Přejít na obsah

AW - Příběhová kampaň: Epizoda 3 - zhodnocení


Ashadak

Recommended Posts

  • Kdesi na jihu Anglie, podzim 2040

Jejich rozhovor přerušil strážný, který tiše otevřel dveře kuchyně a kývl na Clayburna, který se okamžitě zvedl od stolu. Strom rychle polkl poslední kousek lahodného dezertu před tím než ho následoval.

 

"Dorazil náš druhý host, Strome. Pojďte, vy dva se prostě musíte poznat. Jsem si jistý, že si budete mít co říct."

 

Muž, který na ně čekal v knihovně, byl obrovský, ale pohyboval se s lehkostí, když přistoupil k Clayburnovi a podal mu ruku. Bylo vidět že můž má vojenský výcvik i držení těla, ale nebyl to jen tak obyčejný voják nebo snad generál. Jeho klidná tvář a chlad v očích prozrazovaly opravdového zabijáka a ztělesnění smrti.

 

Muž, také mluvil hlubokým barytonem. Hlas, který si Strom dokázal představit na bitevním poli, kde s jeho pomocí shromažďuje své muže, aby se vydali do svého poslední beznadějného tažení. Zkrátka neznámý muž měl přirozené charisma hodné nasledování.

 

Muž se na něj podíval a Strom najednou cítil, jak si ho měří. Myslí mu prolétlo pomyslné přirovnání myši a orla připraveného k úderu. Orel to bylo to správné přirovnání pro člověka, který jediným pohledem mohl rozptýlit veškeré vaše špatné záměry, i v těch nejvzdálenějších koutech vaší mysli. Jedním z největších talentů Andrewa Clayburna bylo získání těch nejlepších lidí a Strom si byl jistý, jako nikdy předtím, že i mezi vojenskými profesionály, špičkovými vědci a finančníky tento člověk vyniká.

 

Přesto tu bylo něco, co ho zneklidňovalo, cítil se jako kdyby stál před nepřítelem. Možná to bylo tou uniformou. Starý německý model, bez odznaků Clayburnovi společnosti nebo jiných identifikačních symbolů. Jeho styl oblékání byl dalším důkazem výjimečnosti tohoto muže.

 

A pak Clayburn zlehka promluvil.

 

„Strome, rád bych ti představil...“

 

Následovala pomlka a mírný úsměv.

 

„Ale jsem si jistý, že už víte.“

  • Někde v Rusku, léto 2039

Ani se ani nesnažili skrýt. Viděl je, jak se přibližují po louce před jeho srubem, podle zvuku jejich vrtulníku, který přehlušil jemný hukot naftového agregátu v nedaleké kůlně. Navzdory neoznačeným uniformám a starému ruskému vojenskému vrtulníku byli z korporace – věděl to, protože s nimi dlouhá léta bojoval.

 

Když stál ve dveřích a čekal na nevyhnutelné, zavřel oči a nadechl se sladké květinové vůni, které byl vzduch doslova prosycen. Ruská příroda byla krásná v tomto ročním období, ptáci cvrdlikají v měkkém větříku a do toho šumí nedaleký potok, říkajíc, že s nimi zůstane navždy. Pěkné místa, kde zemřít, pomyslel si a usmál se s zavřenýma očima.

 

Byl tu snad rok, jeho dlouhá vojenská a žoldnéřská kariéra ho už unavovala, a tak toužil po jediném - klidu. Dlouhé, nudné dny daleko od bitevních polí tohoto zlomeného světa - dny plné toho, co miloval nejvíce - ticho, které dokáže obstarat jen divočina. Vzdal se svého majetku a postavení velitele a když ho jeho muži pomalu opouštěli, dokud nezůstal jen on sám, se srubem, který si postavil. Bohužel tušil, že se tohle všechno vrátí a minulost ho dožene, jednoho dne totiž někdo přijde.

 

A taky, že ano. Muži před ním se chovali velmi profesionálně. Jasně udělali pár drobných chyb, špatných kroků a pohledů špatným směrem, ale celkově měl pocit, že jsou velmi zkušení, i na poměry mezi žoldnéři. Veteráni, o tom nebylo pochyb.

 

Jejich vůdce zvedl ruku na pozdrav. Musel v jeho tváři zaznamenat nával zuřivosti, nesnášel bezvýznamné divadýlka a jeho oponent to určitě věděl.

 

"Není třeba. Pojďme to vypustit,"zavrčel se zavřenýma očima a opřel se o dřevěnou stěnu domu.

 

„Promiňte, pane?“

 

„Udělej, co musíš!“

 

„Udělat co, pane?“

 

Pocítil, že velitel skupiny byl skutečně zmatený, a tak zvedl hlavu.

