Bitevní loď Nagato

[Aaron Goldstein]

Bitevní loď Nagato

 

 

V roce 1916 bylo v Japonsku rozhodnuto o realizaci programu 8+8 pro císařské válečné námořnictvo, což obnášelo stavbu 8 nových bitevních lodí a 8 křižníků. V důsledku limitů plynoucích z Washingtonské smlouvy uzavřené v roce 1922 byl tento program zastaven. Dokončeny byly pouze lodi Nagato a Mucu. Nagato byla postavena v loděnicích v Kure. Zde byl 28. srpna 1917 položen kýl. Spuštěna na vodu byla 9. listopadu 1919 a do služby byla uvedena 25. listopadu 1920. Kýl Mucu byl položen 1. června 1918 v loděnicích Jokosuka. Loď byla spuštěna na vodu 31. května 1920 a dokončena 24. října 1921. Obě lodi byly (tradičně pro japonské bitevní lodě) pojmenovány podle historických japonských provincií. Ve své době byly Nagato a Mucu absolutní světová špička. Tím se Japonsko stalo, ze země, která si lodě nechává stavět v Británii, zemí, která staví prvotřídní bojová plavidla.

 

Nagato a Mutsu byly první bitevní lodě na světě vyzbrojené 16" děly (406 mm). Se svou rychlostí 23 uzlů byly i rychlejší než všechny tehdejší britské nebo americké konstrukce bitevních lodí.

 

 

Nagato před rekonstrukcí

 

Ve třicátých letech si prošly rekonstrukcí. Před ní je třeba jako nejvýznačnější změny jmenovat nový dozadu skloněný tvar předního komínu aplikovaný u Mutsu od roku 1923 a o rok později i u Nagato. U ní vzrostl v roce 1925 počet 76,2 mm děl na 7 (7xI). Od poloviny dvacátých let nosily obě hydroplány. V roce 1932 se u obou změnila protiletadlová výzbroj, kdy původní nahradilo 8x127 mm (4xII), 4x40 mm (2xII). Zároveň byl instalován katapult a byla nošena tři letadla.

 

 

Nagato po instalaci "skloněného" předního komínu

 

Zásadní modernizace u Nagato proběhla od srpna 1933 do května 1936, u Mutsu od září 1934 až do května 1936. Dříve používaných 21 kotlů nahradilo 8 nových, spalujících výhradně naftu, a jeden komín nahradil dva předchozí. Původní pancéřování bylo doplněno tak, aby vydrželo zásahy 400 mm garnáty ze vzdálenosti 20 000 až 30 000 m. Boční pancíř, postupně od shora 228,6, 305 a 102 mm, stejně jako horní 70 mm paluba zůstaly zachovány. Nově byla instalována pancéřová paluba o síle 76 mm a podélná protitorpédová přepážka stejné síly. Lodě dostaly také novou protitorpedovou obšívku. Délka plavidel vzrostla o 9,14 m, šířka činila nyní 34,60 m. Hlavní děla dostala elevaci 43 stupňů, 140 mm děla pak 35 stupňů a jejich počet klesl o dvě. Zmizely všechny torpédomety a značných změn doznala i nástavba. Protiletadlová výzbroj zůstala zachována. V roce 1939 nahradilo u obou lodí 40 mm kanóny 20x25 (10xII).

 

 

Nagato se svou posádkou (foto z roku 1937)

 

Nagato dostala v červnu 1943 radar 21 Go a 2x25 mm (2xI). Po bitvě ve Filipínském moři v červenci 1944 vzrostl počet 25 mm kanónů na 98 kusů (16xIII, 10xII, 30xI) a došlo k montáži radarů 13 Go (2x) a 22 Go (2x). Od prosince 1944 výzbroj tvořilo 8x410/45 mm (4xII), 14x140 mm (14xI), 12x127 mm (6xII), 128x25 mm (26xIII, 10xII, 30xI). V dubnu 1945 zmizela horní část komínu, zádní stěžeň a všechna 140 mm děla.

