Jump to content

Change Mode

T-54 První plnohodnotný sovětský MBT


Recommended Posts

T-54

T54a.jpg


TTD T-54A (SSSR)
Typ: hlavní bojový tank (MBT)
Osádka: 4
Bojová hmotnost: 36 000 kg

Rozměry:
délka s kanónem vpředu: 9,00 m
délka korby: 6,45 m
šířka: 3.27 m
celková výška: 2,40 m

Zbraňový systém:
jeden kanón D 10-T6 ráže 100 mm s drážkovaným vývrtem hlavně o délce L/54 a se zásobou 34 nábojů,
jeden spřažený kulomet SGMT ráže 7,62 mm se zásobou 3 500 kusů střeliva
jeden protlletadlový kulomet DŠKM ráže 12,7 mm se zásobou 500 kusů střeliva
věž má elektrohydraulický pohon
hlavní kanón je stabilizován v náměru (od -4° do +17°), ale není stabilizován v odměru a je vybaven jednoduchým systémem řízení palby
tank může vyvíjet dýmovou clonu vstřikem paliva do výfukového systému

Pancéřováni:
odlévaná a svařovaná ocel o proměnné tloušťce od 20 do 210 mm

Pohon:
dieselový motor V-2-54 o výkonu 425 kW (570 koňských sil) se zásobou 530 litrů paliva s možností přidání vnějších nádrží o objemu 300 litrů a odhazovacích nádrží o objemu 400 litrů

Výkonnost:
rychlost na silnici 50 km/h
jízdní dosah po silnici 500 km s vnitřními nádržemi a 600 km s palivem z vnějších nádrží
brodění 1,4 m bez přípravy a 4,546 m s nasávacím komínem
stoupání 58 %
kolmá překážka 0,8 m
zákop 2,7 m
světlost 0,425 m



Vývoj

Tank_T_54_in_Verkhnyaya_Pyshma.jpg


Ke konci roku 1944 byly tankovým konstruktérům dány k dispozici tři typy kanónů ráže 100 mm, které měly zajistit zvýšení bojové účinnosti jejich vozidel. Byly to kanon D-10T, v praxi u ž použitý a osvědčený u samohybného děla SU-100, a prototyp kanonu ZIS-100 a LB- 1 (iniciály šéfa NKVD Lavrentije Beriji). Tank se 100 mm kanonem nesl zpočátku označení T-44B. Projektovat se začal v závodě č. 183 v Nižním Tagilu v říjnu 1944. Práce na projektu skonči ly v prosinci 1944 a již v únoru 1945 byl připraven prototyp. Zkoušky v březnu a dubnu dopadly natolik úspěšně, že bylo rozhodnuto přijmout tank pod označením T-54 do výzbroje Rudé armády.

