Stingray

snad mě to členové odpustí...
ano pravda není to stejné, ale chtěl bych mít ty vaše problémy okolo wotka stejně jako zvedák... Mě to nejde a jsem tak závislej, že se to snažím přebít celé měsíce(viz denní hlášení)

Heh :D
 

Naštěstí mám to štěstí, že jsem ve skupině vyvolených, kterým je jedno, jestli hrajou šachy, fotbal, člověče, nebo tanky. Obvykle jsem vždy mezi nejlepšími a vyhrávám. Svým způsobem je to nespravedlivý, ale na druhou stranu, když přemejšlim, co neumim, tak je to vaření a domácí práce - kde se vztekám podobně, jako Kanár u tanků (přidělat kliku je horor na několik perných hodin). Daleko rychleji pochopím, proč prohraju v tancích dvě bitvy za sebou, což se mi nestalo od 1972, kdy jsem byl hluboce dojat vojenským převratem v Ghaně, kdy byl svržen premiér, než abych pochopil, jak mám přidělat obraz na stěnu, aby nebyl nakřivo, nebo abych neulomil vrták na dřevo, při vrtání do zdi (stalo se mi nedávno). Jelikož by se švec měl držet svého kopyta, volám si raději často hodinového manžela a hraju hry, počítačové, deskové, nebo míčové.
Zrovna včera se mi zase dařilo, sice to nebylo tak jednoduchý jako v četě a pokles byl znát, ale 15z22 je lehký nadprůměr toho, co mě jako výsledek uspokojí. A jako nadplán jsem dokonce vyhrál čtyři rallye ze čtyř.

no jo lidé přicházejí a odcházejí a já o tom pravdivě informuji. Někdo je nespokojen s přílišnou pohodou a někdy je nespokojen velitel

Přidejte se zavčasu,je nás stále méně :)

Škoda, že toho příbuzenstava nemáš víc, mohl by sis založit svoje vlákno.

Rozhodl jsem se, že se cestou z práce stavím za matkou na zahrádce :
 

 

 Návštěva u maminky na zahradě
dojedu k zahrádce, odemykám branku
(matka má utkvělou představu, že ji tam někdo přepadne, okrade a znásilní, tak se zamyká.
Ale aby nemusela každé návštěvě chodit odemykat, tak má klíč od branky v zámku),
a ozve se z lehátka od chaty milé uvítání:  „Kdo to sem leze???“
Volám. „To su já, mami!!!“

a z lehátka se ozve:  „Tož než dojdeš sem, napumpuj mě vodu!!!“
Napumpuju ručně dva kubíkové balony na nožičkách, a su zpocený jak  prase...
Hlásím:  „Hotovo!!!“ a z lehátka se ozve:
„Tož napumpuj aj bečku a studňovicu!!!“

volám“ „Ve studni už néni voda!!!“
„Leda h o v n o, pumpuj!!! Eště sem neslyšela srk!!!!“
Tož sem napumpoval, a jdu pozdravit matinku.

Ta je na lehátku a říká: „Dáš si štamprlu?“
já na to: „Mami, nedám, je horko a su zpocený!!!“

„A cos ku+va dělal, že sa potíš???“
„Napumpoval tři kubíky vody!!!“
„Tož, aby sas přestal potit, mosíš si dal štamprlu!!“
Tak zmožen tímto argumentem řikám:
„Tož nalej!“ A ona: „Běž natahnůt do sklepa, umyj štamprle a podej ně to!!“
tak natahnu, naleju, cvakneme si.
A matka se ptá: „A co chceš??“
já: „No chtěl sem tě vidět, napumpovat ti vodu a dat si štaprlu!!!“
„A chceš erteple??“
„Nechcu, mami, na víkend jedu pryč, až v pondělí bych si dojel... „
„A CHCEŠ ERTEPLE????“
„… nechcu mami... „
„ A CHCEŠ ERTEPLE?!?!?!?!?!?!?!“
„…tak jo, mami, trošku si jich veznu!“
Matka se zvedá, podává mi motyku, kýbl,
a násadou hrobjí jak maršálskou holí ukazuje:
„…. tamten důlek, ten důlek, ku*va ten né, tam je naťovisko eště zelené.... „
Jak mě chytá nerv, řikám: „A nechceš si to nakopat sama????“
„Né, mám nové nechty, zitra idu pařit se starcama!!!!  (má sraz spolužáků, 70 roků) a doufám, ku*va, že negdo bude tancovat,
né jak minule, kdy sem mosela poprosit o tanec kuchařa!!!!“
No tak sem nakopal kýbl erteplí, a matka: „A hrášek chceš???

