Jump to content
mamlass

Zajímavé články

Recommended Posts

Zdravím vespolek,

 

vím, že podobné téma tu už je, nicméně jsem ho ani za zlaté prase nenašel :-/

 

Tudíž zde postuji link na zajímavý článek s lehce bulvárním titulkem "Čechy daly světu boha války. Kde zabíjela houfnice a kde kanón?" :-)

 

http://technet.idnes.cz/mobilizace-1938-lehke-delostrelectvo-dux-/vojenstvi.aspx?c=A130423_181125_vojenstvi_kuz

 

PS: případně prosím adminy o začlenění tohoto tématu (postu) do příslušného tématu... dal jsem tomu 10 minut hledání, pak jsem to vzdal ;-)

Edited by Lynx_cz

Share this post


Link to post
Share on other sites

Když dnes není možnost dopoledne hrát, tak na webu fanda.nova.cz v rubrice military    jsou zajímavé články doplněné fotkami, případně videem.

 

BEST OF FANDA: Tohle je nejodolnější tank světa
1532578.jpg?7afa
zdroj: WikiMedia Commons Tank Challenger 2
 

Chloubou britské armády jsou tanky Challenger 2, o kterých jejich výrobce tvrdí, že jsou nejspolehlivějšími a nejodolnějšími tanky současnosti.

 

Výroba obrněných vozidel a tanků má v Británii dlouhou tradici, vždyť prvním tankem nasazeným v boji byl právě britský Mark I, a to už v roce 1916. Zatím posledním tankovým výtvorem pocházejícím z britských ostrovů je Challanger 2 od zbrojovky Vickers Defence Systems (VDS). Jeho vznik se datuje do roku 1986, kdy Vickers začal na své náklady pracovat na vylepšeném tanku vycházejícím ze stávajícího Challengeru 1. Posléze své plány na nový typ tanku předložil britskému ministerstvu obrany a v roce 1988 dostal od vlády subvenci 90 milionů liber na stavbu technologických demonstrátorů. V roce 1990 pak měl Vickers ministerstvu obrany předvést výsledky své práce, přičemž v záloze bylo pořízení amerických tanků M1 Abrams.

 

Více zde:  http://fanda.nova.cz/clanek/military/best-of-fanda-tohle-je-nejodolnejsi-tank-sveta.html

Share this post


Link to post
Share on other sites

Doporučuji, jedna taková úvaha :-) :
http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169695354-kdyby/

 

,,Dokumentární fikce, která nabízí odpověď na věčnou otázku z osudového podzimu 1938. Jak bychom dopadli, kdybychom tehdy nekapitulovali a postavili se na odpor? (2008). Připravili: P. Šrámek, V. Štvrtňa, P. Kožušník a M. Najbrt

m_408235100021009_01.jpgm_408235100021009_02.jpgm_408235100021009_03.jpg

Dokumentární vize se pokouší hledat odpovědi na věčnou, bolestivou a stále se opakující „osmičkovou“ otázku: Měli jsme se v roce 1938 bránit útoku nacistického Německa? Jaké by to bylo a jak by to asi dopadlo, kdybychom se bránili? Scénář vychází z existujících vojenskohistorických studií na toto téma a opírá se o odborníky, především vojenské historiky. Jedná se o vizi, avšak dokumentárně erudovanou a respektující realitu. Prostřednictvím rekonstrukce nikdy neuskutečněných rozhovorů, rozhodnutí i situací a s využitím virtuálních realizací bojových scén se pouštíme na led spekulativní historie, led možná tenký, protože v historii kondicionál neplatí – ale co kdyby?,,

Share this post


Link to post
Share on other sites

Obrněný oplot - tank rychlý jako střela

992297.jpg?25e4
zdroj: WikiMedia Commons tanka T-84 Oplot
 
 
 

Na tradici někdejších sovětských tanků nenavázali jen v Rusku, ale i na Ukrajině. Právě z tamějšího charkovského strojírenského závodu vyjížděly pro sovětskou armádu tehdy velmi progresivní tanky T-80.

