CharlieV

Jen taková drobná do placu - rozhodně bych si ve světle posledních událostí začal vážně rozmýšlet, jestli tu postovat to co mám doma.
 
Respektive - jestli ta ****** od EU vejde v platnost, tak by bylo záhodno, aby tohle vlákno admini smazali.
 
Nečekají vás dobrý časy, klucí, doufám že ste podepsali alespoň tu mezinárodní petici a nebo si dali psáci a napsali našim europoslacům nebo Vicky Ford...

Taky tak, skouknul sem chystanej update 9.15 a tak sem zkusil kouknout, jak to tam vlastně vypadá.
 
Mršky v garáži nezrezivěly, dobrý, FPS najednou ukrutně vysoko (když sem končil, běhalo to kolem 30FPS a najednou tam mám 70, moc pěkný), bitvy sice pořád končej po pěti minutách, ale nějak mi to už nevadí, grafika sice pořád vanilla, ale ty HD modely tomu dávaj moc pěknej vzhled.
 
Dal sem pár bitev s KV-2 a zkusil projet Nashorna a docela to šlo. Největší výhoda je, že už mi je jedno, jak bitva vlastně dopadne

Taky tak, skouknul sem chystanej update 9.15 a tak sem zkusil kouknout, jak to tam vlastně vypadá.
 
Mršky v garáži nezrezivěly, dobrý, FPS najednou ukrutně vysoko (když sem končil, běhalo to kolem 30FPS a najednou tam mám 70, moc pěkný), bitvy sice pořád končej po pěti minutách, ale nějak mi to už nevadí, grafika sice pořád vanilla, ale ty HD modely tomu dávaj moc pěknej vzhled.
 
Dal sem pár bitev s KV-2 a zkusil projet Nashorna a docela to šlo. Největší výhoda je, že už mi je jedno, jak bitva vlastně dopadne

Muzika docela úlet, i když tu byly horší, ale ta jezinka v černo-bílejch šatech je pořádnej kus pěkný baby

Muzika docela úlet, i když tu byly horší, ale ta jezinka v černo-bílejch šatech je pořádnej kus pěkný baby

T-72
 

 
 
TTD tanku T-72 M(SSSR)
 
Typ: hlavní bojový tank
Osádka: 3
Bojová hmotnost: 41 000 kg
 
Rozměry:
délka s kanónem vpředu: 9,24 m
délka korby: 6,95 m
šířka: 3,59 m
výška po vrchol velitelské věžičky: 2,37 m
 
Zbraňový systém:
jeden kanón 2A46 Rapira 3 ráže 125 mm s hladkým vývrtem hlavně a se zásobou 39 nábojů (15 kusů v korbě a 24 v nabíjecím automatu)
jeden spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm se zásobou 3 000 kusů střeliva
jeden protiletadlový kulomet NSVT ráže 12,7 mm se zásobou 500 kusů střeliva
dvanáct hlavní (pět vlevo a sedm vpravo) vystřelovacího zadýmovacího zařízení
tank může vytvářet dýmovou clonu i vstřikováním paliva do výfukového systému
věž je poháněna elektricky
hlavní kanón je stabilizován v náměru (od -5° do +18°) i v odměru (360°) a
věž je vybavena vyspělým systémem řízení palby, který obsahuje optický zaměřovač se stabilizovanou záměrnou osou, laserový dálkoměr a mechanický balistický počítač
 
Pancéřování:
odlévaný, svařovaný a kompozitní pancíř s maximální tloušťkou 280 mm
 
Pohon:
dieselový motor V-46 o výkonu 585 kW (785 koňských sil) se zásobou 1 000 litrů paliva ve vnitřních nádržích a s možností umístit dalších 400 litrů paliva do dvou vnějších odhazovacích nádrží
 
Výkonnost:
rychlost na silnici: 80 km/h
jízdní dosah po silnici: 480 km s palivem ve vnitřních nádržích a 700 km s přídavnými nádržemi
brodění: bez přípravy 1,4 m a 5,5 m s přípravou a s nasávacím komínem;
stoupání: 60 %
boční náklon: 40 %
kolmá překážka: 0,85 m
zákop: 2,8 m;
světlost: 0,47 m
 
Vývoj
 

 
Když v roce 1967 zařadili Britové do výzbroje tanky Chieftain, které měly kanon L 11 ráže 120 mm, bylo Rusům jasné, že musí vyvinout podobné vozidlo. Už dříve ovšem, při vývoji tanku Objekt 432 týmem KB-60M , bylo rozhodnuto vyzkoušet na něm možnost instalace kanonu D-81 ráže 125 mm. Vznikl tak Objekt 434, který byl v roce 1966 odeslán na testy.
Na novém tanku pracoval též Karčevův tým. Konstruktér hledal nová řešení jak v oblasti pohonné jednotky, tak pro zvýšení palebné síly vozidla. Takto vznikly typy vy bavené plynovou turbínou a vyzbrojené vrhači protitankových řízených střel Maljutka (Maličká). Již v roce 1963 zkonstruoval Karčev velmi výkonný tank Objekt 167, vyzbrojený kanonem D-81 ráže 125 mm, který podrobil cyklu továrních zkoušek v Nižném Tagilu, dokončeném v polovině roku 1965. A přestože tank prokázal během přísných testů řadu vynikajících vlastností, víme, že vedení GBTU upřednostnilo Morozovův výzkumný tým a rozhodlo zahájit výrobu jeho Objektu 432 (T-64).
 
Rozhodnutí Rady ministrů SSSR ze srpna 1967, přikazovalo zahájit sériovou výrobu T-64 také závodům v Nižném Tagilu a v Leningradě, jež se dosud zaměřovaly na Karčevovy projekty. Inženýr Karčev i ředitelství Uralvagonzavodu se s nařízením vyrovnávali jen velmi těžce. Jediné východiskem z degradující situace viděli v urychleném vyvinutí vlastní, nové a lepší konstrukce. A v tomto směru měl Karčev náskok. Při práci na Objektu 167 zkonstruoval se svým týmem mnohem jednodušší automatické nabíjecí zařízení ke kanonu D-81 a využil návštěvy ministra obranného průmyslu Zvěreva v nižnětagilském závodě, aby mu tento automat, stejně jako motor V-45 při způsobený tanku T-64A , ukázal. Zvěrev byl nadšen a souhlasil, aby Karčev a jeho tým na předvedené inovaci sériových tanků T-64A pokračoval. Svůj souhlas podpořili tím, že počátkem roku 1968 bylo do Nižního Tagilu přivezeno pět sériových tanků T-64 , které měly být přestavěny v duchu odvážných Karčevovýcb plánů.
 
