Jump to content
Sign in to follow this  
Aaron Goldstein

Bitevní loď Kongo

Recommended Posts

Bitevní loď Kongo

 

Lodě třídy Kongo zažily celou éru japonského bitevního loďstva, od raketového vzestupu až k úplné zkáze. 

 

image.jpg

 

Po polovičním úspěchu s třídou Kawači dospělo japonské námořnictvo k názoru, že nezbývá nic jiného, než získat nejmodernější západní technologie, ať už se jednalo o pancéřování, děla, řízení palby nebo pohonné turbíny. Také bylo nutné obsadit nově vznikající třídu "bitevní křižník". Padlo rozhodnutí nechat si postavit na západě kvalitní vzorek, který pak budou domácí loděnice kopírovat.

 

Při výběru dodavatele padla přirozeně volba na Velkou Británii a po seznámení se s projektem bitevního křižníku Invincible a po nabídce firmy Armstrong, která již válečné lodě Japonsku dodala, přesunuli Japonci zájem na soukromou firmu Vickers Ltd. v Barrow-in-Furness.

 

O původu projektu se objevují dvě různé verze:

 

1) Loděnice Barrow-in-Furness stavěla pro Royal Navy bitevní křižník Princess Royal (třída Lion) a podle jeho dokumentace předložila Japoncům nejslibnější projekt tehdejšího špičkového konstruktéra sira George Thurstona.

 

2)Loděnice Barrow-in-Furness předložila návrh, který vycházel z tureckého bitevního křižníku Reshadieh, zrekvírovaného britskou admiralitou a zařazeného do Královského námořnictva jako HMS Erin. 

 

Kontrakt na dodání prototypu, jenž obdržel jméno Kongo podle japonské hory (třída bitevních křižníků měla být pojmenovávana po japonských horách), byl podepsán v říjnu 1910 a obsahoval licenci na stavbu dalších tří jednotek v Japonsku s dozorem britských inženýrů a s pomocí britských dodávek výzbroje a strojního vybavení. Japonci doufali (a oprávněně), že tak získají nejmodernější poznatky ze stavby obrněných plavidel s nejtěžšími děly. O jejich ráži pak vypukla velká diskuse. Britské bitevní křižníky nesly děla o ráži 305 mm, a otázkou bylo, zda Kongo má nést děla stejná. V rozhodujícím okamžiku se k japonskému námořnímu atašé v Londýně dostala důvěrná informace o pokusných střelbách Royal Navy. Podle ní stávající dvanáctipalcová (305mm/50) děla měla menší životnost a větší rozptyl než nově zkoušená třináctiapůlpalcová (343mm/45) děla, určená pro nově stavěné britské bitevní lodi. Pod vlivem této překvapující informace se Japonci rozhodli pro ještě větší čtrnáctipalcová! děla (356 mm), přestože byla horkou novinkou, a požádaly loděnici Vickers o jejich výrobu a instalaci na Kongo. Tento bitevní křižník se pak stal první válečnou lodí na světě s těmito děly a nedůvěřiví Britové získali možnost, jak se za cizí peníze naučit tato děla vyrábět. Trup Konga vycházel ze zvětšené konstrukce Lionu, příď ale dostala kliprový tvar a celkově byla štíhlejší. 

 

Kýl Konga byl založen 17.ledna 1911 na skluzu v loděnici Vickers v Barrow ve Velké Británii. V této době byla v loděnici v plném proudu stavba bitevní lodi Princess Royal, druhé lodi třídy Lion, která byla spuštěna na vodu tři měsíce po založení japonské lodi. 18.května 1912 spustili Kongo na vodu a dobu několika měsíců dostavby strávil po boku Princess Royal.

 

Stavba japonské lodi probíhala mnohem rychleji než anglické a již deset měsíců po předání britské lodi Royal Navy, byla 16.srpna 1913 Kongo dostavěna a předána zákazníkovi. Dostavba Konga proběhla bez problémů, více méně díky tomu, že japonští důstojníci se účastnili prací na dostavbě Princess Royal.

Nedlouho po předání japonské straně se Kongo přesunul do Plymouthu, kde se připravil na dlouhou cestu do Japonska. 28.srpna 1913 loď opustila Plymouth a 5.listopadu připlula do Jokosuky,kde znatelně posílila bojovou sílu japonského loďstva.

 

Po svém vstupu do stavu byla loď zařazena do sestavy 1. brigády bitevních křižníků. Nedlouho po zařazení do stavu začala první světová válka v níž se Japonsko připojilo na stranu protivníků Německa. 26.srpna 1914 Kongo vyplul z Jokosuky a zamířil do centrálního Pacifiku k provedení eskortních operací, ale již 12.září se vrátil zpět do přístavu. Tato cesta na nakonec stala největší akcí během celé války a více se již žádných akcí neúčastnil.

 

Během války - předložila britská Admiralita Japonsku návrh na předání všech čtyř lodí třídy Kongo pod britské velení, což se však z různých důvodů neuskutečnilo. 

