovat praktické zkušenosti s použitím tanků v nových konstrukcích. Objevilo se základní konstrukční schizma. Kolové obrněné vozidlo mělo nízkou průchodnost a pásové obrněné vozidlo bylo pomalé při přesunu. Proto se začalo experimentovat s kombinovaným podvozkem. Pásy měly sloužit pro bojové akce v terénu a kola měla sloužit k přesunům po pevných komunikacích. 
 

  Jeden směr představoval systém, který vyvinul americký konstruktér John Walter Christie. Systém byl založen na samostatně odružených velkých pojezdových kolech s gumovými obručemi, na celou výšku boku vozidla, takže pás běžel po jejich horním obvodu, čímž odpadly nosné kladky. Pro přesun po silnici se sňal pás a vozidlo se pohybovalo pouze po pojezdových kolech. Tento systém byl použit např. u sovětských tanků řady BT.     KH-50 jako tahač   Druhý směr představoval německý konstruktér Joseph Vollmer, který pracoval pro německou firmu Hanomag v Hannoveru. Společně s firmou Hille-Werke z Drážďan vyvinul na základě dělostřeleckého traktoru Hanomag-50PS kombinovaný podvozek. Pásový podvozek byl doplněn o čtyřkolový zvedací kolový podvozek. V roce 1923 byl tento systém odkoupen československou armádou. Cena činila 1 300 000,- korun československých.      Kolohousenka s válcovou věží   Československá armáda podstoupila práva na výrobu firmám Ringhoffer (později Tatra), Laurin a Klement (později součást firmy Škoda) a Breitfeld-Daněk (pozdější část ČKD). Tyto firmy ve spolupráci vyrobily dva prototypy označované jako KH-50 (Kolohousenka s motorem o výkonu 50 koňských sil) První prototyp byl vyroben jako dělostřelecký tahač pouze s jedním místem pro řidiče a byl záhy vyřazen pro naprostou opotřebovanost. Druhý prototyp byl vyroben jako obrněné vozidlo s posádkou o dvou mužích. Podvozek byl vyroben z obyčejné oceli. Na něm byla umístěna válcová věž osazená pěchotním dělem Škoda ráže 3,7 cm. Síla ocelových stěn se pohybovala od 6 do 14 mm. Podvozek tvořily kola i pásy. Pásový podvozek měl zadní kolo hnací, přední bylo vodící a současně napínací. Nahoře na rámu bylo pět nosných kladek, dole deset odpružených pojezdových koleček. Pás se skládal ze 48 dílů a měl šířku 300 mm. Kolový podvozek měl ocelová disková kola s pryžovými obručemi, přední náprava byla neodpružená a řiditelná, zadní byla zdvojená a odpružená listovými pery. Motor WD-50PS byl umístěn klasicky vzadu, jeho objem byl 8229 ccm, převodovka měla tři stupně vpřed a jeden vzad. Kolový podvozek se řídil volantem, pásový pomocí spojek. Změna podvozku se prováděla vně vozidla za pomocí kliky a nájezdu na speciální rampy, které vozidlo vozilo připevněné na bocích trupu. Přeměna trakce trvala cca 20 minut.     Změna podvozku   Vojskové zkoušky pod dohledem Vojenského technického ústavu prokázaly značné nedostatky. Proto byly v roce 1927 provedeny úpravy. Použil se výkonější motor WD-60PS. Díky novému motoru bylo vozidlo opatřeno jiným krytem motorového prostoru. Válcová věž byla vyměněna za kuželovou, osazenou dvěma kulomety ráže 7,92 mm vz 24. Nová převodovka měla čtyři stupně vpřed a jeden vzad. Přestože narostla i hmotnost, tak jistému nárůstu výkonu došlo. Vozidlo bylo označeno jako KH-60.     KH-60 s kuželovou věží a ostruhou pro export do SSSR   Přesto následné zkoušky příliš přesvědčivé nebyly. Proto v roce 1929 provedla firma ČKD další přestavbu, tentokrát s motorem WD-70. Byl vylepšen systém zvedání podvozku a změna tak byla možná už během 10 - 15 minut. Stroj byl měl vyšší korbu. Uvažovalo se o zástavbě kanónu Vickers ráže 47 mm. Označen byl KH-70.     KH-50 se sejmutou korbou   Jeden exemplář KH-60 byl v roce 1930 zařazen do Československé armády. Pro svou zastaralost však byl využíván pouze k výcviku. V roce 1935 byl vyřazen a převeden do vznikající školy útočné vozby ve Vyškově jako statická pomůcka.    Dva exempláře KH-60 byly v roce 1927 prodány do Sovětského svazu a jeden exemplář KH-70 byl údajně prodán do Itálie.   TTD KH-50/60/70: hmotnost – 7,9/8,5/9 t délka – 4,5/4,5/5,4 m šířka kola – 2,39 m výška kola – 2,53 m výška pásy – 2,38 m výkon motoru – 50/60/70 HP max. rychlost kola – 35/45/60 km/h max. rychlost pásy – 15/18/18 km/h zásoba PHM – 160 l osádka – 2   zdroj:  Ivo Pejčoch, Ondřej Pejs  – Obrněná technika 6 http://palba.cz http://utocnavozba.wz.cz/

