Lynx_cz

Tak činím další pokus.... 

 

u U sv. Filipa a Jakuba na Arbesáku (už jsme tam byli, dopravní dostupnost: metro, tramvaj) mapa

 

Navrhuju pátek 18.3. (mám krátký, takže můžu)

Ahoj.
 
Hodil jsem si na sobotu volno, tak to musí klapnout Počítejte se mnou.

Nejslavněší stíhačka všech dob poprvé vzlétla před 80 lety. Pokochejte se...
 
Spitfire, dle mnohých nejslavnější a nejkrásnější stíhačka všech dob, slaví 80. narozeniny. Stroj se nesmazatelně zapsal i do dějin československého letectví. Podívejte se na řadu jeho podob ve fotogalerii.
 
 
fotogalerie
 
dobové video
 
video 2
 
Zdroj: iDnes

3. března 1894
se narodil Otakar Sviták,
legionář a člen Obrany Národa.
 
Otakar Sviták se narodil v Kopřivnici. Jeho otcem byl známý automobilový konstruktér Leopold Sviták, spolukonstruktér prvního československého sériově vyráběného automobilu Präsident. Otakar Sviták absolvoval Zemskou vyšší reálku v Příboře a poté strojní obor na Vyšší průmyslové škole v Brně.
 


 
V době zahájení Velké Války bylo Otakaru Svitákovi 20 let. 20.6 1915 byl odveden a přidělen k 100. Pěšímu pluku. Zde se Sviták stal jednoročním dobrovolníkem. 7. října byl povýšen do hodnosti svobodníka a odeslán do Opavy, kde absolvoval kurz pro záložní důstojníky pěchoty. 4. ledna se stal velitelem kulometné čety. 1. března 1916 byl odvelen na východní frontu k 56. Pěšímu pluku. 12. července 1916 už v hodnosti podporučíka padl Otakar Sviták při bitvě o Piotrkow do zajetí. Jako zajatec byl odeslán do důstojnického zajateckého tábora v Bolchově. V zajateckém táboře se stal členem revolučního výboru. 1 prosince 1916 si Sviták podal přihlášku do československých legií. Přihláška nebyla vyřízena, protože se pravděpodobně někde ztratila. 14. června 1917 tak podává Sviták přihlášku druhou. 8 září 1917 je tedy přidělen k 8. Střeleckému pluku "Slezký" a v zápětí nastupuje do důstojnické školy patřící pod štáb 5. Střeleckého pluku T. G. Masaryka v Borispolu. 1. ledna 1918 je přidělen k 1. Československému náhradnímu pluku "Husitskému" jako instruktor u 12. roty v Žitomíru.
 
29. května 1918 byl u Pemzy raněn. Byl raněn dolevé ruky. došlo k ochromení ukazováčku a částečného ochromení prostředníčku. Za toto zranění později obdržel framcouzskou medaili "Za zranění". 20 září se stal velitelem kulometné roty 9. střeleckého pluku Karla Havlíčka Borovského. Tento pluk vznikl reorganizací z 1. Československého náhradního pluku "Husitského". V roce 1918 se Otakar Sviták zúčastnil boje u Samary a podruhé utrpěl zranění. Mezi lety 1918 - 1920 se československé legie probíjeli Sibiří. Otakar Sviták se účastnil bojů o Norilsk a Buzuluk. Za bitvu u Buzuluku byl oceněn řádem "Sokol s meči". V lednu 1919 se Sviták stal velitelem 6. vlaku s kulometnou rotou a plukovním skladem. 8. června 1920 jednotka dorazila do Vladivostoku. Odtud odpluli legionáři na lodi "Protesilaus" do Britské Kolumbie. Odtud pokračovali vlakem do Québecu a potom opět lodí do Hamburku.
 
Do vlasti se Otakar Sviták vrátil 2. srpna 1920. 2. listopadu 1920 byl přidělen k Leteckému pluku č. 2 v Olomouci jako přednosta hlavních vzduchoplaveckých dílen. V roce 1921 obdržel Spojeneckou medaili, Revoluční medaili a Válečný kříž s 2 lipovými ratolestmi. 
 
21. října 1922 se oženil. Jeho ženou se stala Jarmila Pospíšilová, sestra štábního kapitána Vítežslava Pospíšila. 28. dubna 1925 se jim narodil syn Otakar a 28. dubna 1929 dcera Jarmila.
 
1. března 1923 byl povýšen na štábního kapitána. 1. dubna 1924 se velení Hlavních leteckých dílen ujímá posplukovník Augustin Daněk a Sviták je odeslán na sedmitýdenní technickou stáž do Francie.
 
30. září 1929 je Otakar Sviták ustanoven do funkce přednosty III. letecko - hospodářského oddělení II. odboru - leteckého na Ministerstvu Národní Obrany v Praze. S účinností od 18. prosince 1929 je povýšena na podplukovníka. mezi lety 1930 až 1935 je technickým členem komise pro vyzkoušení nových a opravených letounů. V roce 1936 dochází na MNO k reorganizaci a Svitákovo oddělení je počínake 1. květnem 1936 přejmenováno na IV. Letecko - hospodářské oddělení. 1 prosince 1936 je ustanoven do funkce místopředsedy správního sboru firmy Letov. 1. ledna 1937 je povýšen do hodnosti plukovníka technické zbrojní letecké služby.
 
Po Mnichovské zradě se stává členem Obrany Národa a pomáhá organizovat odsuny pilotů a leteckých mechaniků z okleštěného a později okupovaného Československa. Otakar Sviták byl členem úzké vedoucí skupiny Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD) a blízkým spolupracovníkem generála Josefa Bílého.
 