 

Po Bitvě u Jutska požádala britská Admiralita o přesun lodi Kongo do britských vod k posílení oslabené Grand Fleet, japonské velení však žádost zamítlo. V roce 1916 prošel bitevní křižník běžnou generální opravu.

V letech 1917-18 se loď nacházela v sestavě 3. brigády bitevních lodí. 

 

image.jpg

 

Kongo v letech 1913 - 1937

 

Japonsko mělo po skončení první světové války rozestavěno velké množství lodí. Dokončení většiny z nich zabránilo podepsání Washingtonské konference dne 5.2.1922. Podle ní si Japonsko ponechalo deset nejmodernějších dokončených plavidel (Kongo, Hiei, Haruna, Kirišima, Fuso, Jamaširo, Ise, Hyuga, Nagato, Mucu), stará plavidla využilo dílem k nebojovým účelům ,či je potopilo jako cílové lodě , nebo je čekala spolu s nedokončenými loděmi cesta do šrotu.

 

Vzhledem k nemožnosti stavět nová plavidla se japonské námořnictvo soustředilo na zlepšování parametrů stávajících jednotek. Lodě třídy Kongo, s výjimkou Hiei, prošly kromě řady průběžných drobných úprav dvěma rozsáhlými rekonstrukcemi. 

 

Během první (Haruna od března 1924 do července 1928, Kirishima od května 1927 do dubna 1930, Kongo od prosince 1928 do září 1931) se výrazně zlepšilo pancéřování. Původní 19 mm pancéřovou palubu kryjící pohonná ústrojí a sklady munice posílil 64 až 102 mm silný pancíř. Boční ochrana tvořená 203 mm pásem umístěným nad 152 mm pancéřovým pásem zůstala zachována. Původní 19 mm pancéřovou palubu kryjící pohonná ústrojí a sklady munice posílil 64 mm a 102 mm pancíř. Odvod spalin kryl pancíř o síle 203 mm, ventilaci kotelen 178 mm, strojoven 102 mm až 127 mm, stejně jako výtahy munice. Horizontální pancíř věže hlavní výzbroje zesílil na 152 mm. Ochranu pod čarou ponoru zlepšila, kromě nové protitorpédové obšívky, instalace podélné přepážky o síle 41 mm až 51 mm. Nižší počet nových kotlů umožnil odvod spalin pouze dvěma komíny. Elevace 356 mm děl vzrostla na 43 stupňů, instalace bohatšího vybavení pro řízení palby dala nový vzhled nástavbě. Z výzbroje zmizely čtyři z osmi torpédometů. Kongo neslo oproti ostatním 7x76,2 mm (7xI). Hiei tuto změnu neabsolvovalo, neboť byla v souvislosti se závěry Londýnské konference demilitarizována (říjen 1929 až prosince 1932). V nové podobě (odstranění bočního pancíře) sloužila jako cvičná loď. V letech 1932 až 1933 původní 76,2 mm děla a 7,7 mm kulomety nahradilo 8x127 mm (4xII) a 4x40 mm (2xII), mezi třetí a čtvrtou věží byl umístěn katapult (mimo Hiei).

 

Hlavním cílem druhé rekonstrukce (Haruma 1933 až 1934, Kirishima 1934 až 1936, Kongo 1935 až 1937) bylo zvýšit rychlost na 30 uzlů. Lodě dostaly kotle vytápěné naftou (Kirishima a Kongo 8, Haruna 11) a nové turbíny. Trup se prodloužil na 222 m (Kirishima 222,65 m). Kanóny ráže 40 mm nahradilo 20x25 mm (10xII), (Haruna od prosince 1937), počet 152 mm klesl na 14 a zmizely zbývající torpédomety. Hiei prodělala (1937 až 1940) rozsáhlou modernizace, která ji uvedla na standart jejich sester. Lišila se od nich silou dodatečného pancíře paluby (64 až 114mm), čela věží (nyní 280 mm) a výtahů munice (76 až 140 mm). Vizuálně ji odlišovala nástavba ověřující navrhované upořádání pro nové bitevní lodě třídy Yamato. Navíc nesla 8x13,2 mm kulomety (2xIV). Po vypuknutí dostaly Kongo a Haruna radar 21 Go.

 

V předvečer druhé světové války tak vznikly zcela jiné lodě, překlasifikované z bitevních křižníků na rychle bitevní lodě. Za druhé světové války byla Kongo intenzívně využívána. Zúčastnila se vylodění v Malajsii a Holandské východní Indii, podporovala letadlové lodě při útocích na Cejlon a Darwin, zapojila se do bitev o Midway, Guadalcanal, Santa Cruz, ve Filipínském moři a v zálivu Leyte.