Kolohousenka KH-50/KH-60/KH-70
 
Po ukončení Velké války se snažili konstruktéři zužitkovat praktické zkušenosti s použitím tanků v nových konstrukcích. Objevilo se základní konstrukční schizma. Kolové obrněné vozidlo mělo nízkou průchodnost a pásové obrněné vozidlo bylo pomalé při přesunu. Proto se začalo experimentovat s kombinovaným podvozkem. Pásy měly sloužit pro bojové akce v terénu a kola měla sloužit k přesunům po pevných komunikacích. 
 

  Jeden směr představoval systém, který vyvinul americký konstruktér John Walter Christie. Systém byl založen na samostatně odružených velkých pojezdových kolech s gumovými obručemi, na celou výšku boku vozidla, takže pás běžel po jejich horním obvodu, čímž odpadly nosné kladky. Pro přesun po silnici se sňal pás a vozidlo se pohybovalo pouze po pojezdových kolech. Tento systém byl použit např. u sovětských tanků řady BT.     KH-50 jako tahač   Druhý směr představoval německý konstruktér Joseph Vollmer, který pracoval pro německou firmu Hanomag v Hannoveru. Společně s firmou Hille-Werke z Drážďan vyvinul na základě dělostřeleckého traktoru Hanomag-50PS kombinovaný podvozek. Pásový podvozek byl doplněn o čtyřkolový zvedací kolový podvozek. V roce 1923 byl tento systém odkoupen československou armádou. Cena činila 1 300 000,- korun československých.      Kolohousenka s válcovou věží   Československá armáda podstoupila práva na výrobu firmám Ringhoffer (později Tatra), Laurin a Klement (později součást firmy Škoda) a Breitfeld-Daněk (pozdější část ČKD). Tyto firmy ve spolupráci vyrobily dva prototypy označované jako KH-50 (Kolohousenka s motorem o výkonu 50 koňských sil) První prototyp byl vyroben jako dělostřelecký tahač pouze s jedním místem pro řidiče a byl záhy vyřazen pro naprostou opotřebovanost. Druhý prototyp byl vyroben jako obrněné vozidlo s posádkou o dvou mužích. Podvozek byl vyroben z obyčejné oceli. Na něm byla umístěna válcová věž osazená pěchotním dělem Škoda ráže 3,7 cm. Síla ocelových stěn se pohybovala od 6 do 14 mm. Podvozek tvořily kola i pásy. Pásový podvozek měl zadní kolo hnací, přední bylo vodící a současně napínací. Nahoře na rámu bylo pět nosných kladek, dole deset odpružených pojezdových koleček. Pás se skládal ze 48 dílů a měl šířku 300 mm. Kolový podvozek měl ocelová disková kola s pryžovými obručemi, přední náprava byla neodpružená a řiditelná, zadní byla zdvojená a odpružená listovými pery. Motor WD-50PS byl umístěn klasicky vzadu, jeho objem byl 8229 ccm, převodovka měla tři stupně vpřed a jeden vzad. Kolový podvozek se řídil volantem, pásový pomocí spojek. Změna podvozku se prováděla vně vozidla za pomocí kliky a nájezdu na speciální rampy, které vozidlo vozilo připevněné na bocích trupu. Přeměna trakce trvala cca 20 minut.     Změna podvozku   Vojskové zkoušky pod dohledem Vojenského technického ústavu prokázaly značné nedostatky. Proto byly v roce 1927 provedeny úpravy. Použil se výkonější motor WD-60PS. Díky novému motoru bylo vozidlo opatřeno jiným krytem motorového prostoru. Válcová věž byla vyměněna za kuželovou, osazenou dvěma kulomety ráže 7,92 mm vz 24. Nová převodovka měla čtyři stupně vpřed a jeden vzad. Přestože narostla i hmotnost, tak jistému nárůstu výkonu došlo. Vozidlo bylo označeno jako KH-60.     KH-60 s kuželovou věží a ostruhou pro export do SSSR   Přesto následné zkoušky příliš přesvědčivé nebyly. Proto v roce 1929 provedla firma ČKD další přestavbu, tentokrát s motorem WD-70. Byl vylepšen systém zvedání podvozku a změna tak byla možná už během 10 - 15 minut. Stroj byl měl vyšší korbu. Uvažovalo se o zástavbě kanónu Vickers ráže 47 mm. Označen byl KH-70.     KH-50 se sejmutou korbou   Jeden exemplář KH-60 byl v roce 1930 zařazen do Československé armády. Pro svou zastaralost však byl využíván pouze k výcviku. V roce 1935 byl vyřazen a převeden do vznikající školy útočné vozby ve Vyškově jako statická pomůcka.    Dva exempláře KH-60 byly v roce 1927 prodány do Sovětského svazu a jeden exemplář KH-70 byl údajně prodán do Itálie.   TTD KH-50/60/70: hmotnost – 7,9/8,5/9 t délka – 4,5/4,5/5,4 m šířka kola – 2,39 m výška kola – 2,53 m výška pásy – 2,38 m výkon motoru – 50/60/70 HP max. rychlost kola – 35/45/60 km/h max. rychlost pásy – 15/18/18 km/h zásoba PHM – 160 l osádka – 2   zdroj:  Ivo Pejčoch, Ondřej Pejs  – Obrněná technika 6 http://palba.cz http://utocnavozba.wz.cz/

