Letadlová loď USS Essex

Aaron Goldstein · Srpen 11, 2015

Letadlová loď USS Essex

Třída Essex má svůj základ v předválečné třídě Yorktown. Počáteční práce na projektu začaly v červnu 1939 a základním cílem bylo rozšíření letecké složky lodi. Ve stejné době se také začalo ukazovat, že nová letadla plánovaná pro operace z letadlových lodí budou větší a těžší a budou vyžadovat větší palubní prostory pro jejich operace a toho nemohl být s původním trupem třídy Yorktown dosaženo. dalším prvkem na který bylo nutné dát důraz bylo zvýšení ochrany. dAlším faktorem byla výdrž, jelikož lodě byly plánovány pro operace v Tichomoří proti Japonsku. Nakonec byla vytvrořena specifikace na design s výtlakem 27,100 t s leteckou skupinou sestávající z 90 letadel, dosahem 15,000 námořních mil při ekonomické rychlosti 15 uzlů a maximální rychlostí na hranici 33 uzlů.

První loď podle nového designu - CV 9, nazvaná Essex – byla objednána v rámci zákona o rozvoji floty z roku 1938. Politická situace v Evropě se však jevila jako velmi zlá a bylo jasné, že americké námořnictvo musí projít dramatickou expanzí. Zákon o loďstvu dvou oceánů z června 1940 tak přidal do rozpočtu finance na stavbu dalších tří lodí. Když později téhož měsíce Francie kapitulovala Američané se začali obávat nejhoršího a v srpnu odsouhlasili finance na stavbu další sedmi jednotek a po útoku na Pearl Harbor byla objednávka rozšířena o další dvě lodě. Druhá vlna dalších deseti lodí byla objednána v srpnu 1942 a další tři v červnu 1943. Celkem tak bylo objednáno 26 lodí, z nichž byly až na dvě všechny dokončeny. Ze 17 lodí dokončených do konce bojových akcí v Pacifiku se do akce dostalo 14 jednotek. Do stavby lodí se zapojilo 5 loděnic. Loděnice Newport News ve Virginii a Bethlehem Quincy v Massachusetts dodaly většinu z první várky, dále se do stavby zapojily námořní loděnice v Norfolku, Philadelphii a New Yorku. Stavba lodí probíhala svižným tempem díky prioritnímu přidělení materiálu. První loď tak mohla být dokončena za 17 měsíců – o 15 měsíců dříve než bylo plánováno. Konstrukce a design kladly důraz na ekonomické využití materiálů, což snižovalo spotřebu oceli a tím i hmotnost a zároveň také ulehčovalo a zrychlovalo stavbu. Kde to bylo možné byly ponechávány rovné ocelové pláty. Vysoká priorita stavby a efektivita loděnic vedly k tomu, že nejrychleji postavená loď byla dokončena za 14 měsíců a nejdelší stavba trvala ne více než 22.5 měsíce, s průměrnou dobou stavby všech jednotek 18.5 měsíce.

V podstatě se konstrukce třídy Essex rozdělila na dvě podtřídy. Lodě byly zpočátku stavěny jako „krátkotrupé“ s celkovou délkou 265.8m, pozdější zkušenosti si vynutily přidání kliprové přídě a lodě s touto úpravou jsou známy jako „dlouhotrupé“ s celkovou délkou 270.6m. Kliprová příď zlepšila plavební schopnosti a umožnila instalaci dvou dodatečných 40mm čtyřčat. Konstrukčně byly jinak obě podtřídy stejné se shodnou délkou na hladině.

Poprvé u amerických letadlových lodí byla podhladinová ochrana tvořena dvěma vnějšími výdutěmi plněnými vodou a dvěma vnitřními. Teoreticky měla hlavní sílu exploze pohltit vnější výduť a druhá zabránit zaplavení. Tento systém se táhl po boku lodi jako pancéřová ochrana a chránil tak důležité oblasti lodi. Ochrana byla navržena proti torpédům s hlavicí 227kg TNT. Trojité dno sestávalo ze dvou vrstev uložených na spodní části trupu. Vnitřní část probíhala po celé délce trupu, třetí vrstva však chránila jen důležité části.

Pohonný systém umístěný pod čtvrtou palubou byl rozdělen do šesti oddělení a každé bylo samostatně chráněno vodotěsnými přepážkami. Oddíly kotlů a strojoven byly umístěny na přeskáčku, takže jeden zásah nemohl loď znehybnit. Třída Essex byla první třídou letadlových lodí, které byly vybaveny dvěma nezávislými skupinami strojů, což byl velmi výrazný posun oproti předchozí třídě Yorktown. Celý pohonný systém se ve službě ukázal jako velmi efektivní a dodával lodím vynikající dostup a zároveň nebyl příliš náchylný k poruchám.

