Jump to content
Rej3ct

Vtipy, vtipná a zajímavá videa, gify, obrázky a hlášky.

Recommended Posts

"Dobrý den, Vaši jízdenku prosím." zastavil se průvodčí před slečnou kolem sedmadvaceti, která měla silné, velké brýle a byla viditelně velmi nervózní.

"Tady." podala mu vytištěný arch papíru "Já jsem si poprvé kupovala jízdenku elektronicky a bylo to strašně složité, ale snad jsem udělala vše správně." vychrlila překotně "Jedu do Prahy." doplnila.

"Tak se na to podíváme." posunul si průvodčí půlměsícové brýle. "Praha. No výborně, vidíte jak jste šikovná, jízdenka je v pořádku, je platná."

"Och, to jsem si oddechla." uvolnila se slečna "Já tam musela zaklikat tolik věcí, bylo to tak strašně složité tu jízdenku objednat..."

"No vidíte a podařilo se, hned příští týden můžete vyrazit."

"Cože?" vyhekla slečna.

"No, jízdenka je na příští týden." vysvětloval trpělivě.

Dáma přes uličku si zakryla dlaní ústa.

"Cože?!" povyskočila, až se jí posunuly brýle. "Ale-ale-ale já příští týden nikam nejedu!"

"Ale jedete, tady to vidím na jízdence. A ne sama, ještě tu máte jízdenku pro pejska."

"Jenže já žádného psa nemám!"

"To vůbec nevadí, ještě máte přeci celý týden si nějakého vybrat." řekl pan průvodčí laskavě.

Kluk o řadu dál se prudce otočil a tlumeně vyprskl smíchy.

"Proboha, já si budu muset koupit psa a to mi brácha mi pořád předpovídal, že skončím se třema kočkama..." vzlykala afektovaně slečna.

Kluk o řadu dál se zakousl do opěrky hlavy.

"A také dvě děti byste si měla pořídit." poklepal průvodčí na papír. "Jedno do šesti let a jedno o mezi šestým a devátým rokem. pohlaví si můžete vybrat."

Dva pánové za slečnou začali na sedadlech poskakovat, jeden divoce smrkal, druhý se dávil.

"Panenko Podsrpenská, ale já žádné nemám!" kvíkla slečna.

"Budete mít rušný týden." pokýval hlavou průvodčí. "Já bych s vlastními dětmi ani nezačínal, já bych hledal už něco hotového, protože i to do šesti let se dá za týden těžko stihnout, natož to starší. To máte: počít, odrodit, vychovat..." vypočítával zcela vážně na prstech.

Dáma naproti sevřela stehna, jako by se právě připočůrala.

"Co jsem to udělala? Co jsem to udělala?" opakovala slečna strhaně.

"Neberte si to tak." řekl průvodčí konejšivě "To se může stát každému, teď je hlavní, aby se všichni do té cesty naučili na kole, ať ty čtyři kola netaháte zbytečně."

"COŽE??" zasípěla slečna a strhla si brýle.

Kluk o o řadu dál už opěrku téměř sežral.

"No máte tu čtyři kola, tak předpokládám, že budou jezdit všichni." podíval se na slečnu zkoumavě. "Včetně toho psa." přidal ještě pomalu, aby to dokázala vstřebat.

"Bože můj, bože můj, já jsem koupila jízdenku pro dvě děti a psa a kola..."

"Já bych zkusil cirkus, tam mívají i medvědy, co jezdí na kole." poradil pan průvodčí vážně, za celou dobu se ani nepousmál.

Dva pánové za slečnou pomalu ztráceli vědomí, jeden měl narvaný kapesník v puse a druhý měl zvrácenou hlavu a cosi kloktal. Oba byli rudí a slzeli.

"Tak a teď asi budete potřebovat jízdenku na tento vlak, nemýlím-li se?"

Slečna bezhlesně přikývla a jen si držela hlavu v dlaních. Pan průvodčí jí to napočítal, vytiskl jízdenku a vzal si peníze. Mezitím ji domlouvavým hlasem uklidňoval: "Jízdenku můžete vrátit nebo vyměnit až do patnácti minut před odjezdem, takže kdybyste místo psa chtěla vzít tři kočky..." podíval se na ni, slečna jen hlesla: "Děkuju."

"Ale všechny tři kočky by musely jet na jednom kole. Nebo to můžete změnit z rezervace kola za zavazadlo, kdybyste pro kočky chtěla třeba... člun?"

Slečna zavrtěla hlavou a slabě se usmála.

"Nebo můžete dvě děti změnit na tři babičky a jabloň, jak říkám, času dost."

Spolucestující začali postupně přicházet k vědomí.

