Hazin

Píše se rok 1945 a paní učitelka se ptá dětí, jak za války pomáhaly.
Přihlásí se tři děti a postupně je vyvolává.
“Co ty Kubo?” ptá se prvního dítěte.
“Já za války ukázal vojákům cestu do vesnice,” povídá Kuba.
“To je chvályhodné. A co ti na to řekli?”
... ... “Thank you very much,” odpoví Kuba.
“A jak si pomáhala ty Aničko?” táže se druhého dítěte.
“Já nosila partyzánům jídlo.”
“Opravdu? To si byla v nebezpečí. A co ti na to řekli?”
“Spasibo děvočka.”
“A co ty Honzo?” ptá se posledního žáka.
“Já vojákům nabíjel a házel s nima granáty.”
“Ale nepovídej. To muselo být zajímavé. A co povídali?”
“Sehr gut Hans, sehr gut.”

Píše se rok 1945 a paní učitelka se ptá dětí, jak za války pomáhaly.
Přihlásí se tři děti a postupně je vyvolává.
“Co ty Kubo?” ptá se prvního dítěte.
“Já za války ukázal vojákům cestu do vesnice,” povídá Kuba.
“To je chvályhodné. A co ti na to řekli?”
... ... “Thank you very much,” odpoví Kuba.
“A jak si pomáhala ty Aničko?” táže se druhého dítěte.
“Já nosila partyzánům jídlo.”
“Opravdu? To si byla v nebezpečí. A co ti na to řekli?”
“Spasibo děvočka.”
“A co ty Honzo?” ptá se posledního žáka.
“Já vojákům nabíjel a házel s nima granáty.”
“Ale nepovídej. To muselo být zajímavé. A co povídali?”
“Sehr gut Hans, sehr gut.”

Píše se rok 1945 a paní učitelka se ptá dětí, jak za války pomáhaly.
Přihlásí se tři děti a postupně je vyvolává.
“Co ty Kubo?” ptá se prvního dítěte.
“Já za války ukázal vojákům cestu do vesnice,” povídá Kuba.
“To je chvályhodné. A co ti na to řekli?”
... ... “Thank you very much,” odpoví Kuba.
“A jak si pomáhala ty Aničko?” táže se druhého dítěte.
“Já nosila partyzánům jídlo.”
“Opravdu? To si byla v nebezpečí. A co ti na to řekli?”
“Spasibo děvočka.”
“A co ty Honzo?” ptá se posledního žáka.
“Já vojákům nabíjel a házel s nima granáty.”
“Ale nepovídej. To muselo být zajímavé. A co povídali?”
“Sehr gut Hans, sehr gut.”

Píše se rok 1945 a paní učitelka se ptá dětí, jak za války pomáhaly.
Přihlásí se tři děti a postupně je vyvolává.
“Co ty Kubo?” ptá se prvního dítěte.
“Já za války ukázal vojákům cestu do vesnice,” povídá Kuba.
“To je chvályhodné. A co ti na to řekli?”
... ... “Thank you very much,” odpoví Kuba.
“A jak si pomáhala ty Aničko?” táže se druhého dítěte.
“Já nosila partyzánům jídlo.”
“Opravdu? To si byla v nebezpečí. A co ti na to řekli?”
“Spasibo děvočka.”
“A co ty Honzo?” ptá se posledního žáka.
“Já vojákům nabíjel a házel s nima granáty.”
“Ale nepovídej. To muselo být zajímavé. A co povídali?”
“Sehr gut Hans, sehr gut.”

Píše se rok 1945 a paní učitelka se ptá dětí, jak za války pomáhaly.
Přihlásí se tři děti a postupně je vyvolává.
“Co ty Kubo?” ptá se prvního dítěte.
“Já za války ukázal vojákům cestu do vesnice,” povídá Kuba.
“To je chvályhodné. A co ti na to řekli?”
... ... “Thank you very much,” odpoví Kuba.
“A jak si pomáhala ty Aničko?” táže se druhého dítěte.
“Já nosila partyzánům jídlo.”
“Opravdu? To si byla v nebezpečí. A co ti na to řekli?”
“Spasibo děvočka.”
“A co ty Honzo?” ptá se posledního žáka.
“Já vojákům nabíjel a házel s nima granáty.”
“Ale nepovídej. To muselo být zajímavé. A co povídali?”
“Sehr gut Hans, sehr gut.”

Píše se rok 1945 a paní učitelka se ptá dětí, jak za války pomáhaly.
Přihlásí se tři děti a postupně je vyvolává.
“Co ty Kubo?” ptá se prvního dítěte.
“Já za války ukázal vojákům cestu do vesnice,” povídá Kuba.
“To je chvályhodné. A co ti na to řekli?”
... ... “Thank you very much,” odpoví Kuba.
“A jak si pomáhala ty Aničko?” táže se druhého dítěte.
“Já nosila partyzánům jídlo.”
“Opravdu? To si byla v nebezpečí. A co ti na to řekli?”
“Spasibo děvočka.”
“A co ty Honzo?” ptá se posledního žáka.
“Já vojákům nabíjel a házel s nima granáty.”
“Ale nepovídej. To muselo být zajímavé. A co povídali?”
“Sehr gut Hans, sehr gut.”

