Přejít na obsah

Zajímavé články


Recommended Posts

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

  • 2 weeks later...
  • 2 weeks later...
  • 2 weeks later...

Poslední chvíle Liberatoru

 

 g4cshrc.jpg

 

Poslední chvíle amerického bombardéru Consolidated Liberator B-24, který jeho posádka pojmenovala „Extra Joker”. Náležel k 725. bombardovací peruti, 451. bombardovací skupině a 15. letecké armádě. Dne 23. srpna 1944 dostal nad rakouským městečkem Türnitz přímý zásah od německého stíhače, následkem čehož letoun začal hořet a následně vybuchl. Zemřelo při tom všech 10 členů posádky.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Legenda znovu v oblacích

 

 

Úžasné video ukazuje jediný dochovaný Masserschmitt Bf 109 E-4. V průběhu Bitvy o Británii byl tento stroj sestřelen a nouzově přistál na břicho, ale díky relativně malému poškození se jej podařilo opět uvést do provozuschopného stavu. Stará se o něj Russel Aviation Group se sídlem v kanadském Ontariu.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Nebe ve víru leteckých soubojů: Rok 1945 nad Evropou

 

 

Americký výukový film o letecké válce na evropském nebi v roce 1945. Jedinečné dobové záběry ukazují mimo jiné letecké souboje Mustangů, Thunderboltů a Lightningů s německými stíhači, útoky na pozemní cíle, předletový brífink pilotů a mnoho dalších zajímavostí z činnosti americké 8. letecké armády.

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

  • 2 weeks later...

Oč jednodušší to měli hrdinové Verneova románu z roku 1877 "Na kometě"... Kometa Gallia je "nabrala" sama při střetu se zemským povrchem... A samozřejmě nemohu nevzpomenout na zfilmování tohoto díla Karlem Zemanem.. Film "Na Kometě" z roku 1970 získal několik mezinárodních cen... Včetně prestižní "Medaile Biennale" z festivalu v Benátkách...

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Česky vojenský robot TAROS 6×6 V2

 

Na letošní výstavě Future Forces 2014 představila česká společnost VOP CZ projekt unikátního kolového vojenského robota TAROS 6×6 V2. Představený robot je přímým následovníkem robotických technologických demonstrátorů TAROS 4×4 TCX G2 a TAROS 6×6 FURBO. Robot TAROS 6×6 V2 je určen pro bojovou a logistickou podporu mechanizovaných, průzkumných a speciálních jednotek.

taros_v2_1.jpg

Foto: TAROS 6×6 V2 / VOP CZ

 

VOP CZ a centrum CAFR

VOP CZ je státní výrobní a vývojový podnik se sídlem v Šenově u Nového Jičína. Firma se může pochlubit dlouholetou tradicí (od 1946) v opravách, modernizacích, výrobě a vývoji speciální techniky pro pozemní vojsko. V minulosti vznikl ve VOP CZ například modernizovaný tank T-72M4 CZ nebo většina bojových vozidel pěchoty Pandur II, včetně všech specializovaných verzí.

 

Firma VOP CZ je však v současné době podnik zaměřený především na civilní výrobu, která tvoří 90 % obratu firmy. Jak ale říká ředitel Útvaru výzkumu a vývoje VOP CZ Pavel Mikunda, VOP CZ nemá v plánu opustit své unikátní vojenské vývojové a výrobní kapacity.

 

Již v průběhu běžící výroby kolových vozidel Pandur II tak došlo k rozhodnutí pokračovat ve vývoji vojenských a bezpečnostních systémů. Dlužno dodat, že díky klesajícímu obrannému rozpočtu nemohla firma počítat s velkými dotacemi od Ministerstva obrany.

 

 

Video: Prezentační video VOP CZ. / YouTube

 

V současné době VOP CZ vlastními silami a za své náklady vyvíjí dva unikátní systémy v oblasti speciální techniky. V prvním případě se jedná o moderní 3D skener podvozků vozidel, který pomocí laserového radaru dokáže zjišťovat tvarové změny podvozků vozidel. Skener KERBEROS dokáže velmi rychle odhalit, především při vjezdu/výjezdu ze střežené oblasti, zda podvozek aut obsahuje nějaké cizí zařízení – například výbušné nástražné systémy nebo kontraband.

 

Druhým vývojovým projektem, a předmětem tohoto článku, je kolový vojenský robot TAROS V2. Tento projekt je ve VOP CZ realizován v úzké spolupráci s Centrem pro pokročilou outdoorovou robotiku - CAFR (Center for Advanced Field Robotics), jehož je podnik zakládajícím členem. V centru kromě VOP CZ působí univerzity - Univerzita obrany v Brně, VŠB-TU Ostrava, VUT Brno a ČVUT Praha. Centrum si klade za cíl sdružovat odborníky z oboru a také přenášet výsledky výzkumu z akademického prostředí do praxe.

 

Jako zajímavost můžeme uvést, že VOP CZ v počátcích uvažoval o vývoji těžkého robotického prostředku postaveného na podvozku kolového bojového vozidla. Vývoj takového systému se však prozatím odchyluje od současných požadavků AČR potažmo jiných armád, proto se podnik soustředil na menší a univerzálnější robotickou platformu.

 

taros_v2_2.jpg

Foto: Všechny kola TAROS 6×6 V2 jsou individuálně výkonově a směrově říditelná. Na obrázku lze jasně vidět natočení kol. Lze také vidět fyzické rozdělení základního modulu 4×4 a

připojeného 2×2 s dieselovým generátorem. / VOP CZ

 

TAROS 6×6 V2

TAROS 6×6 V2 je prototyp modulárního kolového robota, následovníkem technologických demonstrátorů TAROS 4×4 TCX G2 (2012) a TAROS 6×6 FURBO (2013). Předchozí dva robotické demonstrátory posloužily firmě VOP CZ k odzkoušení potřebných technologií a k získání potřebného „know-how.

 

Naopak TAROS 6×6 V2 je již prototypem, tedy robotem, na jehož základě lze postavit produkční, tedy sériovou verzi vojenského prostředku. Dlužno připomenout, že systém TAROS 6×6 V2 je především robotickou platformou pro specializované nástavby všeho druhu.

