Lynx_cz

98 myšlenek psa, než vás ráno vytáhne ven
 
 
 

Měli jsme se bránit. Beneš popřel vše, co stát činil, říká ředitel vojenského muzea
 
http://pardubicky-kraj.5plus2.cz/mobilizace-reditel-vojenskeho-muzea-kraliky-f35-/usti-nad-orlici.aspx?c=A140914_195129_ppd-usti-nad-orlici_p2bro#utm_source=idnes&utm_medium=text&utm_campaign=sph
 
zdroj: 5plus2.cz

Zřejmě poslední letní vandr. Neskutečná pohoda.
 

 
 

 

Češi bojující o Filipíny upadli v zapomnění. Uznání se dožil jediný

 
Bojovali v drsné džungli s Japonci, přežili pochody smrti i zajatecké tábory. Přesto se o osudech Čechoslováků, kteří za druhé světové války vstoupili na Filipínách do americké armády, dnes moc neví. Český diplomat Jan Vytopil nyní usiluje o jejich ocenění.
70 tisíc zajatců muselo během pochodu smrti ujít přes sto kilometrů. | foto:  ČTK
Na podzim roku 1941 zastihl zástupce firmy Baťa Antonína Volného na Filipínách útok Japonců. Přihlásil se do armády USA a pracoval pro vojenskou rozvědku. Po kapitulaci byl ovšem zajat. Existují svědectví, že dokázal díky své osobnosti a znalosti japonštiny zachránit životy mnoha spoluvězňů.
Když 9. ledna 1945 Japonci převáželi zajatce, na loď zaútočily americké bombardéry. Asi tři sta vězňů včetně čtyř Čechů zahynulo. I Antonín Volný, bylo mu přesně 49 let.
Čtěte v úterní MF DNES: O bojích na Filipínách, Bataanském pochodu smrti a osudech dalších Čechů
Zástupce velvyslance ČR na Filipínách Jan Vytopil sbírá téměř neznámé příběhy čtrnácti Čechoslováků, kteří se v Manile přihlásili do americké armády. A volá po jejich ocenění.
„Sedm má vysoké americké vyznamenání, stejný počet filipínská. To, že komunisté čtyřicet let téma Čechů v amerických jednotkách ignorovali, je smutnou skutečností, ale není omluva pro to, aby nebyli oceněni ještě 25 let po pádu režimu,“ říká Vytopil.
Češi prošli krutými ústupovými boji, někteří byli zajati, přežili pochod smrti či otřesné lágry. Rovněž pomáhali tamnímu odboji či bojovali jako partyzáni v džungli.
Posledního žijícího dobrovolníka Karla Astera ocenil před pár týdny alespoň český ministr zahraniční cenou Gratias Agit za šíření dobrého jména země v zahraničí. „Ocenění in memoriam všem dobrovolníkům by bylo na místě. Dali bychom najevo, že obrana svobody není zbytečná. Je to důležité pro jejich rodiny i pro současníky,“ podotýká Vytopil a žádá jejich příbuzné, aby ho kontaktovali.
O osudech Volného, Leo a Bedřicha Hermanna, Otto Hirsche či padlého v pochodu smrti, Pavla Fuchse, je málo informací. Památníky a vděk Filipínců i Američanů
Naši padlí vojáci mají v místě bývalého zajateckého tábora O’Donnell, kam byli přivedeni přeživší z pochodu smrti, jeden ze tří národních památníků. Vedle sebe tak stojí pomníky padlým z USA, Filipín a Československa. Žádné jiné národy takto připomínány nejsou.
Filipínci si zejména cení, že ačkoliv Češi mohli po japonské okupaci v klidu užívat status občana „Velkoněmecké říše“, bojovali po jejich boku. A to i přesto, že pád amerických jednotek byl jen otázkou času a oni mohli být popraveni jako zrádci.
Američané zase nemohou dopustit na jejich hrdinství. Prokázali ho například v akci, která zajistila potraviny pro hladem sužovanou americkou a filipínskou armádu. V Japonci silně ostřelované „zemi nikoho“ dokázalo sedm Čechoslováků rozmontovat a odvézt dva mlýny na rýži.
Americký plukovník M. A. Quinn napsal po válce dceři jednoho z nich: „Nevěřil jsem, že se z akce vrátí, ale když po 36 hodinách přišli, byl to zázrak. Otevřel jsem lahev staré whisky, kterou jsem si nechával pro zvláštní příležitosti, a připil si s nimi na zdraví.“
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/antonin-volny-zapomenuty-hrdina-ktery-bojoval-na-strane-usa-pr9-/domaci.aspx?c=A140811_192634_domaci_ert#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=clanek-box
 