Tanky T-80 byly prvními do výroby zavedenými tanky na světě, jež byly poháněny plynovými turbínami. Existovala ale i verze s klasickým dieselovým motorem označovaná jako T-80UD. A právě na jejím základě vznikl nejnovější ukrajinský typ T-84, který se řadí k nejrychlejším tankům světa s nejlepším poměrem výkon na jednotku hmotnosti. Ta činí bezkonkurenčních 19 kW a tunu, přičemž maximální rychlost přesahuje 70 km/h, v terénu pak až 50 km/h. T-84 ve verzi Oplot navíc kombinuje výhody sovětské tankové konstrukční školy s prvky západních tanků.

 

Po rozpadu SSSR se Rusko orientovalo na vývoj vlastních tanků řady T-90 a charkovský závod a další ukrajinští dodavatelé se staly závislými na blahovůli ruské vlády a ruského průmyslu. Proto v roce 1994 vznikl první prototyp T-84, který se kompletně skládal jen z ukrajinských komponentů. Hlavní změnou byla nová svařovaná věž místo původní ruské odlévané. T-84 pak byly do výzbroje ukrajinské armády zavedeny v roce 1999 a dostaly se i do Pákistánu. Ovšem razantní změnu v konstrukci T-84, který byl vlastně jen trochu vylepšenou verzí T-80 ze sovětských dob, přinesla až verze nazvaná T-84-120 Oplot (pevnost).

 

 

Více zde: http://fanda.nova.cz/clanek/military/obrneny-oplot-tank-rychly-jeko-strela.html

Share this post


Link to post
Share on other sites

Mrtvé tanky jako terče

1013343.jpg?0c7d
zdroj: oficiální zdroj tank jako terč - 20
 

Armády dávají za tanky obrovské peníze a každá další generace obrněnců je dražší a dražší. Nicméně jejich životnost je omezená, co pak s nimi?

Likvidace starého opotřebovaného tanku je mnohdy dražší než jeho zbytková cena nebo hodnota kovového materiálu, který z něho zbude. Proto armády raději vyřazené tanky prodávají do rozvojových zemí nebo je nechávají stát ve skladech. Některé však mají ještě smutnější osud, i když docela užitečný. Skončí jako terče na vojenských střelnicích. Tam pak nehnutě stojí i několik desítek let, dokud je neustálé zásahy projektilů nerozbijí na kusy nebo se nepromění v kovové úlomky po dopadu nějaké nové ničivé protipancéřové střely či pumy.

 

Více fotek zde: http://fanda.nova.cz/clanek/hi-tech/mrtve-tanky-jako-terce.html

 

 

Podívejte se na rozstřílené tanky

1003020.jpg?28cd
zdroj: oficiální zdroj zničený tank - 3
 

Přestože se tanky obecně považují za krále pozemních bojišť, mají své slabiny a dají se poškodit i zničit. To pak mohou vzduchem létat i mnohatunové kusy oceli, nebo i celé věže a podvozky.

Přirozeným nepřítelem každého tanku je tank nepřítele. Výrobci se vždy předháněli v tom, čí tank bude odolnější a s větší palebnou silou. Zatímco sovětská tanková koncepce se od 60. let ubírala cestou co nejmenších a velmi pohyblivých strojů s aktivním pancéřováním, na západě zvolili koncepci obrovských monster s vysoce odolnými pasivními pancíři. Oba přístupy mají své výhody i nevýhody, ale žádný nezajistí, aby byl tank naprosto nezranitelný. Že tomu tak opravdu je, se můžete přesvědčit na fotografiích v galeriích. Zachycují zničené východní i západní tanky na různých bojištích posledních 20 let.

 

Více fotek zde: http://fanda.nova.cz/clanek/drsny-svet/podivejte-se-na-rozstrilene-tanky.html

 

 

Obrněná matilda střílela po nacistech

 

1442997.jpg?71ec
zdroj: WikiMedia Commons pěchotní tank Matilda II
 

Německé, sovětské či americké tanky z 2. sv. války jsou poměrně dobře známé, alespoň ty hlavní typy, o britských se to zcela s určitostí tvrdit nedá. Přitom jedním z nejlepších tanků první poloviny války byl britský typ Matilda II.