 

Robot TAROS 6×6 V2 je na první pohled podobný americkému systému SMSS (Squad Mission Support System) od General Dynamics Land Systems. Vzhled a úkoly jsou podobné, ale přístup ke konstrukci je zcela odlišný.

taros_v2_6.jpg

 

Foto: Náprava se skládá ze dvou samostatných bloků sdružující kolo, závěsný systém kola, elektromotor, převodovku (šedá barva) a elektromechanický šroubový aktuátor (béžová barva). / VOP CZ

 

Základní stavebním blokem českého robota TAROS 6×6 V2 je kolová část s integrovaným elektrickým motorem, převodovkou a závěsným mechanismem. Každé kolo robota TAROS 6×6 V2 je výkonově a směrově řiditelné - součástí bloku je tak i elektromechanický šroubový aktuátor pro natáčení kol.

 

Každý elektromotor disponuje výkonem 10 kW při 1 000 N.m. O zkrocení obřího kroutícího momentu se stará integrovaná převodovka pro každé kolo. V případě verze TAROS V2 se tak celkový výkon pohonného systému robota může pohybovat od 40 - 100 kW podle počtu náprav.

 

Výhodou takového řešení jsou mimo jiné nízké nároky (finanční, organizační) na logistiku a servis v polních podmínkách. V případě poškození robota lze jednoduše, s běžným montážním vybavením, vyměnit celý poškozený blok s kolem.

taros_v2_3.jpg

Foto: Počítačový model TAROS V2 ve verzi 8×8. Lze vidět umístění dieslového nabíjecího soustrojí (vzadu) nebo umístění akumulátorového modulu (béžově). / VOP CZ

 

TAROS 6×6 V2 disponuje plným výkonem i ovládacími schopnosti při jízdě vpřed i vzad. Řiditelná kola navíc propůjčuji robotu unikátní manévrovací schopnosti. Robot natočením krajních kol se například dokáže otočit (velmi rychle) na místě a umí také tzv. krabí pohyb.

 

Srdcem robota TAROS 6×6 V2 je samostatný modul 4×4 s lithium-fosfátovými akumulátory, veškerou řídicí a komunikační elektronikou a s modulární senzorickou nástavbou. V případě přání zákazníka lze postavit robota pouze na základě modulu 4×4.

 

K základnímu modulu, v případě robota TAROS 6×6 V2, je možno připojit jednotlivé moduly 2×2, které rozšiřují nosnou plochu, zvyšují průchodivost a mohou variantně obsahovat generátor pro výrobu elektrické energie, robotickou ruku, zbraňovou stanici a podobně.

 

taros_v2_7.jpg

Foto: Srdce a mozek robota TAROS 6×6 V2 tvoří modul 4×4. Na obrázku počítačový model 8×8 s dalším vloženým modulem 2×2 s robotickou rukou. / VOP CZ

 

Díky nabíjecímu soustrojí je dojezd robota výrazně prodloužen a je limitován pouze velikostí palivové nádrže.

 

TAROS 6×6 V2 je etalonem možné produkční verze robota. Cely systém je však modulární. Mezí základní modul 4×4 a 2×2 s generátorem lze připojovat další moduly 2×2 (případně 4×4) prakticky „libovolně". Problémem tedy nejsou robotické systémy TAROS V2 verze 8×8 nebo 10×10. Případně, jak byl uvedeno výše, lze používat základní modul 4×4 i samostatně.

 

Nepočítá se však s úpravou robota v polních podmínkách. Firma VOP CZ nabídne zákazníkovi variabilitu, kde si zákazník sestaví požadovanou variantu podle svých potřeb. Firma ji podle zadání složí a dodá zákazníkovi. Samozřejmě je zde možnost, pokud se část robota poškodí, například v boji, lze vyměnit celý poškozený modul.

 

 
taros_v2_4.jpg

Foto: Verze robota TAROS V2 s pohonem 8×8. Lze jasně vidět včleněný modul 2×2 s robotickým ramenem do konstrukce robota. / VOP CZ

 

Každý modul lze vybavit unikátní nástavbou. Kromě klasické ložné plochy, v případě verze pro logistickou podporu vojáka (viz úvodní obrázek), lze moduly vybavit průzkumnými systémy, komunikační technikou nebo i zbraňovými systémy. Robot se také může stát základnou pro letající nebo jiné robotické průzkumné prostředky.

 

Ve spolupráci s VŠB Ostrava VOP CZ například vyvinul modul 2×2 s robotickým ramenem. Kromě klasického robotického ramena pro uchopování nejrůznějších předmětů lze rameno vybavit nejrůznějším účelovým zařízením – detektorem kovů, radlicí, bagrovací lžící nebo zařízením pro odběr vzorků.

 

Kromě robotického ramene VOP CZ vyvíjí společně s Univerzitou obrany v Brně celou řadu nástaveb, pracujících samostatně nebo s možností instalace na vozidlo. Jedná se například o modulární robotický manipulátor pro umístění variace senzorů nebo zbraňovou stanici pro lafetaci širokého spektra zbraní včetně ručních, například pušky CZ 805 BREN.

 

Bohužel bližší rozměrové a výkonové technické údaje firma neuveřejnila. K dispozici je jen přibližná hmotnost robota TAROS 6×6 V2 cca 1 400 kg a také výkon jednoho elektromotoru pohonu kola 10 kW.

 

 

Video: Laserový radar Velodyne je jedním z testovaných senzorů robota TAROS 6×6 V2. Radar dokáže nejen vykreslovat počítačový model okolí, ale také měřit vzdálenosti a rozměry jednotlivých objektů. Na videu záznam z testování v Praze. / YouTube


Senzorové vybavení a software

Cílem centra CAFR je vyvinout plně autonomního robota, který se bude sám orientovat v jakémkoliv operačním prostředí a předpokládá se, že v blízké budoucnosti bude jednotka více robotů schopna plnit i složité kooperativní úkoly zcela samostatně, případně pouze pod vzdáleným dohledem operátora v řídícím centru.

 

Důležitými komponenty robotického systému jsou zejména pokročilé senzory, které jsou prozatím velmi drahé a jejich cena může překročit i cenu samotného systému, nicméně tím klíčovým je řídící software, který data ze senzorů zpracovává, analyzuje a řeší procesy umělé inteligence tak aby se systém choval optimálně v kontextu dané situace a plnil pokročilé úkoly autonomní navigace a taktického chování

 

taros_v2_8.jpg

 Foto: Ovládací stanice robota TAROS 6×6 V2. / Autor

 

K ovládaní robota se využívá ovládací stanice umístěná v zodolněném kufru. Cílem konstruktérů a programátorů je maximální míra autonomie robota, avšak i v tomto případě je nutné disponovat možností převzetí plné manuální kontroly nad robotem, kde realizace této funkcionality u takto složitého systému není úplně triviální.

