Jump to content
Sign in to follow this  
Aaron Goldstein

Bitevní loď Fuso

Recommended Posts

Bitevní loď Fuso

 

image.jpg

 

Po stavbě bitevních křižníků třídy Kongo bylo Japoncům jasné, že další plavidla musejí být bitevní lodě podle tehdy standardní klasifikace. Již dříve postavená třída Kawači nesplnila jejich očekávání hlavně kvůli použité výzbroji. Proto byly zpracovány plány nových plavidel a protože USA již stavěly lodě s děly ráže 14'' přešli Japonci na tento rozměr také. 11.3.1911 byl v loděnici Kaigun Košo v Kure položen kýl bitevní lodě jíž bylo při slavnostním spuštění 28.3.1914 vybráno jméno Fuso. Po roce a půl, 18.11.1915 byla dokončená loď zařazena do stavu Císařského Japonského námořnictva. Druhá loď třídy pojmenovaná Jamaširo se stavěla v Naval Arsenal v Jokosuce. Kýl této lodě byl položen 20.11.1913, spuštění proběhlo 3.11.1915 a loď vstoupila do služby 31.3.1917.

 
V době svého dokončení to byly největší bitevní lodě na světě. Jejich délka byla 205,1 m, šířka 28,7 m, ponor 8,6 m, standartní výtlak 30600 tun a plný výtlak 35900 tun. Kotelny lodí byly osazeny 24 kotli spalujícími uhlí ve strojovnách byly čtyři americké turbíny Brown-Curtis s celkovým výkonem 40000 koní. Čtyři šrouby lodím umožňovaly rychlost až 22 uzle. 
 
Při stavbě byly použity některé prvky z bitevního křižníku Kongo, ale také mnoho nových stavebních prvků. Lodě třídy Fuso používaly tatáž děla hlavní baterie jako bitevní křižník Kongo avšak byly vyzbrojeny navíc dvěma dalšími věžemi umístěnými v polovině trupu. Také pohonný systém byl shodný se systémy u Konga, ale celkový výkon byl nižší a lodě byly pomalejší. Jak již bylo uvedeno, byly lodě vyzbrojeny 12 děly ráže 356 mm uloženými v šesti dvojvěžích. To byla v době První světové války standardní výzbroj bitevních lodí. Sekundární výzbroj, určenou na obranu proti torpédoborcům a jiným slabě pancéřovaným cílům, tvořilo 16 děl ráže 152 mm uložených v pancéřových kasematech po bocích trupu. Lodě také disponovaly 6 torpédomety ráže 533 mm
 
image.jpg
 
Fuso před přestavbou
 
Fusó se účastnila první světové války, převážně při plnění eskortních úkolů, jelikož japonské námořnictvo v této válce nemuselo vybojovat žádnou velkou hlavní bitvu.
 
Po válce dvojice Fuso a Jamaširo prošly rozsáhlou modernizací. Ta proběhla v první polovině třicátých let. Úpravy zahrnovaly zvětšení přední nástavby, instalaci 76,2 mm děl (10xI) a vzletové plošiny na dělové věži č.4 u Jamaširo atd. Modernizace proběhla u Fuso ve dvou etapách (duben 1930 až květen 1933 a září 1934 až únor 1935). Jamaširo ji prodělala naráz (prosinec 1930 až únor 1935). Zatímco vertikální pancéřová ochrana složená z pancéřových pásů o síle 152, 203, 305 a 102 mm umístěných od shora zůstala zachována, původní palubu o síle 32 mm posílily nad životně důležitými místy 51 až 102 mm pláty. Nová protitorpédová obšívka a podélná přepážka v síle 64 až 76 mm zvýšila odolnost pod hladinou. Šířka tak vzrostla na 33,08 m a trup se prodloužil o 7,62 m. Strojovny a kotelny dostaly zcela nové vybavení. Původní kotle nahradilo 6 naftových typu Kampon, byly osazeny nové turbíny, výkon se zvedl na 75000 koní a rychlost byla nyní 24,7 uzle. Pro 6 stávajících kotlů postačoval jeden komín. Elevace vzrostla u 356 mm děl na 43 stupňů, u ráže 152 mm na 30 stupňů. Zmizely torpédomety a lodě dostaly novou protiletadlovou výzbroj, Yamashiro nesla pravděpodobně místo 16x13,2 mm (4xIV) 4x40 mm (2xII). V letech 1937 až 1938 přichází na jejich místo 16x25 mm (8xII) a zároveň mizí dvě přední 152 mm děla (nyní 14x152 mm).
 