 
zdroj: iDnes

Smrt padala z nebe. Před sedmdesáti lety ničily Ostravsko stovky bomb
 
http://ostrava.idnes.cz/pred-sedmdesati-lety-nicily-ostravsko-stovky-bomb-fw9-/ostrava-zpravy.aspx?c=A140829_2094869_ostrava-zpravy_jog#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=clanek-box
 
zdroj: iDnes

Proti přesile a v obklíčení. Jak naši letci bojovali v týlu nepřítele

http://technet.idnes.cz/ceskoslovensky-stihaci-letecky-pluk-a-slovenskeho-narodniho-povstani-1mh-/vojenstvi.aspx?c=A140915_175510_vojenstvi_vse

zdroj: iDnes

Měli jsme se bránit. Beneš popřel vše, co stát činil, říká ředitel vojenského muzea
 
http://pardubicky-kraj.5plus2.cz/mobilizace-reditel-vojenskeho-muzea-kraliky-f35-/usti-nad-orlici.aspx?c=A140914_195129_ppd-usti-nad-orlici_p2bro#utm_source=idnes&utm_medium=text&utm_campaign=sph
 
zdroj: 5plus2.cz

Jak se ČSSR připravovala na atomovou válku. Největší cvičení v dějinách
 
http://technet.idnes.cz/cviceni-vltava-011-/vojenstvi.aspx?c=A140924_145651_vojenstvi_mla#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=clanek-box
 
zdroj: iDnes

Tak je fakt že člověk je tvor nespokojený a tak jako u časů minulých (tím nemyslím nějaké státní/politické zřízení aby bylo jasno ) vzpomínáme spíš na to dobré , tak u současných vnímáme spíš to horší a dobré bereme tak nějak jako samozřejmost .Tohle se projevuje i u her,a hráči často silněji vnímají chyby než to co funguje dobře potažmo normálně. Vídám to třeba i na foru k BSGO .Je to prostě normální lidská vlastnost a ani mě není cizí. No a že WT těch chyb má dost (relativní pojem ) asi víme všichni ,to že to občas člověka třeba až rozpálí do běla asi taky není nic většině neznámého.
 
Já měl tuhle chvilku před cca týdnem.A řekl jsem si že je čas dát si pauzu.Vrátil jsem se k modelařině a udělal si pár pohodových večerů (poslední tři byly zběsilost při vylepšování rodinného hnízda ) a u toho jsem se vyklidnil.Zatím mi hra nechybí.Takže až potud dannyho chápu.
Co mi ovšem není moc jasné je to odinstalování s tím že pokud následný velký patch bude dobrý tak jí zase nainstaluje (pokud jsem to dobře pochopil ).Nějak moc by se mi nechtělo zase tahat 7 (?) G dat, nastavovat grafiku,ovládání . . . .
Neber to danny jako nějaký osobní útok, jen mě to prostě zajímá.Rozuměl bych tomu kdyby jsi se rozhodl že už to prostě hrát nechceš ať už se děje cokoli. Nemusím řešit místo na HD takže WT na něm zůstává stejně jako BSGO (u té pro ,,co kdyby " které trvá víc jak rok ) .
Vžyť pokud nemusíš řešit zrovna místo tak není potřeba to hned mazat. Když mě štvou bitvy,podělané MM ,nebo nedetekce zásahů a další věci , tak si třeba já zalítám single misi,nebo třeba kampaň. Tam s podivem funguje všechno,střely zasahují a poškozují atd.
No a takhle se dá lítat pokud člověk má chuť si zalítat ale nechce se vztekat při bitvách s lidma,s MM,s nefunkčností toho a onoho . . . .prostě si to zahraju jako singlovku.
Uninstal bych tedy viděl jako poslední definitivní krok. . . .
 
