Jump to content

AW - Deník vývojářů: role jednotlivých tříd - samohybná děla


Ashadak

Recommended Posts

Minulé díly našich vývojářských deníků:

Velitelé!

 

Ve hře máme pět tříd vozidel a skupina samohybných děl je tou nejmenší. Následkem balancování 2.0 ještě navíc ztratila na svém dřívějším významu – to ale neznamená, že by nebyla důležitá, jako ty ostatní skupiny.

 

Jak naznačuje samotný název, jedná se o samohybná děla (dále jen "SPG"), houfnice instalované na pásovém nebo kolovém podvozku.

 

Ze všech tříd v Armored Warfare mají samohybná děla ve své nejzákladnější formě nejhlubší kořeny v naší historii. Myšlenka umístit zbraň na podvozek opatřeným motorem je stejně stará jako auta sama. První pokusy o stavbu takových prostředků(většinou se skládají z civilních nákladních automobilů s nahrubo namontovaným dělem)můžeme objevit ještě před první světovou válkou. Byla to však až během Velké války, kdy bylo možné, tyto prostředky vidět v akci na bojišti. Stále však dominovala děla tažená koňmi. Přesto však vojenští stratégové viděli v tomto prostředku velký potenciál.

 

nadym_loading_finalsmall.jpg

 

V meziválečném období došlo k omezenému vývoji samohybných děl, ale byla to až druhá světová válka, která nám ukázala důležitost samohybných děl jako prostředku palebné podpory vysoce mobilní armády. Jinými slovy - taktika se od doby Velké války změnila – místo statických a zákopových bojů, Wehrmacht postupoval přes Evropu tempem, s kterým nikdo nepočítal.

 

To samozřejmě přineslo mnoho úkolů pro dělostřelecké jednotky na obou stranách – celé téma by popsalo několik knih. My si to ale musíme shrnout: moderní vysoce mobilní pěchota potřebovala vysoce pohyblivý prostředek přesné palebné podpory - to znamenalo vytvořit takové dělostřelectvo, které by dokázalo s těmito jednotkami udržet krok (jinými slovy, pásový nebo kolový podvozek s vlastním pohonem), nesmíme ale zapomenout na ochranu. Přesná palebná podpora znamenala přiblížení se k prvním liniím, což znamenalo, že vozidlo by mohlo být vystaveno nepřátelské palbě.

 

V mnoha případech se taková vozidla využívala i pro přímou dělostřeleckou podporu – namísto nepřímé střelby obloukem a zasažením shora. To vyžadovalo, aby vozidlo mělo nějakou pancéřovou ochranu proti obrněným jednotkám. Už neplatilo, že dělostřelectvo bude jen vzadu v bezpečí týla, ale bylo téměř jisté že se střetne s protivníkem v přímém boji.

 

Dva největší zastánci tohoto konceptu byli Němci a později i Sověti. Němci měli tento druh samohybného obrněného dělostřelectva již od počátku války ve formě vozidel řady Sturmgeschütz. StuG III, který lze považovat za nejlepší německé obrněné vozidlo války, pokud jde o poměr cena-výkon, byl v podstatě modifikovaný střední tank (Panzer III) vybavený kasematem ve kterém bylo umístěno dělo ráže 75 mm (nejdříve s krátkou hlavní, která se později natahovala) s omezeným odměrem. Dělo bylo schopné i velkého stupně elevace, v důsledku toho bylo vozidlo schopné jak přímé, tak nepřímé střelby na cíl.

 

Ve srovnání se standardním tankem tato konfigurace umožňovala StuGu vozit větší zbraň než u věžové konstrukce a fungovat jak samohybné dělo, tak stíhač tanků. Omezený odměr byl velkou nevýhodou, ale nemusel to být tak velký problém, když se vozidlo správně nasazovalo - a to buď k odstřelování nepřítele pomocí vynikajícího děla, nebo z dálky díky skvělým parametrům elevace. Tento styl boje však vyžadoval poměrně silné čelní pancéřování, boky byly jen slabě chráněné, takže hmotnost byla na rozumné úrovni a vozidlo bylo docela pohyblivé.

 

Jiné německé samohybné dělostřelecké prostředky, jako například Wespe, byly osazeny věží pro rychlejší zaměřování cíle a bez nutnosti pohybu korbou nebo, třeba takový Hummel, nesl opravdu silné dělo. Tento přístup se velmi osvědčil a výrazně ovlivňoval vývoj samohybného dělostřelectva po mnoho desetiletí až do současnosti.