Základním požadavkem při konstrukci třídy Essex bylo rychlé odbavení velkých leteckých skupin. Kvůli velkému počtu letadel nemohly být všechny uskladněny na hangárové palubě a námořnictvo tak muselo začít používat průběžné parkování na letové palubě.

Letová paluba byla 32.9m široká a 262.7m dlouhá. Po dobrých zkušenostech s bočním výtahem na USS Wasp byla tato vlastnost přejata i na třídu Essex. Tak byly instalovány 3 velké výtahy – jeden ve předu vprostřed paluby, jeden za můstkem a boční výtah na levoboku uprostřed lodi. Cyklus výtahů byl 45 sekund včetně naložení a vyložení letounu z ložné plochy. Nosnost byla 12,700 kg pro palubní výtahy a 8,156 kg pro boční. K urychlení startu letadel byly na příď instalovány katapulty. Jednalo se o hydraulický katapult H Mk. IV B o nosnosti 8,165 kg. Na počátku války nebylo použití katapultu na letadlové lodi příliš rozšířené, pokračující roky však vzrůstající hmotnost letadel tento způsob startu více a více přiváděla do popředí a do konce války starty z některých lodí byly prováděny ze 40% z katapultu. Tento způsob také zvýšil flexibilitu letového provozu, když umožnil start i za ztížených povětrnostních podmínek a s vyšší kapacitou výzbroje.

Otevřený hangár běžný u pro předchozích tříd byl při konstrukci třídy zachován. Umožňoval zahřívání motorů letadel i hangárové palubě a tím urychloval starty, také napomáhal k odvětrávání prostor od benzinových výparů. Během zhoršeného počasí mohly být spuštěny velké rolety, které hangárovou palubu uzavřely. Hangár měl rozměry 199,3m × 21.3m a výšku 5.5m. Šest lodí obdrželo katapult napříč hagárovou palubou, což mělo umožňovat taktické starty. Tato vymoženost se však ukázala jako nepraktická a katapulty byly později odstraněny.

Další nepraktickou věcí se ukázala instalace druhé sady brzdících lan na příď, což mělo umožnit pokračování v letovém provozu i při zničení hlavních. I přes prokázanou neefektivitu nebylo zařízení z důvodu zaneprázdněnosti z lodí většinou odstraněno až do roku 1944.

Nosnost leteckého paliva byla zvýšena z množství 178,000 galonů u třídy Yorktown na 225,000 – 232,000 u krátkotrupé a 209,000 – 242,000 galonů u dlouhotrupé podtřídy. Zásoba se různila podle provedených modifikací ochrany palivového systému. Pozdější lodě měly zásobníky paliva přemístěny dozadu do lépe chráněných částí lodi a tanky byly uzpůsobeny k přijmutí slané vody na místo odčerpaného paliva. Zásoba výzbroje pro letouny byla umístěná do dvou hlavních muničních skladů, které mohly pojmout 625.5 t.

28. dubna 1941 byl v loděnici Newport News Shipbuilding položen kýl lodi CV-9 USS Essex. 31. července 1942 byl spuštěn trup na vodu a 31. prosince 1942 byl USS Essex zařazen do služby.

Poprvé se dostala do akce při nájezdu na ostrov Marcus. Později se účastnila většiny větších střetnutí v Pacifiku včetně prvního útoku na Truk a bitev ve Filipínském moři a u Leyte. Essex byla poškozena útokem kamikadze 25.11.1944, ale vrátila se do služby na poslední fázi války.

9. ledna 1947 byl USS Essex vyřazen ze služby a zakonzervován jako součást Pacifické rezrvní flotily. 1. září 1948 byl však opět reaktivován a podroben rozsáhlé modernizaci v rámci programu SCB-27A. Tento modernizační program znamenal montáž hydraulických katapultů typu H-8, zesílení letové paluby, zlepšení ochrany hangárů proti požáru a střepinám (protistřepinové sítě, protipožární rolety), byly zvětšeny výtahy, zvětšen výkon generátorů a zvětšena zásoba pohonných hmot pro palubní letouny. Byl použit nový radar. Z lodi byly odmontovány původní dvouhlavňové věže s kanóny ráže 127 mm. Výzbroj se změnila na osm jednohlavňových kanónů ráže 127 mm, doplněných 28 kanóny ráže 76 mm ve 14 postaveních. Menší ráže byly vyřazeny. Program SCB-27A byl úspěšný, ale přesto byly připravovány další modernizace, které by loď přiblížily parametrům moderních těžkých letadlových lodí. I po této modernizaci však nebyl USS Essex například schopen nést větší stíhací letouny, než byl typ Vought F-8 Crusader.

