Aaron Goldstein

zdroj od Rity: 05/11/2015 Q&A  
- test 9.12 je stale nestabilny, bude to opravene
- je mozne ze T92 lahky tank sa objavi vo WoT, ale iba ako premiove vozidlo a jeho zavedenie este nie je iste
- 75mm ARES americky prototyp lahkeho tanku RDF/LF vo WoT ?  "No comment"
- uniknute data o korejskom Pattonovi uvadzaju 192mm pene zakial T95E2 a 59-Patton ma iba 172mm? "No comment"
- Q: "Storm, co robite vo WG ? Dokonca War Thunder ma buratelne budovy" A: "Chod vyplakavat do inej komunity , prosim"
- Technicke vnutorne zmeny klienta planovane pre 10.0 budu zavedene v buducnosti.
- 9.12 neprinesie ziadne bonusy za emblemy (bonusy su nastavene na 0 )
- Q: "Storm, preco si nemozeme kupit premiove tanky za kredity?"A: "Prosim zostanme pri teme (tema je test 9.12)"
- Q: "Preco neodstranite mapu Mittengard? Hraci maju dobre argumenty na to." A: "Jaj, spominam si na tie argumenty: JE TO NA HOVNOOOOO"
- Zavedenie mapy Mittengard zlepsilo zmenu novackov na hracov ktori ostavaju hrat hru o niekolko percent
- mapa Provincia nebola odobrana koli tomu, zeby boli strany nevybalancovane, ale bola odobrana koli tomu ze hratelnost pre novacikov bola zla
- mapy podla tieru (map tiering??  je tym myslene?) pre skusenych hracov bude zrusene, ale Provincia sa nevrati
- jednym z problemov Provincie bolo, ze priemerna dlzka bitky bola ovela vacsia ako u ostatnych mapach, lebo to bola jedna velka kampinovka (a to znamena malo hier malo minutych goldov a malo penazi pre WG)
- Potvrdene: Chieftain nebude vymenou za FV215b - "mame s tym ine plany"
- Storm nebude nateraz komentovat rebalans artyn aby sa nestrhol negativny spamming festival

zdroj od Rity:Yuri Pasholok Q&A (04/11/2015)   - ohladne Type 62 a WZ-131 vo WoT, je to uspesny priklad ako urobit lahky tank z medka. Americania chceli to iste urobit (T20 medium na T21) ale nakoniec to nespravili pre niekolko dovodov, ale v pripade Typa 62, toto vozidlo malo uspech a doteraz je pouzivane vo viacerych krajinach - v hre 121/121B su predchodcovia Type 69, co bola vylepsena verzia Type 59. 121 oznacenie bolo zvolene pretoze limit WoT o tom ake stare (lepsie povedane nove) vozidlo sa moze objavit v hre (a 1969 bolo prilis nove), napriek tomu tento limit bol poruseny neskor na doplnenie niektorych narodov o vyhovujuce vyssie tiery vozidiel (napr. STB-1) - WG Tacktical Press (tlacova spolocnost zodpovedna za WG knihy) skoncila pre "viacero dovodov" - Yuriho Pasholokova kniha "Land Cruisers" (obrovske vozidla ako Ratte) je skoro hotova, ale kedze je velmi vytazeny tento rok (napr pracuje na datach o svedskych tankoch), nebude hotova do decembra. Ci bude vydana je dalsou otazkou.
- KV-5 s 152mm delom je podla vsetkeho fake
- tankisti v 2svetovej vo vseobecnosti nemierili na weakspoty ale proste na stred podvozku
- dela BL-9 a S-26-1 maju rovnake hlavne, hlavna vyhoda S-26 bol mechanizmus zjednoteny so 130mm verziou 
- 1915 "Rubinsky tank"je fake? "Tazko povedat" -  Yuri Pasholok sa zaobera najma tankami z rokov 1925 - 1950

 
 
- korejsky Koksan je prakticky dokaz, ze je mozne dat nehorazne dlhu hlaven na maly podvozok (ako bolo v pripade Grille 15  / co bude vymena za WT E-100)
- sanca ze Begleitpanzer 57 sa objavi vo WoT je nulova ( je prilis novy)
- je niekolko vozidiel (vratane napriklad Renault FT a niektorych japonskych vozidiel ako Ha-Go a Chi-Ha) co maju delo montovane vo vezi ako aj v tele co umoznovalo limitovany horizontalne otacanie bez otacania vezou (kombinacia veze a arty ) sice to nie je potrebne v hre, ale existuje

bych věděl o pár jedincích , kterým by tento batoh velmi slušel
 

Nové Ranzar video...
 

Nové Ranzar video...
 

M113
 

 
 
Hmotnost bojová: 12,3t
Osádka: velitel, řidič + 11 vojáků výsadku
Délka: 5 296 mm
Šířka: 2 686 mm
Výška: 2 521 mm
Světlá výška: 434 mm
Motor: šestiválcový přeplňovaný dvoutaktní vznětový Detroit Diesel 6V53T, obsah 5,2  litru, výkon 205kW (275 koňských sil)
Obsah palivových nádrži: 360 l
Převodová skříň: automatická, Allison X200 -4 nebo 4A
Výzbroj: kulomet M2HB ráže 12,7 mm 2 000 nábojů)
Rychlost na silnici: 64 km/h
Rychlost ve vodě: 5,8 km/h
Dojezd: 480 km
 
