Il mio nome è Nessuno

Ptá se synek tatínka: "Táto, co jsou to volby?"
"Pojď, já ti to ukážu."
Na zahradě přistoupí ke keři plnému vrabců, zatleská a zakřičí: "Kšáááááá!!!" Frr, všichni vrabci uletí, ale za chvíli jsou zpátky. 
"Táto, vždyť jsou zase zpátky."
"To ano, synku, ale každý na jiné větvi."

Opožděně všechny zdravím, je tomu již necelý rok, co jsem ze dne na den skončil s WOT. Až nečekaně to bylo doslova ze dne na den, kdy jsem vypustil i vše s WOT spojené. Tímto se tedy omlouvám, že jsem vám nedal ani vědět.
Tímto děkuji za vaši podporu, poslední verze balíčků už jsem dělal kvůli vám, ne kvůli sobě, jak tomu bývalo dříve. Být po mém, tak jsem poslední rok hraní asi jel na Aslainovi. Už mě to velmi nebavilo, stále mnoho změn, hodiny hledání, přepisování... ale stálo to za to.
 
WOT hodně dalo, ale i vzalo. No, ten čas, co můžu spát navíc, resp chodit dřív spát, i vstávat do práce, a mít víc času odpoledne je prostě lepší. Takže hodně štěstí a zábavy vám, chyceným v pařátech WG. 

2095 bitev s Typem, takze skoro vyroci...Hezka bitva, konecne dve hvezdy na kanonu a hezky vydelek za spot :)

 

 
 

V Praze otevřeli první veganské řeznictví u nás.
Ve zbytku republiky se to jmenuje květinářství.

Přijde mladý muž do obchodu a ptá se slečny: "Máte finskou vodku?"
"Nemáme."
"A máte Johnie Walker?"
"Nemáme."
"A máte dnes večer čas?"
Ona se začervená a usměje: "Mám."
"Tak si večer pěkně sedněte a napište objednávku."

Jsem si koupil na NA serveru hračku :)

Jsem si koupil na NA serveru hračku :)

ART15-3 splněna a můžu omezit houskaření.
 

My Češi asi opravdu dokážeme vy**bat se vším...
 

Tak určitě. A barva aut taky není stejná 

Type 59
 

 
V historii byla Čína vlastí mnoha vynálezů, jež měly rozhodující význam pro rozvoj civilizace. Když ale Západ zahájil v devatenáctém století technologický rozmach, Říše středu byla pohroužena ve feudální stagnaci. Pokusy vybudovat moderní stát po svržení císařství přinesly v zemi, kterou ruinovaly konflikt s Japonskem i vleklá občanská válka, mizivé výsledky. Po potlačení nacionalistů se komunističtí vládci Čínské lidové republiky snažili zrychleným tempem dohnat zpoždění - a to bez ohledu na náklady a lidské ztráty. Současně začali organizovat relativně moderní armádu s optimálním množstvím výzbroje. K tomu Čína potřebovala moderní zbrojní průmysl, který ovšem bylo nutno vybudovat od základů. V tomto směru dostala neocenitelnou pomoc od Sovětského svazu, který v praxi přesunu l do Číny část vlastní výroby vojenského materiálu. Tento krok měl vytvořit rezervní průmyslové zázemí v případě globálního konfliktu se západní Evropou a Spojenými státy. Je třeba připomenout, že v padesátých letech dvacátého století panovaly mezi Sovětským svazem a Čínou téměř ideální vztahy. Čínská armáda budovaná podle sovětského vzoru v té době ve velkém měřítku zaváděla výzbroj sovětské výroby.
 
Type 59 - první tank vyráběný v Číně
 

 
První tanky T-54A obdržela Čínská lidová osvobozenecká armáda v roce 1956. Bylo jich poměrně málo a měly sloužit hlavně k seznámení čínských vojáků s parametry sovětské techniky. Zanedlouho po dodávce prvních tanků se začal ve městě Pao-tchou ve Vnitřním Mongolsku stavět velký průmyslový komplex na licenční výrobu těchto bojových vozidel. Kromě kompletní výrobní linky ze závodu v Nižním Tagilu byla do Číny vyslána také početná skupina sovětských techniků, kteří ji měli pomoci spustit. Tempo prací muselo být nesmírně rychlé, protože první tank opustil továrnu již v roce 1957. Další práce ovšem probíhaly podstatně pomaleji, neboť testování prvních exemplářů a dopracování dokumentace trvalo více než tři roky. Skutečná sériová výroba tak byla zahájena teprve v roce 1961. Na začátku sedmdesátých let měla čínská armáda více než 700 tanků tohoto typu, jenž od roku 1961 nesl označení Type 59 (tovární označení WZ- 120). Tanků bylo samozřejmě vyrobeno více, ale část produkce putovala za hranice. Pro zvýšení výroby byl ve Vnitřním Mongolsku založen druhý závod a třetí provoz stejného zaměření byl postaven v Šanghaji. Díky tomu měla v roce 1983 pouze čínská armáda ve výzbroji 1700 tanků Type 59, v polovině devadesátých let disponovala více než 6 000 těchto vozidel, a navíc byl velký počet tanků prodán do zahraničí. Současně, ačkoli v menším měřítku, byla vyráběna bojová vozidla novějších typů. 
 
Z technického hlediska byl čínský tank zpočátku téměř přesnou kopií sovětského typu T-54, avšak s lehčími a výrobně jednoduššími pojezdovými koly z tanku T-55. Sovětský kanon D- 10TG se stabilizací hlavně ve svislé rovině dostal v Číně označení „59", jeho stabilizátor kopíroval sovětský vzor STP-1 Gorizont a též teleskopový zaměřovač byl kopií sovětského typu TŠ-2A-22. Zásoba střeliva do kanonu činila 34 granátů. Také v tomto případ ě byla nejdříve používaná licenčně vyráběná sovětská munice, posléze Číňané zkonstruovali vlastní munici s lepšími parametry, než měla sovětská.
 
Kulomet SG-43/SGM ráže7,62 mm v korbě dostal čínské označení Type 59-T a protiletadlový kulomet DŠKM ráže 12,7 mm dostal čínské označení Type 54. Výzbroj doplňovaly dvě velké dýmovnice BDŠ-5. Sovětský motor V-54 byl přeznačen na 12150L. Rovněž radiostanice R-113 a interkom TPU-120 byly nahrazeny čínskými kopiemi.
 
Vývojové verze
 
Type 59-I (WZ-120)
 

 
Jednalo se o základní verzi tanku vyráběnou od začátku šedesátých let do roku 1984 (ve velkém do roku 1983). Konstrukčně se vozidlo podobalo typu T-54B, ale nemělo stabilizátor hlavně ve dvou rovinách. Namísto toho byla instalována modernizovaná verze stabilizátoru s hydraulickým posilovačem. Nová verze kanonu, označená Type 69-II, byla ekvivalentem sovětského kanonu D-10T2C. Velitel vozu a řidič dostali pozorovací systémy pracující v infračerveném pásmu, střelec měl k dispozici aktivní infračervený zaměřovač s reflektorem na pravé straně hlavně a rovněž toto zařízení bylo kopií sovětského zaměřovače TPN -1. Palebná síla byla zvýšena na 44 granátů a vzhledem k tomu, že podlaha věže byla otočná, bylo změněno rozmístění munice. Do vozidla byl instalován automatický protipožární systém. Na tancích posledních sérií byly na boky podvozku montovány gumové ochranné zástěry.
 
V průběhu produkce byly zaváděny menší modernizace. Koncem sedmdesátých let vyvinula firma CEIEC (China National Electronics Import and Export Corporation) dva laserové dálkoměry C-83-II a „82". Druhý z nich umožňoval vedení palby na vzdálenost 300-3000 m s přesností do 10 m. Systémy byly též doplněny jednoduchým analogovým balistickým počítačem. Časem byly na tento standard upraveny všechny tanky Type 59.
 
Tank Type 59-I byl na základě licence vyráběn rovněž v Pákistánu (Type 59AP). Na některá vozidla byly přidány zadýmovací granátomety, na jiných byly vyměněny zaměřovače. Tanky Type 59-I exportované do Iráku dostaly nové zaměřovače, laserové dálkoměry a byly na ně montovány i gumové zástěry chránící podvozky.
 
Program koncernu Norinco na modernizaci tanků Type 59 a Type 59-I
 

 
V roce 1986 zahájený program firmy Norinco (China North Industries Corporation) se týkal strojů prodávaných do zahraničí. Po modernizaci měly dostat předpokládané označení Type 59R. Změny zahrnovaly především výměnu dosavadní pohonné jednotky za nový motor 12150L7BW o výkonu 544,3 kW (730 koní). Pro kanon bylo vyvinuto nové, výkonnější střelivo. Systém řízení palby byl modernizován a doplněn o pasivní noční zaměřovače pro velitele a střelce a o laserový dálkoměr. Byl namontován nový svislý stabilizátor kanonu. Nové tanky měly být vybaveny též automatickým systémem ochrany před účinky zbraní hromadného ničení. Vylepšeny byly rovněž jízdní vlastnosti, a to zavedením nových spojek a pásů s gumovými patkami.
 
Type 59-II / Type 59-IIA (WZ-120B)
 

 
Kolem roku 1983 vznikla verze Type 59-II vyzbrojená kanonem Type 81 ráže 105 mm s drážkovanou hlavní a modernizovaným systémem řízení palby. Šlo o čínskou verzi izraelského kanonu M68 (původně britského L7A3), na nějž i na jeho munici byla zakoupena licence. Montáž této hlavňové zbraně nevyžadovala žádné změny v konstrukci věže, přitom má podstatně vyšší účinnost a přesnost než kanon „59" ráže 100 mm. Podkaliberní projektil s uranovým jádrem vystřelený z nového kanonu dokáže na vzdálenost 2 500 m probít 150 mm silný pancíř nakloněný v úhlu 60°. Nápadným znakem kanonu je ejektor na odvádění spalin z vývrtu umístěný na hlavni blíže věži. Systém řízení palby pochází z tanku Type 79 a obsahuje pasivní noční pozorovací přístroje britské výroby - DC 1026/00 pro velitele, DC 1024/00 pro střelce a DC 1028/00 pro řidiče. Tank je možno vybavit laserovým dálkoměrem.
 
V roce 1984 byla představena nová verze tohoto stroje pod označením Type 59-IIA. Tank dostal termoizolační kryt kanonu a boční zástěry částečně kryjící podvozek. Na vozidla lze namontovat mechanický odminovač nebo kontejnery k vytváření kouřové clony. Je v nich použito nové spojovací zařízení a existuje velitelská varianta s přídavnou radiostanicí a dvěma anténami.
Tanky Type 59-II byly vyráběny v letech 1984-1987 takřka výhradně pro čínskou armádu, pouze nevelká dodávka vozidel šla do Pákistánu. Na standard této verze byla modernizována část tanků z dřívějších výrobních sérií. Celkem bylo v Číně vyrobeno přibližně 10 000 tanků Type 59 všech verzí.
 
