T-64 Tank mnoha tváří

[Aaron Goldstein]

T-64

 

 

TTD tanku T-64 (SSSR)

 

Typ: hlavní bojový tank (MBT)

Osádka: 3

Bojová hmotnost: 42 000 kg

 

Rozměry:

délka s kanónem vpředu: 9,9 m

délka korby: 7,40 m

šířka přes boční závěsy: 4,64 m

výška po vrchol velitelské věžičky: 2,20 m

 

Zbraňový systém:

kanón 2A46 Rapira 3 ráže 125 mm s hladkým vývrtem hlavně a s 40 náboji,

spřažený kulomet ráže 7,62 mm s 3 000 kusy střeliva

jeden protiletadlový kulomet ráže 12,7 mm se zásobou 500 kusů střeliva

věž je poháněna elektricky,

hlavní kanón je stabilizován v náměru (od -5° do + 18°) i v odměru (360°)

věž je vybavena systémem řízení palby, který obsahuje optický zaměřovač se stereoskopickým dálkoměrem a balistický počítač

tank může vytvářet dýmovou clonu

 

Pancéřování:

odlévaný a kompozitní pancíř

 

Pohon:

pětiválcový dieselový motor o výkonu 559 kW (750 koňských sil) se zásobou 1 000 litrů paliva ve vnitřních nádržích a s možností umístit dalších 400 litrů paliva do vnějších odhazovacích nádrží

 

Výkonnost:

rychlost na silnici: 75 km/h

jízdní dosah po silnici: 400 km s palivem ve vnitřních nádržích a 600 km i s vnějšími nádržemi

brodění bez přípravy: 1,4 m a 5,5 m s přípravou a s nasávacím komínem

stoupání: 60 %

boční náklon: 40 %

kolmá překážka: 0,915 m

zákop: 2,72 m

světlost: 0,377 m

 

Vývoj

 

 

Počátkem roku 1952 byly zahájeny práce na nástupci právě zaváděného tanku T-54. Nové vozidlo obdrželo označení Objekt 430 a mělo být vyzbrojeno kanonem D-54 ráže 100 mm. Jeho vývoj byl ukončen počátkem března 1953 a výsledky byly vzápětí předvedeny Vědecko -technickému výboru Vrchního velení tankových vojsk Ministerstva obrany (GBTU). Po schválení byl projekt předán k realizaci, což znamenalo zahájení stavby prototypů. Objekt 430 konstruktéra Morozova měl korbu svařovanou z válcovaných desek a věž z odlévaných a kovaných dílů. U věže byl použit vrstvený pancíř (tři vrstvy oceli s odlišnými vlastnostmi) o síle 185-240 mm. Výzbroj také tvořil kanon D-54TS ráže 100 mm. Na zasedání komise GBTU a Pozemních vojsk vyšlo najevo, že generálem Ustinovem tolik prosazovaný  Morozovovův tank Objekt 430 je sotva o 10 % účinnější než sériový  T-55.  Morozovův projekt byl tedy zamítnut, přestože v charkovském závodu probíhal vývoj vylepšené verze Morozovova tanku (Objekt 432) a přednost dostala výroba Objektu 166 inženýra Karčeva, který později dostal označení T-62. Morozov se svým týmem dál pracoval na novém tanku.

 

Při dalším vývoji Objektu 432 se Morozovův tým rozhodl použít řady odvážných novátorských řešení. Čelní pancíř korby měl tloušťku 200 mm, ale jeho instalace v příslušném úhlu zajišťovala odolnost rovnající se odolnosti desky o tloušťce 530 mm. Čelní deska věže byla silná 450 mm. Pancéřová deska korby se skládala ze čtyř vrstev. První byla z tvrdé oceli, druhá z oceli o střední tvrdosti, třetí z umělé hmoty a čtvrtá z měkké oceli. Jako hlavní výzbroj byl použit hladce vrtaný kanon ráže 115 mm D-68 (se sériovým označením 2A21). Konstruktéři kanonu z kanceláře OKB-9 se rozhodli použít elektrohydraulický systém automatického nabíjení. Toto řešení dovolilo snížit počet členů osádky na tři muže, jelikož nebyl nutný nabíječ. Automatický nabíjecí mechanismus odebíral střely ze zásobníku o obsahu 30 kusů. Byla použitá dělená munice. Střely byly uschovávány v pásu kolem koše věže, průrazné střelivo pak v otáčivém zásobníku umístěném pod podlahou bojového oddílu. Mechanismus umožňoval kadenci   10-11 výstřelů za minutu. Kanon D-68 byl vybaven dvojrovinným stabilizátorem Sereň-P a zaměřovačem TPD-43B , spojeným se stereoskopickým dálkoměrem.