Na začátku 2. světové války britská armáda nedisponovala zrovna silnou pozemní armádou, ale její výzbroj patřila k tomu lepšímu, co se v Evropě nacházelo. Tank Matilda II, který byl hlavním britským pěchotním tankem první poloviny války a který nesl hlavní tíhu bojů v Africe, začal vznikat už v roce 1936 na základě specifikací A12 ministerstva války. To požadovalo stroj, který by překonával všechny tehdejší německé typy i ty, jež se teprve připravovaly.

 

 

Více zde: http://fanda.nova.cz/clanek/military/obrnena-matilda-strilela-po-nacistech.html

 

Share this post


Link to post
Share on other sites

Tenhle tank vznikal potají za zády nacistů

1408664.jpg?b328
zdroj: WikiMedia Commons tank ARL 44
 

V mnoha okupovaných zemích za 2. světové války konstruktéři a technici potají pracovali na zbrojních projektech, které pak světlo světa v reálné podobě spatřily bezprostředně po osvobození. To je i případ francouzského tanku ARL 44.

Kořeny vzniku tanku ARL 44 se dají vystopovat už před válkou v roce 1939. Ovšem pak byla část Francie okupována nacisty a ani vichystický režim vládnoucí ve zbytku Francie si nemohl jen tak bez dozoru vyvíjet zbraně. Proto se práce na projektu těžkého tanku prováděly potají a celou akci koordinovala tajná organizace vichystické armády CDM. V srpnu 1944 byla spojenci osvobozena Paříž a francouzská prozatímní vláda se hned chtěla zapojit do likvidace nacistického Německa. K tomu však potřebovala zbraně a musela tedy nejdříve rozjet zbrojní průmysl. Velkou šanci na uplatnění Francouzi viděli u tanků, protože americké a britské obrněnce se těm německým vůbec nemohly rovnat. V záloze byl právě projekt tanku ARL 44, který se mohl podle předpokladů postavit i německým typům Tigr II nebo Panther.

 

 

Více zde: http://fanda.nova.cz/clanek/military/tenhle-tank-vznikal-potaji-za-zady-nacistu.html

 

 

Obrovská obrněná válečná pevnost na pásech
1185902.jpg?f947
zdroj: WikiMedia Commons supertežký tank T28/T95 - 12
 

Za druhé světové války měla německá armáda ve svém arzenálu několik pancéřovaných monster, které byly postrachem spojenců. Ale i na druhé straně barikády vznikly obrovské obrněné bestie, ale příliš pozdě.

Po zkušenostech z evropského bojiště velení americké armády pocítilo potřebu mít ve výzbroji super těžká obrněná vozidla, která by dokázala čelit německým těžkým tankům a samohybným dělům. Navíc chtělo mít nástroj, jenž by dokázal prolomit těžce opevněnou Siegfriedovu linii na francouzsko-německé hranici a potenciálně se s ním počítalo i pro případnou invazi do Japonska. Proto u společnosti Pacific Car and Foundry začali v roce 1944 pracovat na projektu supertěžkého tanku T28/T95. Specifickým znakem vozidla byla absence bojové věže, kanón byl umístěn kasematovým způsobem do korby, čímž vlastně připomínalo spíše samohybné dělo než tank. Proto taky v roce 1945 došlo k přejmenování na samohybný nosič děla T95, což ale nevydrželo dlouho, o rok později z něj byl opět tank, konkrétně supertěžký tank T-28.

 

více zde: http://fanda.nova.cz/clanek/military/obrovska-obrnena-valecna-pevnost-na-pasech.html

 

 

Tank, který nesl Stalinovo jméno
1253674.jpg?0ead
zdroj: WikiMedia Commons těžký tank IS-3 Josif Stalin
 

Druhá světová válka znamenala přelom v konstrukci tanků. Před ní tanky vypadaly jako předpotopní monstra, během ní však vznikly typy, jejichž konstrukční principy ctí i dnešní nejmodernější obrněnci.

V Sovětském svazu na konci války vznikl těžký tank IS-3, který předznamenal mnoho principů poválečné sovětské tankové filozofie. Přestože v 60. letech sovětská vojenská doktrína odvrhla těžké tanky a společně s vyřazením IS-3 se tak na východě odporoučely do propadliště dějin, tento tank svým tvarem i konstrukcí ovlivnil sovětskou tankovou výrobu na dlouhá desetiletí. Jeho kořeny se dají vystopovat do doby bitvy u Kurska. Po jejím skončení sovětští odborníci zkoumali na tamějším bojišti vraky tanků obou stran a došli k závěru, že je potřeba zlepšit čelní pancéřování vlastních tanků.

