Ashadak

Třeba slogan "plány majkomáků zhatí čeští hráči boubelatí" 

Určitě, souhlasím. Něco takového je i v plánu až to poběží. Každopádně bude super když se to rozšíří i mezi hráči samotnými, ale nebudeme předbíhat...trošku jsem se v práci nudil(není co překládat) a i když nejsem velký designerský mistr, rád to postnu...
 

 

Určitě, souhlasím. Něco takového je i v plánu až to poběží. Každopádně bude super když se to rozšíří i mezi hráči samotnými, ale nebudeme předbíhat...trošku jsem se v práci nudil(není co překládat) a i když nejsem velký designerský mistr, rád to postnu...
 

 

Ahoj, také se mi tento nápad líbí. Kdyby jsme se sešli všichni na jednom téesku bez rozdílu klanové příslušnosti a dali třeba odpočty, tak si myslím, že by jsme si docela zahráli :)

Pokud tam nebudu mít svou hodnost  admirál General Shabazz Aladeen a Efawadh tak mě tam neuvidíte  

Představujeme konečnou odměnu za první sezónu kampaně
Velitelé!
Chceme Vám tímto představit, konečnou podobu odměny za splnění všech podmínek první sezóny příběhové kampaně. Dvě části máme již za sebou, další ještě čekají.
Co nás tedy čeká, pokud všechno splníme? Zajímavý kousek techniky vozidlo Abrams AGDS!
Důležité je, že toto vozidlo je výhradně vytvořené pro kampaň, a proto ho nepůjde koupit, ani získat formou odměnového kódu, získáte ho jen prostřednictvím kampaně.
Ale nyní se pojďme seznámit s vozidlem samotným.

Abrams AGDS je prototyp vozidla, které v červenci 1996 společnými silami navrhli Dr. Asher H. Sharoni (bývalý plukovník v izraelských ozbrojených silách) a Lawrence D. Bacon z kalifornské společnosti nazvané Western Design Howden, který byl malým vojenský dodavatelem pro americké ministerstvo obrany, specializující se na vývoj a výzkum zbrojních systému. Společnost stále existuje, ale v roce 2004 byla přejmenována na Meggitt Western Design, prodána skupině Meggitt PLC a následně sloučena se svými dalšími dceřinými společnostmi.
Hlavním důvodem vzniku tohoto projektu byla nutnost americké armády reagovat na stále lépe technologicky vybavené protivníky. Jednalo se zejména o následující hrozby:
Taktická letadla (útočné letadla, stíhačky v konfiguraci pro pozemní útoky) Helikoptéry Drony Pěchota a lehká vozidla vyzbrojená řízenými střelami Velké objemy BVP, které byly za příznivé ceny dostupné z výzbroje zemí bývalého Sovětského svazu. Americká armáda nebyla příliš schopná čelit těmto hrozbám, alespoň ne v univerzální podobě. Již od šedesátých let používali Američané kombinaci slavného vozidla M163 Vulcan AA (vybaveného stejnojmenným 20 mm rotačním kulometem) a nosiče raket MIM-72 Chaparral vyzbrojeného pozemní verzí slavné rakety vzduch-vzduch Sidewinder.
Toto kombinované řešení však mělo řadu závažných nedostatků. Vulkán měl sice rychlé reakční časy a mohl snadno sestřelit helikoptéru, ale jeho operační dosah byl extrémně krátký, asi třetinový proti doletu protitankových raket, kterými disponoval sovětský vrtulník Mi-24 Hind. Kromě toho měl pouze radar krátkého dosahu, protože bylo zbytečné instalovat větší systém u zbraně, která byla efektivní na vzdálenost do 1200 metrů.
Systém Chaparral byl sice schopný zneškodnit helikoptéry na delší vzdálenosti a měl i silný radar, ale příprava tohoto systému trvala mnohem déle. V podstatě déle než se vrtulník mohl vynořit z krytu, vypálit raketu a znovu se ukrýt. Chaparral navíc neměl žádné pancéřování, což z něj činilo bezbranný prostředek při pozemním útoku.

