Jump to content
Sign in to follow this  
Aaron Goldstein

Letadlová loď USS Ranger

Recommended Posts

Letadlová loď USS Ranger

 

image.jpg

USS Ranger byla první americká letadlová loď projektovaná a budovaná od počátku pro tento úkol. Po dokončení přestavby dvou bitevních křižníků třídy Lexington na letadlové lodě zůstalo americkému námořnictvu podle Washingtonských dohod ještě 69,000 tun povolené tonáže letadlových lodí. Konstruktéři podali mnoho návrhů jak co nejefektivněji tento limit využít a srovnat se tak s ostatními velkými loďstvy své doby, jako byly britská Royal Navy, či japonské císařské námořnictvo. Schválený návrh zněl na 5 lodí o výtlaku 13,800 t, což měla být dostatečná velikost pro efektivní leteckou skupinu.

 
Stavba byla zahájena v roce 1931 a když se USS Ranger v roce 1934 dostal do služby, nesl ve své konstrukci mnohé vlastnosti, které se staly běžné u následujících amerických letadlových lodí - ostrovní nástavbu, otevřený hangár, ochoz podél letové paluby a byl plánován příčný katapult instalovaný na hangárové palubě.
 
image.jpg
 
Spuštění na vodu 25. února 1933
 
USS Ranger byl v mnohém kompromisem, který byl nutný aby se s výtlakem vešel do daného limitu 13,800 tun. Úzký trup nenesl žádnou podhladinovou ochranu a jedinou ochranou lodi byl nedostatečný ocelový plát silný 25mm na hangárové palubě. Vnitřní rozdělení bylo neadekvátní a uložení kotlů a strojů umožňovalo zničení celého pohonného systému a znehybnění lodi jedním zásahem. Volný prostor neumožňoval instalaci turbo-elektrického pohonu a proto byly použity standardní křižníkové turbíny a stroje, které umožňovaly dosažení 29.5 uzle. Jelikož původní plány nepočítaly se instalací můstku, splodiny z kotlů byly vyvedeny do 6 malých komínů uložených po třech po obou bocí na úrovni zadního hangáru. Během přistání letadel bylo možno komíny otočit do vodorovného postavení.
 
image.jpg
 
USS Ranger s komíny ve vodorovné poloze
 
Design byl optimalizován pro nesení maximálního počtu letadel. Hangárová paluba byla ve skutečnosti větší, než na větších lodích třídy Lexinton. Dva výtahy byly uloženy poblíž sebe téměř ve středu lodi. Rozložení nebylo příliš vhodné a bylo zaviněno plánovanou instalací hangárových katapultů (které však nikdy loď neobdržela). Původní koncepce počítala se stavbou bez ostrova, zkušenosti z provozu lodí třídy Lexington však ukázaly jeho výhodu při velení a řízení leteckého provozu a tak před dokončením stavby byl na pravoboku ostrov postaven. Tato a další úpravy vedly k navýšení tonáže nad limitní mez a k přetíženosti lodi.
 
image.jpg
 
Kapacita letadel byla plánována na 76, což zahrnovalo 36 stíhačů, 36 střemhlavých bombardérů a 4 pomocné letouny. V době vzniku byly střemhlavé bombardéry preferovanou zbraní a tak loď nedostala žádné prostory pro uskladnění torpéd a dlouho loď nenesla žádnou torpédovou peruť. Navíc mohlo být v hangáru uskladněno 40 rozebraných trupů na závěsech na stropě hangáru, kde nepřekážely běžnému provozu. Během války, kdy již byly ve stavu větší letouny, USS Ranger přesto nesl až 72 letadel, například během vylodění v Severní Africe se jeho letecký skupina skládala z 54 Wildcatů a 18 Dauntlessů.
 
V polovině války již výzbroj neodpovídala požadavkům a také loď trpěla značnou váhou. Plánovaná rekonstrukce lodi, která měla napomoci jejím problémům s váhou byla plánována na konec roku 1943, byla však odvolána, neboť by příliš zasáhla do dostavby dvou lodí třídy Essex. Kontrola a opravy probíhající v květnu až červenci 1944 ukázaly, že Ranger již není vhodný k nasazení v první linii a tak byl převelen k výcvikovým úkolům a vybaven jako cvičná loď pro noční lety. Instalován byl nový katapult a paluba byla zesílena. Přidána byla zařízení pro řízení nočních stíhačů a loď dostala nový SM letecký vyhledávací radar. Jako nepotřebné a k ušetření váhy byla odstraněna všechna děla 127 mm.
 
image.jpg
 
Kýl lodi byl položen v loděnici Newport News Shipbuilding & Drydock Co. 26. srpna 1931 a loď dostala označení CV-4 USS Ranger. 25. února 1933 byla spuštěna na vodu a 4. června 1934 byla v Norfolku převzat do služby.
 
První leteckou akcí bylo cvičení letounů 6. září 1934. Následně loď vykonala cvičnou plavbu do Rio de Janeira, Buenos Aires a Montevidea, vrátila se 4. října 1934. 
Do Pacifiku se přesunula v dubnu 1935, konkrétně do San Diega. V následujících letech loď vykonávala plavby po celém Pacifiku. 22. března 1942 připlula do Norfolku kvůli provedení oprav. 22. dubna 1942 loď naložila 68 letounů Curtiss P-40 armádního letectva s jejich piloty od 33. perutě, aby je dopravila do Accry v Africe. Z paluby odstartovaly 28. května 1942. Následně vykonala hlídkovou plavbu u Argentiny. Dne 1. června si zopakovala přepravu P-40 - 72 letounů odstartovalo do Accry 19. června 1942.
 