„…..jasně, toho bych si vzal!!!“
„Nasrat, už je zavařený, měls dojít dřív!!!“

„… a pivo by sis dal???“
„…. ne!!!!“
„…..ale já ano, tak mě pro něho zajdi do sklepa!!!“
Tak jsem donesl ze sklepa PETku Zlatopramenu, vypili sme to.
A matka : „Dopils, doneseš, a vezni celý balík!!
„….tak mě na to dej peníze!!!“
„JÁ, UBOHÁ DŮCHODKYNĚ?????“
Polkl jsem hořkou slinu...
a matka
„Chceš cukety?“ ………. „jasně, morčata to pokřůpů!!!“

„Já ti dám morčata, cuketovů buchtu upečeš a cuketové zelí uděláš! „
To už sem enom přikyvoval...
A naráz máti : „Poslůchej, za tři týdny by otec slavil narozeniny. Nechceš dojít aj s tů tvojů kamošků, že bych kačeny upékla,
zeliska nadělala, bramborové šiše navařila???“
„Jasně mami, dojdeme!!!“
„To su ráda, už ty kačeny sů v mražáku od loňska, že to negdo konečně zežere.... „

sem polkl nasucho a matka: „Nedáme si pohárek vína???
„Nemám chuť, mami!!!“
„Sa ťa, ku*va, neptám, esli máš chuť!!!! Nalej!!!!“
Odjíždím, a řikám: „Nejak máš tu branku nahlů...“
„No šak to čeká na tebe, abys to spravil!!!!“


Fakt , návštěva u maminky na zahradě dodá člověku elán, optimismu  a chuť do  života!

Tak jestli je toto finální výpočet WN8 pro Ru 251, tak je to statpadder jako prase...
 

Pro mnoho dívek je první sex jako první jízda na kole. Zezadu je pevně drží jejich otec.
 
"Nejobtížnější je točit film s dětmi nebo zvířaty." Robert Rosenberg
 
Ženy vstávají se zíváním, muži s erekcí... to nebude náhoda!
 
Když jednoho dne syn přijel domů z kolejí a oznámil nám, že je gay, dost mě to překvapilo. Jako malej přece anální sex nesnášel.
 
Vypadá to, že podle Bible zabil Bůh celkem 2 476 636 lidí, zatímco Satan pouze 10. Někdo by měl asi křesťanům říct, že kopou za blbej tým.
 
Povídají si dvě holčičky ve školce:
"Zuzanko,máš naopak kalhotky!"
"Myslíš květinkami dozadu?"
"Ne,posraným ven"
 
Balicí hláška, která nikdy nezklame: Prosímvás, necítíte z tohoto kapesníku chloroform?
 
Moje nová holka účinkuje v amatérským pornu. Jsem docela zvědavej co mi na to řekne. Až to zjistí.
 
Nejlepší způsob jak zjistit, jestli žena opravdu spí, je zeptat se: Už spíš, ty tlustá svině?
 
Kdyby tady byla taková panenka... Udělal bych z ní svíčkovou.
 
Recept na volské oči:: Na rozpálený olej položte varlata a oči vám už vylezou samy.
 
Jak je poloha na mrazíka? Zavřete manželku v zimě na balkoně a jebete na ni.
 
Byl jsem se v noci vychcat. Teda řeknu vám, lžička v dřezu je horší než protivítr!
 
Kolik uděláte ráno kliků? Já asi 50 ..a to jen u snídaně.. Živě, iDnes, Gmail, Google+, Facebook...
 
Uživatelé LSD jeho pravidelným užíváním hubnou.. No ještě aby ne, je celkem těžký dostat se do ledničky, když jí hlídá drak!
 
Jaký je rozdíl mezi družicí a družičkou? Do družice se vejde celej pes, ale do družičky jen ocas.
 
A Bůh řekl Noemu: Udělej zálohu, jdu formátovat.
 
Jaký je rozdíl mezi erotikou a perverzností? Při erotice používáte peříčko, při perverznostech celé kuře.
 
