AW - Ve vývoji: ZBD-86

[Ashadak]

Pokud jde o nová vozidla, tak aktualizace 0.22 se jimi jen hemží, a to včetně dlouho očekávaných čínských bitevních tanků úrovně 9 a 10. Součástí aktualizace bude i uvedení dvou nových prémiových vozidel - PTZ-89 jsme si už představili a teď je řada na druhé obrněné vozidlo ZBD-86 (Type 86). Řeknete si, "tohle už jsem někde viděl/a" - a ano, máte pravdu, příběh ZBD-86 začíná, jak to u starších čínských vozidel bývá, v Rusku - nebo snad dokonce, ve Spojených státech, záleží na úhlu pohledu.

 

 

V šedesátých a sedmdesátých letech se musela čínská armáda vzpamatovat ze dvou těžkých ran. První z nich byla tzv. kulturní revoluce(přechod ke komunismu), a druhou pak ztráty z korejské války, které samotnou Čínu stály více než sto tisíc vojáků, i když některé odhady tvrdí, že čísla mohla být několikanásobně vyšší.

 

Lidová osvobozenecká armáda, na rozdíl od všeobecného přesvědčení západní populace, nebyla ani slepá, ani neschopná a velitelé nebyli lhostejní ke svým mužům, proto nechtěli zbytečně plýtvat životy. Čína se tedy rozhodla věnovat velké úsilí vývoji a taktice, po vzoru Sovětů a Američanů, v oblasti obrněných vozidel pěchoty(dále jen BVP).

 

Rusové se soustředili převážně na kolová BVP jako byl typ BTR-152, zatímco Američané se rozhodli pro vývoj pásových BVP, jehož výsledkem byl populární transportér M113. Číňanům se americký přístup zalíbil, protože nabízel mnohem lepší pohyblivost v terénu. Rusové byli totiž přesvědčeni, že budou bojovat převážně v Evropě, která má dobře rozvinutou infrastrukturu. Čína však nic takového neměla, což znamenalo nezbytnost tereních vlastností. To je přesně ten důvod, proč se Číňané rozhodli zavést do výzbroje jednoduché, sériově vyráběné BVP, které více odpovídalo americké koncepci "bojového taxi".

 

Stručně řečeno, tato vozidla byla velmi lehce pancéřovaná a nebyla určena pro přímý boj s nepřítelem. Jejich hlavní úlohou bylo dostat pěchotu do bitvy, a pokud narazí na těžký odpor, vypustí pěchotu a zmizí. V nejlepším případě podpoří své vojáky z nějaké rozumné vzdálenosti tak, aby se příliš nevystavovala palbě protivníka. Cokoliv většího než kulka by prošlo jejich pancéřováním jako nůž máslem, což je také důvod, proč byla jejich palebná síla velmi omezená, zkrátka aby nepřitahovala příliš mnoho pozornosti.

 

Výsledkem vývoje takového vozu byl obrněný transportér Type 63. Jednalo se o jednoduchý, levný a robustní stroj – v podstatě ocelová krabice na pásovém podvozku. Svůj účel to však splnilo a bylo vyrobeno velké množství těchto vozidel. Několik tisíc bylo i vyvezeno do zahraničí, převážně do Afriky a na Střední východ, kde je při troše štěstí najdete ve službě dodnes.

 

Na druhou stranu však trpělo nedostatky své třídy, které se brzy projevily, protože v době uvedení vozidla do služby se rozbíhala válka ve Vietnamu.

 

Během války bylo nasazeno velké množství amerických M113, a to ve službách jak jižního Vietnamu, tak samotných amerických sil. Zkušenosti a dojmy byly smíšené. Vozidla disponovala určitou úrovní ochrany před ručními zbraněmi, byla však extrémně náchylná na miny a nástražná zařízení (vojáci raději jezdili na korbě, než uvnitř). Stejně tak je mohla vyřadit jakákoliv lehká pancéřovka. Na rozdíl od původních úvah se tato vozidla dostávala do přímých střetů skoro pořád a jejich výzbroj(kulomety) k tomu nebyla přizpůsobena.

 

Američané proto improvizovali přidáváním různých dalších zbraní, balistických štítů atd. Číňanům se však tahle cesta příliš nezamlouvala a chyby v koncepci byly zřejmé.