"Tak šťastnou cestu do Varšavy." zasalutoval a rozloučil se.

"Cože?! Tenhle vlak jede do Varšavy?" vykřikla slečna.

"Ne, to jen vy. Víte? Příští týden. Se dvěma dětmi a psem na kole."

"Já to koupila do Varšavy?!" zděsila se slečna a kolem, jako by explodovala bomba.

"Příští týden tam určitě bude moc hezky." pokýval hlavou pan průvodčí a odešel.

Vyčerpaná slečna vzala telefon, zmáčkla ho a po chvíli řekla: "Mami? Potřebuju do příštího týdne mít dvě děti a psa, co umí na kole... To bys nevěřila, co jsem koupila za jízdenku a mě bylo divný, o kolik je to přes internet dražší... Už jsi někdy byla ve Varšavě?"

Odolával jsem nutkání požádat slečnu, aby mi koupila letenku do Karlových Varů. Ještě nikdy jsem totiž nebyl a cestě kolem světa s babičkou, dědečkem, šesti dětmi, žonglujícím papouškem a klokanem v pilotní kabině. Ale pokud se to dá objednat, ona by to dokázala.

Ona je Neo.

Nebo jeho opak.

Share this post


Link to post
Share on other sites

:-D

5 dní z deníčku začínajícího nekuřáka
Pondělí
Tak je to tady. Přestávám kouřit. Mám ze sebe radost a jsem na sebe pyšný. Rozhodnutí přestat kouřit je devadesát procent úspěchu. Byl jsem silný kuřák, velmi silný. Teď jsem silný nekuřák. Je to jednoduché. Cítím, že to vydržím.
Ráno jsem se vzbudil plný očekávání a naděje. Hned jsem si napsal do svého deníčku (založil jsem si nekuřácký deníček) své pocity. Ráno je hned veselejší. Slyším ptáčky ševelit za oknem. Vidím sluníčko, které prostoupilo celý můj byt a jsem tak pozitivně rozjetý, že jsem hned poslal nějaké peníze na charitu. Teď si totiž charitu můžu dovolit, jelikož ušetřím za cigarety.
S úsměvem na rtech jsem se oblékl a vyrazil do práce. Na chodbě jsem narazil na paní Macháčkovou. Paní Macháčková je zhruba stoletá sousedka, která si každé ráno stěžuje, že nemohla spát, protože jsem měl televizi zapnutou moc nahlas. Soucitně jsem paní Macháčkovou pohladil po vlasech a dal jí pusinku na čelíčko. Od srdce jsem se jí omluvil a dal jí dvacetikorunu, ať si za to něco koupí.
V práci jsem všem oznámil, že jsem nyní silný nekuřák a vyčinil těm, kteří stále ještě kouří a nejsou silnými nekuřáky.
Přiznám se, že po obědě jsem měl chuť na cigaretu, tak jsem si zašel koupit nikotinovou náplast a nikotinové žvýkačky. Pořád jsem ale plný nadšení a optimismu.
Večer jsem měl nezvyklý hlad, tak jsem snědl celou hlávku zelí, nalepil si nikotinovou náplast a šel spát.
Úterý
Ráno jsem se probudil mírně rozladěn. Měl jsem sen, že jsem kouřil. Tyto myšlenky musím zapudit. Raději jsem si nalepil ještě jednu nikotinovou náplast. Navíc jsem dlouho nemohl usnout a docela jsem se potil. Nic moc ráno. Do nekuřáckého deníčku jsem si napsal, že začíná přituhovat.
Venku za oknem pořád zpívají ti ptáci. No, dneska se to moc nehodí. Docela mě to rozptyluje. I to sluníčko, co mi svítí do bytu, svítí na můj vkus až moc.
Oblékl jsem se a vyrazil do práce. Na chodbě samozřejmě opět paní Macháčková prudila, že jsem měl televizi moc nahlas. V rychlosti jsem jí řekl: „sorry hele“ a chvátal do práce.
V práci mě všichni z nějakého důvodu rozčilovali. Nedokážu to vysvětlit. Navíc jsem měl pořád chuť na cigaretu. Zkusil jsem tu nikotinovou žvýkačku. Hrůza. Je to hnusný a zamotala se mi po tom hlava a chuť na cigaretu je pořád. Vzal jsem si tedy druhou, načež jsem se poblil. Paráda.
Doma jsem měl zase hlad jak prase. Zelí už nebylo, tak jsem snědl tři pizzy, co jsem měl v mrazáku a šel brzo spát.
Středa
Vůbec jsem nespal. Celou noc jsem se potil a podle mě jsem měl i halucinace, protože nevěřím tomu, že jsem měl v bytě tapíra v klobouku.