Ty samostatné mise mě fakt bavily ,vždycky koukám při nějakých změnách (naskočení dalšího levelu,otevření a koupi dalšího letounu ) jestli se mi odemkla další.Skoro všechny je mám odlítané na zjednoušené a real, některé i na simulátor.Jen dvě a to zadržení bombardérů (jednou obrana letiště a u druhé radiostanice ) nejsem schopen splnit.Moji AI spolubojovníci lítají kdesi a já nejsem schopen sám zadržet ty kvanta letounů.Už jsem zkoušel sundat vždy první stroje z formace (vedoucí ) ale další vlny mě stejně převálcujou .No ale to už je na jiné téma  .. . .

aha, tys měl pocit. dva lidi se ti snažili odpovědět, protože to vypadalo že nemáš šajnu o co jde, a ty sis přišel jen postěžovat, že zas ve hře něco nefunguje.. hádám, že nemáš zač.
 
asi seknu s moderováním a začnu zase jako obyč user spamovat co bych si představoval jinak. dohromady by to dalo aspoň stovku věcí, co bych ve hře změnil. sice by můj spam na neoficiálním fóru ničemu a nikomu nepomohl, ale mohla by to bejt sranda.
 
lidem se po nějaký době ohrajou všechny ty dobrý funkce, co ve hře jsou, a začnou si všímat jen toho, co se jim nelíbí. když devové hned v dalším updatu nespraví přesně to, co se jim zrovna nelíbí, tak je to update k horšímu. následně musí lidi dát všem okolo vědět, jak nespokojený jsou a že hra stojí akorát za uninstal. přitom by stačilo po 3 letech non-stop hraní, kdy by to unudilo i mrtvýho, hru na chvíli vypnout a zapnout něco novýho.

Tenhle citát mě vždycky dostane!
 
Dopřej mi Pane, abych v boji, který jde životem, měl odvahu udeřit a riskovat.
Mám - li vyhrát, dej, aby to bylo podle pravidel a aby se přitom má víra a čest udržely hodně vysoko.
A mám - li prohrát, dej mi tolik síly, abych dovedl stát u cesty a pozdravit nepřítele až půjde kolem.

....a jedna na cestu
 

Mladík je na plese a strašně se mu tam zlíbí krásná mladá slečna. Začne přemýšlet, jak ji nejlíp oslovit, aby neudělal ostudu. Otázka Kolik je hodin? je trapná, navíc ona nemá hodinky. Jak se jmenuješ? To je hned na začátek vlezlý. Půjdem si zatančit? Co by tak tančil, když to neumí. Jak tam tak sedí, nehty okousaný, najednou vidí, jak se zvedá a odchází k toaletám. Tentokrát sebere všechnu odvahu a jde za ní. Chvíli čeká přede dveřmi, když se najednou otevřou a vyjde z nich ona. Zhluboka se nadechne a zeptá se: "Sralas?"
 
