Jump to content
Sign in to follow this  
Aaron Goldstein

T-62 "Nouzový" tank

Recommended Posts

T-62

 

T_62_tank_National_Training_Cente.jpg

 

TTD tanku T-62 (SSSR)

 

Typ: hlavní bojový tank (MBT)

Osádka: 4

Bojová hmotnost: 40 000 kg

 

Rozměry:

délka s kanónem vpředu: 9,335 m

délka korby: 6,63 m

šířka: 3,30 m

výška: 2,395 m

 

Zbraňový systém:

jeden kanón U-5TS (2A20) ráže 115 mm s hladkým vývrtem hlavně a se zásobou 40 nábojů (16 kusů v korbě a 24 ve věži)

jeden spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm se zásobou 2 500 kusů střeliva

věž je poháněna elektrohydraulicky

hlavní kanón je stabilizován v náměru (od -4° do +17°) i v odměru (360°)

věž je vybavena optickým systémem řízení palby

tank může vytvářet dýmovou clonu vstřikováním paliva do výfukového systému

 

Pancéřování:

odlévaná a svařovaná ocel s proměnnou tloušťkou od 14 do 242 mm

 

Pohon:

dieselový motor V-55 o výkonu 432 kW (580 koňských sil) se zásobou 675 litrů paliva ve vnitřních nádržích a s možností umístit dalších 285 litrů paliva do vnějších nádrží a 400 litrů paliva do dvou přídavných odhazovacích nádrží

 

Výkonnost:

rychlost na silnici 50 km/h

jízdní dosah po silnici 450 km s palivem ve vnitřních nádržích a 650 km i s vnějšími nádržemi

brodění bez přípravy 1,4 m a 5,5 m s přípravou a s nasávacím komínem

stoupání: 60 %

kolmá překážka: 0,8 m

zákop: 2,85 m

světlost: 0,43 m

 

 

Vývoj

 

T_62_main_battle_tank_Russia_Russian_arm

 

Obrněná technika tvořila jeden ze základních pilířů vojenské doktríny SSSR. Již předválečný sovětský maršál M. N. Tuchačevskij prosazoval silné tankové svazy. V roce 1926 vypracoval sovětský vojenský teoretik V. K. Triandafilov koncepci hlubokého průlomu, podle níž měly tankové sbory spolu s pěchotou prorážet hlavní pás nepřátelské obrany se současnou krycí činností na křídlech. Strategické koncepce byly v následujících letech modifikovány, ale základní pravidla použití tanků zůstávala beze změny. Po ukončení druhé světové války a po zavedení raketových zbraní byl význam tankových vojsk potlačen. Přesto to však měly být v případě raketového taktického jaderného úderu právě sovětské tankové divize, které by pronikly za obrannou linii a dokončily likvidaci nepřítele.

 

V roce 1947 byl do výroby zařazen skvělý nový tank, T-54. Jeho konstruktérem byl Alexandr Morozov, tvůrce slavného T-34/85, který však ve skutečnosti nebyl o mnoho lepší než starší T-34 vyzbrojený kanonem ráže 76 mm. Uspokojivý nebyl zejména z hlediska nedostatečného komfortu osádky a také parametrů kanonu ráže 85 mm. Morozov se však těšil ve vládních i armádní ch kruzích značnému uznání a autoritě, takže byl postaven do čela konstrukční kanceláře KB-60M Charkovských strojírenských závodů, které byly jedním ze dvou výrobců T-54, a na počátku roku 1952 zahájil práce na modernizaci tohoto tanku.

 

Nové vozidlo obdrželo označení Objekt 430 a mělo být vyzbrojeno kanonem D-54 ráže 100 mm. Jeho vývoj byl ukončen počátkem března 1953 a výsledky byly vzápětí předvedeny Vědecko -technickému výboru Vrchního velení tankových vojsk Ministerstva obrany (GBTU). Po schválení byl projekt předán k realizaci, což znamenalo zahájení stavby prototypů.