Věznice Plötzensee. V centru je vidět Blok III, kde odsouzení čekali na popravu. Úplně vlevo je vidět nízká budova ve které se popravovalo.
 
27. července 1940 byl Otakar Sviták před obchodním domem Stoupa v Jindřišské ulici v Praze zatčen. Okamžitě byl převezen do Petschkova paláce. Zde byl Otakar Sviták vyslýchán a nelidsky mučen. Z kraje roku 1941 byl převezen do věznice v Drážďanech. Zde byl podrobován dalším výslechům a mučení. Téměř umučený, ale nezlomený Otakar Sviták je poté převezen do baltské pevnosti Gollnow a zde čeká na soud. Počátkem roku 1942 je převezen do berlínského vězení Plötzensee.
 
18. března 1942 je odsouzen k trestu smrti. O milost pro Otakara Svitáka žádala jeho manželka prostřednictvím berlínského právního zástupce Horsta Pelckmanna. Bratr odsouzeného ing Jaroslav Sviták se pokusil o intervenci prostřednictvím německého ředitele Kopřivnické Tatry Hanse Ledwinky. Oba pokusy vyšly naprázdno. 26. srpna 1942 v 04:26 hod. byl Otakar Sviták sťat.
 

Pomník v Kopřivnici na kterém je uvedeno i jméno generála Otakara Svitáka
 
V roce 1946 byl Otakar Sviták vyznamenán Československým válečným křížem 1939 a povýšen do hodnosti generála technické zbrojní služby letectva in memoriam.
 
 
http://cs.wikipedia.org/wiki/Otakar_Sviták

1. března 2010
zemřel Vladimír Sergejevič Iljušin,
sovětský zkušební pilot
 


 
Narodil se 31. března 1927 v Moskvě. Vladimír Sergejevič byl synem leteckého konstruktéra Sergeje Vladimíroviče Iljušina. Už ve 14 letech získal své první vyznamenání a to medaili "Za obranu Moskvy", když jako člen moskevské protivzdušné hlídky hasil německé zápalné pumy.
 
V roce 1944 vstoupil do armády. V roce 1949 ukončil Balašovskou vojenskou leteckou školu a v roce 1951 Žukovského vojenskou leteckou inženýrskou akademii. V roce 1953 potom absolvoval školu zkušebních letců Ministerstva leteckého průmyslu.
 

Emblém Žukovského vojenské letecké inženýrské akademie
 
Nastoupil do Letecko - výzkumného institutu M. M. Gromova jako zkušební pilot. V roce 1957 přechází jako zkušební pilot ke konstrukční kanceláři Suchoj. Zde se vypracoval ze zkušebního letce na šéfpilota firmy. V roce 1972 se stal zástupcem hlavního konstruktéra. V roce 1973 dosáhl hodnosti major všeobecného letectva. V roce 1993 odchází z armády do výsluhy, ale stále působí v OKB Suchoj. V roce 2000 se stává poradcem vedení společnosti.
 
Zvládl pilotování 154 typů a verzí letadel a vrtulníků. Zkušebně odlétal celou vývojovou řadu Suchojů od letounu Su-9 až po Su-27. S letounem Su-9 v jeho rekordní verzi T43-1 ustanovil 14. července 1959 světový rekord v dosažené výšce 28 852 m ( http://www.fai.org/fai-record-file/?recordId=10351) a 14. září 1962 v nejvyšší výšce ustáleného horizontálního letu ve výšce 21 170 m ( http://www.fai.org/fai-record-file/?recordId=8654 )
 

Letoun Suchoj Su-9
 
Obdržel řadu státních vyznamenání, mimo jiné v roce 1960 obdržel titul Hrdina Sovětského Svazu, v roce 1964 Řád Rudé Hvězdy, v roce 1966 Řád Rudého praporu, v roce 1971 Řád Rudého Praporu Práce a v roce 1999 obdržel ruský řád "Za zásluhy před vlastí"
 
Vladimír Sergejevič Iljušin je znám ovšem také jako hrdina legendy o kosmickém letu před startem Jurije Gagarina. Poprvé se tato legenda objevuje prostřednictví moskevského korespondenta Daily Workeru ze dne 10. dubna 1961, tedy dva dny před Gagarinovým startem. Dokonce je o této konspiraci natočen dokumentární film.
 
https://www.youtube.com/watch?v=G4wAfRCTqLY
 
Dle mého soudu výborně shrnuje tuto konspirační teorii obsáhlý článek v technetu, kde se probírají důvody pro i proti. 
 
 
http://cs.wikipedia.org/wiki/Vladimir_Sergejevič_Iljušin

29. února 2008
zemřel Čestmír Šikola
československý voják, příslušník výsadku Clay a politický vězeň komunistického režimu.
 
Narodil se 28. listopadu 1919 v Mukařově, v okrese Semily. Otec Josef byl učitel, matka Bohumila byla v domácnosti. Měl dva sourozence; bratra a sestru. Po absolvování obecné školy v Mukařově vystudoval gymnázium v Turnově a od roku 1937 začal studovat na Vysoké škole chemicko-technologické. 17. listopadu 1939 byl jako student zatčen gestapem a internován v Ruzyňské věznici. Z důvodu nízkého věku byl ale propuštěn.
 

