T-54 První plnohodnotný sovětský MBT

[Aaron Goldstein]

T-54

TTD T-54A (SSSR)
Typ: hlavní bojový tank (MBT)
Osádka: 4
Bojová hmotnost: 36 000 kg

Rozměry:
délka s kanónem vpředu: 9,00 m
délka korby: 6,45 m
šířka: 3.27 m
celková výška: 2,40 m

Zbraňový systém:
jeden kanón D 10-T6 ráže 100 mm s drážkovaným vývrtem hlavně o délce L/54 a se zásobou 34 nábojů,
jeden spřažený kulomet SGMT ráže 7,62 mm se zásobou 3 500 kusů střeliva
jeden protlletadlový kulomet DŠKM ráže 12,7 mm se zásobou 500 kusů střeliva
věž má elektrohydraulický pohon
hlavní kanón je stabilizován v náměru (od -4° do +17°), ale není stabilizován v odměru a je vybaven jednoduchým systémem řízení palby
tank může vyvíjet dýmovou clonu vstřikem paliva do výfukového systému

Pancéřováni:
odlévaná a svařovaná ocel o proměnné tloušťce od 20 do 210 mm

Pohon:
dieselový motor V-2-54 o výkonu 425 kW (570 koňských sil) se zásobou 530 litrů paliva s možností přidání vnějších nádrží o objemu 300 litrů a odhazovacích nádrží o objemu 400 litrů

Výkonnost:
rychlost na silnici 50 km/h
jízdní dosah po silnici 500 km s vnitřními nádržemi a 600 km s palivem z vnějších nádrží
brodění 1,4 m bez přípravy a 4,546 m s nasávacím komínem
stoupání 58 %
kolmá překážka 0,8 m
zákop 2,7 m
světlost 0,425 m

Vývoj

Ke konci roku 1944 byly tankovým konstruktérům dány k dispozici tři typy kanónů ráže 100 mm, které měly zajistit zvýšení bojové účinnosti jejich vozidel. Byly to kanon D-10T, v praxi u ž použitý a osvědčený u samohybného děla SU-100, a prototyp kanonu ZIS-100 a LB- 1 (iniciály šéfa NKVD Lavrentije Beriji). Tank se 100 mm kanonem nesl zpočátku označení T-44B. Projektovat se začal v závodě č. 183 v Nižním Tagilu v říjnu 1944. Práce na projektu skonči ly v prosinci 1944 a již v únoru 1945 byl připraven prototyp. Zkoušky v březnu a dubnu dopadly natolik úspěšně, že bylo rozhodnuto přijmout tank pod označením T-54 do výzbroje Rudé armády.

