tak jsem vyhrabal jeden opravdu luxusní kousek:
Nafoukaná exponenciální funkce ex jde na procházku a na potkání uráží všechny ostatní funkce.
Posmívá se polynomům, že mají krátký Taylorův rozvoj.
Hihňá se hladkým funkcím s nosiči, že v mnoha bodech mají do očí bijící nedostatek konvergentních mocninných řad.
Dělá si legraci z |x|, že je v počátku nediferencovatelná.
Usmívá se a říká si, jak je to sakra skvělý, být ex, je všude analytická, je svou vlastní derivací a roste a klesá nejrychleji ze všech.
Ostatní funkce nestojí za nic.
Ponořena do své sebechvály se srazí s konstantní funkcí 3, která v hrůze utíká proti ní. "Co je s tebou? Proč se nedíváš na cestu," rozčiluje se ex.
Pak si všimne hrůzy v jejích očích: "Vypadáš vyděšeně!"
"Taky jsem," odpoví 3 v panice, "tamhle za rohem je derivace. Když mě potká, nic ze mě nezbude, musím pryč!"
A 3 se zase rozběhne. "Blbá konstanta," říká si ex. "Já se ale nemám čeho bát. Mě může derivovat jak dlouho chce a pořád tady budu."
A schválně derivaci hledá, aby se jí vysmála do ksichtu.
Zajde za roh a uvidí ji. "Ahoj, já jsem ex," pozdraví.
"Ahoj, já jsem d/dy."