Korba a podvozek byly takřka stejné jako u T-44 , byly pouze zesíleny některé přední pancíře korby, horní na 120 mm a dolní na 90 mm. Dále byl pozměněn průlez řidiče a pozorovací průzor. U věže s kanonem D-10TK došlo ke zvětšení průměru základny na 1 800 mm. Čelní pancíř věže měl tloušťku až 180 mm, boční 90 až 150 mm a horní 30 mm. Kromě kanonu byl tank vyzbrojen dvěma kulomety SGMT ráže 7,62 mm. Byl použit nový dieselový motor V-54 o výkonu 387,7 kW (520 koní) a zvýšen obsah palivových nádrží na 530 l uvnitř a 165 l vně vozidla. Vnější nádrže byly spojeny s palivovým potrubím. Došlo rovněž k rozšíření gumových bandáží na pojezdových kolech. Hmotnost stroje se zvýšila na 35,5 tun, což snížilo maximální rychlost na 43,5 km/h. Dojezd se ovšem zvýšil na 360 km.
Zdárný průběh zkoušek přispěl k tomu, že ještě před zahájení m výroby bylo rozhodnuto tank zmodernizovat. Jeho věže byly namontovány současně na dva sériové T-44. Jeden byl vyzbrojen kanonem D-10T, druhý kanonem LB- 1. Další prototyp T-54 byl postaven v červenci 1945 a teprve on dostal tovární označení Objekt 137. Stroj byl osazen zcela novou věží s kanonem LB- 1 a spřaženým kulometem SGMT ráže 7,62 mm. Čelní pancíř věže měl tloušťku 200 mm a boční 125 až 160 mm. Dále byl tank vyzbrojen dvěma kulomety SGMT se zásobou 500 nábojů pro každý, které byly umístěny v krytech na blatnících a obsluhovány řidičem. Kromě toho byl na věži namontován protiletadlový kulomet DŠK ráže 12,7 mm. Objem vnitřních palivových nádrží byl zvýšen na 545 l a vnějších na 180 I. Umožnilo to zachovat dosavadní vzdálenost, kterou byl tank schopen ujet, i když jeho hmotnost stoupla na 39,5 tun. Zkoušky byly prováděny od července do listopadu 1945. Přestože bylo nutno napravit mnoho nedotažených věcí a změny zaznamenat do dokumentace, dostal stroj doporučení k sériové výrobě a 29. června 1946 byl zaveden do výzbroje armády. Přípravy k zahájení výroby se rozběhly rovnou ve třech podnicích.
Počáteční práce ovšem probíhaly velice pomalu, takže v roce 1946 byly vyrobeny pouze tři kusy, v následujícím roce pak jen 22 tanků. Mezi tím probíhaly další konstrukční zkoušky vozidla a bylo provedeno dalších 1 490 úprav. Díky tomu však dostala sovětská armád a stroj, který kvalitativně značně převyšoval konstrukce z doby války a teoreticky byl i lepší než tanky nedávných spojenců. Vždyť i zkoušky v bojových podmínkách probíhaly bez problémů

První sériové tanky označené jako T-54-1 byly vyzbrojeny kanony D-10T. Pancíř na bocích korby měl tloušťku 80 mm, nahoře 30 mm a vespod 20 mm. Výsledně měl T-54 silnější pancéřování než proslulý Tiger. V roce 1948 bylo v závodě č. 183 vyrobeno 285 kusů tanků této verze a navíc byla zahájena výroba v závodě č. 75. Bohužel vyšlo najevo, že stroje ze sériové produkce nebyly vyráběny tak pečlivě, proto u nich docházelo k častým závadám. Z toho důvodu byla výroba pozastavena a vypracována byla nová, vylepšená verze T-54-2. Došlo u ní k určitým změnám, byla použita nová věž a kulomet v korbě namísto dvou na blatnících. Byly vylepšeny převody a pás rozšířen na 580 mm. Výroba této verze byla zahájena v závodě č. 183 v roce 1950 a do konce roku bylo jen v této továrně vyrobeno 423 tanků. V následujícím roce opustilo výrobní linky více než 800 dalších.

V roce 1951 vznikla nová modifikace tanku, označená jako T-54-3. Opět byla změněna věž, ze které byly odstraněny boční průzory. Tato verze byla vyráběna od roku 1952 do konce roku 1954, v licenci rovněž v Polsku. Na jejím základě byla v nevelkém počtu stavěna velitelská verze T-54K s přídavnou radiostanicí, navigačním zařízením a nabíjecím soustrojím. Na počátku padesátých let došlo v závodě č. 183 k zásadním personálním změnám. Hlavní konstruktér Morozov odešel, jeho nástupcem se stal A. V. Kolesnikov a toho následně v březnu 1953 vystřídal L. N. Karcev.

 