 

„Proč jste tedy tady?“

 

Velitel přikývl, jako by pro sebe a rozhodil rukama. Bylo očividné, že je velmi nervózní.

 

„Máme pro Vás nabídku.“

 

To vyvolalo jeho zájem. Člověk si nelétá přes polovinu světa jen tak, aby někomu něco nabídl - létání v dnešní době nebylo vůbec levné. Nebo snadné. Nebo bezpečné. Pokrčil tedy rameny a naznačil veliteli, aby ho následoval.

 

„Čaj? Kávu?“

 

Muž, který byl možná v polovině jeho věku si olízl rty.

 

„To nemůžu odmítnou.“

 

„Tak co?“

 

„Kávu, prosím.“

 

Kývl.

 

„Kávu mám.“

 

Oba mlčky čekali, až se voda v konvici na malém elektrickém ohřívači začne vařit. Ani jednomu z nich se nechtělo začít. Tato samotná skutečnost mu napověděla, že záležitost musí být ještě důležitější, než si myslel dříve. Začínal být zvědavý, ale mlčel dál, dokud jejich poháry nebyly naplněné chutnou černou kapalinou. Káva byla v této části země vzácnější než zlato. Ve své ostražitosti však nepolevil a někdy zachytil pohyb zbytku velitelova týmu, který hlídal venku.

 

Konečně velitel začal.

 

„Pane, jsem zde...“

 

„Clayburn,“ přerušil ho.

 

„Cože?“

 

„Poslal Vás Clayburn.“

 

Byla to řečnická otázka. Bohužel tímto velitele rozhodil natolik, že ho musel vyzvat, aby pokračoval.

 

„Co jste chtěl říci?“

 

Velitel se vzpamatoval, přikývl a pokračoval jako pravý obchodník.

 

"Máte pravdu. Jménem společnosti Clayburn Industries a Andrewa Clayburna bych Vás rád pozval na osobní návštěvu do Londýna, kde můžete probrat určitou nabídku."

 

Následovalo dlouhé ticho při kterém se oči majitele srubu soustředěné věnovaly dřevěné, ručně vyrobené lavici, na které seděli.

 

„Proč, já?“

 

Velitel pokrčil výmluvně rameny.

 

"Promiňte, pane. Ale starý nás neposílá jen tak pro někoho. Pouze pro ty nejlepší. Předpokládám, že vaše pověst a dovednosti s tím mají něco společného."

 

„Nemám rád lezení do zadku, poručíku.“

 

„Ve skutečnosti jsem major, pane. A jak jsem právě uvedl. My víme, kdo jste.“

 

Majorovy oči se náhle přesunuly nad jeho pravé rameno směrem k roztrhané a napůl spálené vlajce, která visela na zdi.

 

„Stará bojová standarta?“

 

„Jasně, to je.“

 

Major se usmál.

 

„Zajímavé. To je vlk?“

 

Muž se konečně zasmál.

 

„Ale no tak. To byste mohl poznat. To je pes.“

  • Al-Arish, 19. říjen, 2039

Ve starých dobách byly popravy skutečně impozantní. Dav jásal, když byl zločinec zavěšen, a mohly na něj házet kameny. Smrt Petra Clayburna, přestože se tak stalo před publikem, nebyla nic velkolepého - pár slov, jeden výstřel a pocit, že se vůbec nic nezměnilo.

Než Blackwood stiskl spoušť, něco zašeptal do ucha Petra Clayburna. Clayburnovy oči se roztáhly šokem, a tento výraz mu zůstal i když jeho tělo padalo na zem. Blackwood zastrčil pistoli a celé to divadlo skončilo.

 

Toto gesto neuniklo pozornosti Seagrova, Grayové a dalších vyšších důstojníků. Později ten večer se Blackwood ocitl pod slovní palbou svých vlastních důstojníků. Trpělivě jim vyvracel jejich pochybnosti a obvinění.

 

Grayová byla výraznější než ostatní. Jeho tvář však neprojevovala žádné emoce, ale hluboko uvnitř se skutečně bavil skutečností, že ona iniciovala toto jednání v čele skupiny, i když plány na pouštní operace byly pouze její, a to i přes námitky Seagrova. Donutil se vrátit zpět do reality, aby si poslechl další rozzuřenou litánii jednoho z hlavních techniků …

 

"... a co máme teď dělat? Clayburnské námořnictvo je stále v oblasti, právě jsme dokončili opravy a Altalena nebude připravena k odjezdu do pondělí. Je to skoro celý týden a Clayburn nás do té doby všechny zabije. To ani nemluvím o tom, že se poušť hemží rozzuřenými žoldáky."

 

Blackwood nadzdvihl pravé obočí a zdánlivě ignoroval poslední část.

 

„Altalena?“

 

Technikova tvář se zbrunátněla.