 

V té době stál v čele konstrukční kanceláře OKB-520 Uralvagonzavodu mladý inženýr Leonid Karčev, který vyvinul verzi T-54A (Objekt 137G), vyzbrojenou kanonem D-10TG , a v roce 1956 vytvořil další model, T-54B  (Objekt  137G2), vyzbrojený ve dvou rovinách stabilizovaným kanonem D-10T2S . Další modernizační projekt  T-54M  (Objekt 139) měl mít motor V-54-6  a nová hliníková nosná kola. Konstrukční práce na Objektu 139 však nebyly dokončeny, protože Karčev mezitím zahájil se svým týmem vývoj naprosto nového tanku, označeného Objekt 140, který se měl stát konkurencí Morozovova tanku Objekt 430.

 

Objekt 140 měl být podle  Karčevovýcb plánů naprosto novým strojem.  Podvozek tvořilo šest lehkých hliníkových pojezdových kol (dědictví po Objektu 139). Věž byla odlévaná vcelku, hlavní výzbroj tvořil kanon D-54TS se systémem stabilizace ve dvou rovinách a se zásobou střeliva činící 50 nábojů. Pohonnou jednotkou měl být vznětový motor V-36, zkonstruovaný  Antěmějevem .  Karčev se rozhodl umístit motor do ležící polohy na dno korby, díky čemuž mohl být snížen motorový oddíl, a použil také na svou dobu velice moderní pohonný systém. Tvořily ho mechanické převodovky, jejichž táhla i brzdy pracovaly ponořené do oleje. Řízení pohonného systému bylo hydraulické. Celková hmotnost Objektu 140 činila sotva 37,6 t.

 

Konkurenční tank Objekt 430 konstruktéra Morozova měl korbu svařovanou z válcovaných desek a věž z odlévaných a kovaných dílů. U věže byl použit vrstvený pancíř (tři vrstvy oceli s odlišnými vlastnostmi) o síle 185-240 mm. Výzbroj také tvořil kanon D-54TS ráže 100 mm.

 

V roce 1957 postavily závody v Nižném Tagilu dva prototypy tanku Objekt 140, které byly podrobeny zkouškám.  Ukázalo se, že vozidla budou s ohledem na složitou konstrukci mnoha systémů výrobně velice drahá a jejich exploatace bude značně obtížná. S ohledem na tato zjištění byl další vývoj Objektu 140 zastaven. Karčev byl nucen přijmout rozhodnutí ředitelství závodů a sám vyslat do GBTU žádost o zastavení vývoje Objektu 140.

 

Neúspěch ho však od dalšího úsilí neodradil a Karčev  upřel svou pozornost na vývoj Objektu 155. Opět se zaměřil na modernizaci   T-54, spočívající tentokrát v použití nové pohonné jednotky, motoru   V-55 .

„Propašoval " přitom do projektu jedno zajímavé řešení, na které přišel při vývoji Objektu 140. Do hlavních palivových nádrží nechal zabudovat držáky na munici do kanonu. Díky tomu se zásoba převáženého střeliva zvýšila na 43 náboje (z 34 v T-54B). V květnu 1958 byl takto upravený Karčevův tank zařazen pod označením T-55 do sériové výroby.

 

Koncem roku 1958 zahájil Karčev, ve kterém nepřestala hlodat myšlenka na postavení „vlastního" tanku, další etapu vývoje nového tanku. Rozhodl se modernizovat věž Objektu 140 instalací vyhazovače nábojnic a po těchto změnách ji umístit na korbu tanku T-55, který ji ž byl v sériové výrobě (rozhodující místa z Vojensko-průmyslové komise se na projekty, které byly modernizovanými variantami již existujících vozidel, dívala mnohem shovívavěji). Věž Objektu 140 měla však větší průměr než standardní věž tanku T-55, a to o celých 249 mm. To znamenalo nutnost přepracovat střední část korby.  Bylo také změněno rozmístění torzních tyčí a vahadel pojezdových kol, což si vyžádalo zajištění rovnováhy tanku. Vozidlo obdrželo též novější, modifikovaný kanon  U-8ST.  Stavba tří prototypů tanku, označeného Objekt 165, byla dokončena v listopadu.

