Aaron Goldstein

Když ti zdraží benzín a zůstaneš odkázaný na MHD...
 
 

Když ti zdraží benzín a zůstaneš odkázaný na MHD...
 
 

Já jen připomenu tři DLC, které jsou k tomu zadarmo...
 
Cities: Skylines - Carols, Candles and Candy - https://www.epicgames.com/store/en-US/p/cities-skylines--carols-candles-and-candy
Cities: Skylines - Match Day - https://www.epicgames.com/store/en-US/p/cities-skylines--match-day
Cities: Skylines - Pearls From the East - https://www.epicgames.com/store/en-US/p/cities-skylines--pearls-from-the-east

Když ti zdraží benzín a zůstaneš odkázaný na MHD...
 
 

Když ti zdraží benzín a zůstaneš odkázaný na MHD...
 
 

Když ti zdraží benzín a zůstaneš odkázaný na MHD...
 
 

Tyhle staré fotky si rád prohlédnu, ale nejsem pražák, tak mě moc neřeknou.
I když, ty dva poslední snímky ano.
Portál slavatovského letohrádku. Tam je vidět, že zub času na něm hlodal.  A taky měl asi dost pohnutou historii. Podle snímků na vyhledávači.

Zdroj.
 
Slavatovský portál, tzv. Medvědí brána s aliančními znaky Jiřího Jáchyma Slavaty a jeho manželky Marie Markéty z Rappachu, ovdovělé Trausohnové z Falkenštejna Jeroným Kohl (1635-1709) ze zbořeného  letohrádku hrabat Slavatů v Praze na Smíchově. https://www.esbirky.cz/predmet/6231101?searchParams=
 
Ten druhý snímek je zbořená kovárna.
K tomu nějaká technická data.
Kovárny obecně ve městech neměli rádi, jednak asi kvůli hluku, ale hlavě se tam dělalo s ohněm a občas hořeli. Proto se na ně nevztahovalo právo míle, tj. zákaz živností do určité vzdálenosti od města. Tady je vidět, že byla kovárna posunutá do volného prostoru. A vsadil bych se, že kromě podkováře (koval koně) byl na druhé straně i kolář. Tedy z dnešního pohleduby to byl takový "pneuservis".
Je tam vidět, že na sřeše jsou šindele.
 
Tenhle článek doporučuju. Je tam pojednání o tom, jak se předělávali památky. Takže jejich dnešní vzhled je třeba gotičtější než skutečná gotika.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-architektura-gotika-omyl-unikatni-srovnani-jak-se-promenily-ceske-pamatky-186528#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=zpravy.sznhp.box&dop_req_id=G6yk6hFiP3o-202202281138&dop_id=186528&source=hp&seq_no=4&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

2. března 1978 odstartovala kosmická loď Sojuz - 28 s prvním československým kosmonautem na palubě
 
Československo se tak stalo třetí zemí na světě, jejíž občan opustil planetu Země. Sojuz -28 byl 63. kosmickou lodí s posádkou, která vzlétla z naší planety. Vladimír Remek se stal prvním československým kosmonautem a 87. člověkem, který se podíval do vesmíru.
 

 
V první polovině roku 1976 nabídl Sovětský Svaz členským zemím programu Interkosmos možnost účasti na pilotovaném kosmickém letu. V první fázi bylo osloveno Československo, Polsko a NDR.
 
Výběr československých kosmonautů probíhal v období od června do listopadu 1976. Výběr probíhal v řadách pilotů československého vojenského letectva. Základním sítem se stala lékařská komise Ústavu leteckého zdravotnictví, v jejímž čele stanul plukovník Antonín Dvořák.
V prvním kole, na základě pravidelných ročních prohlídek, bylo vybráno 24 vhodných adeptů. tito kandidáti prošli dalším důkladným vyšetření a komise zúžila výběr na osm a poté na čtyři kandidáty. Těmi se stali npor. Ladislav klíma, kpt. Michal Vondroušek, kpt. Vladimír Remek a mjr. Oldřich Pelčák.
 

