DtX

Sklady chemikálií
 
https://www.youtube.com/watch?v=cO1q3HwB0y0

Na začátku musíš pár her hrát proti botum, než se dostaneš na vyšší level účtu, takže tam máš čas pochopit základy jak ovládat loď a jak střílet (a jak ramovat do ostrovů ). Jinak souhlasím, že pro nový lidi bych doporučil křižníky, kopec děl, pohyblivá loď, něco i ustojí a vyzkoušíš si i torpéda.
 
HE/AP... na těch low tier lodičkách ti ze začátku stačí střílet HE, snaž se trefovat spíš na nástavbu lodi, protože pancíř stejně jako ve WoT snižuje dmg HE. Lodě maj nejvíc pancíře na čáře ponoru (a boky obecně jsou jen pancíř, zatímco na palubě budeš pomocí HE níčit moduly, děla, AA děla, atd.). Na správný použití AP potřebuješ vidět bok soupeřovy lodě, chceš mířit tak aby střely dopadaly na čáru ponoru do středu lodě, protože tam je většinou citadela (nejpancéřovanější část lodě, která ukrývá kotle, sklady munice atd.) a právě penetrace do citadely dávají 1x dmg psaný u AP střel. Penetrace mimo citadelu dávají 1/3 z dmg psanýho u střely. A naopak pokud možno neukazuj bok aby jsi ty nedostal AP do boku, na malých tierech to moc nevadí protože každej spamuje HE, ale tier 4 cruiser je schopnej zabít jinej tier 4 cruiser jedním AP salvem pokud bude mít trošku štěstí na rozptyl střel.
 
 
 

Vážená pojišťovno,
odepisuji na Váš dopis, kde jste mě žádali o upřesnění mého úrazu. Do oznámení úrazu jsem uvedl, že jsem si úraz způsobil sám. Jsem zaměstnán jako zedník a zmíněný den jsem pracoval zcela sám na stavbě domu. Po dokončení mi zbylo asi 250 kg cihel na střeše. Sešel jsem tedy dolů, tam jsem přes kladku vytáhl nahoru po laně prázdný sud, do něhož jsem hodlal uložit zbývající cihly. Lano jsem dole pevně zabezpečil a šel jsem na střechu naložit cihly do sudu. 
Po naložení všech cihel jsem sešel opět dolů, abych spustil sud s cihlami. Ve smlouvě máte uvedeno, že vážím pouze 75 kg. V momentě, kdy jsem lano odvázal a držel jen v ruce, jsem se ujistil o působení gravitace. Výše jsem napsal, že sud, který sám o sobě váží 25 kg, byl naložen 250 kg cihel. Jak si jistě domyslíte sami, moje váha 75 kg nemohla udržet tak těžký sud a než jsem si to uvědomil, byl jsem v prudkém pohybu vzhůru a sud, který byl na úrovni střechy, naopak v prudkém pohybu dolů. Zhruba na úrovni třetího patra jsem se setkal s protipohybujícím se sudem, což vysvětluje to naražení hlavy a zlomeniny krku a lícní kosti. 
Dále jsem pokračoval směrem vzhůru, až jsem se zastavil s prsty v kladce. I přes velkou bolest jsem se však držel lana. V tom samém momentě sud s cihlami dopadl na zem a rozbilo se mu dno. Výše jsem napsal, že sud sám o sobě váží 25 kg a já, jak máte uvedeno ve smlouvě, 75 kg. Působení gravitace pokračovalo dále, a jak si jistě domyslíte, situace, kdy já se 75 kg jsem nahoře a sud vážící pouze 25 kg dole, nemohla setrvat. 
A tak jsem se v mžiku ocitl v prudkém pohybu dolů a prázdný sud v prudkém pohybu naopak nahoru. Zhruba na úrovni třetího patra jsem se opět setkal se sudem, tentokrát prázdným. To vysvětluje zlomeniny obou kotníků. 
Dále jsem pokračoval směrem dolů, kde jsem prudce narazil na zem, což vysvětluje ta rozdrcená kolena a sedací kloub. V bolestech a bez vůle jsem pustil lano, na jehož druhém konci přes kladku visel prázdný sud beze dna. Působením gravitace se ocitl v prudkém pohybu dolů, přesně do míst, kde jsem bezvládně ležel. To vysvětluje ta tři zlomená žebra. 
Doufám, že jsem vám poskytl Vámi požadované informace. 
Těším se na další zajímavou spolupráci.

hmmm, tak to zkus takhle: http://navratdoreality.cz/?p=view&id=17796
A pak v hledání hledej "historické momenty", je tam celkem 12 galerií

Letadlová loď USS Lexington
 

 
USS Lexington CV-2 společně s USS Saratoga CV-3 představují produkt odzbrojovací konference, která proběhla ve Washingtonu 1921. Námořní velmoci se tehdy dohodly na přerušení stavby a sešrotování velkého množství bitevních lodí a křižníků. Jedinou výjimku dostaly letadlové lodi, které mohly být postaveny z rozestavěných bitevních křižníků. USA toho využily a upravily dva trupy bitevních křižníků třídy Lexington. Ostatní čtyři rozestavěné jednotky byly sešrotovány. Takto vznikly dvě velké a rychlé letadlové lodi. Svojí rychlostí 34 uzlů patřily k tomu nejrychlejšímu, co brázdilo světová moře. Výkon pohonných systémů lze dokladovat jedním příkladem, kdy USS Lexington zásobovala svými generátory v zimě 1929/30 celé město Tacoma ve státě Washington při výpadku místní vodní elektrárny. Sedm komínů původně projektovaných na bitevním křižníku bylo spojeno v jeden mohutný komín se čtyřmi kouřovody, který byl 24,38 metru vysoký a dával lodím nezaměnitelnou siluetu. Jeho nevýhodou bylo, že způsoboval problémy při operacích palubních letadel. Při určitém směru větru se za ním vytvářelo nepříjemné víření, které značně ohrožovalo přistávající letouny. Před komínem byla umístěna velitelská věž, která ještě zdaleka nepřipomínala "ostrov" jak jej známe z pozdějších typů.
 