Vnější vzhled lodí se velmi změnil, byl zrušen přední komín a jeho místo zaujala zvětšená nástavba pagodovitého tvaru, na místě zadního stěžně vyrostlo velké pomocné stanoviště řízení střelby. 
 
V průběhu války dochází jen ke změně počtu hlavní 25 mm kanónů. Od července 1943 nesou obě 37x25 mm (10xII,17xI) a radar 21 Go. Celková výzbroj v říjnu 1944 činila u Fuso 95x25 mm (8xIII, 16xII, 39xI) plus 10x13,2 mm (10xI), u Yamashiro 92x25 mm (8xIII, 17xII, 34xI) a 16x13,2 mm (3xII, 10xI). Obě dostaly také radary 13 Go a 22 Go (oba 2x).
 
Po katastrofálních ztrátách u Midway byla navržena další přestavba na hybridní bitevní/letadlové lodě. Tento plán byl opuštěn v červnu 1944 kdy Japonci v bitvě ve Filipínském moři přišli o kompletní druhou generaci pilotů. Nové již neměli a proto byly další letadlové lodě zbytečností.
 
Přes tyto úpravy byla třída Fusó japonskou admiralitou považována za nedostatečně chráněnou a pomalou. Proto byla v době útoku na Pearl Harbor a i krátce poté, ponechána ve Vnitřním moři ve strategické rezervě. V té době se věnovala především výcviku. Během války se však toto změnilo a loď byla nasazována. Zúčastnila se tak pronásledování amerického svazu, který podnikl Doolitlův nálet na Tokio, během bitvy u Midway, byla Fusó součástí krycího svazu, při japonském útoku na Aleuty, posádka Fusó zachránila 353 přeživších námořníků z bitevní lodě Mucu, která explodovala v přístavu Haširadžima ve Vnitřním moři,podílela se na obraně atolu Truk, podílela na obraně ostrova Biak u Nové Guineje, na kterém byla strategická japonská základna,
 
image.jpg
 
Fuso po přestavbě
 
V červnu 1944, po americké invazi na Saipan, se měla Fusó vydat na prakticky sebevražedný útok na americké konvoje směřující k předmostí na Saipanu. Po bitvě ve Filipínském moři ale Japonci uznali, že Saipan je ztracen a operace byla zrušena.
 
Fuso byla potopena 25.10.1944 v největší námořní bitvě historie v zálivu Leyte i se svou sesterskou lodí Jamaširo. Jako součást Jižního podpůrného svazu viceadmirála Šódžiho Nišimury se měly spolu s těžkým křižníkem a 5 torpédoborci probít k Leyte z jihu průlivem Surigao. Tam však narazily na svaz kontraadmirála Jesse Oldendorfa složený ze 6 bitevních lodí, 6 těžkých a 2 lehkých křižníků, 20 torpédoborců a 39 člunů PT. 
Hned na začátku střetnutí bylo Fuso zasaženo torpédem jehož výbuch loď ochromil. Posádka nezvládla požáry a po asi 10 minutách ho výbuch munice roztrhl na poloviny které se ještě chvíli držely na hladině. Yamashiro zasáhly 2 až 3 torpéda a nezjištěný počet těžkých granátů, loď se v 4.19. převrátila a potopila s téměř celou posádkou. 
 
Parametry: 
Standardní výtlak 34 700 tun, maximální 39 154 tun, 
Délka na konstrukční vodorysce 212,75 m, 
Šířka 31,8 m, 
Ponor 10,9 m,
Zásoba paliva 4 500 t 
Dosah 11 000 Nm při 16 uzlech, 
Posádka 1350 příslušníků mužstva a důstojníků. 
 
Pancéřování:
boky - střed 305mm
boky - konce 89mm
paluba 97-165mm
dělové věže - čelo 305mm
dělové věže - boky 152mm
barbety 292mm
velitelská věž 330mm
 
Výzbroj:
Výzbroj tvořilo 12 děl o ráži 356 mm s délkou hlavně 45 kalibrů ve dvou dvouhlavňových věžích na přídi a dvou na zádi a po jedné za přední a před zadní nástavbou. Střední či sekundární baterii tvořilo 14 152mm děl, počet a typ menších děl se pak při přestavbách pronikavě měnil, stejně jako vybavení průzkumnými plovákovými letouny a katapulty 
 
Pohon:
Čtyři šrouby poháněly parní turbíny Brown-Curtiss, které odebíraly páru ze 6 kotlů Kampon. Výkon 78.000 ks umožňoval rychlost 25 uzlů.
 
zdroj:
internet

Share this post


Link to post
Share on other sites
Sign in to follow this  

×
×
  • Create New...