1. října 1942 vyrazila společně s čtyřmi eskortními letadlovými loděmi do oblasti Bermud, aby vykonaly cvičení. Jako jediná velká letadlová loď v Atlantiku společně se čtyřmi loděmi třídy Sangamon podporovala vylodění spojenců v Africe.
 
Její letouny útočily na na základny a velitelství francouzských sil v Maroku. Ztratili celkem 16 strojů, avšak zničily 98 letounů na zemi a 15 ve vzdušných soubojích, poškodily 4 torpédoborce v přístavu Casablance, zničily torpédoborec Albatros. Na jejich kontě je také 21 lehkých tanků a několik desítek vojenských vozidel. Celkem vykonaly téměř 500 vzletů. 11. listopadu 1942 Casablanca kapitulovala a USS Ranger byl odvelen do Norfolku, kam dorazil 12. prosince 1942.
 
image.jpg
 
Začátkem roku 1943 opět převážela letouny P-40 do Casablancy, potom patrolovala v oblasti Nové Anglie, Halifaxu a Nového Skotska. Dne 11. září 1943 připlula do Halifaxu a připojila se k britské Home Fleet ve Scapa Flow. Následně prováděla hlídkové plavby v okolí Anglie. Zde provedla útoky na norský přístav Bodo. 4. října 1943 zaujala nezpozorována pozici a z její paluby odstartovalo 20 střemhlavých Dauntlessů s doprovodem 8 Wildcatů. Potopily 8 000t transportní loď LaPlata, těžce poškodily tanker o výtlaku 10 000t a menší transporty potopily v přístavu. Druhá vlna 10 Avengerů a šesti Wildcatů zničila dopravní loď a druhou poškodila. Z letounů se nevrátily 3, které padly za oběť protiletecké palbě. Loď byla sice objevena německým průzkumem, ale stíhací krytí dva ze tří průzkumníků sestřelilo a třetího zahnalo. 
 
USS Ranger se vrátila do Scapa Flow 6. října 1943, poté hlídkovala v okolí Islandu a 4. prosince se vrátila do vlasti do Bostonu. Stala se potom výcvikovou lodí a znovu transportovala letouny do Casablancy, tentokráte 76 letounů Lockheed P-38 Lightning.
 
16. května 1944 byla loď modernizována. Byla zesílena paluba, aby mohl být nainstalován nový katapult, přibyl radar a řízení letového provozu bylo upraveno, aby mohly probíhat operace nočních stíhačů. V 3. srpna 1945 USS Ranger připlula do Pearl Harboru a tři měsíce cvičila noční stíhače v okolí Pearl Harboru. 
Loď byla vyřazena 18. října 1946 v Norfolku, vyškrtnuta ze seznamu válečných lodí dne 29. října 1946 a prodána k sešrotování firmě Sun Shipbuilding & Drydock Co. v Chesteru 28. ledna 1947.
 
Parametry: 
Standardní výtlak 14 576 tun, maximální 17 577 tun, 
Délka na konstrukční vodorysce 220 m,
Délka přese vše  234 m 
Šířka 33,3 m, 
Ponor 6,8 m,
Dosah 10 000 námořních mil při 15 uzlech, 
Posádka 2 246 příslušníků mužstva a 216 důstojníků. 
 
Pancéřování:
Bok 51 mm
Přepážky 51 mm
Paluba 25 mm
 
Výzbroj:
V době svého dokončení nesl 8 děl 127 mm (5"/25 cal.). V původní konfiguraci byla dvě přední děla ze čtyř umístěna na přídi pod letovou palubou a dvě zadní na hangárové palubě. Toto rozložení nebylo příliš vhodné a bylo brzy nahrazeno uložením po dvou v rozích letové paluby. Ranger byl mezi prvními americkými loděmi, které obdržely výzbroj automatických zbraní na svoji ochranu, která původně sestávala ze 40 kulometů ráže 12,7 mm M2 Brovning. V září 1941 byla protiletadlová výzbroj posílena. Po odstranění 16 kulometů ráže 12,7 mm, posílilo ochranu 6 čtyřčat 28mm . Během modernizace následující po vylodění v Africe byly 28mm děla nahrazeny 6 dvojčaty Bofors 40mm  a dále loď dostala 46 20mm děl Oerlikon. Navíc si Ranger ponechal svých 8 děl 127 mm.Ke konci roku 1943 tak bylo z lodi odstraněno 6  děl Oerlikon 20mm.
 
Leteckou skupinu tvořilo až 76 letounů Wildcat, Vindicator a Devastator, později Wildcat, Dauntless a Avenger . Letouny vyvážely z podpalubí 3 výtahy, loď nenesla až do své modernizace katapult.
 
Pohon:
Pohon zajišťovalo 6 kotlů a 4 turbíny, které přenášely na 2 šrouby výkon 53 500 koní. Rychlost lodi činila 29 uzlů.
 
Zdroj:
internet
 
FOTO: 

Share this post


Link to post
Share on other sites
Sign in to follow this  

×
×
  • Create New...