T-54A

T_54_A_in_Prague.jpg


Prvním rozhodnutím nového šéfkonstruktéra bylo zavedení svislého stabilizátoru STP-1 a kanonu D- 10T. Zbraň dostala označení D-10TG a modernizovaný tank T-54A (tovární označení Objekt 137G). Zvnějšku se od předchozích verzí lišil instalací ejektoru pro odvod spalin na konci hlavně kanonu. Tank byl přijat do výzbroje armády v roce 1954 a sériově byl vyráběn pouze v letech 1955-1956. V nevelkém počtu byl a vyráběna velitelská verze T-54AK s přídavnou radiostanicí R - 112 (sériové tanky měly radiostanici R- 113), navigačním systémem TNA-2 a nabíjecím soustrojím AB- 1-P/ 30. V licenci se vyráběl v Polsku (v letech 1956-1964 se vyrobil o přibližně 3 000 T-54A a T-54AM), V Československu (1957-1966) bylo vyrobeno 2 325 vozidel základního provedení a 125 velitelských vozidel T-54AK. Od roku 1961 začala pod označením Type 59 vyrábět kopie tohoto tanku také Čína, kde do roku 1987 vzniklo přibližně 6 000 exemplářů. Později byly vyráběny pokročilejší verze Type 69 a Type 80. Tanky T-54 se montovaly též v Pákistánu.

V říjnu 1953 byl do tanku T-54A instalován hladce vrtaný kanon D-54T ráže 100 mm a motor V-54-6 o výkonu 426,7 k W (580 koní). Vozidlo dostalo označení T-54M nebo-li Objekt 139, ale sériová výroba této verze nebyla zahájena .

V roce 1955 vznikla verze nazvaná Objekt 137G2, s vojenským označením T-54B. Od verze předchozí se lišila především kanonem D-10T2S s dvouplášťovým stabilizátorem STP-2 Cyklon. Velitelský tank T-54BK měl stejné vybavení jako T-54AK. Verze T-54B byla vyráběna do dubna 1959 ve třech závodech: č. 75, č. 174 a č. 183. V polovině sedmdesátých let minulého století bylo šest tanků modernizováno na standard T-54M, takže byly podobné T-55. Na základní konstrukci T-54 by l postaven také tank s plamenometem OT-54, technické vozidlo MTP-3, vyprošťovací tahač BTS-2, samohybný jeřáb SPK – 12G a mobilní most MTY- 12. Podvozek tohoto tanku by l použit rovněž pro samohybné dělo ZSU-57-2 . Počet vyrobených T-54 se odhaduje na 17 000-17 500 kusů.
 

Konstrukce

T54.gif

Korba tanku T-54 je vyrobena ze svařovaného pancíře o tloušťce od 20 do 99 mm. Boky jsou svislé, ale příď tanku je značně skloněná (spodní plát na 55° a horní plát na 58°). Místo pro řidiče je v příďovém úseku na levé straně. Zde je také pevně lafetovaný kulomet ráže 7,62 mm, který obsluhuje řidič. Vedle řidiče (na pravé straně příďového úseku) jsou místo příďového výkyvného kulometu a střelce, jak tomu bylo u dřívějších tanků, umístěny podvozkové akumulátory, zásobník na munici pro kanón a menší palivová nádrž. Na zádi korby je motorový úsek s dieselovým motorem V-54 o výkonu 388 kW (520 koňských sil) a s převodovkou, které pohánějí pásy přes zadní ozubené rozety. Pojezdové ústrojí má ověřené a osvědčené zavěšení pomocí torzních tyčí s pěti pojezdovými koly na každé straně korby. Nejsou zde žádné nosné vratné kladky a ozubené vodicí kolo je vpředu. Takto všeobecně uspořádaná koncepce tanku ponechává pro bojový úsek střed vozidla. Elegantně vytvarovaná věž měla u prvních modelů pouze ruční pohon. Je vyrobena z jediného odlitého kusu s navařovaným dvoudílným stropem. Místo věžové klece je zde otáčivá podlaha. Vnitřní prostor poskytuje pro velitele, střelce a nabíječe, kteří v něm jsou spolu s kanónem D 10-T ráže 100 mm, poněkud stísněnější podmínky.

