Přejít na obsah

Vtipy, vtipná a zajímavá videa, gify, obrázky a hlášky.


Rej3ct

Recommended Posts

Muhehe :-D

Navštívil jsem debatu o multikulturalismu, chtělo se mi zvracet.

http://urbanmichal.blog.idnes.cz/c/448697/Navstivil-jsem-debatu-o-multikulturalismu-chtelo-se-mi-zvracet.html

 

 

 

Navštívil jsem debatu o multikulturalismu, chtělo se mi zvracet.

 

V pátek jsem sebral odvahu, ztratil pud sebezáchovy a vyrazil jsem na přednášku pořádanou rozhlasem multikulturalismu – týdeníkem Respekt. Řečníci byli zajímaví, nikoliv z pozice intelektuálů, ale z pozice nic neznamenajících hovínek, kterým se dostává až podezřele mnoho mediální pozornosti. A to z jediného důvodu - z aktivní propagace multikulturalismu.

 

 

 

Už u vstupu do budovy se mi chtělo zvracet, různá směsice individuí, havloidů, multikulturalistů a pražské kavárny ve mně vyvolávala žaludeční nevolnost. Říkal jsem si, že to horší být nemůže, jak brzo ale sami poznáte – osudově jsem se mýlil.

Po vstupu do budovy jsem si připadal jak z dokumentárního cyklu České televize s názvem „kult osobnosti Stalina“. Místo Stalina si akorát dosaďte Havla, který byl přítomen skutečně všude. V chodbě i v přednáškové místnosti. Ostatní místnosti byly naštěstí zamčené, ale nepochybuji o tom, že se v nějaké místnosti nacházel Havel vypreparovaný.

 

Chvíli jsem se bavil s kamarády, kteří vyrazili se mnou, když jsem si povšiml, že kluk v mém věku vytáhl z peněženky fotku Havla a zasněně na něj koukal. Poté se odebral na toalety a nechci snad ani vědět, co tam dělal. Naštěstí se už schylovalo k začátku a tak jsem si myslel, že to snad začne být lepší. A po druhé za ten den jsem se osudově mýlil.

 

Jako první se slova ujal Halík. Občas prohodil vtip, který jsem rozpoznal především z toho, že se z něj Havlisté váleli na zemi a popadali za břicha. Já jsem naštěstí primitivní xenofób(podle jistých zdrojů), takže jsem si ušetřil břišní svaly. Nezapomněl jako správný křesťan zmínit, že odsuzuje referendum o rodině na Slovensku, jak by udělal každý správný demokrat a křesťan k tomu. Nebudu se ani zaobírat tím, že jeho pozice křesťana, propagující homosexuální adopci je stejně logická, jako pro komunistu hájení volného trhu.

Za normálních okolností bych se Halíkovi věnoval více, ale na celé věci je nejsmutnější, že Halík ten den nebyl zdaleka tím nejhorším.

 

 

Jako další se ujal slova Erik Tabery, šéfredaktor týdeníku Respekt. Zcela upřímně říkám, jestli existuje peklo, tak si ho představuji přesně takhle. Započal nekončící maraton protimluvů a pokrytectví. Erik Tabery se ze všeho nejdříve prohlásil za „liberála do morku kosti“. Zároveň ovšem nezapomněl zmínit, že je pro omezenou svobodu slova a když prohlásil, že se vysmívá všem co bojují proti politické korektnosti, protože on sám je pro absolutní politickou korektnost, musel jsem se začít hlasitě smát. Ideologickou pouť do hlubin jeho duše pak nakonec zakončil zesměšňováním anti-muslimských a anti-imigračních tendencí v české společnosti. Prohlásil, že nechápe, proč někdo demonstruje, když zde téměř žádní imigranti nejsou. Jinými slovy – demonstrujte, až to tady bude vypadat jak v Paříži(dnes už hlavní město Nigérie).

 

Poté, co prohlásil, že Češi jsou tak hloupí, že demonstrují proti islámu, i když jich je tu podle jeho slov 4 nebo 5(nikoliv tisíc, ale kusů) jsem myslel, že budu muset poskytnout havlistům první pomoc. O paní, sedící přede mnou, jsem měl strach nejvážnější, vypadalo to dokonce na epileptický záchvat. Po chvíli jsem rozpoznal, že se jedná jen o smích, kterým se pravděpodobně snažili napodobit americké sitkomy, kde napovídají, kdy zrovna proběhl vtip a máme se začít smát.

