Aaron Goldstein Odesláno Duben 6, 2015 Share Odesláno Duben 6, 2015 7. dubna 2015 je to 70 let, co byla potopena bitevní loď Jamato Historie bitevní lodi Jamato se začala psát 29. prosince 1934, kdy Viceadmirál Isoroku Jamamoto na konferenci v Londýně podepsal listiny, jimiž Japonsko oficiálně vypovědělo Washingtonskou smlouvu z roku 1922. Šéfkonstruktér Císařského námořnictva kontraadmirál Kikuo Fujimoto zpracoval první nákresy nových bitevních lodí o délce 290 m a výtlaku 50 000 tun, vyzbrojené dvanácti děly ráže 510 mm a šestnácti děly ráže 155 mm. Návrh navíc obsahoval mnoho pokrokových prvků jako např. rozsáhlé svařování, kombinovaný pohon parními turbínami a diesely a mnohavrstevnou protitorpédovou ochranu doplněnou poloautomatickým systémem vyvažování lodě po zásahu torpédem. I samotné pancéřování bylo řešeno novým způsobem, který používal celistvý pancíř namísto dosud používaného vrstveného. Tento návrh se admiralitě velmi líbil a proto bylo rozhodnuto o jeho rozpracování. V průběhu prací na projektu byl Fujimoto odvolán a jeho nástupcem se stal kontraadmirál Kenji Fukuda. Ten dovedl rozpracování plánu do konečné fáze a předložil admiralitě 23 finálních variant projektu. Byla vybrána varianta A-140F5, tedy dvě plavidla o délce 260 metrů, šířce 36 metrů, výtlaku 70 000 tun a výzbroji 9x460mm s konvenčním rozložením na přídi a zádi. Původní požadovaná rychlost 30 uzlů byla snížena na 27 a bylo upuštěno od kombinace turbín a dieselů. V březnu 1937 byl tento návrh předložen parlamentu, ale pro "lehčí" schvalování byly parametry značně podhodnoceny. Upravená podoba hovožila o výtlaku "pouhých" 35 000 tun a výzbroji 9x410 mm. Navíc byly do návrhu zahrnuty čtyři další fiktivní lodě, aby objem přidělených prostředků byl dostatečně velký. Návrh byl 31. března schválen a 4. listopadu ho pod názvem "Třetí doplňující program" podepsal císař. Ještě týž den byla v loděnicích v Kure za velmi přísných utajovacích opatřeních zahájena pokládka kýlu. Loď dostala jméno Jamato podle historické provincie na ostrově Honšů. Na vodu byla spuštěna 8. srpna 1940. Už od října 1941 podnikala zkušební plavby a 16. prosince byla oficielně zařazena do služby. Byla zařazena do 1. bitevní eskadry a 12. února 1942 se stala vlajkovou lodí vrchního velitele Císařského námořnictva admirála Jamamota. První nasazení bylo v rámci Operace M, což byla operace na obsazení atolu Midway. Byla součástí invazního svazu I, který plul asi 300 mil za letadlovými loděmi. Po katastrofě která postihla Nagumův útočný svaz se všechny zbývající lodě vrátily na základny a Jamato tedy do bojů vůbec nezasáhla. Po obsazení Guadalcanalu americkými vojsky se loď přesunula na základnu v Truku. 28. srpna 1942 zde byla neúspěšně napadena americkou ponorkou třídy Gato SS-229 USS Flying Fish. Na štědrý den 1943 už tolik štěstí Jamato neměla. Po odvážném útoky americké ponorky třídy Balao SS-305 USS Skate utrpěla jeden torpédový zásah, který však vyřadil zadní 460mm věž a zaplavil její muniční sklad. Jamato odplula do Kure, kde kromě odstranění škod došlo také k přestavbě nástavby a výraznému posílení protiletadlové výzbroje. Po ukončení přestavby a oprav byla Jamato v květnu 1944 přesunuta na kotviště Lingga Roads jižně od Singapuru. Při jednom z výpadů do oblasti Tawitawi objevila hlídka na hladině periskop americké ponorky třídy Tang SS-568 USS Harder. V reakci na to došlo ke zmatenému manévrování celého svazu a Jamato se málem srazila se svou sesterskou lodí Musaši. 