Lynx_cz

Jak se mění Spec Ops? Mám na mysli druh nebo typ, nevím jak to vyjádřit.... dneska jsem je začal jezdit edit: aha, už jsem si všiml odpočtu edit2: začínám těm SO přicházet na chuť....za jednu misi 3/4 mega....

Jasně, že si člověk mapy a spawny zapamatuje, zvláště když se mapy nějak moc opakují, což cca půl roku zpátky nebylo.... ale když k tomu sedne sklerotik po skoro půl roce a navíc sem tam udělá nějakou blbost

Nemyslím naprosto, o víkendu jsem si rozjel BMD...T3 dobrý....T4 paráda.....T5 slušný.....T6 poloviční katastrofa..... Pomíjím dementní mančafty, kdy za 3 min zůstaneme ve dvou a enemáků se rojí tolik, že to nejsme schopný uhrát, záleží taky na mapě, ta Rafinerie prostě uhrát nešla, navíc po nás cíleně AI šlo, jindy (T4) jsme to ve dvou dotáhli na win..... Ale včera, co mi hra předváděla bez ohledu na Tier, to bylo hustý, ustojím čelňák s 5 AI, aby se na mne zezadu vyřítilo dalších 5 a já neměl úniku...... prostě mi včera přišlo, zejména na T10 s Chall. ATDU jako kdyby algoritmus hry vyhodnocoval můj pohyb a podle toho spawnoval AI...... A úplně nejhorší je kombinace bandy dementů, blbé mapy pro BMD a naprosté geniality a přehnaného množství AI......poprvé jsem dezertoval ze hry, po asi 5 min jsem zůstal sám a proti mě (BMD4) asi 12 AI (11 už jsem jich měl na kontě jen já)....

Tak jsem si po delší době zas zahrál a koukám, že AW má novou taktiku, jak dostat hráče z PvE do PvP...... dělá bitvy často nehratelnými..... dost hloupá taktika...alespoň za mne.....