Kanón s vysokou úsťovou rychlostí byl původně vyvíjen pro námořnictvo. Má hmotnost 1 948 kg celkovou délku 5,608 m. Kanón má hlaveň o délce L/54 a střílí různé druhy střel včetně protipancéřové střely AP o hmotnosti 15,69 kg úsťovou rychlostí 1 000 m/s za účelem proniknutí 150mm pancířem s nulovým sklonem na vzdálenost 1 000 m a protipancéřovou střelu APC o hmotnosti 16 kg úsťovou rychlostí 1 000 m/s k prostřelení 185mm pancíře s nulovým sklonem na vzdálenost 1 000 m. Tyto původní protipancéřové střely byly doplněny střelami trhavými (HE) a tříštivotrhavými (FRAG-HE) a později i dalšími typy pokročilejších protipancéřových střel. Jednalo se jednak o kumulativní střelu se šípovou stabilizací (HEAT-FS) o hmotnosti 12,36 kg, která opouštěla hlaveň úsťovou rychlostí 900 m/s a probíjela 380mm pancíř při kolmém dopadu na libovolnou vzdálenost. Dále se jednalo o podkaliberní střelu s vysokou úsťovou rychlostí (HVAPDS), která měla v okamžiku opuštění hlavně rychlost1 415 m/s a probíjela 200mm nebo i tlustší pancíř při kolmém dopadu na vzdálenost 1 000 m.

Kanón D 10-T je dosud velice užitečnou zbraní, i když je nyní u tanku T-54 omezován pro svůj jednoduchý systém řízení palby, který spoléhá jen na optické zamíření velitelem a střelcem. To vyhovovalo v době zavádění tanku T-54 do výzbroje, ale později se to stále více stávalo omezujícím prvkem prodlužování doby jeho používání. Dalšími hlavními omezujícími prvky tanku T-54, kterým jeho osádka musela čelit, byly malá zásoba munice pro kanón (34 nábojů), použití vnějších (a tak vysoce zranitelných) palivových nádrží k prodloužení jinak sotva dostatečného jízdního dosahu a velmi malý elevační úhel hlavního kanón. Horní limit elevačního úhlu dosahoval + 17°, což je dostatečné, avšak spodní limit -4° neumožňuje využívat tank T-54 v taktické poloze se zakrytou korbou, což klade velký důraz na dobrou balistickou ochranu poskytovanou tvarem tanku.

Prodlužování doby výroby a ponechání tanku T-54 ve výzbroji jednotek mělo nevyhnutelně za následek různé úpravy a modifikace, mezi něž patřilo i zabudování protiatomové ochrany, která se doplňovala i do dříve vyrobených tanků. První tanky T-54 nemohou být opatřovány dýchacím komínem pro hluboké brodění. Jejich věž má dvě věžičky a širokou přírubu kanónu. Později vyráběné kusy první výrobní série už mají standardní věž bez zadního vyboulení a nad pravým poklopem kulomet ráže 12,7 mm. Většina později vyrobených tanků měla infračervené zařízení pro jízdu v noci. Takto vybavené stroje byly přeznačeny na tank T-54M. První modely, které se objevily v polovině padesátých let s označením T-54A, už měly modernizovaný tankový kanón D 10-T6 s ejektorem, stabilizací ve svislé rovině a motorický pohon v náměru. Po doplnění infračerveného zařízení pro jízdu v noci byl tank přeznačen na T-54 AM. V roce 1957 Sověti zavedli model T- 54B. Byl to první sériově vyráběný model s infrapřístroji jako standardem. Dostal i kanón D 10- T2S se dvěma stabilizovanými osami. Další model, který je označován buď jako T-54C, nebo T-54X, je identický s modelem T-54B až na to, že věžička nabíječe je nahrazena rovným vpřed otevíraným poklopem.
 

Výroba tanku T-54 v Československu

the_museum_of_military.jpg


Výroba tanků byla již od počátku 50. let soustředěna do ZJVS (Závody J. V. Stalina) v Martině, později nazývaných Turčianské strojárny a od roku 1965 v rámci reorganizace průmyslu povýšených na trust neboli výrobně hospodářskou jednotku (VHJ) Závody ťažkého strojárstva (ZTS) Martin.