Program firmy Royal Ordnance na modernizaci řady tanků Type 59-Type 59-I
 

 
Britská firma ROFs (Royal Ordnance Factories) připravila pro pákistánskou armádu několik variant modernizací tanků Type 59-I. Pro všechny varianty byl jak o primární výzbroj navržen britský kanon s drážkovanou hlavní L7A3 ráže 105 mm. V jedné z variant byl testován infračervený zaměřovač IR18 firmy Barr and Stroud instalovaný na levé straně kanonové hlavně kanonu, zato byl z věže demontován kulomet ráže 12,7 mm. V jiné variantě byly čelní strany věže a korby chráněny představným kompozitovým pancířem ROMOR-B a boky korby ve výšce bojové sekce reaktivním pancířem ROMOR-A. Z této varianty byl pro změnu demontován korbový kulomet. Primární výzbroj byla stabilizována ve vertikální i horizontální rovině. Systém řízení palby byl modernizován instalací počítače a senzoru tlaku vzduchu. Obě varianty byly v roce 1987 představeny pákistánské armádě, ale ani jedna nebyla zařazena do jej í výzbroje.
 
Al-Zarrar
 

 
V pákistánském podniku HIT (Heavy Industries Taxila) vznikl projekt radikální modernizace tanku Type 59-I. Prototyp vozidla byl představen v roce 2000. Nový tank má korbu dlouhou až 6,9 m, je široký 3,4 m a vysoký 2,3 m, jeho hmotnost se zvýšila na 45 t. Primární výzbroj tvoří kanon ráže 125 mm s hladce vrtanou hlavní (kopie sovětského 2A46) stabilizovaný ve dvou rovinách, ale bez nabíjecího automatu, což vyžaduje v osádce přítomnost nabíječe jako v běžném tanku Type 59. Byl použit francouzský systém řízení palby se stabilizovaným i infračervenými zaměřovači velitele a střelce. Dále je vozidlo vybaveno digitálním balistickým počítačem a obvyklým laserovým dálkoměrem. Konstrukce věže byla změněna a její boky a strop chráněny reaktivním pancířem. Stejný pancíř chránil čelní stranu korby a její boky po celé délce bojové sekce. Gumové zástěry chránily celou horní část pásů. Na bocích věže byly umístěny dva bloky se šesti zadýmovacími granátomety. Bylo zesíleno odpružení vozidla a pásy dostaly gumové patky a gumovokovové čepy. Byla též plánována montáž dieselového motoru s turbokompresorem CV- 12- 1200 TCA (Condor) o výkonu 894,8 kW (1200 koní), nicméně technické problémy si vyžádaly montáž čínského agregátu 12150L7BW o výkonu 544,3 kW (730 koní). Pákistánské ozbrojené síly si objednaly modernizaci 350 tanků, z nichž první měly být připraveny v červenci 2002, ale první větší série v počtu 80 kusů byla dodána až 26. února 2004. Také Bangladéš si 21. října 2008 objednal modernizaci svých tanků Type 59 na tento standard.
 
BW-120K (Type 59 Gai)
 

 
Jde o experimentální tank určený k testování technologie a výzbroje západních států pro eventuální použití v čínských zbraňových systémech. Prototyp vozidla vycházejícího z konstrukce tanku Type 59-II byl vyroben v roce 2000. Jeho primární výzbroj tvořil kanon MG253 ráže 120 mm s hladkým vývrtem hlavně a termoizolačním pláštěm zakoupený v Izraeli (původně německý Rh-120-144). Jelikož Izrael poskytl výrobní technologii zbraně včetně munice, mohl koncern Norinco v krátkém čase připravit produkci této výzbroj e pro plánovanou rozsáhlou modernizaci tanků Type 59. Montáž nového kanonu ovšem vyžadovala úpravu konstrukce čelní části věže. Zásoba munice musela být snížena ze 34 na 28 granátů. Na věž byl namontován protiletadlový kulomet W-85 ráže 12,7 mm. Ze záměru přezbrojit tanky Type 59 kanony MG253 nakonec sešlo, vzniklo pouze několik zkušebních vozidel pod označením B59G.
 
Type 59D / Type 59D1 (WZ-120C / WZ-120C1)
 

 
Většina vyrobených tanků Type 59 byla v devadesátých letech stále funkční. K prodloužení doby jejich provozu a zvýšen í bojových možností byl vypracován program modernizace realizovaný na dvou úrovních. Za prvé měla být zvýšena odolnost vozidla instalací reaktivního pancíře. Za druhé bylo třeba zvýšit bojovou efektivitu tanku, aby stačila podmínkám současného bojiště. Realizované změny přispěly k tomu, že se Type 59D začal podobat T-55AMB.
 
Reaktivní pancíř se skládá z kovových schránek naplněných výbušninou. Na čelním plátu je 13 schránek, na každém boku věže 15 schránek a z nich tři trojhranné. Kvůli těmto úpravám byl odstraněn korbový kulomet a dvojitý reflektor byl přemístěn na pravý blatník. K ochraně pásů slouží pohyblivé pětidílné gumové zástěry.
 
Součástmi nového systému řízení palby jsou pasivní zaměřovače velitele a střelce, které umožňují palbu bez ohledu na denní či noční dobu, a digitální balistický počítač. Namísto zaměřovacího periskopu je možno namontovat termovizor, ale současně je jako pomocný ponechán teleskopový zaměřovač. K měření vzdáleností slouží laserový dálkoměr. Veškerá výzbroj je stabilizovaná ve dvou rovinách a je doplněna dvěma čtyřhlavňovým i zadýmovacími granátomety. K vytvoření hustější clony lze využít vstříknutí paliva do výfukového potrubí. Na zadní straně věže je zavěšen koš sloužící k dopravě osobních věcí osádky. Uvnitř tanku je automatický systém ochrany před zbraněmi hromadného ničení a soustava ventilátorů a filtrů k čištění vzduchu. Ke komunikaci slouží nová radiostanice A-220A s dosahem 16 km.
 
Pohon vozidla zajišťuje kapalinou chlazený dvanáctiválcový motor 12150L7 s nuceným vstřikováním paliva a zvýšenou kompresí, což umožnilo zvýšení jeho výkonu na 432,5 kW (580 koní). Výkony stroje zůstaly na úrovni tanku Type 59. Pojezdová kola jsou odpružena zesílenými torzními tyčemi a pásy mají kovogumové čepy. Po předchozí přípravě může vozidlo překonávat vodní překážky do hloubky 5,5 m.
 
Existují dvě varianty výzbroje tohoto typu tanku. Ve variantě Type 59D je lafetován kanon „83A" ráže 105 mm s prodlouženou drážkovanou hlavní, ve variantě Type 59D1 je lafetován kanon „79" stejné ráže s drážkovanou hlavní a hliníkovokompozitovým ochranným pláštěm na hlavni. Oba kanony jsou kopiemi britské zbraně L7A3 a s oběma je spřažen kulomet ráže 7,62 mm. Kanony mohou střílet podkaliberními náboji s běžným jádrem nebo s jádrem z ochuzeného uranu. Ačkoliv Číňané tvrdí, že druhý typ munice dokáže probít 600 mm tlustou ocel, považuje se to za značně přehnaný údaj. Z kanonu „79" je možno střílet také řízenými raketami na vzdálenost do 5,2 km. Zásoby střeliva činí pro kanon 44 granátů, pro kulomet ráže 7,62 mm 2 500 nábojů a pro kulo­ met ráže 12,7 mm 200 nábojů.
 
V roce 2000 si 180 tanků této verze objednala armáda Barmy.
 
Vozidla vyráběná na základě tanku Type 59
 
Vyprošťovací tank Type 73
 

 
Ke stavbě této specializované verze byl použit podvozek tanku bez věže a pancéřové desky nad bojovým prostorem. Na její místo byla upevněna nová deska s nástavbou z pancéřových plechů umístěnou na levé straně. Na stropě nástavby jsou dva průlezy s pozorovacími přístroji a nad levým průlezem je namontována otočná lafeta pro protiletadlový kulomet ráže 12,7 mm, stejný jako v tanku. Na pravé straně je otočný hydraulický jeřáb s teleskopicky výsuvným ramenem. Místo řidiče je vyvýšeno a chráněno krytem s plochými stěnami, který má nahoře stejný průlez jako řidičův průlez na běžném tanku. V čelní stěně je dlouhá pozorovací štěrbina. Na předku trupu je namontován hydraulický naviják. Materiál převážený ve vozidle umožňuje provádění některých oprav rovnou v poli. Předpokládá se, že tahač má spíše omezené možnosti odtahu poškozených strojů a pravděpodobně slouží především k výměně pohonných jednotek. Přesto byla tato vozidla vyráběna sériově a v nevelkém počtu exportována do Bangladéše.
 
Samohybná děla
 

Samohybné protiletadlové dělo na podvozku Type 59 s věží Marksman
 
V roce 1983 zkonstruovala britská firma Marconi Command and Control Systems univerzální věž pro samohybné protiletadlové dělo. Byla kryta pancířem chránícím osádku před střelami do ráže 12,7 mm, obsahovala systém řízení palby s laserovým zaměřovačem a vešly se do ní také přepravníky na munici. Venku na bocích věže byly upevněny dva automatické kanony Oerlikon ráže 35 mm a nad věží namontována anténa radaru zaměřujícího cíle.
 
Předností systému Marksman byla možnost použití různých tankových podvozků po montáži přídavného prstence upravujícího rozdíly v průměru otvoru pro věž. V případě čínského tanku to ani nebylo zapotřebí. Britská věž na něj byla postavena v roce 1985. Jelikož se hmotnost vozidla zvýšila na 41 t, standardní motor se ukázal jako příliš slabý a k produkci samohybného děla, jež mělo být určeno výhradně na export, nakonec nedošlo.
 

M1978 Koksan
 
Zato byla nevelká série samohybných děl ráže 170 mm vyrobena v Severní Koreji. Na Západě je vozidlo známo pod označením M1978 Koksan podle města, kde bylo v oce 1978 poprvé zpozorováno. Výzbroj lafetovaná bez krytu na korbě je poměrně záhadného původu, je možné, že vychází z konstrukce sovětského pobřežního děla ráže 180 mm s ráží změněnou na 170 mm a přidanou úsťovou brzdou, ale jako vzor mohlo posloužit rovněž dělo čínské výroby. Platforma pro obsluhu je nad motorovou sekcí a vzadu za kanonem jso u dvě ramena s opěrami sloužící ke stabilizaci vozidla při palbě. Maximální dostřel je odhadován 60 km. Severokorejská armáda pravděpodobně disponovala 36 samohybnými děly tohoto typu a v roce 1987 je prodala do Íránu. Během íránsko-irácké války bylo v letech 1987-1988 několik těchto strojů ukořistěno iráckými vojsky. V 1989 byla ostatní vozidla modernizována a upravena k převážení 12 kusů dělené munice.
 