Odpovědí na všechny hrozby měl být nový AA systém na úrovni divize (program byl nazván DIVAD pro divizní leteckou obranu). Bylo zvažováno několik řešení (včetně takových monster, jako je osazení podvozku tanku Patton obrovským rotačním kulometem ráže 30 mm GAU-8 Avenger, běžně používaném na letounu A-10 Thunderbolt II), nejslibnější však byl systém M247 Sergeant York vyvinutý v roce 1978 společností Ford Aerospace. Jednalo se v podstatě o podvozek tanku M48 vyzbrojený dvěma kanóny Bofors 40mm umístěných v nové věži. M247 se nakonec ukázalo jako velmi neštastné řešení - bylo strašně nespolehlivé, nepřesné a špatné při napadání skutečných cílů. Ke konci svého šestiletého vývoje, v roce 1984, byl také velmi zastaralý, protože nové sovětské střely už dávno překonaly dostřel jeho 40 mm kanónů. Navzdory skutečnosti, že tyto problémy se objevily velmi brzy, pokračoval tento projekt až do roku 1985 jednoduše proto, že nebyl dostupný jiný prostředek. Projekt byl zrušen až v srpnu roku 1985 poté, co bylo vyrobeno padesát takových monstrosit a americká armáda zůstala na stejném bodě jako před začátkem vývoje a to s kombinací zastaralých systémů Vulcan a Chaparral.

V roce 1987 se objevil další alternativa v podobě protivzdušného systému ADATS (Air Defense Anti-Tank System) společnosti Oerlikon-Contraves, jehož součástí bylo masivního odpalovací zařízení schopné čelit jak vzdušným, tak pozemním cílům. Systém byl účinný, ale extrémně nákladný a projekt nebyl přijat do služby kvůli rozpočtovým škrtům (malý počet vozidel sloužilo v Kanadě od roku 1989).
Nakonec se americká armáda musela spolehnout na systém protivzdušné obrany krátkého dosahu Avenger (dva bloky řízených raket FIM-92 Stinger instalovaných na podvozku vozidla Humvee), vyráběného od roku 1987 a oficiálně přijatého do služby v roce 1990.

Avenger však byl pouze záplatou na problémy, které postihly americké systémy protivzdušné obrany. Nebyl schopný útočit na pozemní cíle, ani nebyl vyzbrojen jinými zbraněmi pro vlastní ochranu jako jeho varianta umístěná na podvozku vozidel LAV, které používala výhradně americká námořní pěchota.
Ve své snaze nalézt odpovídající řešení na tyto problémy doktor Sharoni v podstatě dosáhl stejného závěru, který se v Rusku zhmotnil ve formě vozidel řady Terminator - víceúčelové vozidlo schopné likvidovat vzdušné i pozemní cíle, a to i včetně těch silně obrněných. A tak vzniklo vozidlo pod označením obrněný pozemní obranný systém (AGDS – Armored Ground Defense System).
Ze závěrů jeho studie by se daly vy specifikovat požadavky na takové vozidlo: velmi dobrá úroveň pancéřování srovnatelná s bitevním tankem M1 Abrams co nejvíce snížit náklady použitím už existujících komponent spolehlivé, se snadnou údržbou zásadní podmínkou byla rychlá reakce systému na hrozbu vozidlo by mělo být osazeno více druhy zbraňových systému, které mu umožní napadání libovolných cílů v různých vzdálenostech vozidlo by mělo být schopno střelby za pohybu zároveň by mělo být natolik pohyblivé, aby udrželo krok s tanky Abrams a BVP Bradley mělo by mít schopnost operovat za každého počasí, ve dne, v noci mělo by být chráněno proti účinkům zbraní hromadného ničení Zbraňové systémy by musely splňovat tyto požadavky, stejně jako být prověřeny v boji a vyvinuty pro budoucí taktické využití vozidla. Role vozidla AGDS bude v doprovodu obrněných a pěchotních jednotek a často bude bojovat v první linii (odtud požadavek na vysoký stupeň ochrany). V takových situacích bude střet s nepřátelskými obrněnými jednotkami nejen možný, ale vysoce pravděpodobný, a proto systém AGDS musel mít prostředky k jejich zničení. Znamenalo to mít ve své výzbroji i PTŘS.