 

"Jedna z místních, se tak jmenovala, ujalo se to. Co je na tom, "dodal rozzlobeně," je to jméno stejně dobré jako jiné."

 

Blackwood se znovu výborně bavil a uvažoval, jestli ostatní tuší, proč. Konečně se zvedl ze židle a tiše řekl:

 

„Pánové, to stačí. I ty, Kate.“

 

Díval se na každého z nich dokud nebylo absolutní ticho.

 

"Dovolte mi, abych se pokusit ještě jednou rozptýlit vaše obavy. Za prvé, žoldnéři. Proč myslíš, že jsme do toho šli s plánem od Kathryn?"

 

Kývl hlavou a po krátké pauze pokračoval s rukama za zády, jako profesor před třídou, který vysvětloval letošní studijní plán místo otázky života a smrti.

 

„Potřebujeme tyhle zásoby a všichni to víte.“

 

Opět kývl hlavou, jako by sám pro sebe – tohle gesto každý znal.

 

"Po tom všem, už nebylo cesty zpět a tak jsme využili situaci. Místní obyvatelé by nám už stejně nevěřili. Bylo to nevyhnutelné, nikdy se nezavděčíte všem. Promiň Joshi,"usmál se omluvně na Seagrova.

 

"Nechal jsem Kathryn pokračovat, protože to bylo nutné, abychom si zachránili kůži. Když Clayburn dorazil, nenašel mírumilovnou a klidnou oblast, do které by mohl vyslat své vyslance a koupit si všechny místní síly. Místo toho měl k dispozici rozptýlené skupiny spojenců. Někteří z nich se k němu připojili, ale většina z nich byla buď příliš neorganizovaná, nebo se skrývala. V důsledku toho jsme získali potřebné zásoby a místo obrovské vlně místních sil kterou by si Clayburn zajistil, jsme čelili jen několika místním skupinám. Také jsme byli korporátními silami a místní stejně nevidí moc rozdíly mezi námi a nimi. Mnoho z nich nenávidí Clayburn stejně jako nás za to, co jsme jim udělali. Je to bezcitné, připouštím, ale dovolilo nám to přežít - bez toho by jsme nikdy tento střet nevyhráli."

 

Znovu se na chvíli odmlčel a napil se ze sklenice vody na stole.

 

"Teď ohledně taktiky. Bojovali jsme v poušti nejen proto, že by nám to poskytlo výhodu, ale proto, že Peter Clayburn byl idiot. Kdybychom zůstali tady, ignoroval by přání starého muže a nechal by své válečné lodě rozstřílet celou oblast a to i přesto, že jí starý Clayburn chtěl neporušenou. Byli bychom zemřeli a on by dostal jen pohlavek. Místo toho jsme je přepadli v poušti. Měli jsme jednu šanci - vyřídit jeho tank."

 

Další krátká pauza.

 

"Velitel Reaverů nebyl blázen - Reaveři jsou příliš cenní, než aby se nechali zabít bandou několika renegátů," udělal falešný luk do přítomného obecenstva a toto vtipné gesto si vysloužilo tiché zachichotání v publiku.

 

"Takže jakmile uviděl, že byl Petr ztracen, ustoupil právě tak, jak jsem předpokládal, aby přijal nové příkazy. A zdá se, že ten starý páprda je prozatím spokojen s vývojem situace, protože nás tu zablokoval. Ale ne na dlouho."

 

Natáhl se k nedaleké poličce, aby vyndal standardní vojenský batoh s nějakým elektronickým zařízením uvnitř.

 

"Petr, ve své nekonečné hlouposti, nás zanechal dárek. Jeho tank byl vybaven příkazovým zařízením, kterým předával zakódované příkazy svým vojákům. Můžeme ho použít. Pan Mister Lefevre z komunikačního upraví zařízení tak, aby naše loď vysílala signál transpondéru napodobující podpůrné plavidlo Clayburnu. A to je, "řekl," to, co jsem mu řekl před smrtí. Byl přesvědčen, že tady všichni zemřeme. Nakonec jsem ho o tuhle naději připravil. Zasloužil si to."

 

Cítil pokles napětí, protože většina mužů a žen začala přikyvovat a vášnivě debatit.

 

Kontrola děje: Rozhodni svůj směr

  • Potvrzeno: byla zvolena aktivní obrana

Výsledek:

  • rozpoložení Joshui Seagrova kleslo
  • rozpoložení Kathryn Grey stouplo
  • 35 mužů bylo ztraceno
  • morálka skupiny je nyní na vysoké úrovni

Nakonec promluvila Grayová, možná si myslela, že mluví za všechny.

 

„Pane.“

 

Obrátil se k ní. Po získání jeho pozornosti řízně zasalutovala, a to byl od ní ten nejupřímnější pozdrav, jaký kdy od ní zažil.

