miky37

teda maska parádní, ale ta čeština je fakt kouzelná :D

Ruská verze "Tvoje tvář má známý hlas" Doporučuju
 
http://vod.tn.cz.prg.cmestatic.com/2016/11/01/1925918-lq.mp4

a já si hned říkal proč ty klucí německý po nich střílej a teď mi to dolšlo. jednou ráno se probuděj a maj na pláži čtvrt milionu nelegálních imigrantů bez pasů a ti drápou se do vnitrozemí. bodejť by na ně potom nemci nestříleli... :)

a já si hned říkal proč ty klucí německý po nich střílej a teď mi to dolšlo. jednou ráno se probuděj a maj na pláži čtvrt milionu nelegálních imigrantů bez pasů a ti drápou se do vnitrozemí. bodejť by na ně potom nemci nestříleli... :)

a já si hned říkal proč ty klucí německý po nich střílej a teď mi to dolšlo. jednou ráno se probuděj a maj na pláži čtvrt milionu nelegálních imigrantů bez pasů a ti drápou se do vnitrozemí. bodejť by na ně potom nemci nestříleli... :)

a já si hned říkal proč ty klucí německý po nich střílej a teď mi to dolšlo. jednou ráno se probuděj a maj na pláži čtvrt milionu nelegálních imigrantů bez pasů a ti drápou se do vnitrozemí. bodejť by na ně potom nemci nestříleli... :)

nevim jak moc to smrdí ale takhle podle toho videa to nevypadá tak hrozně, takový syrečky taky smrdí a přesto to je poměrně chutný jídlo, tohle bude podobný

nevim jak moc to smrdí ale takhle podle toho videa to nevypadá tak hrozně, takový syrečky taky smrdí a přesto to je poměrně chutný jídlo, tohle bude podobný

Krása
 

Dnešní díl se jim povedl.

tohle video nikdy neomrzí.... boží
 

Manželský pár z Prahy se rozhodl odletět na Floridu, aby se vyhnul obzvlášť studené zimě doma. Manželka potřebovala v zaměstnání
dokončit ještě nějaký úkol, a tak se rozhodli, že manžel poletí ve středu a jeho žena jej bude následovat až příští den.
Manžel po příletu do Miami v hotelu zjistil, že má ve svém apartmá k dispozici i počítač s internetovým připojením. Rozhodl se tedy
poslat manželce e-mail. Při psaní adresy ale vynechal jedno písmenko, chybu nepostřehl, a e-mail tak odeslal na špatnou adresu.
Mezitím, kdesi na Zlínsku, se vracela jedna žena z pohřbu svého zesnulého manžela. Její manžel byl po mnoho let vládní činitel, a
tudíž přišlo velké množství kondolencí a některé i e-mailem. Vdova se rozhodla poštu přečíst a už po přečtení prvního e-mailu
hlasitě vykřikla a v mdlobách se sesunula k zemi.
Výkřik zaslechl její syn, vběhl do místnosti, uviděl matku ležící na zemi a na stole běžící počítač.   Na monitoru pak četl následující: Komu: Mé milované ženušce
Předmět: Jsem na místě
Datum: 18.01.2011
Vím, že budeš mým e-mailem překvapena. Tady totiž jsou počítače taky a já ti tedy můžu o sobě poslat zprávu. Právě jsem dorazil a jak vidím, vše je tu připravené i pro tvůj zítřejší příchod. Moc se těším, až tě zase uvidím! Doufám, že tvá cesta sem bude stejně
bezproblémová jako byla moje.

Tvůj milující manžel
P.S.: Tady dole je opravdu horko

no jestli je tohle všechno opravdu pravda, pak člověk může jen smeknout a říct "to je ale frajer"

Šílený Jack: velitel, který bojoval s nacisty šípem, lukem a mečem
 
Vůdce Commandos, velitel bezpočtu přepadů a riskantních misí, rozený žoldák. Hladový po nebezpečí, s nervy ze železa. A svéráz. Do akcí se vrhal s lukem a mečem. Jack Churchill byl výstřední postavou druhé světové války, ale též brilantní hráč na dudy a zapálený surfař.
 

Nic jej prý nevyvedlo z míry. Nenechte tam tu lahev, nařídil svému sluhovi, když byl zraněný po výbuchu transportován z nepřátelského objektu, kde předtím objevil nenačaté víno.
 