Dalším zohledněným prvkem jsou zkušenosti ve využití protivzdušných systémů v minulých konfliktech. Například během války v Afghanistánu sověti často používali systém Shilka proti bojovníkům z Mujahedeenu s velkými úspěchy. Proud projektilů ráže 23 mm doslova roztrhal všechny bojovníky nacházející se v cílové zóně vozidla. Stejné využití těchto systémů se objevilo o několik let později během jugoslávské občanské války, kdy se využívaly protiletadlové systémy ráže 30 mm na podvozku vozidla Praga se stejnou smrtící účinností. Jinými slovy, dva nebo více autokanonů byly pro tento druh práce naprosto ideální.
Myšlenka osadit věž s protiletadlovou výzbrojí na podvozek tanku(obdobně jako u projektu DIVAD) byla v podstatě správná. Takové vozidlo mělo dostatečnou mobilitu a nabízelo i slušnou úroveň ochrany. A tak se zrodil Abrams AGDS.
Koncept vozidla Abrams AGDS se skládá ze standardní korby tanku Abrams s nově navrženou věží. Čelo vozidla nabízí ochranu posádky na úrovni tanku (úroveň by mohla být dále zvýšena soupravami ERA pro tanky Abrams), přičemž je schopno udržet krok s ostatními americkými formacemi vyzbrojenými tanky Abrams a BVP Bradley. Posádku vozidla tvoří tři muži (velitel, střelec a řidič).
Korba vozidla patří tanku M1A2 Abrams. Na základě spekulací Dr. Sharoniho může dojít ve srovnání se standardním tankem M1A2 Abrams k dalšímu zatížení, a to o 20-25% (jak bylo později prokázáno, když se objevily těžké soupravy přídavného pancéřování). Abrams AGDS ve své základní podobě váží mezi 55 a 60 tunami. Vybranou pohonnou jednotkou by mohla být turbína Honeywell AGT1500, s výkonem 1500 hp, poměrem výkonu a hmotnosti přibližně 25 hp/t, která by umožnila vozidlu dosažení maximální rychlosti kolem 65 km/h.

Tím nejlepším prvkem vozidla je však jeho věž. Její odolnost je zhruba na stejné úrovni jako u protějšku M1A2 Abrams a to díky použití kompozitního pancíře spolu s dalšími prvky ochrany. Mezi ně patří vrhače kouřových granátů a odnímatelné panely. Výzbroj tvoří dva hlavní zbraňové systémy a dálkově ovládané stanice s kulomety, a to:
raketový systém ADATS dva automatické kanóny Bushmaster III ráže 35 mm Oba systémy jsou schopné střelby za jízdy.
Rakety ADATS tvoří hlavní zbraňový systém AGDS. Jsou uloženy ve dvou výsuvných boxech po šesti kusech, skrytých uvnitř, pokud nejsou zapotřebí. Tyto masivní rakety HEAT-FRAG ráže 152 mm váží 51kg (12,5kg patří výbušné složce) a mohou být použity proti pozemních i vzdušných cílům. Mohou proniknout pancéřováním kolem 900mm RHAe, i když tento odhad je poměrně skromný a možná ne úplně přesný, záleží na zdroji. Některé uvádí možnost průniku až 1300 mm. Maximální dostřel systému je 10 km a maximální rychlost rakety je Mach 3+ (přibližně 1027 m/s).
Autokanóny Bushmaster III ráže 35mm se mohou použít k boji na krátkou vzdálenost, a to jak proti letadlům, vrtulníkům, tak proti měkkým cílům(pěchota). Mohou použít explozivní munici nebo APFSDS (a díky systému s dvojím podávání ji i kombinovat nebo střídat). Úsťová rychlost je 1400 m/s při kadenci 250 kusů za minutu na jednu hlaveň (v součtu 500 kusů za minutu pro obě hlavně). Chcete li šetřit municí je dobré střílet krátkými dávkami po dobu 1,5 až 2 sekundy. S kanóny můžeme dosáhnout deprese -15 stupňů a elevace +90 stupňů.
Mezi další přednosti vozidla patří:
pokročilá elektronika, umožňující veliteli sledovat až 10 cílů současně soustava pokročilých senzorů, umožňující odhalit jednotky protivníka na dlouhé vzdálenosti velká část součástek je kompatibilní s těmi, které jsou v tancích Abrams vizuální podobnost s tanky Abrams, což znesnadňuje identifikaci pokud se vozidlo pohybuje s ostatními vozidly Alespoň taková byla úvaha.
AGDS Abrams se ve skutečnosti nikdy nedostal z kreslícího prkna konstruktérů. Namísto vzniku specializovaného víceúčelového vozidla krátkého dosahu, dala armáda nakonec přednost protivzdušné modifikaci vozidla Bradley s označením M6 Linebacker (výroba začala v roce 1997). Vybrali jsme toto vozidlo hlavně kvůli své jedinečné koncepci a realistickému návrhu.
V Armored Warfare bude AGDS Abrams vozidlem deváté úrovně za odměnu, které se objeví s příchodem aktualizace 0.23. Díky masivní baráži raket, bude moci zničit jakýkoliv cíl, na který narazí, zatímco jeho mobilita a pancíř mu pomůže dostat se pryč v jednom kuse, pokud by se věci příliš zvrtly.
Máte zájem ho získat, ale bohužel jste se nedostali k epizodě 1 nebo k epizodě 2 příběhové kampaně? Nebojte se, i vy budete mít šanci vše dohnat v epizodě 3, která dorazí v září 2017 - ale zase tak jednoduché to nebude, splnit všechny podmínky bude opravdovou výzvou pro každého.
Uvidíme se na bojišti!
Zdroj. https://aw.my.com/gb/news/general/introducing-ultimate-storyline-campaign-reward