Kolohousenka KH-50/KH-60/KH-70
 
Po ukončení Velké války se snažili konstruktéři zužitkovat praktické zkušenosti s použitím tanků v nových konstrukcích. Objevilo se základní konstrukční schizma. Kolové obrněné vozidlo mělo nízkou průchodnost a pásové obrněné vozidlo bylo pomalé při přesunu. Proto se začalo experimentovat s kombinovaným podvozkem. Pásy měly sloužit pro bojové akce v terénu a kola měla sloužit k přesunům po pevných komunikacích. 
 

  Jeden směr představoval systém, který vyvinul americký konstruktér John Walter Christie. Systém byl založen na samostatně odružených velkých pojezdových kolech s gumovými obručemi, na celou výšku boku vozidla, takže pás běžel po jejich horním obvodu, čímž odpadly nosné kladky. Pro přesun po silnici se sňal pás a vozidlo se pohybovalo pouze po pojezdových kolech. Tento systém byl použit např. u sovětských tanků řady BT.     KH-50 jako tahač   Druhý směr představoval německý konstruktér Joseph Vollmer, který pracoval pro německou firmu Hanomag v Hannoveru. Společně s firmou Hille-Werke z Drážďan vyvinul na základě dělostřeleckého traktoru Hanomag-50PS kombinovaný podvozek. Pásový podvozek byl doplněn o čtyřkolový zvedací kolový podvozek. V roce 1923 byl tento systém odkoupen československou armádou. Cena činila 1 300 000,- korun československých.      Kolohousenka s válcovou věží   Československá armáda podstoupila práva na výrobu firmám Ringhoffer (později Tatra), Laurin a Klement (později součást firmy Škoda) a Breitfeld-Daněk (pozdější část ČKD). Tyto firmy ve spolupráci vyrobily dva prototypy označované jako KH-50 (Kolohousenka s motorem o výkonu 50 koňských sil) První prototyp byl vyroben jako dělostřelecký tahač pouze s jedním místem pro řidiče a byl záhy vyřazen pro naprostou opotřebovanost. Druhý prototyp byl vyroben jako obrněné vozidlo s posádkou o dvou mužích. Podvozek byl vyroben z obyčejné oceli. Na něm byla umístěna válcová věž osazená pěchotním dělem Škoda ráže 3,7 cm. Síla ocelových stěn se pohybovala od 6 do 14 mm. Podvozek tvořily kola i pásy. Pásový podvozek měl zadní kolo hnací, přední bylo vodící a současně napínací. Nahoře na rámu bylo pět nosných kladek, dole deset odpružených pojezdových koleček. Pás se skládal ze 48 dílů a měl šířku 300 mm. Kolový podvozek měl ocelová disková kola s pryžovými obručemi, přední náprava byla neodpružená a řiditelná, zadní byla zdvojená a odpružená listovými pery. Motor WD-50PS byl umístěn klasicky vzadu, jeho objem byl 8229 ccm, převodovka měla tři stupně vpřed a jeden vzad. Kolový podvozek se řídil volantem, pásový pomocí spojek. Změna podvozku se prováděla vně vozidla za pomocí kliky a nájezdu na speciální rampy, které vozidlo vozilo připevněné na bocích trupu. Přeměna trakce trvala cca 20 minut.     