AW - M113

[MegaVydra]

M113

 

Za překlad děkujeme Saintanwar

 

Americký obrněný transportér M113 "Green Dragon" je prvním pásovým vozidlem u dealera Sophie Wölfli. Jeho hlavním úkolem je najít protivníky, avšak na své úrovni dokáže rychlopalným 20 mm kanónem nadělat slušnou paseku.


HP: 660
Korba: 38/45/38 Vojenský hliník
- mod. (AP/HE/SC) 0,90/0,90/0,90

AP 34/41/34
HE 34/41/34
SC 34/41/34

Věž: 7/7/7 Ocel Cadloy
- mod. (AP/HE/SC) 1,65/2,00/1,65

AP 12/12/12
HE 14/14/14
SC 12/12/12

Alpha DPM: 3 050
Max. poškození: 22
Max. penetrace (mm): 69
Deprese: -3,0° / -6,0°
Rychlost otáčení věže: 60,00 °/s
Rychlost nabíjení (sek.): 6,0
Max. odchylka: 0,16°
Rychlost zaměření (sek.): 2,50
Munice zásobník: 30
Munice celkem: ?

Kanón 20mm 204 GK Automat
■ APC DM13

Kanón 20mm KAD-B13-3 Automat
■ APC DM13
■ APDS DM63


Maximální rychlost: 57,60 km/h
z 0km/h na 32km/h: 2,65 (2,50) sekund
75M Diesel (HP 295 - 2,65 s)
6V53T Diesel (HP 315 - 2,50 s)
Hydraulic Shock Absorbers (Increase tracked vehicle traverse speed by 15%)
Improved Torsion Bars (Increase durability of suspension system by 40%)


Kamufláž: 0,33
Dohled: 425,00 m


Troop Compartment (Improves base capture rate by 25%, increases view range of the vehicle by 40m while stopped)


Titul The Green Dragon



V 50. letech 20. století potřebovala armáda USA nový obrněný transportér, který by se dal rychle letecky přepravit do jakékoli části světa. Bylo potřeba nahradit již nevyhovující M59 a M75. Nový transportér měl být schopen přepravit deset plně vyzbrojených vojáků a udržet krok s tanky M48 a M60. Zároveň by se měly nechat od základního typu odvozovat další varianty využití. Původně byly varianty dvě - hliníková nebo ocelová korba.
Obrněný transportér M113 byl vyvinut firmou Ford and Kaiser Aluminium and Chemical Co. koncem padesátých let. Po armádních zkouškách v roce 1960 bylo rozhodnuto o používání typu s hliníkovou korbou a vozidlo bylo přijato do výzbroje. Jednalo se prakticky o obrněnou krabici chránící jednotky pouze před zásahy z pěchotních zbraní. Základní verze je plně obojživelná, přičemž pohon ve vodě zajištují pásy. Před vjezdem do vody je na čele korby vztyčen vlnolam a jsou spuštěna odsávací čerpadla. Vozidla Vyráběná v letech 1960 až 1964 byla poháněná benzínovým motorem. V roce 1964 začala výroba M113A1, která již měla výkonnější vznětový motor. Do roku 1968 byla ostatní vozidla předchozí verze M113 přestavěna na tento typ. Následující verze A2, vyráběná v letech 1979 až 1987, se vyznačuje vylepšeným pohybovým ústrojím a dalšími menšími vylepšeními. Poslední verze A3, vyráběná od roku 1987, má výkonnější motor, protistřepinové obložení uvnitř korby k ochraně osádky a v případě přání uživatele i přídavné pancéřování. Modernizační balík A3 RISE (Reliability Improvements for Selected Equipment) zahrnuje vylepšený pohonný systém (motor s turbodmychadlem a novou převodovkou), značně vylepšené ovládací prvky (brzdy s posilovači a novým systém řízení), vnější palivové nádrže, nový generátor se čtyřmi bateriemi a vylepšení pancéřové ochrany, včetně možnosti připevnění přídavného pancéřování.
Transportér M113 se stal velmi oblíbený, o čemž svědčí i fakt, že stále slouží ve více než 50ti různých armádách po celém světě. Bylo jich vyrobeno cca 80 tisíc kusů v nejrůznějších provedeních (M106 - samohybný 107mm minomet M30, M121 - samohybný 120mm minoment, M125 - samohybný 81mm minomet M29, M163 Vulcan - samohybný 20mm rotační šestihlavňový protiletadlový kanón M61 Vulcan, M548 - neobrněný nákladní transportér, M557 - velitelsko-štábní vozidlo, M901 - stíhač tanků se střelami Hughes BGM-71 TOW, M981 - vozidlo řízení dělostřelecké palby, M113 AMEV - evakuační/zdravotnické vozidlo, M113 ACAV - bojové průzkumné vozidlo, M113 ADATS - samohybné odpalovací zařízení pro protitankové a protiletecké střely Oerlikon, a jiné).
Základní obojživelná varianta váží 11 tun. Hliníková krabicová korba má horní pancíř zešikmělý pod úhlem 60°. Střecha je vodorobná, boky jsou kolmé, bez střílen a průzorů. Kolmou záď tvoří rozměrné motoricky poháněné rampové dveře. Prostor vásadku pojme až 11 plně vyzbrojených vojáků. Uprostřed střechy korby je umístěna nízká velitelská věžička, u které je lafetován 12,7mm kulomet M2 HB. Za věžičkou je obdélníkový průlez krytý příklopem Řidič sedí v levé přední části korby, nad ním se ve stropě nachází kruhový průlez. Pohon zajišťuje vznětový motor Detroit Diesel 6V-53 o výkonu 212 ks při 2800 ot./min (max. rychlost 68 km/h, dojezd 480 km), který se nachází napravo od řidiče. Pohybové ústrojí tvoří na každé straně pět pojezdových kol, hnací kolo vpředu a napínací vzadu. Pásy nejsou podpírány nosnými kladkami. Horní část pohybového ústrojí je obvykle opatřena pryžovými bočními ochrannými štíty. Největší slabinou M113 jsou jeho pásy. Pokud dojde k jakémukoliv poškození pásu, stroj není schopen jízdy. V případě přetržení dokonce hrozí převrácení vozidla. Výzbroj je u základní verze tvořena 12,7mm kulometem na střeše se zásobou 2 000 nábojů. Na korbu je u různých verzí namontováno mnoho druhů výzbroje, včetně věží s kanóny větších ráží, protiletadlovými kanóny a raketami.
Tento transportér byl poprvé nasazen ve Vietnamu a v dalších ozbrojených konfliktech. Používají jej mimo armády USA i Argentina, Austrálie, Belgie, Bolívie, Brazílie, Chile, Dánsko, Ekvádor, Egypt, Etiopie, Filipíny, Guatemala, Írán, Itálie, Izrael, Jemen, Jordánsko, Kambodža, Kanada, Konžská demokratická republika, Jižní Korea, Kostarika, Kuvajt, Laos, Libanon, Libye, Maroko, Německo, Nizozemsko, Nový Zéland, Norsko, Pákistán, Peru, Portugalsko, Řecko, Saúdská Arábie, Singapur, Somálsko, Súdán, Španělsko, Švýcarsko, Taiwan, Thajsko, Tunisko, Turecko, Uruguay, Vietnam.
Nástupce transportérů M113 byl americkou armádou vybrán v programu AMPV (Armored Multi-Purpose Vehicle) Vítězem se stal koncern BAE Systems s vozidlem využívající podvozku bojového vozidla pěchoty M3 Bradley.