 
Tahle momentka není tak dramatická jako jeho ostatní příběhy, napovídá o něm ale mnohé. Flandry, rok 1940, ústup britských vojsk. Krajinou se řítí motorka, na světlometu se houpe trofej — čapka německého oficíra, kolem rámu přivázaný luk, za řidičovými zády ční šípy.
„Haló, Clarku,“ zahřmí po zastavení Jack Churchill , evidentně v dobré náladě, „nemáš něco k pití?“ Při drinku se ukáže, že mu z hlavy teče krev. „Lízl mě německý kulomet,“ odtuší mezi doušky Churchill bez mrknutí oka …
Za další historkou se přesuňme do poválečné Palestiny. Jaro 1948, židovský konvoj pod útokem Arabů, přímo k němu míří vyprázdněnou ulicí chlapík v kiltu, podkolenkách a bílých botkách, v ruce točí vycházkovou holí a směje se od ucha k uchu. „Šklebil jsem se, jak to šlo,“ vysvětlil Churchill lakonicky později , „protože když se smějete, je menší šance, že na vás lidi začnou střílet.“
Blízkost smrti ho neděsila a neodolatelně ho přitahovaly výstřednosti. Rád šokoval. Jeho vojáci mu nepřezdívali Šílený Jack pro nic za nic.

 
Cokoli, jen ne nudu
 
Vojenskou dráhu měl kluk narozený v roce 1906 nalinkovanou už od začátku, v armádě skončil stejně jako jeho dva bratři. A taky bylo hned zkraje zřejmé, že jako fádní povinnost službu pojmout nehodlá.
 
Svou první vojenskou misi v Indii si tak ozvláštnil „Born To Be Wild“ jízdou na motorce z Puny do Kalkaty: celkem asi 2 415 kilometrů. V Barmě, kde sloužil během povstání v letech 1930 až 1932, k nim přidal něco přes 800 kilometrů, mnohde po území, kde nebyly žádné silnice. Ale nebyl tam jen kvůli enduro rokenrolu. Jeho prapor patroloval na lodi po řece Iravadi, podnikal nájezdy do vesnic a zastrašoval místní zločince.
Když se však jeho regiment vrátil do Anglie, byl nebezpečí a vzrušení konec. A bez vzrušení se Churchill nesnesitelně nudil. A když se nudil, zaháněl to aspoň excentrickým chováním. Rušil důstojníky v kasárnách ve tři ráno hrou na dudy. Na vojenskou přehlídku si vyšel s deštníkem, a když byl za tuhle urážku armádní důstojnosti pohnán nadřízenou šarží k zodpovědnosti, vysvětlil : „Pršelo, pane.“
Školácké vylomeniny ale nemohly jeho duši rozeného dobrodruha uspokojit, v roce 1936 dal armádě po deseti letech vale. A hledal dobrodružství a zábavu, kde se dalo. Dělal redaktora v Nairobi, pózoval jako model pro časopisy, hrál křoví ve filmech. V roce 1938 skončil jako druhý na soutěži dudáků, naučil se střílet lukem — tak dobře, že reprezentoval Velkou Británii na světovém šampionátu v Oslu v roce 1939.
Brzy se mu to bude hodit, protože měl mít znovu to potěšení ochutnat atmosféru bojišť.

 
Středověk uprostřed moderní války
 
Když začala druhá světová válka, byl na rozdíl od většiny Evropanů šťastný. To, co ostatní naplňovalo úzkostí, bylo pro žoldáckou duši Jacka Churchilla otevřenou branou k rozkoši z dobrodružství a blízkosti smrti.
Odjel jako důstojník s britskou armádou do Francie, kde u Maginotovy linie vedl válku s Němci ve vlastním stylu a vlastními zbraněmi. Zatímco Britové ustupovali, prováděl agresivní noční výpady mezi nepřátele, aby byl každý metr, o který přijde, vykoupen co největšími ztrátami nepřítele. Vždy bojoval v čele svých mužů a tyčil se před nimi jako přízrak: na zádech luk a šíp, v ruce meč.
Nejpůsobivější byl pohled na kapitána Churchilla, jak kráčí po pláži se svým lukem a šípy, stojí ve válečném deníku čtvrté pěší brigády . Jeho noční směny Němce zneklidňovaly: zůstávaly po nich rozsekané mrtvoly jako ze středověkých bojišť. „Důstojník, který jde do akce bez meče, není řádně ozbrojen,“ říkal. Jeho šípy dokázaly potichu zabít i na nějakých 180 metrů.
Z Francie se domů vrátil se svým prvním Válečným křížem, ale žízeň po riskantních eskapádách neuhasil.