 

screenshot0036_7.jpg

 

Sovětským protějškem řady StuGs byla sovětská vozidla SU (Samokhodnaya Ustanovka). Sověti šli stejnou cestou, ačkoli existovaly rozdíly. Obecně řečeno, sovětská samohybná děla byla lépe obrněná a těžká. Vrcholem za druhé světové války byla taková vozidla jako SU-152 a ISU-152(taková monstra jako německý Sturmtiger, existovala jen v omezeném počtu a neměla skoro žádný dopad na válku). Jejich silný pancíř a masivní dělo ráže 152 mm jim získaly přezdívku Zveroboy ("zabiják"), protože byly schopné udělat krátký proces i s těžkými tanky Tiger.

 

Američané vzali vstup do této kategorie vozidel velmi vážně, ale jejich přístup byl trochu jiný. Pěchota měla podporovat dělostřelectvo, nikoliv naopak. Americká samohybná děla byla vhodnější pro nepřímé palebnou podporu a byla mnohem zranitelnější. Typickým příkladem byl Priest M7, který měl nejen slabé pancéřování, ale také otevřenou korbu. U Američanů to zase takový problém nebyl, protože se tato vozidla dostala do přímého boje jen zřídka. Pozdější americké typy velké ráže neměly žádnou ochranu a trvalo by to asi dalších deset let, než by tuto nevýhodu odstranili. Co se týče Britů, tak ti začínali poněkud bizarními konstrukcemi(mezi které patřily i tanky vypalující kouřové granáty), které byly postupně nahrazovány samohybnými děli různého stupně kvality a skončily s něčím srovnatelným s americkým vybavením, pouze americká děla ráže 105 mm byla nahrazený britskými 25pdr děly.

 

Po válce, na rozdíl od jiných tříd, nebyla role samohybných děl na bojišti nikdy zpochybňována. Velké země akceptovali fakt, že věk taženého dělostřelectva byl jednou provždy pryč. Budoucnost byla v prostředcích na poměrně lehkém podvozku s otočnou věží a dvě ráže děl – malá a velká. Od tohoto konceptu se později upustilo a došlo ke sjednocení ráží.

 

Pro Američany byla malá ráže zastoupená děly 105 mm, zatímco velká ráže byla 155 mm – po válce ve Vietnamu, bylo rozhodnuto, že ráže 105 mm je příliš slabá a to je také důvod proč všechny další dělostřelecké prostředky mají děla ráže 155 mm. Americká samohybná děla jsou reprezentovány hlavně systémy:

  • M108 (105mm)
  • M109 (155mm)
  • M109A6 Paladin (155mm)

Rusové si prošli zhruba stejnou cestu se systémy Gvozdika(122 mm) a Akatsiya(152 mm) až k modernímu samohybnému dělu ráže 152mm Koalitsiya. Co se týče Německa, Británie a Francie, velká část jejich raného vybavení (zejména francouzského) pochází z amerických skladů. Jsou tu ale i domácí projekty(například německá Panzerhaubitze 2000), které jsou parametry srovnatelné, vysoce přesné a používají stejnou ráži 155 mm NATO.

 

Vývoj samohybných děl pokračuje i dnes. Je ironií, že v současných lokálních konfliktech stále dochází k nasazovaní tažených děl, ačkoli velké armády zemí světa budou nepochybně používat samohybné dělostřelecké prostředky i nadále.

 

Zařazení a úloha na bojišti v Armored Warfare

 

V Armored Warfare jsou samohybná děla jedinou třídou, která je omezena režimem. Mohou být použity pouze v režimu PvE a mají tyto vlastnosti:

  • Jsou schopny nepřímé palby
  • Disponují největší ráží ve hře(152 mm a 155 mm na vysokých úrovních)
  • Jsou nejméně chráněnými vozidly
  • Nejsou příliš pohyblivá

Schopnost nepřímé palby na cíl je pro tuto třídu jedinečná. Stisknutím klávesy Shift se operátor SPG přepne na "satelitní" režijní pohled, který může použít pro zacílení nepřátel prakticky kdekoli na mapě - protože děla SPG střílí pod velmi vysokým úhlem, projektily jsou schopny letět přes mnoho překážek a dopadat na nepřátelská vozidla shora. Ačkoli to může znít jako velká výhoda oproti jakékoliv jiné třídě, i SPG mají řadu omezení.