Karčevovým týmem upravovaná vozidla obdržela pracovní označení Objekt 172. Inovace jim mimo jiné vtiskla nový vzhled. Použití motoru V-45, a později V-46, si vynutilo prodloužení motorového oddílu a byl změněn též tvar čelní desky korby i její tloušťka (na 205 mm) při zachování vrstvené stavby. Dále bylo rozhodnuto zachovat ejektorový systém chlazení a použít mnohem jednodušší automatické nabíjecí zařízení Žalud. Střely i prachové náplně byly uloženy svisle kolem věže. Nabíjecí automat s elektrickým pohonem pracoval ve dvou fázích. V první fázi zvedl střelu do výšky nábojové komory a ve druhé fázi do něj byla po zasunutí do hlavně vložena prachová náplň. Tento dvoufázový cyklus měl sice zpomalující vliv na kadenci střelby (ta klesla oproti T-64 z 10 na 6 - 8 výstřelů za minutu), zato však byl mnohem jednodušší pro obsluhu. Po úpravách se zvýšila o 4 t hmotnost Objektu 172 (na 40 t), což si vynutilo přepracování zavěšení pojezdových kol. To u ž ale vývoj řídil nový vedoucí konstrukční kanceláře, Viktor Venediktov, Karčev byl totiž mezitím povýšen do funkce zástupce Vědeckovýzkumné komise v GBTU. Objekt 172 obdržel nový motor V-46, který umožňoval dosažení výkonu 581,6 kW (780 koní). Bylo také postaveno nové, zjednodušené upevnění protiletadlového kulometu. Takto modifikovaný tank byl označen jako Objekt 172M . A protože další řadová služba T-64 prohlubovala vrásky nejen osádkám tanků, ale také velení Pozemních vojsk, bylo v květnu 1972 rozhodnuto, že se uralský závod bude věnovat pouze výrobě tanku T-64A podle vlastní dokumentace, čili s motorem V-45, a co nejrychleji dokončí vývoj Objektu 172M.
 
V roce 197 1 byly Karčevův Objekt 172M i Morozovův T-64A podrobeny státním zkouškám. Morozovovi naklonění armádní představitelé, kteří tak sveřepě upřednostňovali T-64A , museli být velmi nemile překvapeni, když se ukázalo, že tanky Objekt 172M obstály v náročných zkouškách na výbornou, zatímco sériové tanky T-64A potkalo mnohem více nepříjemností. Morozov však svoje ambice nevzdal. Nasadil všemožné páky, aby konkurenční Objekt 172M zlikvidoval. Sázel přitom na přátelství s generálem Ustinovem i na podporu stranických kruhů, netušil však, jak velkou podporu v té době už Objekt 172M má u GBTU. Karčev, který v GBTU již od polovin y roku 1969 pracoval, tu dokázal velmi pádnými argumenty pře svědčit o kvalitách Objektu 172M mnoho vlivných lidí, takže zástupci GBTU se jednoznačně vyslovili pro jeho projekt. Konečný verdikt vydala komise vedená maršálem Jakubovským, velitelem spojených sil Varšavské smlouvy. Šlo v podstatě o kompromis. V Charkově se měly dál vyrábět tank y T-64A (jejich výroba byla pak definitivně zastavena v roce 1973), a v Nižném Tagilu tanky Objekt 172M. Ale pro Objekt 172M to bylo velké vítězství.
 
Cyklus testů s Objektem 172M byl dokončen až koncem roku 1972 a na počátku následujícího roku byla zahájena jeho sériová výroba. V srpnu 1973 byl nový tank s označením T-72 konečně zařazen do výzbroje Sovětské armády. Tým v Nižném Tagilu došel vysokého uznání, byl vyznamenán a po zásluze bohatě odměněn i finančně. Jediným člověkem, který za vývoj T-72 oceněn nebyl, ačkoli byly jeho zásluhy největší, byl paradoxně Karčev. Podle prohlášení oficiálních míst neměl na odměnu nárok, protože odešel do GBTU a ve vývojovém týmu v době schválení svého projektu už nepracoval.
 
 
Verze tankuT-72
 

 
První tanky T-72 (Objekt 172M) by l y vyrobeny v letech 1974-1976. Byly vybaveny kanony D-81TM ráže 125 mm a neoficiálně byly nazývány Ural. V letech 1975 - 1979 byla zahájena výroba verze Ural - 1 (Objekt 172M1 ), která se lišila zesíleným čelním pancířem korby i věže. V roce 1974 by la vyvinuta verze T-72 určená velitelům nižších tankových jednotek. Vozidlo bylo navíc vybaveno radiostanicí R- 130M (vedle standardní R-123), generátorem AB- 1 a navigačním systémem TNA-3. Tyto změny způsobily snížení palebné síly ze 39 na 31 nábojů. V roce 1975 by la vyvinuta první exportní verze tanku T-72 vybavená kanonem D-81T ráže 125 mm se zásobou střeliva činící 44 náboje. Tato vozidla byla určena pro Sýrii a Irák. V prosinci 1979 byla do sériové výroby zařazena verze T-72A (Objekt 176), která vznikla inovací Objektu 172M1. Hlavní výzbroj této verze tvořil kanon 2A46 ráže 125 mm se zásobou střeliva 44 náboje. Tento kanon měl nový stabilizátor 2E-28M (od roku 1982 byl používán stabilizační systém 2E-42-2). Byl také změněn pozorovací přístroj střelce z dosud používaného TPD-2- 49 na TPD-1K a noční zaměřovač TPN-1-49-23 byl nahrazen zaměřovačem TPN-3-49 . Dále byl zaveden novější navigační systém GPK-59 . Tank byl také při způsoben k instalaci ženijního vleku KMT-6 a opatřen ocelovými ochrannými zástěrami podél horní větve pásu. Výroba tanku T-72A běžela až do roku 1983. Během té doby byla též vytvořena velitelská verze T-72AK (Objekt 176K), vybavená radiostanicí R-130M , v níž byla zásoba střeliva snížena na 36 nábojů.
 
Na základě T-72A byla vytvořena rovněž exportní verze s označením T-72M. Ta byla vyzbrojena kanonem D-81 a byla určena pro jednotky armád Varšavské smlouvy. V roce 1982 byla postavena další, modernizovaná varianta T-72M, označená T-72M1. Ta byla opatřena kanonem 2A46, přídavnou šestnáctimilimetrovou pancéřovou deskou a novou věží, vyrobenou odléváním. Materiálem byla specificky odlévaná ocel. Modifikace spočívala v zavedení tzv. písečných jader mezi vnější a vnitřní vrstvou věže, což by l keramický písek zpevněný ocelovým i pruty. Byl také požit nový motor, V-46 o výkonu 581,6 kW (780 koní).
 