Ferdinand se narodil 11. dubna 1905 v Karviné do smíšené česko-polsko-německé rodiny. Vychovávala ho jeho babička, Karolina Lintnerová, která původně pocházela ze staré francouzské šlechtické rodiny. Díky dětství strávenému v tak multikulturním regionu získal Ferdinand perfektní znalost hned několika jazyků. Již v mládí kromě češtiny uměl plynně německy, slovensky, polsky, maďarsky a po babičce i francouzsky. Kulturně velmi různorodé prostředí se také podepsalo na jeho obdivuhodném životním i profesním nadhledu. Foto: Ferdinand Otto Mischke Život mu velmi ovlivnila Velká válka, když v domě jeho babičky, kde vyrůstal, měl jednu chvíli hlavní sídlo samotný Konrád von Hötzendorf, vrchní velitel Rakousko-Uherských vojsk. Právě jeho přítomnost v něm probudila lásku k vojenskému životu. Proto se později rozhodl studovat na vojenské důstojnické škole v Budapešti, kterou však nedokončil. V roce 1927 byl odveden do Československé armády a právě díky nedokončenému studiu na vojenské škole měl při dvouletém studiu pro záložní důstojníky navrch. Jako poručík sloužil u 112. dělostřeleckého pluku v Košicích až do roku 1935. V říjnu roku 1936 se Ferdinand rozhodl bránit demokratické Španělsko proti diktátorovi generálovi Francovi. Odjel tedy do Španělska a vstoupil do Španělské republikánské armády, kde udělal takový dojem, že byl téměř ihned povýšen na do hodnosti majora. Brzy se z něj stal jeden z nejlepších dělostřeleckých odborníků v celém Španělsku. Svůj um nejdříve předával formou přednášek na dělostřelecké akademii, později se ovšem stal velitelem dělostřeleckých interbrigád. Komunistická politika ho však vůbec nezajímala a Ferdinandovo apolitické chování v interbrigádách nedělalo příliš dobrotu. Svým chováním si nadělal spoustu politických nepřátel, když např. na Ústřední výbor KSČ poslal dopis, ve kterém napsal: "Posílejte mí více vojáků a méně soudruhů!". Mnohem vážnější situace nastala, když se rozhodl ve své jednotce vyměnit politické agitátory za bojem zkušené důstojníky. To se komunistickému vedení nelíbilo a tak byl Ferdinand uvězněn. Jakožto odborník si ve vězení moc dlouho neposeděl, neboť jeho zkušenosti byly potřeba na frontě. Ve službě ve Španělsku poznal, že moderní válka se vede úplně jinak, než v předchozí Velké válce (1. světové válce). V moderní válce totiž konflikty zpravidla vyhrává ta strana, která dokáže pružněji reagovat na vzniklou situaci a velká pohyblivost a manévrovatelnost obrněných svazků se ukázala jako naprosto klíčová. Ve službách Španělska zůstává až do zcela hořkého konce, kdy v roce 1939 pěšky ustupuje do Francie, kde se nějakou záhadou vyhne internaci. Tou dobou je již jeho rodné Československo bez Sudet a zcela obklopeno nepřáteli. Ferdinand správně usoudí, že tam své vlasti již nepomůže. Usadí se tedy v Paříži a živí se jako novinář. Po vypuknutí 2. světové války se již 3. září 1939 dobrovolně přihlásil na velvyslanectví v Paříži a začal s výstavbou Československé legie ve Francii. Jako poručík dělostřelectva působil v několika jednotkách. Na rozdíl od Československých pěších jednotek, které velmi úspěšně bránily francouzskou půdu, dělostřelecké jednotky nestačily dokončit výcvik, a tak se Ferdinand na frontu ani nedostal. Následně odplul do Velké Británie, kde však čelil problému. Československé jednotky ve Velké Británii měly velký nadbytek důstojníků a málo mužstva. Díky tomu, že byl poručík v záloze, nebyla Ferdinandovi přidělena vlastní jednotka, proto se rozhodl přestoupit ke Svobodným Francouzům, kteří v té době měli zcela opačný problém. Měli příliš mužstva, avšak akutní nedostatek důstojníků. 16. dubna 1941 tak Ferdinand Mischke se souhlasem prezidenta Beneše odchází k de Gaulleovým Svobodným Francouzům. Jeho talentu si všiml i britský generál Sir John Dill, který ho požádal o sepsání svých poznatků ze Španělska. Zhruba ve stejné době Ferdinand také dokončuje svou první knihu, která změní historii. Vymyslí pro ni totiž výraz "Blitzkrieg". Slovo Blitzkrieg se stalo tak populárním, že se dodnes využívá jako označení pro německou tankovou taktiku z 2. světové války. Kniha se okamžitě mezi spojeneckými veliteli stává hitem, jelikož naprosto přesně popisuje fungování silných tankových svazků, které využívají Němci. Důstojníci si chvíli myslí, že Ferdinand Mischke je jen krycí pseudonym nějakého britského generála, který je špionem u tajných služeb. Velkým překvapením byl pak pro všechny fakt, že se jedná o dílo obyčejného československého rezervního důstojníka. U Svobodných Francouzů se Mischkemu dařilo. Působil přímo v hlavním štábu a od roku 1943 byl vysokým činitelem v plánování a zásobování Francouzského odboje. Spolupracoval také na součinnosti francouzských partyzánů se spojeneckými výsadkáři. Další kniha, kterou Mischke