 
Dne 4. ledna 1940 přešel na Slovensko, odkud se přes Maďarsko, Turecko a Sýrii dostal do Francie. V Agde byl 6. března 1940 prezentován do československé zahraniční armády. Ve funkci polního pozorovatele se účastnil ústupových bojů o Francii. Po pádu Francie byl 13. července 1940 evakuován do Anglie.
 
Od ledna do začátku května 1941 absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze a následně postupně povýšen na desátníka aspiranta. Začátkem roku 1942 byl zařazen do výcviku pro zvláštní úkoly. Od 1. března do 30. května 1942 absolvoval radiokurz. Ve funkci instruktora výcviku byl 10. dubna 1942 povýšen na četaře aspiranta. Od 1. do 28. listopadu 1942 absolvoval parakurz a dokončovací kurz. Od 27. dubna do 4. června 1943 prodělal výcvik v civilním zaměstnání. Již jako radista skupiny Clay prodělal od 2. srpna do 30. září 1943 spojovací cvičení v Londýně a ve Skotsku.
 
V říjnu 1943 byl s ostatními příslušníky výsadku četařem aspirantem Antonínem Bartošem a četařem aspirantem Jiřím Štokmanem přesunut přes Alžír do Itálie, kde na vyčkávací stanici v Bari čekal na výsadek.
 
Desant byl vysazen 13. dubna 1944 u obce Hostišová (společně se skupinou Carbon). Jejich úkolem byl sběr zpravodajských informací na severovýchodní Moravě a jejich předávání do Londýna a dále spolupráce s domácím odbojem na organizaci boje proti okupantům. Pro spojení se zahraničím byl desant vybaven radiostanicí s krycím názvem Eva. Po třídenním pochodu se dostali do Bystřice pod Hostýnem, kde se ukryli. První depeši odeslali 30. dubna. V prostoru Valašska a Slovácka vybudovali síť spolupracovníků zaměřenou na sběr informací. Zároveň s organizací sítě odbojářů pomáhali i příslušníkům Carbonu.
 
Na podzim 1944 se do sítě vytvořené desantem Clay podařilo proniknout dvěma konfidentům gestapa. Díky, tomu, že prostřednictvím londýnského rozhlasu byli oba konfidenti, František Bednář a František Šmíd oznámeni jako prověření, podařilo se brněnskému gestapu získat informace o příslušnících sítě skupiny Clay a do února 1945 ji zlikvidovat (Šmíd byl v únoru 1945 popraven příslušníky 1. partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova). Příslušníkům Claye se poté, co byli překvapeni gestapem v Tvrdonicích, podařilo prostřílet a ukrýt v Hruškách a v Josefově, kde znovu navázali spojení s Londýnem. Později se přidali k partyzánům. Prostřednictvím radiostanice Eva odeslali 800 zpráv a oznámili desítku míst pro shozy zbraní. 
 
Po osvobození byl od 20. dubna 1945 zařazen k vojenskému velitelství Brno a od 11. června jako podporučík pěchoty k HŠ MNO. Od 15. srpna 1945 se ujal funkce velitele vojenské radiové ústředny v Praze a od 2. prosince 1945 působil jako nadporučík pěchoty jako instruktor ve spojovacím učilišti v Turnově a v Novém Mestě nad Váhom. 20. listopadu 1946 se oženil, z manželství vzešel syn Čestmír. 23. listopadu 1946 byl povýšen na kapitána pěchoty. Od 12. dubna 1947 byl převelen k 2. oddělení HŠ MNO a od 1. března 1948 jmenován velitelem 5. spojovacího praporu v Praze.
 

 
1. října 1948 byl odeslán na dovolenou. 21. dubna 1949 byl zatčen a 18. června 1949 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen za trestný čin neoznámené trestného činu k 23 měsícům těžkého žaláře a odnětí hodnosti a vyznamenání. Trest si odpykal v plné výši.
 
Po propuštění 21. října 1951 pracoval jako dělník při opravě tunelu u Malé Skály. V roce 1953 se spolu s rodinou přestěhoval do Břas u Rokycan. V roce 1963 byl promován inženýrem chemie a nastoupil v Jablonci nad Nisou do Výzkumného ústavu skla a bižuterie. Zároveň se s rodinou přestěhoval zpět na Malou Skálu, kde žil až do své smrti 29. února 2008. 16. října 1990 byl povýšen na plukovníka pěchoty v záloze.
 

 
Zemřel 29. února 2008 v Malé Skále... V roce 2014 mu zde byl odhalen pomník...
 
https://cs.wikipedia.org/wiki/Čestmír_Šikola

28. února 1908
se narodil František Weber,
československý letec, generálmajor v.v.
 
Narodil se v obci Podivín na Hodonínsku. Po složení maturitní zkoušky na reálce v Hodoníně narukoval 1. října 1928 do školy pro důstojníky letectva v záloze v Prostějově, kde prodělal kvalifikaci leteckého pozorovatele. Příslušnou leteckou praxi absolvoval v Piešťanech u Leteckého pluku č. 3. Po ukončení školy na jaře 1930 byl vyřazen v hodnosti podporučíka prezenční služby a 30. září 1930 nastoupil jako student do Vojenské Akademie v Hranicích. Navzdory svému předchozímu působení u letectva zde studuje na důstojníka pěchoty. 31. července 1932 je vyřazen v hodnosti poručíka pěchoty a jmenován velitelem čety u Pěšího pluku č. 7 v Nitře. 15. října 1933 je převelen do skupiny důstojníků letectva a odchází k Leteckému pluku č. 4 do Hradce Králové. Zde je přiřazen jako nižší důstojník ke 14. pozorovací letce a 4. srpna 1934 přechází jako pozorovatel k 82. bombardovací letce Leteckého pluku č. 5 v Praze - Kbelích. zde se 1. října 1934 ujímá funkce spojovacího důstojníka pluku. Mezitím si však stále rozšiřuje svou kvalifikaci a tak absolvoval v Praze jako pozorovatel Kurz létání v noci, v Olomouci absolvoval mechanický kurz pro důstojníky z povolání a na základě vlastní žádosti byl zařazen do pilotního výcviku v Prostějově. Po jeho ukončení nastupuje k 40. stíhací letce Leteckého pluku č. 4 v Hradci Králové. Tato letka byla vyzbrojena z počátku zastaralými letouny Avia Ba-33 a později novějšími letouny Avia B-534.
 