 

V létě 1944 tak začal vývoj nového těžkého tanku. Vznikly dva prototypy, ovšem záhy padlo rozhodnutí, že práce budou pokračovat jen na jednom. Proto konstruktéři z čeljabinského traktorového závodu vzali to nejlepší z obou prototypů a vznikl tak stroj s pracovním označením Objekt 703 neboli Kirovec 1. Vlastně to byla kombinace bojové věže z jednoho prototypu a korby s podvozkem z druhého. Tank byl hotov v říjnu 1944 a hned se podrobil továrním a následně vojskovým zkouškám. V prosinci 1944 si jej prohlédli maršálové Žukov i Vasilevskij a ti po té referovali výsledky zkoušek samotnému Stalinovi. Na základě jejich dobrozdání ihned rozhodl o sériové výrobě stroje, který nadále nesl označení IS-3 Josif Stalin.

 

Více zde: http://fanda.nova.cz/clanek/military/tank-ktery-nesl-stalinovo-jmeno.html

Share this post


Link to post
Share on other sites

OBRAZEM: Potopené tanky i trosky bitevních lodí. To je podmořská archeologie

438429_vraky-na-dne-oceanu-tank_image_62
Lehký tank na vraku lodi San Francisco MaruFoto: gh0stdot/Flickr
 

Podívejte se na nejúžasnější fotografie zbytků po válce v Tichomoří!

reklama
 

Atol Truk byl za druhé světové války hlavní základnou Japonského císařského námořnictva v oblasti. V roce 1944 zde byly během spojenecké Operace Hailstone japonské síly zničeny.

Na mořském dně od té doby leží řada vraků lodí a vojenské techniky, což z něj činí vyhledávanou lokalitu pro potápění.

Podívejte se na fotografi z útrob vraků lodí i letadel, které zde spočívají:

 

Celkem tehdy potopily americké letouny při 30 náletech u Truku lehký křižník Naka, pomocný křižník Akagi Maru, torpédoborce Tačikaze, Oite a Fumizuki, 2 plovoucí základny ponorek (Heian Maru a Rio de Janeiro Maru), 2 stíhače ponorek, dopravní loď letadel Fudžikawa Maru a 2 ex pomocné křižníky (Aikoku Maru a Kijozumi Maru). Dále kleslo ke dnu 5 tankerů (Fudžisan Maru, Hanagawa Maru, Hojó Maru, Tonan Maru č. 3 a Šinkoku Maru) a 19 transportních lodí (Amagisan Maru, Gosei Maru, Hoki Maru, Hokujó Maru, Kenšó Maru, Reijó Maru, San Francisco Maru, Sankisan Maru, Seiko Maru, Momogawa Maru, Nagano Maru, Nippo Maru, Macutani Maru, Unkai Maru č. 6, Jamagiri Maru, Jubae Maru, Zuikai Maru, Tacuha Maru a Taihó Maru), které měly celkem 137 100 brt. Bylo zničeno 250 japonských letadel. Na paluby mateřských letadlových lodí se nevrátilo 25 amerických strojů.

Nejlépe zachovaným vrakem u Truku je japonská San Francisco Maru, která láká stovky potápěčů. Fotografií je tolik, že dokonce vznikla 3D virtuální mapa tohoto slavného vraku. Můžete se na ni podívat TADY.

Podívejte se i na video z potápění v této úžasné lokalitě:

 

 

zdroj: http://zoom.iprima.cz/clanky/obrazem-potopene-tanky-i-trosky-bitevnich-lodi-to-je-podmorska-archeologie