napsal, pak málem přepsala plánování spojeneckého výsadku do Normandie. Foto: Tato ilustrace je převzata z českého vydání knihy z roku 1947. Identická kresba byla již v anglickém vydání z roku 1943. Podoba s budoucím plánem Overlord je zřejmá na první pohled. V roce 1943 vydává knihu "Paratroops: Historie, organizace a taktika leteckých výsadkových jednotek". Kniha se opět stala celosvětovým úspěchem. Její výtisk měl v knihovně i samotný prezident Beneš, sovětský velvyslanec Majkovský nebo generál Eisenhower. Co je velmi zajímavé, velmi si ji oblíbil i nacistický generál Kurt Student. O to zajímavější jsou následující řádky. Jak je psáno výše, kniha se stala velmi rychle hitem a nikdo nechápal, jak může "pouhý dělostřelecký záložák" tak mistrně využívat taktiku a strategii, na kterou je zpravidla potřeba celý velitelský štáb. Opravdová senzace nastává v roce 1944, když si knihy v jednom londýnském knihkupectví všiml jeden důstojník Britského generálního štábu. Zaujala ho natolik, že si knihu zakoupil a začal v ní okamžitě listovat. To, co tam uviděl, mu málem přivodilo infarkt. Okamžitě s knihou běžel do štábu, kde svým obsahem publikace způsobila obrovský poprask. Ferdinand v ní totiž velmi přesně popsal plán spojeneckého výsadku v severní Francii. Nákres v knize se pak na 90 % přesně shodoval s plány chystané operace Overlord - spojenecké invaze do Normandie. Panika se spojeneckým štábem šíří jako lavina a neustále zaznívá otázka, jak je možné, že jsou tajné plány na vylodění Spojenců ve Francii k dispozici v knihkupectví? Situace je o to horší, že je velmi pravděpodobné, že se výtisk nachází i v knihovnách německých generálů. Toto zjištění málem způsobí zrušení celé operace Overlord, protože se generální štáb domnívá, že o ni Němci z knihy vědí dopředu a moment překvapení je ztracen. Ferdinand Mischke v knize popisuje v podstatě vše. Kde jednotky seskočí a jakým způsobem budou dále postupovat. Vše je v podstatě shodné se spojeneckými plány. Mischke je díky tomuto faktu několikrát vyslýchán, ale fakta mluví jasně - Kniha byla vydána v roce 1943, tedy v době, kdy se vylodění v Normandii ještě neplánovalo. Jeden "malý československý důstojník" ve službách Svobodných Francouzů tak dokázal v podstatě naplánovat celou operaci Overlord zcela sám a předběhl tak spojenecké velení v podstatě o celý rok. Foto: Další ukázka ilustrační mapy z českého vydání. Dějištěm hypotetické spojenecké výsadkové operace je opět Normandie. Povšimněte si, jakou pozornost autor knihy věnoval letecké podpoře výsadku. Tento "exces" však Mischkemu neuvěřitelně pomohl. V podstatě přes noc se z dělostřeleckého rezervisty stal muž, se kterým museli všichni počítat. Následně se stal "vyslancem" za francouzskou stranu v hlavním spojeneckém štábu při plánování operace Overlord. Na plánování samotného vylodění se pak Ferdinand velkou měrou podílel a koordinoval především činnost francouzských partyzánů. V té době také navázal přátelství s legendárním stratégem, sirem Liddelem Hartem, s britským ministrem obrany a všemi vysokými generály. Za své působení během Operace Overlord byl Mischke povýšen do francouzské hodnosti Commandant a bylo mu uděleno nejvyšší francouzské vyznamenání - Řád čestné Legie. Počátkem roku 1945 přešel zpět k čs. vojsku a řídil československou vojenskou misi u generála Eisenhowera. Po válce se však v Československu politická situace nevyvíjí dobře, a tak se Mischke již v roce 1947 stal pouhým poručíkem u 51. dělostřeleckého pluku. Tato podprůměrná hodnost se Mischkemu nezamlouvala a cítil se podveden, proto skoro okamžitě odešel z armády a odcestoval zpět do Francie ještě před únorem roku 1948. Ve Francii byl pak vítám téměř jako národní hrdina. Jeden čas pak Ferdinand působil u tajných služeb a ve volných chvílích se věnoval psaní. V letech 1950-1955 pak přednášel na Portugalské vojenské akademii, odkud po čase přešel zpět do Paříže, kde pracoval až do svého důchodu v roce 1969. V důchodu se však stále věnoval psaní. Jeho repertoár se vyšplhal na minimálně 20 odborných knih s vojenskou tematikou. Mischkeho knihy vycházely ve Francii, v Británii, ale také například v USA, Argentině nebo i Číně. Některé knihy se pak staly základem takticko strategického uvažování NATO! Neuvěřitelný život Ferdinanda Mischkeho se uzavírá 23. prosince 1992 v Le Chesnay Trianon ve Francii, kde umírá. Když zemřel, v novinách se objevil následující titulek: "Důstojník Čestné Legie Mischke si klade za čest vám oznámit, že byl povolán na věčnost. Bez květin a slz". Mischkeho přínos pro svět vojenství byl nezměrný. Je absolutní hanbou, že je u nás v republice tato osobnost téměř zapomenutá a neexistuje o něm jediná kniha. Ferdinandu Mischkemu dlužíme více, než dokážeme kdy splatit. Zdroj: Armyweb