O sex mi nejde. Já vždy hledám u žen vnitřní krásu.. Jakmile jsem uvnitř - krása!
 
Začal jsem cvičit svoje koťátko... Zatim reaguje na povely: "Spi!", "Žer!", "Rozbij něco!" a "Doškrab mě do krve ty ********* zvíře!"
 
Víte, co má společného Zeman a Kennedy? . . . . No.. zatím nic.
 
Ten velký namalovaný kříž na přebalu bible je vlastně docela velkej spoiler.
 
Rady z časáků na to, jak balit holky jsou k ničemu. Obvykle píšou "Buďte přirození". Minule jsem budil přirození tak moc až odešla..
 
Sedí takhle Tolkien na obláčku, kouká dolů a povídá: "Ty jo, to je hustý, jak mi to žerou!" Jde kolem Ježíš a říká: "Mně to povídej.."
 
Zjistil jsem, že koukat na porno v HD a v MHD je sakra rozdíl!
 
Anketní dotazník v sovětských novinách: 1. otázka: Jaká je vaše nejoblíbenější historická postava? 2. otázka: A proč právě Lenin?
 
Co se knězi nejvíc líbí na ministrantovi? Jeho kadidlo..
 
"Hele, můj manžel se vrací domů a nese kytici, to zase budu muset roztáhnout nohy.." "A to nemáte doma vázu?"
 
"Pepíčku? Proč jsi nakreslil tatínkovi zelené vlasy?" "Protože nemám plešatou pastelku."
 
Víte co je nejlepší na nekrofilii? Nemusíte nosit kytky... většinou tam už jsou.
 
Včera se o mě dvě ženy praly! Jedna křičela: "Jen si ho seber a táhni!" A druhá: "A co bych s ním asi tak dělala?"
 
Stěžuje si neurolog gynekologovi: "U nás je to na nervy, a jak u vás?"
 
To nejlepší na vtipech o mrtvých dětech je to, že nikdy nezestárnou..
 
Než začnete fňukat nad ubohými zotročovanými čínskými dětmi, uvědomte si, že měly nový iPAD v ruce o hodně dřív než vy.
 
Včera jsem přišel o svoje panictví... a o práci v márnici taky.
 
Víte proč církev neuznává kondomy? Protože se zachytávají ministrantům za rovnátka.
 
Víte, kdy se má žena požádat o ruku? Když už pusou nemůže.
 
"Včera mi vyšel článek." "Ty jsi novinář?" "Ne, mám tasemnici.."
 
v_a_g_i_n_a  je jako počasí, když je vlhko, je na čase jít dovnitř.
 
8letou-nejdříve položíte do postele a pak jí povídáte pohádku.18tileté-nejdříve povídáte pohádku a pak ji položíte do postele.