 

Složitost konstrukčních úprav Objektu 432 způsobila, že první dva prototypy byly dokončeny teprve koncem roku 1962 a jejich velice intenzivní testy probíhaly pak v letech 1963 a 1964. Během nich totiž vycházelo na povrch množství nedostatků, které se dařilo odstraňovat jen zčásti. Přes značnou poruchovost, a dokonce i přes negativní hodnoceni vedení GBTU po oficiálních státních zkouškách byla v polovině roku 1964 sériová výroba Objektu 432 pod oficiálním označením T-64 zahájena. Již v roce 1968 byla však po vyrobení 1 305 kusů ukončena. V následujících letech prošly vyrobené T-64 různými modernizacemi. V roce 1969 byly přezbrojeny kanonem  2A46  ráže 125 mm a obdržely také novější optické přístroje. V roce 1976 byly při způsobeny ke střelbě protitankových střel 9K112-1 Kobra (tato verze obdržela označení T-64B). Tanky T-64 byly v roce 1966 zařazeny výlučně do výzbroje armády SSSR a navzdory četným konstrukčním nedostatkům se v sovětské armádě staly nejmodernějšími tanky své doby.  Rusové dospěli k názoru, že T-64 se stane základem pro postavení nového vozidla, jehož hlavní zbraní bude kanon ráže 125 mm.

 

Stranická a vládní nařízení však nemohla oklamat realitu. Řadová služba tanků T-64 brzy ukázala, kolik má tato konstrukce nedostatků. Nejzávažnější potíže se týkaly pohonné jednotky. V tanku byl použit nový, velice moderní motor konstrukce Anatolije Čaromského 5TDF o výkonu 522 kW (700 koní). Byl vybaven tzv. ejektorovým chladicím systémem, který spočíval ve využití rozdílů tlaků k pohybu vzduchu v chladicím zařízení (do té doby se používaly velké ventilátory, které v motorovém oddíle zabíraly značný prostor). Přes veškeré superlativy se však motor ukázal být velmi poruchový. Z celkové ho počtu 1 305 tanků  T-64  bylo nutno v prvních dvou letech provozu u 879 z nich motor vyměnit  za zcela nový, což v praxi znamenalo, že T-64 nebyl prakticky řadové  služby  schopen.

 

Proč do ní byl přesto zařazen?  Důvody jsou celkem průhledné. Státní zbrojní průmysl byl v totalitním sovětském zřízení značně propleten vazbami osobních závislostí. Nebylo žádným tajemstvím, že generál Ustinov,  za   zbrojní   průmysl   zodpovědný, se zná  s Morozovem  ještě  z válečných dob a že k němu má velice přátelský vztah. Na představitele nejvyšších míst, jež rozhodovala o zbrojním průmyslu, měli osobní vazby i ředitelé velkých zbrojovek (na příklad právě charkovské),  takže  se komise  GBTU  dívala na  jejich   výrobky  při  testech  shovívavěji. Zavedení každé zbraně do sériové výroby znamenalo pochopitelně získání obrovského kapitálu a prémií. Morozov například obdržel za T-64 Leninovu cenu, s níž souvisela mimo jiné odměna ve výši 100 000 rublů. A na zařazení T-64 do výzbroje vydělal i charkovský podnik, který se mohl po celá další léta zabývat díky vysokým státním dotacím vývojem nových modifikací vyráběného tanku.