Share this post


Link to post
Share on other sites

Generál Patton Americký blitzkrieg

28. července 1944. Znovu byla aktivována Třetí armáda a George Patton se stal jejím velitelem. Se svými obrněnými divizemi schopnými rychlého přesunu měl nejdříve vyčistit a ovládnout bretaňské přístavy. Americká dokumentární rekonstrukce

m_213382554230005_01.jpgm_213382554230005_02.jpgm_213382554230005_03.jpg

Leden 1944. Po incidentu na Sicílii byl Patton zbaven velení. Washington vyvíjel na degradování Pattona obrovský tlak, ale Eisenhower jeho chladnokrevnost a bojové schopnosti pro invazi do Evropy potřeboval. Když Patton přijel do Británie, dostal rozkaz ujmout se velení, ale jen dílčí části příprav invaze, totiž operace Fortitude. Měl být velitelem fiktivní 1. skupiny armád. Cílem léčky bylo Němce zmást, aby si mysleli, že Američané a Britové zaútočí na francouzské pobřeží u Pas-De-Calais. A tato lest při největší obojživelné invazi v dějinách vyšla.

 

více zde: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10433247357-general-patton/

Share this post


Link to post
Share on other sites

Nejlepším tankistou všech dob byl Čech

311689_kurt-knispel_image_620x349.jpgFOTO: gagomilitaria.blogspot.cz

Když se řekne válečné eso, většina lidí si vybaví stíhací piloty. Ale za esa se označovali i nejúspěšnější tankisti. Ten se narodil v Československu.

reklama
 

Jména německých tankových velitelů jako Otto Carius či Michael WIttmann, kteří patřili mezi vůbec nejúspěšnější tankisty druhé světové války, jsou dobře známa. Ale v řadách Wehrmachtu bojoval i vůbec nejúspěšnější tankista všech dob – Kurt Knispel.

Ačkoliv měl na svém kontě nejvíce zničených tanků, jeho jméno je dnes spíše pozapomenuté. Knispel se narodil v Československu, a to 20. září 1921 v malé obci Salisov nedaleko Zlatých Hor na Jesenicku. Byl čs. občanem německé národnosti a většinu svého dětství strávil v Mikulovicích, odkud pocházel jeho otec.

Z mechanika lovcem tanků

Později se vyučil automechanikem a pracoval v autodílně. Tak jej zastihl v jeho 17 letech mnichovský diktát a okupace pohraničních oblastí Československa nacistickým Německem. Knispel jako Němec automaticky dostal německé občanství, a tak jej běh dějin dovedl až do řad Wehrmachtu. Do armády nastoupil v září 1940 a dostal se k obrněné výcvikové jednotce v Saganu v německém Slezsku. Tam si poprvé osahal tankovou techniku a prodělal výcvik na tancích typu Pzkpfw I, II a IV. Zhruba po měsíci jej odveleli k 3. a pak 9. kompanii 29. tankového pluku. Výcvik v podstatě dokončil v červenci roku 1941, když se po různých kurzech v Saganu a Putlosu stal nabíječem a střelcem na typu Pzkpfw IV.

311687_kurt-knispel_image_620x349.jpg

 

 

více zde: http://zoom.iprima.cz/clanky/nejlepsim-tankistou-vsech-dob-byl-cech

 

Share this post


Link to post
Share on other sites

Poslední výstřely druhé světové války padly v Česku

313571_slivice-otvirak_image_620x349.jpg
 
FOTO:Wikimedia Commons

Konec druhé světové války v Evropě se slaví 8. května, v Rusku je dnem vítězství 9. květen. Málo se však ví, že i po těchto datech se bojovalo, a to na území tehdejšího Československa.

reklama
 

Poslední výstřely druhé světové války v Evropě padly v Čechách u městečka Milín a osady Slivice během 11. a 12. května 1945. Poslední větší bitva v Evropě je známá také jako bitva u Slivice a odehrála se asi 6 km jihovýchodně od Příbrami.

Do bojů proti zbytkům německé armády a jednotkám SS se zapojili jak čeští vlastenci a partyzáni, tak sovětští i američtí vojáci. Německo 8. května 1945 podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci, to ale neznamenalo, že všichni příslušníci Wehrmachtu a zbraní SS odevzdali své zbraně.

Týkalo se to především části německé armádní skupiny Střed umístěné ve středních Čechách. Většina jejích jednotek padla do zajetí těsně po kapitulaci východně od Prahy, nicméně ještě před tím jim velitel skupiny polní maršál Ferdinand Schörner dal rozkaz, aby se probily na západ do amerického zajetí.