Jelikož člověk je tvor neustále s něčím nespokojený a po vyšším
výkonu čehokoliv toužící, je vždy jen otázkou času, kdy se najde
fanoušek, který se čemukoliv podívá pod kapotu a laděním získá vyšší
výkon.
Této činnosti se říká přetaktování, nebo také ovrklokin. (všimněte si
mé skvělé anglické výslovnosti). Komunita ovrklokerů vznikla původně
okolo fanoušků počítačů, kteří se snažili dostat ze svých miláčků co
nejvíce a tak různými nastaveními nutí pracovat procesor či paměti
rychleji, než připouští výrobce. Být počítačový ovrkloker není nic
složitého, stačí jen trefit náhodně správné hodnoty v nastavení
základní desky vyšší než váš kamarád z druhého vchodu, ale stále ještě
pod hranici, při které týrané součástky shoří. Kdo přestřelí, není
ovrkloker, ale lama -a musí napsat ježíškovi o nový počítač.
Problémem je, když je někdo třeba tak chudý jako já, (dělat redaktora
Aktovky-X není úplně nejlépe placená práce) nemá peníze na počítač,
ale přes to by rád něco ovrkloknul.
Jako vždy, když je člověk génius, nevadí, že je socka - nebudeme
přetaktovávat počítač, který nemáme, ale přetaktujeme něco, co doma
máme. Třeba vysavač. Ten má doma každý.
Stát se slavným přetaktovávačem vysavačů ale není úplně jednoduchý,
za prvý je tam nastavená laťka dost vysoko (viděl jsem na to
přetaktování dokonce reklamu v televizi, ženská měla tak
přeboostrovanej lux, že přes podlahu dokázala vytáhnout chlapa z
nižšího patra z gauče až ke stropu a tam s ním smýkat - fakt, taky
nekecám...). Možná si řeknete, že reklama přehání, já souhlasím... ale
znám i jeden případ od nás z ulice: tím geniálním ovrklokerem vysavače
je totiž můj kámoš Lojza
Macháček, tomu ovrklokin pomohl vyřešit krizi v maželství.
Lojzova manželka Magda, po několikaletém vztahu náhle začala
odmlouvat, flákat domácí práce, uklízela málokdy a jedinou její náplní
bylo telefonování si s kamarádkami. A krátce nato, si stejně jako
spousta jiných manželek, které se doma nudí a neví co roupama dělat,
(poněvadž jim chybí tvrdá ruka a silný řetěz), pořídila bišonka. To je
takovej ten malej pejsek, kterej vypadá (a chová se) jako dlouhosrstá,
mentálně retardovaná myš po předávkování efedrinem. Jenže bišonek, na
rozdíl od hlodavců, kteří se snaží být co nejméně hluční a nápadní,
neustále skákal po bytě a na všechno ňafal. Což Lojzu, kdykoliv přišel
zmožen po dlouhé pracovní směně z továrny domů, řádně vytáčelo.
Párkrát se snažil nepozorovaně bišonka odkopnout někam mezi květináče
s úmyslem mu ukázat, kdo tady velí, bohužel ne dost rychle, takže vždy
skončil s prokousanými ponožkami, ponížením z neúspěchu v boji s něčím
tak malým a navíc se tryskomyší ňafání od té chvíle kdykoliv se ocitl
doma... zmnohonásobilo.
Dalším nápadem byla logicky mikrovlnka. Jenže..., Lojzova averze k
bišonkovi byla v rodině i mimo více než jen tušená, takže pozadí
zamýšlené nešťastné náhody by bylo patrně ihned jasné. Navíc, Magda
byla schopná si na žal okamžitě pořídit bišonky nejméně dva, což
rozhodně nebylo jeho cílem.
Patrně nejvíc ho vytáčelo, když jeho paní s oblibou předváděla