 
V rámci rozšiřování výcvikových základen byl pro své vysoké pedagogické schopnosti 1. září 1936 povýšen do hodnosti nadporučíka letectva a převelen do Vojenské akademie v Hranicích jako velitel čety studentů a cvičitel vojenského výcviku. Zde mu prošlo rukama mnoho mladých důstojníků jimž potom velel v Británii.
 
V důsledku zhoršující se mezinárodní situace byl 1. srpna 1938 přidělen k Leteckému pluku č. 1 v Pardubicích a při mobilizaci 28. září 1938 se stal velitelem 47. stíhací letky, která byla vyzbrojena letouny Avia B-534. Letka byla začleněna jako součást bojového letectva 1. armády a bla umístěna na polních letištích Kleštěnice u Heřmanova Městce, Kralupy nad Vltavou a Veltrusy. Po Mnichovské dohodě se letka nevracela na své mírové letiště, ale byla odeslána na Slovensko k 3. armádě, jako obrana proti případným akcím maďarského letectva. Po Vídeňské arbitráži, jejíž výrok znamenal další ztrátu území se vrátila letka na svou mírovou základnu v Pardubicích. Zde byla po 15. březnu 1939 předána okupační moci a nadporučík letectva František Weber je 30. června 1939 propuštěn ze svazku branné moci.
 
14. ledna 1940 František Weber opouští Prahu a přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Střední východ se dostává do Francie. 6. března 1940 je zapsán ve výcvikovém táboře Československého vojska v Agde a 22. května byl jmenován velitelem zdejší letecké skupiny. 24. června 1940 odplouvá z přístavu Port Vendres do Británie, kam dorazil 7. července 1940. Přestože byl 1. srpna 1940 povýšen na kapitána letectva, tak o den později je přijmut do Dobrovolných záloh RAF v nejnižší důstojnické hodnosti Pilot Officer. Bitva o Británii byla v plném proudu a tak se 6. srpna 1940 stává příslušníkem 310 československé stíhací perutě. Peruť měla v té době velký přebytek pilotů a její kapacita nestačila na jejich přecvičování a proto byl s celou tzv. zálohou peruti 17. srpna 1940 odeslán ke zkrácenému výcviku k 6. OTU do Sutton Bridge. Po třítýdenním výcviku je 10. září přidělen k britké 145. stíhací peruti, která operovala ze skotského Dyce a později z Tangmere na jihu Anglie. Zde se na letounu Hurricane účastnil závěrečných bojů Bitvy o Británii. 27. října 1940 byl sestřelen v souboji s Bf 109 ale úspěšně stihl vyskočit s padákem. Dopadl do moře a byl vyloven torpédovým člunem. Jeho Hurricane V7592 se zřítil do Solentské úžiny.
 

 
28. ledna 1941 se vrací do Duxfordu k 310. peruti a zde se ujímá velení B-letky v hodnosti Flight Lieutenanta a 28. února 1941 přebírá od S/Ldr Alexandra Hesse velení nad celou perutí. Zároveň s tím je povýšen do hodnosti Squadron Leader a 28. října do hodnosti štábního kapitána československého letectva. Po přezbrojení perutě na letouny Spitfire ve Skotsku se v čele 310. perutě vrací na jih Anglie.
 

 
10. ledna 1942 utrpěl při srážce po přistání v Perranporthu prasklinu lebky. Po propuštění z nemocnice a následném zotavení předal velení 310. perutě S/Ldr Františku Doležalovi. Sám odchází Inspektorát Československého letectva v Londýně. Zde vykonává funkci styčného důstojníka u 11. skupiny Fighter Command a 1. července 1943 přechází do vojenské kanceláře prezidenta republiky. Zde působí do 1. února 1943 a vrací se zpět na Inspektorát Čs letectva. Ve stejném roce je je vyslán na stáž u leteckých jednotel RAF na Středním východě a v severní Africe. 8.listopadu se stává československým spoluvelitelem 134. Československého polního letiště (No 134 (Czechoslovak) Airfield). V rámci tohoto převelení byl povýšen do hodnodti Wing Commander a 7. března 1944 na majora československého letectva. Zde opět prokázal mimořádný organizační a velitelský talent. 1. dubna 1944 předává velení W/Cdr Janu Čermákovi a odchází opět na Inspektorát Čs. letectva, tentokrát k jeho studijní skupině. Koncem roku 1944 težce onemocněl zánětem pohrudnice a strávil řadu dlouhých měsíců v nemocnici. Do vlasti se tak vrací až 11. března 1946 v hodnosti podplukovníka.
 