Po ukončení druhé světové války začali američtí armádní analytici zkoumat měnící se podmínky na bojištích. Do výzbroje mocností byly zařazeny zbraně masového ničení, hlavně atomové, rovněž byly v rámci koncepce bleskového úderu integrovány tankové a mechanizované svazy, což vyžadovalo vyvinutí nového vozidla pro přepravu pěchoty, schopného ochránit převážené vojáky před palbou z malorážních zbraní a zároveň schopného udržet tempo s tankovými jednotkami. Dosavadní obrněná vozidla z doby druhé světové války, o nákladních automobilech nemluvě, nebyla k tomuto účelu vhodná. Měla neuspokojivé jízdní vlastnosti v terénu, špatně chránila výsadek před palbou a střepinami. Armáda USA vypracovala taktické požadavky, podle nichž mělo být odpovídající vozidlo vyvinuto. Tak vznikl transportér M75, vyráběný zpočátku v lnternational Harvester Corporation a posléze u Food Machinery and Chemical Company (později FMC Corporation). Z důvodu vysoké ceny vzniklo pouze 1780 strojů tohoto typu a v roce 1954 byla jeho produkce ukončena. Během výroby M75 se společnost FMC pustila do výroby lehčího obojživelného transportéru M59, který měl být díky využití civilních motorů mnohem levnější než jeho předchůdce. V období od února 1954 do roku 1960 bylo vyrobeno více než 6 300 kusů těchto vozidel. Ukázalo se však, že obsluha dvou motorů, jimiž byla vybavena, s sebou nese značné obtíže, a navíc že tyto motory ani nezajišťují požadovaný výkon při činnosti v terénu, což bylo příčinou zaostávání transportérů za tanky M48.
 
Vývoj M113
Jelikož ani M75, ani M59 nenaplnily naděje do nich vkládané, vytvořila AOTAC (Army Ordonance Tank-Automotive Command), organizace americké armády zabývající se vypracováváním vojenských výzkumných programů týkajících se obrněných zbraní a dohlížející též na jejich realizaci, soubor požadavků, jimž měl odpovídat nový obrněný transportér US Army. Podle nich mělo jít o lehce pancéřované vozidlo, určené pro tankové a pěší jednotky, schopné obojživelné činnosti, přizpůsobené vzdušnému výsadku, s výbornou pohyblivostí v terénu, které by se dalo pomocí přídavných zařízení a souprav snadno modifikovat a přizpůsobovat novým účelům. Skupině vozidel, jejichž vývoj byl v rámci tohoto programu zahájen, byl dán název Airbone, Armored, MultiPurpose Vehicle Family. Na realizaci programu přistoupila FMC, která chtěla využít zkušenosti získané při výrobě M75 a M59.
 
Obecně formulované požadavky dávaly konstruktérům samozřejmě značnou svobodu. Korba zkušebního vozidla, dokonce ani ne prototypu, byla dokončena za pouhých devadesát dnů. Pro jeho stavbu byla použita mnohá unikátní řešení, jako například pancíř z hliníku, kterého americký průmysl produkoval velké množství a přitom měl potíže s odbytem. Ukázalo se navíc, že hliníkový pancíř má mnoho předností. Je sice pravda, že musel být třikrát silnější, aby zajistil podobnou balistickou ochranu jako pancíř ocelový (hmotnost byla v tomto případě přibližně stejná), byl však mnohem tužší. Výsledkem bylo snížení celkové hmotnosti vozidla, zvětšení vnitřního prostoru a rovněž snížení množství pracovních  hodin  nutných k jeho výrobě, což mělo samozřejmě příznivý vliv na cenu.
 
Testovací vozidlo posloužilo k odzkoušení různých koncepcí umístění pohonu, byly na něm vyzkoušeny různé techniky svařování hliníkových pancéřových desek a nejrůznější možnosti vnitřního vybavení. Výsledky zkoušek byly  natolik  úspěšné, že v březnu 1956 obdržela FMC Corporation armádní smlouvu na vývoj a výrobu prototypových exemplářů nového vozidla ve dvou verzích. První, označená T113, měla hliníkový pancíř a vzduchem chlazené motory, druhá pak, označená T117, měla ocelovou korbu a vodou chlazené motory.
 
FMC  měla postavit  po  pěti  exemplářích v obou verzích, které měly být podrobeny srovnávacím testům. Konstruktéři z FMC vyvinu li ve spolupráci s dodavateli hliníku, firmami Kaiser Aluminium a Chemical Corporation,  nové  metody  svařování  tohoto  kovu, což ve spojen í s lehkým motorem společnosti Continental umožnilo postavit lehkou a zároveň odolnou korbu transportéru – T113. Druhá verze, T117, byla vyvinuta díky použití četných dílů z transportéru M59 s uspokojivě nízkými náklady. Obě vozidla měla mnoho společných součástí, mezi jinými také převodovou skříň Allison XTG-90 .
 