Čtveřice kandidátů před odletem do Moskvy. Zleva: Remek, Pelčák, Vondroušek, Klíma
 
Tito kandidáti odletěli v listopadu 1976 do Moskvy. Zde sovětští lékaři vybrali po sérii testů dva finalisty, Vladimíra Remka a Oldřicha Pelčáka.
 
V prosinci 1976 oba naši kandidáti zahájili výcvik ve Středisku přípravy kosmonautů ve Hvězdném městečku. Společně s nimi byli ve výcviku i kandidáti Polska Mirosław Hermaszewski a Zenon Jankowski a kandidáti NDR Sigmund Jähn a Eberhard Köllner. Běžný základní výcvik trval dva roky, ale kandidáti programu Interkosmos prodělali pouze jeho zkrácenou půlroční verzi. V květnu složili závěrečné zkoužky a byli rozřazeni do posádek. Vladimír Remek byl přiřazen k Alexejovi Gubarevovi a Oldřich Pelčák utvořil dvojici s Nikolajem Rukavišnikovem. Již při plánovaní letu bylo určeno, že sovětští členové posádek budou kosmonauté se zkušeností z kosmického letu. Alexej Gubarev měl za sebou let Sojuzem 17 a měsíční pobyt na stanici Saljut 4, Nikolaj Rukavišnikov měl za sebou lety se Sojuzem 10 a Sojuzem 16.
 

Kosmonauti - adepti z ČSSR, PLR a NDR v trenažéru orbitální stanice Saljut - 6
 
V létě 1977 se také rozhodovalo o pořadí letů jednotlivých států. Nakonec bylo stanoveno pořadí Československo, Polsko, NDR. Československu údajně pomohlo k prvenství jednak vysoká aktivita v programu Interkosmos, kde mělo Československo podíl na splnění 40% všech plněných úkolů v rámci programu a jednak snaha Sovětského Svazu zmírnit svůj špatný obraz v československé společnosti, který byl vyvolán zejména událostmi z roku 1968. Podle vzpomínek tehdejšího Ministra obrany generála Jaruzelského se Polsko cítilo ukřivděno, že jejich velikost a podíl na bojích v 2. světové válce nestačilo na prvenství.
 
Od podzimu 1977 probíhala další příprava už ve složení posádek. V únoru 1978 proběhly závěrečné zkoušky. Hodnocení posádky Gubarev - Remek dopadlo o něco lépe, ale obě posádky se navzájem obviňovaly, že jim instruktoři napovídali. Konečný výběr byl údajně konzultován s vedením KSČ. 18 února kosmonauti přiletěli na kosmodrom Bajkonur a 26. února padl konečný verdikt. Posádkou Sojuzu 28 bude Gubarev - Remek.
 

Nášivka letu Sojuz - 28
 
Pro našeho kosmonauta připravila ČSAV ve spolupráci s dalšími vědeckými ústavy šest experimentů.
Chorella - 1 zkoumal růst řas. Už před letem Sojuzu - 28 byly do vesmíru dopraveny řasy, ale v klidovém stavu. Nyní však byly naočkovány do čivné půdy a byl zkoumán průběh jejich rozmnožování. Kontrolní populace řas na zemi rostla za stejných podmínek jako ve vesmíru vyjma beztížného stavu.
Teplotní výměnna - 2 zkoumal závoslost mezi teplotou těla kosmonautů a jejich pocity.
Oxymetr zkoumal vliv stavu beztíže na zásobování tkáně kyslíkem. Pomocí oxymetru proběhlo měření na kůži na předloktí levé ruky před letem, během něho a po letu.
Supos zjišťoval psychologický stav kosmonautů pomocí dotazníku. Měření opět proběhlo před letem, během něho a po něm.
Extinkce sledoval změny jasnosti hvězd při západu za obzor.
Morava - Splav využíval sovětskou pec Splav - 1 k roztavení a pomalému regulovanému chladnutí vzorků materiálu složeného z chloridu měďného a olovnatého a chloridu stříbrného a olovnatého po dobu 45 hodin.
 