 

Po celou dobu vývoje tanku kladl  Karčev důraz na silné kanony. A protože používané D-10T a D-54 ráže 100 mm měly nebezpečného soupeře v podobě britského kanonu L4A1, inicioval Karčev myšlenku využít stávajícího kanonu  D-54TS  a na jeho základě postavit kanon novější, s lepším i parametry. Svůj nápad Karčev také vzápětí realizoval.

K hlavním změnám provedeným u kanonu D-54TS  patřilo stoupání závitu, zmenšení profilu nábojové komory, demontáž úsťové brzdy a prodloužení vedení hlavně a instalace ejektoru v polovině délky hlavně (nikoli vepředu u ústí hlavně). Tak vznikl kanon U-5TS Molot (Kladivo), první kanon s hladce vrtanou hlavní ráže 115 mm. Do sériové výroby byl zaveden pod označením   2A20.   Kanon byl také vybaven automatickým vyhazovačem nábojnic. Porovnávací testy s kanony D-10TS , kterými byly vybaveny tanky T-55, ukázaly, že podkaliberní  střely nového kanonu dosahují o 700  m/s  vyšší úsťovou rychlost a jeho dostřel vzrostl v porovnání s T-55 takřka na dvojnásobek. Jediným nedostatkem nového kanonu byla nižší přesnost, což souviselo s nedostatečně otáčivou stabilizací střely (v hlavni nebylo šroubovicové vedení), ale větší dostřel a vysoká úsťová rychlost tento nedostatek vysoce kompenzovaly.

 

Kanony U -5TS  Molot  byly nainstalovány do věží Objektu 140 koncem roku 1960 a nově upravený tank obdržel název Objekt 166. Brzy nato byly tanky Objekt 165 a Objekt 166 s úspěchem podrobeny státním zkouškám. Karčev  se konečně dočkal uznání a v Nižném Tagilu začaly přípravy k zahájení sériové výroby jeho nového tanku.  Než li však došlo ke spuštění výroby, vedení GBTU nečekaně přehodnotilo názor a rozhodlo se pro realizaci výroby Morozovova tanku Objekt 430. Konstruktér Morozov se totiž těšil obrovské podpoře generála Ustinova, který řídil zbrojní průmysl a výrobu   Karčevova tanku v Nižném   Tagilu   zastavil.

 

Karčevovu  projektu však brzy paradoxně nahráli Američané. Počátkem 60. let 20. století zařadili totiž do služby vlastní tank  M60, jehož hlavní výzbrojí byl kanon L7A 1. Stejně tak učinili i Němci se svým tankem Leopard 1 a Britové s Centurionem. Ukázalo se, že tanky NATO mají mnohem lepší výzbroj než sovětské a velitelství sovětské armád y toto zjištění značně znepokojilo. A když v roce 1960 získala sovětská rozvědka informace, že Britové zahájili vývoj nového tanku Chieftain vyzbrojeného kanonem ráže 120 mm, požadoval generál Čujkov rozhodně „oprášení" projektu  Karčevových  tanků.

Na zasedání komise GBTU a Pozemních vojsk vyšlo najevo, že generálem Ustinovem tolik prosazovaný  Morozovovův tank Objekt 430 je  sotva  o  10 % účinnější než sériový  T-55.  Morozovův projekt byl tedy zamítnut a navzdory oznámení zástupců charkovského závod u o probíhajícím vývoji vylepšené verze Morozovova tanku (Objekt 432) generál Čujkov prosadil okamžité zahájení výroby tanků Objekt 166 v Nižném Tagilu.