Přijde chlap do baru, kde obsluhuje barman - robot. Natočí mu perfektní pivo a zeptá se ho, jaké má IQ.
Chlápek odpoví, že někde kolem 150. Barman se s ním plynně začne bavit o kvantové fyzice, globálním oteplování, makroekonomice, nanotechnologiích...
Chlap je z toho celý vedle, tak si říká, že ho vyzkouší. Jde domů, převlékne se a vrátí se do baru. Barman mu opět natočí perfektní pivo a ptá se na IQ.
Chlápek řekne, že má kolem stovky. Robot s ním začne kecat o ženských, o fotbale, o autech...
Chlapovi se to hrozně líbí, tak jde zase domů, převlékne se a vrátí se do baru.
Obdrží opět perfektní pivo a obvyklý dotaz. Tentokrát řekne robotovi, že má IQ 50.
Na to se barman nakloní až k němu a pomalu, ale skutečně pomalu říká:
"Poslyš, příteli, ale ten Paroubek je fakt dobrej, že jo?"
 
Zprava ČTK
Katastrofalní zemětřesení v Rumunsku. 50000 mrtvých.
USA posilají potraviny, Anglie peníze, CR posíla 50000 nových Rumunů.

Jednoho dne dostal Bush infarkt a umřel.
Okamžitě se odebral do pekla, kde už byl očekáván.
"Jsi na mém seznamu", řekl mu ďábel, "ale já zrovna nemám volné místo.
V každém případě tady ale musíš zůstat, takže mám pro tebe návrh.
Mám tady pár hříšníků, kteří nebyli tak špatní jako ty.
Jednoho z nich pustím, ale ty půjdeš na jeho místo.
A budu k tobě dokonce tak dobrý, že ti dovolím, aby sis sám vybral."
Bushovi se to zdálo jako dobrý obchod. Ďábel tedy otevřel první místnost.
Tam byl veliký bazén, v něm plaval Nixon.
Stále se potápěl a něco hledal, ale vždy se vynořil s prázdnýma rukama. Znovu, znovu. "Ne," řekl Bush. "Já nejsem dobrý plavec. Myslím, že tohle bych dělat nemohl."
Ďábel tedy otevřel druhou místnost.
Tam byl Brežněv a velikým kladivem rozbíjel kameny. Kamenů nikdy neubývalo.
"Ne," řekl Bush. "Mám problémy s ramenem.
Strašně bych trpěl, kdybych musel pořád rozbíjet kameny."
Ďábel tedy otevřel třetí místnost. Tam ležel na zemi Bill Clinton,
ruce svázané nad hlavou, nohy svázané a roztažené.
Nad ním se skláněla Monica Lewinská a dělala to, co dělala nejlépe.
Bush hleděl v šoku.
Pak řekl: "Jo, myslím, že tohle bych vydržel."
Ďábel se zachechtal (jak jinak, než ďábelsky) a řekl:
"Monico, můžeš jít."

Ako som niekoľko "spoluobčanov" odnaučil kradnúť elektrinu

(alebo prakticke využitie poznatkov učiva ZŠ v oblasti elektrotechniky
)

Pozn. Autor tohto článku nepoužil slovko rómovia alebo cigáni, ale
"neprispôsobiví spoluobčania", aby nebol považovaný
pseudohumanistami
a inými milovníkmi bordelu a magormi za rasistu. Aj tak nepochodil...
Preto sa tento blog SME rozširuje emailmi.



Po babičke sme so sestrou zdedili rodinný dom v jednej hladovej doline
niekde na juhu stredného Slovenska.

Chodievali sme tam zriedka - len dva razy ročne, na jar a na jeseň.
Ako to už v takých hladových dolinách býva, z dôvodu nízkych cien
nehnuteľností sa tam často sťahujú niektorí neprispôsobiví
spoluobčania z väčších miest, ktorí za odstupné predali svoje už
"vybývané" byty, čo dostali od štátu zadarmo a kúpili si za ne na
vidieku lacné bývanie.

A so sebou si prinášajú i svoj obľúbený spôsob života, spojený
s
hlukom a špinou, pre ktorý však väčšinová časť spoločnosti
nemá
pochopenie a v dôsledku ktorého v blízkosti ich bydlísk prudko
klesá
cena priľahlých nehnuteľností.