 

První „bojové“ nasazení si obě lodě odbyly v souvislosti se sovětsko-japonským konfliktem u jezera Chasan v roce 1938. Oblast bojů nebyla příliš vzdálena od pobřeží, proto byla japonskou admiralitou vyslána k sovětským břehům flotila válečných plavidel. Tvořila ji 1. divize bitevních lodí ve složení Nagato a Mucu, 8. divize těžkých křižníků s křižníky Abukuma a Tone a několik torpédoborců a doprovodných plavidel. Úkolem této flotily bylo střežit prostor proti eventuálnímu útoku sovětské Tichomořské flotily na Japonsko nebo okupovanou Koreu. Tichomořská flotila skutečně z Vladivostoku vyplula, s japonským svazem se dokonce setkala, ale k žádnému boji nedošlo. Sověti měli ještě v dobré paměti porážku u Cušimy a z Japonců měli respekt. Naproti tomu japonská admiralita zase naprosto nesouhlasila s konfliktem u Chasanu, které bylo plně v režii pozemní armády, a chovala se velmi zdrženlivě. Takže došlo ke kuriózní situaci. Zatímco na pevnině se sovětští a japonští vojáci vzájemně zabíjeli, jejich námořní kolegové si tou dobou a relativně nedaleko vyměňovali zdvořilé a přátelské zdravice!

 

Od roku 1941 byly Nagato vlajkovou lodí Spojeného loďstva japonského císařství. 12. února 1942 se vlajkovou lodí stala Jamato. 

 

Dne 2. prosince 1941 Nagato vyslala signál „Niitakajama nobore 1208“ (Vystupte na horu Niitaka 1208). Tato zpráva potvrzovala 8. prosinec (japonského času) jako datum útoku na Pearl Harbor.

 

Když vypukla pacifická válka, Nagato a Mucu v ní nesehrály příliš významnou roli. Jak známo, doba pokročila a velké bitevní lodě přisly o svou úlohu jako jádro úderné síly a byly na této pozici vystřídány letadlovými loděmi. Obě lodě byly součástí japonských flotil u Pearl Harboru a Midwaye, ale do přímých bojů se nedostaly. 

Mucu byla zničena explozí ve Vnitřním moři při nehodě v muničním skladišti, pravděpodobně způsobené lidskou chybou. Ke katastrofě došlo 8. června 1943. Zahynulo 1 121 námořníků z 1 474 mužů posádky, zbytek byl vesměs raněn. Ještě za války proběhly pokusy o vyzdvižení a následnou opravu, ale nezdařily se. Nakonec byly z Mucu v letech 1970 a 1978 vyzdviženy některé součásti pro muzejní účely.

 

 

Nagato v roce 1944

 

V červnu 1944 Nagato vyplula jako součást 2. divize letadlových lodí (letadlové lodě Hijó, Džinjó, Rjúhó) do bitvy ve Filipínském moři, Japonci nazývané jako operace A-go. Své svěřence Nagato chránila protileteckou palbou, a to dokonce i hlavními 406 mm děly. V říjnu téhož roku byla Nagato začleněna do Kuritova 1. úderného svazu a vyplula do nešťastné bitvy v zálivu Leyete. 24. října 1944 čelila nesčetným náletům a dvěma bombardérům z letadlových lodí Franklin a Cabot se zdařil zásah. Bomby zabily 52 a zranily 106 námořníků. Příští den se Nagato zapojila do hladinového souboje s flotilou lehkých letadlových lodí a torpédoborců admirála Spraguea (TF 77.4.3). V šest ráno zahájila Nagato palbu na letadlovou loď St. Lo, ale záhy musela sama plnou parou prchat před torpédem z torpédoborce Heerman. Po šestnáctikilometrovém útěku se Nagato vrátila do bitvy, která se však již chýlila ke konci (Nagato stihla vypálit jen 45 ran z hlavní výzbroje než na rozkaz ustoupila). Při ústupu na Kuritův svaz opět útočily bombardéry, tentokrát z Hornetu. A byly úspěšné. Nagato dostala čtyři zásahy, které zabily 38 a zranily dalších 105 námořníků. Ale únik do Bruneje se nakonec zdařil, načež 25. listopadu 1944 Nagato připlula k opravám do Jokosuky. Leč japonský válečný průmysl byl tou dobou již tak rozvrácený, že práce postupovaly velmi pomalu. Aby byl z Nagata aspoň nějaký užitek, v dubnu 1945 z ní byla demontována 140 mm děla a byla použita jako pobřežní. 