Korba a podvozek byly takřka stejné jako u T-44 , byly pouze zesíleny některé přední pancíře korby, horní na 120 mm a dolní na 90 mm. Dále byl pozměněn průlez řidiče a pozorovací průzor. U věže s kanonem D-10TK došlo ke zvětšení průměru základny na 1 800 mm. Čelní pancíř věže měl tloušťku až 180 mm, boční 90 až 150 mm a horní 30 mm. Kromě kanonu byl tank vyzbrojen dvěma kulomety SGMT ráže 7,62 mm. Byl použit nový dieselový motor V-54 o výkonu 387,7 kW (520 koní) a zvýšen obsah palivových nádrží na 530 l uvnitř a 165 l vně vozidla. Vnější nádrže byly spojeny s palivovým potrubím. Došlo rovněž k rozšíření gumových bandáží na pojezdových kolech. Hmotnost stroje se zvýšila na 35,5 tun, což snížilo maximální rychlost na 43,5 km/h. Dojezd se ovšem zvýšil na 360 km.
Zdárný průběh zkoušek přispěl k tomu, že ještě před zahájení m výroby bylo rozhodnuto tank zmodernizovat. Jeho věže byly namontovány současně na dva sériové T-44. Jeden byl vyzbrojen kanonem D-10T, druhý kanonem LB- 1. Další prototyp T-54 byl postaven v červenci 1945 a teprve on dostal tovární označení Objekt 137. Stroj byl osazen zcela novou věží s kanonem LB- 1 a spřaženým kulometem SGMT ráže 7,62 mm. Čelní pancíř věže měl tloušťku 200 mm a boční 125 až 160 mm. Dále byl tank vyzbrojen dvěma kulomety SGMT se zásobou 500 nábojů pro každý, které byly umístěny v krytech na blatnících a obsluhovány řidičem. Kromě toho byl na věži namontován protiletadlový kulomet DŠK ráže 12,7 mm. Objem vnitřních palivových nádrží byl zvýšen na 545 l a vnějších na 180 I. Umožnilo to zachovat dosavadní vzdálenost, kterou byl tank schopen ujet, i když jeho hmotnost stoupla na 39,5 tun. Zkoušky byly prováděny od července do listopadu 1945. Přestože bylo nutno napravit mnoho nedotažených věcí a změny zaznamenat do dokumentace, dostal stroj doporučení k sériové výrobě a 29. června 1946 byl zaveden do výzbroje armády. Přípravy k zahájení výroby se rozběhly rovnou ve třech podnicích.
Počáteční práce ovšem probíhaly velice pomalu, takže v roce 1946 byly vyrobeny pouze tři kusy, v následujícím roce pak jen 22 tanků. Mezi tím probíhaly další konstrukční zkoušky vozidla a bylo provedeno dalších 1 490 úprav. Díky tomu však dostala sovětská armád a stroj, který kvalitativně značně převyšoval konstrukce z doby války a teoreticky byl i lepší než tanky nedávných spojenců. Vždyť i zkoušky v bojových podmínkách probíhaly bez problémů

První sériové tanky označené jako T-54-1 byly vyzbrojeny kanony D-10T. Pancíř na bocích korby měl tloušťku 80 mm, nahoře 30 mm a vespod 20 mm. Výsledně měl T-54 silnější pancéřování než proslulý Tiger. V roce 1948 bylo v závodě č. 183 vyrobeno 285 kusů tanků této verze a navíc byla zahájena výroba v závodě č. 75. Bohužel vyšlo najevo, že stroje ze sériové produkce nebyly vyráběny tak pečlivě, proto u nich docházelo k častým závadám. Z toho důvodu byla výroba pozastavena a vypracována byla nová, vylepšená verze T-54-2. Došlo u ní k určitým změnám, byla použita nová věž a kulomet v korbě namísto dvou na blatnících. Byly vylepšeny převody a pás rozšířen na 580 mm. Výroba této verze byla zahájena v závodě č. 183 v roce 1950 a do konce roku bylo jen v této továrně vyrobeno 423 tanků. V následujícím roce opustilo výrobní linky více než 800 dalších.

V roce 1951 vznikla nová modifikace tanku, označená jako T-54-3. Opět byla změněna věž, ze které byly odstraněny boční průzory. Tato verze byla vyráběna od roku 1952 do konce roku 1954, v licenci rovněž v Polsku. Na jejím základě byla v nevelkém počtu stavěna velitelská verze T-54K s přídavnou radiostanicí, navigačním zařízením a nabíjecím soustrojím. Na počátku padesátých let došlo v závodě č. 183 k zásadním personálním změnám. Hlavní konstruktér Morozov odešel, jeho nástupcem se stal A. V. Kolesnikov a toho následně v březnu 1953 vystřídal L. N. Karcev.

 