 

Následovala chvíle pro dotazy. Věděl jsem, že vzhledem k tomu, že debata je vysílaná živě, bude mít člověk jako já v kombinaci se signálem české televize možnost pouze jednoho dotazu. Napadalo mě se dotázat Erika Taberyho, jak taková svoboda slova s omezením vypadá, jestli má na mysli tu za nacismu nebo snad za komunismu, protože tam svoboda slova taky byla. Omezená a s hranicemi, jak je jeho přáním. Chtěl jsem se i dotázat, jak by si tu politickou korektnost představoval a jestli by nebylo nejlepší udělat ministerstvo pravdy a pokud ano, jestli zváží vzhledem k svým přirozeným vlohám kandidaturu. Rozhodl jsem se vyčkat.

 

Po jeho vyčerpávající řeči se mikrofonu chopil Jacques Rupnik a v tu chvíli nastal autentický projev z ústředního výboru KSČ, kdy se vyjádřil k vnitřnímu nepříteli číslo 1. v Evropě – odpůrcům multikulturalismu.

Svůj hluboký rozbor započal nejdříve představením současné Francie. Kdybych neměl ve Franci své přátelé, skoro bych řekl, že je to ráj na zemi.

Jacques nám skoro se slzami v očích vyprávěl příběh o tom, jak se ve Francii probudili z letargie a vyznávali solidaritu především muslimům, které chápali jako největší oběť atentátu..

Skutečnost je samozřejmě značně rozdílná, než poznal Jacques na svém sídlišti zbohatlíků.

V zájmu objektivity - den po útoku jen ve městě Nice se někdo pokusil podpálit dvě mešity a před kebabem vybouchla nastražená bomba, která naštěstí nikoho nezranila. Pro příští prezidentské volby navíc stále nabírá preference předsedkyně národní fronty Marine Le Pen a zdá se velmi pravděpodobné, že pokud vydrží multikulturalismus ve stejném stádiu(jako že vydrží), stane se také prezidentkou.

 

To je samozřejmě trošku diametrálně odlišná situace, než popisoval Jacques, který pomalu představoval původní Francouze jako lidi, co si i po útocích malují sluníčko na čelo a vítají u svých břehů imigranty s otevřenou náručí. Poté se hluboce zamyslel nad tím, proč se integrace lidí z Afriky nedaří, když se dříve povedlo integrovat Italy. Odpověď nenašel, pouze podotkl, že to samozřejmě není tím, že ti lidé jsou z Afriky. Zůstává tedy otázkou, zda-li skutečně Italové, zakladatelé evropské civilizace jsou stejní, jako negramotné hordy valící se do Francie.

 

Pak přišlo jeho vrcholné číslo v podobě rozboru demokracie, kdy se málem počůral smíchy nad situací ve Švédsku, kde radši volby zrušili, než aby dopřáli úspěch švédským vlastencům.

To pak použil jako modelovou situaci pro celou Evropu, protože jak řekl, největším nebezpeční pro Evropu v současnosti není multikulturalismus, ale nacionalismus. Těžko říct, koho vlastenci ve Švédsku nebo Francii zabili, ale určitě to musí být strašné. Minimálně tak hrozné jako u nás, kdy při pochodu Dělnické strany jsou vypalovány synagogy, vražděny děti a množí se politické útoky na opozici.

Následovaly nezbytné výzvy k politické korektnosti, okleštění demokracie a další názory, vlastní dnešním demokratů. Chvílemi jsem měl pocit, že se plánuje ustanovit havlistický chalifát.

 

Na řadu přišel imán, původem z Bosny, který nás všechny ubezpečil, že to co se děje ve jménu islámu, islám ve skutečnosti není. Pohoršoval se nad tím, že islámský stát novináři nazývají islámský. Skutečnost, že tak islámský stát nazývá sám sebe očividně absolutně nezaznamenal. A ostatně, novináři je na začátku skutečně nazývali rebely a demokraty, než se stal zázrak a přes noc vznikl v Sýrii islámský stát velikosti Anglie. Po jeho projevu už pravděpodobně v Respektu nazýván budhistický stát.