 

Právě vyvíjený řídící software robota, jak pro autonomní, tak člověkem řízenou jízdu, je jedno z největších know-how firmy VOP CZ. Prototyp TAROS 6×6 V2 je dennodenně testován a jeho softwarové vybavení je neustále zdokonalováno programátory VOP CZ. 

 


Video: Robot TAROS 6×6 V2 v akci. / VOP CZ


Budoucnost robotů v Armádě ČR a možné použití

Mluvit o robotech v Armádě ČR může někomu, vzhledem k současným problémům v armádě, připadat jako sci-fi . Vždyť ministerstvo obrany má problém vybavit vojáky uniformami, jak může kupovat roboty?

 

Je zde však jeden nepopíratelný fakt - robotické systémy jsou budoucnosti každé vyspělé armády. Létající drony jsou již běžnou výbavou prakticky každé vyspělé armády. Nyní je řada na pozemních robotech.

 

Na roboty nelze navíc pohlížet jako na novou dovednost armády. Jak podotknul pan Mikunda: "Roboti nenesou samostatnou schopnost, roboti podporují bez výjimky všechny schopnosti armády."

 

Jaké najdou roboti v armádě využití? Nejzákladnějším posláním je logistická a bojová podpora vojáků v poli.

 

taros_v2_9.jpg

Foto: Cílem vývojářů ve VOP CZ není jen vyvinout robota, ale vytvořit také zcela nové paradigma používání robotů Armádou ČR. / VOP CZ

 

TAROS 6×6 V2 dokáže přepravit náklad o hmotnosti řádově několik stovek kilogramů a ulehčit tak vojákům, kteří na patrolách nesou i 50 kg. Není problém převážet vybavení, munici nebo zbraně a podporovat vojáky průzkumnými informacemi ze zabudovaných senzorů.

 

Elektronika robota je schopná následovat vedoucího člena skupiny a pohybovat se po okolí zcela autonomně. V případě problémů lze stiskem jediného tlačítka poslat robota zpět na základnu, třeba se zraněným vojákem.

 

Dlužno však dodat, že způsobů navigace a autonomních dovedností jsou doslova tisíce. Najít správnou vyváženou směs a spravné nastavení je otázkou tisíce hodin testování.

 

Při vývoji robota spolupracuje VOP CZ také s designery, kteří pomáhají zhmotňovat představy o možnostech robotů. Uvažuje se například o evakuační verzi vozidla TAROS V2, verze pro dekontaminaci, ženijní, záchranné nebo bojové činnosti.

 

taros_v2_5.jpg

Foto: Designeři pomáhají zhmotňovat představy o možnostech použití robota TAROS V2. / VOP CZ

 

Není cílem tohoto článku popisovat jednotlivé verze, ale u bojové se zastavíme. TAROS V2 lze vybavit jak projektilovými zbraněmi od těžkých kulometů (teoreticky i rychlopalnými malorážovými kanony), tak granátometem, případně raketovou výzbroji. Raketová výzbroj může být pro střelbu na vizuální nebo dokonce mimo vizuální dohlednost (za horizont).

 

Zbraně, zaměřování a ovládaní pak lze spárovat například s útočnou puškou jednotlivce s laserovým značkovačem a polohovým senzorem. Tam kde voják míří, míří a následně i střílí zbraňová stanice robota.

 

Možností použití je řada. Největším problémem však není technika, ale legislativa a také jednoznačné požadavky na ucelený bojový systém.

 

Jednou stránkou věcí je mít nejmodernější techniku, druhou věcí je ji efektivně začlenit do organizační struktury vojsk, umět využít všech jejich schopností, mít zpracovanou taktiku jejího použití v operacích, vyškolit na ni vojáky a vybudovat potřebné logistické, servisní a výcvikové zázemí.

 

zdroj: Armádní Noviny

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

  • 4 weeks later...
  • 1 month later...

Unikátní nacistický létající člun je potopený u Narviku

 

http://stream4.idnes.cz/vod/1412/29/VF141229_111932_flv_middle.mp4

 

Dornier Do 26 je právem považován za nejkrásnější létající člun. První prototyp letounu se zalomením křídla po vzoru racků s unikátním zatahováním plováků do křídel se vznesl v květnu 1938. Pokřtěn byl Seeadler (Mořský orel). Po dvouleté službě byl tento elegantní hydroplán poslán na mořské dno britským Hurricanem při bitvě o Narvik.

 

Zdroj: iDnes

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

  • 5 weeks later...

Tank zasažen – co se děje po zásahu tanku, část 1. a 2.

 

Co se stane, když tank zasáhne protitanková střela?

 

Polský deník Dziennik Zbrojny přinesl zajímavou třídílnou analýzu o tom, co se děje s tankem po zásahu nejrůznější protitankovou municí. Vybuchuje vždy tank v oslňující spektakulární explozi? Samozřejmě, není tomu vždy tak.

zasazeny_m1abrams.jpg

Foto: Americký tank zasažený protitankovou kumulativní municí typu HEAT (High-Explosive Anti-Tank). Tank i posádka přežila. / Autor neznámý

 

Polský autor článku Jaroslaw Wolski na začátku zdůrazňuje jeden statisticky dokázány fakt – zasažení tanku protitankovou zbraní neznamená okamžité zničení nebo vyřazení tanku. Jako důkaz je předkládán první rusko-čečenský konflikt (podobných konfliktů je však řada), kdy ruské tanky vedly intenzivní boje s čečenskými povstalci.


Během bojů rusové přišli o 192 tanků, z toho 65 strojů bylo nenávratně (resp. vozidla se nevyplatilo opravovat) poškozeno. Zničeno však bylo „pouze" 23 moderních tanků T-80.


Z první nebo druhé čečenské války jsou známy i příklady, kdy tanky T-72 nebo T-80 přijaly 7 až 8 zásahů nejrůznějšími protitankovými zbraněmi. Tank i osádka zásahy přežila a pokračovala v boji. Jak je to možné?