 

Ředitelství nižnětagilského závodu mezitím stačilo představit vylepšenou verzi Karčevova projektu, označenou jako Objekt 167. Šlo v podstatě o Objekt 166 s novějším motorem  V-26, který díky použití kompresoru dosahoval výkonu 522 kW (700 koní). V polovině roku 1961 byly dokončeny dva prototypy Objektu 167, které měly být podrobeny továrním testům.  V zájmu urychlení celé záležitosti však už GBTU na výsledky testů nečekalo a rozhodlo o okamžitém zahájení jeho sériové výroby.  Tu započaly závody v Nižném Tagilu v červenci 1962. Nový tank získal oficiálně označení  T-62. Jeho výroba začala v roce 1961 a do výzbroje byl zaváděn od roku 1963. SSSR ho vyráběl až do roku 1975. Za toto období opustilo výrobní haly asi 20 000 tanků, k nimž je třeba přičíst neznámý počet tanků vyrobených v Severní Koreji, která je vyrábí pro domácí potřebu i pro zahraniční trhy. V některých (zejména západních) zdrojích se uvádí dalších 1 500 kusů vyrobených od roku 1973 do roku 1978 v Československu. Tato informace pochází ze zdrojů západních tajných služeb a vypustil jí do světa Steven J. Zaloga, který z těchto zdrojů čerpal. Další autoři tuto informaci V Martině ale o této výrobě není nic známo. A to ani v archivech, ani mezi pamětníky. Stejně tak tuto informaci popírá Ústřední archiv AČR.

 

 

Konstrukce

 

T_62_main_battle_tank_Russia_Russian_arm

 

Vývoj hlavních bojových tanků v 60. a 70. letech pokračoval na obou stranách politicky rozdělených supervelmocí, jejich přívrženců a klientů velkým tempem. V komunistickém táboře byla konstrukční kapacita obrněné techniky výhradní doménou SSSR. Ten začal koncem padesátých let pracovat na hlavním bojovém tanku T-62, který měl nahradit tanky T-54 a T-55. Nový bojový tank měl mít stejnou úroveň mobility a ochrany jako jeho předchůdci, ale větší palebnou sílu. Tu zabezpečoval kanón U-5TS (nebo 2A20) ráže 115 mm s hladkým vývrtem hlavně, který byl vybaven ejektorem a stabilizací ve dvou osách. Obvyklým doplňkem tohoto kanónu je zařízení na vyhazování prázdných nábojnic, ovládané zákluzem. Tento systém je velmi užitečný, ale musel být vykoupen omezením rychlosti palby na pouhé čtyři výstřely za minutu (jen na místě), neboť pro fungování tohoto systému musí být hlaveň kanónu nejprve nastavena na úhel 13-30°. Kanón střílí šípově stabilizované střely, a to tříštivotrhavé (FRAG-HE) úsťovou rychlostí 750 m/s, kumulativní (HEAT) úsťovou rychlostí 900 m/s, které probíjejí 430mm pancíř na libovolnou vzdálenost, a protipancéřové podkaliberní střely (APFSDS) úsťovou rychlostí 1 680 m/s probíjející 330mm pancíř na vzdálenost 1 000 m. Nebezpečí exploze věže je sníženo tím, že v ní jsou uloženy pouze čtyři jednotné náboje a ostatních 36 nábojů je vezeno pod úrovní ozubeného věnce věže (16 vpravo od řidiče a 20 v zadní části bojového úseku). Odlévaná věž připomíná tanky řady T-54 a T-55, ale svařovaná korba je ve srovnání s těmito tanky delší a širší a pojezdová kola mají mezi sebou větší vzdálenost. V ostatních hlavních charakteristikách je tank T-62 velice podobný tanku T-55.