Při zkouškách   došlo ovšem  u  obou  verzí k potížím s motorem. Komerčně dostupný motor Packard, který byl zpočátku zvolen pro T117, se projevil jako nevhodný,  nakonec padlo rozhodnutí použít motor  Ford  368 UD, který byl rovněž  vyráběn  pro  civilní účely, byl však rozměrnější, což vyžadovalo přepracovat  vnitřek   transportéru.   V případě T113 nezajišťoval nutný výkon vzduchem chlazený motor Continetal. U obou vozidel navíc docházelo k velice rychlému opotřebení pásů.  Zato balistické  zkoušky  prokázaly, že T 113 s hliníkovým pancířem zajišťoval vyšší úroveň ochrany než T 117 a  byl  také tužší  a výrobně  mnohem  méně  náročný.
Po získání zkušeností z testů vyvinula FMC další sérii  prototypů, T113E1 a  T117E2, u nich ž byly do té doby zjištěné nedostatky odstraněny a navíc byla realizována snaha vyrobit je za co nejnižší cenu. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto využít komerčně dostupné a levné  civilní  motory  a  převodovky. K namontování do nových prototypů byla zvolena osvědčená konstrukce společnosti Chrysler A 710B (v armádní verzi byl motor označen 75M) a převodovka Allison TX-200. Jediným nově vyvinutým dílem pohonného systému  byl  diferenciál ,  ale  i  při  vývoji  tohoto  dílu  se  ve  značném   rozsahu  vycházelo z mechanismu z transportéru  M59 .
Nové transportéry byly vybaveny novými širšími pásy, které měly zajistit lepší pohyblivost v terénu a zároveň měly být odolnější. Obě verze vozidla se vnějším vzhledem nelišily, rozdíly byly  v tloušťce a rozmístění pancíře, v hmotnosti a také v rozmístění vnitřního vybavení.  Díky postavení prototypů měla americká armáda možnost ověřit si optimální konfiguraci pancíře a rozmístění vnitřního vybavení před zařazením vozidla do výroby.
Při zkouškách se ukázalo, že lépe dopadla verze E2, která byla sice těžší než E1 , ale i tak vyhovovala limitu určenému armádou. Tato verze byla tedy zařazena do výroby, když byla předtím vyrobena tři zkušební vozidla, určená k bližšímu zkoumání. První sériové exempláře transportéru   M113 sjely z výrobních pásů továrny  FMC  Corporation v červnu 1960. Počáteční objednávka armády USA zněl a na 900 kusů a celkem bylo vyrobeno 14 813 kusů.
 

 
Po zařazení vozidla do sériové výroby se americká armáda obrátila na FCM s návrhem vyvinout verzi se vznětovým motorem. Díky tomu se měl zvýšit dojezd vozidla, jež mělo také lépe odolávat nepřátelské palbě a jeho palivo se mělo sjednotit s tím, které používaly tanky. Ve specifikaci předané výrobci byl zmíněn vznětový motor Detroit Diesel 6V53, který byl ovšem mnohem těžší než motor dosavadní. Pro udržení hmotnosti na úrovni shodné s první výrobní verzí měla být použita lehčí převodová skříň než u TX-200.
Na základě těchto zjištění dospěl výrobce k názoru, že výhodnějším řešením bude využití komerčního systém u  TX-100 , který byl ještě lehčí a odolnější než typ navrhovaný armádou. Došlo ke sporu. Zatímco armáda trvala na svém návrhu, výrobce byl přesvědčen o oprávněnosti svého. Problém nakonec vyřešila FMC , která na vlastní náklady vyrobila prototyp se systémem TX-100 , který pak porovnala s prototypem vyrobeným podle armádní specifikace. Tovární prototyp prokázal svou neoddiskutovatelnou převahu.  Armáda tedy návrh výrobce přijala. Nová verze M 113 se vznětovým motorem, doplněná o označení A1, se do výroby dostala v roce 1964. Ačkoli se obě verze liší motory a převodovkami, řidič je ovládá velice podobným způsobem, když přizpůsobuje výrobcem doporučený rozsah rychlostí jízdním podmínkám, přičemž změna rychlostí je v rámci zvoleného rozsahu automatická. To umožňuje plynulou jízdu i ve velice obtížném terénu. Bylo vyrobeno 23 576 kusů této verze.
 
Další verze M 113 zavedená do výroby byla doplněna označením A2. První exempláře M113A2 opustily továrny výrobce v červenci 1979. Zavedené změny nebyly příliš rozsáhlé. Bylo vylepšeno chlazení vozidla, díky čemuž byl transportér schopen působit i ve vysokých teplotách delší dobu bez přehřátí, což v důsledku přispělo k prodloužení životnosti motoru. Změny v zavěšení zvýšily maximální rychlost vozidla (asi o 5 km /h) a namontování tlumičů druhého páru nosných kol zajistilo větší pohodlí osádky i výsadku. Při příležitosti zavádění změn u verze A2 nabídl výrobce také možnost namontování palivových nádrží zvnějšku korby, díky čemuž se měl o 20 % zvětšit vnitřní prostor vozidla a značně se mělo snížit nebezpečí ohrožení ohněm.  Armáda USA však tehdy tuto nabídku nevyužila.  Nicméně v případě M113 používaných v izraelské armádě tato změna využita byla a standardně byla pak zavedena u další verze.
 
Dosud poslední verze M 113 je známa pod doplňujícím označením A3 a je provozována od roku 1987. Modifikační balíček nazvaný A3 RlSE (Reliability lmprovements for Selected Equipment - spolehlivost a zlepšení pro vybrané vybavení) obsahuje zesílený pohonný systém a převodovou skříň, vnější palivové nádrže umístěné na zadní desce korby, nové dynamo, vylepšený brzdný systém a systém řízení (místo řídicích pák volant). Vozidla modifikovaná na verzi A3 mají dále úchyty k montáži přídavného pancéřování (sloužícího k ochraně před palbou zbraní do ráže 14,5 mm) a k montáži klecí chránících před granáty z pancéřovek.
 