T-54A

Prvním rozhodnutím nového šéfkonstruktéra bylo zavedení svislého stabilizátoru STP-1 a kanonu D- 10T. Zbraň dostala označení D-10TG a modernizovaný tank T-54A (tovární označení Objekt 137G). Zvnějšku se od předchozích verzí lišil instalací ejektoru pro odvod spalin na konci hlavně kanonu. Tank byl přijat do výzbroje armády v roce 1954 a sériově byl vyráběn pouze v letech 1955-1956. V nevelkém počtu byl a vyráběna velitelská verze T-54AK s přídavnou radiostanicí R - 112 (sériové tanky měly radiostanici R- 113), navigačním systémem TNA-2 a nabíjecím soustrojím AB- 1-P/ 30. V licenci se vyráběl v Polsku (v letech 1956-1964 se vyrobil o přibližně 3 000 T-54A a T-54AM), V Československu (1957-1966) bylo vyrobeno 2 325 vozidel základního provedení a 125 velitelských vozidel T-54AK. Od roku 1961 začala pod označením Type 59 vyrábět kopie tohoto tanku také Čína, kde do roku 1987 vzniklo přibližně 6 000 exemplářů. Později byly vyráběny pokročilejší verze Type 69 a Type 80. Tanky T-54 se montovaly též v Pákistánu.

V říjnu 1953 byl do tanku T-54A instalován hladce vrtaný kanon D-54T ráže 100 mm a motor V-54-6 o výkonu 426,7 k W (580 koní). Vozidlo dostalo označení T-54M nebo-li Objekt 139, ale sériová výroba této verze nebyla zahájena .

V roce 1955 vznikla verze nazvaná Objekt 137G2, s vojenským označením T-54B. Od verze předchozí se lišila především kanonem D-10T2S s dvouplášťovým stabilizátorem STP-2 Cyklon. Velitelský tank T-54BK měl stejné vybavení jako T-54AK. Verze T-54B byla vyráběna do dubna 1959 ve třech závodech: č. 75, č. 174 a č. 183. V polovině sedmdesátých let minulého století bylo šest tanků modernizováno na standard T-54M, takže byly podobné T-55. Na základní konstrukci T-54 by l postaven také tank s plamenometem OT-54, technické vozidlo MTP-3, vyprošťovací tahač BTS-2, samohybný jeřáb SPK – 12G a mobilní most MTY- 12. Podvozek tohoto tanku by l použit rovněž pro samohybné dělo ZSU-57-2 . Počet vyrobených T-54 se odhaduje na 17 000-17 500 kusů.
 

Konstrukce

Korba tanku T-54 je vyrobena ze svařovaného pancíře o tloušťce od 20 do 99 mm. Boky jsou svislé, ale příď tanku je značně skloněná (spodní plát na 55° a horní plát na 58°). Místo pro řidiče je v příďovém úseku na levé straně. Zde je také pevně lafetovaný kulomet ráže 7,62 mm, který obsluhuje řidič. Vedle řidiče (na pravé straně příďového úseku) jsou místo příďového výkyvného kulometu a střelce, jak tomu bylo u dřívějších tanků, umístěny podvozkové akumulátory, zásobník na munici pro kanón a menší palivová nádrž. Na zádi korby je motorový úsek s dieselovým motorem V-54 o výkonu 388 kW (520 koňských sil) a s převodovkou, které pohánějí pásy přes zadní ozubené rozety. Pojezdové ústrojí má ověřené a osvědčené zavěšení pomocí torzních tyčí s pěti pojezdovými koly na každé straně korby. Nejsou zde žádné nosné vratné kladky a ozubené vodicí kolo je vpředu. Takto všeobecně uspořádaná koncepce tanku ponechává pro bojový úsek střed vozidla. Elegantně vytvarovaná věž měla u prvních modelů pouze ruční pohon. Je vyrobena z jediného odlitého kusu s navařovaným dvoudílným stropem. Místo věžové klece je zde otáčivá podlaha. Vnitřní prostor poskytuje pro velitele, střelce a nabíječe, kteří v něm jsou spolu s kanónem D 10-T ráže 100 mm, poněkud stísněnější podmínky.