Vítej mezi námi ;)

Představujeme konečnou odměnu za první sezónu kampaně
Velitelé!
Chceme Vám tímto představit, konečnou podobu odměny za splnění všech podmínek první sezóny příběhové kampaně. Dvě části máme již za sebou, další ještě čekají.
Co nás tedy čeká, pokud všechno splníme? Zajímavý kousek techniky vozidlo Abrams AGDS!
Důležité je, že toto vozidlo je výhradně vytvořené pro kampaň, a proto ho nepůjde koupit, ani získat formou odměnového kódu, získáte ho jen prostřednictvím kampaně.
Ale nyní se pojďme seznámit s vozidlem samotným.

Abrams AGDS je prototyp vozidla, které v červenci 1996 společnými silami navrhli Dr. Asher H. Sharoni (bývalý plukovník v izraelských ozbrojených silách) a Lawrence D. Bacon z kalifornské společnosti nazvané Western Design Howden, který byl malým vojenský dodavatelem pro americké ministerstvo obrany, specializující se na vývoj a výzkum zbrojních systému. Společnost stále existuje, ale v roce 2004 byla přejmenována na Meggitt Western Design, prodána skupině Meggitt PLC a následně sloučena se svými dalšími dceřinými společnostmi.
Hlavním důvodem vzniku tohoto projektu byla nutnost americké armády reagovat na stále lépe technologicky vybavené protivníky. Jednalo se zejména o následující hrozby:
Taktická letadla (útočné letadla, stíhačky v konfiguraci pro pozemní útoky) Helikoptéry Drony Pěchota a lehká vozidla vyzbrojená řízenými střelami Velké objemy BVP, které byly za příznivé ceny dostupné z výzbroje zemí bývalého Sovětského svazu. Americká armáda nebyla příliš schopná čelit těmto hrozbám, alespoň ne v univerzální podobě. Již od šedesátých let používali Američané kombinaci slavného vozidla M163 Vulcan AA (vybaveného stejnojmenným 20 mm rotačním kulometem) a nosiče raket MIM-72 Chaparral vyzbrojeného pozemní verzí slavné rakety vzduch-vzduch Sidewinder.
Toto kombinované řešení však mělo řadu závažných nedostatků. Vulkán měl sice rychlé reakční časy a mohl snadno sestřelit helikoptéru, ale jeho operační dosah byl extrémně krátký, asi třetinový proti doletu protitankových raket, kterými disponoval sovětský vrtulník Mi-24 Hind. Kromě toho měl pouze radar krátkého dosahu, protože bylo zbytečné instalovat větší systém u zbraně, která byla efektivní na vzdálenost do 1200 metrů.
Systém Chaparral byl sice schopný zneškodnit helikoptéry na delší vzdálenosti a měl i silný radar, ale příprava tohoto systému trvala mnohem déle. V podstatě déle než se vrtulník mohl vynořit z krytu, vypálit raketu a znovu se ukrýt. Chaparral navíc neměl žádné pancéřování, což z něj činilo bezbranný prostředek při pozemním útoku.

Odpovědí na všechny hrozby měl být nový AA systém na úrovni divize (program byl nazván DIVAD pro divizní leteckou obranu). Bylo zvažováno několik řešení (včetně takových monster, jako je osazení podvozku tanku Patton obrovským rotačním kulometem ráže 30 mm GAU-8 Avenger, běžně používaném na letounu A-10 Thunderbolt II), nejslibnější však byl systém M247 Sergeant York vyvinutý v roce 1978 společností Ford Aerospace. Jednalo se v podstatě o podvozek tanku M48 vyzbrojený dvěma kanóny Bofors 40mm umístěných v nové věži. M247 se nakonec ukázalo jako velmi neštastné řešení - bylo strašně nespolehlivé, nepřesné a špatné při napadání skutečných cílů. Ke konci svého šestiletého vývoje, v roce 1984, byl také velmi zastaralý, protože nové sovětské střely už dávno překonaly dostřel jeho 40 mm kanónů. Navzdory skutečnosti, že tyto problémy se objevily velmi brzy, pokračoval tento projekt až do roku 1985 jednoduše proto, že nebyl dostupný jiný prostředek. Projekt byl zrušen až v srpnu roku 1985 poté, co bylo vyrobeno padesát takových monstrosit a americká armáda zůstala na stejném bodě jako před začátkem vývoje a to s kombinací zastaralých systémů Vulcan a Chaparral.

