AW - Ve vývoji: PT-85

[Ashadak]

Velitelé!

 

Jednou z nejčastějších informací ze zpětné vazby je nedostatečná výkonnost vozidel nízkých úrovní. Jedním takovým příkladem slabého vozidla je i lehký tank první úrovně PT-76. Po pečlivém přezkoumání jsme dospěli k názoru, že bude lepší toto vozidlo nahradit úplně jiným typem, konkretně Objektem 906, známější pod označením PT-85.

 

 

Lehký tank Objekt 906 byl vyvinut na počátku 60. let ve Volgogradu. Cílem programu bylo modernizovat stárnoucí typ PT-76 a zvýšit jeho palebnou silou – dělo ráže 76 mm nebylo schopné dát takovou ránu a 15 let po skončení války se jednalo o zoufale zastaralou zbraň. Sice se nepředpokládalo nasazení do přímého boje s bitevními tanky, ale i přesto byla zbraň ráže 76 mm příliš slabá a to byl problém.

 

V důsledku toho bylo vypracováno několik studií lehkých tanků, které měly nahradit toto stárnoucí vozidlo. Jedním z nich byl i návrh VTZ (Volgograd Tractor Plant). V roce 1960 začal vývoj, který vedl I.V. Gavalov a jeho tým navrhl moderního nástupce PT-76. Mezi roky 1961 a 1962 bylo vyrobeno šest prototypů.

 

Jak vyplývá z názvu (PT znamená "plovoucí tank" v ruštině), tank byl obojživelný. Tato schopnost měla velký vliv na celkový tvar a konstrukci vozidla. Obecně schopnost vozidel plavat, byla takovou ruskou specialitou, ne že by i ostatní národy neměli obojživelná vozidla, ale celá řada vozidel PT, byla takto koncipována.

 

Schopnost plavání také ovlivňovala celková hmotnost vozidla, proto se váha pohybovala okolo 15 tun. Ve srovnání se svým předchůdcem bylo o dvě tuny těžší, delší a vyšší. Výhoda malé nosnosti se projevila i v možnostech přepravy nákladními letadly. U tohoto typu šlo především o letadlo Antonov An-12.

 

Nízké hmotnosti bylo dosaženo hliníkovou konstrukcí elektricky svařované korby – konkretně za pomoci slitiny hliníku AB-101. Věž byla vyrobena s pancéřové oceli 2P.

 

Rozložení pancéřování bylo následující:

• Horní čelní plát: 20 mm pod úhlem 78°
• Dolní čelní plát: 30 mm pod úhlem 50°
• Boky: 25 mm(snížené) nebo 30 mm(zvýšené) pod úhlem 90°
• Zadní část korby: 20 mm
• Střecha korby: 12 mm
• Podlaha: 8 mm
• Čelo věže: 15 mm pod úhlem 50°
• Boky věže: 8 mm pod úhlem 40°
• Střecha věže: 8 mm

Není to sice nijak impozantní ochrana, ale čelní pancíř stačil ochránit posádku před AP municí ráže 14,5 mm(B-32) na vzdálenost 100 metrů (nebo více), zatímco boky pouze proti AP munici ráže 7,62 mm. Jinými slovy, z blízka mohla vozidlo vyřadit i útočná puška, natož něco většího. Na druhou stranu byl to významný posun proti svému předchůdci. K dalším prvkům ochrany patří automatický protipožární systém Rosa, generátor kouře, nouzové vodní čerpadlo, v případě poškození při plavbě a souprava NBC. Poslední zmíněný systém byl navržen speciálně tak, aby v případě jaderného výbuchu automaticky uzavřel všechny průduchy a průzory.

 

K největším zlepšením však patřilo navýšení palebné síly. Místo starého děla ráže 76 mm D-56T dostalo vozidlo dělo ráže 85 mm D-58. Dělo bylo opatřeno dvouosým stabilizátorem "Zvezda", tlumičem spalin a koncovou brzdou. Díky stabilizátoru hlavně byla střelba nejen za jízdy, ale i při plavbě velmi přesná.

 

Hodnota elevace se pohybovala +20 stupňů a deprese -5 stupňů. Tyto parametry zajišťovaly, že se vozidlo mohlo použít i pro dělostřeleckou podporu a nepřímou palbu. Při přímé střelbě použil střelec (jeden ze tří členů posádky společně s velitelem a řidičem) teleskopické mířidla TSh2B-8A v denním režimu a TPN-1 v nočním režimu. Zbraň byla automaticky nabíjená a nabíjecí mechanismu obsahoval zásobník na 15 střel s rychlostí palby 14 ran za minutu. Minimální rychlost střelby se pohybovala okolo 9 ran za minutu. Počet vezené munice dosahoval 85 kusů munice ráže 85 mm, z nichž 8 bylo kinetických protipancéřových a 32 vysoce výbušných. Úsťová rychlost AP se pohybovala kolem 1000 m/s a projektil mohl proniknout 185 mm oceli na vzdálenost 1000 metrů nebo 145 mm oceli na 2000 metrů. Maximální dostřel explozivní munice byl při nepřímé palbě 13,5 km.

 

 

První prototyp poháněl naftový motor 8D-6M (300 koní) a dalších pět dostalo konvenční naftový motor UTD-20 (také 300 koní). Podvozek měl pneumatické zavěšení (na rozdíl od PT-76 s torzními tyčemi), což výrazně zpříjemnilo jízdu. PT-85 byl také mnohem rychlejší než jeho předchůdce a mohl dosáhnout rychlosti na pevném povrchu 75 km/h (10 km/h při plavbě), zatímco maximální rychlost PT-76 byla pouze 44 km/h.

 

Celkově se jednalo o solidní vozidlo a dva ze šesti prototypů prošly oficiálními testy od ledna do srpna roku 1963. Nakonec však neprošlo do stádia sériové výroby. V době, kdy už byly ukončeny všechny testy, sovětští konstruktéři pracovali na jiném slibném stroji, BMP-1, které splnilo prakticky všechno, pro co byl lehký tank navržen. PT-85 představoval jeden z posledních sovětských plovoucích tanků, než byla celá třída vozidel nahrazena obojživelnými BVP. Zachoval se jediný prototyp(ten první s motorem 8D-6M) a můžete ho najít jako součást expozice muzea v Kubince.

 

V Armored Warfare nahradí lehký tank první úrovně PT-85 současný stroj PT-76. Vlastnostmi půjde o kompromis mezi M41 a Type 62. Bude mít však vyšší maximální rychlost, což bude vykoupeno slabším pancéřováním. Zbraň by se dala porovnat s Typem 62, bude však dosahovat vyšší rychlostí palby s menším poškozením za ránu.

 

Tak co vy na něj?