Čínské tanky v boji
 

 
Navzdory nasazení obrovských lidských mas v korejské válce neposlalo čínské velení na frontu ani jeden tank. Veškerou obrněnou techniku totiž připravovalo na plánovanou válku s Tchaj-wanem. Poprvé však byla obrněná vozidla Čínské lidové osvobozenecké armády vyslána proti nedávnému spojenci - Sovětskému svazu. Ve dnech 1. až 17. března 1969 došlo k ozbrojenému konfliktu o ostrov Damanskij (Čen-pao) na pohraniční řece Ussuri. Jeden z čínských pěších pluků byl podporován dvěma tanky Type 59, avšak větší počet bojových vozidel Číňané nepoužili z obavy před zbytečnými ztrátami při předpokládaném střetu s mnohem lepšími tanky T-62, jimiž disponovala protější strana.
 
Jako první použila tanky Type 59 ve větším měřítku armáda Severního Vietnamu, která je měla ve výzbroji společně s tanky T-54 dodanými přímo ze Sovětského svazu. Sovětská vozidla obdržela v roce 1963, čínská vozidla v roce 1970. Po úspěšné operaci proti komunistickým partyzánům na území Kambodže v roce 1970 se americká armáda rozhodla v následujícím roce zopakovat ofenzivu stejného typu rovněž v Laosu. Operace Lam Son 719 byla zahájena 8. února 1971 útokem dvou jihovietnamských pěších divizí ve směru Bang Dong a Tchepone, vrtulníkovou přepravu a vzdušnou podporu zajišťovali Američané. Operace trvající do 25. března skončila porážkou jihovietnamských vojsk. Během ní však 19. února došlo k prvnímu střetnutí tanků obou vietnamských armád. V boji jihovietnamských M41 se severovietnamskými T-54, Type 59 i PT-76 mělo být zničeno šest středních a 16 lehkých tanků bez vlastních ztrát, což se však zdá málo pravděpodobné, protože jihovietnamská obrana byla prolomena a začal panický ústup z Laosu. Od té chvíle začali severovietnamští komunisté vysílat své tanky do Jižního Vietnamu. Na začátku roku 1972 tvořily jejich obrněné síly jižně od demilitarizovaného pásma tři tankové prapory. Tyto jednotky prolomily 30. března 1972 obranu jihovietnamské armády a teprve zásah amerických tanků M48 z 20. obrněného pluku útok zastavil. Severovietnamské jednotky při něm měly ztratit asi 50 bojových vozidel, avšak 20. obrněný pluk přišel o všech 42 tanků M48, i když byly převážně zničeny řízenými protitankovými střelami. Severovietnamská tanková vojska obnovila útočnou činnost 27. dubna a podařilo se jim prolomit frontovou linii. Po krátké přestávce zahájila dva útoky - jedna tanková jednotka ve směru Kon Tum a Pleiku, druhá tanková jednotka ve směru Loc Ninh. Na začátku května bylo za podpory 22 tanků T-54 a Type 59 dobyto město Kon Tum, ale 12. června zničily 20 těchto strojů řízené střely z vrtulníků Bell UH-1B. Zvláště urputně se bojovalo o město An Loc, kde byly severovietnamské tanky hromadně ničeny americkou námořní pěchotou palbou z ručních protitankových zbraní. Těžké boje trvaly do konce roku a způsobily oběma stranám ohromné ztráty. Severovietnamské síly ztratily zhruba 400 tanků, které jim však nahradily dodávky 600 nových strojů ze Sovětského svazu a Číny, včetně tanků Type 59. Ofenziva vedená na začátku roku 1975 byla nakonec tak úspěšná, že se severovietnamským komunistům v krátkém čase podařilo ovládnout celý Jižní Vietnam. Město Buon Ma Thuot bylo dobyto v březnu tanky T-54 a Type 59 z 273. tankového pluku 10. divize severovietnamské armády a tanky stejných typů z 574. tankového pluku vjely 30. dubna do Saigonu.
 
Dalším bojištěm, kde byly nasazeny čínské tanky, se stala hranice mezi Indií a Pákistánem. V bojích v roce 1965 přišla pákistánská armáda o velké množství obrněné techniky a náhradu za tyto ztráty hledala v Číně, odkud do roku 1971 dovezla více než 700 tanků Type 59 a Type 63 (lehký obojživelný tank). Když se koncem léta 1971 ve východním Pákistánu aktivizovalo protivládní partyzánské hnutí podporované Indií, bylo jasné, že dojde k ozbrojenému konfliktu mezi pravidelným i vojsky obou států. Indická armáda zaútočila 21. listopadu. Jelikož obě strany používaly podobnou vojenskou techniku, byly pákistánské tanky Type 59 označovány 25 cm širokým vodorovným bílým pruhem na věži a bílým pásem na ejektoru hlavně. Na indické tanky T-54 a T-55 zase byly montovány atrapy ejektorů velkých rozměrů v polovině délky hlavně. Pluk tanků Type 59 operující ve východním Pákistánu byl zastaven a 19 jeho vozidel bylo zničeno indickým letectvem. Došlo také k přímému střetnutí indických T-55 s pákistánskými Type 59. Indové v něm ztratili 18 strojů, Pákistánci více než 30 tanků, z nichž pět bylo ukořistěno, ale jen jeden byl funkční. Během celé války přišel Pákistán o 226 tanků.
 
Ovládnutí Jižního Vietnamu komunisty neznamenalo ukončení bojů v tomto regionu. Ozbrojené incidenty na hranici s Kambodžou, kde v té době vládl zločinný režim Rudých Khmerů, vedly nakonec k otevřené válce. Dne 25. prosince 1978 překročilo kambodžské hranice dvanáct vietnamských divizí podporovaných tanky T-54 a Type 59. Již 7. ledna následujícího roku obsadili Vietnamci hlavní město země Phnompenh, svrhli diktátora Pol Pota a ustavili tam provietnamskou vládu v čele s Heng Samrinem. Několik dalších let musela vietnamská vojska bojovat s oddíly Rudých Khmerů, které používaly tanky dodávané Čínou jako mobilní dělostřelectvo. Zpočátku probíhalo potlačování partyzánského hnutí celkem úspěšně, ale od roku 1984 začal jak odboj v okupované zemi, tak mezinárodní politický tlak na Vietnam natolik sílit, že nakonec v letech 1988-1989 stáhl svoji armádu z Kambodže. Vládní jednotky však z Vietnamu obdržely tanky T-54, T-55 i Type 59, takže v roce 1989 disponovala kambodžská armáda 195 středními tanky, z toho 110 funkčními. V bitvě o město Batdambang, jež vypukla 30. září 1989, ztratila vládní vojska 25 tanků, z nichž sedm plně bojeschopných ukořistili vzbouřenci a po několika týdnech je nasadili proti původním majitelům. Na jaře následujícího roku se vládní síly lépe připravily na bojové akce a jejich jednotky v síle 10 000 vojáků podporovaných středními tanky a obrněnými transportéry zatlačily protivníky k thajským hranicím. Na záchranu svých spojenců vycvičili Číňané skupinu tankistů a přes Thajsko jim poslali 20 tanků Type 59, z nichž 12 bylo v létě 1990 nasazeno do bojů v oblasti Angkoru a ostatní u Batdambangu. Převaha vládního vojska v obrněné technice však byla příliš velká a dvě desítky bojových vozidel nemohly ovlivnit výsledek bojů. Čínské tanky však v občanské válce v Kambodži nadále používaly obě strany až do konce dvacátého století.
 
Vietnamské úspěchy ve válce s Rudými Khmery vyvolaly prudkou reakci Číny, která považovala Kambodžu za sféru svých zájmů. Bezprostřední záminkou k intervenci byl hromadný exodus Číňanů žijících ve Vietnamu, jimž tamní úřady odebraly možnost živit se drobným obchodem a podnikáním. Dne 17. února 1979 překročilo hranici s Vietnamem 600 000 čínských vojáků vyzbrojených středními tanky Type 59, lehkými tanky Type 62 a obojživelnými Type 63. V té době byly všechny vietnamské tanky Type 59 vázány v bojích v Kambodži a hranici hájily pouze druholiniové stroje T-34/85. Proti drtivé převaze útočníků uplatnili Vietnamci lepší výcvik a bohaté zkušenosti z dvaadvaceti let předchozích válek. Přestože se čínským invazním vojskům podařilo překonat hraniční opevnění a dobýt několik měst, utrpěla během dalšího pochodu na Hanoj těžké ztráty a jejich postup se zastavil. Hrozba intervence ze strany Sovětského svazu nakonec 5. března přinutila čínskou armádu k ústupu.
 
Čínské tanky bojovaly rovněž v dlouholetém konfliktu jiných dvou asijských států. V roce 1980 zahájily irácké ozbrojené síly zpočátku úspěšný útok na islamistickou revolucí oslabený Írán. Protiofenziva, kterou podnikla íránská armáda v lednu 1981, skončila porážkou jejích tankových vojsk. Navzdory tomu zahájila ve druhé polovině roku 1981 další protiofenzivu, jež za cenu obrovských ztrát dosáhla určitých pozitivních výsledků a na jaře 1982 byla irácká armáda donucena ustoupit na původní hranici mezi oběma státy. Nyní se Írán rozhodl využít situace a jeho armáda vyrazila směrem na Basru. Útok byl zastaven pouhých devět kilometrů od tohoto města prudkou palbou iráckých tanků. Během těchto bojů Irák poprvé použil čínské tanky Type 59, které se osvědčily jako nadmíru účinná zbraň. Irácká bojová vozidla rozestavěná v rojnici nejdříve na vzdálenost 1500-2000 m ostřelovala masy útočící íránské pěchoty tříštivými granáty a následně vyjela kupředu podpořit vlastní pěchotu. Íránci byli zatlačeni na ústup.
 