V roce 1985 se objevily tanky T-72AV („V" od slova „vzryv“ tj. výbuch). Byla to vozidla postavená na základě korby tanku T-72A, ale opatřená novou věží, jež měla instalován reaktivní pancíř systému Kontakt. Nálože reaktivního pancíře byly umístěny také na jeho bocích. Tyto modifikace však způsobily nárůst hmotnosti tanku na 43 t.
 
Nutnost modernizace vozidla vedla v polovině 80. let minulého století k vývoji naprosto nové verze, nazvané T-72B. Tento tank obdržel novou pohonnou jednotku, jíž byl motor V-84- 1 o výkonu 626 kW (840 koní). Jeho hlavní výzbroj představoval kanon 2A46M-1 ráže 125 mm se zásobou střeliva činící 45 nábojů. Kanon byl přizpůsoben i k vystřelování raketových střel systému 9K120 Svir a mohl být odmontován bez nutnosti zvedání věže, což tuto práci značně usnadnilo. Byl použit moderní systém řízení palby 1A40-1. Jako standard byl u T-72B montován také reaktivní pancíř, skládající se z 227 krychliček, z nichž bylo 61 instalováno na bočních deskách korby. Tank byl při způsoben též instalaci ženijního vleku KMT-6.
 
Přibližně ve stejné době se objevila též „chudší" verze tanku T-72B, a sice T-72B1 . Té chyběly některé z částí optoelektroniky, používané u sériových tanků . Byla vypracovaná i velitelská verze T-72BK a verze T-72B(M) s nový systémem reaktivního pancíře Kontakt-5 . Bloky ochranných krychlí věže byly ustaveny v úhlu na držácích, což umožnilo lepší ochranu věže (kumulační proud se měl roztříštit dříve, než dorazí k povrchu pancíře). Tank T-72B byl určen také na export. V roce 1987 vyvinutá verze z obranným systémem Aréna obdržela označení T-72M1M1 (často se lze setkat s označením T-72S). Tyto tanky byly prodávány do Československa a Polska.
 
Kromě států Varšavské smlouvy zakoupila licenci na výrobu T-72 také Jugoslávie, která na jeho základě vyvinula svůj vlastní tank, označený M-84. Ten byl opatřen jugoslávským systémem řízení palby a systémem atmosférických čidel. 200 exemplářů M-84 prodala Jugoslávie do Kuvajtu. V 90. letech byly tyto jugoslávské tanky modernizovány (zavedením nové pohonné jednotky) a do výzbroje byly zařazeny jako M -95 Degman.
 
Polsko modernizovalo T-72 pod označením T-72M1Z a na základě T-72 postavilo též naprosto nový tank, označovaný PT-91 Twardy (Tvrdý).
 
V Rumunsku vznik l tank TR-125 se silnější pohonnou jednotkou.
 
Slováci vyvinu li v 90. letech vozidlo označované T-72M2 Moderna, které mělo po bocích věže instalovány dva protiletadlové automatické kanony KAA 200AA ráže 20 mm, které měly sloužit k boji s vrtulníky.
 
V České republice byl postaven tank označený T-72M3CZ, v němž byly použity termovizní přístroje zaměřovače a velitele tanku a pasivní noktovizor pro řidiče. Velitel disponoval navíc balistickým počítačem. Hlavním rozdílem této verze je pohybové ústrojí tvořené původními převodovkami a výkonnější verzí originálního motoru značenou V-46TC se dvěma turbodmychadly. Další modernizace českého T-72 obdržela název T-72M4CZ . Základem modernizace tanku T-72M4CZ se staly vozidla T-72M. Při konverzi na standard M4 byl tank nejprve rozebrán, přičemž na věži a korbě došlo k zásadním úpravám (výměna zadního čela korby, výměna dna korby pod řidičem, úprava motorpřevodového prostoru pro montáž powerpacku atd.). Přes 90% dílů, skupin a podskupin je v konstrukci modernizovaného tanku buď nových, nebo upravených. Zástavbou dynamické ochrany a dalších modernizačních prvků došlo k navýšení hmotnosti tanku T-72M4CZ (oproti nemodernizovaným verzím) zhruba o 6000 kg. Z tohoto důvodu došlo k zesílení podvozku a použití silnějších torzních tyčí. Na všechna pojezdová kola byly navíc přidány pružné dorazy. Tento tank je vybaven moderním systémem obrany před APFSDS, navigačním systémem Galileo a systémem řízení palby Equal. Byla použita nová pohonná jednotka v podobě motoru Perkins CV12-1000 o výkonu 745,7 kW (1000 koní) a automatická převodovka Allison XTG-411-6.
 
Po rozpadu SSSR vypracovala Ukrajina několik verzí T-72 se záměrem exportovat je. Ve spolupráci s Francií a Českou republikou vznikl nový T-72MP s reaktivním pancířem, novou elektronickou výbavou a systémem řízení palby, vyvinutým společností SAGEM . Dalším modelem určeným na export byl tank T-72AG s novým motorem. Tank T-72-120 byl při způsoben munici NATO ráže 120 mm.
 
Indická armáda zakoupila tanky T-72M, které byly do její výzbroje zařazeny pod označením Ajeya MK1. V 80. letech prošla tato vozidla modernizací a obdržela označení MK2 . V 90. letech byla vybavena polským systémem řízení palby Drawa -T a novým motorem V-46-6.
 
V polovině 90. let 20. století vyrobili Rusové modernizovanou verzi označenou T-72B Rogatka (Rohatá). Tank byl vybaven kanonem 2A46M-5 , motorem V-92-S2 o výkonu 745,6 kW (1 000 koní) a systémem reaktivního pancíře Relikt. Poslední ruskou verzí je T-72B3. Mezi její hlavní a typické odlišnosti náleží zejména nový vícekanálový senzor Sosna-U před poklopem střelce.
 
Tanky T-72 jsou dosud vybaveny mnohé armády, včetně České a Slovenské republiky.
 
 
T-72 v Československu
 

 
Velkou změnu pro bojovou hodnotu vševojskových divizí přineslo jejich přezbrojování na novou generaci tanků, kterou představoval typ T-72. Již v roce 1978 byl dovezen ze Sovětského svazu jeden prapor těchto tanků. Jednalo se o  30 řadových T-72 a jeden velitelský T-72K, aby se s touto novou technikou vojáci seznámili. Jejich licenční výroba se tehdy připravovala v ZTS Martin. Vzhledem k tomu, že tank disponoval nabíjecím zařízením kanonu s karuselovým zásobníkem munice pod věží, nebyl zde potřebný nabíječ a jeho osádku tak tvořili pouze tři muži. V souvislosti s tím se samozřejmě výcvik tankistů výrazně změnil. Zmíněné tanky byly zařazeny jako první prapor 33. Tankového pluku 3. Motostřelecké divize v Přáslavicích, a protože druhý prapor měl T-55A a třetí byl vyzbrojen T-34/85, sešly se v sestavě pluku tanky všech tří generací.
 