 

Tank T-62 je dosud velmi rozšířeným typem zejména v blízkovýchodních zemích. Standardní výbavu tohoto tanku tvoří filtroventilační zařízení, aktivní zařízení pro vidění v noci a komín pro hluboké brodění do hloubky 5,5 m. Jeho standardní jízdní dosah s vnitřními nádržemi může být použitím vnějších hlavních a přídavných nádrží o objemu 685 litrů prodloužen až o 200 km. Tank T-62 byl velmi hojně využíván v bojových podmínkách zejména na Středním východě. Tento tank se v bojích osvědčil i díky vysoké úrovni ochrany, kterou zabezpečuje značně skloněný pancíř, což si zasluhuje zvláště vysokou pozornost. Ale stejně jako u všech sovětských tanků, jsou důsledkem této vynikající ochrany horší elevační možnosti kanónu, které mají rozsah od -4° do +17°. První číslo ukazuje na to, že použití tohoto tanku ke střelbě z okopu je dosti obtížné. Ofenzivní možnosti tanku T-62 omezuje použití relativně velice prostého systému řízení palby.

 

Při jeho významu a dlouhé době používání asi nikoho nepřekvapí, že se tank T-62 objevil v celé řadě speciálních úprav, ale překvapuje fakt, že upravené verze jsou poměrně málo početné. Početně nejdůležitější je verze T-62A. Ta má upravený tvar a odlišné rozměry věže, která je navíc doplněna otočnou věžičkou s lafetou upevněnou na místě poklopu nabíječe tanku T-62 (plus vně umístěným kulometem ráže 12,7 mm). Existuje domněnka, že tato verze má i vylepšený systém řízení palby a zařízení pro vidění v noci. Systém řízení palby by měl mít srovnatelnou kvalitu se systémem řízení použitým u tanku M60A1 s balistickým počítačem, laserovým dálkoměrem a se snímači různých veličin. Od tanku T-62A je odvozen tank T-62M s pásy typu „live" k dosažení větší životnosti a lepších výkonnostních charakteristik. 

 

Mezi další varianty tanku T-62 patří velitelský tank T-62K s navigačním pozemním zařízením, plamenomet T-62 s plamenometným dělem spřaženým s hlavním kanónem (místo standardního kulometu 7,62 mm) a vyprošťovací tank.

 

Do výzbroje ČSLA tento tank zařazen nebyl. O otázce přezbrojení na úplně nový typ středního tanku se v  ČSLA diskutovalo ji ž na počátku výroby T-55 a vzhledem k předpokládané desetileté morální životnosti této zbraně se očekával jeho příchod v roce 1976. Původní úvaha z roku 1963 o zavedení licenční výroby sovětského tanku T-62 s výkonnějším kanonem ráže 115 mm padla po třech letech, když při konzultacích sovětští odborníci přiznali, že jej sami nepovažují za příliš povedený. V té době vyvíjený revolučně řešený T-64 si však nechávali pro sebe, a teprve jeho derivát T-72 nabídli k licenční výrobě. Ovšem až o několik let později.

 

Zdroj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/T-62

internet

Share this post


Link to post
Share on other sites

Jen dvě drobné technické - předně ten průlom je hloubkový, nikoliv "hluboký", a druhá ta úsťová rychlost u kanonu U5TS nemá být o 700kilometrů/s větší, alébrž pouze o 700 metrů/s (ty kilometry by byl fakt overkill, to nebudou mít ani elmagy jako úsťovku.

 

Poslední věc - T-72 není derivát T-64.

Share this post


Link to post
Share on other sites

km/s opraveny... (děkuji za upozornění)

 

Hluboký průlom je normálně používané slovní spojení (rač si vyhledat)... 

 

Add T-72 jako derivát T-64:

Počátkem roku 1968 bylo do Nižného Tagilu převezeno pět sériových T-64, které inženýr Karčev se svým týmem přestavěl napřed na Objekt 172 a později dále zmodernizoval na Objekt 172M... Objekt 172M byl zařazen do sériové výroby pod označením T-72... 

Vzhledem k tomu lze tedy hovořit o T-72, jako o derivátu T-64... 

 

Ostatně o T-72, jako o derivátu T-64 hovoří nejen tuzemští odborníci (např. Vladimír Francev v knize "Československé tankové síly 1945 - 1992"), ale i zahraniční (jako například Steven J. Zaloga v knize "M1 Abrams vs T-72 Ural - Operace Pouštní bouře 1991")...  