 
Když to na ně srozumitelně zakřičíte, poslechnou
 
Vstoupil do nově zakládaných oddílů Commandos a jako velitel křižoval Evropu od akce k akci. V Norsku zahájily jeho dudy (hrál The March of the Cameron Men ) útok na ostrov Maaloy, aby po jeho dobytí ukořistil stovku zajatců, jinde deptal po tři týdny jen se svými pěti Commandos tři stovky Němců. Na Sicílii se svými hochy zlikvidoval nepřátelskou pozici u města La Molina.
Pak se rozšafný žoldák s knírem nadechl ke svému nejlepšímu kousku. Zadání znělo zmocnit se sicilského města Piegoletti. Churchill do něj vstoupil v noci jen se svým desátníkem Ruffellem. Když ze tmy namířil meč na první dvoučlennou hlídku, na níž narazili, a nařídil „Hände Hoch“, vypadal jako démon.
S jedním ze zajatců poté Churchill sám obešel všechny německé posty. Jeden po druhém. A jeden po druhém se vzdaly. Hlas zajatého druha je ukonejšil, nepochopitelné zjevení divouse s mečem, jehož napřažená čepel odrážela měsíční světlo, je odzbrojilo. Celkem tu noc Šílený Jack s Ruffellem zajali dvaačtyřicet Němců.
„Soudím, že pokud říkáte Němcům hlasitě a jasně, co mají dělat, a jste jim nadřízený, zvolají jen ´Jawohl´ a nadšeně se do toho pustí, ať je situace jakákoli,“ podělil se později o své mínění na to, proč se nepřátelé stavěli tak poslušně do pozoru s rukama nad hlavou tváří tvář jedinému muži s obstarožní zbraní. Správně, bylo v něm něco samorostlého solitérství, které si dovedlo utahovat ze slepé armádní poslušnosti.

 
Po válce vás pozvu na večeři, nepříteli
 
Další štací Commandos byla Jugoslávie, kde jeho chlapci podporovali operace Titových partyzánů. A tam se štěstí obrátilo k Šílenému Jackovi zády.
Při útoku na ostrově Brač skončil v nepřátelském obklíčení na vrchu kopce s třemi zraněnými druhy. Když jim došla munice, chopil se fatalisticky dud a spustil smutný nápěv písně Will ye no come back again? (Němci fascinovaně poslouchali „tklivý zvuk neznámého nástroje“, uvádí svědectví). Přijde záchrana, nebo smrt? Dobrodruh Jack Churchill s ní vždy počítal.
Pak jej německý granát připravil o vědomí. Smrt ale nespěchala, od popravy ho uchránila „stará dobrá“ vojenská sounáležitost. Když se totiž o přeživší Commandos ucházelo gestapo, aby je zabilo, nacistický kapitán Hans Thuener, který je zajal, je odmítl vydat . „Jste voják jako já,“ řekl Churchillovi, „odmítám dovolit, aby s vámi zacházeli tito civilní řezníci.“
Churchill důstojnickou galantnost džentlmensky opětoval. „Zacházel jste s námi dobře,“ napsal mu spolu se svým telefonním číslem na lístek Churchill , „pokud se po válce dostanete do Anglie či Skotska, zvu vás na večeři ke mně a mé ženě.“
Nakonec to nebylo jen starosvětské gesto: když po válce chtěli Thuenera v Jugoslávii popravit, zachránil mu lístek život.