 
Původní výzbroj měla odpovídat bitevnímu křižníku: 4x2x406mm, 16x152mm, 6x76mm a 8x torpédomety, ale při přestavbě na letadlovou loď byla výzbroj změněna na osm děl ráže 203mm bylo umístěno ve 4 dvoudělových věžích podobných těm z těžkých křižníků. Vyzbrojení děly velké ráže bylo sice v souladu s podmínkami Washingtonské smlouvy, ale jejich použití bylo přinejmenším diskutabilní. Zrovna tak protiletecká baterie byla poměrně slabá, což určovala tehdy platná doktrína pro letadlové lodě - tedy že nejlepší protiletadlovou výzbrojí letadlové lodě jsou její vlastní letouny. Tento omyl byl záhy rozpoznán a protiletadlová výzbroj byla na počátku války posílena.
 

 
Dne 8. ledna 1921 byl položen kýl bitevního křižníku CC-1 USS Lexington v loděnici Fore River Shipbuilding Co. v Quincy ve státě Massachussets.  1. července 1922 byla schválena změna na letadlovou loď a překvalifikována na CV-2. Loď byla spuštěna na vodu 3. října 1925 a námořnictvo ji převzalo 14. prosince 1927. Dostala přezdívku "Lady LEX"
 
Po zkouškách se loď dostala k flotile se základnou v San Pedru 7. dubna 1927. Zde dokončovala výcvik posádek, nácvik bojových operací a řešily se drobné problémy a nedostatky. V následujících letech se účastnila manévrů v oblasti Havaje, Karibiku a Panamského průplavu.
16. ledna 1930 ukončil Lexington 30. denní humanitární misi, ve které zásoboval elektřinou město Tacoma ve státě Washington, když došlo k výpadku jejich elektrárny. Zde se uplatnil její turboelektrický pohon. 
 
V době útoku Japonců na Pearl Harbor loď převážela letouny, které posílily letecké síly na ostrově Midway. Loď ihned odstartovala svá průzkumná letadla ve snaze vypátrat japonské loďstvo, ale bohužel (či naštěstí) se to nepodařilo. Krátce nato se setkala s USS Indianapolis CA35 a USS Enterprise CV-6, společně pak hlídkovaly severozápadně od Oahu až do návratu do Pearl Harboru 18. prosince 1941. 
Následující den se vydala napadnout japonské síly v Jaluitu aby pomohla uvolnit tlak na ostrov Wake. 20. prosince 1941 byl tento úkol zrušen a spolu s USS Saratoga CV-3 se vydala posílit Wake. 23. prosince 1941 ale ostrov podlehl opakované invazi a lodi se vrátily do Pearl Harboru 27. prosince 1941.
USS Lexington CV-2 patrolovala v následujících dnech v oblasti Oahu - Johnston - Palmyra do 11. ledna 1942, kdy se stala vlajkovou lodí viceadmirála Wilsona Browna, velícímu svazu Task Force 11. Dne 16. února vyplula k útoku na japonskou základnu Rabaul na Nové Británii. 20. února 1942 se loď stala cílem 18 bombardérů. Její stíhací ochrana sestřelila 17 letounů, loď vyšla bez poškození. 
 

 
Ofenzivní nasazení v této oblasti pokračovalo a USS Lexington  se setkává s USS Yorktown CV-5 a utvořily Task Force 17. Jejich letouny úspěšně přeletěly pohoří Owena Stanleye na Nové Guineji a způsobily těžké škody japonským základnám Salamaua a Lae 10. března 1942. Dne 26. března 1942 byla loď zpět v Pearl Harboru, avšak japonský tlak ji nutil k návratu zpět do oblasti Korálového moře. 1. května se znovu přidala k USS Yorktown CV-5. Jejich cílem bylo zabránit Japoncům v transportu vojáků do oblasti a odvrátit útok na Port Moresby.
 

 
 
7. května 1942 hledala průzkumná letadla japonské lodi. Nalezly lehkou letadlovou loď Šoho. Ta byla potopena. Druhý den náhle objevilo stíhací krytí obou letadlových lodí skupinu 27 japonských bombardérů a devět z nich sestřelilo.
8. května 1942 se podařilo objevit polohu letadlové lodi Šokaku. Letouny obou lodí odstartovali a Šokaku byla vážně poškozena. Ve skoro stejnou dobu ale nalezla svůj cíl i japonská letadla. Obratnější USS Yorktown vyvázl se třemi pumovými zásahy. USS Lexington inkasoval dva zásahy torpédy do levého boku a dvěma lehkými pumami do paluby. Zpočátku vše vypadalo ještě dobře, loď si držela rychlost 25 uzlů a pokračuvaly letové operace. Až do exploze způsobené roztrženým palivovým potrubím, které nebylo naplněné inertním oxidem uhličitým. Osud lodi zpečetila další exploze, která způsobila rozsáhlý požár, který ohrožoval skladiště pum a torpéd. V 15:58 kapitán Frederick C. Sherman nařídil připravit se k opuštění lodi. V 17:07 vydal pokyn opustit loď. Posádku vylovily doprovodné křižníky a torpédoborce. O několik minut později explodovala skladiště munice a okolní lodi byly zasypány troskami. Torpédoborec  DD-360 USS Phelbs dvěma torpédy ukončil agónii hořící lodi. Po explozi se USS Lexington CV-2 potopila.
 

 
Parametry: 
Standardní výtlak 34 800 tun, maximální 42 000 tun, 
Délka na konstrukční vodorysce 266 m,
Délka přese vše  270 m 
Šířka 32m, 
Ponor 9,75 m,
Dosah 10 000 námořních mil při 10 uzlech, 
Posádka 2 327 příslušníků mužstva a důstojníků. 
 
