Přejít na obsah

Bitevní loď USS Iowa


Recommended Posts

Bitevní loď USS Iowa

 

image.jpg

 

Lodě třídy Iowa o standardním výtlaku 45 000 tun byly ráznou odpovědí na japonské konstrukce třídy Jamato. Třída Iowa byly největší bitevní lodě, jaké kdy byly pro americké námořnictvo postaveny a byly to nejrychlejší bitevní lodě světa. Konstrukčně vycházely ze třídy South Dakota, ale byly delší a tvarováním přídě předurčeny pro vyšší rychlosti. Třídu Iowa tvořily čtyři lodě - USS Iowa (BB-61), USS New Jersey (BB-62), USS Missoury (BB-63) a USS Wisconsin (BB-64), ačkoli bylo původně stavěno šest lodí. USS Illinois (BB-65) a USS Kentucky (BB-66) nebyly nikdy dokončeny. USS Illinois byla dokončena z 22%, USS Kentucky z 72,1%. Důvodem zastavení stavby byla ztráta významu bitevních lodí v moderních námořních válečných operacích. Význam dělostřeleckých soubojů na moři ke konci Druhé Světové války ustoupil, a proto byla primárním určením těchto lodí ochrana svazů letadlových lodí a aby se alespoň částečně vykompenzovaly náklady na stavbu těchto gigantů a pro zadostiučinění admirality byly využívány jako lodě štábní.

 

image.jpg

 
Nejslavnější z lodí třídy Iowa je nepochybně plavidlo USS Missouri, na jehož palubě byla podepsána japonská kapitulace a kde se odehrává děj skvělého akčního filmu se Stevenem Seagalem Přepadení v Pacifiku (Under Siege). Faktem ovšem je, že se natáčelo převážně na palubě lodě BB 60 USS Alabama. Po skončení druhé světové války byly tři z lodí vyřazeny a USS Missouri sloužila jako výcviková. Záhy ovšem byly všechny reaktivovány a nasazeny v korejské válce, ale poté byly opět vyřazeny. Za války ve Vietnamu následovala druhá reaktivace a posléze třetí zakonzervování. Na počátku 80. let se americké námořnictvo rozhodlo, že je nutné čelit novým sovětským obřím křižníkům třídy Kirov, a prosadilo třetí reaktivaci a modernizaci všech čtyř lodí třídy Iowa.
 
Třída Iowa konstrukčně vychází z předchozí třídy South Dakota. Její výrazně vyklenutá a protažená příď umožňovala lodi dosahovat vysokých rychlostí kolem 33 uzlů. Svojí délkou 270 m předstihla i japonské "superlodi" Jamato, ačkoli měla poněkud menší výtlak. Jak již bylo výše uvedeno, standardní výtlak lodi činil 45 000 tun, tzn. bez paliva, střeliva a ostatního nákladu. Plně naložená loď třídy Iowa má výtlak 57 216 tun a maximální výtlak je pak 60 252 tun.
 
Lodě třídy Iowa byly jedny z nejlépe pancéřovaných lodí druhé světové války. Pancéřování trupu se dělilo na dvě základní části - nadhladinovou a podhladinovou část. Hlavní paluba byla vybavena třemi pancéřovými pásy. Horní pancéř tloušťky 38mm měl přivést leteckou pumu nebo granát k výbuchu, prostřední pás tloušťky 150 mm tvořil hlavní ochranu proti účinkům rázové vlny a spodní pancéř měl zachytit střepiny a chránil důležitá centra lodi. Zde byl hlavní rozdíl oproti japonským konstrukcím třídy Jamato kde Japonci sázeli na jediný pancíř tloušťky až 210 mm. Ochrana vícevrstvým pancéřováním se však ukázala jako dokonalejší. Jádro lodi (tzv. citadela), které začínalo u přední dělové věže, postupovalo kolem muničních komor, strojoven a kotelen a končilo u věže číslo tři, bylo nejsilněji pancéřováno masivním pancéřem. Dno tohoto jádra tak silně pancéřováno nebylo. Pancéřování dělových věží a nástaveb pak tvořilo další, přídavný pancéř. Z nástaveb byla pak nejsilněji pancéřována velitelská věž s můstkem, kde pancíř dosahoval síly 444 mm. Ochrana podhladinové části sestávala především z protitorpédové obšívky se systémem vodotěsných přepážek a z trojvrstvého dna. Podhladinová část pancéřování měla chránit loď proti destrukčním účinkům torpéd a těsně minoucích pum, které nezasáhly palubu, ale explodovaly v blízkosti lodi. Trojité dno tvořilo ochranu proti minám.
 