Rozsáhlejší ofenzivní činnost Írán obnovil teprve v únoru 1984, ale vzhledem ke ztrátám na obou stranách docházelo až do ledna 1986 jen k lokálním střetům. Efektem další neúspěšné ofenzivy byl přechod k poziční válce. Obě strany utrpěly obrovské materiální ztráty a Irák začal kupovat tanky na doplnění stavů svých obrněných jednotek. Do roku dovezl z Číny zhruba 600 strojů Type 69 a očekával dalších 400 kusů. V poslední fázi války mu Čína dodala ještě asi 700 tanků Type 59. Díky tomu mohla v červnu 1988 irácká armáda v prostoru Basry koncentrovat přibližně 2 000 tanků proti pouhým 60 strojům protivníka a následujícím bleskovým útokem dobýt zpět poslední okupovanou část iráckého území.
 
V posledním období této války nabídla Čína prodej 750 tanků Type 59 rovněž Íránu, avšak dodávky se podařilo realizovat teprve po ukončení bojů, a tak nedošlo k žádným bitvám mezi čínskými bojovými vozidly.
 
Ve stejném regionu došlo k dalšímu bojovému vystoupení čínských tanků v roce 1991. Když 2. srpna 1990 Irák okupoval Kuvajt, vznikla mnohonárodní koalice připravující ráznou odvetu. Irák soustředil v Kuvajtu mohutné obrněné síly disponující 4 110 tanky a 2 570 obrněnými transportéry. Na tyto jednotky zaútočilo nejdříve koaliční letectvo, a přestože utrpěné ztráty rozhodujícím způsobem neovlivnily bojeschopnost okupačních vojsk, značně podlomily morálku iráckých vojáků. Když 24. února 1991 začala pozemní fáze operace „Pouštní bouře", měla irácká armáda v první linii takřka výhradně tanky T-72, avšak bleskově narůstající ztráty musely být nahrazovány čínskými tanky Type 59 a Type 69 tvořícími dosud výzbroj druhého sledu. Stroje starších typů však byly ve velkém ničeny letadly a vrtulníky. Část vozidel byla opuštěna osádkami po spotřebování pohonných hmot, poněvadž při téměř úplné ztrátě spojení selhalo také zásobování. Některé opuštěné tanky byly nepoškozené a provozuschopné, ale protože byly v mnoha opuštěných vozidlech nastraženy miny, Američané pro jistotu všechny ničili palbou z kanonů vlastních tanků. Občas docházelo i ke klasickým tankovým bitvám mezi iráckými a koaličními jednotkami. Příkladem může být akce motorizovaného praporu irácké 12. obrněné divize podniknutá 25. února. Při v podstatě sebevražedném útoku tanků Type 59 proti americkým tankům M1A1 Abrams z 2. obrněného jízdního pluku byly bezmála všechny útočící stroje zničeny, nicméně zbytku irácké divize to umožnilo odpoutat se od protivníka. Zachráněná vozidla irácké armády přetrvala do další intervence koaličních jednotek v roce 2003. Pozemní akce začaly 20. března bez předchozí letecké přípravy. Ačkoliv nedošlo k větším střetům s iráckými tanky, koaliční letectvo, které mělo absolutní nadvládu ve vzdušném prostoru, prakticky dokončilo likvidaci irácké obrněné techniky.
 
Chybělo málo a tanky Type 59 mohly být bojově nasazeny i v Evropě, a to albánskou vládou v průběhu svrhování komunistického režimu v Albánii.
 
Uživatelé
 

Albánské Type 59 na kosovské hranici v květnu 1999
 
Čína prodala velké množství tanků Type 59 uživatelům na třech kontinentech. Do roku 2002 byl jejich počet odhadován na více než 3 700 exemplářů a celkem se mohly k různým zákazníkům dostat až 4 000 tanků tohoto typu. V současnosti se tanky Type 59 stále ještě nacházejí ve výzbroji armád 17 států. 
 
Afghánistán - asi 100 kusů
Bangladéš -264 kusů (z toho 30 tanků T-54A dovezených z Jugoslávie a konvertovaných na standard Type 59)
Barma -více než 160 kusů verze Type 59D/D1
Demokratická republika Kongo (bývalý Zair) -doposud 20 z původně dodaných 60 kusů
Írán - 220 kusů
Kambodža - 200 kusů
Konžská republika (Kongo-Brazzaville) - 15 kusů
Korejská lidově demokratická republika - údajně 175 kusů
Pákistán - asi 1200 kusů
Srí Lanka -více než 80 kusů
Súdán - 10z původně dodaných 50 kusů
Tanzanie - 30 kusů
Thajsko - 158 kusů
Vietnam - 350 kusů
Zambie - 20 kusů
Zimbabwe - 30 z původně dodaných 35 kusů
 
Největším uživatelem je samozřejmě Čínská lidová osvobozenecká armáda, která měla k 1. lednu 2003 ve výzbroji více než 6500 tanků Type 59 a v současnosti jich má ještě minimálně 5500 kusů.
 
V minulosti byla významným uživatelem armáda Albánské socialistické lidové republiky, která měla 721 tanků. Současná albánská armáda nemá ani jeden. Navíc, jak již bylo uvedeno, disponoval 700 vozidly tohoto typu rovněž Irák.
 
TTD tanku Type 59-I (WZ 120)
 
Hmotnost:
Bojová: 36 t
 
Osádka: 
4 osoby- velitel, střelec, nabíječ, řidič.
 
Rozměry:
Délka korby: 6 040 mm
Celková délka: 9000 mm
Šířka: 3 270 mm
Výška po strop věže: 2 400 mm
Celková výška: 2590 mm
Světlá výška podvozku: 425 mm
 
Pohon:
řadový vidlicový kapalinou chlazený vznětový dvanáctiválcový motor 12150L o výkonu 387,7 kW (520 koní) při 2 000 ot/min
suchá vícekotoučová spojka
mechanické převodové ústroji se vstupním reduktorem s nuceným mazáním
rychlostní skříň s planetovou převodovkou (5 rychlostí vpřed, 1 vzad)
dva stupně synchronizace
jednostupňové koncové převody
 
Palivo:
Motorová nafta
zásoba – 532 l (tři vnitřní a tři vnější nádrže)
rezerva: 400 l (přídavné externí nádrže 2x 200 l)
 
Výzbroj:
kanon s drážkovanou hlavní 69-II ráže100 mm (44 granátů)
elevace +17°
deprese -4°
dva kulomety „59T" ráže 7,62 mm - jeden spřažený s kanonem a druhý korbový (3 500 nábojů)
protiletadlový kulomet „54" ráže 12,7mm (200 nábojů).
 
Zaměřovací a pozorovací zařízení: 
teleskopový zaměřovač TŠ-2A-22, eventuálně laserový dálkoměr a analogový balistický počítač
dva periskopy MK-1K
infrahled TVN-1 pro řidiče
periskop velitele TPK- 1
čtyři průzory.
 
Pancéřování:
korba svařovaná z válcovaných ocelových desek
předek: 97 mm
boky: 20-79 mm
zadní část: 45 mm
strop: 30 mm
podlaha: 20 mm
věž odlévaná
předek: 203 mm
boky: 150 mm
strop: 20 mm
 
Podvozek:
pět párů zdvojených odlévaných pojezdových kol s gumovou bandáží odpružených torzními tyčemi
krajní pojezdová kola navíc vybavena kapalinovými tlumiči
vzadu hnací kola s 13 ozuby
vpředu napínací kola s regulačním mechanismem
ocelové jednočepové a jednohřebenové pásy bez podpůrných kladek o šířce 580 mm a délce článků 137 mm
v každém pásu 90 článků.
Spojovací technika:
radiostanice R-113
interkom
 
Výkon:
Rychlost na silnici: maximální - 50 km/h
Dojezd na silnici: 450 km (600 km s přídavnými nádržemi)
 
Zdolávání překážek: 
stoupání 58°
náklon 30°
kolmé překážky 0,79 m
příkopy 2,7 m
brodění 1,4 m (hloubkové po přípravě 5,5m)
 
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Type_59_tank
http://www.military.cz/china/armour/tanks/Type-59/default.htm
http://www.tanks-encyclopedia.com/coldwar/China/Type-59.php
http://tanknutdave.com/the-chinese-type-59-medium-tank/
http://www.militaryfactory.com/armor/detail.asp?armor_id=171
http://www.inetres.com/gp/military/cv/tank/Type59.html
http://www.army-guide.com/eng/product1322.html
http://weaponsystems.net/weaponsystem/CC05%20-%20Type%2059.html
Amercom s.a.
Steven J. Zaloga
Christopher Chant
Roger Ford
internet

IS-2  
 
 
   
 
První tanky, které se ocitly na bojišti v roce 1916, byly obrovské a silně vyzbrojené a právem označované jako těžké. V posledním roce první světové války se na západní frontě objevil francouzský lehký tank Renault FT-17, levný a snadno ovladatelný, který na mnoho dalších let vytyčil směr vývoje této nové zbraně. Výroba těžkých tanků byla prakticky zastavena, pouze ve Francii vznikla malá série vozidel Char 2C a v dalších zemích vzniklo několik těžkých prototypů.  
 
   
 
Z trendu upřednostňování lehkých tanků vybočil, byť v nevelkém rozsahu, pouze Sovětský svaz. V letech 1933-1939 zde bylo postaveno 61 pětivěžových tanků T-35. Byla také plánovaná výroba ještě mnohem větších a mohutněji vyzbrojených vozidel, nakonec se však i v Sovětském svazu začal vývoj řídit mnohem realističtějšími předpoklady a byl zahájen vývoj dvojvěžov ých prototypů SMK a T-100. Když se ukázalo, že jsou příliš složité, do sériové výroby byl zaveden ještě menší, jedno věžový těžký tank KV (Kliment Vorošilov). Jeho prototyp byl postaven koncem roku 1939 a již počátkem následujícího roku se na jeho základě rozběhla sériová výroba, jejímž výsledkem byly takřka čtyři tisíce (3 963) tanků.  
 
Tento tank se stal světovou senzací, neboť jeho pancíř dokázal odolávat střelám všech tehdejších protitankových kanonů a jeho kanon ráže 76,2 dokázal zničit všechny tehdy existující tanky. Byla stavěna také verze s houfnicí ráže 152 mm. Zpočátku byl během výroby pancíř zesilován, což však zhoršovalo jízdní vlastnosti tanku, a proto se poslední verze tanku, s kanonem ráže 76,2 mm, vrátila k pancíři tenčímu, což opět snížilo hmotnost tanku a zlepšilo jeho jízdní vlastnosti. Vozidlo mělo od počátku nesymetricky konstruovanou převodovou skříň a systém přenosu točivé síly na pásy.  
 
   
 
Postupně se však začaly v prvních letech druhé světové války objevovat nové německé tanky, vyzbrojen é kanony ráže 75 a 88 mm a mnohem lépe pancéřované, jež se ukázaly být vůči střelám z tanku KV také podstatně odolnější. Objevila se nutnost najít tanku KV „zdatnějšího" nástupce.  
 