Pancéřování:
Loď těžila z původní konstrukce bitevního křižníku a byla opatřena solidním pancéřováním. Dvojité dno chránilo proti explozím torpéd až do hlavice 340kg. Boky chránil pancéřový pás o síle 127mm - 178mm. Letovou palubu tvořily desky o síle 25,4mm na nichž byly dřevěné fošny pro lepší chování letounů při startu a přistávání. Pod letovou palubou byla horní hangárová paluba o síle 51mm a nad strojovnami byla pancéřová paluba o síle 89mm.
 
Výzbroj:
Osm děl ráže 203mm (8"/55 cal.) bylo umístěno ve 4 dvoudělových věžích, 12 kanónů ráže 127 mm (5"/51 cal.) umístěných jednotlivě a protiletecké kulomety 12,7mm. Dělové věže s kanóny ráže 203 mm byly do roku 1942 sejmuty a nahrazeny dvouhlavňovými protiletadlovými komplety ráže 28 mm. Děla ráže 127 mm byla nahrazena novějšími modely obého použití (5"/25 cal.) a byly doplněny protiletecké zbraně v počtu dvaatřiceti kanónů ráže 20 mm.
 
Leteckou skupinu představovalo 90 strojů - 18x stíhací F2F-1, 20x průzkumný SBU-1, 18x bombardér F4B-4, 18x torpédový BG-1 a 2 plovákové JF-1 a 3O2U-3. Počet letounů se měnil, stejně tak jejich skladba 7. prosince 1941 to byly letouny 30x střemhlavý Douglas Dauntless SBD-2 a SBD-3, stíhací 16x Brewster Buffalo F2A-3 a torpédové 12x TBD-1 Douglas Devastator. V roce 1942 to bylo 88 strojů, ale standardně loď nesla 63 letounů. Letouny vyvážely na palubu dva výtahy o rozměru 13,7m x 7,6m. 
 
Pohon:
Pohon lodí tvořily mohutné kotelny a elektrické motory. Bylo použito 16 kotlů Yarrow a čtyři turbíny General Electric. Celkový výkon se pohyboval okolo 180 000 koňských sil.  Rychlost lodi činila 34 uzlů.
 
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/USS_Lexington_(CV-2)
internet
 