2. března 1978 v 16:27.50 SEČ byla vypuštěna nosná raketa Sojuz-U. Za 530 sekund navedla kosmickou loď na dráhu. Při čtvrtéma pátém oběhu byla provedena dvouimpulsová korekce dráhy a dráha byla ustálena na 269 - 309 km. Vzdálenost mezi Sojuzem - 28 a Saljutem - 6 klesla z původních 10 000 km na 5 000 km. 3. března od 2 do 9 hodin SEČ měla posádka odpočinek. po něm byla při 17. oběhu provedena další dvouimpulsová korekce a zvýšeno apogeum dráhy na 357 km. Vzdálenost lodi a stanice se snížila na 25 km. Závěrečné manévrování a spojení bylo provedeno automaticky. Ke spojení došlo 3. března v 18:10 SEČ na 18. oběhu lodi a 2455. oběhu stanice nad oblastí Altaje, asi 10 minut po vstupu do stínu Země. Následně byla provedena kontrola hermetičnosti a propojily se všechny systémy. 3 března ve 21:33 SEČ vstoupili Gubarev s Remkem na palubu Saljutu - 6, kde je uvítala posádka ve složení Romaněnko - Grečko.
 
Pracovní den na stanici začínal v 06.00 a končil ve 21:00 SEČ. Během sedmi pracovních dní pomohli Gubarev s Remkem základní posádce s jejich vědeckým programem, provedli řadu televizních reportáží a svých šest výše zmíněných experimentů.
 
Poslední pracovní den byl 10. března. V 8:17 SEČ přestoupili Gubarev s Remkem na palubu Sojuzu 28. V 11:23 SEČ se loď oddělila od stanice při jejím 2561. oběhu. Společný let komplexu Sojuz - 28 a Saljut - 6 trval 164 hodin 35 minut a 6 sekund. Při dalším oběhu lodi byl nad jižním Atlantikem ve 13:54.34 SEČ zapálen na 198 sekund brzdící motor. Tím došlo k zahájení sestupu z oběžné dráhy. Ve 14:16.05 SEČ se loď pomocí pyrotechnických patron rozdělila na tři části a kabina s kosmonauty vstoupila do atmosféry. Ve 14:22 SEČ došlo na 7 minut k výpadku radiového spojení v důsledku silné ionizace vzduchu kolem brzdící kabiny. V 14:30.45 SEČ ve výšce přibližně 7 km se přesně podle plánu otevřel hlavní padák.
 
Kabina přistála 10. března 1978 v 14:45.45 asi 135 km severně od Arkalyku v Kazachstánu. Vrtulníky přepravily kosmonauty do Arkalylku a odtud letadlem do Bajkonuru. Zde vyčkali v hotelu Kosmonaut na návrat základní posádky Romaněnko - Grečko, ke kterému došlo 16. března. Jejich let trval rekordních 96 dní. Všichni kosmonauté odletěli 10. dubna do Hvězdného městečka. Následující den byli v Kremlu vyznamenáni nejvyššími sovětskými řády. Do Československa přiletěli 27. dubna a téhož dne vyznamenáni na Pražském hradě.
 

Návratová kabina po přistání
 
Let Sojuzu - 28 trval 7 dní 22 hodin a 16 minut. Všechny další mise programu Interkosmos dodržovaly přibližně tuto délku letu, aby nevznikly spekulace, že Sovětský Svaz některou zemi protěžuje.
 

Návratová kabina v Leteckém muzeu Praha - Kbely
 

2. března 1978 odstartovala kosmická loď Sojuz - 28 s prvním československým kosmonautem na palubě
 
Československo se tak stalo třetí zemí na světě, jejíž občan opustil planetu Země. Sojuz -28 byl 63. kosmickou lodí s posádkou, která vzlétla z naší planety. Vladimír Remek se stal prvním československým kosmonautem a 87. člověkem, který se podíval do vesmíru.
 

 
V první polovině roku 1976 nabídl Sovětský Svaz členským zemím programu Interkosmos možnost účasti na pilotovaném kosmickém letu. V první fázi bylo osloveno Československo, Polsko a NDR.
 
