Jump to content
Sign in to follow this  
Aaron Goldstein

Bitevní loď USS New Mexico

Recommended Posts

Bitevní loď USS New Mexico

 

image.jpg

 

Konstruktéři lodních zbraní řešili jak navýšit účinnost používaných hlavních zbraní ráže 356 mm v délce 45 ráží. Jedním z řešení bylo prodloužení hlavně. Společně s nově vyvíjeným lodním dělem 356 mm v délce 50 ráží bylo rozhodnuto i o stavbě nové třídy bitevních lodí, která tyto děla ponese. Postaveny měly být tři jednotky. Konstrukčně vycházely z předchozích tříd Nevada a Pennsylvania. Hlavní výzbroj 356 mm (14"/50 cal.) měla být uložena ve čtyřech tříhlavňových věžích, avšak novinkou bylo, že každé dělo mělo nezávislé ložiště. Sekundární výzbroj pak mělo tvořit 22 kasematových děl ráže 127 mm (5"/51 cal.) Osm jich však bylo odebráno záhy po dokončení. Lodě měly být vybaveny dvěma podhladinovými torpédomety ráže 533 mm. Také bylo rozhodnuto o vyzkoušení nového pohonu a první loď nové třídy měla být tímto pohonem vybavena.

 
14. října 1915 byl položen v loděnici New York Navy Yard v Brooklynu v New Yorku kýl lodi BB-40. Loď byla pojmenována USS New Mexico. Zároveň bylo rozhodnuto u této lodi vyzkoušet nový druh pohonu. 5. dubna 1915 byl v loděnici Newport News Shipbuilding & Dry Dock Company v Newport News ve Virginii položen kýl lodi BB-41 a loď byla pojmenována USS Mississippi. 20. ledna 1915 byl v loděnici New York Shipbuilding Company v Camdenu ve státě New Jersey položen kýl lodi BB-42 a loď dostala jméno USS Idaho.
 
image.jpg
 
Rozestavěné USS New Mexico v roce 1917
 
Pohon USS New Mexico byl na svou dobu revoluční. Devět naftových kotlů Babcock and Wilcox vyrábělo páru pro 4 turbíny Westinghouse, které poháněly generátory. Generátory vyráběly proud pro elektromotory o výkonu celkem 27 000 koňských sil, které otáčely lodními šrouby a dokázaly udělit lodi rychlost 21 uzlů. Veškerá elektrická část pohonu pocházela od firmy General Electric. Testování nového pohonu přineslo poznatek, že konvenční pohon sesterských lodí dodával 2,5x větší sílu na tunu a pohonný systém potřeboval pouze 1/3 oproti turboelektrickému. Oproti tomu měl konvenční pohon o 20% vyšší spotřebu paliva. Pro turboelektrický pohon hovořila možnost rozložit agregáty do více prostorů oddělených vodotěsnými přepážkami a tím snížit riziko zaplavení v případě zásahu. Naproti tomu proti hovořila skutečnost, že přerušení jednoho kabelu může paralyzovat pohon celé lodi. (Což se pak skutečně stalo letadlové lodi USS Saratoga, vybavené stejným pohonem. 21. ledna 1942 byla zasažena torpédem z ponorky I-16. Loď byla díky přerušení kabelu téměř pět minut naprosto bez možnosti pohybu.) 
 
image.jpg
 
USS New Mexico v San Franciscu v roce 1919
 
Velkou přestavbou si USS New Mexico prošlo mezi lety 1931 - 1933. Turboelektrický pohon byl změněn na konvenční, což obnášelo mimo jiné výměnu čtyř turbín Westinghouse za čtyři turbíny Curtis. Výkon narostl na 32 500 koňských sil při zachované rychlosti. Mřížové příhradové stožáry byly vyměněny za trojnožkové. Loď dostala mohutnou nástavbu a torpédovou obšívku. Sekundární výzbroj se snížila na 12 děl 127 mm (5"/51 cal.), ale loď naopak dostala osm protiletadlových děl 127 mm (5"/25 cal.) Byly odstraněny torpédomety. Po útoku na Pearl Harbor byla navíc loď posílena o 52 40 mm kanónů Bofors (13x4) a 40 20 mm Oerlikonů (20x2). Baterií hlavních děl byl zvýšen náměr z 15°na 30°.
 
USS New Mexico byla spuštěna na vodu 13. dubna 1917 a 20. května 1918 zařazena do služby. USS New Mexico strávila poslední rok První světové války u východního pobřeží Spojených Států a v roce 1919 dopravila prezidenta Wilsona zpět z Francie z Versailleské mírové konference. Ke konci toho roku se přesunula do Pacifiku a v průběhu dalších dvaceti let působila střídavě v pacifické a karibské oblasti.
 