Změna podvozku   Vojskové zkoušky pod dohledem Vojenského technického ústavu prokázaly značné nedostatky. Proto byly v roce 1927 provedeny úpravy. Použil se výkonější motor WD-60PS. Díky novému motoru bylo vozidlo opatřeno jiným krytem motorového prostoru. Válcová věž byla vyměněna za kuželovou, osazenou dvěma kulomety ráže 7,92 mm vz 24. Nová převodovka měla čtyři stupně vpřed a jeden vzad. Přestože narostla i hmotnost, tak jistému nárůstu výkonu došlo. Vozidlo bylo označeno jako KH-60.     KH-60 s kuželovou věží a ostruhou pro export do SSSR   Přesto následné zkoušky příliš přesvědčivé nebyly. Proto v roce 1929 provedla firma ČKD další přestavbu, tentokrát s motorem WD-70. Byl vylepšen systém zvedání podvozku a změna tak byla možná už během 10 - 15 minut. Stroj byl měl vyšší korbu. Uvažovalo se o zástavbě kanónu Vickers ráže 47 mm. Označen byl KH-70.     KH-50 se sejmutou korbou   Jeden exemplář KH-60 byl v roce 1930 zařazen do Československé armády. Pro svou zastaralost však byl využíván pouze k výcviku. V roce 1935 byl vyřazen a převeden do vznikající školy útočné vozby ve Vyškově jako statická pomůcka.    Dva exempláře KH-60 byly v roce 1927 prodány do Sovětského svazu a jeden exemplář KH-70 byl údajně prodán do Itálie.   TTD KH-50/60/70: hmotnost – 7,9/8,5/9 t délka – 4,5/4,5/5,4 m šířka kola – 2,39 m výška kola – 2,53 m výška pásy – 2,38 m výkon motoru – 50/60/70 HP max. rychlost kola – 35/45/60 km/h max. rychlost pásy – 15/18/18 km/h zásoba PHM – 160 l osádka – 2   zdroj:  Ivo Pejčoch, Ondřej Pejs  – Obrněná technika 6 http://palba.cz http://utocnavozba.wz.cz/

Kolohousenka KH-50/KH-60/KH-70
 
Po ukončení Velké války se snažili konstruktéři zužitkovat praktické zkušenosti s použitím tanků v nových konstrukcích. Objevilo se základní konstrukční schizma. Kolové obrněné vozidlo mělo nízkou průchodnost a pásové obrněné vozidlo bylo pomalé při přesunu. Proto se začalo experimentovat s kombinovaným podvozkem. Pásy měly sloužit pro bojové akce v terénu a kola měla sloužit k přesunům po pevných komunikacích. 
 