FOTO: 
http://www.navsource.org/

Letadlová loď USS Midway
 

 
Třída Midway byla poslední druhoválečnou třídou amerických letadlových lodí. V roce 1943 bylo objednáno šest jednotel této třídy, ale nakonec došlo ke stavbě pouze tří. Jednotka CV-44 byla zrušena 11. ledna 1943, zbylé dvě, CVB-56 a CVB-57, shodně 28. března 1945.Letadlové lodě třídy Midway byly první letadlové lodi takové velikosti, že nebyly schopny proplout Panamským průplavem.
  Ještě před zahájením stavby došlo k překlasifikování objednávky a loď CV-41 byla překlasifikována na CVB-41 (Velká letadlová loď). 27. října 1943 byl v loděnici  Newport News Shipbuilding v Newport News ve Virginii položen kýl lodi CVB-41 USS Midway. 20. března 1945 byla spuštěna na vodu a 10. září 1945 uvedena do služby.     Po uvedení do služby vykonala tradiční úvodní cvičení v Karibiku. 20. února 1946 se stala vlajkovou lodí 1. divize letadlových lodí. V březnu prodělala zkoušku vybavení a techniky pro operace v chladném počasí v severním Atlantiku. 6. září 1947 v  Karibiku provedla operaci "Sandy", což bylo zkušební odpílení kořistní rakety V-2 (A-4) ze své paluby. V-2 úspěšně odstartovala a několik minut po startu explodovala ve vzdálenosti asi šesti mil od lodi. Přesto byl test vyhodnocen jako úspěšný, neboť start se povedl.   29. října 1747 plula USS Midway ve svazku 6. loďstva jako součást mírových do Středomoří. Mezi 26 - 29. květnem probíhaly zkoušky koncepce úhlové paluby piloty z Naval Air Test Center a piloty Atlantické flotily. Po testech se USS Midway zúčastnila cvičení NATO v severním Atlantiku. 1. října 1952 byla překlasifikována na CVA-41 (Útočná letadlová loď)     27. prosince 1954 se USS Midway vydala z Norfolku na cestu kolem světa. Je jí plavba vedla okolo mysu Dobré naděje na Tajwan, kde se spojila se 7. loďstvem. 8. prosince 1958 provedla VF-64 startující z její paluby první odpálení raket vzduch - vzduch Sparrow III. Během Laoské krize na jaře 1961 byla USS Midway nasazena v Jihočínském moři. Během tohoto nasazení prováděly její letadla testování protivzdušné obrny  Japonska, Koreje, Okinawy, Filipín a Tajwanu.     Letadlová loď také dále sloužila různým testům. 13. června 1963 bylo na její palubě provedeno zkušební plně automatické přistání letounů F-4A a F-8D. Poté byla USS Midway opět nasazena dálném východě a v dubnu 1965 provedli její letadla útoky proti logistickým cílům v severním Vietnamu. 17. června 1965 letecká hlídka letounů F-4B ve složení Cmdr. Louis C. Page a Lt. Jack E.D. Batson ze svazku VF-21 sestřelila dva MiG-17. Jednalo se o první sestřel Migů ve Vietnamu.     Po návratu do Alameda 23. listopadu 1965 odplula do loděnice San Francisco Bay Naval Shipyard, kde měla prodělat rozsáhlou modernizaci. Z tohoto důvodu byla 15. února 1966 přeřazena k Rezervní Flotile. Do služby byla opět zařazena 31. ledna 1970. USS Midway se vrátila do vietnamského konfliktu, kde se účastnila bojových operací a později i operace "Frequent Wind", což byla evakuace zaměstnanců americké ambasády vrtulníky z obleženého Saigonu.   30. čevna 1975 byla překlasifikována na CV-41 (multifunkční letadlová loď). V roce 1976 se účastnila demonstrace síly u pobřeží Severní Koreje v reakci na nevyprovokovaný útok na dva americké důstojníky. V roce 1979 společně s USS Constellation hlídkoval v Indickém oceánu a po incidentu 4. listopadu 1979 na americké ambasádě v Teheránu se přenula do Perského zálivu. Po vystřídání USS Coral Sea odplula do Jokosuky a poté se vrátila na hlídku do Indického oceánu. 16. března 1981 letoun A-6 od VA-115 z paluby USS Midway objevil havarovaný civilní vrtulník a díky zásahu záchranného týmu z USS Midway bylo všech 17 pasařérů včetně posádky zachráněno.     USS Midway se v roce 191 zúčastnila operace "Pouštní Bouře" během níž provedla 228 bojových vzletů. Po jejím ukončení se přes Jokosuku přeplavila do Pearl Harboru. Poté odplula do San Diega, kde byla 11. dubna 1992 vyřazena ze služby a přeměněna na plovoucí muzeum. V roce 2006 se ovšem objevila podmínka, že i přes případné využití lodě jako plovoucího muzea, musí být USS Midway i nadále schopná případné reaktivace.                             Parametry:  Standardní výtlak 45 000 tun, maximální 64 000 tun,  Délka na konstrukční vodorysce 296 m, Šířka 36,9 m, Šířka letové paluby 41,5 m, po instalaci úhlové paluby 72,5 m  Ponor 10,5 m, Dosah 20 000 námořních mil při 15 uzlech,  Posádka 4 104 příslušníků mužstva a důstojníků.    Pancéřování: Letová paluba byla pancéřovaná 89 mm silným pancířem Pancéřový pás měl maximální šířku 193 mm, která se na koncích snižovala na 75 mm. CKormidelní stroje byly chráněny 127 mm bočním pancířem.   Výzbroj: Těžkou protiletadlovou výzbroj zajišťovalo 18 × 127 mm (5“/54 cal.). V roce 1950 byl jejich počet zredukován na 14 a v roce 1957 na 10. V roce 1963 na čtyři, v roce 1970 na tři a v roce 1985 byly odstraněny úplně a loď obdržela raketovou výzbroj.   Středorážová výzbroj původně zahrnovalo 21 40mm čtyřčat a 28 20 mm kanónů. V roce 1950 byly zbraně ráže 40 mm i 20 mm odstraněny a loď dostala 40 kanónů ráže 76 mm (3"/50 cal.). V roce 1957 byl jejich počet zredukován na na 22 a v roce 1961 byly odstraněny úplně.   V roce 1985 dostala loď raketovou výzbroj. Loď byla vybavena 2 vrhači MK-25 pro lodní protiletadlové střely Sea Sparrow a dvěma systémy CIWS Phalanx   Teoreticky mohla loď disponovat leteckou skupinou až o velikosti 137 letounů. Ve skutečnosti se počet jejích letadel pohyboval krátce po skončení WWII kolem 100 a později dokonce jenom kolem 60.   Pohon: Čtyři šrouby byly poháněny čtyřmi parními turbínami Westinghouse, kterým dodávalo páru 12 mazutem vytápěných kotlů Babcock & Wilcox. Celkový výkon produkovaný stroji byl 212 000 koňských sil. Rychlost lodi činila 33 uzlů.   Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/USS_Midway_(CV-41) internet   FOTO:  http://www.navsource.org/

Torpéda jsou v poho, mám tu dnes jedu povedenou - jel jsem na průzkum s Tenryu, pojal jsem ho jako DD. No a zpoza hory na mě asi na 7 km vykouklo Kawachi, St. Louis a Chester. Do Kawachi jsem stihl poslat 2x3 torpéda - trefilo se všech šest a zmizel pod vodou
 
Pak jsem asi minutu kličkoval jako zajíc a po dobytí jsem opět vystřelil 3 a 3 (asi vteřinu poté jsem šel ke dnu), no a 2 trefily St. Louis a 2 Chestera, oběma zbylo po zásazích pár set HP a zaplavení je dodělalo, suma sumárum čas ve hře 3m 55s / 13km, 3 killy, 10 zásahů torpéd (65k dmg+) + Dvojitý úder a pár dalších metálů, přičemž ten dvojitý mi ve sbírce ještě chyběl
 
Ale bylo to i dost o štěstí, ani jeden z nich na ty torpéda moc nereagoval, resp. ten. Louis se při vyhýbacím manévru srazil s Chesterem a do nich narazil ten balík torpéd, ale co, i to štěstí k tomu občas patří
 
A narazil jsem na nějaký křižník T2 Diana, nějak mi to nic neříká - už to mám, ruský chráněný křižník
 

pekna prace  

Tak přidám ještě jeden svůj pokus, tentokráte na téma "roura"- Phantom F-4B, VF-161"Chargers",USS Midway 1972. Výrobce Academy, přebal Eduard, měřítko 1:48.
 
 

Aby to nevypadalo, že ve volném čase pořád jen sedím u WoT, přidám poslední dokončený model. Tamiya, P-47D  Thurderbolt Razorback, 1/48. Jen to focení mi moc nejde .