image.jpg
 
USS Iowa byla stavěna v loděnici Brooklyn Navy Yard v New Yorku. Kýl byl položen 27. června 1940. Na vodu byl trup spuštěn 28. srpna 1942. Kýl druhé lodi USS New Jersey byl založen 16. září 1940 v loděnici Philadelphia Naval Shipyard a na vodu byla spuštěna 7. prosince 1942. Kýl třetí lodi USS Missouri byl položen 6. ledna 1941 v Brooklyn Navy Yard v New Yorku. Na vodu byla spuštěna 29. ledna 1944. Kýl čtvrté lodi USS Wisconsin byl položen 20. ledna 1941 ve Philadelphia Naval Shipyard. Na vodu byl spuštěn 7. prosince 1943. Trup páté lodi USS Illinois byl položen 6. prosince 1942 ve Philadelphia Naval Shipyard. V červnu 1942 byla stavba přerušena a 11. srpna 1945 byla stavba definitivně zrušena. Kýl šesté lodi USS Kentucky byl položen 7. března 1942 v Norfolk Naval Shipyard. V červnu 1942 byla přerušena stavba. Na vodu byl nakonec spuštěn 20. ledna 1950 jako cvičný terč BBG-1.
 
USS Iowa byla zařazena do služby 22. února 1943. Po uvedení lodi do služby strávila USS Iowa cvičeními v Atlantiku. Ke konci roku v listopadu nastoupila USS Iowa první misi. Tou byla přeprava prezidenta Franklina D. Roosevelta do Casablanky v Maroku a zpět. Na začátku ledna 1944 byla převelena do Pacifiku a zapojila se do kampaně u Marshallských ostrovů. Boje probíhaly od konce ledna a v průběhu února. Na konci roku 1944 se podílela na útocích proti japonským zbrojním závodům a při dobývání Marián, Palau a ostrova Leyte. Zúčastnila se též bojů v zálivu Leyte a bitvy o Filipíny. Po přezbrojení ve Spojených státech se v roce 1945 zapojila do ostřelování Okinawy a Japonského souostroví. Druhého září 1945 byla přítomna v Tokijské zátoce oficiální kapitulaci Japonska. Ke konci září se vrátila do Spojených Států a poté se nadále podílela na operacích Tichomořské flotily do roku 1949, kdy byla vyřazena z aktivní služby.
 
image.jpg
 
USS Iowa byla poprvé reaktivována v padesátých letech v průběhu Korejské války. Byla reaktivována v srpnu 1951 a do korejských vod doplula v dubnu 1952. Zde sloužila jako vlajková loď Sedmé flotily a ostřelovala Severokorejské pobřeží do října 1952. Po návratu do Spojených Států byla převelena k Atlantické flotile a vykonala několik cest do evropských vod. V roce 1957 byla přítomna na International Naval Review v Hampton Roads ve státě Virginia a v únoru roku 1958 byla opět deaktivována.
 
Ze zakonzervovaného stavu byla opět aktivována v osmdesátých letech, kdy byla přezbrojena raketovou výzbrojí v rámci obranného systému Spojených Států a v dubnu 1984 byla opět uvedena v činnou službu. V letech 1985-1988 navštívila čtyřikrát evropské vody a poté byla převelena do Indického oceánu a Arabského moře. 19. dubna 1989 došlo na USS Iowa k neštěstí, když při požáru ve druhé věži hlavní baterie zahynulo 47 členů posádky. Loď pak v půli roku doplula do Středozemního moře a poté se vrátila do Spojených Států. Věž číslo dvě zůstala neopravená. V roce 1990 byla USS Iowa opět přesunuta do stavu rezervní flotily.
 