 

 

Mezitím Sovětský svaz přijal do výzbroje v roce 1966 vozidlo BMP-1. Číňané jsou ohromeni. Stroj byl elegantní a vyznačoval se lepší pancéřovou ochranou(zejména přední část), než starší "krabice", ale to, co je opravdu zaujalo, bylo výrazné navýšení palebné sily. V době zavádění do výzbroje se Sověti chvástali, že mají BVP s palebnou silou srovnatelnou s bitevními tanky. A pokud vám nestačilo dělo, mohli jste na něj namontovat odpalovač raket Malyutka. Jak efektivní tento raketový systém byl se ukázalo během Yom Kippurské války v roce 1973, kdy egyptské posádky v zakopaných BMP-1 decimovali izraelské tankové síly na Sinaji. Americké tanky Patton se totiž ukázaly jako velmi zranitelné vůči PTŘS.

 

Skutečnost byla samozřejmě trochu odlišná. BMP-1 mělo i své nevýhody – hlavní výzbroj v podobě děla nebyla příliš přesná a účinná proti nepřátelskému pancéřovaní. Na druhou stranu bylo víceméně spolehlivým zařízením, které střílelo explosivní projektily, jeho účinnost proti obrněným cílům byla v nejlepším případě nejasná. Vozidlo trpělo malými prostory pro osádku a jeho ochrana byla obecně mizerná, zejména v městských oblastech. To samozřejmě Číňané a Američané nevěděli, protože v rukách arabských armád fungovalo poměrně dobře.

 

A tak se Číňané rozhodli, že přesně takové vozidlo chtějí. Samozřejmě, s tím byl trochu problém. Obě země, každá s jiným přístupem ke komunismu, měly mezi sebou spory, které vyvrcholily v čínsko-sovětském pohraničním konfliktu v roce 1969. Číňané v tomto konfliktu získali první T-62, pečlivě ji analyzovali a nakonec ji využili pro vylepšení vlastní tankové flotily.

 

Sovětům se vůbec nelíbilo, že by za jakýchkoliv okolností měli sdílet svojí nejnovější hračku a to i přesto, že mezi zeměmi byl křehký mír a vztahy se vrátily k normálu. A tak Číňané zůstali bez obrněného transportéru až do roku 1979, kdy se stala věc opravdu naléhavou.

 

 

Vztah mezi Čínou a Vietnamem byl vždy napjatý. Koncem sedmdesátých let v obou zemích vládli komunisté. Vítězství nad Američany však povzbudilo vietnamské vůdce a výrazně navýšilo jejich sebevědomí. V roce 1978 napadli Vietnamci Kambodžu, aby vyhnali neslavné hnutí Rudých Kmerů. Jenže Rudí Kméři byli podporováni Číňany a těm se to vůbec nelíbilo. V důsledku toho se rozhodli praštit je přes prsty a napadli je ze severu.

 

Přestože obě země slavily vítězství po třech týdnech těžkých bojů v horských oblastech a džunglích, pravda je taková, že to bylo spíš vietnamské vítězství. Pojďme se ale vrátit k čínským BVP.

 

Když válka vypukla, čínská pěchota spoléhala na zavedený Type 63, náklaďáky a v některých případech musela pěchota prostě pěšky. Byla to katastrofa - vietnamské přepady byly neskutečně účinné a Type 63, podobně jako M113, se ukázal jako příliš zranitelný a neschopný plnit svou roli. Pohyblivost byla nedostatečná a mnoho těchto strojů zůstalo zabořených v místech, odkud je nešlo vyprostit.

 

To byla vážná vzpruha pro čínské velitele. Získání nového pěchotního bojového vozidla se stalo čím dál víc naléhavou záležitostí. Vývoj nového BVP začal velmi brzy, v roce 1980, pod označením WZ-501.

 

K překonání problému s omezenými zkušenostmi bylo rozhodnuto jednoduše okopírovat zavedený typ BMP-1. Kopírování probíhalo mezi léty 1980 a 1985. V roce 1986 bylo vozidlo oficiálně přijato do služby pod označením ZBD-86. Plnohodnotná výroba začala v roce 1992, více než 25 let po jeho zavedení do sovětské armády.