Počínaje rokem 1981 začaly z výrobních linek ZTS Martin sjíždět první domácí T-72, kterými byla v následujících pěti letech úplně přezbrojena jako obvykle první v pořadí 1. Tanková divize ve Slaném. Od poloviny 80. let následovaly dodávky pro pluky 9. Tankové divize v Táboře, nejprve v provedení T-72M a potom i T- 72M1. Kromě těchto prvosledových tankových svazků se na ostatní již nedostalo, neboť finanční prostředky vydělené ze státního rozpočtu na tuto drahou techniku a konec konců ani kapacita výrobce všeobecné přezbrojení armády na tento typ nedovolovaly. Dodávky tanků řady T-72 pro ČSLA skončily již v roce 1989, a tak jich ostatní útvary obdržely pouze menší počty. Např. 60. Tankový pluk v Kežmaroku, který dostal prapor původních sovětských T-72 od 33. Tankového pluku z Přáslavic, byl doplněn dvěma prapory T-72M1 z výroby, ale v případě válečného konfliktu měl tyto obrněnce dodat do Čech k mobilizační tankové divizi. Zbylé tanky řady T-72 se nacházely u školních a výcvikových jednotek.
Zásadní vliv na početní stavy a složení obrněné bojové techniky v rámci České a Slovenské Federativní republiky měla Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, podepsaná 19. listopadu 1990 v Paříži mezi 22 zeměmi bloků VS a NATO, jejíž dočasná platnost se stanovila od 17. července 1992, definitivní pak od 9. listopadu téhož roku. Všechny podepsané státy, jejichž počet stoupl záhy po rozpadu SSSR na 30, se v ní zavázaly omezit své ozbrojené síly na celkem 20 000 tanků, 30 000 dalších bojových obrněných vozidel a 20 000 dělostřeleckých systémů, což pro řadu z nich znamenalo likvidaci obrovského množství této techniky. Celý tento pro ces byl rozvržen na tři etapy, z nichž první v horizontu 16 měsíců měla přinést snížení stavů o 25 %, další do 28 měsíců o 60 % a poslední do 40 měsíců, tedy k 10. listopadu 1995, na konečný dohodnutý počet. Dlužno dodat, že Československo tuto smlouvu ratifikovalo jako vůbec první a to 5. srpna 1991, kdy zde byl proces snižování stavů bojové techniky již v plném proudu.
 
Snižovací povinnosti podléhaly všechny bojové tanky v československé výzbroji, tedy T-34/85, řada T-54, T-55 a T-72, při čemž cílový počet byl stanoven na 1435 kusů. Dokonce i stav mostních MT-55A se měl snížit na 50. Československá armáda deklarovala k 17. červenci 1992 celkem 2704 tanků. K dosažení určeného počtu bylo nutno do listopadu 1995 zlikvidovat 1269 tanků, dokonce s určitým přesahem, oběma následnickým armádám - české i slovenské. Proces likvidace dovoloval rovněž vývoz 500 tanků a 700 bojových obrněných vozidel, nevratnou nebojovou přestavbu 150 a 100 kusů této techniky a taktéž ponechání malého procenta pro výcvikové, muzejní a terčové ú čely, ale všech těchto možno stí nebylo ani zdaleka využito. Technika určená k likvidaci byla soustředěna na několika místech a její úbytek zde kontrolován mezinárodními inspekcemi, které probíhaly i u všech armádních posádek. Snižování bylo komplexní a týkalo se také zásoby náhradních dílů a dalšího příslušenství. Zároveň s dělením majetku nástupnické armády zdědily i povinnost likvidace nadpočetné techniky podle Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, přičemž v první fázi v roce 1993 s ní Slovensku vypomáhaly VOP 025 a 026 na Moravě.
 
T-72 v České republice
 
Mezi novými vládami České a Slovenské republiky došlo již 12. ledna 1993 k dohodě, která upravovala povolené limity pro Československo po jeho rozdělení, a tento dokument se stal platným doplňkem výše zmíněné celoevropské smlouvy. K 1. lednu 1993 tak Armáda České republiky ve svém kmenovém stavu měla 543 bojových tanků řady T-72 (a 414 řady T-54/T-55). Nadpočetné tanky podléhající rušení byly soustředěny na deklarovaných místech, odkud se postupně přesunovaly do VOP 025 v Novém Jičíně, kde je pak rychle likvidovali. V průběhu let 1989-1995 tak měl tento opravárenský závod o práci postaráno, neboť někdy musel ročně rozřezat a jako šrot roztřídit i více jak 500 tanků. Zároveň zde probíhala jejich běžná opravárenská činnost.
 
Po legislativní stránce ošetřil zánik poválečné československé armády ke dni 31. Prosince 1992 ústavní zákon č. 542/1992 Sb. a následující den se konstituovala Armáda České republiky, čítající 106 447 osob, z toho 69 488 u pozemního vojska. Valná většina obrněných vozidel byla začleněna do dvou tankových divizí na snížených počtech, do dvou divizí mechanizovaných a jedné mechanizované divize se sníženými počty. Tak se uzavřelo období poválečné historie československých tankových a mechanizovaných sil i centrálně řízeného vývoje, výroby a vývozu obrněných vozidel. Dnes v její aktivní službě zůstává pouze symbolická, byť zajisté plně bojeschopná tanková jednotka - 73. tankový prapor v Přáslavicích, v podřízenosti velitelství 7. mechanizované brigády a disponující třicítkou zásadně modernizovaných tanků T-72M4CZ. Dalších 123 nemodernizovaných tanků, z velké části pocházejících ještě z československé výzbroje, je uloženo na základnách Velitelství sil podpory. Celkový počet obrněných vozidel zdaleka nedosahuje limitů povolených Smlouvou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Je to dáno značnou redukcí armády i omezenými prostředky na jejich provoz a údržbu, které nadále klesají.
 
T-72 ve Slovenské republice
 
Ozbrojené síly Slovenské republiky disponují pouze jednou jednotkou vyzbrojenou tanky T-72M1. Jedná se o Tankovou rotu 21. Smíšeného mechanizovaného praporu v Trebišově ve svazku 2. Mechanizované brigády "generála Rudolfa Viesta". Tanková rota disponuje 17 tanky. Dalších 48 vozidel mají OSSR uloženy ve skladech.
 
