Jump to content
Sign in to follow this  
Aaron Goldstein

Bitevní loď USS Arkansas

Recommended Posts

Bitevní loď USS Arkansas

 

image.jpg

 

3. března 1909 schválil kongres USA stavbu dalších dvou dreadnoughtů. Jednalo se o projekt třídy Wyoming. 9. února 1910 byl v v loděnicích Cramp shipyard ve Filadelfii v Pennsylvánii položen kýl lodi BB-32, která byla pojmenována USS Wyoming. 25. ledna 1910 byl v loděnici New York Ship Building Company v Camdenu ve státě New Jersey položen kýl lodi BB-33 a loď byla pojmenována USS Arkansas.

 
USS Arkansas byl spuštěn na vodu 14. ledna 1911 a 17. září 1912 byla loď převzata do služby.
 
image.jpg
 
USS Arkansas ve stavbě
 
Konstrukčně se jednalo o navázání na předchozí třídu Florida. Došlo ovšem k navýšení o jednu dělovou věž. Loď tak byla vyzbrojena 12 děly ráže 305 mm (12"/50 cal.)uložených v šesti dvouhlavňových věžích. Dvě věže byly situovány stupňovitě na přídi a dvě dvojice věží stupňovitě na zádi.
 
image.jpg
 
USS Arkansas v roce 1912
 
První přestavbu prodělal Arkansas v roce 1919. Sekundární výzbroj byla snížena na 16 127 mm kasematových děl (5"/51 cal) a byly přidána dvě protiletadlová děla ráže 76 mm (3"/50 cal.). 
 
Další přestavba proběhla v roce 1926. Loď byla opatřena protitorpédovými výdutěmi. 12 uhelných kotlů Babcock and Wilcox bylo nahrazeno čtyřmi naftovými kotly White - Forster. Loď si zachovala stejný výkon a mohl být odstraněn zadní komín. Stejně tak byl odstraněn mřížový stožár a na jeho místo bylo nainstalováno pomocné stanoviště řízení palby. Část sekundárních baterií byla přesunuta z kasemat do nástavby. Protiletadlová baterie byla posílena na osm hlavní a byly odstraněny torpédomety. Na věž č. 3 byl nainstalován katapult a loď disponovala třemi hydroplány.
 
image.jpg
 
USS Arkansas po přestavbě v roce 1930
 
V roce 1942 přidáno šest děl ráže 127 mm (5"/38 cal.) dvojího užití (protiletecká i proti hladinovým cílům) a byly odebrány všechny původní kasematové 127 mm (5"/51 cal.).  Počet 76 mm.  protiletadlových děl (3"/50 cal.) byl zvýšen na deset. Navíc bylo přidáno 36 40mm protiletadlových kanónů Bofors v devíti čtyřhlavňových uspořádání. Dále bylo přidáno  20 Oerlikonů ráže 20 mm lafetovaných po jedné hlavni.
 
Krátce po svém uvedení do služby hostil USS Arkansas na své palubě amerického prezidenta Williama Howarda Tafta, který se na této lodi vydal 14 října 1912 na inspekci dokončovaného Panamského průplavu. Po ukončení této plavby byl USS Arkansas přidělen k Atlantickému loďstvu, se kterým prodělal několik cičení. Navštívil několik přístavů. 
 
Počátkem roku 1914 se USS Arkansas účastnil americké okupace Veracruz. Nesl na své palubě čtyři jednotky námořní pěchoty v síle 17 důstojníků a 313 vojáků. Tyto jednotky se účastnily pouličních bojů. Ve Veracruz zůstal Arkansas až do září. poté se vrátil zpět do států a ve svyzku Atlantické flotily opět prodělal řadu cvičení.
 
Po vstupu USA do války byl USS Arkansas ve svazku 7. divize bitevních lodí ve Virginii a zabezpečoval hlídkování u východního pobřeží. V červenci 1918 byl vyslán do Británie vystřídat USS DElaware, který tam působil v rámci 6. bitevní eskadry britské Grand Fleet.
 
11. listopadu 1918 bylo uzavřeno příměří s Německem. Dle podmínek tohoto příměří měla být většina německé Širomořské flotily internována ve Scapa Flow. Na tuto internaci dohlížela kombinovaná flotila 370 britských, amerických a francouzských lodí včetně USS Arkansas. Po splnění tohoto úkolu dělal USS Arkansas doprovod zaoceánskému parníku George Washington, na kterém cestoval do Evropy prezident Wilson.
 
Po skončení války plnil úkoly v Atlantiku i Pacifiku. V srpnu 1921 se stal USS Arkansas vlajkovou lodí bitevní eskadry Atlantické flotily. Prodělal turné po Evropě.
 
