Střední tank Type 61

[Aaron Goldstein]

Střední tank Type 61

 

TTD:

- Bojová hmotnost: 35t

- Osádka: 4 muži

- Délka s kanónem dopředu: 8 190 mm

- Délka korby: 6 300 mm

- Šířka: 2 950 mm

- Výška po strop věže: 2 490 mm

- Světlá výška: 400 mm

- Výzbroj: kanón Type 61 ráže 90 mm, kulomet ráže 7,62 mm a kulomet ráže 12,7 mm

- Zásoba střeliva: 50 nábojů ráže 90 mm, 4 000 nábojů ráže 7,62 mm, 525 nábojů ráže 12,7 mm

- Pancéřování: korba: čelo 46 mm, boky 25 mm, záď 15 mm

                        věž: čelo 64 mm, boky 40 mm, záď 20 mm

- Motor: vznětový dvanáctiválec do V, Mitsubishi 12 HM21 WT, maximální výkon 447 kw (600 HP) při 2 100 ot./min

- Překonávání překážek: stěny 680 mm, příkopy 2 480 mm, brod 990 mm

- Maximální rychlost na silnici: 45 km/h

- Maximální dojezd na silnici: 200 km

 

 

Mírová smlouva uzavřená po druhé světové válce sice Japonsku zakazovala vytvořit armádu, avšak válka v Koreji, posilování komunistické Číny a přítomnost sovětských vojenských jed­notek na Dálném východě zapříčinily, že japonská vláda začala na vytvoření vlastních ozbrojených sil opět vážně pomýšlet. Rozpínající se komunistické nebezpečí ve východní Asii jí nahrávalo, takže Američané na počátku 50. let souhlasili s proměnou japonských Rezervních policejních sil (existujících od roku 1950) na silnější a lépe vyzbrojené Síly sebeobrany a bylo jasné, že se postarají také o jejich vyzbrojení.

 

Prvními poválečnými tanky, které  byly zařazeny do výzbroje vznikajících jednotek Jieitai,byly skutečně americké M4A3E8 Sherman. K nim  Američané Japoncům přidali několik desítek lehkých tanků M24 Chaffee a stíhačů tanků M36 Jackson. Nicméně tato výzbroj byla již v té době zastaralá a vyhovovala pouze výcvikovým účelům. Posléze souhlasili Američané s dodávkami poněkud modernějších tanků M47, vzápětí se však ukázalo, že nemohou být používány jako bojové stroje. Překážkou se staly dvě zdánlivě banální skutečnosti, které však v důsledku znamenaly prakticky nepřekonatelný problém. Za prvé se ukázalo, že tunely a mosty v Japonsku nejsou širší než 3 m, přičemž tank M47 byl široký 3,37 m. A za druhé, Japonci jsou jakožto Asiaté drobněj ších postav  než  Američané (navzdory  tomu, že se do služby v tankových osádkách povolávají všeobecně muži spíše nižšího vzrůstu), čemuž zase neodpovídalo pracovní prostředí na bojových stanovištích uvnitř tanku. Japonci měli tedy jen jediné možné východisko - vyvinout vlastní tank a připravit jeho velkosériovou výrobu.

 

 

V roce 1954 byla v Oddělení  technického výzkumu a výzbroje při velení Pozemních sil sebeobrany utvořena Rada pozemní výzbroje, která se měla touto otázkou zabývat. Vstupní práce byly ukončeny v roce 1957.  Byly  postaveny čtyři prototypy, s nimiž měl být proveden program porovnávacích testů.

 

Dva  prototypy, označené STA-I, měly podvozek  skládající se ze sedmi  dvojitých pojezdových  kol na  každé straně a osmi nosných kladek (čtyř na ka ždé straně), podpírajících horní větev pásu. STA-I navazoval svým podvozkem na prototyp středního tanku Type 4 Chi-To, který byl postaven v roce 1944. Další dva prototypy, STA -2, měly pak podvozek skládající se ze šesti dvojitých pojezdových kol a šesti nosných kladek. Oba prototypy (STA-1 a STA-2) byly ovšem ve značné míře inspirovány americkým M47. Šířka korby obou tanků činila 295 cm, v délce a výšce se lišily: STA-I byl o 60 cm delší než STA-2 (660 cm) a vysoký byl 223 cm oproti STA-2, který měl 250 cm. Jako hlavní výzbroj bylo rozhodnuto použít tankový kanon M36 ráže 90  mm, jakým byly vybaveny i americké tanky M47. Rovněž věž byla konstruována podle věže tanku M47, jen s drobnými odlišnostmi: záď věže byla prodloužena, stejně jako u stíhačů tanků M36 Jackson, díky čemuž byl získán dostatečný prostor  k umístění rádiové stanice a také to ušetřilo mnoho místa v bojovém oddílu. Odlévaná věž měla oválný tvar a její čelo mělo tloušťku 64 mm.