 

Po něm převzal slovo Bronislav Ostřanský, který vyprávěl (ne)zajímavý příběh o svém studiu v Egyptě, kde zdůraznil, že se mu nikdo nesmál. Se stejným štěstím se tedy nesetkal u mě. Když nazval Saúdskou Arábii naším spojencem a kromě toho, že zdůraznil, že není třeba muslimy házet do jednoho pytle(s čímž souhlasím, skutečně umírnění existují a nemyslím si, že to někdo zpochybňuje), prohlásil, že není třeba házet do jednoho pytle ani saláfisty. Myslel jsem si, že je to vtip a tak jsem nečekal na nápovědu a začal jsem se hlasitě smát. Když mě havlisté začali tišit slovy „pššššt“, pochopil jsem, že můj smysl pro humor je naprosto zvrácený a s pocitem provinění jsem si hned dal jednoho havlináše(něco jako otčenáš). Začínal jsem se bát, aby mi někdo humanitárním bombardováním neimplementoval lidské práva do mé garsonky, kde žiji.

 

Poté byl závěrečný prostor pro dotazy, kdy nás rovnou informovali, že jsme v časové tísni, takže hlavně rychle a stručně.

Nevydržel jsem to, zvedl jsem ruku a Jacquese jsem se zeptal, proč tady tleská zákazu voleb, jen proto, že se stranou nesouhlasí a jestli mu to připadá demokratické. Uvedl jsem ho jako experta na demokracii, protože jsem si jeho jméno nepamatoval. Multikulti se na mě poté začali koukat jak na vraha, jak si dovoluji neznat tohoto světoznámého filozofa/komika. Od lynče mě zachránil až moderátor diskuze, který pro jistotu hned na začátku dotaz zesměšnil. Jacquese nám trochu zrudl, prohlásil, že tomu netleskal, jen se tomu smál a začal vyprávět úplně o něčem jiném. Nevydržel jsem to a začal jsem vykřikovat, že na to jsem se vůbec neptal a ať mi odpoví. Mezitím mě všichni krotili slovy „pššt“ a napjatě poslouchali jeho monolog o něčem, co vůbec s mým dotazem nesouviselo. Stále jsem vykřikoval, ať mi odpoví na můj dotaz. Přišla ke mně jedna z organizátorek, která mě ubezpečila, že možnost reakce ještě dostanu, ať počkám na mikrofon. Organizátorce jsem chtěl říct, „Multikulti s Tebou“, ale měl jsem strach, že při slově multikulturalismus by dosáhla určitého stádia sexuálního vzrušení, které by mělo za následek tsunami, velikostí a následky srovnatelné s tragédií na Srí Lance.

Mezitím se po mikrofonu vrhl budoucí ministr pravdy, který přítomné ubezpečil, že ve Švédsku se jen volby o 2 roky odložily. Oddechl jsem si, že se vlastně nic nestalo.

 

Prostor jsem už samozřejmě nedostal a tak diskuzi zakončila nějaké slečna, která po zdravici a díků všem multikulturním a havlistickým institutícím se dotázala Imána, jaké má sny.

To už jsem se smál tak nahlas, že to musela zaznamenat i Česká televize, která se poslední dobou potýká s problémy se signálem(čti cenzura).

Debatu zakončil moderátor slovy „Jsem rád, že dnešní debata nebyla černo-bílá“. Jak jsem se dozvěděl, údajně to také nebyl vtip.

 

Odebral jsem se rychlým tempem k východu, kde jsem ještě naneštěstí minul ve dveřích exota, co přišel na debatu bez obuvi(úplně bosý!), v kraťasech a tričku.

 

 

Rozhodl jsem se po této zkušenosti navštěvovat debaty pořádaném Respektem v chrámu pravdy, lásky a tolerance pokaždé. Konají se každý měsíc a já se zařekl, že nepřestanu chodit, dokud neobdržím úřední zákaz vstupu do autonomní oblasti lásky.

Poučil jsem se a vím, že příště budu muset být mnohem hlasitější, s vlastním akustickým zařízením a mnohem průraznější. S necivilizovanými, jednám zásadně necivilizovaně.

 

 

 

 

Pokud máte silný žaludek, doporučuji Vám archiv České televize této debaty.

 

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/301222-debata-na-webu-jsme-vsichni-charlie-hebdo/

 

 

Jsem mile překvapen, že nejsem sám kdo vnímá svět tímto způsobem. Dále jsem překvapen, a to velice, že se jedná o blog na oficiálním médiu. Doufám, že budou přibývat další mladí lidé se zdravým pohledem na svět, jinak dopadneme jako Řím po nájezdu barbarů.

 

P.S. Velmi se mi líbí jak se autor popisuje sám, protože, přesně tak je na tom dnešní mladá generace včetně mých šestnáctiletých dvojčat (a to mě děsí). 

