Bitevní loď Kawači

[Aaron Goldstein]

Bitevní loď Kawači

 

 

Po vítězné válce s Ruskem byl vojenský rozpočet seškrtán, přesto rozpočtový rok 1907 umožňoval stavbu dvou nových bitevních lodí. Všem bylo jasné, pokud si Japonsko chtělo podržet své mocenské ambice, že to musejí být moderní dreadnaughty. Avšak při vší horlivé snaze napodobovat západní vzory, dvě lodě třídy Seccuu (Seccu a Kawači) byly spíše semidreadnaughty, jakési přechody ke skutečným dreadnaughtům.Novinkou bylo, že pouze 20% dílů pocházelo z dovozu (Předchozí třída Sacuma sice bya stavěna v Japonsku, ale všechny díly byly byrobeny v Británii). Dvanáct 305mm děl bylo uspořádáno stejně jako u německé třídy Helgoland, tedy dvě věže vpředu a vzadu a dvě na každém boku. Finanční problémy však donutily Japonce použít na těchto lodích dva odlišné vzory 305mm děl. Čtyři boční věže nesly obvyklá 305mm děla L/45 Armstrong vzor 1904, přední a zadní věž však měly hlavně v délce 50 ráží. Dráha střely byla tudíž odlišná, a zřejmě i přesnost na delší vzdálenosti. Tyto lodě musely pravděpodobně střílet střídavě čtyřdělové salvy z bočních a osových věží.

 

 

Trup Kawači byl spuštěn na vodu roku 1909 ve státní loděnici v Kure, Seccu v témže roce v Jokosuce. Dokončeny pak byly v roce 1910, respektive 1911, a do služby zařazeny 31. 3. 1912 (Kawači) a 1. 7. 1912 (Seccu). Obě lodi byly (tradičně jako všechny japonské bitevní lodi) pojmenovány podle starých japonských provincií.

 

Parametry: 

Konstrukční výtlak 20.823 (Kawači), 21.443 (Seccu) tun, 

Délka na konstrukční vodorysce 149,3 m, 

Délka přese vše 152,4 m, 

Šířka 25,7 m, 

Ponor 8,2 (Kawači), 8,5 m (Seccu), 

Maximální množství paliva 2.500 tun uhlí nebo 2 300 tun uhlí + 400 tun mazutu, 

Standardní množství paliva 1000 tun uhlí plus 176 tun mazutu, 

Dosah 2.700 Nm při 10 uzlech, 

Posádka 999 mužů.

 

Pancéřování:

Údaje o příčném pancéřování chybí, 

Boční pancíř 127-229, 305, 229-127 mm, 

Citadela 229 mm, 

Paluba 51 mm, 

Protivodní ochrana pouze uhelné bunkry, 

Žádná protitorpédová stěna, 

Barbety 229 mm, věže 229, ostatní údaje chybí, 

Kasematy 152 mm, 

Velitelská věž 254 mm. 

 

Výzbroj:

Obě lodě nesly 4 děla 305 mm o délce hlavně 50 kalibrů v příďové a záďové dvouhlavňové věži a 8 děl téže ráže o délce hlavně 45 kalibrů ve dvou dvouhlavňových věžích na levém a na pravém boku (sexagonální uspořádání). 

V kasematech bylo umístěno 10 děl ráže 152 mm a volně na nástavbách, částečně za štíty, 8 děl ráže 120 mm, dále 16 a později pouze 12 76mm děl. K nim přibyla po roce 1918 4 80mm protiletedlová děla. 

Výzbroj doplňovaly 3 torpédomety 457 mm. 

 

Pohon:

Obě lodě již byly vybaveny turbínovým pohonem. Kawači měla dvě americké turbíny Curtiss, pohánějící každá jeden šroub, Seccu pak dvě anglické turbíny Parsons. V obou případech je parou zásobovalo 16 kotlů Mijabara vytápěných uhlím. Výkon strojů činil nominálně 25.000 ks na hřídelích, což dávalo rychlost 21 uzel. Lodě se ovládaly jedinou kormidelní perutí. Obě lodě si poněkud lišily v konstrukci trupu. Zatímco Kawači měla starý přímý klounovec, Settsu již byla vybavena zárodkem kliprové přídě. 

 

 

V červenci 1918 se Kavači po výbuchu muničního skladiště potopila na kotvišti v zálivu Tokujama se ztrátou asi 700 mužů. 

 

V důsledku Washingtonské smlouvy byla Seccu stažena z aktivní služby a v letech 1922 až 1924 v loděnicích Kure přestavěna na cílovou loď. Její horní paluba byla zesílena pancířem z oceli Ducol, aby odolala dopadům cvičných 30kg pum a poskytovala ochranu malé obslužné posádce. Děla a boční pancíř byly pochopitelně sejmuty, stejně jako byla demontována jedna kotelna, takže rychlost poklesla na 16 uzlů, a loď přišla o prostřední komín. 

 

V letech 1937-38 došlo k další přestavbě na rádiem řízený cíl. Nástavby včetně komínů byly opatřeny speciálním ochranným pancéřováním o tlouš»ce 25 mm, aby odolaly účinkům cvičných pum. Současně byl osazen nový boční pancíř, schopný zadržet 203mm granáty. Pro rádiové řízení byl upraven starý torpédoborec Jakaze, z něhož se pak tento "model" 1 : 1 dálkově ovládal.

 

K další přestavbě došlo v roce 1940, při níž, opět v loděnicích v Kure, byly vyměněny opotřebené kotle, čímž se rychlost zvýšila na 18 uzlů. Loď znovu obdržela prostřední komín. U něho pak byl zřízen proti střepinám odolný hangár pro lodní čluny a osazeny 2 13mm PLK, k nimž v roce 1944 přibyl ještě 25mm PLK. 

 

24. července 1945 v Cukumo (nedaleko Kure)  ji poškodily americké letouny z TF 38, Seccu se před potopením po osmi zásazích pumami zachránila najetím na mělčinu. Po válce byla utěsněna a 31. července 1947 přivlečena k sešrotování do Harima Zosenšo. 

 

Existence Seccu jako rádiem řízeného cíle měla lví podíl na vynikající úrovni japonských námořních pilotů a zasloužila se tedy i o japonský úspěch v Pearl Harboru.