V devadesátých letech kotvila USS Iowa v loděnicích Newport jako Námořně-vzdělávací a Tréningové Centrum. V roce 2001 se vydala na plavbu přes Panamský průplav do San Francisca. Zajímavostí je, že zatímco běžným lodím trvá proplutí kanálem zhruba šest hodin, tento obr absolvoval cestu za více než 48 hodin a to za úzkostlivé a takřka milimetrové asistence remorkérů.
 
Ze stavu námořnictva byla Iowa vyškrtnuta 17. března 2006. V roce 2006 se ovšem objevila podmínka, že i přes případné využití lodě jako plovoucího muzea, musí být Iowa i nadále schopná případné reaktivace. Stejný požadavek existuje u všech lodí třídy Iowa a letadlové lodi USS Midway. Od roku 2012 je ukotvena jako muzeum v Berth 87, Los Angeles.
 
image.jpg  image.jpg  image.jpg  image.jpg
 
Parametry: 
Standardní výtlak 43 944 tun, maximální 57 216 tun, 
Délka na konstrukční vodorysce 262,7 m,
Délka přese vše 270,4 
Šířka 32,9 m, 
Ponor 8,1 - 11,3 m,
Zásoba paliva 7 621 t
Dosah 18 000 námořních mil při 12 uzlech, 
Posádka 2 637 příslušníků mužstva a  151 důstojníků. 
 
Pancéřování:
Bok 307 mm
První pancéřovaná paluba 38 mm
Druhý pancéřovaná paluba 121 + 32 mm
Protistřepinový paluba 16 mm
Barbety 439 - 295 mm
Dělové věže - čela 432 mm + 63 mm
Dělové věže - boky 241 mm
Velitelská věž 444 mm
 
Výzbroj:
Hlavní výzbroj USS Iowa tvoří devět děl ráže 406 mm (16"/50 cal.) umístěných po třech kusech ve třech věžích. Děla ráže 406 mm (16"/50 cal.) Mk II vyráběla námořní dělovka v Pocatellu. Hlaveň byla dlouhá 20,73 metrů a zakončoval ji šroubovitý uzávěr. Do něj se vkládala roznětka o průměru 300 mm s náplní 2,1 kg černého prachu. Každé dělo mělo vlastní lafetu s vlastním elevačním strojem. Nabíjení děla se provádělo při náměru –5 stupňů. Vnitřek dělové věže se dělil ohnivzdornými přepážkami na tři dělové úseky, dvě pozorovací stanoviště a jedno dálkoměrné stanoviště. Dvoupatrová podstava věže nesla na dolním patře elevační stroje poháněné elektromotory o výkonu 60 koní a elektrohydraulické mechanismy k podavačům střeliva o výkonu 75 koní. Horní patro obsahovalo ozubený věnec barbety a dva stroje, které otáčely celou věží. Poháněl je elektromotor o výkonu 300 koní. Každé dělo mělo vlastní podavač granátů. Ty sem byly dopravovány ze spodních pater. Byly dopravovány ve svislé poloze a do vodorovné se natáčely až u děl. Zásoba granátů činila pro první dělovou věž 390 granátů, pro druhou 460 granátů a pro třetí 370 granátů. Věž obsluhovalo 77 lidí.
 
Roli středního dělostřelectva obstarávalo 20 děl ráže 127 mm (5"/38 cal.) Mk 12. Ta byla umístěna v deseti dělových věžích Mk 28. Děla mohla pálit jak na hladinové cíle s dostřelem 15 900 metrů, tak i na vzdušné cíle s dostřelem 11 890 metrů. Věž stála na podstavci, který obsahoval jako pohotovostní munici 55 nábojů. Na třetí palubě se poté nacházelo šest dvojitých muničních komor, každá obsahovala 500 nábojů.
 