Co jsi dnes dělal? Driftoval s letadlovou lodí
 

Co jsi dnes dělal? Driftoval s letadlovou lodí
 

LOL
 

Letadlová loď USS Essex
 

 
Třída Essex má svůj základ v předválečné třídě Yorktown. Počáteční práce na projektu začaly v červnu 1939 a základním cílem bylo rozšíření letecké složky lodi. Ve stejné době se také začalo ukazovat, že nová letadla plánovaná pro operace z letadlových lodí budou větší a těžší a budou vyžadovat větší palubní prostory pro jejich operace a toho nemohl být s původním trupem třídy Yorktown dosaženo. dalším prvkem na který bylo nutné dát důraz bylo zvýšení ochrany. dAlším faktorem byla výdrž, jelikož lodě byly plánovány pro operace v Tichomoří proti Japonsku. Nakonec byla vytvrořena specifikace na design s výtlakem 27,100 t s leteckou skupinou sestávající z 90 letadel, dosahem 15,000 námořních mil při ekonomické rychlosti 15 uzlů a maximální rychlostí na hranici 33 uzlů.
  První loď podle nového designu - CV 9, nazvaná Essex – byla objednána v rámci zákona o rozvoji floty z roku 1938. Politická situace v Evropě se však jevila jako velmi zlá a bylo jasné, že americké námořnictvo musí projít dramatickou expanzí. Zákon o loďstvu dvou oceánů z června 1940 tak přidal do rozpočtu finance na stavbu dalších tří lodí. Když později téhož měsíce Francie kapitulovala Američané se začali obávat nejhoršího a v srpnu odsouhlasili finance na stavbu další sedmi jednotek a po útoku na Pearl Harbor byla objednávka rozšířena o další dvě lodě. Druhá vlna dalších deseti lodí byla objednána v srpnu 1942 a další tři v červnu 1943. Celkem tak bylo objednáno 26 lodí, z nichž byly až na dvě všechny dokončeny. Ze 17 lodí dokončených do konce bojových akcí v Pacifiku se do akce dostalo 14 jednotek. Do stavby lodí se zapojilo 5 loděnic. Loděnice Newport News ve Virginii a Bethlehem Quincy v Massachusetts dodaly většinu z první várky, dále se do stavby zapojily námořní loděnice v Norfolku, Philadelphii a New Yorku. Stavba lodí probíhala svižným tempem díky prioritnímu přidělení materiálu. První loď tak mohla být dokončena za 17 měsíců – o 15 měsíců dříve než bylo plánováno. Konstrukce a design kladly důraz na ekonomické využití materiálů, což snižovalo spotřebu oceli a tím i hmotnost a zároveň také ulehčovalo a zrychlovalo stavbu. Kde to bylo možné byly ponechávány rovné ocelové pláty. Vysoká priorita stavby a efektivita loděnic vedly k tomu, že nejrychleji postavená loď byla dokončena za 14 měsíců a nejdelší stavba trvala ne více než 22.5 měsíce, s průměrnou dobou stavby všech jednotek 18.5 měsíce.     V podstatě se konstrukce třídy Essex rozdělila na dvě podtřídy. Lodě byly zpočátku stavěny jako „krátkotrupé“ s celkovou délkou 265.8m, pozdější zkušenosti si vynutily přidání kliprové přídě a lodě s touto úpravou jsou známy jako „dlouhotrupé“ s celkovou délkou 270.6m. Kliprová příď zlepšila plavební schopnosti a umožnila instalaci dvou dodatečných 40mm čtyřčat. Konstrukčně byly jinak obě podtřídy stejné se shodnou délkou na hladině. Poprvé u amerických letadlových lodí byla podhladinová ochrana tvořena dvěma vnějšími výdutěmi plněnými vodou a dvěma vnitřními. Teoreticky měla hlavní sílu exploze pohltit vnější výduť a druhá zabránit zaplavení. Tento systém se táhl po boku lodi jako pancéřová ochrana a chránil tak důležité oblasti lodi. Ochrana byla navržena proti torpédům s hlavicí 227kg TNT. Trojité dno sestávalo ze dvou vrstev uložených na spodní části trupu. Vnitřní část probíhala po celé délce trupu, třetí vrstva však chránila jen důležité části.   Pohonný systém umístěný pod čtvrtou palubou byl rozdělen do šesti oddělení a každé bylo samostatně chráněno vodotěsnými přepážkami. Oddíly kotlů a strojoven byly umístěny na přeskáčku, takže jeden zásah nemohl loď znehybnit. Třída Essex byla první třídou letadlových lodí, které byly vybaveny dvěma nezávislými skupinami strojů, což byl velmi výrazný posun oproti předchozí třídě Yorktown. Celý pohonný systém se ve službě ukázal jako velmi efektivní a dodával lodím vynikající dostup a zároveň nebyl příliš náchylný k poruchám.     Základním požadavkem při konstrukci třídy Essex bylo rychlé odbavení velkých leteckých skupin. Kvůli velkému počtu letadel nemohly být všechny uskladněny na hangárové palubě a námořnictvo tak muselo začít používat průběžné parkování na letové palubě. Letová paluba byla 32.9m široká a 262.7m dlouhá. Po dobrých zkušenostech s bočním výtahem na USS Wasp byla tato vlastnost přejata i na třídu Essex. Tak byly instalovány 3 velké výtahy – jeden ve předu vprostřed paluby, jeden za můstkem a boční výtah na levoboku uprostřed lodi. Cyklus výtahů byl 45 sekund včetně naložení a vyložení letounu z ložné plochy. Nosnost byla 12,700 kg pro palubní výtahy a 8,156 kg pro boční. K urychlení startu letadel byly na příď instalovány katapulty. Jednalo se o hydraulický katapult H Mk. IV B o nosnosti 8,165 kg. Na počátku války nebylo použití katapultu na letadlové lodi příliš rozšířené, pokračující roky však vzrůstající hmotnost letadel tento způsob startu více a více přiváděla do popředí a do konce války starty z některých lodí byly prováděny ze 40% z katapultu. Tento způsob také zvýšil flexibilitu letového provozu, když umožnil start i za ztížených povětrnostních podmínek a s vyšší kapacitou výzbroje.   Otevřený hangár běžný u pro předchozích tříd byl při konstrukci třídy zachován. Umožňoval zahřívání motorů letadel i hangárové palubě a tím urychloval starty, také napomáhal k odvětrávání prostor od benzinových výparů. Během zhoršeného počasí mohly být spuštěny velké rolety, které hangárovou palubu uzavřely. Hangár měl rozměry 199,3m × 21.3m a výšku 5.5m. Šest lodí obdrželo katapult napříč hagárovou palubou, což mělo umožňovat taktické starty. Tato vymoženost se však ukázala jako nepraktická a katapulty byly později odstraněny.     Další nepraktickou věcí se ukázala instalace druhé sady brzdících lan na příď, což mělo umožnit pokračování v letovém provozu i při zničení hlavních. I přes prokázanou neefektivitu nebylo zařízení z důvodu zaneprázdněnosti z lodí většinou odstraněno až do roku 1944.   