Share this post


Link to post
Share on other sites

V roce 1947 byl do výroby zařazen skvělý nový tank, T-54. Jeho konstruktérem byl Alexandr Morozov, tvůrce slavného T-34/85, který však ve skutečnosti nebyl o mnoho lepší než starší T-34 vyzbrojený kanonem ráže 76 mm. Uspokojivý nebyl zejména z hlediska nedostatečného komfortu osádky a také parametrů kanonu ráže 85 mm.

Možná jsem to nešťastně formuloval, ale ta tučná věta je vztažena k tomu T-34/85...

Share this post


Link to post
Share on other sites

Možná jsem to nešťastně formuloval, ale ta tučná věta je vztažena k tomu T-34/85...

Jo, už to vidím. Zmátl mě ten začátek a to, že ta T-34/85 je zmíněna tak jaksi bokem. Jinak super články. Jen tak dál. Mimochodem někde jsem četl, že T-62 byl hůře ovladatelný než jeho předchůdci, což snižovalo jeho oblibu u osádek.

Share this post


Link to post
Share on other sites

aaron: k průlomu: Trochu jsem to popletl, za což se omlouvám, ale:

 

"Hluboký průlom" se používá k popsání situace na frontě, kdy značí, že se útočícím vojskům podařilo proniknout obranou protivníka a dostat se do hloubky jeho území. Je to tedy parametr toho průlomu, asi jako "dlouhé auto". Mimochodem tvůj link na google v tomto směru přesně tak hovoří: "Ty měly zamezit jakémukoli pokusu o hluboký průlom v týlu 43. armády." https://books.google.cz/books?id=JHPlNrbkVzAC&pg=PA35&lpg=PA35&dq=hlubok%C3%BD+pr%C5%AFlom&source=bl&ots=azuOh61BKX&sig=utgeKbsyADuzuEbBEg4Q4ojX-_g&hl=cs&sa=X&ved=0CCIQ6AEwAGoVChMIi4LCmtuFyQIVgkQUCh2Q-Qje#v=onepage&q=hlubok%C3%BD%20pr%C5%AFlom&f=false

 

Naproti tomu Triandafilov rozpracoval teorii "hloubkové operace", což byla celková strategická koncepce vedení útočného boje a tanky se postupně staly jedním z hlavních prostředků, který tuto doktrínu měl umožňovat. Cituji: "Základ sovětské strategie představovala teorie „hloubkové operace“. Zjednodušeně řečeno, jde o teorii nečekaných a překvapivých, značně hlubokých úderů na nejchoulostivější místo nepřítele."

 

http://www.valka.cz/clanek_10345.html

http://forum.valka.cz/topic/view/124911/Triandafillov-Vladimir-Kiriakovic

 

Pokud se tedy bavíme o strategické koncepci (což je podle mě případ i u tvého článkuú, jedná se o "Hloubkovou operaci", pokud bychom řešili situaci na frontě, jedná se o hluboký průlom.

 

Čili pokud si mohu dovolit, věta v inkriminovaném odstavci by spíše měla znít "vypracoval sovětský vojenský teoretik V. K. Triandafilov koncepci hloubkové operace".

 

Pokud jde o T-72, vím že tam se slučovaly různá vylepšení z T-62 spolu s konstrukčními celky T-64, obecně nebudu dále prudit :-D

Share this post


Link to post
Share on other sites

Add huboký průlom.

 

Mě tam ta věta přijde smysluplná a validní... Protože teorie "hloubkové operace" se opírala o koncepci hlubokého průlomu pomocí tankových vojsk (a to bylo meritum sdělení)...