 

Jmenuju se Michal Urban. Narodil jsem se v roce 1992 a svůj život prožívám v neoliberální společnosti, která opustila své kořeny a podstatu bytí. Jsem jeden z mnoha příslušníků generace na kterou čeká pouhé splácení dluhu, za které nenesu žádnou odpovědnost, stejně jako miliony ostatních. Jsem příslušník generace na které čeká časovaná bomba v sociálním experimentu prováděná kulturními marxisty, zvaným multikulturalismus. Jsem člověk odmítající stát se součástí vykořeněné šedé masy individualistů. 

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

>  V spolupráci s Ministerstvom kultúry Slovenskej republiky a Miestnym odborom Matice slovenskej v Púchove sme nedávno vyhodnotili literárnu súťaž na tému: "Prečo mám rád Slovensko". V silnej konkurencii malých hejslováčikov nakoniec zvíťazil žiak zo Základnej školy Andreja Hlinku v Čadci s jeho úderným vlasteneckým pásmom, z ktorého prinášame krátky
> úryvok:
>
>    "Mám rád Slovensko,
>  slávnu vlasť hôr a potokov,
>  mal by som ju rád i väčšmi,
>  nebyť vôkol toľkých kokotov."
>
 

************************************************************************

 

Moja žena a ja chodíme dvakrát týždenne na večeru do nejakej dobrej reštaurácie.
Najprv si dáme nejaký aperitív a potom obvykle miestnu špecialitu.
Pritom si užívame príjemnej spoločnosti.
Ona chodí v utorok, ja v piatok.

 

*****************************************************************************

 

Beriem svoju ženu všade.
Ona však vždy nájde cestu nazad.

 

****************************************************************************

 

Nehovoril som so svojou ženou dva mesiace.
Nechcel som ju prerušovať.

 

*************************************************************************

 

Poslednú hádku som zavinil ja.
Keď sa ma žena spýtala, čo je v televízii, odpovedal som, že plošné spoje, obrazovka a prach.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Teď jsem zažil bezva diverzanta ve vlastních řadách. On to asi ani netušil co způsobí. Startujeme v eventu bez značek v režimu simulátor. Několik letadel se odlepuje právě z letiště a já také. Nějaký tydýt napíše do chatu, že jak má nahodit motor. Já a ještě dva další okamžitě napíšeme písmenko "i".  Za pár sekund jsme všichni tři na zemi s rozmlácenými letadly :sick::wallbash:

:laugh: tomu se říká pro dobrotu na žebrotu :woot:

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

 

Autor postavil článek na tezi, že více zbraní ve společnosti sníží míru zločinnosti ve společnosti. Tahle geniální myšlenka (ehm ehm) staví na studii Lotta a Mustarda z roku 1997 (http://www.jstor.org/stable/10.1086/467988). Od té doby byly vydány desítky studií, které závěry té studie potvrdily či vyvrátily. Jezna z posledních studií například poukazuje na to, že zákon umožňující, aby každý občan vlastnil zbraň, může zvýšit výskyt "násilných zločinů" o 8 %. (http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=2443681). 

 

Takže ty s tím sice můžeš souhlasit, ale je to jen plácání do vody, protože data rozhodně tak jasná nejsou.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Hele HBJ, když je tu práce dost, tak dej výpověď a pak mi napiš, jak rychle a jakou práci jsi si sehnal, ok? Uvědom si, že například učitelka v mateřské školce, která má přes 50 let už práci ve svém oboru nemá šanci dostat. Podobně je na tom i mnoho dalších profesí. Já například mám 4 výuční listy a maturitu ale je mi 54 a tím pádem nemám šanci. A asi nechápeš, že dělat nádeníka s vysokoškolským titulem není prostě v pořádku. Proč by pak lidé probůh studovali, když by dělali stejnou práci, jako lidé bez jakéhokoliv vzdělání?! Představuješ si to moc jednoduše ale chtěl bych tě vidět, jak s doktorátem děláš podavače na stavbě protože vyučený zedník nejsi.

Dal jsem souhlas. Doufám, že z toho nepotratíš :wink: A nechci nějak vracet debatu zpátky.

Podle mne jde o výkonnost lokální ekonomiky a její schopnost uživit populaci. Mimojiné tvorbou pracovních příležitostí, které souvisejí zpětně s její efektivitou. S tím by nějak měla souviset i propagace typu potřebného vzdělání, patrně by v tom měli hrát roli správně informovaní rodiče a směrovat potomstvo správným směrem a pak asi stát prostřednictvím informací třeba přes massmedia . Pak by možná nedošlo k tomu, že nebude zájem o výuční obory a bude přebytek středoškoláků a vysokoškoláků se specializací např. na finance a právo. Pak to vypadá podle inzerátu "hledá se čistotný hoch do učení na kominictví".