30 července 1925 se zastavil v Santa Barbaře, aby pomohl obyvatelům po přestálém zemětřesení. Posádky z bitevní lodi USS Arkansas, torpédoborce USS McCawley a hlídkového člunu PE-34 poslali na břeh část posádky na pomoc místní policii. USS Arkansas sloužil také jako provizorní rozhlasová stanice městského rozhlasu.
 
Po návratu z plavby prodělal ve Philadelphia Navy Yard mohutnou přestavbu. Po jejím dokončení v listopadu 1926 se připojil zpět k Atlantickému loďstvu. V roce 1935 absolvoval další velké turné po evropských přístavech.
 
Na počátku WWII prováděl USS Arkansas hlídkování v Atlantiku. Po vstupu USA do války se stal USS Arkansas vlajkovou lodí Task Force 38. Doprovázel konvoje do Skotska, severní Afriky. 
 
image.jpg
 
USS Arkansas v roce 1945
 
18. dubna 1944 se přesunul do Irska jako podpora připravované Operace Overlord. Byl zařazen společně s USS Texas a pěti torpédoborci do II. skupiny. 6. června 1944 v 05:52 vzdálen 3700 metrů od pobřeží Normandie zahájil dělostřelecké bombardování německých pozic kolem pláže Omaha. Jako dělostřelecká podpora zde sloužil do 13. června. Poté byl přesunut na podporu pozemních sil v Grandcamp-les-Bains. 25. června ostřeloval Cherbourg v rámci podpory amerického útoku na tento přístav. 15. srpna obdobným způsobem odstřeloval pobřeží jižní Francie v rámci podpory operace Dragoon. Poté se vrátil zpět do států.
 
Počátkem roku 1945 byl přidělen k Task Force 54 a 16. února v 06:00 zahájil palbu na pláže Iwodžimy. Ostřelování trvalo až do 19. února, ale i po jeho skončení zůstal USS Arkansas na místě pro případnou dělostřeleckou podporu. V březnu zajišťoval TF-54 dělostřeleckou podporu na Okinawě a v květnu na Guamu. Poté se přesunul na Filipíny a zde setrval až do konce války.
 
image.jpg
 
USS Arkansas po jaderném testu "Able" 1. července 1946
 
20 května 1946 vyplul z Havaje na svou poslední cestu k atolu Bikini. Zde byl ukotven jako testovací subjekt pro jaderné zkoušky. První jaderný test – Able, byl odpálen 1. července 1946. Puma byla shozena z bombardéru a vybuchla ve vzduchu. Tento výbuch USS Arkansas ještě přežil. Osudným se mu stal mnohem ničivější podhladinový výbuch, ke kterému došlo 25. července 1946 při testu Baker. USS Arkansas byl vzdálen od epicentra pouhých 250 metrů. Loď se po výbuchu převrátila a okamžitě potopila. Loď leží v hloubce asi 55 metrů převrácená na mořském dně 29. července byl USS Arkansas oficiálně vyřazen ze služby a 15. srpna byl vyškrtnut ze seznamu plavidel.
 
Parametry: 
Standardní výtlak 26 000 tun, maximální 30 610 tun, 
Délka na konstrukční vodorysce 171,3 m, 
Šířka 32,3 m, 
Ponor 9,1 m,
Dosah 8000 námořních mil při 10 uzlech, 
Posádka 1063 příslušníků mužstva a důstojníků. 
 
Pancéřování:
boky - střed 279 mm
dělové věže - čelo 305 mm
velitelská věž 292 mm
 
Výzbroj:
Hlavní výzbroj tvořilo 12 děl ráže 305 mm (12"/50 cal.), umístěných v šesti dvojhlavňových věžích. 
 
Sekundární výzbroj původně tvořilo 21 kasematových děl ráže 127 mm (5"/51 cal.) určených k boji s hladinovými plavidly. V roce 1919 byl jejich počet snížen na 16. Dále bylo v roce 1942 přidáno šest děl ráže 127 mm (5"/38 cal.) dvojího užití (protiletecká i proti hladinovým cílům) a byly odebrány všechny původní kasematové 127 mm (5"/51 cal.). Protiletadlová výzbroj byla postupně navyšována.
 
Na lodi byly původně instalovány dva podhladinové torpédomety ráže 533 mm. V roce 1926 byly torpédomety odstraněny.
 
Pohon:
Čtyři šrouby poháněly parní turbíny Parsons, které odebíraly páru z původně 12 uhelných Babcock and Wilcox. V roce 1926 byly vyměněny za čtyři naftové kotle White - Forster. Výkon  28 000 ks umožňoval rychlost 20,5 uzlů.
 
Zdroj:
internet 
 

Share this post


Link to post
Share on other sites
Sign in to follow this  

×
×
  • Create New...