A zase ten Pepíček....

Ptá se synáček: tatí, co to je alternativa? Otec se zamyslí... a odpovídá: představ si že si koupíš slepici, založíš chov, slepice začnou snášet vejce a začneš vydělávat velký peníze... ..no a co to je ta alternatíva? no a pak příde povodeň, slepice ti odnese a ty si zase chudej.. a co to teda je ta alternativa?? .. Alternativa synu, alternativa sou kachny.

Tak letos se to opět povedlo a navíc skvělý zážitek: Red Bull Air Race naživo (i když jen demo) v podání Martina Šonky a Petra Kopfsteina.... jinak počasí vyšlo i oblačnost super, jen trochu moc vedro.... https://tsbumbac.rajce.idnes.cz/Aviaticka_pout_2019 Další letecká akce je v Roudnici - viz kalendář

Jeden z nejvěčích světových objevú uskutečnili v roce 1271 slovenští bačové, kteří začali používat ovčí střevo jako kondom. Angličané jej po 600 letech zdokonalili tím, že nejdříve střevo vyndali z ovce..

Noční přízrak Miloslav Mansfeld - výjimečný příběh československého stíhacího esa Autor: War Thunder Forums|Popisek: Mansfeldův Beaufigher v kamufláži 68. noční stíhací perutě Příběh dvojnásobného leteckého esa Miloslav Mansfelda je v mnohém pozoruhodný a v plejádě našich letců, bojujících ve 2. světové válce proti Němcům výjimečný. Nejen rozsahem bojů, které absolvoval a jejich způsobem, ale i tím, že jako jeden z mála československých letců to díky svému pilotnímu umu a organizačním schopnostem dotáhl zběhem války z poddůstojníka až k vysoké důstojnické hodnosti Squadron leader- velitel peruti. Miloslav Mansfeld se narodil 14. 12. 1912 v Dalovicích u Mladé Boleslavi. Otce si moc neužil, protože ten padl už v roce 1914 „za císaře pána a jeho rodinu“ v Haliči. Vyučil se sice automechanikem, ale vzduch a letadla ho lákaly už od malička. V letech 1930- 32 absolvoval Školu pro odborný dorost letectva u VLU a na vojně sloužil jako poddůstojník u pozorovacích letek. Mezi roku 1934 a 1935 si pak zvýšil svou kvalifikaci kurzy stíhacího pilota a nočního stíhače. Až do okupace létal v sestavě leteckých pluků 1 a 6. Už 3. 6. 1939 prchá vlastenec Mansfeld přes Beskydy do Polska, odkud je poslán jako cizinecký legionář přes Francii do severní Afriky. Po vypuknutí francouzsko-německé války absolvoval výcvik na pilota těžkých bombardérů, ale ještě než stačil být nasazen do bojové akce, Francie kapitulovala a Mansfeld měl co dělat, aby se dostal do Velké Británie. Zde jako seržant prodělal v rámci britské RAF výcvik na pilota stíhacího Hurricanu a byl odeslán do Skotska k slavné britské 111. Peruti „Treble One“. Ačkoliv sloužil na vedlejším bojišti, podařilo se mu přesto během Bitvy o Británii sestřelit jedno německé letadlo a další poškodit. Pak se ale aktivita německé Luftwaffe přesunula pod vlivem těžkých ztrát ze dne na noc, a protože Mansfeldovi se nicnedělání zajídalo, přihlásil se v době vrcholících německých nočních náletů 22. 4. 1941 k nočním stíhačům. Prodělal nový výcvik na těžké noční dvoumístné stíhačce Bristol Beaufighter, kde vytvořil dobře sehranou posádku s radarovým operátorem seržantem Slavomilem Janáčkem a spolu byli odesláni ke slavné 68. noční stíhací peruti RAF, kde později sloužilo tolik československých letců, že u ní vznikla samostatná „B“ Czech letka. Sám Mansfeld v ní s výjimkou krátké doby mezi květnem a říjnem 1943, kdy dokončilo svůj operační turnus a byl poslán na odpočinek jako instruktor a tak se všechny jeho letecké úspěchy a sestřely vztahují k ní. A že jich nebylo málo! A výjimečné byly i způsoby, jakých je dosáhl: většinou totiž dosáhl během jedné noci „tuplovaných“ dvousestřelů a v jenom případě dokonce i trojsestřelu! Tak třeba v noci z 12. na 13. října 1941 sundal do Irského moře dva bombardéry Heinkel 111 a třetí poškodil. Toho dne došlo také k vůbec historicky prvním „radarovým“ sestřelům v dějinách československého letectva. psali jsme: Postrach německých pilotů byl český generál. Vilém Stanovský se stal hrdinou všech československých odbojů Dva sestřely za noc je skvělý výkon, ale i ten Mansfeld dokázal překonat: v noci na 1. 