AW - XM800T

[MegaVydra]

Zaměřeno na: XM800T - přeložil Ashadak - díky pane :)

Abychom porozuměli historii stojící za vznikem XM800T, musíme se vrátit až do padesátých let, do éry klasických obrněných pěchotních vozidel(dále jen APC). Druhá světová válka zaznamenala obrovský rozvoj tohoto druhu vozidel s tím, že každá velká armáda je do bitev nasazovala v různých podobách. Američané s jejich polo-pásovými verzemi nebyli výjimkou. Tato polo-pásová konstrukce se postupně vyvinula, přes jiné konstrukční návrhy(M59), v jedno z nejznámějších amerických vozidel studené války – M113.

 

M113 nebyl tak docela obrněným transportérem, sice plnil svojí úlohu „bojového taxi“(odvést jednotky na bojiště, tam je vyložit a vrátit se zpět), chránil však posádku jen proti lehkým palným zbraním a cokoliv větší ráže jeho pancéřovou ochranou krájelo jako nůž máslo. Zpočátku se to za problém nepovažovalo, koneckonců, kategorie APC neměla bojovat. Ale byl to jeden z faktorů proč, Američané na počátku šedesátých let provedli rozsáhlou revizi doktríny „bojového taxi“.

 

Dalším faktorem byla jaderná válka. Jak to dnes může vypadat bizarně, americký(později i sovětský) plán v Evropě počítal s použitím malých jaderných zbraní – pro Američany to byla jedna z mála možností jak Sověty porazit. Sovětská armáda měla masivní převahu a vyvážit ji, bylo ekonomicky zcela neúnosné. Sověti to viděli tak, že když by Američané použili jaderné zbraně, tak proč ne oni.

 

A to byl problém pro stávající typ APC. M113 zkrátka nebyl připraven vozit vojáky do oblastí zamořených radiací a ani jejich zachraňování nevypadalo zrovna lákavě. Bylo zapotřebí vozidlo, které by vydrželo nejen pár zásahů, ale mohlo jich pár rozdat, zbraní větší ráže než byl kulomet kalibru 50.

 

Tyto myšlenky však nebyly úplně bez proti-argumentů – standardní APC mohlo převážet dvakrát až třikrát víc mužů, než vozidlo s věží, která zabírala místo i uvnitř korby. Úplně si lze představit to nadšení velitelů pěchoty. Dalším důležitým faktorem byla cena, standardní APC bylo velmi levné a přidáním věže s optikou výrazně zvedalo náklady na pořízení.

 

Tyto proti-argumenty však ustoupily do pozadí s příchodem sovětského vozidla BMP-1 v roce 1966. Vypadalo elegantně, mohlo plavat, vydrželo více zásahů než M113, ale hlavně, mělo velkou zbraň. Ve skutečnosti výkonnost nízkotlakého kanónu ráže 73 mm nebyla nijak působivá, ale ve spojení s propagandou se zdálo, že každé sovětské BPV mělo palebnou sílu tanku.

 

A pak tu byl vliv války ve Vietnamu. Pro nové APC byla tato válka jak prokletím, tak požehnáním. Až neuvěřitelné množství peněz daňových poplatníků skončilo v černé díře tohoto konfliktu, často na úkor jiných, slibných vojenských programů. Právě tato válka zabila jeden z prvních pokusů o nové americké BVP, typ MICV-65 XM 701(i když prototyp trpěl řadou problémů).

 

„Požehnání“ přišlo ve formě časných potíží s vozidlem M113. V období kolem roku 1963, kdy se M113 poprvé objevilo ve Vietnamu, šlo o zbrusu nové vozidlo a jeho úloha „taxíku na bitevním poli“ ještě nebyla zcela definovaná. Ve skutečnosti jejich nasazení bylo doslova katastrofou a první vojáci vysazováni bez jakéhokoliv kryti byli doslova masakrování čekajícími Severo-vietnamskými bojovníky.