   
 
Hledání nástupce KV  
 
 
 
Neúspěšný prototyp Objekt 248 s kanonem S-34 ráže 100 mm  
 
   
 
Problémem vývoje nového tanku se začala v březnu 1942 zabývat Zvláštní konstrukční kancelář SKB-2, zřízená u podniku CKZ (Čeljabinského Kirovského závodu). Skládala se z pracovníků evakuovaných z LKZ (Leningradského Kirovského závodu) do Čeljabinska, do traktorové továrny ČTZ (Čeljabinskoj tranktornyj zavod) J. V. Stalina, kde byl vytvořen obrovský kombinát na výrobu tanků. Vozidlo vyvíjené SKB-2 obdrželo kryptonym Objekt 233 a označení KV- 13. Před skupinou konstruktérů, řízenou zpočátku S. N. Machoninem a později Z. J. Kolinem, stálo dosti ambiciózní zadání - měla vyvinout rychlý tank se silným pancéřováním, čili spojit rozměry a hmotnost těžkého tanku s manévrovacími schopnostmi tanku středního. Výsledkem měl být jakýsi „kříženec" T-34 a KV.  
 
   
 
Korba, vybavená agregáty z T-34, byla vyšší a užší. Čelní pancíř, tvarovaný podobně jako u KV, měl tloušťku až 120 mm boční 75-85 mm. Věž se měla podobat věži T-34, ale s pancířem o síle 85 mm. Zavěšení na torzních tyčích bylo převzato z KV. Podvozek se skládal z pěti párů pojezdových kol se třemi páry nosných kladek. Výzbroj měla být pro tehdejší sovětské tanky typická, kanon ráže 76,2 mm. Předpokládalo se, že tank poháněný motorem V-2K o výkonu 447 kW (600 koní) bude při hmotnosti 32 t dosahovat maximální rychlosti 60 km/hod.  
 
   
 
Bylo to v podstatě zcela nové vozidlo, ale „staronový" název KV-13 mu byl dán jen proto, aby tuto skutečnost zakamufloval. Stalin totiž vydal v rámci úsporných ekonomických opatření zákaz vývoje naprosto nových zbrojních systémů, přípustná byla pouze modernizace již existujících zbraní.  
 
   
 
Technický projekt, dřevěná maketa a dva prototypy měly vzniknout v Čeljabinsku, ve zkušebním závodě č. 100 vytvořeném v rámci ČTZ. Testy prvního prototypu byly naplánovány na červenec 1942, ale zahájit se je podařilo až v září téhož roku. Nedopadly však dobře, projevilo se během nich mnoho konstrukčních nedostatků, zklamala i nová devítistupňová převodovka. V říjnu byla tedy zahájena stavba dalších dvou prototypů, s prostornějším bojovým oddílem, což umožnilo zvýšit počet členů osádky na čtyři muže. Základna věže měřila 1 540 mm, síla horní čelní desky korby vzrostla ze 60 na 100 mm. Pancíř věže byl zesílen na 120 mm. Po těchto změnách se hmotnost vozidla zvýšila na 39,5 t.  
 
   
 
Stavba těchto dvou prototypů však zpočátku neměla prioritu a příprava dvou koreb v závodech UZTM a dvou věží v závodech č. 200 se protahovalo. Práce nabraly na tempu teprve po sovětském vítězství nad 6. armádou u Stalingradu. Rudá armáda přecházela do ofenzivy a potřebovala nutně nové tanky k manévrovému vedení bojové činnosti. A hlavně - potřebovala tank schopný postavit se německému tanku Tiger, který se právě objevil na frontě.  
 
   
 
Rozhodnutím GKO (Státní komise obrany) č. 2 943 ze dne 24. února 1943 a komisaře tankového průmyslu I. M. Zalemana ze dne 25. února 1943 bylo nařízeno postavit dva tanky: jeden měl být vyzbrojený kanonem F-34 ráže 76,2 mm, druhý pak houfnicí U-11 ráže 112 mm (věží z tanku KV-9). Oba se měly vyrábět pod iniciálami IS (Josif Stalin). Tanku s kanonem F-34 byl ponechán starý kryptonym Objekt 233 a obdržel označení IS-1. Tank s houfnicí byl označen kryptonymem Objekt 234 a byl nazván IS-2. Šlo ovšem jen o označení prototypů, které s pozdějším typovým označením nemělo nic společného. První vozidlo mělo být tankem univerzálním, druhé pak podpůrným.  
 
   
 
Úřední příkazy uspíšily od prosince prováděnou montáž a 8. března 1943 byla obě vozidla hotova. Tovární zkoušky trvaly pouhé dva dny, pak byly tanky převezeny na polygon u Čeljabinska, kde byly testovány od 22. března do 3. dubna, a to spolu se sériovým KV-1S. Ukázalo se, že nové tanky mají přes kvalitnější pancéřování menší hmotnost a jsou i rychlejší a obratnější. Bylo tedy rozhodnuto vyrobit okamžitě sérii 10 kusů a do 1. května rozjet sériovou výrobu ve velkém, s tím, že tanky s houfnicí měly být vybaveny větší věží.  
 
   
 
Jenže již v dubnu 1943 došlo ke změně priorit a pro nově vyráběné tanky se začaly hledat nové kanony, které by dokázaly ničit německé pancéřové protivníky nejnovějších typů. Ukázalo se totiž, že kanon ráže F-34 76,2 mm není schopen prorazit pancíř Tigeru ani z velmi krátké vzdálenosti a houfnice měla zas příliš velký rozptyl, takže střelba z ní byla nepřesná.  
 
   
 
V této situaci rozhodla GKO na svém zasedání 5. května 1943, aby byla výzbroj tanků posílena, a o tři dny později vydala v té věci konkrétní rozhodnutí. Na tanky měly být instalovány kanony A-19 ráže 112 mm, 52K ráže 85 mm a pozemní varianty námořního děla B-34 ráže 100 mm. Rozkaz č. 233/260 vydaný společně GKO a NKTP (Lidovým komisariátem tankového průmyslu) nařizoval přezbrojení obou typů tanku IS a dvou tanků KV-1S kanony 52K ráže 85 mm. Ještě téhož dne večer byl vydán rozkaz č. 261, nařizující vyrobit další tři tanky IS a dva KV-1S s tímto kanonem. Zároveň měl být zvýšen průměr základny věže na 1 700 mm. Bylo tedy nutno změnit dosavadní dokumentaci. Do 15. května 1943 měly být předvedeny nové výkresy korby a do 25. května výkresy věže. Jelikož se ukázalo, že ani průměr základny věže 1 700 mm není pro umístění kanonu 52K ráže 85 mm dostačující, musel být zvětšen na 1 800 mm. Tato změna si zároveň vyžádala zvětšení bojového oddílu, což vyvolalo nutnost dalších operativních změn: prodloužení korby o 420 mm, posunutí křesla řidiče dopředu a snížení sklonu čelní desky pancíře. Dalším důsledkem přijatých změn bylo přidání šestého páru pojezdových kol, čímž však překročila hmotnost tanku 40 t, což by si zas vynutilo změnu technických plánů tanku IS. Dne 8. dubna 1943 byla tedy zrušena koncepce rychlých tanků se zesíleným pancířem.  
 
   
 
Nové tanky obdržely kryptonym Objekt 237 (oficiální název IS-3) a začaly být vyvíjeny v rychlém tempu. Již dříve, v dubnu, bylo závodu č. 9 nařízeno vyvinout pro tanky IS a KV-1S kanon S-31 ráže 85 mm s možností použití ve věžích se základnami 1 700 a 1 535 mm. Jeho umístění v tancích usnadňovala skutečnost, že to byl kanon ZiS- 5 ráže 76,2 mm s novou hlavní. V souběžně vyvíjeném kanonu D-5T 85 byly použity díly kanonu F-34. V květnu obdržely závody č. 100 dvě věže a počátkem června dvě korby. Dva exempláře modelu byly hotové 10. června a o čtyři dny později byly dokončeny tři exempláře kanonu S-31. Kanony D-5T 85 byly dodány do závodů č. 100 počátkem července. Prototypy tanků Objekt 237 vznikly tedy v rekordním čase půldruhého měsíce.  
 
   
 
Tovární zkoušky tanku č. 1 byly provedeny ve dnech 2. -13. a 19. -23. července 1943. Vozidlo bylo poháněno novou verzí motoru V-2, označenou V-2-IS, o výkonu zvýšeném na 387 kW (520 koní) se zmenšenými rozměry. Tank č. 2 byl identický, jeho zkoušky byly prováděny ve dnech 22. -30. července. Testy jízdních vlastností prošly oba tanky na výtečnou. Navíc byl ještě přidán pár pojezdových kol z důvodu lepšího překonávání překážek a pro plynulejší jízdu. Převodovka, chladicí systém i vzduchové filtry pracovaly podle představ. Výhrady se objevily ke stanovišti řidiče, v němž se nacházely pozorovací přístroje i řízení příliš nízko, zatímco pedály hlavního táhla příliš vysoko; navíc nebyl tank dobře utěsněn, takže se do mechanismů dostával prach a voda, a chybělo také mnoho kontrolních otvorů.  
 
   
 
V červenci pokračovala v závodech č. 100 vedle montáže tanku č. 3 s kanonem D-5T 85 také montáž dvou exemplářů Objektu 238 a jednoho Objektu 239. První z nich, označovaný také jako KV-85G, byl tank KV-1S s kanonem S-31 umístěným v obyčejné věži. Druhý, KV-85, byl přizpůsoben věži o základně 1 800 mm, s kanonem D-5T 85. Dokončen byl pouze jeden ze dvou tanků Objekt 238 (pro druhý nebyl kanon). Tank Objekt 237 č. 3 nebyl dokončen a jeho věž byla umístěna na tank Objekt 239. Přesto se k testům podařilo předat (přesně podle rozkazu) dva tanky IS a dva KV-85, hotové 20. července; tank KV-85G se nakonec testů nezúčastnil. Po dvou týdnech zkoušek, 8. srpna 1943, GKO rozkazem č. 3891 rozhodl, že tank KV-85 může být okamžitě zařazen do výroby.  
 
   
 
Testy tří tanků trvaly celý srpen. Do 15. srpna byly testovány jízdní vlastnosti, během nichž se ukázalo, že IS je rychlejší a má lepší zrychlení. Při následně prováděných střelbách dopadl lépe kanon D-5T 85. Kanon S-31 byl namontován na IS č. 2 a na KV-85G, kanon D-5T 85 na IS č. 1 a KV-85.  
 
