jurra81

Svět podle WOT:
Průchozí filozofie: střílím, tedy jsem...jedno kam, čím a do čeho
                             zabij nebo budeš zabit....v případě nouze i vlastního
Staty: blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské
Herní zkušenosti: nevědomost cti netratí
Publik: Příběhy Rudého moře
Touha Germany (nejen) TD: stanu se menším.......až budu nejmenší
Touha rajčete: natrhám si náruč fialek
Touha fialky: radši bych si dal tatarskou omáčku
Touha zeleniny: modrá je dobrá, ale to bahno na dně má hnusnou pachuť
Tank ve stocku: naš charošyj maslostroj...
Současná generace tankistů: "golden" kids
Poznámka autora: cintám si mašli....taky mě to baví

Tak tohle je moc, trošku praštěné.

A jéje tady je opět věčná debata o tom, kdo je camper, proč modro-fialky střílí na publiku goldama a pořád dokola totéž.


Pravda je bohužel taková, že celý publik, díky nárůstu obrovské masovosti, arkádovosti a rozrůstání hráčské základny a také díky firemní politice WG tzv. desítkové stroje každému, kdo se dokáže sám vyčůrat do záchodu + neustálé přidávání nesmyslných tanků, tím zákonitě dochází k unbalancu strojů atd. Takže tohle všechno a ještě mnohém více má za následek, že se publik nachází tam, kde se zrovna nachází, tedy ve sra*kách.


Tady nelze paušálně posuzovat a odsuzovat všechno a všechny či vyzdvihovat určité skupiny. Jelikož bitva je díky nepředvídatelností nejen rajčat, ale i díky vlastním nevyzpytatelným principům hry samotné, proto je každá bitva naprosto odlišná, jen si vzpomeňte na své epické bitvy, jak rozdáváte dmg, jako na běžícím páse, jindy zase netrefíte stodolu Mause ze 2 metrů. Když tohle všechno sečtete zjistíte, že faktorů na výsledek bitvy je obrovské množství.


Proto veteráni hry, kteří pochopili základy hry, naučili a osvojili si vlastnosti daného tanku se kterým hrají a plní svou roli v týmu, tak tihle všichni hráči, tuhle hru pomalu a jistě začínají nesnášet, protože zjišťují, že sklil na publiku v této hře je spíše ke škodě, než k užitku a čím vyšší tier, tím horší možnost bitvu ovlivnit je. Proto se tihle hráči hru snaží jakkoliv ulehčit cestou, goldammo, pedoberstvím, hraní s papírově lepšími tanky, které mají možnost zasáhnout do bitvy a alespoň v rámci mezi daného tanku rozdat dmg. atd. atd. atd. A o tomhle to vše vlastně je. Hra je defakto  jeden veliký a obrovský Augiášův chlév do kterého nemáte možnost přispět svými naučenými schopnostmi, tak jak bychom si sami  představovali. Proto valná většina lidí na forku včetně mě na tuhle hru skoro jen pořád nadává. Nutno také objektivně podotknout, že WG nás v tomto negativním směru svými činy a kroky velice zásobuje. 



p.s. Já to dočastně vyřešil jako Švejk, prostě nehraji.

Teda, trefa do černýho.
 
Takže podle tebe jsem děcko zalezlé v keříčku ve 3. lajně poblíž vodišky? ... jedna rada. Pokud víš kulový o tom, jak druzí hrají, nesuď. A třebas já jsem typický 10. TD tanker. Ze šesti? desítek mám jen jedno TD. A zrovna díky němu jsem tam, kde jsem.  :biggrin:
Staty nevyženeš pasivním campem, ale chytrou a dynamickou hrou, kde prostě pár minut z těch 15 po chvilkách zakotvíš na rýzných místech.
 
Jiank naděje, že v reálu jsi sympaťák umírá jako poslední.
 
 
EDIT: Co píšeš, že ti skilleři čekají, až jim něco vjede před lauf... když skiller pojede, něco nastřílí, něco spotne a umře, zbyde za ním X lidí, kteří nejsou schopní ten zbytek tanků rozmydlit. Proč myslíš, že někteří prostě čekají vzaději? Protože jakmile chcípnou, bývá to porážka, protože nikdo inej není schopnej víc jak 2x někoho probít a chcípnout. 

http://www.lokaltv.sk/moravis/471/39

"]http://[/url]

"]http://[/url]

"]http://[/url]

"]http://[/url]

"]http://[/url]

ked sa rozdávaju medaile....

 

"]http://[/url]

Paměti ošklivého chlapce:
 
Když se můj otec chtěl milovat, matka mu vždycky ukázala moji fotografii.
Měl jsem hodně beďarů. Jednou jsem usnul v knihovně a když jsem se vzbudil, nějaký slepec četl moji tvář.
Pocházím z hloupé rodiny. Během války Severu proti Jihu bojoval můj skvělý strýc za Západ.
Můj otec byl také hlupák. Pracoval v bance a chytili ho jak krade propisky.
Když jsem se narodil, doktor přišel do čekárny a řekl mému otci: "Dělali jsme, co jsme mohli, ale protlačil se ven."
Moje matka mě nechtěla kojit. Říkala, že mě měla ráda jen jako přítele.
Když mne donesli ke křtu, farář se optal: "Pokřtít nebo obětovat?"
Mohu říct, že mě rodiče nenáviděli. Ve vaně jsem si hrával s opékačem topinek a s rádiem.
Pracoval jsem v obchodě se zvířaty a lidé se ptali, jak moc ještě porostu.
Když jsem byl malé dítě, chtěli mě vyfotit na plakát propagující antikoncepci.
Jednou mě unesli a poslali mému otci kus mého prstu. Odpověděl jim, že chce víc důkazů.
Když je Halloween, rodiče oblékají své děti tak, aby vypadaly jako já. Loni se mi jedno dítě snažilo sundat tvář.
Poslední přání mého strýce bylo, abych mu seděl na klíně. Umřel na elektrickém křesle.

Paměti ošklivého chlapce:
 
Když se můj otec chtěl milovat, matka mu vždycky ukázala moji fotografii.
Měl jsem hodně beďarů. Jednou jsem usnul v knihovně a když jsem se vzbudil, nějaký slepec četl moji tvář.
Pocházím z hloupé rodiny. Během války Severu proti Jihu bojoval můj skvělý strýc za Západ.
Můj otec byl také hlupák. Pracoval v bance a chytili ho jak krade propisky.
Když jsem se narodil, doktor přišel do čekárny a řekl mému otci: "Dělali jsme, co jsme mohli, ale protlačil se ven."
Moje matka mě nechtěla kojit. Říkala, že mě měla ráda jen jako přítele.
Když mne donesli ke křtu, farář se optal: "Pokřtít nebo obětovat?"
Mohu říct, že mě rodiče nenáviděli. Ve vaně jsem si hrával s opékačem topinek a s rádiem.
Pracoval jsem v obchodě se zvířaty a lidé se ptali, jak moc ještě porostu.
Když jsem byl malé dítě, chtěli mě vyfotit na plakát propagující antikoncepci.
Jednou mě unesli a poslali mému otci kus mého prstu. Odpověděl jim, že chce víc důkazů.
Když je Halloween, rodiče oblékají své děti tak, aby vypadaly jako já. Loni se mi jedno dítě snažilo sundat tvář.
Poslední přání mého strýce bylo, abych mu seděl na klíně. Umřel na elektrickém křesle.