Většina současných tanků, nebo tanků vyvinutých v nedavné minulosti, byla samozřejmě projektována při znalosti výkonů současných i vyvíjených protitankových zbraní. Z toho důvodu je většina tanků schopna přežít zásah současnými protitankovými zbraněmi.
 

Video: Kompilace videií ukazující zasažení obrněné techniky. Poznáte, která technika byla zničena? / Youtube

 

Přesněji takový zásah vydrží čelní pancíř věže v rozsahu +-35° v podélném směru a čelní pancíř korby v rozsahu +- 20. I přesto probití pancíře neznamená okamžité vyřazení vozidla z boje.


Podle autora je tank, pokud disponuje dobře vycvičenou posádkou, a bojuje v rámci integrovaných a dobře vedených skupin, velmi obtížně vyřaditelný z boje. Zejména pokud existuje dobrá souhra mezi tanky a pěchotou.


V současné době jsou populární nejrůznější videa na YouTube, ukazující „zkázu" protivníkova tanku. Z některých je jednoznačně patrné zničení tanku, ale realita, jak to tak bývá, není nikdy černo bílá.

 

https://www.youtube.com/watch?v=BGaxZr1ZlAg

Video: Zde posádka neměla šanci. / YouTube

 

Za prvé je nutno zdůraznit, že zasažení tanku neznamená automaticky jeho zničení. Většina videií z Libanonu, Iráku, Sýrie nebo Gazy právě končí v momentě zásahu tanku. Není těžké domyslet si proč.


Za druhé některá videa a fotky ukazují opakované zničení již jednou zničených nebo ukořistěných tanků bez posádky. Evakuace ukořistěného vozidla a jeho využití není vždy možná, proto lepé poslouží jako rekvizita pro propagandistická videa.


Některé ohromující exploze tanků mají také na svědomí střet rozdílných generací tanků a protitankových zbraní.


Je samozřejmé, pokud dostane zásah syrský tank T-54 z 50. let minulého století, oslabený desetiletím provozu, výkonou čínskou protitankovou střelou Hongjian-8 (včetně nejnovějších variant), skončí to pro T-54 naprostou katastrofu. Otázkou je, jak by si Hongjian-8 vedl proti nejnovější generací tanků.

 

Ve druhé částí seriálu polský autor Jarosław Wolski rozebral střetnutí dvou tanků na východě Ukrajiny u města Doněck. Ukrajinský vládní tank T-64BV zasáhla podkaliberní střela do předního pancíře korby. Tank zásah přežil, ale byl následně opuštěn posádkou. Vozidla se nakonec zmocnili proruští povstalci.

zasazeny_t-64.jpg

oto: Ukrajinský tank T-64BV zasáhla podkaliberní střela do čelního pancíře korby. Tank i posádka přežila. / Autor neznámý

 

Představme si hlavního aktéra hry, ukrajinský tank T-64BV. Tank T-64BV je modernizovanou verzí T-64B z přelomu 70. a 80. let minulého století. V porovnání se staršími verzemi se T-64BV vyznačuje větší palebnou silou a vyšší úrovní balistické ochrany.


Základní pancíř tanku zůstal zachován. Balistickou ochranu věže a korby ale posílilo 220 obdélníkových segmentů reaktivního pancéřování Kontakt-1.


Tank T-64BV se na straně ukrajinské armády, resp. 1. obrněné brigády, zapojil do bojů o město Doněck. Zhruba před měsícem však byl zasažen protitankovou zbraní, opuštěn posádkou a ukořištěn proruskými povstalci.


Tank, podle fotografií zveřejněným proruskými povstalci, dostal zásah v polovině čelního pancíře trupu asi pod úhlem 10° až 15° od podélné osy. Stroj zasáhla podkaliberní střela typu APFSDS-T (Armour Piercing Discarding Sabot Fin Stabilised - Tracer) vypálená jiným tankem.

 

zasazeny_t-64_2.jpgFoto: Střela pancířem nepronikla. / Autor neznámý


Střela neprorazila pancéřování a plně funkční vozidlo posádka opustila. Tanku se zmocnili proruští povstalci, „opravili" jej a začali používat pro své potřeby.


Lze s velkou pravděpodobností určit, jaká „rodina" tankové munice vozidlo zasáhla. Podkaliberní střelu vypálil 125mm tankový kanón 2A46. O jaký tank se jednalo, není zřejmé. Nejpočetnějším tankem na straně povstalců jsou však právě T-64BV, poté T-64A a T-64B. V rukou povstalců bylo spatřeno i několik T-72.


Teoreticky nejsilnější podkaliberní střela, která mohla vozidlo zasáhnout je 3BM42. Pokud tedy pomineme, že T-64BV zasáhl tank ruské armády vybavený nejnovější generací protitankové munice nebo ukořistěný ukrajinský tank vybavený moderní ruskou municí.


Munici 3BM42 zavedl Sovětský svaz do výzbroje v roce 1986. Střela 3BM42 má dvoudílné jádro z wolframu ukryté v ocelovém plášti. Podle oficiálních údajů je střela schopná probít 440 mm ekvivalentu homogenního válcovaného pancíře RHAe (Rolled Homogenous Armour eqvivalent) na vzdálenost 2000 metrů pod úhlem 90°. Samozřejmě na kratší vzdálenost je průbojnost munice větší.

 

zasazeny_t-64_3.jpgFoto: Střela zasáhla tank pod úhlem z podelného směru( pohled zhora). / Autor neznámý


Tank T-64BV mohla klidně zasáhnout i méně vykoná munice. Ukrajinské jednotky i proruští povstalci používají především střelivo zavedené v ukrajinské armádě, kromě výše uvedeného, typy 3BM15 (270-300 mm RHAe), 3BM22 (340-370 mm RHAe) a 3BM26 (370-400 mm RHAe).


Odkud povstalci munici získali? Na východě země se rozpady celé jednotky a základny ukrajinské armády. Povstalci měli tak dostatek možností a času vyprázdnit sklady. Použití výkonnější munice na straně povstalců však samozřejmě nelze vyloučit.


Jakou obranu střela rodiny 3BM při zásahu T-64BV překonávala? Čelní pancíř korby T-64BV, počítáno kolmo, se skládá z 80 mm tvrzené oceli, následovaný vrstvou textitového skla o celkové tloušťce 105 mm. Pancíř uzavírá tvrzená ocel o tloušťce 20 mm.