   
 
Z prvního kanonu bylo vystřeleno 302 a z druhého 329 nábojů. Po testech měl být tank IS dokončen, ovšem do okamžiku zahájení jeho výroby byl vyráběn KV-85; od srpna do října opustilo výrobu 148 těchto tanků. Po příznivém přijetí této verze KV nabídly závody ČKZ v srpnu ještě další, se silnějším pancířem a kanonem ráže 122 mm. Tento projekt byl však z důvodu nadměrné hmotnosti a neúměrně slabého motoru s nepříliš účinným chladicím systémem odmítnut. Výrobu podobného tanku se podařilo realizovat až v následujícím roce.  
 
   
 
IS-85  
 
 
 
   
 
Po testech tanku IS nařídila státní komise zavedení jistých konstrukčních změn. Do 15. září 1943 do něj měl být instalován hydraulický mechanismus otáčení věže převzatý z tanku M4A2 Sherman, protiletadlový kulomet na věžičce velitele, kloubový zaměřovač, stabilizátor kanonu a minomet ráže 50 mm, postavený ve věži a plánovaný k obraně, a nový kulomet s nabíjením z pásu. V prostoru pro osádku bylo navrženo přenést stanoviště nabíječe na levou stranu a stanoviště velitele se zaměřovačem na pravou. Lože kanonu mělo být univerzální, tedy přizpůsobeno pro kanony ráže 85, 100, 122 a 152,4 mm. Do 1. prosince 1943 bylo plánováno vyvinout nový pancíř z mnohem tvrdší oceli a v delším časovém horizontu bylo ještě plánováno vyvinutí dvoutaktního dieselového motoru o výkonu 596-633 kW (800-850 koní) a vybavení sériových tanků širšími pásy s gumovými vložkami. Budoucnost však ukázala, že byla realizována pouze část těchto výhledových plánů.  
 
   
 
Příprava k zahájení sériové výroby byla ovšem rozběhnuta již 9. srpna 1943. Zpočátku z nové oceli o tloušťce 120 mm, do zvládnutí její výroby ve větším rozsahu bylo však rozhodnuto vyrábět z ní pouze věže. Zároveň bylo u sériových tanků rozhodnuto zesílit ochranu horní části motorového oddílu a změnit otvory do motorového a transmisního oddílu. Otvor pro osu napínacích kol byl posunut o 50 mm dozadu a dolů. Zároveň s myšlenkou na nové těžké tanky byla v laboratoři CNII-48 a závodech č. 200 vyvinuta ocel o síle 85 mm, vyznačující se velice vysokou odolností.  
 
   
 
Mezitím začaly být v závodech ČKZ připravovány k výrobě tanku s oficiálním označením IS-85 a samohybných děl ISU-152 na témže podvozku dva provozy (MCh-1 a MCh-3). V září byla ve zmíněných závodech ukončena výroba KV-1S, v listopadu výroba KV-85 a v prosinci též výroba SU-152. Než se však výroba IS-85 rozběhla, vyráběly se několik měsíců jen tanky T-34.  
 
   
 
Pro nový tank IS-85 bylo totiž ještě v plánu vyvinout nový vznětový motor, který byl verzí V-2 s kompresorem AM-38. Tento motor, označený V-12, měl dosáhnout maximálního výkonu 596 kW (800 koní) při 2 200 ot./min. a stálého výkonu 484 kW (650 koní) při 1 900 - 2 000 ot./min. Před 25. listopadem bylo plánováno dodat pět prototypových motorů, z toho dva do závodu č. 100. Ve stejném termínu měl mít ředitel závodu č. 76 Kočetkov připraveny tři prototypové motory vyvinuté na základě již existujícího V-6. Plánovalo se, že stálý výkon tohoto motoru bude 447 kW (600 koní) při 1 900 - 2 000 ot./min. a maximální výkon 596 kW (800 koní) při 2 100 ot./min. Jelikož se do konce roku 1943 nedalo počítat s dodávkami pancířů se zvýšenou tvrdostí, přestože již v listopadu mělo být dokončeno pět kompletů (korba a věž) z nové oceli - měly obdržet tanky IS a děla ISU-152 vyráběné v tomto období pouze pancíře střední tvrdosti. Od ledna pak měla být u tanků IS používána výhradně tato ocel.  
 
   
 
První sériové tanky byly vyráběny metodami spíše „kutilskými ", proto se v říjnu podařilo postavit pouze dva. V listopadu již vzniklo 25 kusů a v prosinci 40. Výroba pokračovala ještě v lednu 1944, kdy závod opustilo dalších 40 vozidel. Poté byla výroba IS-85 zastavena (celkem tedy sjelo z výrobních linek 107 těchto tanků). V březnu 1944 byl název tanku IS-85 změněn na IS-1, ale prakticky až do konce války byl používán starý název.  
 
   
 
IS-85 BM  
 
 
 
   
 
Protitanková střela z kanonu D-5T 85 o úsťové rychlosti 800 m/s dokázala ze vzdálenosti 1 000 m prorazit pancéřovou desku o síle 83 mm se sklonem 30°. Tento kanon nezajišťoval proražení pancíře nových německých tanků. Prodloužením hlavně měla být zvýšená úsťová rychlost na 900-950 m/s a po změně výbušné směsi na 1 030-1 100 m/s. Již při 900 m/s prorážela střela na vzdálenost 500 m svisle postavenou desku tloušťky 131 mm a při 1 030 m/s pak desku tloušťky 160 mm.  
 
   
 
Nová verze kanonu, označená D-5T 85BM, byla testována na tanku IS č. 1. Pro dobu testů obdržel tank kryptonym Objekt 244 a název IS-3. Nový kanon s krytem z tanku IS-122 byl namontován 15. ledna 1944. Byly také změněny zaměřovací přístroje a instalována nová převodovka a planetový diferenciál. Během testů koncem ledna se ukázalo, že příliš velký zpětný ráz kanonu způsobuje poškození mechanismů tanku. Tank byl tedy upraven, nicméně během nových testů (v březnu 1944) se zjistilo, že kanon má příliš malou životnost, takže další testování bylo zastaveno. Dalším testům byl IS-3 podroben poté, co byl opatřen novými pojezdovými koly plánovanými pro tank IS-6 a byla dorovnána jeho váha, od srpna do října 1944.  
 
   
 
IS-122  
 
 
 
   
 
Významný vliv na vývoj těžkých tanků mělo zasedání GKO ze 4. září 1943, kdy bylo rozhodnuto, že nové sovětské tanky, používané jako průlomové, musí být vyzbrojeny kanony schopnými prostřelit ze vzdálenosti 1 500-2 000 m pancíř Tigeru i Pantheru. Zároveň měl být jejich pancíř na tuto vzdálenost odolný vůči střelbě z německých kanonů. U nových tanků bylo naplánováno zavést v krátké době nový kanon ráže 122 mm a výhledově je vybavit vznětovým motorem o výkonu až 745 kW (1 000 koní). K prvnímu testování měl ředitel závodu č. 100 a zároveň hlavní konstruktér OKB Kotin dodat tank IS s kanonem D-25 ke zkouškám do 1. října 1943 a ukončení testů bylo naplánováno na 15. říjen. Rychlá realizace tohoto programu vývoje tanků IS byla možná hlavně díky tomu, že do ČKZ bylo převedeno 100 mladých inženýrů, 3 000 žen a 2 000 nezletilých schopných práce. Velením projektu (jehož výsledkem byl IS-122) byl pověřen generál Ž. J. Kotin, projekt řídil N. F. Šašmurin, dohled prováděl A. S. Jermolajev. Vývoj tanku IS se stal pro celý zbrojní průmysl prioritou. Začal boj s časem, který se ukázal být navzdory ztíženým válečným poměrům ve výsledném efektu úspěšný.  
 
   
 
Montáž nového tanku IS (č. 2), do něhož byl instalován kanon D-25, což bylo v podstatě o 245 mm zkrácené pěchotní dělo A-19 vybavené úsťovou brzdou ve tvaru „T“ a usazené na lože kanonu D-5T 85 s prodlouženým brzdovratným zařízením, byla dokončena před 25. zářím a tovární zkoušky pak probíhaly do 30. září. Jediným větším nedostatkem byla poruchovost úsťové brzdy, která musela být nahrazena jinou, vyrobenou podle německého vzoru. Tank obdržel kryptonym Objekt 240. Státní zkoušky na trase dlouhé 500 km se konaly v období od 1. do 16. října a proběhly bez poruch, což bylo v případě sovětských tanků vzácností. Od 11. do 23. října byly na Gorochoveckém dělostřeleckém polygonu prováděny testy výzbroje, rovněž s pozitivním výsledkem. Výroba tedy měla být zahájena okamžitě, aby mohlo být do konce roku předáno 50 sériových tanků, s oficiálním označením IS-2 (po mnoho měsíců byl však tento tank znám jako IS-122 a také bylo používáno označení IS-2, vzor 1943).  
 
   
 
Rozhodnutí o zařazení IS- 122 do výzbroje Rudé armády přijal GKO dne 31. října 1943. Čekalo se, že v prosinci dodá závod ČKZ první sérii těchto tanků, čítající 35 kusů. Zároveň byl závodu č. 9 předán požadavek zkonstruovat do 1. ledna 1944 poloautomatický klínový závěr ke kanonu D-25T (měl nahradit dosud používaný tlakový závěr) a jeho testy provést do 15. ledna. Tento nový závěr začal být používán u tanků vyrobených od března 1944. S první verzí závěru bylo vyrobeno 145 tanků, s druhou 850. Kanony s klínovým závěrem byly vybaveny také jinou úsťovou brzdou.  
 
   
 
IS-122/IS-2  
 
 
 
   
 
První skutečné bojové střety s účastí nových tanků však prokázaly nedostatečnost tankového pancíře, který praskal po zásahu střely i poměrně nevelké ráže. Potvrdily to testy s kanonem ZIS-3 ráže 76,2 mm. Z toho důvodu byl již v únoru 1944 institut CNII-48 pověřen vývojem nového pancíře, který by tento nedostatek eliminoval. Zároveň dne 15. března 1944 závod ČKZ ukončil výrobu T-34 a již od června hodlal dosáhnout měsíční produkce na úrovni 250 kusů. Korby a věže pro 50 kusů měly připravit závody UZTM. Aby bylo možno tohoto cíle dosáhnout, byla vytvořena výrobní linka s automatickým svařováním. Díky tomu činila doba výroby korby IS jen 86 normohodin, tedy o 37 normohodin méně než u KV-1S.  
 