Do nekuřáckého deníčku jsem nic nenapsal, protože se mi chvěje ruka a nemůžu psát. Ty debilní ptáci venku tu hubu prostě nezavřou a to sluníčko, co mi pere do bytu, už mě začíná vytáčet. Dal bych si cigaretu, ale místo toho si dávám hnusný vařící čaj a další nikotinovou náplast. Podle mě jsou ty náplasti na hovno.
Před paní Macháčkovou, která mě chtěla zase sejmout za to, že jsem měl televizi moc nahlas, jsem raději beze slov prchnul.
V práci jsem dal kolegovi lepáka. Nevím proč. Prostě mě vytáčel už jenom tím, jak vypadá. Pak jsem se mu samozřejmě omluvil.
Po práci jsem doma vyžvýkal všechny nikotinové žvýkačky najednou a na pár hodin z toho omdlel. Probudil jsem se až večer. Měl jsem hrozný hlad. Snědl jsem celý bochník chleba. Chuť na cigaretu jsem tím nezahnal, tak jsem šel spát.
Čtvrtek
Takže celou noc jsem nespal. Perfektní. Buď jsem se potil, a nebo byl na záchodě, neboť jsem měl životní průjem. Někdy nad ránem došel toaletní papír, tak jsem musel používat část svého nekuřáckého deníčku.
Ke snídani jsem snědl několik nikotinových náplastí. Pak jsem si vzal vzduchovku a půl hodiny střílel po těch uřvaných ptácích s jediným cílem. Vyhubit je. Vyhubit je všechny. Jo a kvůli tomu sluníčku, co mi pořád pálilo do bytu, jsem si zatloukl okna prknama.
Znechuceně jsem se oblékl a vyrazil do práce. Na chodbě byla zase ona. Ta stará seschlá rašple paní Macháčková, která si opět stěžovala na hluk. Prozradil jsem jí, že je kráva a že brzy zemře a vztekle odešel do práce.
V práci jsem strávil půl dne na záchodě, kde jsem chvíli brečel a chvíli se pokoušel vykouřit držák na toaletní papír.
Ještě než jsem odešel z práce, jsem rozbil hubu kolegovi. Jen tak, že se mi chtělo. Asi mě vyhodí.
Po práci jsem se stavil pro dvacet plat nikotinových náplastí na večer. Doma jsem chvilku lelkoval, mlátil hlavou do zdi a pak jsem vylízal starý popelník, co jsem měl na balkoně. Ujistil jsem se, že se nikdo nedívá a s chutí snědl i vajgl, který jsem měl zapadlý ve spárách mezi kachličkami na balkoně. Necítil jsem žádnou hanbu. Naopak. Bylo to super.
Vylízání popelníku a sežrání vajglu byl vrchol dne. Od té doby to šlo pouze z kopce. Hlad jak prase se mi nepodařilo zahnat vůbec ničím, tak jsem šel brzo spát, abych tu bídu zahnal.
Pátek
Nevím, jestli jsem naživu a nebo už mrtvý. Spal jsem jenom několik málo hodin. Jsem zpocený úplně všude, je mi blbě a motá se mi hlava. Opět jsem střílel z balkonu ptáky, plus ještě jsem občas střelil po lidech, protože mě prostě iritovalo, jak chodí, jak vypadají, co mají na sobě.
Nekuřácký deníček jsem vykouřil. Bylo to hnusný, ale bylo to potřeba.
Tu Krávu paní Macháčkovou jsem zuřivě shodil ze schodů, jakmile jsem jí zahlídl a vyrazil do práce.
V práci mě pozval nadřízený na kobereček, za to, že jsem včera fyzicky napadl svého spolupracovníka. Proto jsem o nadřízeného zlomil židli a následně plivnul na jeho v bolestné agónii svíjející se tělo. Nechal jsem nadřízeného nadřízeným a šel do trafiky. Koupil jsem si deset kartonů cigaret a šel domů.
Jakmile jsem si doma zapálil první cigaretu, hned byl svět lepší. Ptáčci ševelili za oknem a když jsem z oken vytrhal prkna, tak slunce opět prostoupilo celý můj byt a já byl nabit pozitivní energií.

Share this post


Link to post
Share on other sites

Join the conversation

You can post now and register later. If you have an account, sign in now to post with your account.

Guest
Reply to this topic...

×   Pasted as rich text.   Restore formatting

  Only 75 emoji are allowed.

×   Your link has been automatically embedded.   Display as a link instead

×   Your previous content has been restored.   Clear editor

×   You cannot paste images directly. Upload or insert images from URL.

Loading...

×
×
  • Create New...