 

APC M113 bylo také velmi zranitelné palbou z těžkých kulometů – naštěstí NVA obvykle postrádala velké množství zbraní typu RPG, které by s tímto vozidlem udělaly krátký proces. Poslední a možná největší hrozbou pro vozidlo M113 byly různé miny a nástražná zařízení. Protitankové miny mohly snadno roztrhat vozidlo na kusy a kompletně zabít celou posádku, dokonce i menší palné zbraně mohly způsobit vážné škody. 

 

Na tento způsob služby ve válce zkrátka M113 nebyla navržena – mělo se jednat spíš o podpůrné vozidlo, reálná podoba boje se často lišila od plánů uvažovaných v kancelářích tisíce kilometrů daleko. Vojáci jezdili raději na korbě vozidla a to hlavně proto, že mohli rychleji reagovat na nebezpečí a měli nějakou šanci na přežití. Sedět uvnitř a čekat na smrt se jim moc nechtělo.

 

O několik let později se nabízelo vozidlo Bradley s bočními střílnami. Zatímco je toto řešení představeno originální formou v klasickém filmu Pentagon Wars, hlavním cílem těchto střílen nebylo aby vojáci s puškami zasáhli něco venku, ale aby jim byl nabídnut způsob, jak vidět, co se děje venku. To jim pomáhalo v boji proti úzkosti a klaustrofobii.

 

Na základě těchto zkušenosti a rozsáhlého modernizačního programu vozidel BMP-1 v sovětském svazu, se americká armáda rozhodla v roce 1968 znovu obnovit svůj vlastní program BVP(MICV-Mechanized Combat Vehicle). Ač si vozidlo M113 ani neškrtlo, bylo stále ve výrobě. Nebylo však schopné čelit moderním sovětským typům.

 

Od roku 1969 bylo předloženo několik studií nového typu vozidla. Společnost FMC upravila jeden ze svým vozidel M113 a vytvořila tak prototyp vozidla kategorie IFV s označením XM765 AIFV(Armored Infantry Fighting Vehicle – obrněné pěchotní bojové vozidlo). Další možnosti bylo zařadit do výzbroje německé vozidlo Marder. To však bylo ihned zamítnuto s tím, že se nejedná o americké vozidlo. Ani XM765 však nedosáhlo vítězství. Jednalo se jen o upravenou M113 s 20 mm kanónem. Za největší nedostatek se považovalo také to, že bylo příliš pomalé a nedokázalo držet krok s novými bitevními tanky Abrams.

 

FMC se tedy pustilo do výroby jiného vozidla s označením XM723 MICV(Mechanized Infantry Combat Vehicle). Vozidlo bylo větší, silnější a rychlejší než XM765. Jeho ocelová, hliníková kůže mohla chránit posádku proti sovětským střelám ráže 14,5 mm a mohlo dosáhnout rychlosti až 72 km/h. Byl zde však stále problém se slabou výzbrojí, což práce na projektu protahovalo. Tyto problémy však nebyly jediné, a tím se konečně dostáváme k vozidlu XM800T.

 

Na počátku sedmdesátých let bylo financování vojenských projektů nedostatečné, v důsledku rozsáhlých škrtů v rozpočtu. Účastníci MICV programu rozhodně nebyli nadšení z toho, že v říjnu 1971 bylo množství prostředků na jejich program přesměrováno na program americké armády nového průzkumného vozidla(Armored Reconnaissance Scout Vehicle).

 

Základní myšlenkou tohoto programu bylo nahradit problémové stroje Sheridan a M114(kompletně odstrojená M113 pro průzkumnou roli). Potíže provázející vozidlo Sheridan jsme si už popsali v třídílné sérii:

 

• Sheridan Story – část první (pouze v anglickém jazyce)
• Sheridan Story – část druhá (pouze v anglickém jazyce)
• Sheridan Story – část třetí (pouze v anglickém jazyce)

Náhrada musela být rychlá, skrytá, ideálně neviditelná. Armáda oslovila dva kandidáty o své návrhy, a to společnosti Lockheed a FMC. Zatímco FMC šla cestou pásového vozidla, Lockheed navrhl vozidlo kolové(6x6) s označením XM800W.