Aj v babičkinej rodnej dedinke došlo k takémuto sťahovaciemu procesu
z
"vyrabovaného" bytu vo väčšom meste, a niekoľko desiatok metrov od
nášho
domu sa v jednej lacnej chalúpke na spadnutie, bez vody a elektriny,
zabývalo niekoľko neprispôsobivých spoluobčanov a začalo si jej
okolie
okrášľovať narastajúcimi hromadami odpadkov.

V dovtedy tichej, pokojnej, ospalej a kľudnej dedinke sa odrazu
objavili bitky, výtržnosti, konflikty, nočný hluk a drobné
krádeže,
vidiecka idyla zrazu skončila.

Zanedlho nato na jeseň na Pamiatku zosnulých sme opäť šli na hroby
do
otcovej rodnej dediny.

Chcel som aj skontrolovať elektromer, pretože rozvodné závody mi
poslali neuveriteľne vysokú faktúru a bol som si istý, že spravili
chybu pri odpočte.

Po príchode do domu neskoro večer sme si všimli, že susedia
spoluobčania už majú zavedenú elektrinu.

Vo všetkých miestnostiach domčeku i na dvore sa svietilo, televízor
bežal, rádio vyhrávalo, reproduktory duneli na celú ulicu... -
všetky
elektrospotrebiče naplno pracovali, ako keby spoluobčania elektrinu
mali zadarmo.

Na svojom dvore som sa o niečo potkol.

Posvietil som si baterkou - a našiel som kábel "dvojlinku", ktorý sa
tiahol z mojej vonkajšej zásuvky 230V na dvore, kde bol len tak
odizolovaními koncami vodičov zastrčený cez burinu a žihľavu, za
plotom niekam smerom ku chalúpke spoluobčanov...

Rozzúrený som vytrhol kábel zo zásuvky a mojou prvou myšlienkou
bolo
rozbehnúť sa, spraviť s celou tou rozvetvenou rodinou spoluobčanov
poriadok.

Ale aj keby som bol špecialistom v ázijských bojových umeniach a bol
schopný si poradiť holými rukami s početnou prevahou odborníkov na
boj
zblízka s roztočenou britvou na gumičke, myšlienka na moje
automatické
vyhlásenie vyšetrujúcimi orgánmi alebo médiami za zarytého
odporného
rasistu napadajúceho dobráckych nevinných spoluobčanov ma od toho
zámeru okamžite odradila.

Hlásenie krádeže elektriny policajtom by bol holý nezmysel. Škoda
nepresiahla limit, nad ktorý by šlo o trestný čin, mohlo by ísť
len o
priestupok a prípadnú pokutu by aj tak páchatelia (nikdy
nezamestnaní
profesionálni poberači sociálnych dávok) nemali z čoho zaplatiť.
Spôsobenú škodu by mi tiež nikdy neuhradili, po mojom odchode by bol
kábel samozrejme znovu okamžite zapojený na svoje pôvodné miesto a
musel by som preto automaticky účty za elektrinu za nich platiť i
ďalej.

Ak by vonkajšia zásuvka nebola pod napätím, pripojili by sa priamo
za
elektromerom.

No a dať si elektromer demontovať a nechávať tak dom bez elektriny a
zapnutého alarmu sa mi pri takomto susedstve naozaj nechcelo.

Plný beznádeje a zúfalstva som sa preto rýchlo upokojil a namiesto
unáhlenej neprimeranej reakcie som radšej úporne premýšľal, čo
ďalej.

A už po krátkej chvíli ma osvietila prekrásna spásonosná
elegantná
myšlienka, ako definitívne odnaučiť susedov spoluobčanov mi tú
elektrinu kradnúť a nestať sa pri tom rasistom.



Tým, ktorí si už nepamätajú z posledného ročníka základnej
školy
rozdiel medzi striedavým obyčajným ("svetelným") a trojfázovým
("motorovým") prúdom, to na jednoduchom príklade pripomeniem.