Balistická odolnost takto skloněného vrstveného pancíře tanku T-64BV dosahuje 350 mm RHAe proti sovětským podkaliberním střelám s krátkým wolframovým jádrem. Naštěstí pro posádku byl zasažený tank dovybaven navíc 30 mm silným ocelovým štítem, ten při daném sklonu čela korby poskytuje dodatečnou odolnost ekvivalentu 90 mm RHAe.

 

zasazeny_t-64_4.jpgFoto: Posádka ve stresu tank opustila. / Autor neznámý


Čelní pancíř korby byl vybaven také reaktivním pancéřováním, to je ale určeno proti kumulativním náložím protitankových střel.


Sečteno a podtrženo. Čelo korby T-64BV dosahuje proti podkaliberním střelám teoretickou odolnost až 440 mm RHAe. Střela navíc zasáhla čelo pod úhlem 10 až 15°, tedy pronikala ještě větší tloušťkou pancíře. Výsledná odolnost pancíře proti pronikající střele tak byla ještě o 15 % větší.


Samozřejmě proti nejnovější generaci munice by T-64BV neměl šanci. Příklad však ukazuje, že zásah tanku nerovná se automaticky jeho konci a smrt posádky. Je nutno posuzovat typ munice (střely), vzdálenost, místo zásahu i úhel zásahu.

 

zdroj: Armádní noviny.cz

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Tank zasažen – co se děje po zásahu tanku, část 3.

 

V třetím díle autor seriálu Jaroslaw Wolski představuje příběh „nezničitelného“ tanku. Britský tank Challenger 2 během bojů o město Basra dostal neuvěřitelných 14 zásahů od protitankových zbraní. Posádka i tank všechny útoky přežila.

challenger_basra_battle.jpg

Foto: Zničený hlavní zaměřovač tanku Challenger 2. / MOD UK

 

K samotnému útoku došlo v roce 2003 během operace Telic 1Challenger 2 naležel k jednotce „dragounů" Royal Scots Dragoon Guards, která útočila na město Ibrahim, ležící 15 km severně od Basry.

 

Pozice proti britským tankům bránila elitní jednotka irácké republikánské gardy. Iráčané na tanky útočili podle Britů velmi profesionálně. Tanky napadlo několik iráckých mobilních skupin s protitankovými systémy Milan, reaktivními granátomety RPG-7 a také kulomety.

 

První zasáhla „náš" Challenger 2 protitanková řízená střela kompletu Milan. Střela zasáhla hlavní zaměřovač tanku nad dělem. Poté byla na tank zahájená hustá palba z kulometů a zřejmě také z odstřelovacích pušek. V důsledku útoku tank přišel o hlavní zaměřovač a byl také rozbit periskop řidiče.

 

Velitel tanku dál příkaz odvázat se z bojiště couváním tak, aby nejsilnější čelní pancíř byl směrem k nepříteli. Situace se však zkomplikovala, když dostal zásah jeden z pásů, roztrhl se a tank zůstal uvězněný v malém zavlažovacím kanále. Hustá palba navíc odřízla zbytek čety britských tanků od zasaženého Challengeru 2.

 

challenger_basra_battle_2.jpg

Foto: Zničený průzor periskopu řidiče. / MOD UK

 

V tu chvíli tank dostal další zásah řízenou protitankovou střelou systému Milan. Tank se nemohl hýbat a navíc přišel o většinu pozorovacích přístrojů. Na uvězněný Challenger 2 se také zaměřili Iráčané, kteří jej chtěli „dorazit" pomocí RPG-7.

 

Tank Challenger 2 je naštěstí vybaven jednoduchým nouzovým optickým pozorovacím přístrojem pod hlavním dělem. Zaměřovač je ukryt ve 40 cm dlouhé trubce a chráněn uzavíratelnou pancéřovou clonou. Používá se jen tehdy, když jsou ostatní pozorovací přístroje zničené.

 

Posádka tak mohla vést obranou palbu ze svého 120mm tankového kanónu a spřaženého kulometu. Tím se posádce podařilo držet dorážející Iráčany v potřebné vzdálenosti. Tank ale stále dostával zásahy do čela věže i boků.

 

challenger_basra_battle_3.jpg

Foto: Poškozené zadýmovací granátomety. / MOD UK

 

Naštěstí uvězněné posádce dorazil do 15 minut na pomoc zbytek tankové čety a také mechanizovaná pěchota. Ostatní britské tanky a pěchota útočící jednotku irácké národní gardy zcela zničili. Poškozené vozidlo následně z bojiště dostalo do bezpečí odtahové vozidlo.

 

Při evakuaci bylo možno odhadnout rozsah poškození. Tank Challenger 2 dostal během půl hodiny trvající přestřelky 14 zásahů – 2x protitankovou střelou Milan a 12x granátomety RPG-7. Tank rovněž čelil husté kulometné palbě, která zničila většinu pozorovacích přístrojů.

 

Škody byly ale kupodivu poměrně malé. Palba roztrhla jeden z pásů, zničila hlavní zaměřovač děla, optické přístroje posádky včetně panoramatického pozorovacího přístroje velitele. Poškozen byl také termoizolační kryt tanku, zadýmovací granátomety a další externí přístroje.

 

challenger_basra_battle_4.jpg

 Foto: Poškozený pancíř tanku. Nejsou zde stopy po kumulativním paprsku. Šlo zřejmě o střepinový granát. / MOD UK

 

Posádce a technikům se podařilo tank opravit do 6 hodin a druhý den tank již znovu mířil na frontu. Dlužno dodat, že žádná střela nepronikla pancéřováním. Přitom Iráčané používali granáty typu PG-7VM s průbojnosti 300 mm RHAe a PG-7VL s průbojnosti 500 mm RHAe.

 

Zajímavá je neúčinnost střely Milan. Pokud vezmeme v úvahu, že střela mohla po tanku jen sklouznout, jaké jsou její výkony? Průbojnost střel Milan 1 a 2, které používali Iráčane, byla 600 mm RHAe.

 

Za zmínku také stojí skvělá souhra britských tanků a pěchoty. Osamocený tank by Iráčané zřejmě nakonec udolali. Zbytek britské tankové čety a pěchoty se však dokázal velmi rychle přeskupit a přijít poškozenému tanku na pomoc.