 

"Všechno ...to dává smysl. Omlouvám se, "obrátila se zpátky k lidem za ní," za to, že jsem se chovala tak nepřátelsky. Už se to nestane."

 

Přikývl, opětoval její pozdrav a všichni začali odcházet. Měl jen ještě jednu věc.

 

„Jo a pánové?“

 

Všechny tváře se obrátily k němu v očekávání.

 

„Prosím, vymyslete jiné jméno pro loď ano?“

 

Velitelé!

 

Jsme rádi, že můžeme konečně uzavřít a zhodnotit třetí epizodu první sezóny příběhové kampaně.

 

100_banner_5x_1.jpg

 

3118 hráčů úspěšně dokončilo cíl této epizody a dosáhlo stavu "Episode 3 completed", z čehož 2436 se zúčastnilo v rámci EU serveru a 682 na NA serveru.

  • Úkol první(vyhrát 80 PvP bitev) splnilo 1050 hráčů na EU serveru a 122 hráčů na NA serveru
  • Úkol druhý(vyhrát 120 PvE bitev na vysokou obtížnost) splnilo 2278 hráčů na EU serveru a 672 hráčů na NA serveru

List všech úspěšných hráčů naleznete zde.

 

Ultimátní úkol (dokončení obou úkolů) dokončilo 892 hráčů na EU serveru a 112 hráčů na NA serveru. Všichni tito hráči obdrželi nejen tank T-72 Victory, ale i pokud se jim to už nepodařilo status dokončení epizody 1 a epizodu 2 – gratulujeme!

 

Konečně bonusový úkol dokončilo pouze 649 hráčů a to je málo. Ovšem tito hráči obdrží slíbenou nálepku při uvedení aktualizace 0.22.

 

Kontrola děje: bonusový úkol

  • Potvrzeno: minimálně 30 procent hráčů z celkového počtu účastníků musí splnit bonusový úkol: selhání

Výsledek:

  • stoupající rozpoložení Kathryn Grey bylo přerušeno
  • Kathryn Grey se nestane odměnovým velitelem 4. epizody
  • 15 mužů bylo ztraceno

Celkový stav kampaně

  • Aktuální stav: epizoda 3, uzavřena a splněna
  • Současná poloha: základna Al-Arish, Sinajský poloostrov
  • Stav personálu: 237 (-50)
  • Morálka: vysoká
  • Joshua Seagrove: přežil, ale je velmi nešťastný
  • Kathryn Greyová: přežila, je spokojená
  • Adrian Blackwood: přežil, je neutrální

Poznámka:

  • Stav personálu je číslo, které bude velmi důležité v průběhu epizody 5
  • Morálka bude velmi důležitá v průběhu epizody 4 a 5
  • Rozpoložení obou mladých velitelů bude důležité v průběhu epizody 4 a 5
  • Rozpoložení Adriana Blackwooda bude v budoucnu, také velmi důležité

Epizoda 4 začne začátkem listopadu. Opět na vás čekají těžká rozhodnutí, velitelé.

 

Tak hurá na bojiště.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Chápu to dobře, že ep. 1-2 se počítají do mého postupu ikdyž jsem je nedokončil?

 

Ultimátní úkol (dokončení obou úkolů) dokončilo 892 hráčů na EU serveru a 112 hráčů na NA serveru. Všichni tito hráči obdrželi nejen tank T-72 Victory, ale i pokud se jim to už nepodařilo status dokončení epizody 1 a epizodu 2 – gratulujeme!

všichni tito hráči obdrželi nejen tank T-72 Victory, ale i pokud se jim to už nepodařilo status dokončení epizody 1 a epizodu 2 – gratulujeme!

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

před 36 minutami, Badysak napsal:

Chápu to dobře, že ep. 1-2 se počítají do mého postupu ikdyž jsem je nedokončil?

 

Ultimátní úkol (dokončení obou úkolů) dokončilo 892 hráčů na EU serveru a 112 hráčů na NA serveru. Všichni tito hráči obdrželi nejen tank T-72 Victory, ale i pokud se jim to už nepodařilo status dokončení epizody 1 a epizodu 2 – gratulujeme!

všichni tito hráči obdrželi nejen tank T-72 Victory, ale i pokud se jim to už nepodařilo status dokončení epizody 1 a epizodu 2 – gratulujeme!

Chápeš to dobře. ;-)

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

  • 2 weeks later...

Join the conversation

You can post now and register later. If you have an account, sign in now to post with your account.

Návštěvník
Odpovědět na toto téma...

×   Pasted as rich text.   Restore formatting

  Only 75 emoji are allowed.

×   Your link has been automatically embedded.   Display as a link instead

×   Your previous content has been restored.   Clear editor

×   You cannot paste images directly. Upload or insert images from URL.

Načítání
×
×
  • Vytvořit...