Predstavte si tri body umiestnené vo vrcholoch rovnostranného
trojuholníka, v strede ktorého je štvrtý bod. Medzi každým
vrcholom
trojuholníka a jeho stredom je cievka generátora, vyrábajúca
striedavý
prúd.

A napätie medzi ktorýmikoľvek dvomi bodmi sa rovná ich vzdialenosti.
Medzi vrcholom trojuholníka (fázou) a jeho stredom (nulákom) je to
230V (obyčajné napätie - "svetelný prúd"), medzi dvomi vrcholmi
(dvomi
fázami) je 1.73 krát viac - 400 V (združené napätie - "motorový
prúd").

Vlastním malú zváračku na jednu alebo 2 fázy a podľa potreby (ak
nie
je k dispozícii zásuvka na trojfázový prúd) si do zásuvky na
"svetelný" prúd pridám druhú fázu (na 2 fázy a 1 nulák stačí
obyčajná
trojkolíková zásuvka), aj keď to odporuje príslušným
elektrotechnickým
normám. A tak teda ako oprávnená osoba s elektrotechnickým
vzdelaním
podľa Vyhlášky 74, § 22, som vo svojom vlastnom dome, vo svojej
vlastnej rozvodnej skrinke vzájomne prehodil 2 drôty (nulák a jednu
fázu) a do svojej vlastnej zásuvky na svojom vlastnom dvore som tým
pustil združené napätie 400V, ako keby som sa práve chystal
zvárať...



Na druhý deň už za tmy som odišiel z domu. Za križovatkou som
zastavil, vystúpil z auta, nenápadne som sa pešo vrátil do domu a
spoza okna som pozoroval, čo sa bude diať ďalej.

Zanedlho z chalúpky vykĺzla tmavá postava, s dvojlinkou v ruke
preskočila plot a vliezla mi do dvora, kde opäť zapojila kábel do
zásuvky...

Svetlá v chalúpke jasne zažiarili ako výbuch supernovy v neďalekej
galaxii, televízor blikol intenzívnym modrastým svetlom ako
zváračka
na stavbe a zhasol, rádio i reproduktory začali zrazu revať ako na
diskotéke, aby už o niekoľko sekúnd definitívne stíchli,... A po
mnohých dňoch nikdy nekončiaceho sa hluku sa v dedine konečne
rozhostilo hlboké hrobové večerné ospalé ticho, úplne rovnaké,
aké tam
bývalo pred prisťahovaním sa spoluobčanov...

Združené napätie som v zásuvke na dvore ponechal trvale zapnuté,
akoby
som chcel na dvore zvárať trvale. Po čase, keď som otcovu rodnú
dedinku opäť navštívil, mi hromada spálených rádií,
televízorov,
satelitných prijímačov a magnetofónov na neodmysliteľnom neustále
sa
rozrastajúcom smetisku pred chalúpkou prezradila, že spoluobčania to
ešte veľmi dlho nevzdali a elektrinu sa mi neochvejne pokúšali
kradnúť
znovu a znovu.

Posledný ročník základnej školy s výučbou základov
elektrotechniky na
hodinách fyziky očividne buď vôbec neabsolvovali alebo na nich
minimálne nedávali dostatočne pozor.



Až po dlhom čase som si uvedomil, aké som vtedy mal vlastne obrovské
šťastie. Nevedel som predsa, ako majú vyriešené uzemnenie alebo či
majú dostatočnú izoláciu a v tom bezmocnom hneve ma vôbec
nenapadlo,
že by to združené napätie mohlo aj niekomu vážne ublížiť, resp.
ho i
zabiť.

Zabudol som na použitie izolačného transformátora (zariadenie na
ochranu pred úrazom elektrickým prúdom pri dotyku fázy), aby sa
nikomu
zo zlodejov naozaj nič nestalo. Ale principiálne z morálneho
hľadiska
to bolo absolútne objektívne, správne a korektné riešenie -
vyhoreli
im totiž výhradne iba tie elektrozariadenia, ktorými sa mi tú
elektrinu opakovane pokúšali kradnúť. V podstate som vlastne
prejavil
sociálne cítenie - namiesto očakávaných ukradnutých 230V som ich
sponzoroval dokonca 400V.

