Přejít na obsah

Aaron Goldstein

Administrators
  • Počet příspěvků

    4318
  • Registrace

  • Poslední návštěva

  • Days Won

    132
  • TS3 Server

    Never Logged On

Aktivity popularity

  1. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu getPsy v Historické okénko   
    Dovolím si malou recyklaci... První let člověka do vesmíru si to dle mého zaslouží....
     

    12. dubna 1961 se uskutečnil první let člověka do vesmíru

    V padesátých letech minulého století začal závod o dobývání kosmu. 4. října 1957 se ujal vedení Sovětský svaz úspěšným vypuštěním první umělé družice Sputnik-1 na oběžnou dráhu země. Nasledoval Sputnik-2 s prvním živým tvorem na palubě. Stal se jím pes Lajka 3. listopadu 1957. Dalším krokem byl člověk.

    V roce 1959 proběhl v Sovětském svazu první nábor kosmonautů z řad vojenských pilotů. V létě 1960 bylo vybráno pro další výcvik šest adeptů. German Stepanovič Titov, Grigorij Grigorjevič Něljubov, Andrijan Grigorjevič Nikolajev, Valerij Fjodorovič Bykovskij, Pavel Romanovič Popovič a Jurij Alexejevič Gagarin. Tato šestice zahájila 11. října 1960 a prodělala náročný výcvik. 17 a 18 ledna 1961 složili závěrečné zkoušky a získali kvalifikaci "kosmonaut vojenských vzdušných sil". 8. dubna ráno padlo konečné rozhodnutí. Hlavní posádkou pro plánovaný let se stal nadporučík Jurij Alexejevič Gagarin. Titov byl jmenován jako náhradník a Něljubov jako rezerva. Datum letu byl stanoven na 12. duben 1961.
     

    Jurij Alexejevič Gagarin

    12. dubna 1961 stála na startovací rampě kosmodromu Bajkonur nosná raketa Vostok-K nesoucí kosmickou loď Vostok-1. Její volací znak byl "Kedr". Řídící středisko mělo volací znak "Zarja" a s kosmonautem převážně komunikoval sám hlavní konstruktér Sergej Pavlovič Koroljov s volacím znakem "Zarja-1". Gagarin byl během příprav startu obdivuhodně klidný a jeho tepová frekvence se pohybovala okolo 64 tepů za minutu. V 06:07:00 UTC se vše změnilo. Raketa odstartovala a Gagarin vzrušeně zvolal legendární "Pojechali!".
     

    Nášivka letu Vostok-1

    Už během letu nosné rakety se začaly projevovat první obtíže. Měniče napětí v centrálním stupni nosiče nesprávně zafungovaly a raketa dosáhla konečné rychlosti o 0,25 metrů/sekundu vyšší oproti plánu. Nosná raketa se oddělila, ale kosmická loď díky vyšší rychlosti se usadila na orbitu s jinými parametry, než předpokládal plán. Původní orbit měl mít parametry 180x230 km a v případě selhání brzdících motorů zaručoval samovolný návrat lodi do atmosféry v průběhu 5 - 7 dnů, přičemž zásoby vody a kyslíku měla loď na 10 dní. Skutečně dosažený orbit však měl parametry 181x327 km a k samovolnému návratu by došlo až po 15 - 20 dnech.
     