  Jeden směr představoval systém, který vyvinul americký konstruktér John Walter Christie. Systém byl založen na samostatně odružených velkých pojezdových kolech s gumovými obručemi, na celou výšku boku vozidla, takže pás běžel po jejich horním obvodu, čímž odpadly nosné kladky. Pro přesun po silnici se sňal pás a vozidlo se pohybovalo pouze po pojezdových kolech. Tento systém byl použit např. u sovětských tanků řady BT.     KH-50 jako tahač   Druhý směr představoval německý konstruktér Joseph Vollmer, který pracoval pro německou firmu Hanomag v Hannoveru. Společně s firmou Hille-Werke z Drážďan vyvinul na základě dělostřeleckého traktoru Hanomag-50PS kombinovaný podvozek. Pásový podvozek byl doplněn o čtyřkolový zvedací kolový podvozek. V roce 1923 byl tento systém odkoupen československou armádou. Cena činila 1 300 000,- korun československých.      Kolohousenka s válcovou věží   Československá armáda podstoupila práva na výrobu firmám Ringhoffer (později Tatra), Laurin a Klement (později součást firmy Škoda) a Breitfeld-Daněk (pozdější část ČKD). Tyto firmy ve spolupráci vyrobily dva prototypy označované jako KH-50 (Kolohousenka s motorem o výkonu 50 koňských sil) První prototyp byl vyroben jako dělostřelecký tahač pouze s jedním místem pro řidiče a byl záhy vyřazen pro naprostou opotřebovanost. Druhý prototyp byl vyroben jako obrněné vozidlo s posádkou o dvou mužích. Podvozek byl vyroben z obyčejné oceli. Na něm byla umístěna válcová věž osazená pěchotním dělem Škoda ráže 3,7 cm. Síla ocelových stěn se pohybovala od 6 do 14 mm. Podvozek tvořily kola i pásy. Pásový podvozek měl zadní kolo hnací, přední bylo vodící a současně napínací. Nahoře na rámu bylo pět nosných kladek, dole deset odpružených pojezdových koleček. Pás se skládal ze 48 dílů a měl šířku 300 mm. Kolový podvozek měl ocelová disková kola s pryžovými obručemi, přední náprava byla neodpružená a řiditelná, zadní byla zdvojená a odpružená listovými pery. Motor WD-50PS byl umístěn klasicky vzadu, jeho objem byl 8229 ccm, převodovka měla tři stupně vpřed a jeden vzad. Kolový podvozek se řídil volantem, pásový pomocí spojek. Změna podvozku se prováděla vně vozidla za pomocí kliky a nájezdu na speciální rampy, které vozidlo vozilo připevněné na bocích trupu. Přeměna trakce trvala cca 20 minut.     Změna podvozku   Vojskové zkoušky pod dohledem Vojenského technického ústavu prokázaly značné nedostatky. Proto byly v roce 1927 provedeny úpravy. Použil se výkonější motor WD-60PS. Díky novému motoru bylo vozidlo opatřeno jiným krytem motorového prostoru. Válcová věž byla vyměněna za kuželovou, osazenou dvěma kulomety ráže 7,92 mm vz 24. Nová převodovka měla čtyři stupně vpřed a jeden vzad. Přestože narostla i hmotnost, tak jistému nárůstu výkonu došlo. Vozidlo bylo označeno jako KH-60.     KH-60 s kuželovou věží a ostruhou pro export do SSSR   Přesto následné zkoušky příliš přesvědčivé nebyly. Proto v roce 1929 provedla firma ČKD další přestavbu, tentokrát s motorem WD-70. Byl vylepšen systém zvedání podvozku a změna tak byla možná už během 10 - 15 minut. Stroj byl měl vyšší korbu. Uvažovalo se o zástavbě kanónu Vickers ráže 47 mm. Označen byl KH-70.     KH-50 se sejmutou korbou   Jeden exemplář KH-60 byl v roce 1930 zařazen do Československé armády. Pro svou zastaralost však byl využíván pouze k výcviku. V roce 1935 byl vyřazen a převeden do vznikající školy útočné vozby ve Vyškově jako statická pomůcka.    Dva exempláře KH-60 byly v roce 1927 prodány do Sovětského svazu a jeden exemplář KH-70 byl údajně prodán do Itálie.   TTD KH-50/60/70: hmotnost – 7,9/8,5/9 t délka – 4,5/4,5/5,4 m šířka kola – 2,39 m výška kola – 2,53 m výška pásy – 2,38 m výkon motoru – 50/60/70 HP max. rychlost kola – 35/45/60 km/h max. rychlost pásy – 15/18/18 km/h zásoba PHM – 160 l osádka – 2   zdroj:  Ivo Pejčoch, Ondřej Pejs  – Obrněná technika 6 http://palba.cz http://utocnavozba.wz.cz/

Podařilo se nám získat exkluzivní foto ze štábu klanu HUGO...