V prosinci 1954, bylo při konzultacích v Moskvě rozhodnuto o poskytnutí licence na nový střední tank T-54. Celý následující rok však probíhaly pouze porady na různých úrovních s cílem zabezpečit výrobu ve výši alespoň 1425 vozidel do konce roku 1959, což by pokrylo mírovou potřebu tankových a mechanizovaných divizí. V Praze v září 1955 vzniklo za tím účelem Vývojové a dokumentační středisko ZJVS Martin, dotované konstruktéry ze ZVIL (Závody V. I. Lenina) Plzeň a ČKD Sokolovo, které mělo zabezpečit zpracování dokumentace. Program výroby T -54 dostal krycí označení DESA.
První partie technické dokumentace T-54 dorazily teprve v lednu 1956, přičemž rozhodnutím z července bylo určeno vyrábět zdokonalenou verzi T-54A s hydraulickým stabilizátorem kanonu ve vodorovné rovině Horizont. To se samozřejmě odrazilo na zpoždění dodávek výrobních podkladů, takže po četných urgencích byla technická a výrobní dokumentace na verzi T-54A kompletní až v dubnu 1957. ZJVS Martin protestovaly proti požadavkům vojáků na stovky tanků ročně (v r.1959 - 500 kusů a od r. 1960 ji ž 600), neboť T-54A byl dvojnásobně náročnější na pracovní čas i finance než T-34/85. Jejich požadavky na posun náběhu výroby o dva roky však nebyly vyslyšeny. Neméně hlasitě se ozývali i subdodavatelé, celkem 72 závodů, z nich ž některé neměly s tankovou výrobou dosud žádné zkušenosti. Do programu se nově svými dodávkami mazacího a palivového systému motoru a též výfuku zapojilo i Polsko, které rovněž rozjíždělo výrobu T-54 a v budoucnosti si mělo s Československem natrvalo při tankové výrobě vypomáhat.

Rok 1956 tak proběhl ve víru četných porad, pracovních cest do SSSR a Polska, jakož i zvláštních zasedání nejvyšších stranických a vládních orgánů, neboť program výroby T-54A se považoval za prioritní úkol zbrojního průmyslu. I přes četná usnesení a pumpování peněz, materiálu i pracovníků do programu DESA se však nepodařilo stejně jako v případě T-34/85 plánů výroby dosáhnout. Ta se v roce 1957 sice v Martině rozjela, ale smontováno bylo pouze 10 vozidel z dílů dovezených ze SSSR, dalších 15 stejného původu pak opustilo závod v prvním čtvrtletí roku 1958. Po nich následovala desetikusová ověřovací série pro dlouhodobé zkoušky, již kompletně vyrobená v Martině, a do konce roku se podařilo dokončit dalších 63 tanků, které si mohly rozdělit první jednotky pro výcvik.
Na konci roku 1956 velení ČSLA projednalo výhledový plán vybavení tanky a samohybnými děly do roku 1965 a poněkud slevilo z plánované výroby tanku T-54A, která měla původně činit k tomuto datu 6972 kusů. Tanky T-34/85 rozhodlo ponechat ve výzbroji tankosamohybných pluků všech 12 divizí - tedy 1080 kusů, a jelikož tehdejší zásoba činila více než 1700 těchto tanků, bylo možné do konce roku 1965 vyřadit 320 T-34/85 pocházejících z ruských dodávek 1945-1950, zbytek se pak mohl využít k přestavbě na VT (vyprošťovací tanky) a pro mobilizační zálohu. Celková výroba T-54A tak měla dodat 5892 kusů, z toho 1060 do konce roku 1965, což by přineslo úsporu jedné miliardy korun. Všemi těmito úvahami však pořádně zamíchala přestavba armády na sklonku roku 1958.Vvýroba T-54A se poté realizovala v méně než polovičním rozsahu a skončila v roce 1964.
 

tabulka.png

Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/T-55
internet

Link to post
Share on other sites

Aaron: mno...

 

Prvně věta popisující výkony munice je dosti krkolomná.

 

"Kanón má hlaveň o délce L/54 a střílí různé druhy střel včetně protipancéřové střely AP o hmotnosti 15,69 kg úsťovou rychlostí 1 000 m/s za účelem proniknutí 150mm pancířem s nulovým sklonem na vzdálenost 1 000 m a protipancéřovou střelu APC o hmotnosti 16 kg úsťovou rychlostí 1 000 m/s k prostřelení 185mm pancíře s nulovým sklonem na vzdálenost 1 000 m."