Píše se rok 1945 a paní učitelka se ptá dětí, jak za války pomáhaly.
Přihlásí se tři děti a postupně je vyvolává.
“Co ty Kubo?” ptá se prvního dítěte.
“Já za války ukázal vojákům cestu do vesnice,” povídá Kuba.
“To je chvályhodné. A co ti na to řekli?”
... ... “Thank you very much,” odpoví Kuba.
“A jak si pomáhala ty Aničko?” táže se druhého dítěte.
“Já nosila partyzánům jídlo.”
“Opravdu? To si byla v nebezpečí. A co ti na to řekli?”
“Spasibo děvočka.”
“A co ty Honzo?” ptá se posledního žáka.
“Já vojákům nabíjel a házel s nima granáty.”
“Ale nepovídej. To muselo být zajímavé. A co povídali?”
“Sehr gut Hans, sehr gut.”

s timto se musim pochlubit 11 killu a 1 poskozenej...
 
 
 
Vítězství!
Bitva: Kampánie 7. května 2012 20:07:34
Vozidlo: M18 Hellcat
Získáno zkušeností: 2 646 (pokuta za poškození spojenců: 14)
Získáno kreditů: 60 972 (pokuta za poškození spojenců: 1 960)
Úspěchy v bitvě: Vzorný tankista: Hrdina, Mistr dělostřelec, Bölterova medaile, Průzkumník, Válečník

Píše se rok 1945 a paní učitelka se ptá dětí, jak za války pomáhaly.
Přihlásí se tři děti a postupně je vyvolává.
“Co ty Kubo?” ptá se prvního dítěte.
“Já za války ukázal vojákům cestu do vesnice,” povídá Kuba.
“To je chvályhodné. A co ti na to řekli?”
... ... “Thank you very much,” odpoví Kuba.
“A jak si pomáhala ty Aničko?” táže se druhého dítěte.
“Já nosila partyzánům jídlo.”
“Opravdu? To si byla v nebezpečí. A co ti na to řekli?”
“Spasibo děvočka.”
“A co ty Honzo?” ptá se posledního žáka.
“Já vojákům nabíjel a házel s nima granáty.”
“Ale nepovídej. To muselo být zajímavé. A co povídali?”
“Sehr gut Hans, sehr gut.”

Píše se rok 1945 a paní učitelka se ptá dětí, jak za války pomáhaly.
Přihlásí se tři děti a postupně je vyvolává.
“Co ty Kubo?” ptá se prvního dítěte.
“Já za války ukázal vojákům cestu do vesnice,” povídá Kuba.
“To je chvályhodné. A co ti na to řekli?”
... ... “Thank you very much,” odpoví Kuba.
“A jak si pomáhala ty Aničko?” táže se druhého dítěte.
“Já nosila partyzánům jídlo.”
“Opravdu? To si byla v nebezpečí. A co ti na to řekli?”
“Spasibo děvočka.”
“A co ty Honzo?” ptá se posledního žáka.
“Já vojákům nabíjel a házel s nima granáty.”
“Ale nepovídej. To muselo být zajímavé. A co povídali?”
“Sehr gut Hans, sehr gut.”

Píše se rok 1945 a paní učitelka se ptá dětí, jak za války pomáhaly.
Přihlásí se tři děti a postupně je vyvolává.
“Co ty Kubo?” ptá se prvního dítěte.
“Já za války ukázal vojákům cestu do vesnice,” povídá Kuba.
“To je chvályhodné. A co ti na to řekli?”
... ... “Thank you very much,” odpoví Kuba.
“A jak si pomáhala ty Aničko?” táže se druhého dítěte.
“Já nosila partyzánům jídlo.”
“Opravdu? To si byla v nebezpečí. A co ti na to řekli?”
“Spasibo děvočka.”
“A co ty Honzo?” ptá se posledního žáka.
“Já vojákům nabíjel a házel s nima granáty.”
“Ale nepovídej. To muselo být zajímavé. A co povídali?”
“Sehr gut Hans, sehr gut.”

Píše se rok 1945 a paní učitelka se ptá dětí, jak za války pomáhaly.
Přihlásí se tři děti a postupně je vyvolává.
“Co ty Kubo?” ptá se prvního dítěte.
“Já za války ukázal vojákům cestu do vesnice,” povídá Kuba.
“To je chvályhodné. A co ti na to řekli?”
... ... “Thank you very much,” odpoví Kuba.
“A jak si pomáhala ty Aničko?” táže se druhého dítěte.
“Já nosila partyzánům jídlo.”
“Opravdu? To si byla v nebezpečí. A co ti na to řekli?”
“Spasibo děvočka.”
“A co ty Honzo?” ptá se posledního žáka.
“Já vojákům nabíjel a házel s nima granáty.”
“Ale nepovídej. To muselo být zajímavé. A co povídali?”
“Sehr gut Hans, sehr gut.”