    Kosmická loď Vostok-1

    Řídící středisko dálkově přeprogramovalo sekvencer PVU Granit, což bylo zařízení, které automaticky postupně aktivovalo jednotlivé kroky letu. V 06:50.00 UTC došlo k orientaci lodi vůči slunci. V 07:18 je zahájena komunikace, ve které je Gagarin již oslovován jako major. V 07:25.04 UTC započal zážeh brzdícího motoru. Došlo však k nepředvídané sekvenci kritických situací. Při vyplachování brzdícího motoru dusíkem unikla část paliva a motor místo plánovaných 41 sekund pracoval pouze 40,1 sekundy. Tím namísto plánovaného zpomalení o 136 m/s loď zpomalila pouze o 132 m/s. Navíc nedovřený ventil další 4 sekundy vháněl do motoru palivo a to způsobilo nekontrolovatelnou rotaci kolem všech tří os rychlostí přibližně 30°/s. Protože nedošlo ke standardnímu ukončení činnosti brzdícího motoru, tak sekvencer nespustil následující krok, kterým bylo oddělení datového kabelu přístrojového úseku. Vostok se začal nořit do atmosféry a došlo i iniciaci čtyř malých pyropatron, které oddělily přístrojovou sekci od kabiny, ale stále zůstávaly obě části spojené tlustým datovým kabelem. Tím, jak sebou kabina táhla na kabelu přístrojovou sekci, tak bylo narušeno těžiště kabiny a kabina nebyla orientována proti atmosféře tepelným štítem. Hrozilo reálné nebezpečí, že kabina shoří v atmosféře. V 07:35 naštěstí kabel povolil. Podle některých zdrojů se přepálil, podle jiných zafungoval předprogramovaný nouzový signál k oddělení, další zase zmiňují jakousi tepelnou pojistku, která se aktivovala aerodynamickým ohřevem. V každém případě se kabina správně zorientovala tepelným štítem proti atmosféře. I když kabina stále rotovala kolem svislé osy, tak Jurij Gagarin byl z nejhoršího venku. 
     

    Řídící pult Vostoku-1

    V 7 km došlo ke katapultáži kosmonauta a ten se v pořádku snášel na padáku k zemi. O tři kilometry níže se otevřel padák i na návratové kabině a kabina v 07.47.00 UTC dosedla na zem. V 08:05 UTC dosedl i kosmonaut. K přistání došlo nedleko vesničky Smělovka, 26 km jihozápadně od města Engels. Let trval 108 minut. Protože místo přistání bylo téměř 1500 km na západ od Bajkonuru, tak se nedocílilo kompletního obletu Země.
     

    Návratová kabina Vostoku-1


    http://cs.wikipedia.org/wiki/Jurij_Gagarin
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Vostok_1
    internet
  2. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu MegaVydra v Historické okénko   
    1. dubna 2002
    zemřel Simo Simuna Häyhä
    finský odstřelovač
     
    Simo Häyhä se narodil 17. prosince 1905 (některé prameny uvádějí rok narození 1906) v malém městečku Rautjärvi blízko hranic se Sovětským svazem. V roce 1925 nastoupil jednoletou povinnou vojenskou službu, z níž po roce vyšel v hodnosti desátníka. Jako civilista pak vstoupil do "Suojeluskunta", finské civilní gardy v jeho rodném okrese, kde absolvoval trénink ve střelbě a zúčastnil se mnoha střeleckých soutěží.
     


     
    Po mobilizaci v roce 1939 jako odstřelovač sloužil v 6.rote 34. mysliveckého pluku 12. pěší divizi na řece Kolla. V této oblasti bojoval od samého počátku Zimní války, tedy od 30.11.1939. Do terénu odcházel ozbrojený svojí puškou Pystykorva M28/30 sériového čísla 60974, což byla finská verze sovětské Mosin-Nagant. Někdy také používal samopal Suomi KP/-31 nebo lehký kulomet Lahti –Saloranta M/26.
     

     
    Häyhä disponoval ostřížím zrakem a také byl malého vzrůstu, měřil jen 160 cm. Díky tomu si nemusel při střelbě lehat, stačilo mu, že se posadil do nějaké jámy nebo kráteru a tam číhal. I když zrovna toho roku byla hodně chladná zima,teploty dosahovaly až -40 stupňů celsia,dařilo se Simovi likvidovat sověty ve velkém.Dne 21,prosince 1939 zlikvidoval za jediný den 25 nepřátelských vojáků. Byl schopný zasáhnout cíl na 400 až 600 metrů a to za použití pouze mechanických mířidel. Proč nepoužíval optiku mělo několik důvodů. Od optiky se může odrazit záblesk paprsku slunce a prozradit pozici odstřelovače. Střelec s puškohledem musí víc zdvihnout hlavu a tedy je ho daleko více vidět, Optika se může zamlžit a tak snížit odstřelovači viditelnost.
     