 
Výroba T-72 v Československu
 

 
V letech 1981-1983, kdy dobíhala výroba variant typu T-55A, se již rozjížděla linka produkující nový tank T-72 s výrazně lepšími parametry, vykoupenými ovšem podstatně složitější konstrukcí a tím pádem i desetkrát vyšší cenou, překračující 13 milionů korun. Původně se počítalo s tím, že nový typ nahradí na linkách T-55A od roku 1976, avšak Sověti s uvolněním svých novinek nespěchali, a teprve v roce 1977 prodali (tedy podobně jako již dříve neposkytli bezplatně) Československu licenční podklady pro tank T-72A. Následující tři roky zabralo jejich přepracování pro podmínky výroby v ZTS Martin, což si vyžádalo náklady bezmála půl miliardy, ale zejména se musely vybudovat nové provozy, nutné k přechodu na nový typ. Tato investice přišla všechny zúčastněné podniky na 5,3 miliardy Kčs, jen samotný ZTS Martin pohltil 3,9 miliardy.
 
Na rozdíl od předešlé výroby tanků, které se účastnili dodavatelé z Polska a SSSR jen v malé míře (kulomety, palivové nádrže, radiostanice atd.), v případě T-72 probíhala kooperace mezi finálním výrobcem v ČSSR a subdodavateli z Polska, SSSR, NDR a dalších socialistických států ve velkém rozsahu. Hlavní komponenty konstrukce sice vznikaly doma, ale například motory a převodovky přicházely z Polska, části podvozku včetně pásů z NDR a naopak kanony ze ZTS Dubnica nad Váhom se montovaly nejen do martinských tanků, nýbrž i do T-72 vyráběných souběžně licenčně v polských Labedách. Mezinárodní kooperace v socialistickém pojetí samozřejmě přinášela neustálé problémy s dodávkami komponentů, zvláště když v rychlém sledu přicházely změny vyvolané přechodem na verze T-72M a T-72M1.
 
Sériová výroba T-72, vycházející z dokumentace sovětské verze T-72A a dvou dodaných vzorků, se rozjela v roce 1981 a dala 558 vozidel. Na ni navázala v roce 1985 dvouletá fáze s verzí T-72M, disponující zesíleným pancéřováním a zdokonalenými mechanizmy, a roku 1986 odstartovala nejpočetnější produkce konečné verze T-72M1, která skončila prakticky v roce 1990, ale poslední vozy v tomto provedení pro ČSLA byly vyrobeny o rok dříve. Vývojový závod martinského koncernu vypracoval též velitelské verze T-72MK a T-72M1K, vyráběné mezi lety 1985 a 1991 v počtu 26 a 37 vozů. Vyprošťovací tank VT-72B prošel dlouhým vývojem od projektu VT-72A z roku 1979 až ke konečné podobě dané změnami zadávacích podmínek, která se realizovala v sérii 101 kusů na sklonku tankové éry ZTS Martin v letech 1988-1990. Mostní tank T-72, vyvíjený od roku 1984 s použitím mostní nástavby osvědčené u MT-55A, již do série nedošel a jeho prototyp pouze absolvoval vojskové zkoušky.
 
 
Export T-72 z Československa
 
Když v Martině začali vyrábět v roce 1988 vlastní vyprošťovací tank VT-72B, vyvinutý na základě bojového T-72, v následujících dvou letech zakoupil Sovětský svaz 45 těchto vozidel, i když sám vyráběl obdobný typ BREM-1.
 
V kategorii bojových tanků byla Německá demokratická republika největším československým zákazníkem, neboť počínaje rokem 1982 odebírala mimo jiné též T-72, a to roku 1985 celkem 134 kusů, na něž navázalo 25 kusů v provedení T-72M a mezi lety 1986 - 1989 pak 91 kusů T-72M1, tedy celkem 250 tanků. K nim nutno připočítat ještě po pěti velitelských T-72MK v roce 1986 a T-72M1K ve třech následujících letech. V roce 1986 se též uskutečnil vývoz 12 kusů T-72M1 do NDR pro třetí, blíže neidentifikovanou zemi. Export tanků do NDR byl završen v roce 1989 dodávkou tří VT-72B.
 
Dlouhodobým zákazníkem bojové techniky z ČSSR bylo také Maďarsko. V letech 1984-1985 převzalo 43 tanků T-72 a tři T-72M1 v roce 1987. Kromě toho také odebralo dva VT-72B v roce 1989. Bulharsko nakoupilo v letech 1982-1985 celkem 76 T-72 a následně celkem 16 kusů T-72M1 v roce 1987 a 1988.
 
Do Iráku se v letech 1986 a 1987 prodalo 90 kusů T-72M1. Libye v letech 1986 - 1988 odebrala 119 T-72M1. Alžírsko pak ve stejném období odebralo 106 T-72M1
Sýrie byla také významným zákazníkem. V roce 1985 nakoupila 50 tanků T-72M a v roce 1990 odebrala 107 kusů T-72M1. V roce 1991 odebrala 92 kusů T-72M1 a devět velitelských T-72M1K. Bohužel odebrala, ale nezaplatila. Stala se tak posledním zákazníkem ZTS Martin.
 
Československo v prosinci 1989 ústy svých zástupců na mezinárodním fóru poněkud naivně deklarovalo svoje rozhodnutí přestat úplně s výrobou zbraní a federální vláda v letech 1990 - 1992 pro konverzi zbrojovek na civilní program vyčlenila několik miliard korun. Tento složitý proces se však nepodařilo zvládnout ani v té době, ani v následujících letech. Pokud jde o tanky, již v roce 1988 bylo jasné, že jejich produkci je nutno zastavit, neboť ani ČSLA, ani zahraniční zákazníci neměli peníze na jejich nákup. Komunistické vedení státu proto plánovalo na rok 1990 v Martině výrobu pouhých 25 kusů T-72Ml a to pro vývoz, nakonec se jich ale vyrobilo a převážně ze státního rozpočtu zaplatilo na příkaz nové federální vlády 107. Tehdy ještě zapůsobila hrozba nezaměstnanosti pro tisíce zaměstnanců ZTS Martin, neodvratný konec „tankogradu " však jen zabrzdila.
 