Nosnost leteckého paliva byla zvýšena z množství 178,000 galonů u třídy Yorktown na 225,000 – 232,000 u krátkotrupé a 209,000 – 242,000 galonů u dlouhotrupé podtřídy. Zásoba se různila podle provedených modifikací ochrany palivového systému. Pozdější lodě měly zásobníky paliva přemístěny dozadu do lépe chráněných částí lodi a tanky byly uzpůsobeny k přijmutí slané vody na místo odčerpaného paliva. Zásoba výzbroje pro letouny byla umístěná do dvou hlavních muničních skladů, které mohly pojmout 625.5 t.   28. dubna 1941 byl v loděnici Newport News Shipbuilding položen kýl lodi CV-9 USS Essex. 31. července 1942 byl spuštěn trup na vodu a 31. prosince 1942 byl USS Essex zařazen do služby.   Poprvé se dostala do akce při nájezdu na ostrov Marcus. Později se účastnila většiny větších střetnutí v Pacifiku včetně prvního útoku na Truk a bitev ve Filipínském moři a u Leyte. Essex byla poškozena útokem kamikadze 25.11.1944, ale vrátila se do služby na poslední fázi války.   9. ledna 1947 byl USS Essex vyřazen ze služby a zakonzervován jako součást Pacifické rezrvní flotily. 1. září 1948 byl však opět reaktivován a podroben rozsáhlé modernizaci v rámci programu SCB-27A. Tento modernizační program znamenal montáž hydraulických katapultů typu H-8, zesílení letové paluby, zlepšení ochrany hangárů proti požáru a střepinám (protistřepinové sítě, protipožární rolety), byly zvětšeny výtahy, zvětšen výkon generátorů a zvětšena zásoba pohonných hmot pro palubní letouny. Byl použit nový radar. Z lodi byly odmontovány původní dvouhlavňové věže s kanóny ráže 127 mm. Výzbroj se změnila na osm jednohlavňových kanónů ráže 127 mm, doplněných 28 kanóny ráže 76 mm ve 14 postaveních. Menší ráže byly vyřazeny. Program SCB-27A byl úspěšný, ale přesto byly připravovány další modernizace, které by loď přiblížily parametrům moderních těžkých letadlových lodí. I po této modernizaci však nebyl USS Essex například schopen nést větší stíhací letouny, než byl typ Vought F-8 Crusader.       16. ledna 1951 byla modernizovaná loď USS Essex zařazena do činné služby a nasazena v korejském konfliktu. 25 října 1952 byla loď překlasifikována na CVA-9 (Útočná letadlová loď). Během následujících tří let byl zapojen v korejském konfliktu a nebo pod vlajkou OSN sloužil jako demonstrace síly k udržení míru na dálném východě. V červenci 1955 byl znovu vyřazen a podstoupil další modernizaci.Následovala druhá přestavba SCB-27C. Změnila vzhled lodi a to především díky použitím úhlové letové paluby. Změněn byl také ostrov, modernizovány elektronické systémy, byla zesílena letová paluba a otevřené prostory na bocích trupu byly uzavřeny, což mělo zlepšit odolnost lodi vůči klimatickým vlivům. Změnilo se také rozmístění výtahů a složení elektronických systémů, zvětšeny byly i zásoby pohonných hmot. Počet 76mm kanónů byl snížen na 10.   V lednu 1956 opět vstoupil do činné služby a prováděl mise po celém světě. 8. března 1960 byl překvalifikován na CVS-9 (Protiponorková (podpůrná) letadlová loď) a v letech 1962–1965 modernizován podle projektu SCB-144 v rámci rozsáhlého modernizačního programu amerického námořnictva FRAM II. Lod dostala nový sonar SQS-23 a modernizované bojové informační středisko. Z jeho palub operovaly především protiponorkové letouny Grumman S-2 Tracker a vrtulníky.   Loď se účastnila mnoha významných akcí. Podpora vylodění amerických sil v Libanonu, akce při Čínské krizi, vyzvednutí astronautů Apolla 7, hlídkování v Karibiku v období Kubánské krize a podobně. 6. března 1969 byla definitivně vyřazena ze služby. 1. června 1973 byl vyškrtnutý ze seznamu plavidel a prodán v aukci za cenu šrotu. V roce 1975 byl v New Jersey rozřezán.   Parametry:  Standardní výtlak 27 100 tun, maximální 36 380 tun,  Délka na konstrukční vodorysce 251,46 m, Délka přese vše  266,09 m  Šířka 28,35 m,  Ponor 8,84 m, Zásoba paliva maximálně 5 331 tun Dosah 20 000 námořních mil při 15 uzlech,  Posádka 2 600 příslušníků mužstva a důstojníků.    Pancéřování: Letová paluba nebyla pancéřovaná, jelikož jeho váha byla vnímána jako negativum. Hlavní paluba (hangárová) však pancéřovaná byla a ochrana sestávala z 64mm silných desek jež měly chránit proti proražení 454 kg pumou svrženou z výšky 3050m. Další 38mm ochranné desky byly umístěny na čtvrté palubě. Boční pancíř byl koncipovaná k ochraně proti 152mm granátům. Pancéřový pás měl maximální šířku 102mm, která se na koncích snižovala na 64mm. Celková délka ochrany byla 154.8m a zahrnovala strojovny, muniční sklady a zásobníky leteckého paliva. Kormidelní stroje byly chráněny 114mm bočním pancířem.   Výzbroj: Těžkou protiletadlovou výzbroj zajišťovalo 12 × 5“/38 děl. Nacházely se ve dvou typech instalací. Čtyři dvojčité věže byly instalovány na pravoboku po dvou před a za můstkem. Byly umístěny na letové palubě a byly tak menší překážkou pro letový provoz. Na levoboku byly pak umístěny zbývající čtyři děla v jednohlavňových instalacích. Byly uloženy po dvojicích na sponsonech pod letovou palubou.   Středorážová výzbroj původně zahrnovala 8 40mm čtyřčat. Jedno se nacházelo na přídi, jedno na zádi, dvě na levoboku a čtyři okolo můstku po dvou před a za ním. USS Essex byl osazen pěti rádiovými stožáry a  byl původně bez katapultu v hangáru. Radar Sk byl namontován vpředu na radarové plošině. Při údržbě v dubnu 1944 prošel Essex úpravou můstku (ztratil jedno čtyřče ráže 40mm) a dostal na palubu druhý katapult. Radarová plošina byla zvětšena, aby se na ni vešly radiolokátory SM a SC-2, přičemž SK byl přemístěn na pravou stranu komínu. Byla přidána dvě čtyřčata ráže 40mm na levoboku nahgárové paluby a další dvě na pravoboku, takže jich bylo celkem 11. V roce 1945 byl namontován radar SK-2. To byla konečná sestava. Essex byl jedinou lodí své třídy, která nedostala druhé čtyřče na záď, jedinou, jež si podržela všech pět rádiových stožárů a jedinou z původních osmi lodí této třídy, která nikdy neměla čtyřče ráže 40mm na vysunutém sponsonu.   Pohon: Čtyři šrouby byly poháněny čtyřmi skupinami parních turbín Westinghouse, kterým dodávalo páru 8 mazutem vytápěných kotlů Babcock & Wilcox. Všechny zplodiny byly odváděny do jediného komínu vyvedeného nad nástavbu. Celkový výkon produkovaný stroji byl 150 000 koňských sil. Rychlost lodi činila 33 uzlů.   Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/USS_Essex_(CV-9) internet   FOTO:  http://www.navsource.org/