     
    V té době se ho už Rusové opravdu báli. Přezdívali mu Bílá smrt (rusky: Bělaja Smerť, finsky: Valkoinen kuolema)Jakmile bylo hlášeno, že se někde objevil, nasadili tam elitní jednotky, nastražili pasti, nebo rovnou do oblasti začali střílet těžkým dělostřelectvem. Při jednom z přepadů vyvázl jen se štěstím, když mu střepiny granátu roztrhali část maskovacího oděvu, on sám však zasažen nebyl.
     
    Zbraně, které používal Simo Simuna Häyhä
     

    Pystykorva M28/30
     

    samopal Suomi KP/-31
     

    lehký kulomet Lahti –Saloranta M/26
     
    17.února 1940 obdržel Simo Häyhä od velitele divize novou zbraň.Byla to puška Mauser s optikou,dar od švédského obchodníka Eugena Johanssona. Simo Häyhä však zůstal věrný své M28/30 a mechanickým mířidlům. 
     
    6.března 1940 utrpěl v boji vážné zranění, když mu kulka vystřelená ze vzdálenosti 20 metrů zasáhla levou část spodní čelisti. Po tomto zranění upadl do kómatu, z níž se probral až 13. března 1940, tedy v den kdy válka skončila. Ze svého zranění se vyléčil ale do žádných bojů už více nezasáhl. Po válce se stal úspěšným lovcem a chovatelům psů.
     
    V době od 30. listopadu 1939 do 6. března 1940 zaznamenal 505 potvrzených zásahů, neoficiální finské statistiky uvádějí dokonce 542, tedy průměrně 5 zásahů denně. Dalších 219 nepřátel zlikvidoval samopalem Suomi KP/-31 nebo lehkým kulometem Lahti –Saloranta M/26. Tyto zásahy se do odstřelovačských statistik nepočítají.
     
    Krátce po válce byl povýšen maršálem Gustaf Emilem Mannerheima z desátníka na podporučíka, což byl historicky nejvyšší hodnostní skok ve finské armádě.
     
     
    Simo Simuna Häyhä zemřel 1. dubna 2002 ve městě Hamina.
     
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Simo_Häyhä
    internet
  3. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu MegaVydra v Historické okénko   
    30. března 1894
    se narodil Sergej Vladimirovič Iljušin
    sovětský letecký konstruktér
     
    Sergej Vladimirovič Iljušin se narodil  v Diljalevu v ruské Volgogradské gubernii. Školu začíná navštěvovat až ve svých devíti letech, od svých patnácti let manuálně pracuje.
     


     
    Po vypuknutí první světové války je Iljušin odveden do armády, v roce 1916 je přidělen k letectvu. Po ročním výcviku a složení leteckých zkoušek v roce 1917 absolvuje své první lety. Po skončení první světové války Sergej Vladimirovič Iljušin v roce 1919 vstupuje do Rudé armády, stává se mechanikem u vojenského letectva. V roce 1921 pak Sergej Vladimirovič Iljušin začíná svá studia na leteckém institutu v Moskvě. Školu absolvuje v roce 1926, během studií vyprojektuje kluzáky Mastjažari a Rabfakovec a větroň Moskva.
     
    Po studiích Sergej Iljušin nastupuje do Vědeckotechnické komise vzdušných sil. Od roku 1931 působí jako vedoucí letecký konstruktér. 13. ledna 1933 Letecký komplex S. V. Iljušina. Celá konstrukční kancelář S. V. Iljušina se skládá z několika týmů z nichž každý se soustředí na trochu jiný typ vývoje.
     
    Jako letecký konstruktér se Sergej Vladimirovič Iljušin poprvé výrazněji prosadí v roce 1936, kdy zkonstruuje ve své konstrukční kanceláři dvoumotorový letoun CKB-26, který pak vytvoří několik výškových rekordů. Vojenská verze tohoto stroje pod označením DB-3 (od roku 1941 je přeznačen na Il-4) je zařazena do výzbroje jako dálkový bombardér.
     