Pokud se ale překročí populační limit, má tak jako tak jakákoliv ekonomika problém populaci uživit a to je dnešní obraz. Nehledě k tomu, že už se ozvali učitelé na téma, že kvalita vzdělání má klesající úroveň, čímž se vrátím na začátek.

Všechno platí jen v případě, že je tu stát pro občany a ne naopak...a státem není myšlena politická "elita" nějaké země.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

U te kvality vzdelani se ale taky podivej, jak klesaji naroky pri prijimackach na stredni, protoze nemuzou sehnat decka. A kdyz pak ty naroky nechaji dole, aby tam decko vydrzelo celou dobu studia...

Souhlasim ale s tim, ze dneska kazdej chce maturu a na remeslo nepujde. To neni dost cool.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Když jsem byl dítko školou povinné, tak se říkávalo, že se musím učit abych mohl sedět někde v teplé kanceláři. Že by mně to nebavilo, to nikoho nezajímalo. Ovšem je tu jeden háček. Jak člověk stárne, tak ho to sice někde v dílně baví víc a víc ale jeho tělesná schránka nemá šanci už vydržet makat 8 hodin na plný výkon a i ten mozek už občas zahapruje. Děkuju Bohu, ač jsem ateista, že jsem se dostal k tomu co teď dělám a že mně žádný namachrovaný manager a nebo jiný ambiciózní blb nehoní do práce ale že se mohu věnovat sice třeba pomalu a nikoliv 8 hodin denně, ale o to poctivěji a v klidu tomu co dělám.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

To s tím teplým pivem mi připomnělo podobnou záležitost. Homosexuálové to mají o hodně těžší s hledáním partnera protože jich je jen cca 4% ale zase mají výhodu, že jich může být, když se zadaří i víc, jak jenom pár. To se nám heterošům hned tak nezadaří.... :laugh:

 

http://www.super.cz/333774-to-tu-jeste-nebylo-v-thajsku-slavili-prvni-trojitou-gay-svatbu.html

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Kohn a Roubíček spolu jednou za týden chodí na špacír po městě. Procházejí takhle kolem katedrály a koukají, že na ní visí plachta: „Nechejte se pokřtít a ihned vám vyplatíme tisícovku v hotovosti.“ Kohn a Roubíček na to koukají, chvíli se přou, jestli je ta nabídka vůbec myšlená vážně, až nakonec cestou dál změní téma na něco docela jiného.

Další týden jdou zase kolem té katedrály a plachta už je pryč. „To by mě zajímalo,“ povídá Kohn, „jestli tu tisícovku opravdu vypláceli, nebo jestli to byla nějaká provokace.“ Roubíček se na něj zle podívá a zasyčí: „Vy židi! Umíte myslet jenom na peníze!“

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Malý chlapeček se vždy před spaním pečlivě modlil. Jednou tatínek řekl, že si synkovu modlitbu poslechne. Tak večer zastavil s uchem na dveřích. Synek odříkal Otčenáš a poté:
"Dobrou noc tati, dobrou noc mami, dobrou noc babi, sbohem dědo."
Týden nato dědeček umřel. Tatínek si vzpomněl na divnou modlitbu a velice ho to překvapilo. Proto se večer zase zastavil u dveří a poslouchal:
"Dobrou noc tati, dobrou noc mami, sbohem babi."
A za týden umřela babička. Tatínkovi už se to vůbec nelíbilo, a o to více ho šokovala večerní modlitba:
"Dobrou noc mami, sbohem tati."
Neváhal, vzal vkladní knížky a jel si na týden užívat zbytku života. Chodil po barech, nechal se doprovázet sličnými ženami až na hotelový pokoj… Po čtrnácti dnech vyvádění (když mu došly peníze) si uvědomil, že před týdnem měl umřít a pořád žije. Jel tedy hned domů. Hned u dveří na něj vyrazila jeho žena: "Ty svině ožralá, co ty seš to za člověka, všechno jsi prochlastal, taháš se s děvkama, soused umřel a ani na pohřbu jsi mu nebyl…

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Join the conversation

You can post now and register later. If you have an account, sign in now to post with your account.

Návštěvník
Odpovědět na toto téma...

×   Pasted as rich text.   Restore formatting

  Only 75 emoji are allowed.

×   Your link has been automatically embedded.   Display as a link instead

×   Your previous content has been restored.   Clear editor

×   You cannot paste images directly. Upload or insert images from URL.

Načítání
×
×
  • Vytvořit...