 

 

Co k tomu dodat, vozidlo bylo kopií sovětského BMP-1. Posádku tvořili tři muži a bylo schopné přepravit osm vojáků.

 

Rozložení pancéřování bylo následující(na základě německých vojenských měření):

• Horní čelní plát: 9-12 mm (při sklonu 80 až 84 stupňů)
• Dolní čelní plát: 19 mm (při sklonu 57 stupňů)
• Boky: 16 mm (při sklonu 14 stupňů)
• Zadek: 4 mm (dveře měly tloušťku 17 mm)
• Přední část věže: 23 mm (při sklonu 45 stupňů)
• Zadní část věže: 13 mm (při sklonu 22 stupňů)
• Střecha věže: 6 mm
• Podlaha korby: 9 mm
• Střecha korby: 12 mm
• Podlaha motoru: 6 mm

V roce 1966 to byla přijatelná čísla, s ohledem na současnost nic moc a existují informace, že pancéřová ochrana může být ve skutečnosti dokonce slabší, i když většina zdrojů tvrdí, že je naprosto totožná s BMP-1.

 

Hlavní výzbroj tvořila kopie děla 2A28 Grom ráže 73 mm. Zbraň trpěla stejnými problémy jako ta původní. Nabíjela se automaticky, rychlost střelby se pohybovala okolo 8 ran za minutu a efektivní dostřel činil přibližně 700 m až 1300 m (teoretický dostřel byl přes 4000 m). Dělo bylo krátké(L / 29) s hladkým vývrtem, střílelo se HE a HEAT municí, která byla schopná průniku kolem 300-350 mm pancéřování (ačkoli proti tankům byly výkony poměrně slabé). Dělo bylo schopné dosáhnout deprese -3 stupně a elevace +30 stupňů. Vezená zásoba munice se pohybovala okolo 40 nábojů. Střelec měl k dispozici laserový dálkoměr a denní/noční mířidla.

 

Sekundární výzbroj vozidla tvořil raketový systém HJ-73 Red Arrow. Řízené střely Red Arrow byly v podstatě kopií ruského typu Malyutka. Ta byla schopná zničit obrněný cíl do 3000 metrů. Základní dostřel se tedy pohyboval od 500 do 3000 metrů. Pozdější, zdokonalené verze měly maximální dostřel navýšený na 5000 metrů. Průbojnost raket byla srovnatelná se systémem Malyutka (asi 400 mm oceli). Vozidlo vezlo celkem 4 rakety. A nakonec byl jeden ze čtyř BVP ZBD-86 vybaven systémem MANN-HN-5(obranný prostředek proti nepřátelským letadlům a vrtulníkům).

 

ZBD-86 byl poháněn kopií sovětského motoru UTD-20 nazvaného 6V150. Je to vodou chlazený naftový motor o výkonu 293 hp, který byl dostatečný pro 13,3 tuny vážící vozidlo. Maximální rychlost vozidla je 65 km/h a stejně jako jeho sovětský protějšek je schopný plavby.

 

 

Poté co v roce 1992 začala sériová výroba, trvalo několik let, než se vozidlo představilo veřejnosti. V té době už bylo velmi zastaralé. Počet vyrobených kusů se odhaduje od zhruba 1000 až po zhruba 7000 vozidel. Čína se pokoušela stáří vozidla kompenzovat rozsáhlým modernizačním programem, ale nakonec o svém záměru vozidla udržet ve službe upustila a své zdroje raději vložila do úplně nového projektu. O tom si však povíme někdy příště.

 

Vzhledově je opravdu obtížné rozpoznat ZBD-86 od původního BMP-1, což pravděpodobně přispělo k nejasnostem ohledně jeho bojových aktivitách a vývozu. Zdá se, že se vozidlo dostalo do šlužeb několika zemí, včetně Íránu, Iráku a Barmy, ale vzhledem k podobnosti s BMP-1 je těžké tyto informace potvrdit. Existují zvěsti o tom, že íránské BMP-1 jsou ve skutečnosti čínské BVP Type 86, ale jedno je jisté - do dnešního dne zůstáva ve službě čínské armády.

 

V Armored Warfare se ZBD-86 představí jako prémiové vozidlo třetí úrovně. O tom jak vozidlo získat vás budeme brzy informovat.

 

A opět hurá na bojiště.