Vypracování tohoto balíčku změn, zvyšujících životnost a manévrovací schopnosti vozidla, bylo požadováno již od poloviny sedmdesátých let minulého století.  Byly dokonce prováděny výzkumné práce zakončené vytvořením příslušných prototypových modulů, ale z důvodu rozpočtových škrtů byl tento vývoj vždy přerušen.
Díky instalaci nového vznětového motoru s turbodmychadlem Detroit Diesel 6V53T a díky použití hydrostatického systému řízení a převodovky  X200-4 nebo 4A se značně zvýšila účinnost vozidla, byla snížena spotřeba paliva, došlo ke zlepšení zrychlení a zvýšení rychlosti jízdy do svahu. Vyšší výkon motoru také dovolil montáž přídavného pancéřování a umožnil nasazení  M113A3 do bojové činnosti po boku tanků  M1  Abrams a bojových vozidel pěchoty  M2/ M3 Bradley. Nutno podotknout, že verze M113A2, jíž byla vybavena značná část amerických bojových jednotek v první válce v Perském zálivu, nebyla v bojových podmínkách schopna udržet s tanky M1 Abrams tempo útoku. Konstruktéři rovněž věnovali velkou pozornost zvýšení bezpečnosti osádky. Z toho důvodu byly například přemístěny palivové nádrže na vnějšek vozidla a vnitřek transportéru byl vyložen speciální kevlarovou látkou, snižující roztříštění korby po proražení kumulativním střelivem a snižující rychlost proudu přehřátých plynů ohrožujících vnitřek vozidla.
Verze   M113A3   byla vyráběna v letech 1987-1992. Přestavěna na ni byla rovněž velká většina vozidel předcházející verze. Část vozidel M113A3 v pozorovacích verzích (FOV - Forvard Observation Vehicle) byla vybavena moderními systémy digitálního přenosu dat.
 
VERZE VOZIDLA
M113 byl ve Spojených státech vyráběn ve svých nejrůznějších verzích prakticky nepřetržitě od roku 1960 do roku 1992. Celkem vzniklo asi 80 000 exemplářů tohoto vozidla (z toho asi 4 000 ve společnosti Oto  Melar  pro italskou armádu). Je to jedno z nejrozšířenějších bojových vozidel světa. V období jeho mnohaleté služby by l y vyvinuty desítky jeho různých modifikací, nejznámější z nich jsou následující:
 
M548 CARGO  CARRIER
 

 V roce 1960 nařídila americká armáda vývoj  vysoce   mobilního   nákladního vozidla,  schopného  dopravovat   materiál   i   ve velmi obtížném terénu. Bylo tak vyvinuto vozidlo  XM548  vycházející z transportéru M 113, nicméně s ohledem na zvýšenou hmotnost neprošel stroj technickými zkouškami.
Nová verze, označená  XM548E1, vycházející z verze A2 transportéru M113, prošla vojskovými zkouškami v roce 1964. Toto vozidlo bylo do výzbroje americké armády zařazeno o rok později jako M548 Cargo Carrier a jeho výroba se rozběhla koncem roku 1965 v továrně  FMC Corporation v Charlestonu.  M548 je pásové transportní vozidlo bez pancéřování. Oddíl čtyřčlenné osádky sedící vedle sebe je v přední části transportéru, střed a záď korby tvoří nákladní oddíl, v němž je možno převážet materiál o váze až 6 tun. Vykládání se provádí vodorovně rozdělenými dveřmi v zadní části korby. Horní část dveří se odklápí na bok, dolní se sklápí dolů. Nákladní prostor může být upraven dvěma  způsoby  - desky podlahy mohou být namontovány jednak ve vysoké pozici, díky čemuž vznikne plochá podlaha, a jednak v nízké pozici, kdy se zvětší nákladní prostor. M548 má stejný motor jako transportér M113A 1, změněna byla pouze převodová skříň a systém přenosu pohonu. Vozidlo je přizpůsobeno k překonávání vodních překážek. Může být vyzbrojeno kulometem ráže 12,7 mm nebo 7,62 mm umístěném v otáčivé lafetě M66 na střeše korby. Stejně jako transportér  M113  byl  M548 vyráběn ve dvou verzích (první byla A1).  V současné době provozovaná verze má označení M548A3.  Vozidla tohoto typu mohou být přepravována dopravními letadly C 130 a C 141. Verze  M548A3 je poháněna stejným motorem jako verze transportéru Ml 13A3. Vozidlo Cargo Carrier se osvědčilo jako zdařilé, takže na jeho základě vzniklo mnoho speciálních verzí.
 
M730GMEC (CHAPARRAL)
 

Vozidlo M730 Guided Missile Equipment Carrier   (Chaparral) bylo do výzbroje armády USA zařazeno v roce 1969. Byla to samohybná rampa řízených raketových střel země - vzduch , vybavená vypouštěcím zařízením  M48  Chaparral  pro raketové střely AIM-9  Sidewinder, umístěným na transportéru  M113. Vozidlo bylo vyvinuto společností Ford Aerospace  and  Communications Company již v roce 1966 na základě transportéru M548. Verze vypouštěcího zařízení pro  M730 nese označení M54. Souprava M48 Chaparral  používala zpočátku rakety  MIM - 72, stejné jako americkým námořnictvem používané Sidewinder 1C, ale v červenci 1978 byla zavedena nová verze, označená  MIM- 72C, s vylepšeným bezdotykovým zapalovačem a s více než dvojnásobně velkou bojovou hlavicí. Následující verze rakety, MlM72F, byla vybavena motorem nezanechávajícím kouřovou stopu a naváděcím systémem odolnějším vůči rušení z nepřátelské strany. Po celá sedmdesátá a osmdesátá léta byl systém Chaparral standardní protiletadlovou raketovou soupravou armády USA, doplňující dělostřelecký protiletadlový systém Vulcan, určený k místní obraně. Vozidlo M730 začalo být z výzbroje US Army vyřazováno od roku 1990, jeho provoz byl ukončen v roce 1998.
 