V roce 1987 se objevil další alternativa v podobě protivzdušného systému ADATS (Air Defense Anti-Tank System) společnosti Oerlikon-Contraves, jehož součástí bylo masivního odpalovací zařízení schopné čelit jak vzdušným, tak pozemním cílům. Systém byl účinný, ale extrémně nákladný a projekt nebyl přijat do služby kvůli rozpočtovým škrtům (malý počet vozidel sloužilo v Kanadě od roku 1989).
Nakonec se americká armáda musela spolehnout na systém protivzdušné obrany krátkého dosahu Avenger (dva bloky řízených raket FIM-92 Stinger instalovaných na podvozku vozidla Humvee), vyráběného od roku 1987 a oficiálně přijatého do služby v roce 1990.

Avenger však byl pouze záplatou na problémy, které postihly americké systémy protivzdušné obrany. Nebyl schopný útočit na pozemní cíle, ani nebyl vyzbrojen jinými zbraněmi pro vlastní ochranu jako jeho varianta umístěná na podvozku vozidel LAV, které používala výhradně americká námořní pěchota.
Ve své snaze nalézt odpovídající řešení na tyto problémy doktor Sharoni v podstatě dosáhl stejného závěru, který se v Rusku zhmotnil ve formě vozidel řady Terminator - víceúčelové vozidlo schopné likvidovat vzdušné i pozemní cíle, a to i včetně těch silně obrněných. A tak vzniklo vozidlo pod označením obrněný pozemní obranný systém (AGDS – Armored Ground Defense System).
Ze závěrů jeho studie by se daly vy specifikovat požadavky na takové vozidlo: velmi dobrá úroveň pancéřování srovnatelná s bitevním tankem M1 Abrams co nejvíce snížit náklady použitím už existujících komponent spolehlivé, se snadnou údržbou zásadní podmínkou byla rychlá reakce systému na hrozbu vozidlo by mělo být osazeno více druhy zbraňových systému, které mu umožní napadání libovolných cílů v různých vzdálenostech vozidlo by mělo být schopno střelby za pohybu zároveň by mělo být natolik pohyblivé, aby udrželo krok s tanky Abrams a BVP Bradley mělo by mít schopnost operovat za každého počasí, ve dne, v noci mělo by být chráněno proti účinkům zbraní hromadného ničení Zbraňové systémy by musely splňovat tyto požadavky, stejně jako být prověřeny v boji a vyvinuty pro budoucí taktické využití vozidla. Role vozidla AGDS bude v doprovodu obrněných a pěchotních jednotek a často bude bojovat v první linii (odtud požadavek na vysoký stupeň ochrany). V takových situacích bude střet s nepřátelskými obrněnými jednotkami nejen možný, ale vysoce pravděpodobný, a proto systém AGDS musel mít prostředky k jejich zničení. Znamenalo to mít ve své výzbroji i PTŘS.

Dalším zohledněným prvkem jsou zkušenosti ve využití protivzdušných systémů v minulých konfliktech. Například během války v Afghanistánu sověti často používali systém Shilka proti bojovníkům z Mujahedeenu s velkými úspěchy. Proud projektilů ráže 23 mm doslova roztrhal všechny bojovníky nacházející se v cílové zóně vozidla. Stejné využití těchto systémů se objevilo o několik let později během jugoslávské občanské války, kdy se využívaly protiletadlové systémy ráže 30 mm na podvozku vozidla Praga se stejnou smrtící účinností. Jinými slovy, dva nebo více autokanonů byly pro tento druh práce naprosto ideální.
Myšlenka osadit věž s protiletadlovou výzbrojí na podvozek tanku(obdobně jako u projektu DIVAD) byla v podstatě správná. Takové vozidlo mělo dostatečnou mobilitu a nabízelo i slušnou úroveň ochrany. A tak se zrodil Abrams AGDS.
Koncept vozidla Abrams AGDS se skládá ze standardní korby tanku Abrams s nově navrženou věží. Čelo vozidla nabízí ochranu posádky na úrovni tanku (úroveň by mohla být dále zvýšena soupravami ERA pro tanky Abrams), přičemž je schopno udržet krok s ostatními americkými formacemi vyzbrojenými tanky Abrams a BVP Bradley. Posádku vozidla tvoří tři muži (velitel, střelec a řidič).
Korba vozidla patří tanku M1A2 Abrams. Na základě spekulací Dr. Sharoniho může dojít ve srovnání se standardním tankem M1A2 Abrams k dalšímu zatížení, a to o 20-25% (jak bylo později prokázáno, když se objevily těžké soupravy přídavného pancéřování). Abrams AGDS ve své základní podobě váží mezi 55 a 60 tunami. Vybranou pohonnou jednotkou by mohla být turbína Honeywell AGT1500, s výkonem 1500 hp, poměrem výkonu a hmotnosti přibližně 25 hp/t, která by umožnila vozidlu dosažení maximální rychlosti kolem 65 km/h.