 

screenshot2571_0.jpg

 

Jedním takovým je přesnou. SPG poškozují cíle v mnoha případech pouze tlakovou vlnou a střepinami granátů, které explodují v blízkosti cíle("splash damage"). Většina dělostřeleckých systémů střílí explosivní munici. I špičkově pancéřované stroje jsou velmi zranitelné svrchu, což znamená, že přímý zásah dokonce i HE projektilem je naprosto zničující. Dosáhnout takového zásahu se však ne vždy zadaří. Dalším faktorem je doba letu projektilu – HE granáty jsou poměrně pomalé a tím je velmi obtížné zasáhnout rychle se pohybující cíl - je třeba se zaměřit na stojící nebo pomalé cíle, jako jsou bitevní tanky.

 

Střelba po balistické křivce má také svoje hranice - některé vysoké překážky, jako jsou skály nebo budovy, není možné přestřelit, takže samohybná děla se velmi obtížně používají ve městech a zastavěných oblastech.

 

A v neposlední řadě jsou SPG velmi zranitelná v přímém boji - jsou pomalá a mají velmi slabé pancéřování, takže přímý kontakt s protivníkem se rovná sebevraždě. Abyste tedy přežili musíte si udržovat vzdálenost od ohniska boje a protivníka odstřelovat z velké dálky.

 

V současné době máme ve hře jen jednu linii vozidel SPG, která je směsicí vozidel všech zemí. Všechny typy jsou svým způsobem unikátní, stejně si je ale můžeme obecně rozdělit na dva typy:

  • SPG schopná rychlé střelby
  • SPG s velkou přesností

U první skupiny, jak už název napovídá je možné střílet rychle, ale s malou přesností. Tato SPG mají většinou zásobníky a jsou schopny střelby v rychlém sledu po kterém následuje delší časový interval pro doplnění zásobníku. Do této kategorie patří:

  • 2S3 Akatsiya
  • Panzerhaubitze 2000
  • PLZ-05 (pokud zvolíte správně dělo)

Druhá skupina SPG na druhé straně střílí v delších časových intervalech a jsou obecně přesnější než jejich protějšky. Do této kategorie patří:

  • M108
  • 2S1 Gvozdika
  • M109
  • Palmaria
  • M109A6 Paladin
  • Centauro 155

Poslední typ je jedinečný i mezi SPG, protože je postaven na kolovém podvozku. Je tedy velmi rychlý, ale i tak velmi zranitelný.

 

screenshot0067_5.jpg

 

SPG v Armored Warfare jsou vhodné pro hráče, kteří dávají přednost pohodové hře prostřednictvím PvE režimu. Lov AI-řízených protivníků může být mnohem zábavnější než frustrace na bojištích PvP režimu. Na vyšších úrovních obtížnosti může být dosažení dobrých výsledků s SPG tou pravou výzvou, ale pokud dáváte přednost strávit 5-7 minut tím, že podpoříte své kamarády a příležitostně zastavíte obzvlášť nepříjemnou nepřátelskou vlnu, pak je tato třída vozidel pro Vás to pravé.

 

Kdyby bylo po mém, rád bych slavil jejich návrat i do ostatních režimů. Nebylo to špatné. Doufám, že se vám článek líbil a třeba na bojišti ahoj.

Link to comment
Share on other sites

Rád bych, aby se zase vrátily do PvP, sice mě deptalo jak dokázaly dorazit, když člověk bojoval s pár HP o přežití a s malou nadějí na vítězství, ale tolik krásných strojů v garáži na které se snáší prach. A ta poslední, čínská, to je pastva pro oči....Zkoušel jsem Arty ve WoTku po rebalancu a taky to není tak špatný, jen to není ono. Mělo to své kouzlo, kliknutím vymazat protivníka z mapy. :laugh: A to ještě mají odstranit britskou hvězdu smrti...kam ten herní svět spěje. Co si budeme povídat i AW má jeden takový průser...jeho podoba se jmenuje T-15. Během necelých 2s rozebrat plný tank na součástky? To je síla. 

Link to comment
Share on other sites

před 17 minutami, Terminal napsal:

ale ked sedíš v T15 ty , tak je to nádhera   :D  , stalo sa mi že som vybehol proti T 15 v nedbalkách ale väčšinou sa pracem preč.

Prosím tě, většího Nooba s T-15 než jsem já bys těžko pohledal. Moc jí nejezdím. Jsou jiní experti, třeba Jarda, Aorus nebo Horor, kterých se musíš bát. :laugh: 

Link to comment
Share on other sites

Join the conversation

You can post now and register later. If you have an account, sign in now to post with your account.

Guest
Reply to this topic...

×   Pasted as rich text.   Restore formatting

  Only 75 emoji are allowed.

×   Your link has been automatically embedded.   Display as a link instead

×   Your previous content has been restored.   Clear editor

×   You cannot paste images directly. Upload or insert images from URL.

Loading...
×
×
  • Create New...