V letech 1931-1933 byla totálně přestavěna a zmodernizována. Modernizace probíhala v loděnicích Philadelphia Navy Yard od března 1931 do ledna 1933.
 
image.jpg
 
USS New Mexico v roce 1940
 
V roce 1940 byla změněna dislokace USS New Mexico na Hawai na základnu Pearl Harbor jako demonstrace síly Japonskému císařství. V roce 1941 však byla převelena do Atlantiku, neboť US NAVY dělalo velké starosti německé úspěšné tažení v Evropě a německé korzárské lodi činily velké ztráty britským zásobovacím konvojům. Na počátku roku 1942 byla USS New Mexico převelena zpět do Pacifiku aby posílila tamější, po japonském útoku zdecimovanou, flotilu. V průběhu roku pak operovala podél amerického pobřeží a v Hawaiských vodách do května 1943, kdy se zapojila do kampaně u Aleut při znovudobývání ostrovů Attu a Kiska. Na konci roku 1943 a na počátku 1944 podporovala USS New Mexico dělostřeleckou palbou invazní jednotky na Gilbertových a Marshallových ostrovech, poté následovalo bombardování nepřátelských pozic na Novém Irsku v březnu 1944 a v červnu a červenci podporovala jednotky u Saipanu, Tinianu a Guamu. Po následném znovuvystrojení lodi v USA se USS New Mexico zapojila do operací u ostrovů Mindoro a Luzon, kde byla v průběhu operace zasažena japonským kamikadze, který způsobil ztrátu více než stovky členů posádky. Loď pokračovala v akci, i když jen několik následujících dní. Po opravách se opět vrátila na bojiště a v květnu až červnu 1945 podporovala invazní jednotky na Okinawě. Při této akci byla opět zasažena letounem kamikadze, který tentokrát způsobil lodi ztráty na životech 170 členů posádky.
 
USS New Mexico byla přítomna v Tokijské zátoce při japonské kapitulaci a poté se vydala přes Tichý oceán a Panamský průplav na východní pobřeží Spojených Států. V polovině října 1945 pak doplula do Bostonu (Massachussetts), kde byla také 19. července 1946 vyřazena ze služby. USS New Mexico byla prodána do šrotu 9. listopadu 1947 a v Newarku ve státě New Jersey rozebrána.
 
Parametry: 
Standardní výtlak 32 000 tun, maximální 33 500 tun, 
Délka na konstrukční vodorysce 190 m, 
Šířka 29,7 m, 
Ponor 10,36 m,
Zásoba paliva 3 277 t 
Dosah 8000 námořních mil při 10 uzlech, 
Posádka 1084 příslušníků mužstva a důstojníků (po přestavbě 1290). 
 
Pancéřování:
Boky - střed 343 mm
Kasematy - dolní 279 mm
Kasematy - horní 152 mm
Paluba 89 mm
Dělové věže - čelo 457 mm
Dělové věže - boky 254 mm
Dělové věže - strop 127 mm
Dělové věže - zadní stěna 229 mm
Barbety 330 mm
Velitelská věž 292 mm
 
Výzbroj:
Hlavní výzbroj tvořilo 12 děl ráže 356 mm (14"/50 cal.) umístěných ve čtyřech trojhlavňových věžích. Jejich původní náměr činil 0 až +15 stupňů, ale po modernizaci byl rozsah náměru od 0 do +30 stupňů.
 
Sekundární výzbroj tvořilo 22 kasematových děl ráže 127 mm (5"/51 cal.) určených k boji s hladinovými plavidly. téměř ihned po dokončení byl jejich počet snížen na 14 a v roce 1931-1933 byl jejich počet zredukován na 12.
 
Protiletadlovou výzbroj tvořily od roku 1931-1933 osm děl ráže 127 mm (5"/25 cal.). Navíc bylo v roce 1942 instalováno 52 kanónů Bofors ráže 40 mm (13x4) a 40 Oerlikonů ráže 20 mm (20x2)
 
Na lodi byly původně instalovány dva podhladinové torpédomety ráže 533 mm. V roce 1931-1933 byly torpédomety odstraněny.
 
Pohon:
Čtyři šrouby poháněly elektromotory o výkonu 27 000 ks, které odebíraly proud z generátorů poháněných čtyřmi turbínami Westinghouse beroucí páru z 9 naftových kotlů Babcock and Wilcox. Po přestavbě byla loď poháněna čtyřmi turbínami Curtis v konvenčním uspořádání s výkonem 32 500 ks. Rychlost 21 uzlů.
 
Zdroj:
internet
 

Share this post


Link to post
Share on other sites
Sign in to follow this  

×
×
  • Create New...