SAMOHYBNÝ MINOMET  M106 A M125
 

 
M106
Na základě obrněného transportéru M113 byly vyvinuty dva samohybné minomety. První z nich, označený jako M106, byl nosičem minometu M30 ráže 107 mm. Zbraň byla umístěna ve výsadkovém oddílu transportéru s hlavní namířenou dozadu a může vést palbu v odměru 43 ° vlevo a 46 ° vpravo k ose vozidla. Verze M125 je transportér M113 s minometem M252 ráže 81 mm, umístěném na otáčivé základně ve výsadkovém oddíle, s palebným polem v rozsahu 360 °. Změny u transportéru M113 nebyly příliš rozsáhlé. Byla zesílena podlaha vozidla a přidán nosník zpevňující korbu. Poslední verzí samohybného minometu, která je v aktivní službě, je  M1064A3, vyzbrojená minometem M 121 ráže 120 mm, vycházející z izraelské konstrukce, vybavená moderním digitálním spojením, umožňujícím snadnou lokalizaci vlastního postavení i pozice nepřátelských jednotek.
 
SAMOHYBNÝ PLAMENOMET  M132
 

M132  je transportér  M11 3 vyzbrojený plamenometem M10, který je umístěn na stanovišti velitele.  Nádrže zápalné směsi o obsahu 760 I (4x 190 I) jsou umístěny ve výsadkovém oddílu vozidla. Účinný dosah plamene činí asi 200 m, zásoba směsi stačí na 32 s nepřetržité činnosti. Výroba tohoto vozidla byla v závodech  FMC  v Charlestonu zahájena v roce 1963 a ukončena v roce 1965. Vzniklo 201 exemplářů v základní verzi a 150 ve verzi A2.
 
SAMOHYBNÁ PROTILETADLOVÁ SOUPRAVA M163 VADS
 

Vozidlo  M163  Vulcan Air Defense System  bylo určeno ke společné činnosti s rampami M48 Chaparral. Upravená korba transportéru M 113, přeznačená na M741 , nesla šestihlavňový rotační kanon  M61 ráže 20 mm. Vývoj soupravy byl zahájen v roce 1965, sériová výroba se rozběhla v srpnu 1968 a do výzbroje americké armády byla zařazena a v roce 1969. Ve stejném roce bylo šest vozidel první série vysláno do Vietnamu, kde však nedocházelo k náletům, a tak byla vy užívána k podpůrné činnosti. Vozidlo bylo vy baveno radarovým dálkoměrem   AN/V PS-2, určeným výhradně k činnosti v denních podmínkách.  Operátor výzbroje naváděl radar na cíl ručně, četl údaje o jeho vzdálenosti a palubní počítač automaticky zaváděl opravy podle vzdálenosti a rychlosti pohybu cíle. Poslední verze používaná v armádě US A byla v roce 1984 d o služby zaveden á M163A2. S ohledem n a vzrůstající počet sovětských útočných vrtulníků Mi-24 a na zavedení nového vrtulníku Mi-28, které měly výzbroj s větším dostřelem než soupravy M 730 Chaparral a  M163  Vulcan, byly obě verze v polovině osmdesátých let minulého století z amerických jednotek vyřazeny. Korba M74 1 byla vyvinuta na základě transportéru M113. Byla zvýšena pouze stabilita podvozku, horní výsadkový průlez byl nahrazen menším, okrouhlým a byla osazena věžička M157. Armáda Spojených států vlastnila celkem 379 souprav tohoto typu. Bojově byly nasazeny ve Vietnamu, v bojích marocké armády s partyzány a v izraelsko­ arabských konfliktech.
 
VELITELSKÉ VOZIDLO M577 CPC
 

Vývoj, který měl vyústit ve vytvoření lehkého velitelského vozidla s využitím korby transportéru M113, by l zahájen počátkem roku 1962, sériová výroba pak v listopadu téhož roku. V březnu 1963 bylo vozidlu dáno oficiální označení M577 Command Post Carrier. Přední část jeho korby, společně s motorovým oddílem, byla stejná jako u transportéru. Výsadkový oddíl byl zvýšen na 190 cm, byl vy baven horním průlezem, ale zbaven jakéhokoli pozorovacího zařízení.  Místo jedné palivové nádrže byly namontovány dvě, díky čemu ž se zvětšil prostor uvnitř korby. Následující verze A1 , A2 a A3 přinášel y změny známé již z transportéru M113 . Vozidla tohoto typu ve verzích A3 a jejich některé místní modifikace jsou používány v některých zemích ještě dnes, na příklad v armádách Maroka, Egypta, Jordánska nebo Jemenu.
 
ODPALOVACÍ ZAŘÍZENÍ M901 ITV
 

 
M901 Improved TOW Vehicle je transportér M113 vybavený dvojitou výsuvnou rampou pro protitankové řízené střely TOW. Dík y tomu, že je umístěna na výsuvném rameni, je možné rakety odpalovat i tehdy, je -li korba skrytá za budovou nebo za terénní vlnou. Toto vozidlo vyvinula počátkem osmdesátých let společnost Emerson Electric Company. V současné době je již nahrazeno bojovým vozidlem M2/M3, vyzbrojeným podobnými raketami.
 