 

A skutečně tu byly zaznamenány pokusy T-64 modernizovat, i když s nijak revolučním efektem. Zkoušelo se zejména zavedení nové pohonné jednotky.  Byl testován motor V-55 o výkonu 432 kW (580 koní), kterým byly vybaveny starší tanky (T-55 a T-62), a zkušebně byl a instalována též plynová turbína  GDT-1000T  konstruktéra   lzotova.  

 

Rozhodnutím Rady ministrů   SSSR   ze  srpna    1967, bylo přikázáno  zahájit  sériovou  výrobu  T-64 také závodům v Nižném  Tagilu  a  v  Leningradě, Rozjela se naplno sériová výroba. V západní terminologii dostal označení M1970, protože o něm nebyl dostatek informací. Rovněž není zcela přesně známo, kdy byl tento tank zaveden do výzbroje. Byl však dodáván pouze sovětským ozbrojeným silám. Existuje domněnka, že tank se vyráběl v letech 1966 až 1971, i když výrobní zařízení bylo udržováno v provozu až do roku 1981, aby bylo možné provádět úpravy dříve vyrobených kusů. Celková úroveň výroby dosáhla údajně asi 8 000 kusů. Pokud si správně vyhodnotíme takové faktory, jakými jsou poměrně malé množství sériově vyrobených kusů, dosti pozdní zavedení tanku do výzbroje a existenci značně rozsáhlého programu přepracovávání, lze se domnívat, že s tímto tankem byly spojeny vážné potíže. Je rovněž pravděpodobné, že se od tohoto tanku hodně očekávalo, což mělo za následek jeho přepracovávání místo zrušení celého projektu.

 

Konstrukce

 

Počáteční verze M1970 byla pravděpodobně jen velmi rozsáhlou předvýrobní variantou s věží podobnou tanku T-62, ale se značně odlišnou korbou, pojezdovým ústrojím i motorem. Věž je umístěna mírně dozadu. Korba je svařena z plátů technicky vyspělejšího pancíře než válcovaný pancíř u tanku T-62. Zatímco tank T-54 a jeho bezprostřední nástupci měly pět pojezdových kol středně velkého průměru bez vratných kladek, měl tank M1970 a jeho potomci na každé straně šest maloprůměrových pojezdových kol a čtyři vratné kladky k nesení pásů na jejich vnitřní straně a používal hydropneumatické zavěšení místo zavěšení pomocí torzních tyčí. Vodicí ozubená kola jsou vpředu a hnací ozubené rozety vzadu. Přes převodovku je pohání motor nového typu, kterým je dieselový pětiválcový motor s protilehle uloženými písty.

Tank M1970 je vyzbrojen kanónem ráže 115 mm (4,53 palce) s hladkým vývrtem hlavně, ale „definitivní" výrobní verze tanku T-64 měla kanón D-81 TM Rapira (nebo 2A46) ráže 125 mm (4,92 palce) s hladkým vývrtem hlavně. Jedná se o mnohem výkonnější zbraň s nabíjecím automatem, což umožnilo snížit počet členů osádky ze čtyř u M1970 na tři u T-64. Karuselový nabíjecí automat obsahuje 24 dělených nábojů s polospalitelnou nábojkou. Hlavními typy šípově stabilizovaných střel používaných kanónem Rapira 3 jsou tříštivotrhavá střela s úsťovou rychlostí 850 m/s, kumulativní střela s úsťovou rychlostí 900 m/s, která probíjí 475mm  pancíř bez ohledu na dálku střelby, a protipancéřová podkaliberní střela s úsťovou rychlostí 1615 m/s, která probíjí 300mm pancíř na vzdálenost 1 000 m. Kanón je stabilizován ve dvou osách a má poněkud větší elevační úhel, než je u sovětských tanků obvyklé (od -5° do +18°). Tank má technicky vyspělejší systém řízení palby s balistickým počítačem, stabilizovanými optickými prvky a s laserovým dálkoměrem. Další standardní výbavu tvoří filtroventilační zařízení, zařízení pro vidění v noci a pro hluboké brodění. Je také možné, že tank je vybaven výstražným systémem ozáření laserem, který osádku informuje o hrozbě vyplývající z použití laserového dálkoměru nebo inteligentnízbraně vzduch - země s pasivním laserovým samonavedením na jakýkoliv tank ozařovaný laserovým paprskem třetího účastníka souboje.