Po krátkém působení na MNO je 31. května 1946 přemístěn k Ministerstvu Vnitra jako zástupce velitele Letectva Sboru národní bezpečnosti. to bylo 12. prosince 1947 přejmenováno na Bezpečnostní letectvo. Zároveň se stává prozatimní správce Domu vojenských letců ve Vladislavově ulici v Praze. 31. března 1948 byl přemístěn zpět na MNO do Hlavního štábu velitelství letectva s určením Obrana proti letadlům.
 
Poúnorové čistky neminuly ani Františka Webera. 2. února 1949 byl odeslán na nucenou dovolenou a vyřazen jako výkonný letec. Na základě jeho podlomeného zdraví s ním bylo zahájeno superarbitrační řízení a 31. prosince 1949 odchází jako 50% invalida do výslužby. 10. ledna 1950 je ve svém pražském bytě zcela neoprávněně zatčen a přemístěn do Tábora nucených prací v Mírově. 11. srpna byl navíc degradován. Z Tábora nucených prací byl 19. července 1951 propuštěn v souvislosti se zrušením tohoto tábora. Pak pracoval jako pomocný dělník v jednom pražském zahradnictví a později jako účetní v pražském závodě PREFA.
 
V roce 1965 byl rehabilitován a byla mu navrácena hodnost. Skutečného ocenění se mu dostalo až po listopadu 89. Krátce před svou smrtí byl povýšen na generálmajora v.v.
 
1. října 1991 v Praze umírá.
 

 
Vyznamenání
V roce 1991, již v hodnosti generálmajora v.v., vyznamenán prezidentem republiky Řádem Milana Rastislava Štefánika III. stupně.
 
Dále byl nositelem těchto vyznamenání a medailí:
2x Československý válečný kříž 1939
2x Čs. medaile Za chrabrost
Čs. medaile Za zásluhy I. stupně
Pamětní medaile čs. zahraniční armády (Francie, Anglie)
Anglickou hvězdu 1939-1945 (bitva o Anglii), hvězdu za Afriku, hvězdu za Evropu, Obrannou medaili a Válečnou medaili.
Sovětské vyznamenání Za vítězství nad Německem.
 
Byl nositelem pilotního odznaku "Polní letec 1923-1939" čs. pilotů 1. republiky, pilotního odznaku RAF a odznaku Zasloužilý letec.
 

http://cs.wikipedia.org/wiki/František_Weber

Tak to ty nemáš pravdu, sedmičky na tom byly s ovladači úplně stejně jako desítky. Co se týče toho tvého "updatebastlu", tak při aktualizacích se ovladače neaktualizují. Takže žádné hotovo, pohledej si na netu, pak budeš mít teprve hotovo. Mimochodem, automatické aktualizace nejsou výmysl desítek ale právě sedmiček. Jen není v desítkách defaultně nastaveno aby se tě systém ptal na instalaci. V nastavení se to dá zapnout a instalovat aktualizace nemusíš. Bude tě to ale otravovat jako právě sedmičky.
Co se týče rychlosti systému, desítky jsou prakticky jen přebarvené osmičky, tak proč by měly být rychlejší. Koneckonců, každý čistý systém na začátku šlape jako hodinky. 
Přestaň poslouchat kecy starého Ubunta, je to staromilec a Windowsy odmítá á priori. Nejlepší je vlastní zkušenost. 
Já byl spokojený s XPčkama, se sedmičkama, osmičkama a jsem spokojený i s desítkama (jen ty Visty nestály za nic). Možná proto, že mi to vždycky na všem dobře fungovalo. Ono to jen chce trochu pravidelné údržby a systém běží pořád super.     ...tedy až na tu totální ztrátu soukromí....YEAAAAAAH!  
 
P.S. Já nerozumím tomu odmítání desítek, vždyť až na pár grafických úprav je to stejné jako sedmičky (tedy pro běžnou práci). Všechny softy v tom šlapou, systém je rychlý, hry jdou normálně, poradí si to i se slabším HW než třeba osmičky a šmírování se dá vypnout. Vážně tomu nerozumím. 

Jste muslim ?
Desatero:
 
01. Jestli se živíte rafinováním heroinu, přitom ale máte morální námitky vůči alkoholu, asi jste muslim.
02. Pokud máte samopal za 3 tisíce dolarů a odpalovací zařízení raket za 5tisíc, a přitom si nemůžete dovolit koupit boty, asi jste muslim.
03. Jestli máte víc manželek než zubů, asi jste muslim.
04. Jestli si utíráte zadek holou rukou, ale vepřové považujete za nečisté, asi jste muslim.
05. Jestli si myslíte, že vesty existují jen ve dvou provedeních - neprůstřelné a sebevražedné našlapané výbušninami s hřebíky a ložiskovými kuličkami, asi jste muslim.
06. Pokud si nemůžete vzpomenout na nikoho, komu jste ještě nevyhlásil džihád, asi jste muslim.
07. Jestli se domníváte, že televize je nebezpečná a přitom běžně v šatech nosíte výbušniny, asi jste muslim.
08. Pokud jste ohromen odhalením, že mobilní telefon může sloužit i k jinému účelu, než k odpálení bomb u silnic, asi jste muslim.
09. Jestliže nemáte nic proti ženám a myslíte si, že každý muž by měl vlastnit alespoň čtyři, asi jste muslim.
10. Jestliže shledáte, že toto vše, co tady říkám, je urážlivé či rasistické, asi jste muslim.
 
 
Muslimské záhady
 
Každý se diví, proč jsou muslimští teroristé schopni tak rychle spáchat sebevraždu.
 