 
Škoda. Dalo se ještě válčit
 
Churchill putoval do Sachsenhausenu. První měsíc strávil přikurtovaný k podlaze , a protože si nacisté mysleli, že je příbuzný britského premiéra, ve společnosti VIP vězňů, jako byl někdejší rakouský kancléř Kurt von Schusnigg či bývalý německý ministr ekonomiky Hjalmar Schacht. V září roku 1944 odtud s jedním důstojníkem RAF uprchl, u Rostocku je ale chytili. Putovali do tábora Niederdorf v Rakousku. Odtud utekl v dubnu roku 1944, po osmi dnech bloudění narazil na americké vojáky.
Po klidu ale rozhodně netoužil, tím víc jej hněvalo, že válka končila. Ještě toho mohl tolik zažít! A měl našlápnuto k povýšení! Vše ale nebylo ztraceno, všude zbraně neutichly: „Pořád tady jsou ale ti Japonci, že?“
Jenže i východ ho zradil. Než se s britskými silami dostal do Indie , umlčely Japonsko americké atomové výbuchy v Hirošimě a Nagasaki. Šílený Jack to nesl s žoldácky vyšinutou hořkostí: „Zatracení Amíci, nebýt jich, mohla válka ještě deset let pokračovat.“
Záchranu našel, jak už víme, v Palestině. Když tam britské angažmá skončilo, uzavřela se i vojenská dobrodružství Šíleného Jacka. Musel si najít jiná. Zatímco učil kadety v Austrálii, seznámil se se surfem — a propadl mu. Stavěl si vlastní prkna a v Londýně zdolal vlnu na River Severn. Měla jen metr a půl, ale berme v potaz, že se psala raná padesátá léta a bylo to v Evropě. Kromě toho závodil na motorce, vyráběl radiové modely lodí, ale kupoval, opravoval a podnikal výlety i se skutečnými parníky. Šeď a zahálku nenáviděl.
Zálibu pro provokaci si uchoval do konce života. Když se vracíval z práce v Londýně, kde dohlížel na kadety, vlakem domů, kochal se úžasem spolucestujících, když znenadání otevřel okno a vyhodil z něj kufřík. Vysvětlení: zavazadlo přistávalo na jeho zahradě, kolem níž trať vedla.
Legenda Commandos a nositel dvou Válečných křížů a Řádu za vynikající službu, jehož mottem za všech okolností bylo „Budu v pořádku“, zemřel v roce 1996.
 
 
 
 
Zdroj článku: http://xman.idnes.cz...0_xman-styl_fro
Z článku jsem jen odstranil překlepy (popřípadě uhladil příliš krkolomný překlad), odstranil reklamní linky a typograficky (uvozovky a pod.) lehce doladil.

Jednoho dne přišla paní Nováková do kostela poradit se s knězem: \"Pane faráři, mám problém. Můj muž vždycky v průběhu vašich kázání usíná. Je to ostudné a já nevím, co mám dělat.\"
\"Mám nápad\", povídá kněz. \"Sedněte si dopředu, abych na vás viděl. Vezměte si tenhle napínáček. Já seshora uvidím, když váš manžel usne, dám vám znamení a vy ho píchnete do nohy.\"
V neděli na kázání samozřejmě pan Novák usnul. Kněz to zpozoroval a rozjel plán: \"A komu vděčíme za nejvyšší oběť?\" a pokynul paní Novákové.
\"Ježíši!\" zařval pan Novák, když ho jeho žena bodla ostrým hrotem. \"Ano, máte pravdu, pane Nováku, Ježíš se za nás všechny obětoval.\" Pan Novák brzy znovu upadl do dřímoty. Kněz si zase všiml.
\"Kdo je naším zachráncem? Pro koho žijeme?\" a kývl na pani Novákovou. \"Proboha!\" vyrazil pan Novák, když mu žena opět vrazila napínáček do nohy.
\"Ano, zase máte pravdu,\" pravil kněz s úsměvem. Pan Novák zase upadával do spánku, knězovo kázání nabíralo na tempu a stalo se, že jeden z jeho rozmáchlých pohybů rukama na kazatelně pochopila paní Nováková jako další signál.
\"A co řekla Eva Adamovi, když mu porodila devětadevadesátého syna?\" řekl zrovna kněz.
Paní Nováková bodla a manžel zařval: \"Ještě jednou do mě tuhle prokletou věc zarazíš a já ti ho vyrvu a nacpu do prdele!\"

Vážené dámy:
 
Toužíte-li po někom, kdo vám podá noviny, aniž by z nich nejdříve urval sportovní sekci... kupte si psa.
Toužíte-li po někom, kdo bude ochoten ze sebe dělat hlupáka jen z čiré radosti, že vás vidí... kupte si psa.
Toužíte-li po někom, kdo sní všechno, co před něj položíte, a nikdy neřekne, že jeho máma to uměla líp... kupte si psa.
Toužíte-li po někom, kdo bude ochoten s vámi jít ven, kdykoli si usmyslíte... kupte si psa.
Toužíte-li po někom, kdo zažene zloděje, aniž by použil smrtící zbraně, které se tak bojíte a která ohrožuje vaši rodinu a všechny sousedy... kupte si psa.
Toužíte-li po někom, kdo se nikdy nedotkne dálkového ovladače, nezajímá ho fotbal, a je ochoten s vámi celé hodiny sledovat romantické filmy... kupte si psa.
Toužíte-li po někom, kdo vám bude v posteli zahřívat nohy a koho z ní můžete vyhnat, když bude chrápat... kupte si psa.
Toužíte-li po někom, kdo vás nikdy nebude kritizovat, nebude mu záležet na vašem vzhledu, váze či věku, bude pozorně naslouchat každému vašemu slovu, a bude vás milovat věčnou a bezpodmínečnou láskou... kupte si psa.
 