   
 
Nový čelní pancíř korby, vyrobený v závodech UZTM a označovaný jako „opravený" (starý byl označován jako „lámavý"), byl dokončen v dubnu. Měl menší úhel sklonu, ale byl lépe tvarovaný a částečně vyroben z oceli se zvýšenou tvrdostí. V květnu bylo vyrobeno prvních 20 koreb s novým čelem. V tomto podniku byly obě čelní desky spojovány s bočními klíny a svařovány, zatímco v závodech ČKZ bylo čelo vyráběno jako odlitek a ke zbytku korby bylo přivařeno. Od 15. července byla přední dolní deska zesilována články pásu zavěšenými mezi háky. Nové korby měly být montovány od 1. června 1944, ale v praxi byly až do července stavěny tanky s oběma typy čela.  
 
   
 
Nová verze byla označena jako IS-2, vzor 1944. V závodech ČKZ bylo od června 1944 do května 1945 postaveno 2 525 těchto tanků. V březnu 1945 byla výroba IS-2 rozběhnuta v obnovených závodech LKZ v Leningradu, ale v březnu a červnu tam bylo vyrobeno pouze po pěti kusech.  
 
   
 
Plánovaný protiletadlový kulomet DŠK ráže 12,7 mm byl u tanku zaveden teprve v listopadu 1944. Prvních 25 tanků s DŠK opustilo továrnu v listopadu 1944 a od ledna 1945 byly už montovány na všechny typy tanků. Ještě počátkem roku 1944 byla kvalita výroby velice nízká, ale postupně se zlepšovala. Přestože se IS-2 osvědčil i při ničení nepřátelských tanků, byl používán hlavně jako podpůrné vozidlo. Kanon D-25T, který u něj byl použit, měl velice malý rozptyl, jenže zaměřovací přístroje nebyly nejvyšší kvality, takže možnosti kanonu dokázal využít jen velice zkušený zaměřovač.  
 
Kromě 107 tanků IS-1 bylo vyrobeno 4 392 tanků IS-2, z toho 35 v roce 1943, 2 210 v roce 1944, 997 do 9. května 1945 a 1 150 do konce roku 1945. Na podvozku tohoto vozidla byla stavěna samohybná děla ISU-152 a ISU-122 a v 50. letech na něm byly stavěny raketové soupravy 8K11 (Scud A) a 8K14 (Scud B).  
 
   
 
Zkušební tanky IS-4 (Objekt 245) a IS-5 (Objekt 248)  
 
 
IS-5 (objekt 248)  
 
Kanon ráže 100 mm s mnohem vyšší kadencí byl u těžkých tanků zkoušen již v prosinci 1943. Testy kanonu S-34 na tanku KV-85 provedené v lednu 1944 dopadly výtečně, takže byly objednány dva další k umístění na tanku IS a samohybném dělu SU-85. Jelikož kanon S-34 nebyl dodán, bylo rozhodnuto umístit na sériový tank IS-85 kanon D-10T, který byl pozemní variantou lodního děla B-34. Koncem února prošel tank bez výzbroje továrními zkouškami a 15. března byl vyslán po vlastní ose do 235 km vzdáleného Čeljabinsku. Poté bylo toto vozidlo, označené jako Objekt 245 nebo IS-4 odesláno ke státním testům, které však nedopadly úspěšně, takže se musel vrátit k výrobci. Dalšími, již úspěšnými testy, prošel tank koncem června.  
 
Vývoj kanonu S-34 probíhal do počátku dubna 1944. Jelikož věž určená pro tento tank, označený jako Objekt 248 nebo IS-5, měla jinou konstrukci (velitel a zaměřovač po pravé straně), práce na ní se protáhly do června 1944. Do 25. června byly testy IS-5 ukončeny. Oba kanony byly účinné pouze v případě pancíře postaveného svisle, u pancíře s větším sklonem však parametrů kanonu D-25T nedosahovaly. Hlavně z tohoto důvodu nebylo ve zkouškách tanku s prozatímním označením IS- 100 pokračováno.  
 
   
 
IS-2M  
 
 
 
   
 
Poválečné těžké tanky IS-3 (bylo jich postaveno 2 311 kusů) a IS-4 (postaveno 250 kusů) nesplňovaly požadavky na ně kladené, takže ve službě zůstával jako vozidlo levnější a se snadnější obsluhou IS-2. Doba jeho používání měla být prodloužena modernizací naplánovanou na rok 1957. Byla provedena během generálních oprav. Především byl nahrazen motor V-2-IS motorem V-54K-IS s elektrickým startérem namísto pneumatického. Byly změněny podstavce pod motorem a převodová skříň. Byl zaveden ohřívač NIKS-1, elektrická olejová pumpa MZN-2 a vzduchový filtr VTI-2. Byl změněn systém mazání a chlazení motoru. Vnější palivové nádrže byly připojeny k palivové instalaci. Byla změněna převodovka a systém přenášení pohonu na pásy. Byla také zavedená nová pojezdová a napínací kola. Řidič obdržel místo průhledů periskop z tanku T-54. Navíc byl namontován systém Ugol a noktovizor TVN-2 nebo BVN. Z věže byl odstraněn zadní kulomet (místo něj byl instalován ventilátor), byl zvýšen počet nábojů na 35, změněn mechanismus zvedání hlavně a vozidlo bylo vybaveno radiostanicí R-113 a vnitřním telefonem R-120. Modernizované tanky obdržely označení IS-2M.  
 
   
 
Tanky v boji  
 
   
 
IS-85 - Debut na bojišti  
 
 
 
Tanky IS byly v Rudé armádě vnímány jako elitní zbraně, jejich osádky se tedy musely skládat ze dvou nižších důstojníků a dvou seržantů. V roce 1944 začaly být formovány samostatné těžké tankové pluky, které měly podporovat pěchotu. Tankový pluk čítal 374 vojáků (90 důstojníků, 121 poddůstojníků a 163 vojínů) a skládal se z velení, velitelské čety, čtyř tankových rot (dvou čet po dvou tancích a jednom velitelském), z praporu pěchoty, technického praporu, protiletadlové baterie, hospodářské čety, ženijní čety a zdravotníků. K dispozici měl 21 tanků, dva tahače, jedno obrněné vozidlo BA-64, tři transportéry, 48 automobilů a dvě radiostanice.  
 
   
 
Jako první se na bojiště vydaly nejstarší tanky typu IS-85. Jejich bojový debut v 8. a 13. samostatném gardovém těžkém tankovém průlomovém pluku (rusky OGv.TTPP) se odehrál v únoru 1944 během bojů v prostoru Fastov - Bílá Cerekev. Na frontě se jako první ocitl 13. pluk, který měl 15. února podporovat útok 109. tankové brigády na Lisjanku. Přímo do akce se však zapojila pouze jedna rota s pěti tanky. V krátké chvíli dokázaly německé tanky zničit veškeré T-34 brigády a soustředily palbu na těžké tanky. Po deseti minutách dva IS-2 hořely, zbývající byly znehybněny. Také 8. pluk přišel v této oblasti o jeden tank.  
 
   
 
Obec byla obsazena následujícího dne, přičemž bylo ukořistěno 16 Pantherů, dva PzKpfw IV a dvě útočná děla. Velitel pluku nahlásil své jednotce zničení čtyř Pantherů, jednoho Tigeru, dvou středních tanků a Ferdinanda, přičemž tam ve skutečnosti tato vozidla nebyla; bylo to typické hlášení oněch časů, kdy každý německý tank byl považován za Tigera a každé samohybné dělo za Ferdinanda.  
 
   
 
Znovu se vydal 13. pluk do boje 5. Března 1944. Podporoval 50. tankovou brigádu útočící na Umaň. Z 15 tanků IS-85 se mu tři porouchaly, jeden spadl z mostu a převrátil se a pět jich bylo zneškodněno kanony Flak 36 ráže 88 mm. S Tigery se setkaly tanky 1. OGv.TTPP 4. března u Starokonstantinova na Ukrajině. Ve střetu s 503. praporem těžkých tanků byl tehdy jeden IS znehybněn a tři poškozeny. Poškozené byly však také dva Tigery. Ve střetu 8. března zničilo pak dobře maskované samohybné dělo ráže 75 mm ze vzdálenosti menší než 200 m další dva IS-85. V souboji dne 16. března zničily Tigery střílející z úkrytu dva IS a další dva znehybněly. Bojový debut IS tedy nedopadl nejlépe a GBTU dospělo k názoru, že pancéřování ani výzbroj těchto tanků nejsou dostatečné. Proto byly IS nasazovány v následujícím období stále více sporadicky. Ze 100 exemplářů dodaných armádě v dubnu 1945 bylo ze stavu v důsledku opotřebení odepsáno 37 IS a jen 37 se jich dočkalo kapitulace Německa.  
 
   
 
IS-122 nastupují do akce  
 
   
 
 
 
   
 
Mnohem lépe se v prvních střetech osvědčily tanky IS-122. V dubnu 1944 byly v bojích o pravobřežní Ukrajinu nasazeny dva pluky těchto tanků, a to 11. a 72. Zvláště úspěšný byl druhý z nich, který bojoval od 20. dubna do 10. května 1944 v oblasti města Obertyn. Podle soudobých pramenů zničil 41 tanků a samohybných děl, k tomu 3 transportéry. V hlášení pluku byly zničené tanky opět specifikovány jako Tigery a samohybná děla jako typ Ferdinand, ačkoli děla typu Ferdinand v té době vůbec nebyla na východní frontě nasazena. Do svých ztrát započítal 72. pluk 8 tanků IS- 122. Tento pluk bojoval v řadách 18. armády do konce května u Stanislavova. Později došel spolu se 4. tankovou armádou do Berlína a válku ukončil v Praze.  
 
Na Sandoměřském předmostí  
 
   
 
V oblasti Sandoměřského předmostí působila v červenci a srpnu 1944 jednotka 71. OGv.TTPP, vyzbrojená tanky IS-122. K přímému střetu s Němci tu došlo 13. srpna během útoku na Oględów. Četa poručíka Klimentova spustila z maskované pozice palbu na německé tanky, přičemž jeden zapálila a druhý znehybnila. Byly to Königstigery, nasazené na frontě poprvé. V další oblasti předmostí zahájilo sedm Königstigerů protiútok. U vsi Mokre tank IS-122 kapitána Udalova, ukrytý v lesíku, ze vzdálenosti 700 m jeden z tanků zapálil a druhý znehybnil. Pak změnil pozici a z kratší vzdálenosti zapálil další. Přiměl německé tanky změnit směr útoku, přičemž narazily na maskovaný tank poručíka Běljakova, který třetím výstřelem zapálil další z Königstigerů. V této situaci se zbývající tři tanky stáhly.  
 