kamarádkám, co dělá bišonek ve chvíli, když se pustí vysavač.
Vytočené zvíře poskakovalo vztekle jak v berserkovém záchvatu před
ústím hučící hadice a ze všech sil na ní štěkalo.
A tehdy se mu v hlavě zrodil nápad s přetaktováním. Co, to nebylo jen
přetaktování, to byl přímo tunning. A Lojza na to šel vědecky. Nejprve
si v OpenOffice.org sešitu navrhl převodní tabulku, kam dosadil
hodnoty: váha psa, sací výkon a průměrná vzdálenost od ústí hadice -
manželka, která měla vysávání v ruce, intuitivně věděla, jak daleko
musí vysavač od neupevněných předmětů být, aniž by je proud vzduchu
stáhnul... a cílem bylo tuto hranici s velkou rezervou překonat.
Výpočtem mu vyšlo, že musí odmotat polovinu závitů z transformátoru a
přepnout nastavení vstupního napětí z 220V na 120V, čímž dosáhne
efektu krátkodobé, leč kýžené turbovývěvy.
Pak si Lojza vzpomněl na článek v Blesku, kde psali, jak nějaký
kocour přežil celý prací program v automatické pračce, včetně žídmání.
Dostal strach. Pár vteřin, než přetavená pojistka motor vypne patrně
nebude stačit.
Ale... naštestí měli ten den k večeři bramborový salát. Tedy, štěstí
nespočívalo v salátu, ale v tom, že Lojza -anžto si chtěl večer
vrznout - a jak poradily Magdě kamarádky: měl by si to zasloužit -
musel při vaření pomáhat a za úkol dostal velmi ponižující práci,
totiž protlačovat vařené brambory skrz kovové kolečko s drátěným
výpletem. Lojza je bystrý hoch a jak tak frustrován pozoroval, co se s
bramborami děje... tak ho napadlo..., prostě... druhý den nebylo
kolečko na krájení v šuplíku jako ždycky... ale nějakou záhadou se
dostalo dovnitř hadice vysavače, kde se (velmi pevně) zaseklo napříč
mezi spojovacími díly. Takže cokoliv, co se mělo dostat do útrob,
muselo přes kolečko taženo proudem vzduchu proletět.
Zbytek už jsem pak zažil na vlastní oči, protože jsme ten den byli
pozvaní na oslavu bišonkových prvních narozenin. V půlce večera přišla
na program scénka z vysavačem. "Heleďte, co dělá!" řekla Magda a
vytáhla ze skříně lux. Lojza se omluvil a odešel do kuchyně
připravovat utopence. Zvíře, jakmile spatřilo přístroj, sedlo si na
zadek a začalo zuřivě štěkat. Magda namířila hadici na psíka a stiskla
tlačítko do polohy ON. Ozval se zvuk motoru stíhačky. Pak zvuk
meluzíny. Pak lupnutí, jako když chytnete krikeťák do rukavice.
A pak něco..., asi jako když srknete ze lžíce horkou polívku, ale
velmi...velmi rychle. Pak vypadl proud.
Na místě, kde ještě před několika pikosekundami stál pes, zela díra
po pěti chybějících parketách a bišonkův stín, protože zmizel tak
rychle, že na to světlo ani nestihlo zareagovat.
Magda okamžitě dostala hysterický záchvat. Za táhlého vytí se vrhla
dobývat z útrob vysavače nebohé zvíře. Jenže... lapač prachu byl jen
plný mokrých, hnědočervených pilin, po psovi ani památky.
"To jsou ty tvoje debilní nápady." konstatoval suše zrovna příchozí Lojza.
A od chvíle, kdy se Magda vrátila zpět z psychiatrické léčebny, zase
poslušně myje nádobí, vyšívá a nepřeje si žádné domácí zvíře.
Inu, jak je vidět, i ovrklokin v rukou odborníka může mít velmi
praktické využití.