 

 

Pokud jde o T-72, vím že tam se slučovaly různá vylepšení z T-62 spolu s konstrukčními celky T-64, obecně nebudu dále prudit :-D

Právě proto, že se T-72 opírala o konstrukční celky T-64, tak se jedná o derivát (tedy odvozeninu (ošklivé slovo))... (BTW: Nevím o žádném vylepšení T-62, které by neměl T-64 a měl ho T-72)... Jedná se o zachování posloupnosti... T-72 je derivát T-64... T-64 je derivát T-62... T-62 je derivát T-55... T-55 je derivát T-54... Tvrzení, že T-72 je derivát T-64 je tedy naprosto v pořádku a bezezbytku platné...

Share this post


Link to post
Share on other sites

ad T-64 vs T-72

 

v ŽÁDNÉM případě se nejedná o odvozeninu jednoho od druhého, tedy T-72 nevychází z T-64 (pokud tedy pomineme, že se jedná o tanky)

 

předně T-64 je výrobkem Charkovské konstrukční kanceláře (už z názvu je to patrné, jde o Objekt 432 (Objekt 434 byla verze T-64A), počáteční písmeno 4 bylo vyhrazeno pro výtvory ChZTM Malyševa)

 - šlo o první poválečnou konstrukci tanku z této fabriky, která byla kompletně realizována (tj, navrhnuta, vyprojektována, postavena, přijata a produkována), stavěli se zde samozřejmě i jiné tanky (T-54/55), ale v licenci !

 - po T-64, přišla s T-80 (Objekt 219 - plynová turbína, původně z Kirovského/Leningradského závodu; resp. Objekt 478 - naftový motor, již kompletně v režii ChZTM)

 - btw. právě počáteční verze T-64 byla vyzbrojena kanónem 2A21 / D-68 ráže 115 mm (což byla modifikace 2A20 / U-5TS z tanku T-62), vyrobeno jich bylo něco přes 1.000 ks a šlo v podstatě o zkušební stroje, plnohodnotné byly až verze T-64A a T-64B (se 125 mm 2A46 / D-81TM a nabíjecím automatem)

 

oproti tomu T-72 je z N-Tagilského Ural-vagon-závodu (Objekt 172M, 1 = UVZ)

 - ten spáchal T-54/55 (objekt 137/155), T-62 (Objekt 166) a pak T-72, T-90 (Objekt 188) a nyní má Armatu (nejen tank T-14, ale i BVP, OT a další na tomhle podvozku)

 

už z prvního pohledu je snad zřejmé, že ty tanky (T-64 - T-72) spolu příbuzné nejsou, mají totiž kompletně jiný podvozek (rozpoznávacím znankem jsou rozdílně velká pojezdová kola) i způsob pohonu (UVZ sázel na osvědčené naftové/vícepalivové motory řady V, kdežto ChZTM se celkem víe věnoval "alternativním způsobům" pohonu - např. protiběžné písty 5TD), dále tanky z Tagilu byly typickými sovětskými/ruskými vozidly - levné, blbuvzdorné a ne zrovna výkřiky nejmodernějších technologií, tomu se naopak věnovali právě v Charkově (i proto nebyli T-64 nikdy neuvolněny na vývoz, proto byli u "elitních" divizí a proto jich nevzniklo tolik, jako T-54/55, T-64, T-72)

 

 

ad hloubkový versus hluboký

 - koncept sovětských operací

 - záleží na kontextu, existují hloubkové operace a průlomy do hloubky, ale i hluboký průlom (ale vyjadřuje to něco jiného)

 - hloubková/é/ý je terminus-technikus na operační resp. strategické úrovni, hluboký je spíše verbální vyjádření pro taktickou úroveň

Share this post


Link to post
Share on other sites

Tak znovu...
 

Počátkem roku 1968 bylo do Nižného Tagilu převezeno pět sériových T-64, které inženýr Karčev se svým týmem PŘESTAVĚL napřed na Objekt 172 a později dále zmodernizoval na Objekt 172M... Objekt 172M byl zařazen do sériové výroby pod označením T-72... 
Vzhledem k tomu lze tedy hovořit o T-72, jako o derivátu T-64... 
 