 

zdroj: Armádní noviny.cz

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Tank zasažen – co se děje po zásahu tanku, část 4.

 

Polský autor Jarosław Wolski si v dalším díle vybral nasazení ruských tanků během první a druhé čečenské války. Při první anabázi přišli Rusové o značné množství tanků. Během druhé čečenské války Rusové výrazně zlepšili taktiku nasazení i provozu tankových jednotek. Výsledkem byly násobně menší ztráty.

t-72bv_cecensko_kontakt-1.jpg

Foto: Tanky T-72BV s reaktivním pancířem Kontakt-1 v Grozném, během druhé čečenské války. /www.missinglynx.com

 

Pohroma pro ruské tanky

První čečenská válka skončila pro ruské tankové jednotky neslavně. Mizerné vedení armády, špatně vycvičené posádky tanků i špatná taktika způsobila těžké ztráty. Tanky, většinou T-72, byly nasazováný v akcích a místech, pro které vůbec nebyly určeny.

 

Malé skupinky separatistů ničily ruské tanky několika způsoby. Střílely na slabě chráněný horní pancíř ruských tanků z okolních budov pomocí reaktivních granátometů RPG a také na zadní pancíř věže a korby ze země. Počítá se, že povstalci museli ke zničení jednoho tanku vypálit 6 až 8 přesně mířených kumulativních střel z RPG.

 

Rusové přišli v bojích o 192 tanků, přitom 65 strojů bylo zničeno zcela. Velké ztráty tanků i posádek má přitom na svědomí druhotný výbuch tankové munice, která explodovala po zasažení střelou z RPG. Munice v T-72 je uložená v prostoru posádky a po celém obvodě tankové věže.

 

t-72bv_cecensko_kontakt-2.jpg

Foto: V pozadí tank s chybějícími moduly reaktivního panceřování Kontakt-1. / TankForumRussia

 

Obrat během druhé čečenské války

Během druhé čečenské války se však ruská armáda poučila. Rusové podruhé nasadili 400 tanků, většinou T-72BV. Za celou druhou čečenskou anabázi přitom Rusové nenávratně přišli o 10 až 14 tanků.

 

V čem tkví nízké ztráty, když nástroj zůstal stejný – tank T-72BV s reaktivním pancířem Kontakt-1?

 

Rusové provedli několik zásadních taktických vylepšení nasazení tanků. V prvé řadě došlo k lepší souhře tanků, pěchoty a dělostřelectva. Ruské tanky se také nepohybovaly blízko vysokých budov zabraných protivníkem.

 

Obsluhu přitom tvořili v drtivé většině profesionální vojáci s potřebným výcvikem. Před nasazením v Čečensku posádky tanků cvičily společně více než půl roku vzájemnou spolupráci i spolupráci s pěchotou a dělostřelectvem.

 

t-72.jpg

 

Foto: Skica tanku T-72. / Volné dílo

 

Z prostoru osádky tanků T-72BV byla rovněž odstraněná veškerá munice. Zůstala munice pouze v automatickém nabíjecím systému. V klasické konfiguraci nese T-72 22 nábojů v automatickém nabíječi a dalších 17 v prostoru věže.

 

Ruská armáda navíc začala experimentovat s „nevybuchující" municí. Jde o munici, která funguje pouze po vystřelení z hlavně. K explozi tedy nemůže dojít, pokud munici zasáhne střepina nebo kumulativní paprsek. V nejhorším případě munice pomalu shoří. Není však známo, kolik tanků bylo vybaveno podobnou municí.

 

Došlo rovněž k revizi údržby automatického vnitřního hasicího systému. Ač má hasicí systém fungovat vždy, nebylo tomu tak. Díky špatnému servisu a údržbě systém během první anabáze v řadě případu selhal.

 

t-72bv_cecensko_kontakt-3.jpg

Foto: Struktura čelního pancíře tanku T-72BV. / Archív autora

 

Pancíř T-72BV

Vrchní vrstva čelního pancíře věže T-72BV se skládá ze 120 mm litinového pancíře. Za krustou se nachází 20 desek reaktivního nevybuchujícího pancíře typu NERA (Non Explosive Reactive Armour). Jednotlivé desky jsou od sebe odděleny 22 mm širokými přepážkami. Čelní pancíř věže uzavírá 45 mm „rychlořezné" ocele typu HHS (High Speed Steel) a 80 až 90 mm vnitřní litinové krusty.

 

Přepočteno na ekvivalent homogenního válcovaného pancíře RHAe (Rolled Homogenous Armour eqvivalent), pancíř věže vykazoval odolnost ve směru podélné osy tanku 500 až 540 mm RHAe proti podkaliberním střelám a 600 mm proti kumulativním střelám. Slabým „podbřiškem" věže však byla zadní část, kterou chránilo pouze 60 až 80 mm litinového pancíře.

 

Struktura čelního pancíře korby T-72BV se v průběhu času změnila. Nejoblíbenější byla ale následující struktura pancíře. Za 60 mm ocelovým pancířem se nacházela 10 mm vzduchová kapsa a za ní 30 mm široký pancíř NERA.

 

t-72bv_cecensko_kontakt-4.jpg

Foto: Rekordman čečenské války - tank č. 611. /  TankForumRussia

 

Následoval 10 mm široká vzduchová kapsa a třetí pancíř NERA a tloušťce 50 mm. Za další 10 mm širokou kapsou se nacházel 50 mm ocelový štít. Převedeno na RHAe, proti podklaiberním střelám čelní pancíř korby dosahoval 500 mm RHAe a proti kumulativním střelám až 600 RHAe.

 

Boky korby kryje 80 mm pancíře, za kterými se nachází palivové nádrže o tloušťce 510 mm. Vrstva paliva představuje ekvivalent 70 mm ocelového pancíře.

 

Kromě toho samozřejmě klasický pancíř doplňovaly bloky reaktivního pancéřovaní Kontakt-1 určené proti kumulativním střelám.

t-72bv_cecensko_kontakt-5.jpg

Foto: Tank č. 611 - pravá strana korby a levá věže. /  TankForumRussia

 

Soupeř tanků T-72

Proti ruským tankům stály bojůvky čečenských separatistů s nejrůznějšími verzemi reaktivního granátometu RPG-7. Nejčastěji přitom dominoval typ RPG-7VL se schopností probít 500 RHAe. V rukou separatistů se objevily i raketomety RPG-22 a RPG-26.