Tahle hra mě potěšila, poprvé jsem potkal Papeho v jeho Midwayi a celkem se zadařilo

 
Trojnásobek za 17k expů s expením pomůže
 
 

Dneska za NY snaží se holka, asi tuší, že půjde z přístavu a nahradí ji NM. 
 

 
 

Tahle hra mě potěšila, poprvé jsem potkal Papeho v jeho Midwayi a celkem se zadařilo

 
Trojnásobek za 17k expů s expením pomůže
 
 

Tahle hra mě potěšila, poprvé jsem potkal Papeho v jeho Midwayi a celkem se zadařilo

 
Trojnásobek za 17k expů s expením pomůže
 
 

Tak se mi před chvílí povedlo s Mikasou potopit ten Hermelin.
 

 
Ale upřímně, ta Mikasa žádná sláva, rozptyl děl to má jak kráva. Kdyby to takhle střílelo Todžovi u Port Arturu, tak mu z toho naskáčou pupínky.

Hra s nejvyšším base exp co jsem zatím měl. Ale cítím se trochu provinile, protože soupeři měli taky Shokaku, ale na začátku bitvy mi napsal jestli nedáme mír, já jsem to přijal protože jsem si byl jistej, že ho dokážu přestřílet. Týmu se ta dohoda ale moc nelíbila
Dopadlo to přesně jak jsem čekal, on se snažil útočit po BB, zatímco já jsem jim v první vlně vyřídil Atago a jedno DD. A pak dál padly za obět New Orleans, Pensacola, Atago, další DD a pak už teda zbyly jen BB na zabíjení...

 

 

Eskortní letadlová loď USS Bogue
 

 
V souvislosti s organizováním konvojů se stále více ukazovala potřeba vzdušného krytí konvojů. Proto byla vyprojektována třída Bogue. Jednalo o eskortní letadlové lodi vyráběné ve velké sérii. Stavěny byly ve dvou vlnách. V první vlně (CVE-6 až CVE-25) bylo postaveno 20 lodí. Devět jich provozovalo US Navy a 11 jich bylo v rámci Lend & Lease poskytnuto Royal Navy. To je zařadilo do stavu jako třídu Atacker. Ve druhé vlně bylo postaveno 24 plavidel (CVE-31 až CVE-54) z nichž US Navy provozovalo jednu loď a 23 jich bylo v rámci L&L opět předáno Britskému Royal Navy, které je zařadilo do stavu jako třídu Ameer. Celkem tedy bylo vyprodukováno 44 plavidel třídy Bogue, což je úctyhodné číslo. Lodě byly původně klasifikovány jako AVG (tedy Pomocná eskortní letadlová loď). Později byly překlasifikovány na ACV (tedy Pomocná letadlová loď) a konečně v srpnu 1942 došlo ke konečné klasifikaci jako CVE (tedy Eskortní letadlová loď ).
 