 

Značné problémy u tohoto tanku byly spojovány s jeho motorem, zavěšením, nabíjecím automatem a se systémem řízení palby. Tank prošel celou řadou verzí, které jsou známy jen podle přiděleného západního označení. Po počátečním modelu T-64 následovala verze T-64A (M1981/1) s revidovaným střeleckým zaměřovačem, vystřelovacím zadýmovacím zařízením na věži a s úchyty pro použití závěsného pancéřování. Existuje i podvarianta M1981/2 s trvale upevněným závěsným pancířem místo volitelného použití u typu M1981/1.

 

Další variantou je zřejmě nejdůležitější sériově vyráběný model, který původně vznikl jen jako pouhý doplněk. Pak však byly na jeho úroveň přepracovávány starší tanky za účelem celkového vylepšení standardu. Tímto modelem je tank T-64B. Je vybaven vylepšeným kanónem ráže 125 mm, který byl později použit i u tanků T-72 a T-80, a to i s revidovaným a spolehlivějším nabíjecím automatem. Kanón může vystřelovat i střelu 9K112 Kobra (západním značením AT-8 „Songster"), která představuje jednak protitankovou raketu s dosahem 4 000 m a jednak protivrtulníkovou raketu s dosahem údajně až 8 000 m. Tato střela má při startu hmotnost asi 25 kg a opouští hlaveň rychlostí kolem 125 m/s, přičemž využívá impulzu od startovního motoru s tuhou pohonnou hmotou. Její rychlost se potom zvyšuje až na hodnotu 500 m/s (1 640 stop za sekundu), a to díky pohonu letového motoru s tuhou pohonnou hmotou. Bojová hlavice této střely je kumulativního typu a má údajně schopnost probít až 600 mm silný klasický pancíř. Její řízení je údajně laserové poloaktivní s využitím speciálního označovacího laserového zařízení, které je umístěno uvnitř odnímatelné, ale pancéřované schránky. Na dvě části rozdělená hlavice je uložena v nabíjecím automatu. Do nábojové komory je nabíjena stejně jako klasická munice. Poměr mezi střelami a klasickou municí bude nepochybně záviset na taktické situaci, ale je pravděpodobné, že v každé jednotce budou některé tanky pověřeny úkolem vést palbu především na vrtulníky a že tyto tanky budou zřejmě vybaveny i větším počtem těchto střel. Některé americké zdroje uvedly, že tank T-64B je vybaven detekčním elektronickým zařízením, které je schopno zjistit i vrtulníky, které se nacházejí i mírně za hranicí maximálního dostřelu rakety AT-8. Mezi další zařízení tanku T-64B patří vylepšený laserový dálkoměr a reaktivní pancéřování. To tvoří výbušné schránky, které se přikládají na příď a boky korby (až do prostoru za věží) a na předek, boky a horní část věže. Tank T-64B se objevil ve své operační podobě v roce 1980 a s reaktivním pancířem v roce 1984.

 

V období 1974-79 probíhal vývoj tanku T-64 s motorem 6TD o výkonu 735 kW. Tři prototypy tanku s tímto motorem, označené Projekt 476, byly zkoušeny v období 1978-79. Mimo motoru se vyznačovali také novou věží, později použitou u T-80 U/UD. Vzhledem k značnému zlepšení pohyblivosti bylo rozhodnuto vybavit tímto motorem již vyrobené T-64 A/B. K tomu docházelo od roku 1983, takto modernizované tanky jsou pak označovány jako T-64AM, AKM a B1M.