 

 

více zde: http://zoom.iprima.cz/clanky/posledni-vystrely-druhe-svetove-valky-padly-v-cesku

Share this post


Link to post
Share on other sites

Velký Gustav a Dora – největší děla historie

984636.jpg?91cd
zdroj: WikiMedia Commons Velký Gustav
 
 
 

Nacistický režim v Německu byl v mnoha směrech megalomanský, ale jeho inženýři často při vytváření zbraní předběhli svou dobu. Opravdu velkorysý byl projekt velkých obléhacích děl Gustav a Dora.

Největšími děly, které kdy kdo vyrobil, vznikly ve slavné zbrojovce Krupp v druhé polovině 30. let. Šlo o obléhací železniční děla ráže 800 mm nazvané Těžký Gustav (nebo také Velký Gustav) a Dora. Nebyly tedy dělostřeleckými zbraněmi s vůbec největší ráží, ale co do velikosti a váhy nejsou dodnes překonány.

 

Už v roce 1934 nacistické vrchní velení armády plánovalo proražení francouzské Maginotovy linie, proto u Kruppa zadalo vývoj těžkého obléhacího děla. Požadavek zněl, že projektil má prorazit až 7 metrů armovaného betonu nebo metr širokou vrstvu pancéřované oceli, přičemž dělo mělo mít takový dostřel, aby mohlo být umístěno mimo dosah francouzského dělostřelectva. Hlavní inženýr od Kruppa Erich Müller vypočítal, že dělo musí mít ráži minimálně 800 mm, délku hlavně více než 30 metrů a projektil potřebuje pro dostatečnou průraznost váhu nejméně 7 tun. To znamenalo, že celé dělo bude vážit více než tisíc tun. Takové monstrum se mohlo pohybovat pouze po kolejích, navíc obrovské rozměry vylučovaly nastavení odměru na zbrani samé. Proto byla lafeta pevná, dělo měnilo pouze náměr a změna odměru se prováděla posunem děla v zatáčkách kolejí.

 

více zde: http://fanda.nova.cz/clanek/military/velky-gustav-a-dora-nejvetsi-dela-historie.html

 

Share this post


Link to post
Share on other sites

Podívejte se, jak se bourá na letadlových lodích

1581496.jpg?b5e0
zdroj: WikiMedia Commons havárie na letadlové lodi
 

To nejobtížnější, s čím se můžou bojoví piloti setkat, je přistání na letadlové lodi. Pro člověka stojícího na její palubě je to obrovský plující ostrov, pilotovi stíhačky se však jeví jako miniostrůvek uprostřed mořského nekonečna, na který se musí trefit.

Přistání na palubě letadlové lodi je tou nejnáročnější disciplínou, kterou zakusí jen ti nejlepší z nejlepších. Nikoho pouze průměrného by do palubního letouny nikdy nepustili. I když letadlovky měří i přes 300 m, k přistání se používá jen část letové paluby lodě. Navíc piloti musejí dosedat se svými stroji do prostoru, kde jsou umístěna čtyři brzdící lana, za která se zachytává přistávací hák na zádi letounu. To není žádná legrace a první přistání na palubě si pilot odbude až po intenzivním výcviku na souši. Nejvyšší zkouškou a jakýmsi glejtem kvalit námořního pilota, je přistání na letadlovce v noci.

 

 

Více: http://fanda.nova.cz/clanek/military/podivejte-se-jak-se-boura-na-letadlovych-lodich.html

Share this post


Link to post
Share on other sites
Rusové si hrají aneb barevné závody tanků

1580580.jpg?c25a

 

Tanky jsou stroje na zabíjení a málokdo si je spojuje s něčím jiným než s válčením. V Rusku to ale mají trochu jinak, a tak tam vymysleli tankové sportovní hry.

Letos se v Rusku, a dozajista i na celém světě, konal první tankový biatlon, nejnovější sportovní disciplína, ve které je hlavním a jediným sportovním náčiním tank. Mezinárodní klání se před pár měsíci konalo nedaleko Moskvy za účasti několika armád ze zemí bývalého Sovětského svazu. Co je podstatou tankového biatlonu? V podstatě to samé, co u běžného biatlonu, tedy co nejrychleji projet vytýčenou trať o délce 20 km a přesně střílet na cíle.