  Stavba CVE-9 USS Bogue začala položením kýlu obchodní lodi Steel Advocate v rámci objednávky Námořní komise Spojených států v loděnici Seattle-Tacoma Shipbuilding v Tacomě ve státě Washington dne 1. října 1941. 15 ledna 1942 byl trup spuštěn na vodu už jako USS Bogue. 26. září 1942 byla loď uvedena do provozu. Po rozsáhlých úpravách byla USS Bogue v únoru 1943 přidělena k Atlantickému loďstvu jako jádro průkopnické protiponorkové skupiny. Během března a dubna 1943 podnikla USS Bogue tři plavby přes Atlantik tzv. "severní cestou", ale nenarazila na žádné ponorky.      Na čtvrtou plavbu se vydala 22. dubna a 22. května byla úspěšná. Její letadla potopila ponorku typu VIIC U-569 pod velením Oberleutnanta zur See Hanse Johannsena. 21 námořníků zahynulo, 25 bylo vyloveno. Během páté plavby její letadla potopila dvě ponorky. 5. června ponorku typu VIID U-217 pod velením Kapitänleutnanta Kurta Reichenbach-Klinkeho. Celá posádka ponorky zahynula. 12. června její letadla potopily ponorku typu XB pod velením Korvettenkapitäna Wernera Czygana. 43 námořníků zahynulo a 16 se jich podařilo zachránit.   Osmá plavba byla pro USS Bogue nejproduktivnější. 29. listopadu potopila její letadla ponorku typu VIIB U-86 pod velením Kapitänleutnanta Waltera Schuga. Celá posádka 50 mužů zahynula. 30. listopadu její letouny TBF-1 Avenger poškodily ponorku typu VIIC U-238 pod vedením Kapitänleutnanta Horsta Heppa. Dva lidé z posádky byli zabiti a pět těžce zraněno. 13. prosince její letadla ve spolupráci s torpédoborci DD-196 USS George E. Badger , DD-152 USS Du Pont , DD-186 USS Clemson a DD-255 USS Osmond Ingram potopila ponorku typu IXC U-172 pod velením Oberleutnanta zur See Hermanna Hoffmanna. 13 mužú posádky zahynulo a 46 členů posádky se podařilo zachránit. 20. prosince její letadla napadla a zničila ponorku typu IXD2 U-850 pod velením Kapitäna zur See Klause Ewertha. Všech 66 členů posádky zahynulo.     V lednu a únoru 1944 měla USS Bogue přestávku ve svém lovu protože nesla náklad armádních stíhaček do Glasgow. Po cestě zpátky se však opět zapojila do své role a 13. března její letouny, ve spolupráci s britskými letadly Wellington ze 172. squadrony a hladinovou skupinou torpédoborců DE-393 USS Haverfield, DD-464 USS Hobson a kandskou fregatou třídy River HMCS Prince Rupert, potopily ponorku typu VIIC U-575 pod velením Oberleutnanta zur See Wolfganga Boehmera. 18 členů posádky zahynulo a 37 vylovily doprovodná plavidla.   5 května 1944 se vydala USS Bogue s celým svým doprovodem do Hampton Rads ve Viginii. Cestou stihla skupina potopit dvě porky. 13. května letouny z USS Bogue objevily japonskou ponorku  RO-501, což byla původně německá ponorka typu IXC U-1224. Pozici letouny nahlásily torpédoborci DE-220 USS Francis M. Robinson a ten ponorku pod vedením kapitána Narity zničil. Všech 52 mužů na palubě zahynulo. 24. června letouny z USS Bogue napadla a zničila další japonskou ponorku, tentokrát se jednalo o nákladní ponorku type C-3 I-52 pod velením kapitána Uno Kamea. Ponorka měla na palubě exemplář radarového detektoru FuG 350 Naxos a také šifrovací stroj Enigma a také německého styčného důstojníka. Nikdo nebyl zachráněn. Během další plavby potopila její letadla ponorku typu IXC/40 U-1229 pod velením Korvettenkapitäna Arnima Zinkeho. Zahynulo 18 členů posádky a 41 bylo vyloveno.     Po svém návratu prováděla USS Bogue výcvikové mise v oblasti Bermud a také ve Quonset Point na Rhode Island až do února 1945. Poté se vydala do Liverpoolu s armádními letadly. V dubnu 1945 byla nasazena v rámci Operace Teardrop k ochraně amerického východního pobřeží. 24. dubna její letadla nalezla ponorku typu IXC/ 40 U-546 pod velením Kapitänleutnanta Paula Justa. Ponorka byla potopena skupinou osmi torpédoborců z jejího doprovodu.   Po ukončení války v Atlantiku se USS Bogue přesunula do Pacifiku. 3. července 1945 dorazila do San Diega. Poté se vydala na Guam a odtud do Adaku na Aljašce. 30. listopadu 1946 byla vyřazena ze služby a zakotvena v Tacomě v rámci Rezervní Flotily. 1. března 1959 byl vydáno rozhodnutí o jejím sešrotování a to bylo v roce 1960 provedeno v Japonsku.   Parametry:  Standardní výtlak 11 420 tun, maximální 15 390 tun,  Délka na konstrukční vodorysce 151,1 m,  Šířka 21,2 m,  Ponor 7,38 m, Dosah 26 340 námořních mil při 15 uzlech,  Posádka 498 příslušníků mužstva a důstojníků.    Pancéřování: USS Bogue nebyla nijak pancéřovaná   Výzbroj: Výzbroj tvořily 2 děla ráže 127 mm (5"/38 cal.) určených k boji s hladinovými plavidly i vzdušnými cíli. Dále bylo na lodi instalováno 16 hlavní 40 mm kanónu Bofors v osmi dvojhlavňových uspořádáních a 20 Oerlikonů 20 mm lafetovaných jednotlivě.   Na lodi bylo umístěno 18 - 21 letadel.    Pohon: Jeden šroub byl poháněn turbínou Allis - Chalmers o celkovém výkonu 9 530 koňských sil, která brala páru ze dvou kotlů typu D. Maximální rychlost 15,5 uzlů.   Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99%C3%ADda_Bogue internet   FOTO:  http://www.navsource.org/