Kanón s vysokou úsťovou rychlostí byl původně vyvíjen pro námořnictvo. Má hmotnost 1 948 kg celkovou délku 5,608 m. Kanón má hlaveň o délce L/54 a střílí různé druhy střel včetně protipancéřové střely AP o hmotnosti 15,69 kg úsťovou rychlostí 1 000 m/s za účelem proniknutí 150mm pancířem s nulovým sklonem na vzdálenost 1 000 m a protipancéřovou střelu APC o hmotnosti 16 kg úsťovou rychlostí 1 000 m/s k prostřelení 185mm pancíře s nulovým sklonem na vzdálenost 1 000 m. Tyto původní protipancéřové střely byly doplněny střelami trhavými (HE) a tříštivotrhavými (FRAG-HE) a později i dalšími typy pokročilejších protipancéřových střel. Jednalo se jednak o kumulativní střelu se šípovou stabilizací (HEAT-FS) o hmotnosti 12,36 kg, která opouštěla hlaveň úsťovou rychlostí 900 m/s a probíjela 380mm pancíř při kolmém dopadu na libovolnou vzdálenost. Dále se jednalo o podkaliberní střelu s vysokou úsťovou rychlostí (HVAPDS), která měla v okamžiku opuštění hlavně rychlost1 415 m/s a probíjela 200mm nebo i tlustší pancíř při kolmém dopadu na vzdálenost 1 000 m.

Kanón D 10-T je dosud velice užitečnou zbraní, i když je nyní u tanku T-54 omezován pro svůj jednoduchý systém řízení palby, který spoléhá jen na optické zamíření velitelem a střelcem. To vyhovovalo v době zavádění tanku T-54 do výzbroje, ale později se to stále více stávalo omezujícím prvkem prodlužování doby jeho používání. Dalšími hlavními omezujícími prvky tanku T-54, kterým jeho osádka musela čelit, byly malá zásoba munice pro kanón (34 nábojů), použití vnějších (a tak vysoce zranitelných) palivových nádrží k prodloužení jinak sotva dostatečného jízdního dosahu a velmi malý elevační úhel hlavního kanón. Horní limit elevačního úhlu dosahoval + 17°, což je dostatečné, avšak spodní limit -4° neumožňuje využívat tank T-54 v taktické poloze se zakrytou korbou, což klade velký důraz na dobrou balistickou ochranu poskytovanou tvarem tanku.

Prodlužování doby výroby a ponechání tanku T-54 ve výzbroji jednotek mělo nevyhnutelně za následek různé úpravy a modifikace, mezi něž patřilo i zabudování protiatomové ochrany, která se doplňovala i do dříve vyrobených tanků. První tanky T-54 nemohou být opatřovány dýchacím komínem pro hluboké brodění. Jejich věž má dvě věžičky a širokou přírubu kanónu. Později vyráběné kusy první výrobní série už mají standardní věž bez zadního vyboulení a nad pravým poklopem kulomet ráže 12,7 mm. Většina později vyrobených tanků měla infračervené zařízení pro jízdu v noci. Takto vybavené stroje byly přeznačeny na tank T-54M. První modely, které se objevily v polovině padesátých let s označením T-54A, už měly modernizovaný tankový kanón D 10-T6 s ejektorem, stabilizací ve svislé rovině a motorický pohon v náměru. Po doplnění infračerveného zařízení pro jízdu v noci byl tank přeznačen na T-54 AM. V roce 1957 Sověti zavedli model T- 54B. Byl to první sériově vyráběný model s infrapřístroji jako standardem. Dostal i kanón D 10- T2S se dvěma stabilizovanými osami. Další model, který je označován buď jako T-54C, nebo T-54X, je identický s modelem T-54B až na to, že věžička nabíječe je nahrazena rovným vpřed otevíraným poklopem.
 

Výroba tanku T-54 v Československu

Výroba tanků byla již od počátku 50. let soustředěna do ZJVS (Závody J. V. Stalina) v Martině, později nazývaných Turčianské strojárny a od roku 1965 v rámci reorganizace průmyslu povýšených na trust neboli výrobně hospodářskou jednotku (VHJ) Závody ťažkého strojárstva (ZTS) Martin.

