Jump to content
Sign in to follow this  
Aaron Goldstein

Bitevní loď Mikasa

Recommended Posts

Bitevní loď Mikasa

 

image.jpg

 

Na sklonku 19. století v roce 1895 schválilo Japonsko nový plán rozvoje japonského námořnictva pro příštích deset let. Plán se jmenoval "Gašinšótan", ale byl nazýván 6+6, protože předpokládal, že jádro japonského loďstva bude tvořit šest bitevních lodí a šest pancéřových křižníků. Plán prosadil velitel japonského loďstva admirál Gonbei Jamamoto. Je to onen admirál, který adoptoval chudého samurajského syna jménem Isoroku Takano, jenž se poté pod jménem Isoroku Jamamoto výrazně zapsal do druhoválečné historie japonského loďstva.

 
Šest bitevních lodí, které měly tvořit jádro námořních sil bylo postupně objednáno ve Velké Británii. Již od roku 1893 se tam stavěly bitevní lodě Fudži a Jašima a po schválení výše zmíněného plánu se objednala stavba dalších čtyřech. Šlo o bitevní lodě Šikišima, Hacuse, Asahi a Mikasa. Jména nesly podle japonských historických provincií.
 
m1a.png
 
Spuštění trupu bitevní lodi Mikasa na vodu
 
Bitevní loď Mikasa byla stavěna britskou loděnicí Vickers, Sons and Manin, Ltd v Barrow-in-Furness a svým konceptem navazovala na britské třídy Majestic, Formidable a Canopus. Loď měla uprostřed dva mohutné komíny o průměru 4,27 m a dva stožáry dávající lodi charakteristickou siluetu. Pancéřování bylo zhotoveno z Kruppovy cementované oceli. bok byl chráněn pancéřovým pásem vysokým 2,37 m, který dosahoval uprostřed lodi síly 229 mm. Ocel použitá na paluby byla Harveyova a tloušťka se pohybovala od 51 až po 76 mm.
 
Hlavní výzbroj sestávala ze čtyř děl ráže 306 mm (12"/ 40 cal.) Mark IX vyrobených firmou Sir W G Armstrong Whitworth & Co Ltd umistěné po dvojicích ve dvou otočných věžích na přídi a na zádi. Sekundární výzbroj tvořilo 14 děl ráže 152 mm (QF 6"/40 cal.) od stejného výrobce. Během stavby se uvažovalo dokonce o sekundárních dělech ráže 234 mm (9,2"/40 cal.) Mark VIII ale nakonec byla realizována výzbroj ráží 152 mm. Kromě toho Mikasa ještě nesla 20 děl 76mm (3"/40 cal.) Type 41 a 12 kanónů 47 mm/L40 Hotchkiss. Loď byla osazena čtyřmi torpédomety 457mm.
 
image.jpg
 
Loď byla vybavena čtyřmi stereoskopickými dálkoměry Barr and Stroud s efektivním dosahem 7 300 m a také teleskopickými zaměřovači s 24násobným zvětšením.
 
Kýl lodi byl položen 24. ledna 1899 a na vodu byla spuštěna 8. listopadu 1900. 1. března 1902 byla uvedena do služby a zařazena do prvního oddílu po boku bitevních lodí Asahi a Šikišima jako součást První divize bitevních lodí. Základnou se jí stal přístav Sasebo. Koncem roku 1903 se stala vlajkovou lodí celého Spojeného loďstva a svou vlajku na ní přenesl admirál Heihačiro Togo. Velitelem lodi se stal námořní kapitán Izuči.
 
Mikasa se zůčastnila Rusko-Japonské války jako vlajková loď. Při prvním námořním ostřelování Port Arturu 9. ůnora 1904 byla Mikasa několikrát těžce zasažena. Ovšem její pancéřování jí pomohlo odolávat přímým zásahům. V Bitvě na Žlutém moři 10.srpna 1904 dostala okolo 20 přímých zásahů a okolo 30 zásahů v Bitvě u Cušimi bez vážnějších poškození. 
 
image.jpg
 
U Cušimi Mikasa vedla kombinovanou japonskou flotilu do jedné z nejrozhodujících bitev námořní historie. Ruská flotila byla téměř zničena. Z 38 ruských lodí bylo 21 potopeno, 7 zajato, 6 odzbrojeno. Bylo zabito 4 545 ruských námořníků a 6 106 zajato. Japonsko ztratilo pouze 116 mužů a 3 torpedové čluny. 
Krátce po podepsání míru se Mikasa 11.září 1905 potopila v přístavu Sasebo. Příčinou byl výbuch způsobený požárem ve skladu munice. Při nehodě zahynulo 339 námořníků, skoro třikrát více než během bojů ve válce. Dalších 300 mužů bylo zraněno. Loď spočinula v 11m hloubce. Velkým úsilím byla 8.srpna 1906 vyzdvižena a odtažena do námořního arzenálu Maizuru. Po dvou letech oprav, zahrnujících výměnu zrezavělých hlavních děl za výkonější o délce hlavní 45 ráží, byla Mikasa roku 1908 znovu zařazena do aktivní služby.
 