Vládní rozhodnutí o ukončení výroby obrněné techniky v ZTS Martin, ZTS Dubnica nad Váhom i PPS Detva přišlo v roce 1991, kdy již dobíhala jen rozpracovaná zakázka 100 kusů T-72M1 a T-72M1K pro Sýrii, kde skončilo i všech 107 tanků vyrobených v předešlém roce. Každopádně tento zákazník, stejně jako Irák či Libye, již nadále z politických důvodů nepřipadaly v úvahu. Segment trhu představovaný státy VS se zhroutil a noví zájemci nebyli na obzoru, a tak se celý tento přebujelý slovenský průmyslový komplex přirozenou cestou rozplynul, což mělo samozřejmě neblahý vliv na tisíce jeho zaměstnanců, kteří přišli o práci. Po osamostatnění Slovenska samozřejmě nedokázala jeho nová politická reprezentace, zdejší výrobu znovu rozjet, takže tyto nyní soukromé podniky dodnes nedosáhly na světovém trhu s tímto zbožím žádného valného úspěchu.
 
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/T-72
Steven J. Zaloga
Christopher Chant
Roger Ford
Vladimír Francev
internet

Muzika docela úlet, i když tu byly horší, ale ta jezinka v černo-bílejch šatech je pořádnej kus pěkný baby

Ono je to asi takhle - nejde hrát dobře a mít blbý staty. Když hraje někdo dobře, tak má staty dobrý, může mu třeba chvíli padat W/L, ale celkově je vidět, že je to dobrej hráč.
 
Když někdo hraje blbě, tak má ty staty blbý a jediný řešeí je pro něj hrát líp.
 
Když někdo říká "hraju dobře, ale nesobecky a tak mám blbý staty" tak kecá - hraje jak lama, nenastřílí, nenacapuje, nevyhraje a proto má staty mizerný, a je jedno jestli ve WG hodnocení nebo ve WN8.

Můj dojem je, že RNG je od časů Closed Bety taky tweaknutý ve prospěch lam, respektive, abych zase nešířil konspiračky, je poladěný k větším extrémům.
 
Klasický a notně ošoupaný případ je "KV-1S v plný rychlosti mě dalo na ránu". Kdo s tím werkem jezdil (myslím ještě před tím, než ho WG potunilo, páč to byla jedna z mála metod, jak přelstít MM a RNG) ví, že přesností ta kanonová houfnice zrovna neoplývala a bez pořádnýho zamíření to lítalo jak chtělo.
 
Dalším jsou ty neuvěřitelný zásahy do krtin těsně před tankem, trefený okraje kruhu, když je cíl na ránu, dingy nedingnutelnejch věcí. Něco jsou spíše bugy (trefená krtina před tankem je výsledek blbě udělaný mechaniky distribuce střel),ale všechny ty divný minutí nebo naopak zázračný zásahy jsou dílem RNG a je vidět, jak se ty hodnoty plácají ode zdi ke zdi (protože lamy mají radost ze zázračných tref a skilla zas víckrát netrefí to co by chtěl). Je to z jedinýho důvodu - spád bitev. Víc bitev víc prémiovejch sad, víc prémiový munice, víc oprav, a valná většina hráčů si díky své mizernosti na ty opravy a munici nevydělá - proto se ty balíčky stříbra a goldů tolik prodávaj. Proto WG soustavně koridoruje mapy - aby hráče natlačil do jednoho místa, kde by se strhla "epická" přestřelka tělo na tělo, adrenalin stříká z uší. Lamy přestřelování na hranici dostřelu nebaví, na to mají artyny, to jen mi starý pitomci sme s Pantherama s dlooohou 75 stříleli z jednoho konce El Hallufu na druhej. Lamě je navíc jedno, jestli jde do garáže za minutu nebo dvě, pro ní je důležitý, že v posledních okamžicích dokázal něco trefit a pak hrdině zhynul v záplavě střel. Sám takovýho případa znám, chvíli sem s ním hrál čety, ale on byl schopnej brát dvojku tier do pětkový bitvy se slovy "mě to nevadí, že chcípnu, dostanu víc expů". Musel sem mu vysvětlit, že já chci i vyhrát a když svůj tým oslabím zbytečným tankem, tak je ta šance větší - bylo to v době, kdy rozhodovala technika a kvalita hráčů, ne to jakej RNG los dostane na začátku tým.
 
Já přestal, protože jednoho dne ten pohár prostě přetekl - frustrace ze způsobu, jakým se hry hrají, a jak se ke mně mechanika hry chová už prostě byla tak velká, že se hraní změnilo ze zábavy v utrpení. A to sem se tolik těšil na Conquerora a Hvězdu smrti...
 
Mimochodem, tuhle sem odjel dvě bitvy, protože sem si řekl že dostanu tu sovětskou houfnicovou BT a zároveň se podívám na to jak to tam vypadá. Jak už sem zapomněl, jak to pořádně hrát a jel víceméně na jistotu, tak to i šlo a RNG bylo hodný, ale stejně sem jen jednou vyzkoušel BT a vypínal. A po posledním reinstalu sem ani neinstaloval zpátky...

Můj dojem je, že RNG je od časů Closed Bety taky tweaknutý ve prospěch lam, respektive, abych zase nešířil konspiračky, je poladěný k větším extrémům.
 
Klasický a notně ošoupaný případ je "KV-1S v plný rychlosti mě dalo na ránu". Kdo s tím werkem jezdil (myslím ještě před tím, než ho WG potunilo, páč to byla jedna z mála metod, jak přelstít MM a RNG) ví, že přesností ta kanonová houfnice zrovna neoplývala a bez pořádnýho zamíření to lítalo jak chtělo.
 
Dalším jsou ty neuvěřitelný zásahy do krtin těsně před tankem, trefený okraje kruhu, když je cíl na ránu, dingy nedingnutelnejch věcí. Něco jsou spíše bugy (trefená krtina před tankem je výsledek blbě udělaný mechaniky distribuce střel),ale všechny ty divný minutí nebo naopak zázračný zásahy jsou dílem RNG a je vidět, jak se ty hodnoty plácají ode zdi ke zdi (protože lamy mají radost ze zázračných tref a skilla zas víckrát netrefí to co by chtěl). Je to z jedinýho důvodu - spád bitev. Víc bitev víc prémiovejch sad, víc prémiový munice, víc oprav, a valná většina hráčů si díky své mizernosti na ty opravy a munici nevydělá - proto se ty balíčky stříbra a goldů tolik prodávaj. Proto WG soustavně koridoruje mapy - aby hráče natlačil do jednoho místa, kde by se strhla "epická" přestřelka tělo na tělo, adrenalin stříká z uší. Lamy přestřelování na hranici dostřelu nebaví, na to mají artyny, to jen mi starý pitomci sme s Pantherama s dlooohou 75 stříleli z jednoho konce El Hallufu na druhej. Lamě je navíc jedno, jestli jde do garáže za minutu nebo dvě, pro ní je důležitý, že v posledních okamžicích dokázal něco trefit a pak hrdině zhynul v záplavě střel. Sám takovýho případa znám, chvíli sem s ním hrál čety, ale on byl schopnej brát dvojku tier do pětkový bitvy se slovy "mě to nevadí, že chcípnu, dostanu víc expů". Musel sem mu vysvětlit, že já chci i vyhrát a když svůj tým oslabím zbytečným tankem, tak je ta šance větší - bylo to v době, kdy rozhodovala technika a kvalita hráčů, ne to jakej RNG los dostane na začátku tým.
 
