Jump to content
Sign in to follow this  
Aaron Goldstein

Bitevní loď USS North Carolina

Recommended Posts

Bitevní loď USS North Carolina

 

image.jpg

 

Budování moderních bitevních lodí bylo v USA zahájeno pod tlakem nezadržitelně se blížící války v Pacifiku, když Japonsko již přestávalo reflektovat na snahy o politický kompromis. Program stavby prvních dvou lodí Kongres schválil na finanční rok 1938. Snahou bylo dosáhnout velké palebné síly. Počítalo se s nimi především pro doprovod svazů letadlových lodí. USS North Carolina byla první lodí stavěnou ve Spojených Státech Amerických po téměř dvacetileté pauze způsobené Washingtonskou smlouvou omezující zbrojení. Původně se počítalo s lodí o standardním výtlaku 35 000 tun s dvanácti děly ráže 356mm ve třech čtyřhlavňových věžích. Po odstoupení Japonska od Washingtonské smlouvy byly však plány přezkoumány a bylo stanoveno loď vybavit devíti děly ráže 406mm ve třech trojvěžích a mohutnějším pancéřováním schopným odolat 14" granátům. Byly postaveny dvě lodě této třídy - USS North Carolina a USS Washington.

 

image.jpg

 
První byla BB 55 USS North Carolina, po které je třída pojmenována. Její kýl položili 27. října 1937 v loděnici New York Naval Shipyard a spustili ji na vodu 13. června 1940. O deset měsíců později 9. dubna 1941 byla dokončena. Sesterská BB 56 USS Washington ji záhy následoval. V loděnici Philadelphia Naval Shipyard položili jeho kýl 14. června 1938, spuštěn na vodu byl 1. června 1940 a dokončen 15. května 1941. Mohutná hlavní výzbroj sestávala z devíti 406 mm (16"/45 cal.)děl. Menší ráže představovalo dvacet děl ráže 127 mm (5"/38 cal.) dvojího použití v dvouhlavňových věžích, šestnáct 28 mm kanónů a dvanáct 12,7 mm kulometů. Za války byly kulomety a málo účinné 28 mm kanóny nahrazeny podstatně účinnějšími rychlopalnými kanóny ráží 40 a 20 mm. Koncem války každá loď nesla těchto kompletů patnáct, tedy souhrnně šedesát hlavní. Na North Carolina se dokonce tento počet zvýšil až na devadesát šest (24xIV) a 20mm bylo 60 hlavní. Pancéřování boků dosáhlo síly 305 mm, paluby 140 mm a čelních stran hlavních dělových věží 394 mm. Čtyři turbíny General Electric a osm kotlů Babcock and Wilcox mohlo dát lodi maximální výkon 121 000 koňských sil. Charakteristickým znakem byly dva vysoké štíhlé komíny posazené poměrně blízko sebe. Stejně jako ostatní americké bitevní lodě byly vybaveny radarem. Jako prostředek dálkového průzkumu sloužily tři palubní hydroplány.
 
image.jpg
 
Po uvedení do služby procházela USS North Carolina více než rok testy a cvičením v Atlantickém oceánu a v dubnu 1942 se přesunula přes Panamský průplav do Pacifiku. Tam se ke konci roku 1942 a na začátku roku 1943 zapojila do akcí u Šalamounových ostrovů. Zde podporovala dělostřeleckou palbou vylodění na Guadalcanalu a v prosinci 1942 participovala v bitvě o východní Šalamounovy ostrovy. 15. září zde byla zasažena torpédem japonské ponorky, ale po několika měsících oprav se opět vrátila do oblasti Šalamounových ostrovů. V říjnu 1943 asistovala North Carolina při dobývání Gilbertových ostrovů. V průběhu roku 1944 zaujala North Carolina úlohu, která zůstala bitevním lodím až do konce války. Poskytovat protileteckou ochranu letadlovým lodím v útočných svazech nazývaných Task Force a dělostřeleckou palbou podporovat vylodění pozemních jednotek. Takto působila v tzv. Marshallských operacích, v centrálním Pacifiku v bitvě o Filipínské moře a při invazi na Mariánách a při útocích svazů letadlových lodí v západním Pacifiku. USS North Carolina pokračovala v bojových akcích v západním Pacifiku i v roce 1945 při operacích u Iwodžima a při ostřelováni Okinawy, také poskytovala protiletecké krytí svazům letadlových lodí při přesunech přes válečnou zónu a při jejich útocích. V červenci a srpnu 1945 také bombardovala samotné Japonské souostroví a byla přítomna v oblasti při kapitulaci Japonska.
 
Do Spojených Států se North Carolina vrátila v říjnu 1945 a poté operovala v Atlantiku do roku 1946, kdy byla deaktivována. Vyřazena ze služby byla v červnu 1947 a zůstala zakonzervována jako součást Atlantické Rezervní Flotily do 1. června roku 1960, kdy byla vyškrtnuta ze stavu námořnictva. Rok nato byla přepravena do Wilmingtonu ve státě North Carolina a upravena na památník a muzeum, kde je dodnes.
 
image.jpg  image.jpg  image.jpg  image.jpg
 
image.jpg  image.jpg  image.jpg  image.jpg
 
Parametry: 
Standardní výtlak 37 484 tun, maximální 44 377 tun, 
Délka na konstrukční vodorysce 222,1 m, 
Šířka 33 m, 
Ponor 10,1 m,
Dosah 17 450 námořních mil při 15 uzlech, 
Posádka 2 195 příslušníků mužstva a  144 důstojníků. 
 
Pancéřování:
Boky - střed 305 mm
Paluba 140 mm
Dělové věže - čelo 394 mm
 
Výzbroj:
Hlavní výzbroj tvořilo 9 děl ráže 406 mm (16"/45 cal.) umístěných ve třech trojhlavňových věžích. 
 
Sekundární výzbroj tvořilo 20 děl ráže 127 mm (5"/38 cal.) určených k boji s hladinovými plavidly i letadly.
 
Protiletadlovou výzbroj tvořilo postupně až 96 hlavní 40 mm kanónu Bofors (24x4) a 60 hlavní 20 mm kanónu Oerlikon (30x2) děly ráže 127 mm (5"/25 cal.). V roce 1942 byly tato děla vyměněna za děla 127 mm (5"/38 cal.)
 
Pohon:
Čtyři šrouby poháněly elektromotory o výkonu 121 000 ks, které odebíraly proud z generátorů poháněných čtyřmi turbínami General Eletric beroucí páru z 8 naftových kotlů Babcock and Wilcox. Rychlost 28 uzlů.
 
Zdroj:
internet
 
FOTO: 

Share this post


Link to post
Share on other sites
Sign in to follow this  

×
×
  • Create New...