Výběr československých kosmonautů probíhal v období od června do listopadu 1976. Výběr probíhal v řadách pilotů československého vojenského letectva. Základním sítem se stala lékařská komise Ústavu leteckého zdravotnictví, v jejímž čele stanul plukovník Antonín Dvořák.
V prvním kole, na základě pravidelných ročních prohlídek, bylo vybráno 24 vhodných adeptů. tito kandidáti prošli dalším důkladným vyšetření a komise zúžila výběr na osm a poté na čtyři kandidáty. Těmi se stali npor. Ladislav klíma, kpt. Michal Vondroušek, kpt. Vladimír Remek a mjr. Oldřich Pelčák.
 

Čtveřice kandidátů před odletem do Moskvy. Zleva: Remek, Pelčák, Vondroušek, Klíma
 
Tito kandidáti odletěli v listopadu 1976 do Moskvy. Zde sovětští lékaři vybrali po sérii testů dva finalisty, Vladimíra Remka a Oldřicha Pelčáka.
 
V prosinci 1976 oba naši kandidáti zahájili výcvik ve Středisku přípravy kosmonautů ve Hvězdném městečku. Společně s nimi byli ve výcviku i kandidáti Polska Mirosław Hermaszewski a Zenon Jankowski a kandidáti NDR Sigmund Jähn a Eberhard Köllner. Běžný základní výcvik trval dva roky, ale kandidáti programu Interkosmos prodělali pouze jeho zkrácenou půlroční verzi. V květnu složili závěrečné zkoužky a byli rozřazeni do posádek. Vladimír Remek byl přiřazen k Alexejovi Gubarevovi a Oldřich Pelčák utvořil dvojici s Nikolajem Rukavišnikovem. Již při plánovaní letu bylo určeno, že sovětští členové posádek budou kosmonauté se zkušeností z kosmického letu. Alexej Gubarev měl za sebou let Sojuzem 17 a měsíční pobyt na stanici Saljut 4, Nikolaj Rukavišnikov měl za sebou lety se Sojuzem 10 a Sojuzem 16.
 

Kosmonauti - adepti z ČSSR, PLR a NDR v trenažéru orbitální stanice Saljut - 6
 
V létě 1977 se také rozhodovalo o pořadí letů jednotlivých států. Nakonec bylo stanoveno pořadí Československo, Polsko, NDR. Československu údajně pomohlo k prvenství jednak vysoká aktivita v programu Interkosmos, kde mělo Československo podíl na splnění 40% všech plněných úkolů v rámci programu a jednak snaha Sovětského Svazu zmírnit svůj špatný obraz v československé společnosti, který byl vyvolán zejména událostmi z roku 1968. Podle vzpomínek tehdejšího Ministra obrany generála Jaruzelského se Polsko cítilo ukřivděno, že jejich velikost a podíl na bojích v 2. světové válce nestačilo na prvenství.
 
Od podzimu 1977 probíhala další příprava už ve složení posádek. V únoru 1978 proběhly závěrečné zkoušky. Hodnocení posádky Gubarev - Remek dopadlo o něco lépe, ale obě posádky se navzájem obviňovaly, že jim instruktoři napovídali. Konečný výběr byl údajně konzultován s vedením KSČ. 18 února kosmonauti přiletěli na kosmodrom Bajkonur a 26. února padl konečný verdikt. Posádkou Sojuzu 28 bude Gubarev - Remek.
 

Nášivka letu Sojuz - 28
 
Pro našeho kosmonauta připravila ČSAV ve spolupráci s dalšími vědeckými ústavy šest experimentů.
Chorella - 1 zkoumal růst řas. Už před letem Sojuzu - 28 byly do vesmíru dopraveny řasy, ale v klidovém stavu. Nyní však byly naočkovány do čivné půdy a byl zkoumán průběh jejich rozmnožování. Kontrolní populace řas na zemi rostla za stejných podmínek jako ve vesmíru vyjma beztížného stavu.
Teplotní výměnna - 2 zkoumal závoslost mezi teplotou těla kosmonautů a jejich pocity.
Oxymetr zkoumal vliv stavu beztíže na zásobování tkáně kyslíkem. Pomocí oxymetru proběhlo měření na kůži na předloktí levé ruky před letem, během něho a po letu.
Supos zjišťoval psychologický stav kosmonautů pomocí dotazníku. Měření opět proběhlo před letem, během něho a po něm.
Extinkce sledoval změny jasnosti hvězd při západu za obzor.
Morava - Splav využíval sovětskou pec Splav - 1 k roztavení a pomalému regulovanému chladnutí vzorků materiálu složeného z chloridu měďného a olovnatého a chloridu stříbrného a olovnatého po dobu 45 hodin.
 