- žádné Vánoce
- žádná televize
- žádné nahé ženy
- žádný fotbal
- žádné jídlo z vepř. masa
- žádné hot-dogy
- žádné burgry
- žádné pivo
- hadry jako šaty
- ručníky jako klobouky
- stále kvílící idiot na věži
- víc než jedna žena
- víc než jedna tchyně
- nesmíte se holit
- vaše žena se nesmí holit
- nesmíte smýt smrad osla
- vaříte na velbloudím trusu
- vaši ženu vám vybere někdo jiný
- vaše žena smrdí hůř než váš osel
 
Na to jim řeknou, že až zemřou, všechno se zlepší. Není to dobré a může to být i o hodně horší.
 
 
MUSLIMOVÉ NEJSOU ŠŤASTNÍ!
Nejsou šťastní v Gáze…
Nejsou šťastní v Egyptě…
Nejsou šťastní v Libyi…
Nejsou šťastní v Maroku…
Nejsou šťastní v Íránu…
Nejsou šťastní v Iráku…
Nejsou šťastní v Jemenu…
Nejsou šťastní v
Afghánistánu…
Nejsou šťastní v Pákistánu…
Nejsou šťastní v Sýrii…
Nejsou šťastní v Libanonu
TAK, KDE VLASTNĚ JSOU ŠŤASTNÍ?
Jsou šťastní v USA ….
Jsou šťastní v Austrálii ...
Jsou šťastní v Kanadě ...
Jsou šťastní v Anglii
Jsou šťastní ve Francii ...
Jsou šťastní v Itálii ....
Jsou šťastní v Německu ...
Jsou šťastní ve Švédsku .
Jsou šťastní v Norsku ...
Jsou šťastní v Holandsku
Jsou šťastní v Dánsku ...
V zásadě jsou šťastní v každé zemi, která není muslimská, a jsou nešťastní v každé zemi, která muslimská je!
A KOHO Z TOHO VINÍ?
Islám ne. Nikoho z jeho vůdců. Ani sami sebe. - VINÍ Z TOHO ZEMĚ, KDE JSOU ŠŤASTNÍ!
Chtějí měnit ty země tak, aby byly jako…ZEMĚ, Z KTERÝCH PŘIŠLI A KDE BYLI NEŠŤASTNÍ! Tady nelze vyjít z údivu...Jak, k čertu, mohou být tak pitomí? A my jim to, aby naše země přetvořili na islámské, dovolujeme?
 
Jsme demokrati nebo blbci?

Obj. 268 zachraňuje arty před sebevraždou :laugh:
 

Nejvyšší čas přepadnout Rusko

Pentagon:
Obama a jeho generálové vedou diskuzi a nemohou se shodnout, kdy je lépe přepadnout Rusko.
Tak se rozhodli zeptat se Francouzů: - kdy je lepší přepadnout Rusko?

Francouzové odpovídají: Nevíme, ale rozhodně ne v zimě.

Tak se ptají Němců: Kdy je lepší přepadnout Rusko?
Němci odpovídají: Nevíme, rozhodně by to nemělo být v létě...

Co s tím? Někdo navrhuje zeptat se Číny, která je progresivní a vždy přijde s nějakým novým nápadem Tak se ptají Číňanů, kdy je lepší přepadnout Rusko?

Číňané odpoví:
Hned teď! Rusko začalo stavět "Sílu Sibiře", "Turecký potok", kosmodrom "Vostočný", most na Krym, v nejbližší době chtějí obnovit stavbu BAM, staví nové sportovní komplexy k MS ve fotbale v r. 2018, buduji Arktidu!
Zrovna teď by se jim hodilo hodně zajatců !!!
 

"Držák na pivo"
 
 
 

Žádný OS nikdy nebude z tvého pohledu bezpečný. Vždycky si firma nechá nějakou možnost sypat do tebe reklamu a na to potřebuje mít možnost se ti vrtat v OS. Jestli chceš prožívat nějaký pocit, že tě nikdo nesleduje, tak zahoď telefon a počítadlo, vypni elektriku a odstěhuj se do jeskyně, tam sice nebudeš v úplném bezpečí, protože tě najde hajný ale alespoň ti nebude cpát nějakou debilní reklamu. Možná pokutu.
Já tedy nevím, co s tou bezpečností tady každý nadělá, v době, kdy je volně přístupný živnostenský rejstřík, katastr nemovitostí, matrika, rejstřík VZP a já nevím co ještě. Každý má Chrome, FB, účet na Seznamu nebo Android v telefonu ale keců o nějaké bezpečnosti je všude plno. Prostě žijeme ve věku informačních technologií, kdy každý dokáže o každém najít všechno. Není kam se schovat. Stačí to pochopit, o každém jsou někde nějaké údaje. Pokud nejsi zločinec nebo nestahuješ dětské porno, tak ti to může být svým způsobem jedno, protože když bude chtít někdo zneužít tvoje data, tak to udělá tak jako tak.

nová mapa...

Nainstaluj si Total Commander, tam to vidíš....

A ty jsi si se rozhodl, že je necháš, aby je sledoval Google, aby na sebe na sociálních sítích napráskali cokoliv, ale uchráníš je aby je nesledovaly W10??? Promiň, ale i to zní velmi komicky... Nemohu si pomoci... 

Ono se jedná o sjednocení systému, kvůli univerzálním aplikacím a kompatibilitě s Windows 10 mobile. Zajímavé, že u Apple tohle nikdo neřeší, iOS se taky neptá na nic a automaticky se upgraduje. Když s tím má někdo problém, může si nainstalovat Ubuntu. Kecy jsou na hov.. .