 

Na konci války zůstala Nagato jedinou japonskou plavbyschopnou bitevní lodí, ačkoli ještě 8. srpna 1945 na ni útočily letadla z Benningtonu, Essexu, Randophu, Shangri-la a Belleau Woodu a zasáhla ji třemi bombami. Ty zabily i jejího velitele – kontradmirála Ocuku Mikiho. 

 

Jako válečnou kořist si Nagato v březnu 1946 odvlekli Američané a nebyla to plavba jednoduchá. Nagato na tom byla již tak špatně, že musela být nouzově opravena na atolu Eniwetok. Nakonec zakotvila u atolu Bikini, kde byla použita jako cíl při jaderných testech.

 

Při prvním testu (ABLE, výbuch ve vzduchu) 1. července 1946 byla 1500 metrů od centra výbuchu a nebyla jím vážně poškozena. Při druhém testu (BAKER, podmořský výbuch) 25. července 1946 už byla poškozena vážně a o pět dní později se převrátila a potopila.

 

Vrak byl před několika lety zpřístupněn potápěčské veřejnosti.

 

 

Parametry: 

Standardní výtlak 39 130 tun, maximální 43 580 tun, 

Délka na konstrukční vodorysce 224,94 m, 

Šířka 34,9 m, 

Ponor 9,49 m,

Zásoba paliva 4 500 t 

Dosah 5500 námořních mil při 16 uzlech, 

Posádka 1368 příslušníků mužstva a důstojníků. 

 

Pancéřování:

boky - střed 305 mm

boky - konce 89 mm

paluba 119-185 mm

dělové věže - čelo 356 mm

dělové věže - boky 123 mm

barbety 292 mm

velitelská věž 356 mm

 

Výzbroj:

Hlavní výzbroj tvořilo osm děl ráže 406 mm (16"/45 cal.) Type 3, umístěných ve čtyřech dvojhlavňových věžích. Děla pálila 950kg těžké projektily do maximální vzdálenosti 38725 metrů. Jejich původní projektovaný náměr z roku 1917 činil -5 až +30 stupňů, ale po modernizaci byl rozsah náměru od -3 do +43 stupňů. Odměr věže se pohyboval v rozsahu +/- 130 stupňů. Rychlost palby byla 2 - 2,5 ran za minutu. Děla používala tři druhy munice: APC-protipancéř, HE-bombardovací fragmentační a IS-zápalné šrapnely (protiletecké).

 

Sekundární výzbroj tvořilo osmnáct kasematových děl ráže 140 mm (5,5"/50 cal.) určených k boji s hladinovými plavidly. Podle původního designu jich bylo dvacet, ale dvě byla odebrána při modernizaci ve třicátých letech. Dále bylo ve třicátých letech přidáno osm děl ráže 127 mm (5"/40 cal.) Type89 ve čtyřech dvojhlavňových kompletech. Toto byla standardní děla obojího použití (protiletecká i proti hladinovým cílům) používaná na japonských lodích od třicátých let. Jejich kadence odpovídala použití a pohybovala se od 8. do 14. ran za minutu. Dostřel děl byl 14 800 metrů při náměru 45° a 9 400 metrů při náměru 75°. Hmotnost projektilu byla 23,45 kg u protilodního granátu a 23 kg u protileteckého zápalného šrapnelu (Sankaidan)

Ve třicátých letech byly odstraněny lehké protiletecké zbraně ve formě osmi 13mm kulometů a byly nahrazeny 20 kanóny ráže 25mm a později v průběhu války bylo přidáno dalších 98 kanónů ráže 25mm.

 

Na lodi bylo původně instalováno osm torpédometů ráže 610 mm z nichž byly čtyři nadhladinové a čtyři podhladinové. V letech 1934-36 byly torpédomety odstraněny.

 

Pohon:

Čtyři šrouby poháněly parní turbíny Brown-Curtiss(některé zdroje uvádějí Grihon), které odebíraly páru z 10 kotlů Kampon. Výkon 91.000 ks umožňoval rychlost 26,5 uzlů.

 

Zdroj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nagato_(1919)

internet