Jump to content

Let prvního československého kosmonauta


Recommended Posts

2. března 1978

odstartovala kosmická loď Sojuz - 28

s prvním československým kosmonautem na palubě
 
Československo se tak stalo třetí zemí na světě, jejíž občan opustil planetu Země. Sojuz -28 byl 63. kosmickou lodí s posádkou, která vzlétla z naší planety. Vladimír Remek se stal prvním československým kosmonautem a 87. člověkem, který se podíval do vesmíru.
 


01_Sojuz_28.jpg

 
V první polovině roku 1976 nabídl Sovětský Svaz členským zemím programu Interkosmos možnost účasti na pilotovaném kosmickém letu. V první fázi bylo osloveno Československo, Polsko a NDR.
 
Výběr československých kosmonautů probíhal v období od června do listopadu 1976. Výběr probíhal v řadách pilotů československého vojenského letectva. Základním sítem se stala lékařská komise Ústavu leteckého zdravotnictví, v jejímž čele stanul plukovník Antonín Dvořák.
V prvním kole, na základě pravidelných ročních prohlídek, bylo vybráno 24 vhodných adeptů. tito kandidáti prošli dalším důkladným vyšetření a komise zúžila výběr na osm a poté na čtyři kandidáty. Těmi se stali npor. Ladislav klíma, kpt. Michal Vondroušek, kpt. Vladimír Remek a mjr. Oldřich Pelčák.
 

02_kandidati.jpg
Čtveřice kandidátů před odletem do Moskvy. Zleva: Remek, Pelčák, Vondroušek, Klíma

 
Tito kandidáti odletěli v listopadu 1976 do Moskvy. Zde sovětští lékaři vybrali po sérii testů dva finalisty, Vladimíra Remka a Oldřicha Pelčáka.
 
V prosinci 1976 oba naši kandidáti zahájili výcvik ve Středisku přípravy kosmonautů ve Hvězdném městečku. Společně s nimi byli ve výcviku i kandidáti Polska Mirosław Hermaszewski a Zenon Jankowski a kandidáti NDR Sigmund Jähn a Eberhard Köllner. Běžný základní výcvik trval dva roky, ale kandidáti programu Interkosmos prodělali pouze jeho zkrácenou půlroční verzi. V květnu složili závěrečné zkoužky a byli rozřazeni do posádek. Vladimír Remek byl přiřazen k Alexejovi Gubarevovi a Oldřich Pelčák utvořil dvojici s Nikolajem Rukavišnikovem. Již při plánovaní letu bylo určeno, že sovětští členové posádek budou kosmonauté se zkušeností z kosmického letu. Alexej Gubarev měl za sebou let Sojuzem 17 a měsíční pobyt na stanici Saljut 4, Nikolaj Rukavišnikov měl za sebou lety se Sojuzem 10 a Sojuzem 16.
 

03_trenazer_Saljut_6.JPG
Kosmonauti - adepti z ČSSR, PLR a NDR v trenažéru orbitální stanice Saljut - 6

 
V létě 1977 se také rozhodovalo o pořadí letů jednotlivých států. Nakonec bylo stanoveno pořadí Československo, Polsko, NDR. Československu údajně pomohlo k prvenství jednak vysoká aktivita v programu Interkosmos, kde mělo Československo podíl na splnění 40% všech plněných úkolů v rámci programu a jednak snaha Sovětského Svazu zmírnit svůj špatný obraz v československé společnosti, který byl vyvolán zejména událostmi z roku 1968. Podle vzpomínek tehdejšího Ministra obrany generála Jaruzelského se Polsko cítilo ukřivděno, že jejich velikost a podíl na bojích v 2. světové válce nestačilo na prvenství.
 
Od podzimu 1977 probíhala další příprava už ve složení posádek. V únoru 1978 proběhly závěrečné zkoušky. Hodnocení posádky Gubarev - Remek dopadlo o něco lépe, ale obě posádky se navzájem obviňovaly, že jim instruktoři napovídali. Konečný výběr byl údajně konzultován s vedením KSČ. 18 února kosmonauti přiletěli na kosmodrom Bajkonur a 26. února padl konečný verdikt. Posádkou Sojuzu 28 bude Gubarev - Remek.
 

04_nasivka.png
Nášivka letu Sojuz - 28

 
Pro našeho kosmonauta připravila ČSAV ve spolupráci s dalšími vědeckými ústavy šest experimentů.
Chorella - 1 zkoumal růst řas. Už před letem Sojuzu - 28 byly do vesmíru dopraveny řasy, ale v klidovém stavu. Nyní však byly naočkovány do čivné půdy a byl zkoumán průběh jejich rozmnožování. Kontrolní populace řas na zemi rostla za stejných podmínek jako ve vesmíru vyjma beztížného stavu.
Teplotní výměnna - 2 zkoumal závoslost mezi teplotou těla kosmonautů a jejich pocity.
Oxymetr zkoumal vliv stavu beztíže na zásobování tkáně kyslíkem. Pomocí oxymetru proběhlo měření na kůži na předloktí levé ruky před letem, během něho a po letu.
Supos zjišťoval psychologický stav kosmonautů pomocí dotazníku. Měření opět proběhlo před letem, během něho a po něm.