 

Čečenští bojovníci používali také velké množství protitankových střel Fagot. Střely čečenští bojovníci nakoupil na černém trhu nebo získali za úplatu od ruských důstojníku. Fagot byla nejsilnější protitankovou zbraní v rukou separatistů – probíjela 600 mm RHAe.

 

Tanky 506. gardového tankového pluku

506. gardový tankový pluk nasadil do osm měsíců dlouhých bojů 31 tanků T-72. Pouze jeden tank byl poškozen protitankovou minou natolik, že musel být odeslán z fronty na opravu. Všechny ostatní tanky utrpěly zásahy, ale všechny zůstaly bojeschopné.

 

Rekordmanem je tank č. 611, které během dvou dnů dostal třikrát zásah střelami Fagot a šestkrát RPG. Dvě střely Fagot zasáhly tank T-72 z boku do korby a jedna z boku do věže. Kontakt-1 pracoval správně a k proražení pancíř nedošlo.

 

Zásahy RPG byly mnohem nebezpečnější. První výstřel se trefil do poklopu věže, kumulativní paprskem pancíř poklopu překonal, proletěl kolem velitele tanku, lehce ho zranil a narazil do zadní části věže.

 

Střecha dostal další dva zásahy, ale v tomto případě dobře zafungovala reaktivní pancíř Kontakt-1. Tank také dostal dva zásahy RPG z pravé strany a jeden z levé, Kontakt-1 opět fungoval na výbornou.

 

t-72bv_cecensko_kontakt-7.jpg

Foto: Další z tanků č.613 dostal zásah do levé strany korby. Kontakt-1 fungoval bezchybně. / TankForumRussia

 

Neméně dobrodružný příběh má tank č. 623. Náš příběh se odehrává v Grozným, kde se do obklíčení dostala jednotka ministerstva vnitra. Ruské tanky s pěchotou se snažily jednotku vysvobodit.

 

Běžná taktika té doby byla, že tanky útočily na hrotu a v rychlém sledu pálily na cíle. Po vyčerpání všech 22 nábojů v zásobníku se stáhly a nahradily je nové tanky. Tak měla ruská pěchota neustálou palebnou podporu.

 

Tank T-72 však dokáže vyvinout na zpátečku rychlost pouze 4 km/h (např. Leopard 2 40 km/h). Tank tedy může pomalu couvat, nebo se odpoutat jízdou vpřed s tím, že proti nepříteli natočí věž tanku. Velitel tanku č. 623 zvolil druhou možnost.

 

t-72bv_cecensko_kontakt-9.jpg

Foto: Zničené bloky reaktivního panceřování tanku č. 623. / TankForumRussia

 

Na tento moment čekali čečenští bojovníci. V rychlém sledu dostal tank tři zásahy RPG. První zasáhla zadní sudovou palivovou nádrž. Kumulativní paprsek nádrž propálil a zasáhl trup tanku. K proražení pancíře naštěstí nedošlo.

 

Druhá střela zasáhla bok tanku, ale Kontakt-1 fungoval správně. Třetí granát však prorazil zadní pancíř, zasáhl motor a zastavil se až o tenkou pancéřovou přepážku oddělující motorový prostor od posádky.

 

Posádce se však podařilo ujet dalších 300 metrů do prostorů kontrolovaném Rusy. Z důvodu obavy požáru posádka tank opustila, ale k požáru nakonec nedošlo, a to i přesto, že selhal hasící systém tanku. Po výměně motoru a opravách byl zasažený tank č. 623 po několika dnech opět připraven k boji.

 

t-72bv_cecensko_kontakt-10.jpg

Foto: Neidentifikovatelný tank po zásahu RPG. Jsou dobře patrné stopy po činnosti reaktivního pancéřování. / TankForumRussia

 

Vyhodnocení

Pancíř tanku T-72 i reaktivní pancíř Kontakt-1 pracoval na výbornou. Zlepšila se i taktika nasazení i výcvik posádek. Avšak i druhá čečenská válka ukázala slabiny ruských tanků.

 

Za prvé ruské tanky neměly šifrovanou komunikaci, takže je mohli čečenští bojovníci odposlouchávat. Obrovským problémem se také ukázala chybějící termovize. Tanky T-72 trpěly také velmi nízkou provozní spolehlivostí.

 

Problém byla nízká modulárnost. Výměna pohonné jednotky T-72 trvá 23 hodin, například pohonnou jednotku německého tanku Leopard 2 vyměníte do 25 minut.

 

Také pro výměnu poškozeného tankového děla je nutné u T-72 sundat celou věž, u německého tanku Leopard 2 pouze masku děla.

 

t-72bv_cecensko_kontakt-11.jpg

Foto: Zničená nádrž paliva na boku T-72BV po zásahu RPG./ TankForumRussia

 

Ukázalo se, že po probití pancíře se nemá posádka jak před žárem chránit. Došlo tak k zavedení nových nehořlavých uniforem pro tankisty, aby posádka i pro probití pancíře kumulativním střelou zůstala bojeschopná. Podle ruských statistik všal během druhé čečenské války došlo pouze k třem probití pancíře T72BV!

 

Jaký je závěr? Podle autora Jarosław Wolski se ukazuje, že pokud se střetné odpovídající generace tanků a protitankových zbraní, tanky vykazují mimořádnou odolnost i proti mnohonásobným zásahům.

 

Stejně se tak ukazuje bezpodmínečná nutnost dobře vycvičené posádky a souhra tanků s pěchotou, dělostřelectvem a leteckými silami. Jen tak je tank efektní a velmi těžko zničitelný zbraňový systém.

 

zdroj: Armádní noviny.cz

Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Leopard 2A7 pro Bundeswher

 

Německá armáda získala první tank Leopard 2A7, nejnovější verzi rodiny tanků Leopard 2. Celkově Německo objednalo od firmy KNW (Krauss-Maffei Wegmann) 20 kusů tanků Leopard 2A7.

leo2_pso_front01y6xw.jpg

Foto: Leopard 2A7 s městským maskováním a radlicí pro vyorávání protitankových min; ilustrační foto / KMW

 

Leopard 2A7 navazuje na starší tanky Leopard 2A5/2A6 a Leopard 2 PSO (Peace Support Operation). V konstrukci poslední verze se široce uplatnily zkušenosti s využíváním tanků Leopard 2 Kanadou a Dánskem v Afghánistánu.