19. června se Jamato zapojila do Operace A-Go, což byl krycí název pro pokus o odražení americké invaze na Mariany. Celé operaci velel viceadmiral Džisaburó Ozawa. I tato operace však skončila debaklem. Japonské palubní letectvo bylo rozdrceno a přeživší hladinová plavidla raději ustoupila. Do Japonska svazy připluly 24. června. Jamato opět zakotvila v Kure a došlo k dalšímu posílení protiletadlové výzbroje. V červenci se vrátila na kotviště Lingga Roads. V polovině října odplula v rámci Mobilního loďstva do Bruneje, kde všechny lodě dotankovaly a 22. října 1944 vyrazily tři svazy proti americkému výsadku na Leyte. Jamato bylo součástí Středního svazu pod velením viceadmirála Takeo Kurity. Společně s Jamatem do svazu patřily bitevní lodě Musaši, Nagato, Kongó, Haruna, těžké křižníky Atago, Maja, Takao, Čókaj, Mjókó, Haguro, Kumano, Suzuja, Tone, Čikuma, lehké křižníky Noširo, Jahagi a torpédoborce Šimakaze, Hajašimo, Akišimo, Kišinami, Okinami, Naganami, Asašimo, Hamanami, Fudžinami, Urakaze, Isokaze, Jukikaze, Hamakaze, Kijóšimo a Nowaki. 23. října byl japonský svaz napaden ponorkami třídy Gato SS-227 USS Darter a SS-247 USS Dace. Odpálily na něj svoje torpéda a potopily dva křižníky a jeden poškodily. Tentokrát měla Jamato štěstí a útok jí nepostihl. Navíc se stala vlajkovou lodí svazu, neboť Kurita přišel o svůj křižník a přenesl své velení na Jamato. Ovšem o den později svaz napadla americká letecká skupina v Sibuyanském moři a Jamato tentokrát dostala svůj díl. Přestože letadla věnovala hlavní pozornost sesterské Musaši i Jamato dostala několik zásahů. Dvě protipancéřové bomby explodovaly v blízkosti první dělové věže další dvě ji přímo zasáhly a poslední pár zničil kotevní zařízení a ubikace na přídi. Část příďové paluby byla rozbitá, přesto však nebyly škody nijak vážné. Pouze asi 3 000 tun mořské vody způsobovalo pětistupňový náklon na levobok a mírně na příď. Ovšem sesterská loď Musaši byla potopena. 25. října se Kuritův Střední svaz utkal se třemi skupinami 7. loďstva pod velením admirála Kinkaida. Hodinu po zahájení souboje je ale Jamato zahnána torpédovou salvou z torpédoborce třídy Fletcher DD-532 USS Heerman. Do bojů se už nezapojí protože Kurita odvolal celý střední svaz a ustoupil. Příštího dne je Jamato zasažena dvěma bombami v oblasti vlnolamu a první věže. Do Bruneje Jamato připlula 28. října a o měsíc později zamířila opět do Kure k opravám. Po jejich skončení kotvila střídavě v Kura a na základně Haširajima. Při jednom z přesunů je Jamato zasažena americkou bombou do můstku. 