Píše se rok 1945 a paní učitelka se ptá dětí, jak za války pomáhaly.
Přihlásí se tři děti a postupně je vyvolává.
“Co ty Kubo?” ptá se prvního dítěte.
“Já za války ukázal vojákům cestu do vesnice,” povídá Kuba.
“To je chvályhodné. A co ti na to řekli?”
... ... “Thank you very much,” odpoví Kuba.
“A jak si pomáhala ty Aničko?” táže se druhého dítěte.
“Já nosila partyzánům jídlo.”
“Opravdu? To si byla v nebezpečí. A co ti na to řekli?”
“Spasibo děvočka.”
“A co ty Honzo?” ptá se posledního žáka.
“Já vojákům nabíjel a házel s nima granáty.”
“Ale nepovídej. To muselo být zajímavé. A co povídali?”
“Sehr gut Hans, sehr gut.”

Dnes je sice spousta skupin, které hrají dobrou muziku ale mám takový pocit, že ty staré kapely, ty legendy bigbeatu to přece jen uměly lépe. Co skladba, to perla a hit. Třeba tohle mě bere i kdybych to poslouchal furt dokola. Prostě je to geniální:
http://www.youtube.com/watch?v=-o4-9toOBEI

Vítězná bitva s T-25
Horský průsmyk
Zkušenosti: 6654 (x 3)
Kredity: 60531
 
Moje asi zatím nejlepší bitva.
 

Dnešek super. Mno měl jsem 43000 volňásků a hafo penízků..tak jsem přemýšlel a že v klidu pojedu na js4. A posádku si vymakám už na KVčku. Krásně volňásci vyšli na maxové KV. Narvu tam posádku za 1000 zlatých(to jsem udělal jen jednou u SU85) a vyjel. V betě jsem ho měl a super..ted je ještě lépe pancéřované, tak jsem se těšil. První hra proti 9 třídám..druhá hra 8 třídy....pak jedna hra proti 7 a nakonec jsem byl král nahoře...
Mám ho jen chvilku, ale dát za 4 bitvy topík(mohlo být 10 ale capli to tak jen 8ks) a hlavně se 107mm(0,39) 2x snipouše!! To je nějaký divný. Do sedmé třídy je to dost velký pomocník. Ale co mám dělat proti Objectům ? ...to jsem malinko nechápal.
Ale je to *****. Hraje se sním dobře a je krásný nezvyk nelehnout s ním po jedné ráně(jako s SU85) .
Dneska jsem s Objectem a KVčkem skoro neminul....a s ferdou? Už věřím, že ho štelnuli...už týdny nemůžu trefit ani vrata. Vezmu object a mám 7/8..6/6......pak vezmu zas ferdu a 6/10....nikdy to nelítalo tak náhodně po křivkách "alá BL 10" jako teď. škoda.
Zítra držte palce mému synovi...jde na operaci srdce....tohle už hra bohužel není..tady se chyba reloadnout nedá. ...

Poslušně hlásím, že jsem dnes zažila neuvěřitelnou remízu. Je pravda že toho moc naježděno nemám něco málo přes 800 bitev a že stálě dělám nob blbosti. Ale tohle.........
Jeli jsme s manželem v četě, M3 Lee a T-46 na mapě horský průsmik, cca 8 minut do konce. Nás bylo 7 (AMX 38, Marder, 2x Bison, Pz III A,- na základně M3 Lee, T-46 pod střelištěm) soupeři byli 4 (vyhraná bitva). Mě vyřadil Marder II (pod střelištěm), toho sejmul manžel a soupeři zbyli 2 Bizoni a SU (na střelišti). M3 Lee se pak vydal na základu, vyřidil SU a 1 bisona druhého poškolil na zbilích 23% života. Poté ho Bizon dostal. Pz III A zůstala na základě a nikam se nehnula. Marder II 50% života se vydal Bizona dostat ale on dostal jeho, vydala se tam tedy AMX 38 10% života jelikož Pz III 100% života ani na pobízení nikam nejela. AMX taky bizon dostal. A Pz III požád nic, přes nabádání k útoku snad všemi mezinárodními výrazy. Nakonce cca 3 min. do konce se tam vydal jeden z bizonů 50% života. Protivníkův Bizon sjel ze střeliště a taky se vydal dopředu a začala to být přestřelka Bizonů 2x oba minuli poté protivníkův trefil. Čas cca 0:18 do konce. Pz III nic. A nebyla odhlášená jezdila si nahoře po střelišti, asi čekala až ten protivníkův Bizon přileze až k ní.............