Tím nejlepším prvkem vozidla je však jeho věž. Její odolnost je zhruba na stejné úrovni jako u protějšku M1A2 Abrams a to díky použití kompozitního pancíře spolu s dalšími prvky ochrany. Mezi ně patří vrhače kouřových granátů a odnímatelné panely. Výzbroj tvoří dva hlavní zbraňové systémy a dálkově ovládané stanice s kulomety, a to:
raketový systém ADATS dva automatické kanóny Bushmaster III ráže 35 mm Oba systémy jsou schopné střelby za jízdy.
Rakety ADATS tvoří hlavní zbraňový systém AGDS. Jsou uloženy ve dvou výsuvných boxech po šesti kusech, skrytých uvnitř, pokud nejsou zapotřebí. Tyto masivní rakety HEAT-FRAG ráže 152 mm váží 51kg (12,5kg patří výbušné složce) a mohou být použity proti pozemních i vzdušných cílům. Mohou proniknout pancéřováním kolem 900mm RHAe, i když tento odhad je poměrně skromný a možná ne úplně přesný, záleží na zdroji. Některé uvádí možnost průniku až 1300 mm. Maximální dostřel systému je 10 km a maximální rychlost rakety je Mach 3+ (přibližně 1027 m/s).
Autokanóny Bushmaster III ráže 35mm se mohou použít k boji na krátkou vzdálenost, a to jak proti letadlům, vrtulníkům, tak proti měkkým cílům(pěchota). Mohou použít explozivní munici nebo APFSDS (a díky systému s dvojím podávání ji i kombinovat nebo střídat). Úsťová rychlost je 1400 m/s při kadenci 250 kusů za minutu na jednu hlaveň (v součtu 500 kusů za minutu pro obě hlavně). Chcete li šetřit municí je dobré střílet krátkými dávkami po dobu 1,5 až 2 sekundy. S kanóny můžeme dosáhnout deprese -15 stupňů a elevace +90 stupňů.
Mezi další přednosti vozidla patří:
pokročilá elektronika, umožňující veliteli sledovat až 10 cílů současně soustava pokročilých senzorů, umožňující odhalit jednotky protivníka na dlouhé vzdálenosti velká část součástek je kompatibilní s těmi, které jsou v tancích Abrams vizuální podobnost s tanky Abrams, což znesnadňuje identifikaci pokud se vozidlo pohybuje s ostatními vozidly Alespoň taková byla úvaha.
AGDS Abrams se ve skutečnosti nikdy nedostal z kreslícího prkna konstruktérů. Namísto vzniku specializovaného víceúčelového vozidla krátkého dosahu, dala armáda nakonec přednost protivzdušné modifikaci vozidla Bradley s označením M6 Linebacker (výroba začala v roce 1997). Vybrali jsme toto vozidlo hlavně kvůli své jedinečné koncepci a realistickému návrhu.
V Armored Warfare bude AGDS Abrams vozidlem deváté úrovně za odměnu, které se objeví s příchodem aktualizace 0.23. Díky masivní baráži raket, bude moci zničit jakýkoliv cíl, na který narazí, zatímco jeho mobilita a pancíř mu pomůže dostat se pryč v jednom kuse, pokud by se věci příliš zvrtly.
Máte zájem ho získat, ale bohužel jste se nedostali k epizodě 1 nebo k epizodě 2 příběhové kampaně? Nebojte se, i vy budete mít šanci vše dohnat v epizodě 3, která dorazí v září 2017 - ale zase tak jednoduché to nebude, splnit všechny podmínky bude opravdovou výzvou pro každého.
Uvidíme se na bojišti!
Zdroj. https://aw.my.com/gb/news/general/introducing-ultimate-storyline-campaign-reward

Historii T-72M2 WILK nám představí hostující autor Michał Kizeweter, polský zbrojní nadšenec, odborník a poradce vývojového týmu Armored Warfare.
 
