Přejít na obsah

Lehká letadlová loď USS Independence


Recommended Posts

Lehká letadlová loď USS Independence

 

image.jpg

 

Třída Independence vznikla jako nouzové řešení dané válečnými okolnostmi. V roce 1941 se zdálo, že první lodě třídy Essex se dostanou do služby až v roce 1944 a tak bylo nutno vymyslet nouzový plán pro rychlé překonání nedostatku letadlových lodí. Osobou, která tento projekt prosadila nebyl nikdo menší než prezident Roosevelt, který navrhl využít některé lehké křižníky třídy Cleveland k přestavbě na lehké letadlové lodě. Námořnictvo mělo již připraveno několik plánů na konverzi lodí na letadlové a tak zamítla Rooseveltův návrh. Plán se kterým námořnictvo počítalo byl mnohem komplexnější něž s jakým přišel prezident a tak zamítnutí nebylo až tak velkým překvapením. Roosevelt naléhal ať námořnictvo zvažuje mnohem prostší přestavbu a tak v říjnu 1941 námořnictvo souhlasilo s tím, že přestavba bude probíhat mnohem rychleji při využití presidentových návrhů. První objednávka na přestavbu jednoho trupu byla vydána v lednu 1942 a do června 1942 se program rozrostl na přestavbu 9 jednotek z 36 plánovaných křižníků třídy Cleveland.

 
Všechny lodě byly stavěny v loděnici New York Shipbuilding v Camdenu ve státě New Jersey. Pět lodí bylo založeno původně jako křižníky a další čtyři již jako letadlové lodě. Všechny byly převzaty do stavu v roce 1943 s dobou stavby redukovanou až na 13.5 měsíců u poslední jednotky.
 
image.jpg
 
Až k hlavní palubě byl trup křižníku ponechán v nezměněném stavu. Výtlak byl zvýšen na 11,000 t a k zachování stability a plavebních vlastností při zvýšené hmotnosti lodi nad hladinou byl trup výdutěmi rozšířen. Výdutě byly použity pro zvýšení neseného paliva.
Původně byly lodě projektovány bez můstku, avšak zkušenosti námořnictva ukázaly přednosti byť malého ostrova a tak byl do konstrukce lodi malý ostrov včetně radarového stožáru začleněn. Ostrov byl kompletně mimo linii trupu ke snížení možnosti ovlivnění leteckého provozu. Na ostrově se nacházela pouze kormidelna a řídící místnost. Velitelská místnost a radarové stanoviště se nacházelo pod letovou palubou. Před ostrovem se nacházel jeřáb k vyzvedávání letadel z přístavního mola na letovou palubu. Jeřáb byl nezbytný neboť uzavřená hangárová paluba neumožňovala přímé nakládání letadel. Odvod splodin od kotlů zajišťovaly 4 malé komíny ústící na pravoboku za ostrovem. Protiváhu ostrova, jeřábu a komínů zajišťovalo 82 tun betonu uloženého na levoboku.
 
Letová paluba měla rozměry 168.2 × 22.2m. Původně byl instalován jeden katapult, dva výtahy se nacházely v centrální linii. Hangár měl omezené rozměry na 86.9m × 16.8m.
Kapacita nesené letecké výzbroje nebyla příliš uspokojivá. Pro uskladnění pum byly přestavěny původní muniční sklady hlavní křižníkové výzbroje a mohly pojmout 331 t, tj. 72 454kg a 72 227kg pum. Pro uskladnění torpéd byl vyčleněn prostor za hangárovou palubou, do kterého se vešlo 24 torpéd. Zásoba leteckého paliva činila 122,000 galonů.
 
image.jpg
 
Změny v průběhu války se týkaly téměř výhradně posilování protiletadlové ochrany. V době svého dokončení nesla USS Independence 14 20mm děl. Později byly jednohlavňové instalace zaměněny za pět dvojhlavňových. Zvýšená váha však vedla k pozdějšímu snětí některých děl podél boků a přidáním děl na příď a záď. Kvůli přetížení také nemohly být 20mm děla vyměněna za výkonější 40mm.
 
1. května 1941 byl v loděnici New York Shipbuilding v Camdenu ve státě New Jersey položen kýl lehkého křižníku CL-59 USS Amsterodam. V březnu 1942 byla stavba změněna  az lehkého křižníku se stala lehká letadlová loď CV-22 USS Independence. 22 srpna 1942 byla spuštěna na vodu a 14. ledna 1943 zařazena do služby. 15. července 1943 byla překlasifikována na CVL-22 (lehká letadlová loď)
 
Po svém zařazení do služby prodělala cvičení v Karibiku a poté se vydala přes Panamský průplav do Pacifiku. 3. července 1943 dorazila do San Franciska a byla zařazena do stavu Pacifické flotily. Od 14. července v Pearl Harboru prodělala dvoutýdenní cvičení a poté se připojila k letadlové lodi CV-9 Essex a CV-10 Yorktown. 1. září provedla tato skupina letadlových lodí zničující útok na ostrov Marcus a později na atol Wake.
 