Ostatně o T-72, jako o derivátu T-64 hovoří nejen tuzemští odborníci (např. Vladimír Francev v knize "Československé tankové síly 1945 - 1992"), ale i zahraniční (jako například Steven J. Zaloga v knize "M1 Abrams vs T-72 Ural - Operace Pouštní bouře 1991")...


Že inženýr Karčev přecaoval i pojezd nic nemění na tom, že pořád vycházel z T-64... A (při vší úctě) je pro mě tvrzení několika odborníků (Vladimír Francev, Steven J. Zaloga, Christopher Chant, Roger Ford etc...) dostatečně autoritativní abych si dovolil toto tvrzení zastávat... 

 

Máš samozřejmě právo s tímto tvrzení nesouhlasit... Ale rozhodně se ti nepodaří ho zpochybnit a s odkazem na uvedené odborníky trvám na tom, že T-72 je derivát T-64....

Share this post


Link to post
Share on other sites

takhle, nezpochybňuji, že se tam táhne určitá vývojová linie (sovětská konstrukční škola), ale v v tom případě jde o odvozeninu odvozeniny (nebo derivát derivátu, derivát2), protože objekt 172M (T-72) je zásadně přepracovaný objekt 172 což je přepracovaný objekt 434

hooodně zjednodušeně je to skloubení podvozku z Tagilu s věží z Charkova za účelem vývoje tanku, který nebude drahý a tak sofistikovaný, aby jej bylo možné dodávat do spřátelených zemí anebo prodávat

 

"V té době vyvíjený revolučně řešený T-64 si však nechávali pro sebe, a teprve jeho derivát T-72 nabídli k licenční výrobě." - dle mého je to zavádějící věta, protože to evokuje že T-72 je jen upravená T-64A/B a ne zcela nová konstrukce (i když s využítím již existujících konstrukčních celků)

Share this post


Link to post
Share on other sites

Dle mého je ta věta v pořádku... viz výše... 

 

Nepíšu ty články tak, že si ty údaje cucám z prstu, ale vždy je čerpám z nějaké odborné (vetšinou však několika) publikace... Nevylučuji, že by ten článek napsal někdo možná jinak  a také každý má tu možnost článek napsat po svém...

 

Já ty články píši, tak jak je píši... A nebudu je psát jinak... 

Share this post


Link to post
Share on other sites

ale tak zase pozor, já v žádném případě nekritizuju článek jako celek, ten je napsaný velmi čtivě :-)

a ani netvrdím, že Ty údaje jsou vymyšlené ...jediné co mu (Ti) vytýkám, je právě použití ne zcela štastně zvolených termínů (podobně T-62A není pouhá úprava základní verze, ale jiná verze; i proto má označení objekt 165 namísto 166xyz; což konec-konců sám píšeš, kdežto třeba velitelský T-62K má "jen" lepší radiovybavení ...)

 

a taky zdroje, napsat internet znamená "si dohledej sám ..." :-(

Použil jsi např. jen alnglosaskou literaturu anebo i ruskou? (to je jen pro mne, ze zvědavosti)

Share this post


Link to post
Share on other sites

Použil jsem v podstatě ty tři výše zmíněné autory... Francev (jako čtvrtý) jen popisuje proč se T-62 v ČSSR nevyráběl... Vycházím z pramenů přeložených do mateřštiny, které vlastním... Nic z ruské provenience v českém překladu bohužel nemám...

 

K mnou použitým termínů se vztahoval právě ten závěr... Pokud by to někdo napsal jinak, tak má možnost... Já to jinak psát nebudu... :-)

Share this post


Link to post
Share on other sites

Join the conversation

You can post now and register later. If you have an account, sign in now to post with your account.

Guest
Reply to this topic...

×   Pasted as rich text.   Restore formatting

  Only 75 emoji are allowed.

×   Your link has been automatically embedded.   Display as a link instead

×   Your previous content has been restored.   Clear editor

×   You cannot paste images directly. Upload or insert images from URL.

Loading...
Sign in to follow this  

×
×
  • Create New...