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/M113
internet

zdroj od Rity: 03/11/2015 Q&A     - oficialny dovod preco patch 9.12 je ze cisla 9 a 11 je spajany s 9/11 teroristickymi utokmi na New York, preto bolo rozhodnute pomenovat patch 9.12 - vyvojary sa rozhodli zrusit update 10.0 koli obrovsky velkej zapornej odozvy od hracov - WG blizka buducnost je zakladana na poziadavkach hracov (hmmmm... pred vydanim AW na hracov kaslali z vysoka ... ehm .. len ci nie je neskoro..pre mna ASI uz neskoro je wot <<< SKYRIM, posledne bitky wot 15.10.2015 )
- este je skoro hovorit o tom ci sa mapa Pariza objevi aj v nahodnych bitkach
- este nie je iste kedy patch 9.12 pride
- T23E3 bude buffnuta v 9.12
- Viktor Kisly stale hra WoT
- FV4202 bola vymeneny za Action X pretoze bola nehistoricky a bol vymeneny za Centuriona so zlepsenou ochranou
- bonus za emblemy co mal priniest 10.0 nebol zruseny, bude prehodnoteny a prerobeny a wrati sa naspat
- vyvojari pracuju na zruseni (map tiering?? = asi vybraniu map ktore nemas rad? )  pre skusenych hracov, pride v niektorom z buducich patchov
- Chieftain "naplni inu vyznamnu ulohu" (vymeni FV215b) a pride "ked pride na to cas"
- hracske hlasovania (hraci odpovedaju na rozne WG otazky) nebude implementovany do hry. "V hre maju hraci hrat a nie odpovedat"
- je mozne ze niektore misie T-22sr budu prerobene, ale ale celkovo misie su hotove
- v 9.12 budu dalsie HD tanky
- prerobenie artyn nepride v kratkom case, nie je to vec ktora moze byt uponahlana
- FV4202 bude odobrana teraz a neskor pride ako premiova
- v 9.12 je stale v plane zmenit vzdialenost dohladu zo stvorca na kruh

jen pro hodně otrlé mistrovi fanoušky
 
 

PT-76
 

 
Typ: lehký plovoucí tank
Osádka: 3
Bojová hmotnost: 14 000 kg 
 
Rozměry:
délka s kanónem vpředu 7,625 m 
délka korby 6,91 m 
šířka 3,14 m
výška u prvních verzí 2,255 m a u pozdějších modelů 2,195 m
 
Zbraňový systém:
jeden kanón D-56T ráže 76,2 mm s drážkovaným vývrtem hlavně se zásobou 40 nábojů,
jeden spřažený kulomet SGMT ráže 7,62 mm
několik verzí tohoto tanku mělo i protiletadlový kulomet DŠKM ráže 12,7 mm
věž je poháněna elektricky nebo ručně 
hlavní kanón není stabilizován v náměru (od -4° do +30°), ani v odměru (360°) a je vybaven jednoduchým systémem řízení palby
tank může vyvíjet dýmovou clonu vstřikem paliva do výfukového systému
 
Pancéřování:
svařovaná ocel o proměnné tloušťce od 5 do 17 mm
 
Pohon:
dieselový motor V-6 o výkonu 180 kW (241 koňských sil) se zásobou 250 litrů paliva plus dalších 180 litrů paliva ve vnější nádrži
 
Výkonnost:
rychlost na silnici 44 km/h a rychlost plavby 10 km/h při použití dvou hydroreaktivních pohonů
jízdní dosah po silnici 450 km s maximální zásobou paliva a po vodě 65 km
brodění do hloubky plovatelnosti
stoupání 70 %;
kolmá překážka 1,1 m
zákop 2,8 m
světlost 0,37 m
 

 
PT-76, se objevil ve výzbroji v roce 1952 jako důkaz návratu Sovětů ke koncepci lehkých obojživelných vozidel určených k provádění hloubkového průzkumu. Byl vyvinut z lehkého terénního vozidla a z lehkých sovětských tanků z konce druhé světové války, jako například z tanku T-80. Přednosti tanku PT-76 spočívají v jeho jednoduchosti spojené s jeho útočnými schopnostmi. Díky těmto přednostem se stal velmi populárním i u zahraničních zákazníků, kteří volali po takovém prostředku, jenž by byl schopen plnit úkoly i při nedostatečně rozvinuté komunikační síti a nedostatečné průmyslové základně těchto zemí. Na druhé misce vah leží hlavní nedostatky tanku PT-76, které jsou obdobné jako nedostatky všech lehkých obojživelných tanků. Jedná se především o to, že vzhledem k velkým rozměrům vozidla, které zajišťují dostatečný objem, a tím jeho schopnost plavat, mohl mít pancíř tloušťku jen 5 až 17 mm. Takový pancíř není schopen odolat ani palbě těžkého kulometu. Hmotnosti padl za oběť i systém ochrany před ZHN (protiatomová ochrana) a zařízení pro noční vidění.
 