5. 1942 sestřelil dva He-111 a 1 Do-217. V nočním boji, kdy střílel na vzdálenost jen 20 metrů, utrpěl palbou jeho palubního střelce poškození i jeho Beaufigher. Další dvojice Němců (Ju-88 a Do-217) poslal Mansfeld v plamenech do moře 10. prosince 1942 a 15. března 1943, ve výroční den okupace Československa Německem. Ještě předtím ale Mansfeld v noci na 19. února 1943 dokonce zaútočil na německou Kriegsmarine, které potopil v náletech na její konvoj rychlý torpédový člun. Třetí „double setřel“ Mansfeld dosáhl v noci na 15. května 1944, kdy poslal jako hořící pochodeň do moře dvojici Do-217. Po spojenecké invazi 68. peruť, už vyzbrojená rychlými Mosquity, operovala proti první z Hitlerových „zázračných zbraní“ létajícím bombám V-1. První Mansfeld sestřelil, osvětlenou světlomety protivzdušné obrany, přímo nad svým letištěm a před zraky celé base v noci 27. 7. 1944, druhou nad Severním mořem 24. 10. 1944. Nadporučík Miloslav Mansfeld byl za své výkony povýšen jako jeden z mála čs. poddůstojníků na důstojníka a převzal velení „A“ flightu 68. squadrony. Bojově létal nejen na letounech Beaufighter různých verzí, ale také na skvělých strojích Mosquito nočních verzí NF Mk. XVII, XIX a XXX. Na svém kontě má 488 nalétaných operačních hodin a 2. světovou válku zakončil s impozantním skórem 10 letounů a dvou střel V-1 sestřelených jistě plus 2 poškozené letouny. Potopil také jeden bojový člun Kriegsmarine. Za to byl vyznamenán celou řadou spojeneckých i čs. vyznamenání a řádů, včetně Záslužného leteckého kříže DFC (a jeho poddůstojnické varianty DFM), stejně jako jeho operátor Janáček. Obdržel také hned pět (sic!) československých Válečných křížů, stejný počet medailí za chrabrost před nepřítelem a řadu britských, československých a jugoslávských vyznamenání. Po návratu do svobodného Československa v srpnu 1945 byl převelen na MNO Hlavní štáb - Velitelství letectva jako předseda Letecké přejímací komise. 1. února 1946 se stal velitelem 1. letky 24. stíhacího a bombardovacího pluku „Biskajského“, který měl dostat novou výzbroj v podobě britských letounů Mosquito FB Mk. VI. Proto až do července vedl ve Velké Británii přeškolování čs. pilotů na tyto stroje. Po jeho skončení se vrátil ke svému pluku a byl povýšen na štábního kapitána. Mezi 17. 11. 1947 a 11. 4. 1948 absolvoval s výtečným prospěchem kurz velitelů letek a štábu 3. letecké divize. To znamenalo další povýšení, ale na konci výcviku dostal Mansfeld nabídku vstoupit do KSČ, kterou odmítl, a trest přišel okamžitě. Navzdory skvělým výsledkům v kurzu byl hned druhý den po jeho skončení odeslán na „zvláštní dovolenou“, což byl jen předstupeň pro vyhazov z armády a kriminalizaci. Na tu ale noční jestřáb Mansfeld už nečekal, bleskově se rozhodl a už za měsíc přešel ilegálně Šumavu do svého už druhého exilu. Dostal se znovu do velké Británie, kde byl přijat do svazku RAF, a nastoupil ve funkci staršího velitele letky k 13. fotoprůzkumné peruti, létající v Egyptě a na Kypru. Do roku 1952 v ní létal na starých známých Mosquitech a později dokonce jako pilot proudových letounů Gloster Meteor. Za svou úspěšnou službu byl „Miro“, jak mu Britové říkali, opět vyznamenán a službu u RAF ukončil po uplynutí podepsaného desetiletého závazku v roce 1958 v hodnosti Squadron Leader. Díky válečnému kamarádství s velitelem 68. perutě Maxem Aitkinem, synem tiskového magnáta lorda Baevenbrooka, pak získal místo manažera v listu Daily Express, kde pracoval až do důvodu v roce 1970. Až do své smrti pak žil v Londýně na Abbey Road těsně u legendárního nahrávacího studia, kde v té době slavila své úspěchy skupina Beatles. 10. září 1991 byl povýšen do hodnosti generálmajora letectva. Generál nočního nebe, skvělý stíhač a československý vlastenec Miloslav Mansfeld zemřel v časných ranních hodinách 22. 10. 1991 v Londýně ve věku 78 let na rakovinu. Zdroj: Security Magazín

To je jak ušitý na Strakapouda....