Já přestal, protože jednoho dne ten pohár prostě přetekl - frustrace ze způsobu, jakým se hry hrají, a jak se ke mně mechanika hry chová už prostě byla tak velká, že se hraní změnilo ze zábavy v utrpení. A to sem se tolik těšil na Conquerora a Hvězdu smrti...
 
Mimochodem, tuhle sem odjel dvě bitvy, protože sem si řekl že dostanu tu sovětskou houfnicovou BT a zároveň se podívám na to jak to tam vypadá. Jak už sem zapomněl, jak to pořádně hrát a jel víceméně na jistotu, tak to i šlo a RNG bylo hodný, ale stejně sem jen jednou vyzkoušel BT a vypínal. A po posledním reinstalu sem ani neinstaloval zpátky...

Ono je to asi takhle - nejde hrát dobře a mít blbý staty. Když hraje někdo dobře, tak má staty dobrý, může mu třeba chvíli padat W/L, ale celkově je vidět, že je to dobrej hráč.
 
Když někdo hraje blbě, tak má ty staty blbý a jediný řešeí je pro něj hrát líp.
 
Když někdo říká "hraju dobře, ale nesobecky a tak mám blbý staty" tak kecá - hraje jak lama, nenastřílí, nenacapuje, nevyhraje a proto má staty mizerný, a je jedno jestli ve WG hodnocení nebo ve WN8.

Ono je to asi takhle - nejde hrát dobře a mít blbý staty. Když hraje někdo dobře, tak má staty dobrý, může mu třeba chvíli padat W/L, ale celkově je vidět, že je to dobrej hráč.
 
Když někdo hraje blbě, tak má ty staty blbý a jediný řešeí je pro něj hrát líp.
 
Když někdo říká "hraju dobře, ale nesobecky a tak mám blbý staty" tak kecá - hraje jak lama, nenastřílí, nenacapuje, nevyhraje a proto má staty mizerný, a je jedno jestli ve WG hodnocení nebo ve WN8.

Ono je to asi takhle - nejde hrát dobře a mít blbý staty. Když hraje někdo dobře, tak má staty dobrý, může mu třeba chvíli padat W/L, ale celkově je vidět, že je to dobrej hráč.
 
Když někdo hraje blbě, tak má ty staty blbý a jediný řešeí je pro něj hrát líp.
 
Když někdo říká "hraju dobře, ale nesobecky a tak mám blbý staty" tak kecá - hraje jak lama, nenastřílí, nenacapuje, nevyhraje a proto má staty mizerný, a je jedno jestli ve WG hodnocení nebo ve WN8.

Ono je to asi takhle - nejde hrát dobře a mít blbý staty. Když hraje někdo dobře, tak má staty dobrý, může mu třeba chvíli padat W/L, ale celkově je vidět, že je to dobrej hráč.
 
Když někdo hraje blbě, tak má ty staty blbý a jediný řešeí je pro něj hrát líp.
 
Když někdo říká "hraju dobře, ale nesobecky a tak mám blbý staty" tak kecá - hraje jak lama, nenastřílí, nenacapuje, nevyhraje a proto má staty mizerný, a je jedno jestli ve WG hodnocení nebo ve WN8.

Ono je to asi takhle - nejde hrát dobře a mít blbý staty. Když hraje někdo dobře, tak má staty dobrý, může mu třeba chvíli padat W/L, ale celkově je vidět, že je to dobrej hráč.
 
Když někdo hraje blbě, tak má ty staty blbý a jediný řešeí je pro něj hrát líp.
 
Když někdo říká "hraju dobře, ale nesobecky a tak mám blbý staty" tak kecá - hraje jak lama, nenastřílí, nenacapuje, nevyhraje a proto má staty mizerný, a je jedno jestli ve WG hodnocení nebo ve WN8.

Ono je to asi takhle - nejde hrát dobře a mít blbý staty. Když hraje někdo dobře, tak má staty dobrý, může mu třeba chvíli padat W/L, ale celkově je vidět, že je to dobrej hráč.
 
Když někdo hraje blbě, tak má ty staty blbý a jediný řešeí je pro něj hrát líp.
 
Když někdo říká "hraju dobře, ale nesobecky a tak mám blbý staty" tak kecá - hraje jak lama, nenastřílí, nenacapuje, nevyhraje a proto má staty mizerný, a je jedno jestli ve WG hodnocení nebo ve WN8.

Ono je to asi takhle - nejde hrát dobře a mít blbý staty. Když hraje někdo dobře, tak má staty dobrý, může mu třeba chvíli padat W/L, ale celkově je vidět, že je to dobrej hráč.
 
Když někdo hraje blbě, tak má ty staty blbý a jediný řešeí je pro něj hrát líp.
 
Když někdo říká "hraju dobře, ale nesobecky a tak mám blbý staty" tak kecá - hraje jak lama, nenastřílí, nenacapuje, nevyhraje a proto má staty mizerný, a je jedno jestli ve WG hodnocení nebo ve WN8.

Je to typ z šedesátejch let a přidávaj ho i do WoT.
 
Část z nich byla pozdějc přezbrojená TOWama, třeba to ve WT bude taky :)

Jo svýho času šla bitva otočit v četě. Hrával sem se Švejkem i s jinejma supr hráčema z HUGO, ale časem se i to zajedlo. Ono když po minutě zjistíte, že vaše četa, která samozřejmě vyžrala spodek tabulky a je o dva tiery níž než všechno ostatní včetně enemáků (kolikrát se nám stalo, že naše tiery v enemy tabulce vůbec nebyly) nastřílela dvojnásobek toho co zbytek týmu a ještě v chatu čtete největší suprlamu (winrate tragickej a chcípl mezi prvníma) ja ksme blbý a že o killech a nastříleným damage to vůbec není, tak se to znechutí.
 
Zpětně si uvědomuju, jak mě vědomí, že sem jeden z mála, co dokáže v týmu něco zahrát, dotlačilo k tragickýmu stylu hraní - začal sem se držet vzadu, hrát defenzivně a víceméně sem zjistil, že sem všude pozdě. To všechno proto, že když se jako hevyna rozhodnete valit útok proti papírově slabším enemákům a obklíčen zjistíte, že celá ta skupina tanků za váma, který by v normální situaci přejela enemáky jako by nic, je mrtvá a vlastně ste zbyl poslední, tak to pak člověka odnaučí plýtvat HP v marné snaze útočit. Jenže bez agresivity se vyhrát nedá. No a když vám RNG k tomu nadělí všechny ty milovaný situace jako netrefení tanku na 50m, dingnutí papíráku, kterj by v reálu odletěl někam na Mars, nebo neviditelný tanky, tak to opravdu znechutí.
 