 

Dále část popisující typy munice:

 

"Tyto původní protipancéřové střely byly doplněny střelami trhavými (HE) a tříštivotrhavými (FRAG-HE) a později i dalšími typy pokročilejších protipancéřových střel. Jednalo se jednak o kumulativní střelu se šípovou stabilizací (HEAT-FS) o hmotnosti 12,36 kg, která opouštěla hlaveň úsťovou rychlostí 900 m/s a probíjela 380mm pancíř při kolmém dopadu na libovolnou vzdálenost. Dále se jednalo o podkaliberní střelu s vysokou úsťovou rychlostí (HVAPDS), která měla v okamžiku opuštění hlavně rychlost1 415 m/s a probíjela 200mm nebo i tlustší pancíř při kolmém dopadu na vzdálenost 1 000 m."

 

HE, FRAG-HE, HVAPDS a daší zkratky pochází z anglojazyčného názvosloví a jejich použití u sovětského tanku je trochu divné. Místo nich by bylo mnohem vhodnější použít oficiální označení munice, kupříkladu tebou zmiňovaný HVAPDS má kód 3BM6 (pozdější varianty 3BM8) a HEAT zase 3UBK4 nebo 3UBK9 podle verze.

Link to post
Share on other sites

Aaron: mno...

 

HE, FRAG-HE, HVAPDS a daší zkratky pochází z anglojazyčného názvosloví a jejich pouití u sovětského tanku je trochu divné. Místo nich by bylo mnohem vhodnější použít oficiální označení munice, kupříkladu tebou zmiňovaný HVAPDS má kód 3BM6 (pozdější varianty 3BM8) a HEAT zase 3UBK4 nebo 3UBK9 podle verze.

 

Anglojazyčné názvosloví jsem použil z toho důvodu, že je zaužívané a samovysvětlující.... Takže zatímco při přečtení HEAT okamžitě vím, co si představit, tak při přečtení 3UBK9 mi to neřekne nic... Tedy použití anglojazyčného názvosloví munice přijde mnohem vhodnější... 

Link to post
Share on other sites

Abych byl upřímný, tak v kontextu jak je článek koncipovaný (tedy stručná a obecná geneze a konstrukce), považuji originální značení munice za informaci nadbytečnou... Pokud je někdo takový fajnšmekr, že ho zajímá i originální značení munice, tak mu článek nepodá stejně veškeré údaje a bude hledat dál a jinde, a tedy si tuto informaci dohledá... A ten, komu článek bude jako základní penzum informací postačovat, pro toho je originální značení munice informací nevyužitelnou...  :dntknw:

Link to post
Share on other sites

Ale vždyt ty už tam máš název napsaný - píšeš "střelami trhavými a tříštivotrhavými" - to je pak nějaký HE a a FRAG-HE (němělo by navíc být HE-FRAG?!?) úplně zbytečný, to spíš je lepší právě uvést ten kód náboje.

 

Koneckonců, kdo z laiků si pod HVAPDS představí High Velocity Armor Piercing Discarding Sabot? Zatímco "podkaliberní střela s vysokou úsťovou rychlostí" je celkem srozumitelné a to že má oddělitelnou vodící část už je poddružné.

Link to post
Share on other sites

Ty anglojazyčné zkratky je odkaz ke zkratkám, které hráči znají a mají je zaužívané....  A opravdu nevidím jeden jediný důvod, k čemu jim bude originální značení, jehož kód zapomenou ještě dříve, než ten článek zavřou... Takže co se týče originálního značení, tak za mě konečné a rozhodné NE...

 

Pokud ti tam ty originální kódy chybí, tak ti nic nebrání napsat samostatný článek o munici k jednotlivým strojům a tam se i s originálním značením dosyta vyřádit....

Link to post
Share on other sites

Join the conversation

You can post now and register later. If you have an account, sign in now to post with your account.

Guest
Reply to this topic...

×   Pasted as rich text.   Restore formatting

  Only 75 emoji are allowed.

×   Your link has been automatically embedded.   Display as a link instead

×   Your previous content has been restored.   Clear editor

×   You cannot paste images directly. Upload or insert images from URL.

Loading...
×
×
  • Create New...