   
 
Podle sovětských hlášení zničil pluk v období od 14. července do 31. srpna čtyři tanky Tiger I, čtyři tanky Tiger II, tři tanky Panther, samohybné dělo Ferdinand (ačkoli na východní frontě v té době tato děla prokazatelně nebyla), samohybné dělo ráže 128 mm (pravděpodobně Jagdtiger) a tři transportéry. Znehybněno bylo dalších sedm tanků. Vlastní ztráty čítaly 10 tanků (jen 3 však nenávratně), 13 padlých a 44 raněných. Ke střetům těžkých tanků obou stran docházelo poměrně vzácně. Častějším protivníkem byly střední tanky PzKpfw IV a PzKpfw V. Hlavním nebezpečím byla minová pole a protitankové dělostřelectvo.  
 
   
 
V roce 1944 se tanky IS-122 a IS-2 zúčastnily bojů v Pobaltí a v Polsku, kde došlo ve dnech 4. -9. října u Serocka ke střetům s německými tanky.  
 
   
 
K největším bojům mezi těžkými tanky došlo v posledních měsících války v Maďarsku. Tanky byly používány při dobývání měst jako pohyblivé dělostřelectvo. V tomto období (od prosince 1944) často působily ve formovaných brigádách těžkých tanků, které čítaly 65 IS-2. Ztráty v pouličních bojích byly velmi těžké. Například 7. samostatná těžká tanková průlomová brigáda (OGv.TTBr) ztratila od překročení Odry do dobytí Berlína celkem 28 tanků zničených dělostřelectvem a německými tanky, 11 zničených pancéřovými pěstmi a 28 znehybněných. Ve stejném prostoru ztratila 67. samostatná brigáda těžkých průlomových tanků 12 tanků zničených dělostřeleckou palbou, 18 zničených pancéřovými pěstmi a 41 poškozených. Také ztráty na osádkách byly velmi vysoké.  
 
   
 
IS-2 v jiných armádách  
 
   
 
 
 
   
 
Po vkročení na území Polska začala I. polská armáda, naprosto podřízená velení Rudé armády, s formováním dvou těžkých tankových pluků. První transport 21 tanků ze závodů v Čeljabinsku dorazil 14. října 1944. Do ledna 1945 však fronta stála, proto byly tyto tanky poprvé nasazeny do bojů v rámci 4. samostatného těžkého tankového pluku až v únoru a březnu, na Pomořanském valu a při dobývání Kolobřehu. Přitom jich bylo 7 zničeno a část zbývajících byla poškozena. Pluku se za bojů v Pomořanech připisuje zničení 31 německých tanků.  
 
Další dodávka (21 tanků) dorazila 20. srpna 1944 pro 5. samostatný těžký tankový pluk. V boji se tyto tanky ocitly teprve po překročení Odry, přičemž v bojích u Kleinwelky přišel pluk o více než polovinu svých tanků.  
 
   
 
Po válce byly existující pluky rozpuštěny a veškeré IS-2 byly soustředěny v novém 7. pluku těžkých tanků. Koncem 40. let 20. století obdrželo Polsko ze SSSR další dodávku těchto tanků. V 60. letech byly tyto tanky z činné služby staženy, část jich však byla předána k obraně pobřeží jako stálá palebná stanoviště.  
 
   
 
Nejvíce tanků tohoto typu (několik desítek) obdržela počátkem 50. let armáda komunistické Číny. Používány byly pravdě ­ podobně ještě na počátku 80. let. Za korejské války vyslala čínská armáda na frontu čtyři samostatné tankové pluky. Každý z nich se skládal ze čtyř praporů T-34/ 85 a jedné roty IS-2. Každá rota měla pět tanků. Čínské IS-2 se pravděpodobně bojů zúčastnily, neexistují však žádné informace o jejich střetech s tanky OSN. Několik čínských IS-2 bylo předáno vietnamským partyzánům bojujícím s Francouzi. K boji s nimi francouzská armáda, která měla k dispozici jen lehké tanky, přivezla z metropole tank Panther. Ke konfrontaci obou vozidel však nedošlo. Nakonec byly k eventuálnímu boji s IS-2 určeny stíhače tanků M-36, vyzbrojené kanonem ráže 90 mm.  
 
   
 
Počátkem 60. let obdržely tanky IS-2 další dva státy. Komunistická Korea je získala v počtu nutném k vyzbrojení dvou těžkých tankových pluků a stejný počet tanků IS-2M obdržela i komunistická Kuba, kde byly používány až do 80. let. Ještě v 90. letech sloužilo 15 těchto tanků jako pohyblivá palebná stanoviště obrany pobřeží.  
 
   
 
Československé IS-2  
 
   
 
 
 
   
 
1. čs. samostatná tanková brigáda ze SSSR se po ukončení bojové činnosti soustřeďovala v prostoru Moravské Ostravy. Tankovou techniku brigády představovalo 12 středních tanků T-34 (v červnu 1945 bylo dodáno ještě 60 kusů T-34/ 85) a 8 těžkých tanků IS-2. Většinu této techniky dodal Sovětský svaz náhradou za tanky zničené v bojích o Ostravu. Tanky byly nejprve půjčeny ke slavnostní přehlídce Československé armády ze SSSR, konané 17. května 1945 v Praze, a později darovány „československému lidu od velkého sovětského spojence".  
 
   
 
Tanky IS-2, jejichž počet se v mezičase snížil na 7 (osud osmého kusu není znám, ale pravděpodobně byl rozebrán na náhradní díly), tvořily výzbroj praporu těžkých tanků, podřízeného přímo velitelství Tankového sboru v Moravské Třebové. Prapor vznikl z výcvikového praporu 1. čs. samostatné tankové brigády. Byl veden mimo tabulkové počty Tankového sboru a nejprve sídlil v Moravské Třebové. Po reorganizaci tankového vojska, která proběhla v září 1945, se v říjnu 1945 přesunul do Vysokého Mýta. Zde stroje sloužily hlavně k výcviku kádrů pro budoucí jednotky těžkých tanků vyzbrojených sovětskými IS-3.  
 
   
 
Celkový pokles početních stavů čs. armády ve 2. polovině 40. let se odrazil i na osudech útvarů a svazků, zformovaných z jednotek čs. armády v zahraničí. Již v únoru 1947 došlo u Tankového sboru ke zrušení praporu těžkých tanků. Tanky IS-2 byly v této době již uskladněny. Ve stavu čs. armády na 2. tankové základně v Žilině byly vykazovány v počtu 7 kusů ještě v roce 1949, k 1. květnu 1951 jich bylo už jen 6 kusů, k srpnu 1958 byly ve skladech vedeny pouze 4 kusy a k 1. červnu 1960 nebyl již v celkovém stavu armády registrován ani jeden stroj IS-2.  
 
   
 
Celkově lze říci, že služba těžkých tanků IS-2 v československé armádě nebyla nijak oslnivá. Žádných bojů se nestihly účastnit a kromě slavnostní přehlídky československých vojenských jednotek ze SSSR se do historie armády prakticky nezapsaly.  
 
   
 
TTD tanku IS-2  
 
   
 
Hmotnost:  
 
Bojová: 46 t  
 
   
 
Osádka:  
 
4 muži  
 
   
 
Rozměry:  
 
Celková délka: 9 830 mm  
 
Délka korby: 6 770 mm  
 
Šířka: 3 070 mm  
 
Výška: 2 730 mm  
 
Světlá výška: 470 mm  
 
   
 
Pohon:  
 
dvanáctiválcový čtyřválcový vznětový motor V systém chlazený kapalinou V-2-IS (V-2-10), výkon 387 kW (520 koní) při 2 100 ot./min.  
 
   
 
Palivo:   
 
Nádrž uvnitř korby: 520 l  
 
Vnější nádrže: 300   
 
   
 
Výzbroj:   
 
kanon  D-25T L/48 ráže 122 mm (28 nábojů)  
 
3 kulomety DT ráže 7,62 mm (2 330 nábojů)  
 
protiletadlový kulomet DŠK ráže 12,7 mm (250 nábojů)  
 
   
 
Zaměřovací přístroje:   
 
teleskopický zaměřovač 10T-17  
 
periskopový zaměřovač PT4-17; od jara 1944 Mk-IV(kopie britského zaměřovače vyráběného v licenci)  
 
   
 
Pancíř:   
 
korba: svařovaná z odlévaných a válcovaných desek  
 
čelo: 100, 60, 120 mm (vz. 1943) a 100-120 mm (vz.1944)  
 
boky: 90 mm  
 
záď: 60 mm   
 
dno: 30-20 mm  
 
horní část: 30 mm  
 
věž: odlévaná  
 
čelo a boky: 100 mm  
 
velitelská věžička 90 mm  
 
horní část: 30 mm  
 
   
 
Podvozek:   
 
6 párů odlévaných pojezdových kol o průměru 550 mm zavěšených na torzních tyčích  
 
pár napínacích kol umístěných vpředu stejných jako kola pojezdová  
 
pár hnacích kol se 14 zuby vzadu  
 
3 nosné kladky  
 
jednohřebenové ocelové lisované pásy  
 
86 článků šířky 650 mm a rozteče 162 mm  
 
   
 
Výkony:  
 
Maximální rychlost na silnici: 37 km/hod.  
 
Maximální rychlost v terénu: 24 km/hod.  
 
Dojezd na silnici: 130-240 km  
 
Dojezd v terénu: 110-125 km  
 
Překonávání překážek:   
 
stoupání o sklonu 24°  
 
příkopy šířky 2,5 m  
 
stěny výšky 1 m  
 
brody do hloubky 1,3 m  
 
   
 
Zdroj:  
 
https://cs.wikipedia.org/wiki/IS-2  
 
http://www.panzernet.net/tankist/stranky/tanky/is2.php  
 
http://valka.stoplusjednicka.cz/2-tank-se-jmenem-stalina  
 
http://www.tanks-encyclopedia.com/ww2/soviet/soviet_IS-II.php  
 
https://www.vojsko.net/index.php/pozemni-technika/44-tanky/362-is-2  
 
http://www.vhu.cz/velka-hvezda-tankoveho-dne-zrestaurovany-tezky-tank-is-122/  
 
http://www.vhu.cz/exhibit/sovetsky-tezky-tank-is-2-ranneho-provedeni/  
 
http://forum.valka.cz/topic/view/1120/SOV-IS-2  
 
http://www.militaryfactory.com/armor/detail.asp?armor_id=357  
 
http://druhasvetova.com/?p=vozidla/sovetsky_svaz/Tezky_tank_IS-2  
 
Amercom s.a.  
 
Steven J. Zaloga  
 
Christopher Chant  
 
Roger Ford  
 
internet  

Baví se Kellner s Babišem:
Kellner: Člověče, teď jsem udělal parádní obchod. Vydělal jsem tolik, že si můžu koupit celé Česko.
Babiš: Ale já nic neprodávám.

SMÍRČÍ ŘEŠENÍ: Andrej Babiš se nabídl přepsat ministerstvo na svou manželku.