USS ondependence se 21. října 1943 zapojila útoku na Rabaul. 11. listopadu její palubní protiletadlové dělostřelectvo zaznamenalo první úspěch. Sestřelilo šest japonských letounů. Pak se USS Independence přesunula ke Gilbertovým ostrovům a 18 - 20. listopadu se zúčastnila útoku na Tarawu. 20. listopadu při japonském protiútoku byla USS Independence napadena skupinou japonských letounů letících těsně nad hladinou. Šest jich bylo sestřeleno, ale přesto se skupině letadel podařilo vypustit pět torpéd. Jedno zasáhlo USS Independence na pravoboku a způsobilo vážné poškození. Poškozená loď se vydala na Funafuti, kde prodělala provizorní opravu a pak se vydala do San Franciska, kam 2. ledna 1944 dorazila.
 
image.jpg
 
3. července 1944 se opravená USS Independence vrátila do Pearl Harboru. Začala provádět výcvik pro její nové zařazení. USS Independence byla určena jako základna noční stíhací skupiny, která sestávala z 19 F6F-5N a 8 TBM-1D. Stala se součástí Task Force 38 a plnila pro něj noční stíhací úkoly. S TF-38 se tak zúčastnila operací u Palau, bitvy o Peleliu a nakonec i finální útok na Filipíny. Noční operace převzaly na svá bedra flotilové letadlové lodě, které byly vzhledem ke své větší palubě bezpečnější během nočních operací a USS Independence odplula k Ulithi aby se zapojila do bojů o Okinawu. Konec války prodělala ve službě v Tokijském zálivu, kdy její letadla plnila úkoly pro spojenecká okupační vojska.
 
V roce 1946 byla USS Independence určena jako jedna z cílových lodí Operace Crossroads, což byly jaderné testy u atolu Bikini v roce 1946. Uss Independence byla umístěna ve vzdálenosti půl míle od "Ground Zero". USS Independence přečkala jak první test Able, což byl vzdušný výbuch, tak i druhý test Baker, což byl výbuch podvodní. Po těchto testech byla USS Independence odtažena do Kwajaleinu a 28. srpna 1946 vyřazena ze služby. Trup byl později převezen ke zkoumání do Pearl Harboru a následně do San Franciska. Po sérii testů byla poblíž Farallonských ostrovů zakotvena jako cvičný terč a 29. ledna 1951 potopena.
 
image.jpg
 
USS Independence poničená dvěma atomovými výbuchy a zakotvená jako cvičný cíl
 
Vrak lodi se podařilo nalézt v roce 2005. USS Independence lokalizovali vědci z amerického Národního úřadu pro ovzduší a oceány (NOAA). USS Independence leží na dně moře zhruba 50 kilometrů od pobřeží nedaleko Farallonských ostrovů. Její záběry pořídila na dálku ovládaná miniponorka. Loď je tak zachovalá, že v jednom z hangárů je podle získaných snímků zřejmě ještě vidět letadlo.
 
i99.jpg
 
Parametry: 
Standardní výtlak 11 000 tun, maximální 15 200 tun, 
Délka na konstrukční vodorysce 182,9 m,
Délka přese vše  189,6 
Šířka 21,8 m, 
Ponor 7,92 m,
Dosah 13 000 námořních mil při 15 uzlech, 
Posádka 1 569 příslušníků mužstva a důstojníků. 
 
Pancéřování:
Pancéřování bylo minimální, letová paluba byla zcela bez ochrany. Hlavní palubu chránilo 51 mm pancíře. Ochrana nad muničními komorami a kormidelním strojem byla 127 mm tlustá. Skladiště torpéd obdrželo dodatečnou protistřepinovou ochranu, stejně jako výtahy munice.
 
Výzbroj:
Třída Independence byla jedinou třídou amerických letadlových lodí vyzbrojenou pouze plně automatickými zbraněmi. USS Independence byla sice po dokončení vyzbrojena 5“ děly, ta však byla na nátlak velícího důstojníka do šesti měsíců vyměněna za 40mm kanóny Bofors uložených ve čtyřhlavňovém provedení.Navíc ke dvěma čtyřčatům se výzbroj sestávala z 8 dvojitých 40mm instalací Bofors a 14 samostatných 20mm děl Oerlikon.
 
Letecká složka byla původně smíšená a v podstatě se jednalo o redukovanou skupinu flotilové letadlové lodě. Skládala se z 24 stíhaček F4F, 12 střemhlavých SBD a 9 torpédových TBF. Když byly letouny Wildcat nahrazeny většími F6F, byla stíhací složka zredukována a v říjnu 1943 se tak skupina skládala z 12 stíhačů, 9 střemhlavých a 9 torpédových bombardérů. Střemhlavé bombardéry byly brzy ze skupiny vypuštěny a letecký svaz se poté skládal z 25 F6F a 9 TBF. Během války byly letouny z lehkých letadlových lodí nasazovány často jako stíhací ochrana lodí, a umožnila tak letadlům z velkých letadlovek soustředit se na útočné mise.
 
Standardní radarové vybavení zahrnovalo SK letecký vyhledávací radar a radar SC-2. Větší vzdálenost jejich umístění vedla k jejich lepší práci než na lodích třídy Essex, kde jejich přílišná blízkost vedla k interferencím. Radary pro hladinové cíle byly představovány typem SG. 
 
 
Pohon:
4 kotle Babcock & Wilcox produkovaly páru pro 4 turbíny General Electric, které dávaly výkon 100 000 koňských sil což umožňovalo rychlost 31 uzlů
 
Zdroj:
internet
 
FOTO: 
 
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

×
×
  • Vytvořit...