Ahoj kamarádi, doufám, že to po kamarádovi s krátkym zobakem vyluštíte. Ale jste všichni šikovní Moraváci, nebo i někeři Češi, takže to máme k těm severomoravskym chacharum blizko.
Klepač:
Je to, co mě cele ráno bavilo. Pamatujete ještě, jak na každem sidlišťu byly klepače?
To bylo, užasne zařizeni, na kerem se dalo blbnut cele dni. Klepač byl našim fejsbučkem aji mobilem dohromady. Jak bylo cosik třeba komunykovat, šlo se na klepač. Kdo by tenkrat tušil, že za čtvrt stoleti budu mět problem najit nejen klepač, ale dokonce aji jeho fotku! Kdo by to tušil, že barva na tych nadhernych kladinach obsahovala polychromovane bifenyly či jakesik jiné sajrajty… No a co? Koho zajimaly take cypoviny? Však aji moja dřevěna postylka, ve ktere sem jako maly synek v době ruske okupace chrapal, byla natřena barvu, kera obsahovala olovo. A jak se to fajně lizalo! Proto možna mam železne zdravi. Muj tata s mamu neměli žadne bezpečnostni šraky, abych nevypadnul z postylky a nejebnul se do hlavy. Tuž, možna sem se jebnul. Každopadně sem neměl žadnu flašku na pití, kera by byla
zajištěna proti temu, aby sem se nezalknul, nebo aby sem nepokypal drahu plovuci dlažku.
Ani na oknach a na sporaku nebyly žadne specijalni pojistky, aby sem nevypadnul z okna, nebo aby sem se nešel dobrovolně upect do truby. Na cypoviny nebyl čas, bo bylo třeba vyvařit posrane plinky. Koho by dneska napadlo vrazit použite pampersky do tatramatky nebo do hrnca na sporaku?
Když sem sednul na mojeho prvniho Pijonyra, neměl sem blembak na hlavě, kery dneska musi nosit povinně každy mameluk do 15 roku, a brzy bude určitě povinně nosit každy až do domova duchodcu. Když sem poprve zavodil na kolobce, šprajclo se mi předni kolo a rozbil sem si držku. Přesto muj tata s mamu nežalovali s pomoci právnické kanceláře učitelku. Zdupane sem dostal ja sam. Když sem byl na zahradě, chlastal sem vodu z hadice. A když zme byli s partyju u splavu na Opavici, chlastali zme vodu přimo z koryta a dupu utiral lopuchama s kopřivu. Ale či by mě napadlo, že se najdu taci mamlasi, keři si budu kupovat obyčejnu vodu schovanu do plastycke flašky plne optymineralu? Či by mě napadlo, že děcka fčil nemožu z baraku bez pitička schovaneho v sofistykovanym zařizeni, kere brani vytečeni obsahu a potřisněni gaťat??
Když zme šli ze synkama kopat bunkr k lesiku, měl sem v kapse chleba z maslem a zapijel sem to taku žlutu sodovku. Kamoš měl k temu navic zelenu papriku a červenu slazenu sodovku! Chlastali zme sodovky plne cukru a přesto si nepamatuju, že by kdokoliv z nas byl tlusty. Navic sem ja cucal tu jeho červenu a on zas pruboval moju žlutu. Chleba při kopani bunkra překažal, tuž odpočival na boku v blatě a zežrany byl až pak. Aji s blatem. Myslite si, že mi z teho bylo blbě? Nikdy!
Ani opary zme nedostali. A to zme si gzichty nepotirali preventyvně jelenim lujem a podobnýma cyparnama. Žižaly zme taku malu rybyčku řezali na poloviny, bo nam ve škole řikali, že žižala je užitečny tvor a že když se rozpuli, tak doroste! Škoda, že nam neřekli, že doroste jen ta jedna polovina. Dodom zme chodili včas, ani nevim, jak zme to zvladli.
Kolemjduci vždycky oznamili spravny čas. Žadne mobily nebyly, takže co se dohodlo na klepaču, to muselo platit. Kdo se připozdil při hrani sofistykovanych her (třeba hazani nožem od frňaka tak, aby se zapichnul do země), byl ztraceny. Nebyl žadny fejsbuček, počitače, internet.
V televizi byly dva kanaly a v tych tekla enem žumpa. Když kamoš přitahnul do lesika kytaru a začal hrat Hotel Kalyfornyja, byl pan buch. Okamžitě na něm viselo deset bab. Tuž, bylo nam patnact. Našli zme kamoše venku aji bez mobila. Byli v lesiku, v bunkru, nebo na hřišťu.
Padali zme do potoka, padali zme ze stromu, z klepača, lamali si hnaty, robili zme si modřiny, sypali zme si pisek do vlasu aji do oči. Byl to naš problem. Kdo si doma stěžoval, dostal ještě přidane. Mliko se pilo od kravy, kobzole se kradly jezeďakum a pekly a žraly se zelene, šťovik chutnal dokonale a třešně zme kradli susedovi anebo v aleji. Kdo se prozradil a spadnul ze stroma, ten s nama přiště nešel, bo kdo by tež lazil s mamlasem?
Na koleje zme valili hřebiky a padesatihaliřove mince. Zustavaly z nich fajne placky. Přes řeku zme lozili po teplovodnich rurach tak dluho, až tam jakysik cyp namontoval ty špičate zabrany. Škoda, možna byzme vymysleli aji prvni bandži džamping. Okolo byl komunystycky socializmus, a přesto zme byli svobodni. Žadne hlupe předpisy nas nesvazovaly. Bylo nam jedno, jake zakřiveni maju banany, bo stejně byly akorat parkrat za rok – v době, kdy opravdu dozravaly. Gulaš a koprovka byly nejlepši ze včerejška. Z buřtu při opekani vykapaval poctivy praseči tuk a přestože zme to žrali černe připalene, bylo nam fajně a neměli zme pocit, že žereme polyvinylchloridovy bazmek.
Tak si řikam, jak je ***** možne, že vlastně ještě žiju. Jak zme to mohli bez předpisu EuroSajuzu přežit?

Ruský adaptér:

Když jezdíš malé tiery, tak to musíš mít rád, když je všechno jenom na tobě.  Tak neke Kanarku
 
Já, když jdu jezdit tier 5, tak jsem na to rovnou připrabený, že budu muset všechno vystřílet sám. Ačkoliv, teďko jezdím jen 8 a víš. Expím jak blázen.

Krutá pravda
 

KV-2 power !
 

Bože můj,pokud chceš hrát na schovku,měl bys zvolit jinou hru.Tvůj srabácký kempastyle už nefunguje,tak buď zkus něco jiného(což asi nedokážeš) nebo už vážně přestaň hrát,to už není možné furt číst ten brekot..Ona se ta hra dá hrát i aktivně,ale to je asi nad tvé síly...