Len som tam nedal reklamný leták "Akciová BOMBA! 73% zdarma naviac!"
Naozaj ľutujem, že som nemohol vidieť tie prekvapené tváre s
vytreštenými očami v oslepujúcich zábleskoch ohňostroja
vybuchujúcich
žiaroviek...
Odvtedy mi už nikdy viac elektrinu nekradli. Nie že by už nechceli.
Ale nezostal im už ani jeden funkčný elektrospotrebič.
A tak som teda niekoľko našich spoluobčanov úspešne odnaučil
kradnúť
mi elektrinu a napriek tomu som sa nestal rasistom.

P.S. Trvalo mi viac než rok, kým sa mi ten krásny murovaný
trojizbový
rodinný dom po babičke, v strede dediny, s veľkým dvorom a
prekrásnou
záhradou, konečne podarilo predať.

Dodatok: Necelé štyri hodiny po zverejnení tohto článku som bol
vyradený z Titulky SME.
Ostávam s pozdravom

Přiběhne pán na nádraži a pod kabátem onanuje.
Výpravčí na něho: "Pane, zbytečně se honíte, už to ujelo!"
 
Americký astronaut Neil Armstrong, který stanul jako první člověk na povrchu Měsíce, zde nepronesl jen svůj legendární výrok o "malém kroku pro člověka a velkém skoku pro lidstvo", ale (pomineme-li běžnou komunikaci s jeho druhy a řídícím střediskem v texaském Houstonu) před tím, než se vrátil zpět do modulu Apolla 11, řekl záhadnou větu, o jejímž významu se přela celá generace jeho krajanů. Před opuštěním měsíčního povrchu se totiž zadíval na vzdálenou Zemi a z jeho úst zaznělo: "Hodně štěstí, pane Gorsky!" ("Good Luck, Mr. Gorsky!").
 
Mnoho lidí z agentury NASA se domnívalo, že větička byla adresována jakémusi ruskému kosmonautickému rivalovi, jenže po prozkoumání všech jmen v sovětském (i americkém) vesmírném programu bylo zjištěno, že žádný člověk jménem Gorsky se v nich nevyskytuje, ani nikdy nevyskytoval. Proto byla při nejrůznějších příležitostech po dlouhá léta Armstrongovi kladena otázka, co vlastně svým nevysvětleným a nevysvětlitelným pozdravem mínil. Armstrong se však namísto odpovědi vždy jen tajemně usmál. 5.června 1995 ve městě Tampa Bay na Floridě opět přednesl Armstrongovi tuto - tehdy již 26 let starou - otázku jakýsi reportér a astronaut konečně odpověděl. V té době již byl skutečný pan Gorsky po smrti a Armstrong mu již pravdou ublížit nemohl. Malý Neil si hrál kdysi jako kluk se svým kamarádem na dvoře jejich domku baseball. Jeho přítel tehdy odpálil míček a ten přistál na zahradě jejich sousedů, manželů Gorských, přímo pod okny jejich ložnice. Neil pro něj doběhl a když se pro míček skláněl, zaslechl paní Gorskou, která křičela na svého manžela: "Orální sex! Ty chceš orální sex?! To by musel chodit sousedovic kluk po Měsíci, abys dostal orální sex!"