Tank zasažen – co se děje po zásahu tanku, část 8.
 
 
Tank je nejodolnější vozidlo na bojišti, ale není nezničitelný. V dnešním díle si představíme osud nešťastného ukrajinského tanku T-64BV a jeho posádky. Článek na webu Dziennik Zbrojny představil polský autor Jaroslaw Wolski.
Foto: Ukrajinský T-64 po útoku. / Archív autora
 
Munice proti tankůmExistují tři základní munice určené k boji s obrněnou technikou. První jsou "tankové" podkaliberní střely APFSDS (Armour-Piercing Fin-Stabilized Discarding-Sabot) s wolframovým nebo uranovým penetrátorem, kumulativní nálož (např. RPG nebo PTŘS) a výbuchem formovaný projektil EFP (Explosively Formed Penetrator). Na principu EFP fungují většinou nejrůznější miny nebo protitankové přesně naváděné dělostřelecké granáty (SMArt 155, BONUS).
 
Každá munice má na cíl jiné účinky. V případě podkaliberní střely nebo EFP velkého kalibru zemře okamžitě většina posádky tanku. Zbytek je těžce zraněn, a to i v případě, pokud nedojde ke vznícení munice.
 
APFSDS po proniknutí pancířem vytváří mrak střepin, který zabíjí posádku tanku. Navíc pokud penetrátor po proniknutí zůstává neporušen, naráží vevnitř tanku na zadní část pancíře, kde se tříští a vytváří další mrak střepin. V případě použití penetrátoru z ochuzeného uranu dochází rovněž k ničivému samovznícení malých částeček kovů (střepin) uvnitř tanku.
 
Naproti tomu kumulativní nálože protitankových řízených střel (PTŘS) pancíř probíjí úzkým proudem horkého plazmatu. Uvnitř tanku ale plazma ničí/zabíjí jen ve směru průniku. Pokud se členové posádky nenacházejí ve směru paprsku, vyváznou většinou jen s lehkým zraněním.
 
Neplatí to však v případě, kdy plazma zasáhne munici nebo hořlavou kapalinu hydraulikx. Takovou smůlu měla posádka ukrajinského tanku T-64BV 1. února 2015 u vesnice Trojicke ve východní Ukrajině. Vesnice leží severně od města Debalceve, kde zuřily těžké boje mezi ukrajinskou armádou na jedné straně a proruskými povstalci a ruskou armádou na straně druhé.
 
 
Infografika: Mapa vesnice Trojicke. / Google Maps
 
Východní UkrajinaBoje na začátku roku 2015 o město Debalceve a doněcké letiště byly krátké, ale intenzivní. Ukrajinská armáda byla v té době lépe vyzbrojený a připravený soupeř, než v předešlé letní kampani v roce 2014. Proruští separatisté se mohli naopak spolehnout nejen na přímou podporu ruské armády ale i na dodávky ruských zbraní.
 
Boje byly kruté - mezi lednem a dubnem 2015 obě strany ztratily 70 tanků. 33 strojů ztratili proruští povstalci a ruská armáda a 37 ukrajinská armáda. Avšak během letní kampaně Ukrajinci ztratili 114 tanků, na druhé straně separatisté a Rusové pouze 26 tanků.
 
Po letní kampani ukrajinská armáda uvedla do provozu tanky z mobilizačních skladů a povolala do zbraně rezervisty, především ze západní Ukrajiny. Zničený tank T-64BV z 80. let minulého století putoval na bojiště přímo z mobilizačních skladů. Tank byl přiřazen k ukrajinské 17. obrněné brigádě. Zde získal posádku rekrutovanou z rezervistů.
 
Vozidlo jako součást brigády drželo obrané pozice na hranici lesa u polní cesty ve východní části vesnice Troickoje. Tank měl pod kontrolou komunikaci vedoucí z vesnice na severovýchod. Osud tanku a posádky byl zpečetěn 1. února 2015, kdy byl zasažen v přední části moderní PTŘS.
 

Foto: T-64BV tři měsíce po útoku. / Archív autora
 
Čelní pancíř korby T-64BV (pozdější modernizované série), počítáno kolmo, se skládá z 50 mm tvrzené oceli, vrstvy textitového skla o tloušťce 40 mm a další vrstvy oceli o tloušťce 30 mm. Poté následuje 10mm vzduchová kapsa a znovu 40 mm textitového skla. Vrstvený pancíř uzavírá tvrzená ocel o tloušťce 50 mm.
 
Balistická odolnost skloněného vrstveného pancíře korby tanku T-64BV dosahuje 520 až 540mm RHAe proti kumulativním náložím. Navíc korba T-64BV byla vybavena reaktivním pancířem Kontakt 1, který v závislosti na pozici a úhlu dopadu snižuje schopnost probití kumulativní střelou o 50 až 80 %.
 
Takovou úroveň ochrany - tedy kombinace základního a reaktivního pancíře - nemohly překonat sovětské PTŘS Fagot, Konkurs nebo Metys. Podle polského autora boje v roce 2014 poskytly mnoho případů, kdy byly starší sovětské PTŘS neefektivní při střetu s ukrajinskými T-64BV.
 
Bohužel pro posádku, proruští separatisté a ruská armáda v bojích používaly modernější PTŘS.
 