Mezitím se stala zastaralou a byla překlasifikována na bitevní loď 2. třídy, potom 3. třídy a nakonec 1.9.1921 na loď pobřežní ochrany 1. třídy. Během Sibiřské intervence najela na mělčinu při hlídkování za mlhy v průplavu Askold. Byla opravena ve Vladivostoku. Po návratu do Maizuru byla zařazena do “uskladněné″ flotily. 
Na základě Washingtonské námořní dohody byla určena ke sešrotování. Na žádost japonské vlády, kterou odsouhlasily vlády všech účastnických států byla přeměna na loď-muzeum a vystavena 12.listopadu 1925 v Jokosuce. Během 2. světové války byla několikrát bombardována americkým letectvem. Po válce byla zkonfiskována Američany. Ti z ní odstranili děla a zanechali ji ve špatném stavu. 
 
Koncem 60. let začala renovace za finanční podpory USA a osobní intervence admirála Chestera Nimitze. Rekonstrukce byla ukončena 27.května 1961. Velká část náhradních dílů byla použita z chilské bitevní lodě Almirante Latorre, která byla v té době v Japonsku na sešrotování. Jako památník funguje dodnes.
 
y01.jpg  y02.jpg  y03.jpg  y04.jpg  y05.jpg  y07.jpg
 
y08.jpg  y09.jpg  y06.jpg  y10.jpg  y11.jpg  y12.png
 
Parametry: 
Standardní výtlak 15 352 tun, maximální 15 980 tun 
Délka přese vše 131,7 m, 
Šířka 23,23 m, 
Ponor 8,28 m, 
Maximální množství paliva 1 521 tun uhlí, 
Dosah 8 500 Nm při 10 uzlech, 1 900 Nm při 16 uzlech
Posádka 790 příslušníků mužstva a 40 důstojníků. 
 
Pancéřování:
Bok 229 mm 
Citadela 152 mm, 
Pancéřová paluba 51 - 76 mm, 
Podvodní ochrana prostřednictvím uhelných bunkrů, 
Barbety 254 - 356 mm, 
Věže - čelo 254 mm, 
Kasematy 152 mm, 
Velitelská věž 381 mm, 
 
Výzbroj:
Hlavní výzbroj sestávala ze čtyř děl ráže 306 mm (12"/ 40 cal.) Mark IX vyrobených firmou Sir W G Armstrong Whitworth & Co Ltd umistěné po dvojicích ve dvou otočných věžích na přídi a na zádi. Hmotnost zbraně 49,8 tun, hmotnost projektilu 386 tun, úsťová rychlost 762 metrů za sekundu, největší dostřel 15 188 metrů, kadence 0,75 výstřelů za minutu. Průbojné účinky proti Krrupově oceli činily na vzdálenost 5556,6 metrů 208 mm. Otáčivý mechanismus věží bylo možné ovládat hydraulicky, elektricky a v případě selhání těchto pohonů i manuálně.
 
Sekundární výzbroj tvořilo 14 děl ráže 152 mm (QF 6"/40 cal.) od firmy Sir W G Armstrong Whitworth & Co Ltd. Umístěna byla v dvoupatrových kasematách podél lodních boků a jejich dostřel při elevaci 20 stupňů se pohyboval kolem 10 km a kadence palby dosahovala pěti až sedmi výstřelů za minutu. Hmotnost projektilů byla 45,5 kg. 
 
V muničních skladech se v roce 1904 nacházelo celkem 90 projektilů pro každé těžké dělo, 130 pro každé středorážní dělo a konečně 200 pro každý kanon kalibru 76 mm.
 
Loď byla osazeny čtyřmi torpédomety 457 mm, které byly namontovány na bocích lodě těsně nad pod čarou ponoru.
 
Pohon:
Dva trojčinné vertikální parní stroje od firmy Vickers, pohánějící dva lodní šrouby. Jejich celkový výkon činil přibližně 16 000 koňských sil, což umožňovalo dosažení rychlosti 18,5 uzle. Páru vyrábělo 24 kotlů typu Belleville.
 
zdroj:
internet

Share this post


Link to post
Share on other sites
Sign in to follow this  

×
×
  • Create New...