Až do počátku 80. let 20. století se polské lidové ozbrojené síly, podobně jako jejich spojenci z vojsk Varšavské smlouvy, jako je východní Německo a Československo, byli omezeni na tank T-55A jako páteř svých ozbrojených sil. Teprve v tomto okamžiku si Sovětský svaz uvědomil, že nastal čas, aby svým spojencům umožnil používat i novější typy. Polsko a Československo se tak zařadilo mezi hlavní dodavatele zbraní Sovětského svazu a pro zbytek zemí Varšavské smlouvy. Sovětský svaz tak prodal do těchto zemí výrobní licenci na stroj T-72 a předal veškerou technologickou dokumentaci s cílem zahájit okamžitou výrobu.
 

 
Je třeba si uvědomit, že distribuce sovětského vybavení určeného pro vývoz se rozdělovala na dvě části: první část byla určena všem "důvěryhodným" zemím vojsk Varšavské smlouvy a druhá pak pro všechny ostatní (především pro přátelské arabské státy).
 
Polsko uvedlo na trh v roce 1981 svojí variantu pod označením T-72M. Tato varianta by se dala zařadit někde mezi původní stroj T-72 Ural a T-72A vyvinutou Sovětským svazem a určenou primárně pro vývoz. O několik let později, v roce 1986, byla výroba tohoto typu nahrazena výrazně vylepšenou variantou T-72M1, která byla vlastně skoro kompletní kopií původního tanku T-72A. Obě varianty byly vyrobeny závodem Bumar-Łabędy Mechanical Works v Gliwice (Zakłady Mechaniczne Bumar-Łabędy).
 
Nicméně, i po započetí výroby, T-72M1 nebyl polským generálním štábem považován za dostatečný prostředek moderního bojiště, zejména s ohledem na zavádění novým moderních bitevních tanků západních mocností. Západo-německý bitevní tank Leopard 2 a americký M1 Abrams byly mnohem obávanější a pokročilejší než dříve známé západní typy, s nimiž se sovětská technika střetla v řadě lokálních konfliktů studené války.
 
Ve druhé polovině osmdesátých let se proto Polsko rozhodlo zahájit program na zvýšení bojových schopností svých obrněných jednotek. Tento program měl v podstatě dvě možnosti:
zaprvé zahájit jednání se Sovětským svazem o získání novější verze tanku T-72 za druhé, vyvinout prostředky pro modernizaci domácí T-72M1 s využitím veškerého technologického pokroku v polském průmyslu Formální zahájení jednání se Sovětským svazem začalo v roce 1988. S největší pravděpodobností by se podařilo získat licenci na kopii varianty vozidla T-72B a T-72S, podobné verzi, která byla prodána do Iránu v roce 1990. Bohužel z mnoha důvodů jednání ztroskotala v letech 1989/90.
 

 
Druhá možnost byla podpořena úspěšnou integrací domácích technologií polského průmyslu v rámci modernizačního programu pro vozidlo T-55A (výsledkem je T-55AM Merida a její varianty). Na základě těchto úspěchů začalo Polsko zkoumat různé možnosti týkající se inovace T-72M1.
 
Oddělení výzkumu a vývoje ministerstva národní obrany (oddělení Rozwoju i Wdrożeń MON) pověřilo společnost OBRUM R & D Center (Ośrodek Badawczo-Rozwojowy Urządzeń Mechanicznych OBRUM), aby zahájila projekt. Projekt získal název "WILK", polský výraz pro vlka. Cílem projektu bylo vyvinout způsob, jak modernizovat stávající vozidla tak, aby samotné práce mohly provádět i menší opravny a údržbářské dílny připojené k příslušným obrněným jednotkám.
 
Hlavní část modernizačního programu se zaměřovala na zvýšení přežítí vozidla, a to pomocí:
zvýšení pohyblivosti zvýšení ochrany vozidla zvýšení schopnosti operovat i v nočních podmínkách Řada organizací spolupracovala na tomto projektu se společností OBRUM, včetně:
vojenského institutu výzbroje v Zielonce (Wojskowy Instytut Techniczny Uzbrojenia) strojíren WOLA ve Varšavě (Zakłady Mechaniczne Wola) centra průmyslové optiky ve Varšavě (Przemysłowe Centrum Optyki) vojenské technické univerzity ve Varšavě (Wojskowa Akademia Techniczna) V roce 1989, když padl komunistický režim a ustoupila možnost smysluplné vojenské spolupráce se zeměmi Varšavské smlouvy, se Polsko ocitlo osamoceno, a tak úsilí o vlastní modernizaci vozidla T-72M1 pomocí domácích technologií získalo ještě větší význam.
 