Ale pokud toužíte po někom, kdo nikdy nepřijde domů, když ho zavoláte, naprosto vás ignoruje, nechává všude chlupy, klidně na vás šlápne, toulá se po nocích, chodí se domů jen najíst a vyspat, a chová se k vám, jako by veškerý smysl vaší existence spočíval pouze v zajišťování jeho spokojenosti, potom, vážené dámy...
 
si kupte kočku.

"Moje žena je hrozně dětinská." Kamarád: "Jak si na to přišel?" "Vždycky když se koupu a přijde ke mně do koupelny a potopí mi všechny lodičky."!

mladší muž se ptá staršího, jak je to vlastně s tou logikou, starší muž se zamyslí a pak povídá:
"máš doma akvárko?" ptá se starší.
"mám" říká mladší
"máš rád zvířata?"
"mám"
"to je logické, máš rybičky takže máš rád i zvířata"
"máš rád lidi?"
"mám"
"vidíš i to je logické, máš rád zvířata, takže máš rád i lidi""
"máš rád ženy?"
"mám" říká mladší
"vidíš jsi muž, máš rád lidi, a proto máš rád ženy, to je logické"
mladší to pochopí a jde za kamrádem a vykládá mu jak je to s tou logikou, "máš akrávrko?"
kamarád "ne nemam"
mladší "tak to jsi ********"

mladší muž se ptá staršího, jak je to vlastně s tou logikou, starší muž se zamyslí a pak povídá:
"máš doma akvárko?" ptá se starší.
"mám" říká mladší
"máš rád zvířata?"
"mám"
"to je logické, máš rybičky takže máš rád i zvířata"
"máš rád lidi?"
"mám"
"vidíš i to je logické, máš rád zvířata, takže máš rád i lidi""
"máš rád ženy?"
"mám" říká mladší
"vidíš jsi muž, máš rád lidi, a proto máš rád ženy, to je logické"
mladší to pochopí a jde za kamrádem a vykládá mu jak je to s tou logikou, "máš akrávrko?"
kamarád "ne nemam"
mladší "tak to jsi ********"