 

Celkově byl tank projektován v klasickém uspořádání: motor byl umístěn vzadu, střední část tvořil   bojový  oddíl, vpředu se nacházel oddíl řidiče. Tam byla také umístěna převodovka, stejně jako tomu bylo u tanků stavěných za druhé světové války. S tímto umístěním  převodovky byl Type 61 jediným  tankem, který byl zařazen do služby po roce 1945. Umístění převodovky v přední části vozidla způsobilo totiž značné prostorové omezení, jelikož hodně místa zabrala pohonná hřídel, procházející celým bojovým oddílem. To současně komplikovalo technickou obsluhu vozidla.

 

Korba se skládala ze svařovaných pancéřových desek různé tloušťky. Čelní měla 46 mm, boční 25 mm a zadní, kryjící motor, jen 15 mm. Toto slabé pancéřování bylo největší vadou tanku Type 61. Stanoviště řidiče bylo  umístěno  na  pravé  straně korby. Ke sledování jízdního prostoru mohl řidič  používat  tři stabilní periskopy se zvětšením 4x. Kryt průlezu řidiče byl jednodílný a odklápěný do strany. Uvnitř věže se po  pravé  straně kanonu  nacházela dvě stanoviště, střelce a poněkud  vzadu velitele, který měl k dispozici věžičku s dozadu odklápěným krytem průlezu. Kruhové sledování bojiště v rozsahu 360°veliteli umožňovaly čtyři průhledy kryté pancéřovým sklem. Navíc měl k dispozici stabilní dopředu namířený periskop se zvětšením 7x a optický dálkoměr se zvětšením 12x. Střelec měl teleskopický pozorovací přístroj se zvětšením 7x a periskop se zvětšením 4x.

 

Výzbrojí tanku byl kanon M36 ráže 90 mm , který byl vyráběn v licenci v závodě Japan Steel Works jako Type 61. Byl vybaven charakteristickou jednokomorovou úsťovou brzdou ve tvaru písmene "T" a za ní umístěným ejektorem. Neměl stabilizátor. S kanonem byl spřažen kulomet typu Browning Ml919A4 ráže 7,62 mm a těžký kulomet typu Browning M2HB ráže 12,7 mm, který mohl být umístěn na věžičce velitele tanku. Stanoviště nabíječe se nacházelo po levé straně kanonu. Nabíječ měl k dispozici jeden stabilní periskop se zvětšením 4x. Hlavice periskopu neznatelně vystupovala nad strop věže.

 

 

K sériové výrobě byl zvolen podvozek prototypu STA-2.  U tohoto systému byly na prvním, druhém, pátém  a šestém páru pojezdových kol nainstalovány hydraulické tlumiče. Individuální zavěšení se skládalo z torzních tyčí a vahadel. Vpředu byla umístěna hnací kola, na nichž byl namontován věnec s ozubením. Napínací kola se nacházela vzadu a měla osm odlehčovacích otvorů.

 

Jako pohonná jednotka byl použit vznětový motor typu Mitsubishi 12 HM21 WT systému V, dvanáctiválec se samočinným vznětem, dosahující výkonu 447 kW (600 HP) při 2 100 ot./min. To umožňovalo dosažení účinnosti 12,5 kW/t. Pohonný systém se skládal z mechanické převodovky s pěti rychlostmi dopředu a jednou zpátečkou.  Systém řízení byl vybaven diferenciálem .

 

Testování prototypů probíhalo do konce roku 1960. Jeho výsledkem byly úpravy, na základě kterých vznikly další dva prototypy, STA-3 a STA-4 (10 tanků), které můžeme považovat za předsériová  vozidla

- vzhledem ke konstrukci, takřka totožné s konstrukcí vozidel vyráběných následně sériově.

 

Sériová výroba tanků Type 61 byla zahájena v roce 1962 ve společnosti Maruko, náležející do koncernu Mitsubishi Heavy Industries. V prvním roce se podařilo vyrobit pouze deset exemplářů tanku Type 61. Stejně tak v druhém. V roce 1964 se však výroba zdvojnásobila a linky závodu Maruko opustilo 20 tanků. V dalších dvou letech (1965-1966) to už bylo po 30 tancích v každém roce. Teprve roky 1967-1970 byly pro  výrobu tanku Type 61 z hlediska jejich množství přelomové. V roce 1970 opustilo výrobní závod celkem 250 tanků a celkem bylo do ukončení výroby v roce 1971 vyrobeno 560 vozidel. Type 61 se však ve výzbroji japonských bojových jednotek nacházel ještě v roce 1995 (190 kusů), kdy  sloužil hlavně pro výcvikové účely (Pozemní síly sebeobrany disponovaly ještě v roce 1990 celkem 400 tanky v činné službě).

Během služby byly sice tanky Type 61 modernizovány,  ale s ohledem na skutečnost, že v roce 1975 byla do řadové služby zařazována již nová verze tanků, Type 74, byl rozsah modernizací ohraničen. Tanky  Type 61 byly vnímány jako tanky první generace a jejich plná modernizace (mj. zavedení stabilizátoru  kanonu) by se již neoplatila.