Extinkce sledoval změny jasnosti hvězd při západu za obzor.
Morava - Splav využíval sovětskou pec Splav - 1 k roztavení a pomalému regulovanému chladnutí vzorků materiálu složeného z chloridu měďného a olovnatého a chloridu stříbrného a olovnatého po dobu 45 hodin.
 
2. března 1978 v 16:27.50 SEČ byla vypuštěna nosná raketa Sojuz-U. Za 530 sekund navedla kosmickou loď na dráhu. Při čtvrtéma pátém oběhu byla provedena dvouimpulsová korekce dráhy a dráha byla ustálena na 269 - 309 km. Vzdálenost mezi Sojuzem - 28 a Saljutem - 6 klesla z původních 10 000 km na 5 000 km. 3. března od 2 do 9 hodin SEČ měla posádka odpočinek. po něm byla při 17. oběhu provedena další dvouimpulsová korekce a zvýšeno apogeum dráhy na 357 km. Vzdálenost lodi a stanice se snížila na 25 km. Závěrečné manévrování a spojení bylo provedeno automaticky. Ke spojení došlo 3. března v 18:10 SEČ na 18. oběhu lodi a 2455. oběhu stanice nad oblastí Altaje, asi 10 minut po vstupu do stínu Země. Následně byla provedena kontrola hermetičnosti a propojily se všechny systémy. 3 března ve 21:33 SEČ vstoupili Gubarev s Remkem na palubu Saljutu - 6, kde je uvítala posádka ve složení Romaněnko - Grečko.
 
Pracovní den na stanici začínal v 06.00 a končil ve 21:00 SEČ. Během sedmi pracovních dní pomohli Gubarev s Remkem základní posádce s jejich vědeckým programem, provedli řadu televizních reportáží a svých šest výše zmíněných experimentů.
 
Poslední pracovní den byl 10. března. V 8:17 SEČ přestoupili Gubarev s Remkem na palubu Sojuzu 28. V 11:23 SEČ se loď oddělila od stanice při jejím 2561. oběhu. Společný let komplexu Sojuz - 28 a Saljut - 6 trval 164 hodin 35 minut a 6 sekund. Při dalším oběhu lodi byl nad jižním Atlantikem ve 13:54.34 SEČ zapálen na 198 sekund brzdící motor. Tím došlo k zahájení sestupu z oběžné dráhy. Ve 14:16.05 SEČ se loď pomocí pyrotechnických patron rozdělila na tři části a kabina s kosmonauty vstoupila do atmosféry. Ve 14:22 SEČ došlo na 7 minut k výpadku radiového spojení v důsledku silné ionizace vzduchu kolem brzdící kabiny. V 14:30.45 SEČ ve výšce přibližně 7 km se přesně podle plánu otevřel hlavní padák.
 
Kabina přistála 10. března 1978 v 14:45.45 asi 135 km severně od Arkalyku v Kazachstánu. Vrtulníky přepravily kosmonauty do Arkalylku a odtud letadlem do Bajkonuru. Zde vyčkali v hotelu Kosmonaut na návrat základní posádky Romaněnko - Grečko, ke kterému došlo 16. března. Jejich let trval rekordních 96 dní. Všichni kosmonauté odletěli 10. dubna do Hvězdného městečka. Následující den byli v Kremlu vyznamenáni nejvyššími sovětskými řády. Do Československa přiletěli 27. dubna a téhož dne vyznamenáni na Pražském hradě.
 

06_navrat.jpg
Návratová kabina po přistání

 
Let Sojuzu - 28 trval 7 dní 22 hodin a 16 minut. Všechny další mise programu Interkosmos dodržovaly přibližně tuto délku letu, aby nevznikly spekulace, že Sovětský Svaz některou zemi protěžuje.
 

05_pristavaci_modul.jpg
Návratová kabina v Leteckém muzeu Praha - Kbely

 
 
http://cs.wikipedia.org/wiki/Sojuz_28

Link to comment
Share on other sites

Join the conversation

You can post now and register later. If you have an account, sign in now to post with your account.

Guest
Reply to this topic...

×   Pasted as rich text.   Restore formatting

  Only 75 emoji are allowed.

×   Your link has been automatically embedded.   Display as a link instead

×   Your previous content has been restored.   Clear editor

×   You cannot paste images directly. Upload or insert images from URL.

Loading...
×
×
  • Create New...