16. ledna 1951 byla modernizovaná loď USS Essex zařazena do činné služby a nasazena v korejském konfliktu. 25 října 1952 byla loď překlasifikována na CVA-9 (Útočná letadlová loď). Během následujících tří let byl zapojen v korejském konfliktu a nebo pod vlajkou OSN sloužil jako demonstrace síly k udržení míru na dálném východě. V červenci 1955 byl znovu vyřazen a podstoupil další modernizaci.Následovala druhá přestavba SCB-27C. Změnila vzhled lodi a to především díky použitím úhlové letové paluby. Změněn byl také ostrov, modernizovány elektronické systémy, byla zesílena letová paluba a otevřené prostory na bocích trupu byly uzavřeny, což mělo zlepšit odolnost lodi vůči klimatickým vlivům. Změnilo se také rozmístění výtahů a složení elektronických systémů, zvětšeny byly i zásoby pohonných hmot. Počet 76mm kanónů byl snížen na 10.

V lednu 1956 opět vstoupil do činné služby a prováděl mise po celém světě. 8. března 1960 byl překvalifikován na CVS-9 (Protiponorková (podpůrná) letadlová loď) a v letech 1962–1965 modernizován podle projektu SCB-144 v rámci rozsáhlého modernizačního programu amerického námořnictva FRAM II. Lod dostala nový sonar SQS-23 a modernizované bojové informační středisko. Z jeho palub operovaly především protiponorkové letouny Grumman S-2 Tracker a vrtulníky.

Loď se účastnila mnoha významných akcí. Podpora vylodění amerických sil v Libanonu, akce při Čínské krizi, vyzvednutí astronautů Apolla 7, hlídkování v Karibiku v období Kubánské krize a podobně. 6. března 1969 byla definitivně vyřazena ze služby. 1. června 1973 byl vyškrtnutý ze seznamu plavidel a prodán v aukci za cenu šrotu. V roce 1975 byl v New Jersey rozřezán.

Parametry:

Standardní výtlak 27 100 tun, maximální 36 380 tun,

Délka na konstrukční vodorysce 251,46 m,

Délka přese vše 266,09 m

Šířka 28,35 m,

Ponor 8,84 m,

Zásoba paliva maximálně 5 331 tun

Dosah 20 000 námořních mil při 15 uzlech,

Posádka 2 600 příslušníků mužstva a důstojníků.

Pancéřování:

Letová paluba nebyla pancéřovaná, jelikož jeho váha byla vnímána jako negativum. Hlavní paluba (hangárová) však pancéřovaná byla a ochrana sestávala z 64mm silných desek jež měly chránit proti proražení 454 kg pumou svrženou z výšky 3050m. Další 38mm ochranné desky byly umístěny na čtvrté palubě. Boční pancíř byl koncipovaná k ochraně proti 152mm granátům. Pancéřový pás měl maximální šířku 102mm, která se na koncích snižovala na 64mm. Celková délka ochrany byla 154.8m a zahrnovala strojovny, muniční sklady a zásobníky leteckého paliva. Kormidelní stroje byly chráněny 114mm bočním pancířem.

Výzbroj:

Těžkou protiletadlovou výzbroj zajišťovalo 12 × 5“/38 děl. Nacházely se ve dvou typech instalací. Čtyři dvojčité věže byly instalovány na pravoboku po dvou před a za můstkem. Byly umístěny na letové palubě a byly tak menší překážkou pro letový provoz. Na levoboku byly pak umístěny zbývající čtyři děla v jednohlavňových instalacích. Byly uloženy po dvojicích na sponsonech pod letovou palubou.

Středorážová výzbroj původně zahrnovala 8 40mm čtyřčat. Jedno se nacházelo na přídi, jedno na zádi, dvě na levoboku a čtyři okolo můstku po dvou před a za ním. USS Essex byl osazen pěti rádiovými stožáry a byl původně bez katapultu v hangáru. Radar Sk byl namontován vpředu na radarové plošině. Při údržbě v dubnu 1944 prošel Essex úpravou můstku (ztratil jedno čtyřče ráže 40mm) a dostal na palubu druhý katapult. Radarová plošina byla zvětšena, aby se na ni vešly radiolokátory SM a SC-2, přičemž SK byl přemístěn na pravou stranu komínu. Byla přidána dvě čtyřčata ráže 40mm na levoboku nahgárové paluby a další dvě na pravoboku, takže jich bylo celkem 11. V roce 1945 byl namontován radar SK-2. To byla konečná sestava. Essex byl jedinou lodí své třídy, která nedostala druhé čtyřče na záď, jedinou, jež si podržela všech pět rádiových stožárů a jedinou z původních osmi lodí této třídy, která nikdy neměla čtyřče ráže 40mm na vysunutém sponsonu.

Pohon:

Čtyři šrouby byly poháněny čtyřmi skupinami parních turbín Westinghouse, kterým dodávalo páru 8 mazutem vytápěných kotlů Babcock & Wilcox. Všechny zplodiny byly odváděny do jediného komínu vyvedeného nad nástavbu. Celkový výkon produkovaný stroji byl 150 000 koňských sil. Rychlost lodi činila 33 uzlů.

Zdroj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/USS_Essex_(CV-9)

internet

FOTO:

http://www.navsource.org/