2. března 1978 v 16:27.50 SEČ byla vypuštěna nosná raketa Sojuz-U. Za 530 sekund navedla kosmickou loď na dráhu. Při čtvrtéma pátém oběhu byla provedena dvouimpulsová korekce dráhy a dráha byla ustálena na 269 - 309 km. Vzdálenost mezi Sojuzem - 28 a Saljutem - 6 klesla z původních 10 000 km na 5 000 km. 3. března od 2 do 9 hodin SEČ měla posádka odpočinek. po něm byla při 17. oběhu provedena další dvouimpulsová korekce a zvýšeno apogeum dráhy na 357 km. Vzdálenost lodi a stanice se snížila na 25 km. Závěrečné manévrování a spojení bylo provedeno automaticky. Ke spojení došlo 3. března v 18:10 SEČ na 18. oběhu lodi a 2455. oběhu stanice nad oblastí Altaje, asi 10 minut po vstupu do stínu Země. Následně byla provedena kontrola hermetičnosti a propojily se všechny systémy. 3 března ve 21:33 SEČ vstoupili Gubarev s Remkem na palubu Saljutu - 6, kde je uvítala posádka ve složení Romaněnko - Grečko.
 
Pracovní den na stanici začínal v 06.00 a končil ve 21:00 SEČ. Během sedmi pracovních dní pomohli Gubarev s Remkem základní posádce s jejich vědeckým programem, provedli řadu televizních reportáží a svých šest výše zmíněných experimentů.
 
Poslední pracovní den byl 10. března. V 8:17 SEČ přestoupili Gubarev s Remkem na palubu Sojuzu 28. V 11:23 SEČ se loď oddělila od stanice při jejím 2561. oběhu. Společný let komplexu Sojuz - 28 a Saljut - 6 trval 164 hodin 35 minut a 6 sekund. Při dalším oběhu lodi byl nad jižním Atlantikem ve 13:54.34 SEČ zapálen na 198 sekund brzdící motor. Tím došlo k zahájení sestupu z oběžné dráhy. Ve 14:16.05 SEČ se loď pomocí pyrotechnických patron rozdělila na tři části a kabina s kosmonauty vstoupila do atmosféry. Ve 14:22 SEČ došlo na 7 minut k výpadku radiového spojení v důsledku silné ionizace vzduchu kolem brzdící kabiny. V 14:30.45 SEČ ve výšce přibližně 7 km se přesně podle plánu otevřel hlavní padák.
 
Kabina přistála 10. března 1978 v 14:45.45 asi 135 km severně od Arkalyku v Kazachstánu. Vrtulníky přepravily kosmonauty do Arkalylku a odtud letadlem do Bajkonuru. Zde vyčkali v hotelu Kosmonaut na návrat základní posádky Romaněnko - Grečko, ke kterému došlo 16. března. Jejich let trval rekordních 96 dní. Všichni kosmonauté odletěli 10. dubna do Hvězdného městečka. Následující den byli v Kremlu vyznamenáni nejvyššími sovětskými řády. Do Československa přiletěli 27. dubna a téhož dne vyznamenáni na Pražském hradě.
 

Návratová kabina po přistání
 
Let Sojuzu - 28 trval 7 dní 22 hodin a 16 minut. Všechny další mise programu Interkosmos dodržovaly přibližně tuto délku letu, aby nevznikly spekulace, že Sovětský Svaz některou zemi protěžuje.
 

Návratová kabina v Leteckém muzeu Praha - Kbely
 

2. března 1978 odstartovala kosmická loď Sojuz - 28 s prvním československým kosmonautem na palubě
 
Československo se tak stalo třetí zemí na světě, jejíž občan opustil planetu Země. Sojuz -28 byl 63. kosmickou lodí s posádkou, která vzlétla z naší planety. Vladimír Remek se stal prvním československým kosmonautem a 87. člověkem, který se podíval do vesmíru.
 