Věž: "Abychom zabránili hluku, uhněte prosím 45 stupňů doprava."
>> # Pilot: "Co můžeme dělat za hluk ve 35000 stopách?"
>> # Věž: "Takovej rachot, jako když vaše 707 narazí do 727 před vámi."
>> #
>> # Věž: "Jste Airbus 320, nebo 340?"
>> # Pilot: "Samozřejmě, že Airbus 340".
>> # Věž: " V tom případě buďte tak laskav a zapněte před startem taky ty
> dva další motory."
>> #
>> # Pilot: "Dobré ráno Bratislavo"
>> # Věž: "Dobré ráno, pro informaci, tady je Vídeň"
>> # Pilot: "Chystáme se na přistání Bratislavo."
>> # Věž: "Tady je opravdu Vídeň"
>> # Pilot: "Vídeň?"
>> # Věž: "Ano Vídeň!"
>> # Pilot: "Ale proč? My jsme chtěli do Bratislavy."
>> # Věž: "OK, tak přestaňte přistávat a točte doleva."
>> #
>> # Věž ironicky k pilotovi, který právě obzvlášť tvrdě přistál: "No jo,
> přistání nemusí být žádný tajemství, pasažéři můžou klidně vědět, že už
> jsou dole."
>> # Pilot: "To nevadí, oni stejně vždycky tleskaj."
>> #
>> # Pilot společnosti Alitalia, kterému vyřadil blesk z provozu půlku
> kokpitu:
>> # "Skoro všechno nám vypadlo, nic už nefunguje, ani výškoměr už nic
> neukazuje ..."
>> # Po pěti minutách nadávání se ozve pilot jiného letadla: "Drž už hubu
> a zemři jako chlap!"
>> #
>> # Pilot: "Máme málo paliva. Okamžitě žádáme další instrukce.
>> # Věž: "Jaká je vaše pozice? Nemáme vás na radaru."
>> # Pilot: "Stojíme na stojánce 2 a čekáme už věčnost na cisternu."
>> #
>> # Věž: "Po přistání prosím na Taxiway Alpha 7, Alpha 5, Whiskey 2,
> Delta 1 a Oskar 2"
>> # Pilot: "Kde to je? My se tady vůbec nevyznáme!"
>> # Věž: "Nic si z toho nedělejte, já jsem tady taky teprve druhý den."
>> #
>> # Pilot: "Žádáme o povolení ke startu."
>> # Věž: "Sorry, ale nemáme váš letový plán, kam letíte?"
>> # Pilot: "Do Salzburgu, jako každý pondělí"
>> # Věž: "Dneska je úterý"
>> # Pilot: "To je super, tak to máme dnes volno."
>> #
>> # Pilot: "Copak tady není žádný Follow-me-auto?"
>> # Věž: "Negativ, koukejte se dostat na Gate sám!"
>> #
>> # Věž: "Vaše výška a pozice?"
>> # Pilot: "Měřím 180 a sedím vepředu vlevo".
>> #
>> # Věž: "Máte dostatek paliva, nebo ne?"
>> # Pilot: "Ano".
>> # Věž: "Ano co?"
>> # Pilot: "Ano pane".
>> #
>> # Věž: "Oznamte nám očekávaný čas příletu."
>> # Pilot: "Úterý by se mi docela hodilo."
>> #
>> # Po každém letu vyplňují piloti formulář, který se jmenuje Grip a tam
> napíšou všechny technické problémy a závady na letadle, které
> zpozorovali během letu a které je potřeba opravit. Mechanici si to
> přečtou a zjednají nápravu a pak do formuláře napíšou co a jak bylo
> opraveno. Mají zcela zvláštní humor. Letecká společnost Quantas vydala
> knihu, ve které nejlepší chuťovky zveřejnila. Je tam vždy zapsán problém
> a řešení.
>> #
>> # Zapsaný problém: levá vnitřní pneumatika skoro potřebuje vyměnit.
>> # Řešení: levá vnitřní pneumatika byla skoro vyměněna.
>> #
>> # Problém: zkušební let byl O.K., ale automatické přistávání bylo
>> velice drsné.
>> # Mechanikova poznámka: automatické přistávání na tomto letadle není #
>> nainstalováno.
>> #
>> # Poznámka: něco je uvolněno v pilotní kabině.
>> # Mechanik: něco bylo utaženo v pilotní kabině.
>> #
>> # Poznámka pilota: mrtvý brouci na předním skle.
>> # Mechanik dopsal: byli objednáni živí brouci.
>> #
>> # Poznámka: autopilot v poloze "držet výšku" nechá letadlo klesat 60 m
>
>> za minutu.
>> # Mechanik: tento problém si nemohu předvést na zemi.
>> #
>> # Zapsaný problém: Hlasitost DME je na neuvěřitelné síle.
>> # Mechanik dopsal: hlasitost DME byla nastavena na uvěřitelnou sílu.
>> #
>> # Zapsaný problém: Třecí zámky způsobují, že se škrtící páčka
> zastaví.
>> # Mechanik dopsal: proto tam také jsou.
>> #
>> # Zapsaný problém: Podezření na prasklé sklo.
>> # Mechanik: podezření je správné.
>> #
>> # Zapsaný problém: Motor číslo 3 chybí!
>> # Mechanik: po krátkém hledání byl motor nalezen na pravém křídle.
>> #
>> # Zapsaný problém: Letadlo se za letu chová legračně.
>> # Mechanik: letadlo bylo varováno, aby se polepšilo a létalo vážně.
>> #
>> # Zapsaný problém: Cílový radar pobroukává.
>> # Mechanik: cílový radar byl přeprogramován přidáním písničkových
> textů.
>> #
>> # Zapsaný problém: Myš v pilotní kabině.
>> # Mechanik: byla namontována kočka.
>> #Zapsaný problém: Spod přístrojové desky se ozývají zvuky. Jsou to
>> # zvuky jako by # trpaslík bouchal na něco kladívkem.
>> # Mechanik: trpaslíkovi bylo odebráno kladívko.
 
Snad je to skoro vše..