 

V současné době v německé armádě (Heer) slouží 205 tanků Leopard 2A6 (135) a Leopard 2A6M (70). Všechny tanky 2A6/2A6M plánuje německá armáda modernizovat na standard 2A7. Společně s novými tanky německá armáda plánuje provozovat 225 tanků Leopard 2A7.

 

Nakupované tanky nejsou ale nově vyrobené, ale modernizované původně nizozemské tanky Leopard 2A6 NL. Tanky poskytla Německu Kanada jako kompenzaci za stejný počet tanků Leopard 2A6M, které si od Německa zapůjčila v roce 2007. Kanada zapůjčené tanky modernizovala a urgentně nasadila v Afghánistánu.

 

Video: Leopard 2A7 / YouTube

 

Poprvé byl tank Leopard 2A7 představen na evropské zbrojní výstavě Eurosatory 2010. Výrobce tanku, německý koncern KMW, promítl do modernizace především poznatky z posledních konfliktů, kdy tanky čelí útokům na krátkou vzdálenost (boj ve městě), mnohonásobným útokům pomoci RPG a také těžkým nástražným náložím.

 

Leopard 2A7 je proto vybaven novým modulárním pancéřováním, vyznačuje se lepšími jízdními vlastnostmi, delší „udržitelností" na bojišti a použitím nejnovějších zbraní a munice.

 

Otázka je odolnost pancíře. U předchozí verze Leopard 2A6 je odhadovaná odolnost čelného pancíře věže okolo 960 RHAe (Rolled Homogeneous Armour equivalency) pro podkaliberní munici, což je ekvivalent homogenního válcovaného pancíře o síle 960 mm. U novější verze tak můžeme počítat, že odolnost bude ještě větší.


Tank je vybaven novým dělem (L55) ráže 120 mm s délkou 55 ráží a hladkým vývrtem. Oproti svému předchůdci dělu L44 (délka 44 ráži, 530 cm) od stejnojmenné firmy je o 130 cm delší, ale také váži o 380 kg více (4160 kg). Díky delší hlavni působí energie z exploze prachové nálože déle na střelu, čímž jí je udělena větší rychlost.

 
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Vrak největší bitevní lodi v historii objeven, leží kilometr pod hladinou

 

Americký miliardář Paul Allen oznámil podle středeční zprávy BBC, že objevil vrak japonské bitevní lodi Musaši. Ta byla za druhé světové války spolu se sesterskou lodí Jamato největší bitevní lodí v historii. S výtlakem 72 800 tun překonávala i německý Bismarck.

 

 

video

 

Vrak Musaši objevil Allenův soukromý tým. Nachází se na dně Sibuyanského moře u Filipín v hloubce jednoho kilometru. Potopena byla 24. října 1944 při námořní bitvě v zálivu Leyte.

Na svém účtu na Twitteru Allen zveřejnil i fotografie vraku.

Po lodi začal pátrat před osmi lety. „Byl jsem od mládí fascinován historií druhé světové války, k čemuž mě inspirovala služba mého otce v americké armádě,“ řekl spoluzakladatel Microsoftu stanici CNBC.

478157-top_foto2-mwk0y.jpg

Bitevní loď Musaši po zásahu americkými střemhlavými bombardéry Helldiver

FOTO: Profimedia.cz

Vrak tým nalezl s pomocí robotické ponorky AUV vypuštěné z jachty Octopus poté, co provedl prvotní průzkum dna.

„Musaši je skutečný technický zázrak. V srdci mám velké uznání k technologii a k úsilí věnovanému její konstrukci. Jsem poctěn, že jsem hrál roli při nalezení této klíčové lodi v námořní historii a při uctění památky neuvěřitelné statečnosti lidí, kteří na ní sloužili,” dodal Allen.

Soumrak bitevních lodí

Musaši byla obří bitevní loď dlouhá 263 metry. Byla mimořádně silně pancéřovaná, dělové věže měly tloušťku pancíře 650 mm, boky 410 mm a paluba 200 mm.

Extrémně silná byla i výzbroj. Sestávala z devíti děl ráže 460 mm, dvanácti děl ráže 155 mm, dvanácti 127 mm děl a velkého množství protiletadlových kanónů a kulometů. Dosahovala rychlosti až 50 km/h. Pro srovnání, Bismarck měl délku 251 metrů, výtlak 50 900 tun a vyzbrojen byl osmi děly ráže 380 mm.

478160-top_foto2-csi7g.jpg

FOTO: David Ryneš, Yahoo Maps

Do služby však Musaši vstoupila v době, kdy bitevní lodě už přestávaly vládnout mořím. Na hladině sice neměla srovnatelného protivníka, rozhodující zbraní v námořních bitvách už tehdy ale bylo letectvo, což se ukázalo v roce 1941 při potopení Bismarcku. Ten sice dokázal rychle potopit britskou bitevní loď HMS Hood, ale nedokázal vzdorovat archaickým torpédovým dvouplošníkům Swordfish.

Musaši byla zařazena do služby v srpnu 1942. V březnu 1944 byla zasažena torpédem vypáleným z americké ponorky USS Tunny.

V říjnu se pak zapojila do operace Šo-1, která měla zastavit americké jednotky vyloďující se na Filipínách. V bitvě ji 24. října 1944 potopila při několika náletech americká letadla Helldiver a Avenger, která ji zasáhla množstvím bomb a torpéd. Zahynulo přes 1000 námořníků.

Podobný osud potkal 1. dubna i její sesterskou loď Jamato.

 

zdroj: Novinky.cz

Upraveno uživatelem Lynx_cz
Odkaz ke komentáři
Sdílet na ostatní stránky

Join the conversation

You can post now and register later. If you have an account, sign in now to post with your account.

Návštěvník
Odpovědět na toto téma...

×   Pasted as rich text.   Restore formatting

  Only 75 emoji are allowed.

×   Your link has been automatically embedded.   Display as a link instead

×   Your previous content has been restored.   Clear editor

×   You cannot paste images directly. Upload or insert images from URL.

Načítání
×
×
  • Vytvořit...