 
V první polovině roku 1976 nabídl Sovětský Svaz členským zemím programu Interkosmos možnost účasti na pilotovaném kosmickém letu. V první fázi bylo osloveno Československo, Polsko a NDR.
 
Výběr československých kosmonautů probíhal v období od června do listopadu 1976. Výběr probíhal v řadách pilotů československého vojenského letectva. Základním sítem se stala lékařská komise Ústavu leteckého zdravotnictví, v jejímž čele stanul plukovník Antonín Dvořák.
V prvním kole, na základě pravidelných ročních prohlídek, bylo vybráno 24 vhodných adeptů. tito kandidáti prošli dalším důkladným vyšetření a komise zúžila výběr na osm a poté na čtyři kandidáty. Těmi se stali npor. Ladislav klíma, kpt. Michal Vondroušek, kpt. Vladimír Remek a mjr. Oldřich Pelčák.
 

Čtveřice kandidátů před odletem do Moskvy. Zleva: Remek, Pelčák, Vondroušek, Klíma
 
Tito kandidáti odletěli v listopadu 1976 do Moskvy. Zde sovětští lékaři vybrali po sérii testů dva finalisty, Vladimíra Remka a Oldřicha Pelčáka.
 
V prosinci 1976 oba naši kandidáti zahájili výcvik ve Středisku přípravy kosmonautů ve Hvězdném městečku. Společně s nimi byli ve výcviku i kandidáti Polska Mirosław Hermaszewski a Zenon Jankowski a kandidáti NDR Sigmund Jähn a Eberhard Köllner. Běžný základní výcvik trval dva roky, ale kandidáti programu Interkosmos prodělali pouze jeho zkrácenou půlroční verzi. V květnu složili závěrečné zkoužky a byli rozřazeni do posádek. Vladimír Remek byl přiřazen k Alexejovi Gubarevovi a Oldřich Pelčák utvořil dvojici s Nikolajem Rukavišnikovem. Již při plánovaní letu bylo určeno, že sovětští členové posádek budou kosmonauté se zkušeností z kosmického letu. Alexej Gubarev měl za sebou let Sojuzem 17 a měsíční pobyt na stanici Saljut 4, Nikolaj Rukavišnikov měl za sebou lety se Sojuzem 10 a Sojuzem 16.
 

Kosmonauti - adepti z ČSSR, PLR a NDR v trenažéru orbitální stanice Saljut - 6
 
V létě 1977 se také rozhodovalo o pořadí letů jednotlivých států. Nakonec bylo stanoveno pořadí Československo, Polsko, NDR. Československu údajně pomohlo k prvenství jednak vysoká aktivita v programu Interkosmos, kde mělo Československo podíl na splnění 40% všech plněných úkolů v rámci programu a jednak snaha Sovětského Svazu zmírnit svůj špatný obraz v československé společnosti, který byl vyvolán zejména událostmi z roku 1968. Podle vzpomínek tehdejšího Ministra obrany generála Jaruzelského se Polsko cítilo ukřivděno, že jejich velikost a podíl na bojích v 2. světové válce nestačilo na prvenství.
 
Od podzimu 1977 probíhala další příprava už ve složení posádek. V únoru 1978 proběhly závěrečné zkoušky. Hodnocení posádky Gubarev - Remek dopadlo o něco lépe, ale obě posádky se navzájem obviňovaly, že jim instruktoři napovídali. Konečný výběr byl údajně konzultován s vedením KSČ. 18 února kosmonauti přiletěli na kosmodrom Bajkonur a 26. února padl konečný verdikt. Posádkou Sojuzu 28 bude Gubarev - Remek.
 