 
V určitém bodě mezi lety 1987 a 1990 vytvořila společnost OBRUM R & D tři funkční prototypy na základě projektové dokumentaci WILK, využívající tří samostatné platformy:
T-72A T-72M1 T-72M1D(velitelská varianta T-72M1) V roce 1990 byly v průběhu projektu WILK tyto tři prototypy vybaveny prototypem systému řízení palby DRAWA FCS (SKO DRAWA).
 
Následovaly další změny a úpravy původních vozidel, například:
umístění domací soupravy přídavného panceřování ERA ERAWA-1 na čelní plochy vozidla nové boční ocelové plechy varovný systém před ozářením laserem SSC OBRA-1 pasivní optika pro noční vidění druhé generace pro všechny členy posádky prototyp digitalního systému řízení palby DRAWA FCS vyhodnocovací počítač stabilizace děla nespecifikované úprava převodové soustavy nový vznětový motor S-12U s výkonem 850 koní (odvozený z ruského dieselového motoru V-46-6) odpalovač dýmových granátů WPD-1 "Tellur" a WWGD-1 "Erb" V červenci 1991, po úspěšném odzkoušení výše uvedených vozidel, bylo rozhodnuto posunout se dál. Projekt WILK byl uzavřen a byl nahrazen dalším projektem, jehož výsledkem se stalo vozidlo PT-91 TWARDY, které se stalo aspoň prozatím nejmodernějším bitevním tankem polských obrněných sil. Význam vývoje WILK spočívá ve skutečnosti, že pomohl zajistit, že projekt PT-91 nebude začínat úplně od začátku - ve skutečnosti byly plně funkční prototypy PT-91 připraveny za pouhých 9 měsíců od data zahájení prací na projektu.
 
Jeden z prototypů WILK, označený jako T-72M2D WILK (je naší referencí pro T-72M2 WILK, který bude představen v Armored Warfare), je v současné době součástí sbírky Muzea obrněných sil, Land Training Center of Field Crown Sbírka Hetman Stefan Czarniecki v Poznani. V současné době není veřejně přístupný. T-72M2D WILK bude vystaven v roce 2018, jakmile se expozice muzea úspěšně přestěhuje do nového zařízení.
 
V Armored Warfare se prototyp T-72M2 WILK představí ve formě prémiového vozidla.
 
Doufáme, že se Vám bude nové vozidlo líbit a uvidíme se na bojišti!
 
Zdroj. https://aw.my.com/gb/news/general/development-t-72m2-wilk

[B0S] Brotherhood of Steel - Československá divize  
Jsme klan bláznu, co ještě nad EU serverem nezlomily hůl. Co víc dodat?   
Pokud tedy jezdíš sám a pokukuješ po nějakém aktivním CZ/SK batalionu na EU serveru, tak to zkus s námi. Přijímáme hráče všech barev, velikostí, zkušeností, věkových kategorií a hlavně s chutí hrát a zapojovat se do dění v klanu.  
 
Zaměřujeme se hlavně na PVP(ach ty Skirmishe), i když sem tam nějaké GLOPS a PVE také dáme. Předně nám jde o zábavu a když prohrajeme, tak si i kolektivně pobrečíme. Nejsme žádní skilleři, ale banda "normálních" chlapů. Rádi se zlepšujeme a učíme něčemu novému. Na druhou stranu si myslím, že máme dost zkušeností poradit i méně zkušeným hráčům a nováčkům. 
 
To je vše. Není to nic světoborného že? Jak se říká, za zkoušku člověk nic nedá a nikoho násilím nutit nebudeme.
 
Jedinou podmínkou působení v klanu je být na Teamspeaku! Občasné výpadky jsou tolerovány, všechno je o rozumné domluvě. 
 
V případě zájmu o vstup do batalionu, kontaktuj ve hře tyto hráče(nejlépe mezi 19-22h): Ashadak, gorac, cptCarloss, Hogo_Fogo, Doctor1945, Jurasek, martin1359
 
Také nás najdete na komunitním Tsku - ts3.armoredwarfare.cz, kde působíme kvůli snadnější komunikaci s ostaními hráči, při společných akcích atd.