 

Zdroj: http://fanda.nova.cz/clanek/military/rusove-si-hraji-aneb-barevne-zavody-tanku.html

Share this post


Link to post
Share on other sites

Není to sice o tancích, ale kritéria pro "zajímavý článek" to dozajista splňuje :-) aneb "Hiró Onoda: voják, který bojoval druhou světovou válku až do roku 1974"

 

Byl velkým vlastencem, ale též velmi paranoidní. Proto nevěřil příbuzným, novinám nebo rádiu. Všechny zprávy o konci druhé světové války byly americkou lstí. Bojoval tedy skoro dalších třicet let. Nakonec ho vysvobodil knihkupec.

 

Zdroj: http://xman.idnes.cz/hiro-onoda-vojak-ktery-bojoval-druhou-svetovou-valku-az-do-roku-1974-1di-/xman-styl.aspx?c=A120206_145601_xman-styl_fro

Share this post


Link to post
Share on other sites

Není to sice o tancích, ale kritéria pro "zajímavý článek" to dozajista splňuje :-) aneb "Hiró Onoda: voják, který bojoval druhou světovou válku až do roku 1974"

 

Byl velkým vlastencem, ale též velmi paranoidní. Proto nevěřil příbuzným, novinám nebo rádiu. Všechny zprávy o konci druhé světové války byly americkou lstí. Bojoval tedy skoro dalších třicet let. Nakonec ho vysvobodil knihkupec.

 

Zdroj: http://xman.idnes.cz/hiro-onoda-vojak-ktery-bojoval-druhou-svetovou-valku-az-do-roku-1974-1di-/xman-styl.aspx?c=A120206_145601_xman-styl_fro

Knížka se jmenuje Moje třicetiletá válka. On se jen řídil kodexem cti, kdy na konci války dostal přímý rozkaz od svého nadřízeného připravovat se na diverzní boj, no a ten rozkaz mohl zrušit zase jen ten nadřízený ... Těžko pochopit uvažování samuraje.

 

A aktuální doplnění - Hiro Onoda 16.1.2014 zemřel:

 

http://zpravy.idnes.cz/v-japonsku-zemrel-vojak-ktery-bojoval-valku-az-do-roku-1974-pzm-/zahranicni.aspx?c=A140117_095418_zahranicni_skr

Edited by Ferenc96

Share this post


Link to post
Share on other sites

Den bombardování Drážďan

139. díl - Slavné dny
229495_nejvetsi-bitvy-2-svetove-valky_im
 
Bombardování Drážďan letouny RAF a USAAF mezi 13. a 15. únorem 1945 (další dva nálety provedla USAAF 2. března a 17. dubna 1945), 12 týdnů před kapitulací Německa, dodnes vzbuzuje velké emoce. V důsledku náletu a svržení cca 3900 tun pum bylo zničeno 34 km² zástavby a mezi civilním obyvatelstvem byly způsobeny vysoké ztráty. Podle závěrečné policejní zprávy z března 1945 byly nalezeny ostatky 18 375 mrtvých a celkový počet obětí byl odhadnut na 25 tisíc, což potvrdila i komise německých historiků v roce 2008.
Co se týče rozsahu i počtu obětí, tak ještě ničivější spojenecké bombardování postihlo Hamburk (přes 40 000 mrtvých), Berlín (až 50 000 mrtvých) a Tokio (přes 100 000 obětí). Zvláštní kapitolou je pak svržení atomových pum na Hirošimu a Nagasaki. O tom více ZDE.
 
 
Ve videu byly použity materiály fotobanky ISIFA.

 

 

Autor: Martin Krušina
Střih: Vláďa Šimek
Produkce: Zdenka Weisová
Dramaturg: Pavel Zuna
Šéfproducent: Lukáš Záhoř

Share this post


Link to post
Share on other sites

Join the conversation

You can post now and register later. If you have an account, sign in now to post with your account.

Guest
Reply to this topic...

×   Pasted as rich text.   Restore formatting

  Only 75 emoji are allowed.

×   Your link has been automatically embedded.   Display as a link instead

×   Your previous content has been restored.   Clear editor

×   You cannot paste images directly. Upload or insert images from URL.

Loading...

×
×
  • Create New...