Při bojích v Donbasu v roce 2014 byly používány modernizované PTŘS 9M1113M Kornet a 9М113М Fagot-M (schopné proniknout 670 mm RHAe za reaktivním pancířem) a 9M131 Metys-M (800mm RHAe za reaktivním pancířem). Těchto PTŘS bylo ale málo a ruská armáda je většinou separatistům volně neposkytovala.
 

Foto: Průnik bojové hlavice PTŘS. / Archív autora
 
Podle polského autora byla situaci jiná na začátku roku 2015. Mírové rozhovory v Minsku směřovaly k ukončení bojů a proruští separatisté a Moskva měli málo času na dosažení svých politických a vojenských cílů na východě Ukrajiny.
 
Do bojů se tak zapojil jakutský ruský prapor s tanky T-72B3 a nejlepší jednotky samozvaných Doněckých a Luhanských republik. Úkolem ruského praporu bylo přerušit koridor spojující město Debalceve s územím pod kontrolou kijevské vlády - tedy dostat pod kontrolu pozice, kde se nalézal uvedený ukrajinský T-64BV. 
 
Ruské pravidelné jednotky při bojích s ukrajinskou armádou používaly moderní PTŘS. Výjimečně tyto PTŘS, pro rychlejší dosažení vojenských cílů před uzavřením mírových dohod, dostaly i proruští separatisté.
 
PTŘS, která zasáhla T-64BV, byla vybavená prekurzorem - ten vyřadil reaktivní pancíř a následně hlavice PTŘS pronikla pancířem. Parsek po proniknutí pancíře zapálil převáženou munici (zřejmě část munice v karuselu pod věží) a došlo tak k mohutné explozi. Posádka byla mrtvá na místě, zatímco trup tanku byl rozerván a věž utrhnutá.
 
Zdroj: Armádní noviny.cz

Jestli máte dceru, pravděpodobně řešíte podobné dilema, když řekne:
"Tati, já musím kakat."
Na pánský nebo na dámský? Samozřejmě, že ji odtáhnu na pánský, jenže ona protestuje:
"Ale tohle je klučičí! A já jsem holka."
"No to máš smůlu, já na dámský nejdu. Proč se ti tu tak nelíbí?"
Načež Viki pronese nesmrtelnou větu:
"Protože tady je to plný bimbasů."
Na to není co říct. Má pravdu. Do značné míry. Jeden pán u pisoáru musel na chvíli přestat, jak se začal smát.
"A kluci jsou čuňata. Jozífek u nás říkal, že jednou počůral i světla na stropě."
"No, to má výkon." ocenil jsem a tlačil jsem ji do kabinky.
"A učitelka se prý ptala, co to dělá a on se otočil a taky jí počůral."
Více pánů u pisoárů muselo přestat, ale Viki si smíchu vůbec nevšímala.
"A paní učitelka křičela, takže přiběhla paní uklízečka."
Na chvíli nastalo ticho v napjatém očekávání. Viki si rozepla kalhoty a já ji vysadil na prkénko.
"A taky ji počůral."
Pánské záchodky se změnily v Comedy Show.
"Radši tlač." pronesl jsem zničeně.
"Mě to nejde. Pomůžeš mi?"
Věděl jsem, že každý poslouchá, ale co jsem měl dělat. Jinak tu zkejsneme navěky.
"Heeee..." začal jsem neochotně.
A Viki se chytla: "Heeee..."
A odvedle z kabinky se ozvalo: "Heeee..."
A od pisoárů se ozvalo několikahlasé: "Heeee...."
Byli jsme Pražsky Tlačící sbor.
Viki to nadchlo, takže to zkusila ještě několikrát. Hlavně, že to zabralo a padalo to tam, což komentovala slovy: "Jé, mně se úplně vysypalo bříško." A pak to zazdila:
"Já udělám celou rodinku čokoládových anakond, jo?" radovala se. Jen jsem odevzdaně přikývl.
"Já si myslela, že si jen prdnu a teď se mi narodila celá rodinka." kopala nožkama spokojeně do mísy.
"Já to tady snad dneska nedodělám..." ozvalo se od pisoárů, když ustal smích.
Hotovo. Hledal jsem vlhčené ubrousky, Viki chvíli čekala, pak jí to přišlo dlouhé, tak povídá:
"Ty si zapomněl hajzlíka papíra! A teď tu budu muset stát a čekat až uschnu." Našel jsem je. Utřeli jsme, oblékli se, Viki chtěla sama spláchnout. Tak jsem ji nechal spláchnout a ona:
"Pa pá, hovínka! Mějte se, hezky plavejte a nezlobte tam."
U pisoárů bychom z fleku mohli vybírat vstupné. Táhl jsem dceru ven. Zatímco si vyhrnovala rukávky k mytí, přišla s dotazem dne:
"Tati a co dělají hovínka, který nemaj maminku ani tatínka?"
Spolkl jsem větu, že to asi budou ********* sirotci a rychle jí umyl ruce. Pisoáry se konečně uvolnily a jeden z nastojáků při vycházení ven povídá kamarádovi:
"Tady je to skvělý, sem musíme chodit častěji."
No.
My ne.
Už nikdy.
 
více na FCB profilu autora https://www.facebook.com/mmcabicar

Krásná pavučina z ledu. 
 

Skončí druhá světová a Hitler stojí pod šibenicí a ptají se ho jaké má poslední přání. On na to, že chce mluvit s britským ministerským předsedou. Tak ho přivedou. Hitler sklapne podpatky, zasalutuje a řekne:
"Pane" Agent BC16A hlásí, úkol zničit Německo splněn. Hlásím se o další úkoly!"