V prosinci 1954, bylo při konzultacích v Moskvě rozhodnuto o poskytnutí licence na nový střední tank T-54. Celý následující rok však probíhaly pouze porady na různých úrovních s cílem zabezpečit výrobu ve výši alespoň 1425 vozidel do konce roku 1959, což by pokrylo mírovou potřebu tankových a mechanizovaných divizí. V Praze v září 1955 vzniklo za tím účelem Vývojové a dokumentační středisko ZJVS Martin, dotované konstruktéry ze ZVIL (Závody V. I. Lenina) Plzeň a ČKD Sokolovo, které mělo zabezpečit zpracování dokumentace. Program výroby T -54 dostal krycí označení DESA.
První partie technické dokumentace T-54 dorazily teprve v lednu 1956, přičemž rozhodnutím z července bylo určeno vyrábět zdokonalenou verzi T-54A s hydraulickým stabilizátorem kanonu ve vodorovné rovině Horizont. To se samozřejmě odrazilo na zpoždění dodávek výrobních podkladů, takže po četných urgencích byla technická a výrobní dokumentace na verzi T-54A kompletní až v dubnu 1957. ZJVS Martin protestovaly proti požadavkům vojáků na stovky tanků ročně (v r.1959 - 500 kusů a od r. 1960 ji ž 600), neboť T-54A byl dvojnásobně náročnější na pracovní čas i finance než T-34/85. Jejich požadavky na posun náběhu výroby o dva roky však nebyly vyslyšeny. Neméně hlasitě se ozývali i subdodavatelé, celkem 72 závodů, z nich ž některé neměly s tankovou výrobou dosud žádné zkušenosti. Do programu se nově svými dodávkami mazacího a palivového systému motoru a též výfuku zapojilo i Polsko, které rovněž rozjíždělo výrobu T-54 a v budoucnosti si mělo s Československem natrvalo při tankové výrobě vypomáhat.

Rok 1956 tak proběhl ve víru četných porad, pracovních cest do SSSR a Polska, jakož i zvláštních zasedání nejvyšších stranických a vládních orgánů, neboť program výroby T-54A se považoval za prioritní úkol zbrojního průmyslu. I přes četná usnesení a pumpování peněz, materiálu i pracovníků do programu DESA se však nepodařilo stejně jako v případě T-34/85 plánů výroby dosáhnout. Ta se v roce 1957 sice v Martině rozjela, ale smontováno bylo pouze 10 vozidel z dílů dovezených ze SSSR, dalších 15 stejného původu pak opustilo závod v prvním čtvrtletí roku 1958. Po nich následovala desetikusová ověřovací série pro dlouhodobé zkoušky, již kompletně vyrobená v Martině, a do konce roku se podařilo dokončit dalších 63 tanků, které si mohly rozdělit první jednotky pro výcvik.
Na konci roku 1956 velení ČSLA projednalo výhledový plán vybavení tanky a samohybnými děly do roku 1965 a poněkud slevilo z plánované výroby tanku T-54A, která měla původně činit k tomuto datu 6972 kusů. Tanky T-34/85 rozhodlo ponechat ve výzbroji tankosamohybných pluků všech 12 divizí - tedy 1080 kusů, a jelikož tehdejší zásoba činila více než 1700 těchto tanků, bylo možné do konce roku 1965 vyřadit 320 T-34/85 pocházejících z ruských dodávek 1945-1950, zbytek se pak mohl využít k přestavbě na VT (vyprošťovací tanky) a pro mobilizační zálohu. Celková výroba T-54A tak měla dodat 5892 kusů, z toho 1060 do konce roku 1965, což by přineslo úsporu jedné miliardy korun. Všemi těmito úvahami však pořádně zamíchala přestavba armády na sklonku roku 1958.Vvýroba T-54A se poté realizovala v méně než polovičním rozsahu a skončila v roce 1964.
 

Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/T-55
internet

[danny1691]

Výborný článek na téma T-54 a T-55

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=322&t=2630

[Aaron Goldstein]

Výborný článek na téma T-54 a T-55

To jako, že ten můj není výborný???     

[CharlieV]

Aaron: mno...

 

Prvně věta popisující výkony munice je dosti krkolomná.