 

Poslední modernizace byla vyvinuta v devadesátých letech pro tanky T-64 B/BV a B1/B1V. Jedná se o použití PTŘS 9M119 Reflex a vylepšený systém palby u modernizace označené T-64BM2. Druhá modernizace, označená T-64 U, používá Reflexy a systém palby z T-80 UD a T-84.

 

T-64BM Bulat

 

 

Ukrajinská konstrukční kancelář Charkov Morozov (ChKBM) nabízí pro T 64B modernizační komplet, který podle postavy z ruských pohádek dostal označení Bulat. Zkratka BM pak znamená „Bolšaja Modernizacija“, velká modernizace. BM Bulat přináší vylepšení tanku T 64B ve všech třech hlavních kategoriích, tedy palebné síle, odolnosti i pohyblivosti. Modernizace T 64B na standard BM Bulat stojí cca 2 300 000 ukrajinských hřiven, což odpovídá částce okolo 450 000 dolarů.

 

Palebná síla se zvyšuje nahrazením starého kanonu 2A46. Místo něj může být instalován ruský 2A46M 1 či ukrajinský KBA3. Také dva původní kulomety PKT ráže 7,62 mm a NSVT-12,7 ráže 12,7 mm mohou nahradit modernější ukrajinské zbraně KT 7,62 a KT 12,7. Hlavní součást modernizace ale tvoří nový systém řízení palby, který je plně ukrajinské výroby. Střelec má k dispozici denní zaměřovač 1G46M a noční zaměřovač TO1 KO1ER. Namísto posledně jmenovaného lze použít infračervený zaměřovač Buran Catherine. Aplikací těchto přístrojů se účinná dálka střelby zvedá z 2000 m ve dne a 600 m v noci na 2500, resp. 1500 m. Střelcův systém umožňuje 12násobné zvětšení. Cíl o velikosti tanku lze zjistit na 5000 m ve dne a 1400 m v noci. Stanoviště velitele obsahuje nový pozorovací a zaměřovací přístroj PNK 4SR nebo PNK 5SR, se kterým lze detekovat nepřátelský tank na 4000 m ve dne a 800 m v noci. Je namontován rovněž nový zaměřovací a ovládací systém pro 12,7mm kulomet na střeše věže. Podle informací výrobce se tank BM Bulat po stránce přesnosti a účinnosti střelby vyrovná i moderním tankům T 80UD a T 90.

 

Výrazné zdokonalení ochrany tanku T 64 zajišťují prvky pasivní i aktivní ochrany. Na přídi a bocích korby a na celé věži jsou instalovány bloky ukrajinského dynamického pancíře Nož, který zvyšuje odolnost vozidla proti kumulativním střelám 2,2krát a proti kinetickým průbojným granátům 1,9krát. Celková hmotnost nových ochranných bloků je 3500 kg. Součást modernizace tvoří též nový protipožární a hasicí systém a nový systém zásobování a filtrace vzduchu se zvýšenou účinností ochrany proti zbraním hromadného ničení.

 

A jak se mění pohyblivost tanku? Původní dieselový motor 5TDF o výkonu 519 kW (700 koní) je nahrazen modernější jednotkou 5TDFM s výkonem 630 kW (850 koní). V případě zájmu zákazníka lze použít i agregát 6TD1 o výkonu 741 kW (1000 koní), ale v tom případě je nutná rozsáhlejší modifikace motorového prostoru. BM Bulat má proti původnímu typu T 64B v každém případě účinnější chladicí i výfukový systém. Ukrajina nabízí zájemcům také nově vyvinuté kolejové pásy s pryžovými díly.

 

Zdroj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/T-64

Steven J. Zaloga

Christopher Chant

Roger Ford

internet

[Zoltar]

zajímavý a čtivý, stejně jako předchozí články ;) musím přečíst ještě ještě jednou až budu střízlivější

 

vsadím se že v AW už tenhle stroj je, zajímalo by mě jetli bude i ve WT, ale to už je asi hodně pokročilej stroj na tu hru... ale když je tam i M60 Patton... jsem zvědavej jak daleko dojdou

 

asi někdy zkusím to AW