Protileteckou výzbroj tvořily 80 hlavní rychlopalných automatických kanónú ráže 40 mm Bofors s dostřelem 6800 metrů a 49 hlavní 20 mm kanónů Oerlikon s dostřelem 3060 metrů. Boforsy byly ve čtyřhlavňovém uspořádání, Oerlikony ve dojhlavňovém nebo jednohlavňovém.
 
Raketová výzbroj byla doplněna při reaktivaci v osmdesátých letech. Toto umožňuje lodi provádět útoky dlouhého dosahu jak proti pevninským cílům tak proti plovoucím cílům. Kombinace dělové a raketové výzbroje činí lodě třídy Iowa jedněmi z nejlépe vyzbrojených lodí současnosti. Na lodi jsou dva typy raketových systémů - protilodní a rakety s plochou dráhou letu.
 
Prvním systémem je RGM-84 Harpoon cruise missile. Jedná se o protilodní raketový systém umožňující útoky na lodi daleko za horizontem, mimo jakýkoliv vizuální kontakt. Sestává ze čtyř odpalovacích zařízení Mark 141 a šestnácti raket RGM-84. Každý odpalovač nese čtyři rakety umístěné v pancéřovaných keramických kontejnerech. Rakety jsou odpalovány z kontejnerů pod neměnným úhlem. Po odpálení je střela vynesena raketovým pohonem na vzdálenost cca. 5 km od lodi, zde je raketový pohon odhozen a střela pokračuje k cíli prostřednictvím proudového motoru. Stabilizační a směrová křidélka jsou v kontejneru složená a rozkládají se po odpálení střely. Střela má svůj autonomní naváděcí systém. Její hmotnost je 688 kg, z čehož raketový motor má přibližně hmotnost 162 kg. Střela putuje rychlostí Mach 0,87 a dolet je 64 nám. mil (118,5 km).
 
Druhým systémem jsou střely BGM-109 Tomahawk. Jedná se o útočný systém, který poskytuje lodím třídy Iowa možnost útoku velmi dlouhého dosahu a to jak na plovoucí tak na pozemní cíle. Loď nese třicetdvě střely typu BGM-109 v osmi pancéřovaných odpalovacích kontejnerech. Každý kontejner obsahuje blok čtyř střel. Existují tři základní modifikace střel série Tomahawk: protilodní - Anti-Ship Missile (TASM), proti pozemním cílům - Land-Attack Missile-Conventional (TLAM-C) a nukleární - Land-Attack Missile-Nuclear (TLAM-N). Všechny tři varianty jsou vzhledově identické a používají stejné odpalovací zařízení a pohoný systém. Odpalovací hmotnost raket Tomahawk je 1 192,5 kg plus 247,5 kg raketový booster. Cestovní rychlost je Mach 0,5 a rychlost útoku pak Mach 0,75. Střela TASM má operační dosah 450 km a maximální 846 km, střela TLAM-C má maximální dolet  1 215 km a třela TLAM-N má dolet 2 700 km.
 
Pohon:
Pohon lodí třídy Iowa zajišťuje osm parních kotlů Babcock & Wilcox, které ženou páru o teplotě 454,4° C a tlaku 39,72 kg/cm2 na čtyři turbíny General Electric u USS Iowa a  USS Missoury nebo Westinghouse u USS New Jersey a  USS Wisconsin. Tyto turbíny přes převodové ústrojí otáčejí čtyřmi lodními šrouby a dovolují plout lodi maximální rychlostí 33 uzlů. To činilo z lodí třídy Iowa ve druhé světové válce nejrychlejší bitevní lodi světa. Lodě pohání dva typy lodních šroubů - dva pětilisté vnitřní a dva vnější čtyřlisté šrouby. Průměr těchto šroubů je více než pět metrů. Manévrování zajišťují dvě kormidla.
 
Zdroj:
internet
 
FOTO: 
 
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

  • 3 weeks later...
×
×
  • Vytvořit...