Nášivka letu Sojuz - 28
 
Pro našeho kosmonauta připravila ČSAV ve spolupráci s dalšími vědeckými ústavy šest experimentů.
Chorella - 1 zkoumal růst řas. Už před letem Sojuzu - 28 byly do vesmíru dopraveny řasy, ale v klidovém stavu. Nyní však byly naočkovány do čivné půdy a byl zkoumán průběh jejich rozmnožování. Kontrolní populace řas na zemi rostla za stejných podmínek jako ve vesmíru vyjma beztížného stavu.
Teplotní výměnna - 2 zkoumal závoslost mezi teplotou těla kosmonautů a jejich pocity.
Oxymetr zkoumal vliv stavu beztíže na zásobování tkáně kyslíkem. Pomocí oxymetru proběhlo měření na kůži na předloktí levé ruky před letem, během něho a po letu.
Supos zjišťoval psychologický stav kosmonautů pomocí dotazníku. Měření opět proběhlo před letem, během něho a po něm.
Extinkce sledoval změny jasnosti hvězd při západu za obzor.
Morava - Splav využíval sovětskou pec Splav - 1 k roztavení a pomalému regulovanému chladnutí vzorků materiálu složeného z chloridu měďného a olovnatého a chloridu stříbrného a olovnatého po dobu 45 hodin.
 
2. března 1978 v 16:27.50 SEČ byla vypuštěna nosná raketa Sojuz-U. Za 530 sekund navedla kosmickou loď na dráhu. Při čtvrtéma pátém oběhu byla provedena dvouimpulsová korekce dráhy a dráha byla ustálena na 269 - 309 km. Vzdálenost mezi Sojuzem - 28 a Saljutem - 6 klesla z původních 10 000 km na 5 000 km. 3. března od 2 do 9 hodin SEČ měla posádka odpočinek. po něm byla při 17. oběhu provedena další dvouimpulsová korekce a zvýšeno apogeum dráhy na 357 km. Vzdálenost lodi a stanice se snížila na 25 km. Závěrečné manévrování a spojení bylo provedeno automaticky. Ke spojení došlo 3. března v 18:10 SEČ na 18. oběhu lodi a 2455. oběhu stanice nad oblastí Altaje, asi 10 minut po vstupu do stínu Země. Následně byla provedena kontrola hermetičnosti a propojily se všechny systémy. 3 března ve 21:33 SEČ vstoupili Gubarev s Remkem na palubu Saljutu - 6, kde je uvítala posádka ve složení Romaněnko - Grečko.
 
Pracovní den na stanici začínal v 06.00 a končil ve 21:00 SEČ. Během sedmi pracovních dní pomohli Gubarev s Remkem základní posádce s jejich vědeckým programem, provedli řadu televizních reportáží a svých šest výše zmíněných experimentů.
 
Poslední pracovní den byl 10. března. V 8:17 SEČ přestoupili Gubarev s Remkem na palubu Sojuzu 28. V 11:23 SEČ se loď oddělila od stanice při jejím 2561. oběhu. Společný let komplexu Sojuz - 28 a Saljut - 6 trval 164 hodin 35 minut a 6 sekund. Při dalším oběhu lodi byl nad jižním Atlantikem ve 13:54.34 SEČ zapálen na 198 sekund brzdící motor. Tím došlo k zahájení sestupu z oběžné dráhy. Ve 14:16.05 SEČ se loď pomocí pyrotechnických patron rozdělila na tři části a kabina s kosmonauty vstoupila do atmosféry. Ve 14:22 SEČ došlo na 7 minut k výpadku radiového spojení v důsledku silné ionizace vzduchu kolem brzdící kabiny. V 14:30.45 SEČ ve výšce přibližně 7 km se přesně podle plánu otevřel hlavní padák.
 
Kabina přistála 10. března 1978 v 14:45.45 asi 135 km severně od Arkalyku v Kazachstánu. Vrtulníky přepravily kosmonauty do Arkalylku a odtud letadlem do Bajkonuru. Zde vyčkali v hotelu Kosmonaut na návrat základní posádky Romaněnko - Grečko, ke kterému došlo 16. března. Jejich let trval rekordních 96 dní. Všichni kosmonauté odletěli 10. dubna do Hvězdného městečka. Následující den byli v Kremlu vyznamenáni nejvyššími sovětskými řády. Do Československa přiletěli 27. dubna a téhož dne vyznamenáni na Pražském hradě.
 

Návratová kabina po přistání
 
Let Sojuzu - 28 trval 7 dní 22 hodin a 16 minut. Všechny další mise programu Interkosmos dodržovaly přibližně tuto délku letu, aby nevznikly spekulace, že Sovětský Svaz některou zemi protěžuje.
 

Návratová kabina v Leteckém muzeu Praha - Kbely