 
Tank PT-76 měl svařovanou korbu a hmotnost 14 000 kg. Jeho řidič měl své místo v příďovém úseku korby. Ve střední části vozidla byl bojový úsek a na zádi motorový úsek. Dieselový motor V-6 o výkonu 180 kW (241 koňských sil) představuje polovinu motoru V-2, který se používal u tanků T-54 a T-55, a zabezpečuje maximální rychlost jízdy 44 km/h a maximální rychlost plavby 10 km/h. Převodovka pohání dvě zadní hnací ozubené rozety. Podvozek vychází z obrněného transportéru BTR-50, který se vyráběl licenčně i v ČSSR pod označením OT-62 TOPAS. Pojezdové ústrojí se na každé straně skládá ze šesti pojezdových kol se zavěšením na torzních tyčích a vpředu umístěného vodicí ozubeného
kola. Pohyb na vodě zajišťují dva hydroreaktivní pohony. Jediné přípravy před plavbou spočívají v úpravě výšky vany vztyčením plátu na přídi a v zapnutí dvou elektrických čerpadel pro odsávání vody ze dna korby. Elektricky anebo ručně otáčená věž má opět svařovanou ocelovou konstrukci. Je v ní umístěn velitel, který zároveň plní funkci střelce a nabíječe kanónu D 56-T ráže 76,2 mm. Tato zbraň vznikla vývojem z kanónu, který používaly tanky T-34 nebo KV-1 v průběhu druhé světové války. Kanón střílí pět druhů munice. Jeden z nich je trhavý (HE) a čtyři druhy jsou protipancéřové. Z nich je nejlepší kumulativní typ (HEAT), který je schopen probít 120mm pancíř při kolmém dopadu na libovolnou vzdálenost.
 

 
Tank PT-76 se objevil v řadě modifikací, například jako PT-76 vzor 1 s mnohokomůrkovou úsťovou brzdou, PT-76 vzor 2 s dvoukomorovou úsťovou brzdou a ejektorem, PT-76 vzor 3, jenž je velmi podobný vzoru 2, ale nemá ejektor, a nakonec PT-76 vzor 4 (nebo také PT-76 B) s kanónem D 56-TM stabilizovaným ve dvou osách. Kanón D 56-TM byl zřejmě repasován do všech tanků PT-76 dodaných do ozbrojených sil států Varšavské smlouvy, ale střelbu za jízdy stále omezuje jednoduchý optický systém řízení palby.
 

 
Podvozek tanku PT-76 byl po úpravách využit také jako základ pro odpalovací zařízení 2P16 oddílů vojskových raket země-země, které nesly v kódu NATO označení FROG-3 a existovaly až do počátku osmdesátých let jako součást organizační struktury motostřeleckých divizí ozbrojených sil států Varšavské smlouvy.
 
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/PT-76
internet

zdroj od Rity:02/11/2015 Q&A   - Storm odmietol potvrdit, ze 10.0 nebude (tato info ale prisla z viacerych zdrojov, vratane najvacsich ruskych bloggero) - tvrdi: "Dajme tomu: je to viac velmi komplikovane" - Storm ohladne 10.0 : "Pardon, nebudem viac hovorit o naznakoch. Potom streamery zoberu vsetko prekrutia a urobia zaujimave video o tom. Nemam na tom zaujem'
- Storm ohladne jeho ulohy na tom ze 10.0 zlyhalo: "Netreba ma lutovat. Bez ohladu na vsetko, urobim vsetko na zlepsenie hry. A to je pozitivny ciel"
- Drazdi vas situacia vo WG? "Bolo to vzdy tak, odkedy ten projekt zacal byt velky"
- v sucastnej testovacej verzii, stabilizacia Centurion Action X (presnost v pohybe) sa nezlepsila
- Rubikon patch zlyhal, lebo bolo obrovske mnozstvo zmien na oboch stranach ako na klientovej aj serverovej strane, pripravujicich zaklady pre buduce updaty
- Xbox ma novy fyziku, zatial ne je plan na zavedenie do PC verzii
- podla vsetkeho 77% hracov WoT je starsich ako 25 rokov
- podla reklamy WG, vsetky tanky v hre su na zaklade historickych dokumentov
 
- Vickers MBT Mk.3 by zapasoval do hry podla Yuriho Pasholoka

zdroj od Rity: Yuri Pasholok's Q&A (01/11/2015)  
Zdar bojovnici:
 