 

image.jpg

 

Kongo v letech 1937 - 1944

 

Kongo byla torpédována při operaci "Se" 21. listopadu 1944 ponorkou USS Sealion. Zánik Konga popsal Oleg Alexejevič Rubanov v knize Linejnije krejsera Japonii: Kongo, Hiei, Haruna, Kirisšima, Neosuščestvlennije projekty v překladu Ladislava Kosoura:

 

21.listopadu 1944 v 0:20 operátor radaru na americké ponorce USS Sealion (SS- 315) spatřil na obrazovce cíle. Obloha byla jasná a moře klidné. Velitel ponorky zahájil pronásledování a do provozu byly uvedeny všechny čtyři diesely. Brzy operátor radaru informoval o čtyřech jednotlivých cílech, pravděpodobně 2 těžké křižníky a 2 bitevní lodě.

 

Ve skutečnosti bylo složení takovéto: ve předu plul Kongo (Američany zaměněný za těžká křižník), poté další dvě bitevní lodě a kolonu uzavíral křižník Jahagi, lodě pluly rychlostí 16 uzlů. V 1:46 operátor informoval o třech lodích ochrany.

 

Ve 2:45 ponorka zpomalila a připravila se útoku. Brzy byly spatřeny nástavby Konga. Přibližně v tuto dobu byla nastavena hloubka ponoru torpéd - 8 stop a několik minut nato bylo vypuštěno šest torpéd z předních torpédometů a ponorka začala manévrovat k vypuštění torpéd ze zadních torpédometů. Ve 3:00 byla vypuštěna další salva tří torpéd. V 03:01 byly identifikovány tři exploze u vedoucí lodě. Signalisté z Jamata spatřili dva výbuchy. V 03:04 byla na ponorce dále fixována jedna exploze na druhé lodi, obětí torpéda se však stal torpédoborec Urakaze, který se potopil s celou posádkou.

 

Stav Konga byl po útoku kritický, zatopeny byly kotelny č. 6 a 8, náklon dosáhl 15° na levobok. USS Sealion pokračovala se sledování lodí. Japonský svaz se rozdělil na dvě části - Nagato, Jamato a Jahagi s jedním torpédoborcem pokračovaly v cestě, s poškozeným Kongem zůstaly dva torpédoborce.

 

Kongu se podařilo zvýšit rychlost na 11 uzlů, Sealion se však chystal k dalšímu útoku. V 05:20 se Kongo zastavil a operátor na americké ponorce hlásil, že obraz lodi se zmenšil. V 05:24 se ozval silný výbuch a obraz zmizel se stínítka radaru - explodovala munice a Kongo zmizel pod hladinou. Na lodi zahynulo 1200 členů posádky spolu s velitelem 3.divize bitevních lodí a kapitánem lodi. Torpédoborce zachránily z bouřlivého moře 237 lidí a převezli je do Kure.

 

Kongo se potopila na souřadnicích 26°09'N, 121°23'E, 60 mil severně od Imlingu (ostrov Formosa). 20.ledna 1945 byl Kongo vyškrtnut ze stavu flotily.

 

Parametry: 

Konstrukční výtlak 27.500 tun (Kongo, Hiei), 27.613 tun (Kirishima, Haruna), 

Délka na konstrukční vodorysce 211,9 m, 

Délka přese vše 214,6 m, 

Šířka 28 m, 

Ponor 8,4 m, 

Maximální množství paliva 4.200 tun uhlí plus 1.000 tun mazutu, 

Dosah 8.000 Nm při 10 uzlech, 

Posádka 1221 příslušníků mužstva a důstojníků. 

 

Pancéřování:

Příčné pancéřové hráze o síle 203, 152, 127, 152, 229 mm, 

Boční pancíř 76-203 mm, 

Citadela 152 mm, 

Pancéřová paluba 51 mm, 

Podvodní ochrana prostřednictvím uhelných bunkrů, 

Žádná protitorpédová stěna, 

Barbety 254 mm, 

Věže 229 mm, 

Kasematy 152 mm, 

Velitelská věž 254 mm, 

Celková hmotnost pancéřování 6.502 tun. 

 

Výzbroj:

Výzbroj tvořilo poprvé na světě 8 děl o ráži 356 mm s délkou hlavně 45 kalibrů ve dvou dvouhlavňových věžích na přídi a dvou na zádi, přičemž mezi záďovými byla nezvyklá mezera. 

Hmotnost jedné hlavně činila 95 tun, celé dvouhlavňové věže 864 tun a granátu pak 675 kg. 

Věže lodí Kongo a Hiei měly hranatý tvar, kdežto věže Haruny a Kirishimy byly oblé. 

Střední či sekundární baterii tvořilo 16 152mm děl, počet a typ menších děl se pak při přestavbách pronikavě měnil, stejně jako vybavení průzkumnými plovákovými letouny a katapulty 

 

Pohon:

Čtyři šrouby poháněly parní turbíny Parsons (Brown-Curtiss u Haruny), které odebíraly páru ze 36 kotlů Yarrow vytápěných uhlím s přídavným spalováním mazutu. Výkon 64.000 ks umožňoval rychlost 27,5 uzlu. Hmotnost tohoto strojního vybavení činila 4750 tun, avšak během přestaveb klesala.

 

zdroj:


internet

Share this post


Link to post
Share on other sites
Sign in to follow this  

×
×
  • Create New...