1. dubna 1945 se Američané vylodili na Okinawě. V reakci na to nařídil Vrchní velitel Kombinované Flotily admirál Soemu Tojodatedy 5. dubna 1945, že k podpoře okinawské posádky budou použity veškeré dostupné letecké a námořní síly. Nařídil vytvoření Speciálního útočného svazu, kterému velel viceadmirál Seiiči Itó, v kterém měla operovat i bitevní loď Jamato. Nakonec bylo rozhodnuto, že Jamato bude doprovázet 2. eskadra torpédoborců kontraadmirála Keizó Komury s 8 torpédoborci a lehkým křižníkem Jahagi. Svaz měl doplout k Okinawě, kde měl ostřelovat pláže s vyloděnými vojsky a zničit transportní plavidla. Poté měl najet na břeh a fungovat jako statická dělostřelecká baterie. Posádka se měla připojit k pozemním silám na ostrově.Celá akce dostala název Operace Ten-Gó. 6. dubna 1945 odpoledne vyplul z Tokujamské základny operační svaz, který se skládal z bitevní lodi Jamato, lehkého křižníku Jahagi a torpédoborců Isokaze, Hamakaze, Jukikaze, Asašimo, Kasumi, Hacušimo, Fujuzuki a Suzucuki. Už při opuštění průlivu Bungo byla skupina objevena americkými ponorkami třídy Balao SS-295 USS Hackleback a SS-410 USS Threadfin. Příštího dne bylo proti svazu vysláno 386 letadel. Ve 12:30 začal útok. Jamato v průběhu útoku zasáhlo čtyři až osm bomb a až dvanáct torpéd Bliss-Leavitt Mark 13. Ve 14:23 se loď převrátila a v průběhu potápění trup rozervala exploze muničních skladů. 2 475 mužů zahynulo. Z posádky se podařilo zachránit jen 276 osob a z celého operačního svazu se do Japonska vrátily pouze čtyři torpédoborce zatímco americké ztráty byly jen 10 letadel. 31. srpna 1945 byla bitevní loď Jamato oficiálně vyškrtnuta ze stavu Císařského námořnictva a v květnu 1979 byl na starém námořním hřbitově v Kure odhalen pomník mužům kteří zahynuli se svou lodí. Další velký památník byl vybudován na jihozápadním pobřeží malého ostrova Tokunoshima asi 200 km od místa potopení lodě. V muzeu v Kure je jako jeden z hlavních exponátů obrovský model této bitevní lodě v měřítku 1:10. Model v měřítku 1:10 v Japonském námořním muzeu v Kure V srpnu 1985 japonští odborníci lokalizovali a následně prozkoumali vrak Yamata ve Východočínském moři. Loď je roztržená na dvě části, záďová část leží dnem vzhůru a celá střední část společně s nástavbou tvoří jen velkou hromadu na dně. Pozice trosek na dně (dioráma) TTD: Délka: 263 metrů Šířka: 36,88 metrů Ponor: 10,97 metrů Výtlak standardní: 64 000 tunVýtlak maximální: 71 659 tun Výzbroj: 9x 460 mm/45 (3 věže po třech hlavních) 12x 155 mm/60 (4 věže po třech hlavních) 12x 127 mm/40 (protiletadlové, 6 stanovišť po dvou hlavních) 24x 25 mm/96 (protiletadlové, 8 stanovišť po třech hlavních) 4x kulomet 13,2 mm (protiletadlový, 2 stanoviště po dvou hlavních) od července 1943: 9x 460 mm/45 (3 věže po třech hlavních) 12x 155 mm/60 (4 věže po třech hlavních) 12x 127 mm/40 (protiletadlové, 6 stanovišť po dvou hlavních) 36x 25 mm/96 (protiletadlové, 12 stanovišť po třech hlavních) 4x kulomet 13,2 mm (protiletadlový, 2 stanoviště po dvou hlavních) od března 1944: 9x 460 mm/45 (3 věže po třech hlavních) 6x 155 mm/60 (2 věže po třech hlavních) 24x 127 mm/40 (protiletadlové, 12 stanovišť po dvou hlavních) 98x 25 mm/96 (protiletadlové, 24 stanovišť po třech hlavních a 26 stanovišť po jedné hlavni) 4x kulomet 13,2 mm (protiletadlový, 2 stanoviště po dvou hlavních) od července 1944: 9x 460 mm/45 (3 věže po třech hlavních) 6x 155 mm/60 (2 věže po třech hlavních) 24x 127 mm/40 (protiletadlové, 12 stanovišť po dvou hlavních) 113x 25 mm/96 (protiletadlové, 29 stanovišť po třech hlavních a 26 stanovišť po jedné hlavni) 4x kulomet 13,2 mm (protiletadlový, 2 stanoviště po dvou hlavních) od listopadu 1944: 9x 460 mm/45 (3 věže po třech hlavních) 6x 155 mm/60 (2 věže po třech hlavních) 24x 127 mm/40 (protiletadlové, 12 stanovišť po dvou hlavních) 152x 25 mm/96 (protiletadlové, 50 stanovišť po třech hlavních a 2 stanoviště po jedné hlavni) 4x kulomet 13,2 mm (protiletadlový, 2 stanoviště po dvou hlavních) Výstroj a vybavení: 2x letecký katapult od července 1943: 2x letecký katapult 2x radar 21 Gō - pro vyhledávání vzdušných cílů od března 1944: 2x letecký katapult 2x radar 13 Gō - pro vyhledávání vzdušných cílů 2x radar 22 Gō - pro vyhledávání hladinových cílů 1x infračervené IFF zařízení typ 2 Pancéřování:boky: 75 - 410 mmhlavní paluba: 200 - 230 mmkormidelní zařízení: 350 - 360 mmmuniční sklady: 50 - 80 mmbarbety: 560 mmdělové věže (boky): 250 mmdělové věže (čela): 650 mmdělové věže (zadek): 190 mmdělové věže (strop): 270 mm Nákres pancéřování lodi Pohon: 4x parní turbína 12x kotel Kampon Výkon: 147 948 shp (110 MW) Šrouby: 4 třílisté vrtule o průměru 6 metrů Rychlost: 27 uzlů (50 km/h) Zásoba paliva: 6 201 tun Dojezd: 7200 námořních mil při 16 uzlech (30 km/h) - některé zdroje uvádějí dosah až 11 500 námořních mil při 16 uzlech Letadla: 7x hydroplán z toho pět v hangáru (Micubiši F1M2 nebo Aiči E13A1) Posádka: 2800 v roce 1945: 2774 Hlavní baterie byla tvořena devíti děly ráže 460 mm (některé zdroje uvádějí 459 mm) ve třech dělových věžích. Jednalo se o děla s označením "45 kaliberní 40cm kanón typ 94". Při palbě salvou bylo prostřední dělo uměle zpožděno o 0,08 sekund, aby nedošlo k ovlivnění výstřelem sousedních hlavní. TTD děla Originální označení: 45-kókei 94-šiki 40-senči hóZavedení do výzbroje: 1941Hmotnost děla: 164 654 kgDélka děla celkem: 2113 cmDélka hlavně 20,7 metruDrážkování: 72 drážek 4,6*12,14 mm, stoupání 1/28Obsah nábojové komory: 480 litrůKadence: 1,5 - 2 rány za minutu (v závislosti na náměru)Zákluz děla: 1430 mmPracovní tlak: 3 000 - 3 200 kg/ cm2Úsťová rychlost: 780 - 805 m/sec (podle typu granátu)Výmetná nálož: 330 kg (6 tvarovaných pytlů)Životnost hlavně: 200 - 250 výstřelů Maximální dostřel: 46 050 metrůMaximální altituda: 11 000 metrů TTD věže hlavní výzbroje Průměr barbety 15 000 mm vnější, 13 880 - 14 180 mm vnitřní (Vnitřní průřez barbety byl díky různé síle jejich stěn oválný)Délka věže: 18,3 metrůŠířka věže: 14,4 metrůVýška věže: 3,8 metrůHmotnost věže 2 510 - 2 774 tun (zdroje se v údaji různí, někteří navíc udávají, že jdoe o hmotnost čistě věže, jiní, že jde o hmotnost věže včetně munice) Hmotnost pancéřování věže 790 tun Náměr: -5° až +45°Rychlost změny náměru: 8°/secOdměr: 150°na každou stranuRychlost otáčení věže: 2°/secnabíjecí úhel: +3° (dělo muselo být pro nabití vždy sklopeno na tento náměr) zdroje:http://cs.wikipedia.org/wiki/Jamato_(1940)internet Danny202, Miruno, robertík a 3 others 6 Odkaz ke komentáři Sdílet na ostatní stránky More sharing options...
Recommended Posts