 

První smlouvy na výrobu čtyř prototypů byly uzavřeny v květnu 1972. Později však byly podmínky upraveny na pouze jeden prototyp, od každého výrobce. FMC připravilo svůj pásový prototyp pod označením XM800T. Ten byl hotov v květnu 1973 a oficiální vládní zkoušky začaly v listopadu 1973(v tomto okamžiku měly oba stroje za sebou už kolem 6000 mil).

 

Pásové vozidlo působilo lepším dojmem. Bylo lehké a obratné, vážilo 8,6 tuny a dosahovalo rychlosti až 88 km/h. To především díky skvělému poměru hmotnosti a výkonu 32,5 hp/t. O pohon se staral naftový motor Detroit Diesel 6V53 s převodovkou Allison X-200 Crossdrive.

 

I když byla pancéřová ochrana stále velmi slabá, mohla odolat ráži až 14,5 mm, což splnilo požadavek armády.

 

Obě dvě varianty sdílely stejnou věž, vybavenou pokročilou optikou a elektronikou od firmy Delco.

 

Věž byla osazena stabilizovaným automatickým kanónem Hispano-Suiza HS.820 ráže 20 mm, schopným se vypořádat se svým hlavním protivníkem, BMP-1. Tato zbraň se ve Spojených státech vyráběla pod licenčním označením M139. Osud této zbraně je velmi zajímavý, protože i přes své kvality byla instalována především na zrušených nebo neúspěšných projektech.

 

A takový byl i osud XM800T. Zkoušky dopadly na výbornou a prototyp porazil svého konkurenta od společnosti Lockheed na celé čáře. Nicméně peněz bylo pořád málo a ostatní se vynakládaly na zuřící válku ve Vietnamu.

 

Projekt byl natolik slibný, že Kongres diskutoval o nákupu 3500 vozidel tohoto typu, s cenou 141 000 dolarů za kus. V dubnu 1974 bylo toto číslo sníženo na 1147 vozidel.

 

Rozhodnutí o zrušení projektu nakonec pocházelo z velmi vysokých míst amerického velení, oficiálně kvůli nedostatku finančních prostředku, ale je možné, že k tomu přispěl i neúspěšný kandidát Lockheed, jehož lobbisté mají ve Washingtonu velký vliv. Program ARSV byl zrušen v listopadu 1974 a jediný prototyp XM800T byl zakonzervován – přežil v plně funkčním stavu.

 

O rok později přišlo rozhodnutí programy ARSV a MICV sloučit, což vedlo z počátku k velkým zmatkům ve vývoji, ale vyústilo ve vozidla řady M2 a M3(Bradley). O vozidlech této řady si však povíme někdy příště.

 

V Armored Warfare patří XM800T do kategorie průzkumných bojových vozidel. Na rozdíl od svého skutečného protějšku, není vyzbrojen jen 20 mm kanónem, ale má také dva odpalovače PTŘS LAW. M72 LAW byla lehká pěchotní protitanková zbraň ráže 66 mm, byla využívaná hlavně během vietnamské války(byla vyvinuta v roce 1963) a měla schopnost prorazit až 250 mm silný pancíř. Byla velmi lehkou, robustní a spolehlivou zbraní. Improvizovaná montáž na věž vozidla XM800T představuje neortodoxní, ale uskutečnitelné řešení, i když taková zbraň by byla efektivní jen tehdy, když by vozidlo stálo, cíl byl velmi blízko a přímo před ním.

 

PTŘS LAW jsme na vozidlo přidali, protože si myslíme, že nejen patří do období vzniku vozidla, ale také lépe zapadá do konceptu hratelnosti této třídy vozidel. Ve správných rukou bude rychlý a obratný XM800T opravdu silným protivníkem, který nesmí být za žádných okolností podceňován. 

 

Doufám, že se Vám tento článek líbil a uvidíme se, ostatně jako vždy, na EU bojišti.