tu je dalsie Q&A od Yuri Pasholka
 
- M4 Sherman s FL-10 vezou bol zvazovany, ak sa rozhodne WG ho zaradit, je to mozne. ale otazkou ostava kam, lebo WoT nema arabske posadky
- Waffentraeger Leopard je fake podla Yuriho- bol projekt 105mm samohybna hufnica na podvozku z Leoparda a bol urobeny aj dreveny model, ale WG nechce zavadzat premiove artyny.
- je mozne spravit dalsi sovietsky tazky strom
- 100mm delo bolo nainstalovane na vezi T-34-85 ale projekt nebo velmi dobry
- boli minimalne 3 verzie T-44 podvozkou, masovo vyrabana bola ta najviac obrnena
- bolo niekolko planov artyn na podvozku KV (ine ako KV-7 a SU-152) Yuri Pasholok o tom dokonca napisal knihu
- T-100 a SMK boli testovane s M-34 leteckym motorom
- nebolo ziadne TD na T-28 podvozku - koncom 30-tich rokov bol ten podvozok povazovany za zastarany
- E-25 s 88mm delom je fake
- nazov Grille 15 nastupcu WT E-100 je historicke, niektore vozidla na podvozku z Panthera sa volali GW Panter zakial ine Grille 15. GW Tiger sa volala Grille 17
- je moznost na spravenie celych vetiev mediek pre terajsie narody okrem USSR
- je taktiez moznost celych vetiev lahkych tankov pre existujuce narody
- najsialenejsi supertazky tankovy projekt? Kazassky 14 tisic tonovy "walker" urobeny zo zelezobetonu
- AP municia pre ML-20S (delo z ISU-152) bolo vyvinute a zavedene v 1943
- penetracia vo WoT patri k parametrom balancovania, bolo to este predtym ako WG tvrdi, napr. ZiS-2 ma 90 stupnovu penetraciu ale nemecky 50mm L/60 pene odpoveda 30 stupnom penetracie
- Chieftain historicky nepatri k tazkym tankom 
- nie su ziadne prace na dalsej americkej vetve strednych tankov
- T110E5 je historicky? Historickost na papiery a modeloch? Po pravde nechcem sa dostat do diskusii o historickosti celeho konceptu.
- nie je dovod na zavedenie dalsich T110 verzii
- v reale bolo asi 6 verzii T28/T95
- bol plan dat 122mm BL-13 na IS-7 ako aj 152mm M51 (Obj 705A)
-nateraz nie je plan zaviest radu FV100 Britskych vozidiel, FV300 je zvazovana
- 105mm L/52 na Jagdpanterovi je fake
- Ceskoslovensko ma kandidatov na vsetky typy stromov okrem tazkych tankov
- Yuri osobne nevidel ziadne ine arty alebo TD na podvozky T54/55 okrem SU-122-54
- boli napady (a koncept) na danie 100mm D-10S na SU-122-44 ale nikdy neboli vyrobene
- Yuri bude radit WG ohladne historickych bitiek - ak ho WG poziada
- bola verzia SU-100 s D-25S delom, ale projekt bol zruseny, lebo to nebolo dobre
- v podstate jediny Waffentraeger na podvozku Tigra bola Grille 17
- Ceskoslovenska T-34-100 je rozdielna od tej ruskej
- Obj 416 nebol masovo vyrabany, pretoze je to prakticky arty a este aj zvlastna
- projekty tazkych tankov T-100? prvy bol T-100X (arty), potom to bol T-100Y (ten bol aj vyrobeny) a T-100Z (T-100 s novou vezou pre 152mm hufnicu, veza bola potom zmenena na opevnenie) T-103 (tank na obranu pobrezia so 130mm delom)
- GW E-100 je fake
- nie je v plane zaviest plynove turbiny do nemeckych tankov vo WoT

zdroj od Rity: 30/10/2015 Q&A  
- Storm nema nic spolocne s rozdelovanim financii vo WoT
- obrazovka Opevnenia bola opravena v 9.10
- IS-7 a Obj 260 maju iny zadny pancier, ale su spravne
- davnejsie Storm sluboval, ze hraci s viac ak 2000 bitkami si budu moct zakazat neoblubenu mapu, este to ale nie je spravene v 9.10, ale planuje sa to
- Stormova davnejsia odopved na tuto otazku: "Rozhodli sme sa vydat patch s emblemami davajucimi rovnaky bonus a cely set bonusov neskor."
- Patch 10.0 zruseny? Storm: "Pockajte si na oficialne stanovisko.":

Fallout 4 nová videa:
1. https://vid.me/TUPT
2. https://vid.me/CxsI
3. https://vid.me/ebrR
4. https://vid.me/Vw0n

Kdo se zmaže, tak taky nejede... A ještě navíc mnohdy ani nejde...

https://www.youtube.com/watch?v=auf2g5D6DIE

Správné logo na správném místě...
 

Sedím na imigrantovi a je mi dobre...
 
Blbý a ještě imigrant
 
Trhala imigranta dynamitem
 
A je tu i několik Dietlových seriálů...
 
Imigrantská odyssea - popisuje pochod přes Maďarsko
 
Imigranti na kraji města - Starostové německých měst o ubytovávání uprchlíků
 
Imigranti na severu - popisující imigrantskou vlnu do Švédska
 
Imigrant na radnici - Uprchlíci vyslali svého zástupce s peticí k místnímu starostovi

Sedím na imigrantovi a je mi dobre...
 
Blbý a ještě imigrant
 
Trhala imigranta dynamitem
 
A je tu i několik Dietlových seriálů...
 
Imigrantská odyssea - popisuje pochod přes Maďarsko
 
Imigranti na kraji města - Starostové německých měst o ubytovávání uprchlíků
 
Imigranti na severu - popisující imigrantskou vlnu do Švédska
 
Imigrant na radnici - Uprchlíci vyslali svého zástupce s peticí k místnímu starostovi

Patch 10.0 zrušen
dle těchto zdrojů, patch 10.0 byl zrušen.
 
Rubikon byl zrušen také, zrušen byl i nový systém nápisů a plynový mrak v módu Rampage. Podle Storma jsou to dobré zprávy, protože patch 10.0 byl uspěchaný s novými chybami, což bylo něco s čím nesouhlasil.
Wargaming udělal moudré rozhodnutí a vyslyšel komunitu, když stáhnul (odvolal) patch 10.0, protože by to mohl být naprostý propadák.
Nicméně, nahrazení FV4202 a nový Rampage mód přijdou jako micropatche.
 
Jste spokojeni s tímto rozhodnutím? Já rozhodně...

Správné logo na správném místě...
 

Správné logo na správném místě...
 

Sedím na imigrantovi a je mi dobre...
 
Blbý a ještě imigrant
 
Trhala imigranta dynamitem
 
A je tu i několik Dietlových seriálů...
 
Imigrantská odyssea - popisuje pochod přes Maďarsko
 
Imigranti na kraji města - Starostové německých měst o ubytovávání uprchlíků
 
Imigranti na severu - popisující imigrantskou vlnu do Švédska
 
Imigrant na radnici - Uprchlíci vyslali svého zástupce s peticí k místnímu starostovi

Správné logo na správném místě...