 

"Kanón má hlaveň o délce L/54 a střílí různé druhy střel včetně protipancéřové střely AP o hmotnosti 15,69 kg úsťovou rychlostí 1 000 m/s za účelem proniknutí 150mm pancířem s nulovým sklonem na vzdálenost 1 000 m a protipancéřovou střelu APC o hmotnosti 16 kg úsťovou rychlostí 1 000 m/s k prostřelení 185mm pancíře s nulovým sklonem na vzdálenost 1 000 m."

 

Dále část popisující typy munice:

 

"Tyto původní protipancéřové střely byly doplněny střelami trhavými (HE) a tříštivotrhavými (FRAG-HE) a později i dalšími typy pokročilejších protipancéřových střel. Jednalo se jednak o kumulativní střelu se šípovou stabilizací (HEAT-FS) o hmotnosti 12,36 kg, která opouštěla hlaveň úsťovou rychlostí 900 m/s a probíjela 380mm pancíř při kolmém dopadu na libovolnou vzdálenost. Dále se jednalo o podkaliberní střelu s vysokou úsťovou rychlostí (HVAPDS), která měla v okamžiku opuštění hlavně rychlost1 415 m/s a probíjela 200mm nebo i tlustší pancíř při kolmém dopadu na vzdálenost 1 000 m."

 

HE, FRAG-HE, HVAPDS a daší zkratky pochází z anglojazyčného názvosloví a jejich použití u sovětského tanku je trochu divné. Místo nich by bylo mnohem vhodnější použít oficiální označení munice, kupříkladu tebou zmiňovaný HVAPDS má kód 3BM6 (pozdější varianty 3BM8) a HEAT zase 3UBK4 nebo 3UBK9 podle verze.

[Aaron Goldstein]

Aaron: mno...

 

HE, FRAG-HE, HVAPDS a daší zkratky pochází z anglojazyčného názvosloví a jejich pouití u sovětského tanku je trochu divné. Místo nich by bylo mnohem vhodnější použít oficiální označení munice, kupříkladu tebou zmiňovaný HVAPDS má kód 3BM6 (pozdější varianty 3BM8) a HEAT zase 3UBK4 nebo 3UBK9 podle verze.

 

Anglojazyčné názvosloví jsem použil z toho důvodu, že je zaužívané a samovysvětlující.... Takže zatímco při přečtení HEAT okamžitě vím, co si představit, tak při přečtení 3UBK9 mi to neřekne nic... Tedy použití anglojazyčného názvosloví munice přijde mnohem vhodnější... 

[danny1691]

Možná dát ruský název a do závorky anglojazyčný

[Aaron Goldstein]

Abych byl upřímný, tak v kontextu jak je článek koncipovaný (tedy stručná a obecná geneze a konstrukce), považuji originální značení munice za informaci nadbytečnou... Pokud je někdo takový fajnšmekr, že ho zajímá i originální značení munice, tak mu článek nepodá stejně veškeré údaje a bude hledat dál a jinde, a tedy si tuto informaci dohledá... A ten, komu článek bude jako základní penzum informací postačovat, pro toho je originální značení munice informací nevyužitelnou... 

[CharlieV]

Ale vždyt ty už tam máš název napsaný - píšeš "střelami trhavými a tříštivotrhavými" - to je pak nějaký HE a a FRAG-HE (němělo by navíc být HE-FRAG?!?) úplně zbytečný, to spíš je lepší právě uvést ten kód náboje.

 

Koneckonců, kdo z laiků si pod HVAPDS představí High Velocity Armor Piercing Discarding Sabot? Zatímco "podkaliberní střela s vysokou úsťovou rychlostí" je celkem srozumitelné a to že má oddělitelnou vodící část už je poddružné.

[Aaron Goldstein]

Ty anglojazyčné zkratky je odkaz ke zkratkám, které hráči znají a mají je zaužívané....  A opravdu nevidím jeden jediný důvod, k čemu jim bude originální značení, jehož kód zapomenou ještě dříve, než ten článek zavřou... Takže co se týče originálního značení, tak za mě konečné a rozhodné NE...

 

Pokud ti tam ty originální kódy chybí, tak ti nic nebrání napsat samostatný článek o munici k jednotlivým strojům a tam se i s originálním značením dosyta vyřádit....