Časopis "Květy" vytiskl kvíz "Jak známe ženy".
 Zvítězil Pepík Novák, 10 let. Rozčilený čtenář zaslal dopis:
 
 "Je to směšné! Je mi 65, poprvé jsem ženu intimně poznal  ve 13-ti, a vy jste dali hlavní cenu nějakému klukovi!"
 Odpověď z redakce:
 "První otázku našeho kvízu "Kde ženy mají nejkudrnatější vlasy?"
Pepík odpovědel správně - v Centrální Africe. Co jste odpovědel vy? A ještě nakreslil!
Druhou otázku našeho kvízu "Název nejdůležitějšího orgánu u žen?"
 Pepík odpověděl také správně - "Celosvětová Federace Žen". Co jste odpovědel vy? A ještě nakreslil!
 I poslední, třetí otázku našeho kvizu "Co ženy netrpělivě očekávají každý měsíc?"
 Pepík odpověděl také správně - nová čísla časopisu "Květy". Co jste odpovědel vy?
 A díky bohu, že jste nic nekreslil!

Bůh stvořil ženu a pozval si 4 odborníky, aby posoudili jeho dílo.
"Tak pánové, co tomu říkáte?"
Architekt se ujal slova:
"Nevím, nevím, ale ty balkony začnou po čase padat."
Pak se přidal hygienik:
"Zábavní park by neměl být tak blízko toalet."
Přisadil si i zámečník:
"Vždyť do toho zámku pasuje každý klíč."
Jen tesař si liboval:
"To je materiálek! A může se to hoblovat z obou stran!"
 
Řezník má strašně blbýho syna. Dá ho do učení, ale odevšad ho vyhodí, tak mu to nedá a říká mu:
"Hele ty de*ile, půjdeš pracovat ke mě do výrobny."
Ráno v pět hodin ho vzbudí, dotáhne ho do výrobny a povídá:
"Tak se podívej na tenhle stroj, když dáš sem vola, na druhý straně ti vyjede párek."
Syn se ptá:
"Tati, a je nějakej stroj, do kterýho bys strčil párek a vyjel by vůl?"
A řezník na to:
"Takovej stroj byl jenom jeden - tvoje máma!"

Matka má tři dcery a všechny jsou ještě panny.
Všechny tři mají svatbu krátce po sobě.
Protože se jejich matka trochu obává, jak si poradí s prvním sexuálním zážitkem, řekne jim, aby poslaly pohled ze svatební cesty a nějakým diskrétním způsobem sex popsaly.
 
První dcera poslala pohled z Havajských ostrovů.
Bylo na něm napsáno jen NESCAFÉ.
 
... Matka nejdřív nechápala, ale pak běžela do kuchyně,Vzala NESCAFÉ a četla:
DOBRÉ DO POSLEDNÍ KAPKY.Trochu se začervenala, ale byla spokojená.
 
Přišel druhý pohled z Miami. Opět krátká zpráva: BENSON and HADGES.
Matka šla rovnou do obýváku, kde vzala manželovi cigára a čte: EXTRA DLOUHÉ, KING SIZE. Opět se začervenala, a byla spokojená.
 
Po měsíci přišla třetí pohlednice od nejmladší dcery.
Na pohlednici bylo roztřeseným písmem napsáno BRITISH AIRWAYS.
Matka běžela najít prospekt letecké společnosti a čte: TŘIKRÁT DENNĚ, 7 DNÍ V TÝDNU, VŠEMI CESTAMI!

No vono je to vlastně takhle
Jedna lidská buňka obsahuje 75 MB genetických informací. Jedna spermie má tedy 37,5 MB. V jednom mililitru spermatu je přibližně 100 milionu spermií. Při ejakulaci trvající v průměru 5 sekund se uvolní asi 2,25 ml spermatu. Výpočtem zjistíme, že datová propustnost mužského penisu je (37,5 M x 100 M x 2,25) / 5 = 1687,5 terabajtů za sekundu. Ve výsledku je tedy ženské vajíčko schopno odolávat DDoS útokům o objemu více než 1,5 petabajtů za sekundu a přitom propustí jen jediný datový paket. Tím pádem je to nejrobustnější hardwarový firewall na světě. Tento jeden paket, který firewall propustí, však shodí celý systém na devět měsíců.

Tady jsou fotky
 
https://www.dropbox.com/sh/ezrx2zepcvaf9ah/AABIpYqI1Z44qj11xsTmLOa4a