V Betě se šance porovnávaly podle úrovně výbavy top tanků. Dneska už je všechno jedno

Jo svýho času šla bitva otočit v četě. Hrával sem se Švejkem i s jinejma supr hráčema z HUGO, ale časem se i to zajedlo. Ono když po minutě zjistíte, že vaše četa, která samozřejmě vyžrala spodek tabulky a je o dva tiery níž než všechno ostatní včetně enemáků (kolikrát se nám stalo, že naše tiery v enemy tabulce vůbec nebyly) nastřílela dvojnásobek toho co zbytek týmu a ještě v chatu čtete největší suprlamu (winrate tragickej a chcípl mezi prvníma) ja ksme blbý a že o killech a nastříleným damage to vůbec není, tak se to znechutí.
 
Zpětně si uvědomuju, jak mě vědomí, že sem jeden z mála, co dokáže v týmu něco zahrát, dotlačilo k tragickýmu stylu hraní - začal sem se držet vzadu, hrát defenzivně a víceméně sem zjistil, že sem všude pozdě. To všechno proto, že když se jako hevyna rozhodnete valit útok proti papírově slabším enemákům a obklíčen zjistíte, že celá ta skupina tanků za váma, který by v normální situaci přejela enemáky jako by nic, je mrtvá a vlastně ste zbyl poslední, tak to pak člověka odnaučí plýtvat HP v marné snaze útočit. Jenže bez agresivity se vyhrát nedá. No a když vám RNG k tomu nadělí všechny ty milovaný situace jako netrefení tanku na 50m, dingnutí papíráku, kterj by v reálu odletěl někam na Mars, nebo neviditelný tanky, tak to opravdu znechutí.
 
V Betě se šance porovnávaly podle úrovně výbavy top tanků. Dneska už je všechno jedno

To mi povídej. Mě na účtu smrdí spousta goldů a čekám, jestli je spojej s WoWs, nebo za ně možná nakoupím prémko. Ale jinak ta hra je nehratelná - hráči jsou naprostej odpad a navíc ten pseudoRNG...
 
Děsně mě to štve, byla to vynikající hra, ale WG jí zabilo svojí hamižností a stupidním manyžerským přístupem.

Navážu na tu debatu na předchozí stránce: klucí, když sme se tu před nějakým rokem s pár lidma nasírali, jak to prostě nejde a že hra hází klacky pod nohy, bylo jsme tu mnohými napadáni že to přece nejde a že se nám to zdá a syndrom vyhoření a tak dále. Že tak sofistikovanej program na "cheatování" nejde implementovat, že by to nezvládl.
 
Teď tu koukám, že si toho všímají i další postižení, a vítám vás do klubu, což je sice škodolibé, ale zahřeje to.
 
Přitom to je jen o tom, aby server tu RNG gaussovku posouval doleva nebo doprava podle toho, jak je kdo lama. A že ta hra lamám nadržuje je maprosto jistý, na d tím bych už vůbec nedebatoval...

Navážu na tu debatu na předchozí stránce: klucí, když sme se tu před nějakým rokem s pár lidma nasírali, jak to prostě nejde a že hra hází klacky pod nohy, bylo jsme tu mnohými napadáni že to přece nejde a že se nám to zdá a syndrom vyhoření a tak dále. Že tak sofistikovanej program na "cheatování" nejde implementovat, že by to nezvládl.
 
Teď tu koukám, že si toho všímají i další postižení, a vítám vás do klubu, což je sice škodolibé, ale zahřeje to.
 
Přitom to je jen o tom, aby server tu RNG gaussovku posouval doleva nebo doprava podle toho, jak je kdo lama. A že ta hra lamám nadržuje je maprosto jistý, na d tím bych už vůbec nedebatoval...

Oni ti lidi si nepamatujou, že nejzábavnější na KV byla kombinace pancíře a naprosto nehoráznejch kanonů, a to na pátým tieru. Co na tom, že ten tank nejel a věž se neotáčela? Lehký tanky, který byly rychlý, vás neprostřelily ani zezadu, na stejným tieru jedinej důstojnej soupeř byla PzIV se Schmalturmem a dělem z Pathera, která ale šla na ránu či dvě, ale hlavně:
 
bylo to před úpravou mechaniky výpočtu HE damage.
 
S popelnicometem nebyl problém dávat rány za 800, na dvě rány sem vypnul americký T-28, a to šla první rána přímo do jeho čelního pancíře. S pětkovým tankem, byly to dva jediný tanky na pětce, kde si člověk PŘÁL aby mu MM dal osmičky.
 
Od tý doby se toho moc změnilo. Přibyla spousta lobotomiků, který ani nevědí, kde má tank začátek a kde konec, WG začalo ovlivňovat výsledky bitev, změnila se mechanika penetrací i fungování pancířů a hlavně přibyla spousta OP tanků se zásobníkama, rychlostí formule a pancířem Mause...
 
I tak je KV-1 i 2 strašně super tank, ale už to není ta zábava jako tehdy.

Oni ti lidi si nepamatujou, že nejzábavnější na KV byla kombinace pancíře a naprosto nehoráznejch kanonů, a to na pátým tieru. Co na tom, že ten tank nejel a věž se neotáčela? Lehký tanky, který byly rychlý, vás neprostřelily ani zezadu, na stejným tieru jedinej důstojnej soupeř byla PzIV se Schmalturmem a dělem z Pathera, která ale šla na ránu či dvě, ale hlavně:
 
bylo to před úpravou mechaniky výpočtu HE damage.
 
S popelnicometem nebyl problém dávat rány za 800, na dvě rány sem vypnul americký T-28, a to šla první rána přímo do jeho čelního pancíře. S pětkovým tankem, byly to dva jediný tanky na pětce, kde si člověk PŘÁL aby mu MM dal osmičky.
 
Od tý doby se toho moc změnilo. Přibyla spousta lobotomiků, který ani nevědí, kde má tank začátek a kde konec, WG začalo ovlivňovat výsledky bitev, změnila se mechanika penetrací i fungování pancířů a hlavně přibyla spousta OP tanků se zásobníkama, rychlostí formule a pancířem Mause...
 
I tak je KV-1 i 2 strašně super tank, ale už to není ta zábava jako tehdy.