    Il-4
     
    Současně s tím Iljušin pracoval na vývoji speciálního bitevního letadla, které mělo za úkol ničit nepřátelské tanky, vojenskou techniku a mechanizované jednotky. Letoun pod označením CKB-55 se dostal na oblohu poprvé v říjnu 1939 a krátce na to se dostal i do výzbroje Rudé armády pod označením Iljušin Il-2 a stal se během druhé světové války opravdovou legendou pod přezdívkou Šturmovik. Těchto letounů různých modifikací, bylo v letech 1941 až 1945 vyrobeno neuvěřitelných třicet šest tisíc kusů.
     

    Il-2
     
    V roce 1944 vznikl nástupce Il-2 a to Iljušin Il-10, který létal po druhé světové válce v československém letectvu. Letecká továrna Avia od roku 1951 vyráběla licenčně tento letoun do roku 1955 pod označením Avia B-33.
     

    Il-10
     
    Na konci války a po jejím skončení začal Iljušin vyvíjet dopravní letoun Iljušin Il-12, který byl v operační službě od roku 1946 a exportován byl do šesti zemí světa včetně Československa. Do Československých aerolinií nastoupil první stroj Il-12 v roce 1949. ČSA disponovalo celkem deseti stroji Il-12 a další dva létaly v armádě. Vyřazeny byly v roce 1960.
     

    Il-12
     
    Už v roce 1950 je zkonstruován modernější Iljušin Il-14. Mnoho jeho verzí se postupně dostalo do čtyřicítky zemí celého světa a licenčně se tyto letouny vyráběly v Německé demokratické republice, Čínské lidové republice. Vyráběky se také v Československu pod názvem Avia Av-14. V Československu se do flotily ČSA stroje dostaly v roce 1957 a vydržely u národního dopravce létat až do roku 1977. Celkově u ČSA sloužilo třicet dva letounů Il-14, ale především licenčních a nebo u nás modernizovaných letounů Avia Av-14. Kromě toho v Československu vyrobených Av-14 létala v armádě, u vládní letky, či Správy dopravních letišť téměř padesát dalších strojů.
     

    Il-14
     
    V Československu objevují v roce 1954 i další letouny z Iljušinovy konstrukční kanceláře a to Il-28. Jednalo se o taktické bombardéry, které se opět mimo jiné licenčně vyráběly v Čínské lidové republice pod názvem Harbin H-5 a u nás nosily označení B-228. Il-28 létaly v Československu do roku 1973.
     

    Il-28
     
    Další přelomový letoun, byl Iljušin Il-18. Ten se, ale povedl až na druhý pokus. Poprvé vznikl v roce 1946, ale nedostal se do sériové výroby. A až turbovrtulová verze z roku 1956 se povedla a v různých modifikacích a verzích se rozšířila do celého světa a mnohde dodnes i ještě létá a vyrábí se i speciální vojenská verze Il-38 například pro indickou armádu. V Československu letouny Il-18 létaly od roku 1960 do roku 1990 u Československých aerolinií v počtu sedmnácti a další dva letouny u vládní letky a jeden u Vojenského leteckého zkušebního ústavu.
     

    Il-18
     
    Posledním typem letounu Iljušin v Československu byl čtyřmotorový proudový letoun Iljušin Il-62, který létal do Kanady, USA, Indonésie a do dalších vzdálených destinací. Prototyp sice vzlétl v roce 1963, ale u ČSA létal od roku 1967 do roku 1994 v počtu patnácti kusů. Kromě toho sloužily letouny Il-62 u nás i u vládní letky.
     

    Il-62
     
    Firma vyvíjí další známé letouny, jako je úspěšný nákladní Il-76, který u Aeroflotu nastoupil v roce 1977 a od té doby vznikla a dodnes vzniká řada dalších verzí a modifikací. V sedmdesátých létech dvacátého století vzniká také širokotrupý letoun Il-86 pro 350 cestujících. Ačkoli první prototyp letí v prosinci roku 1976, do provozní služby je zařazen až v roce 1980, čehož se už zakladatel konstrukční kanceláře nedožil.  
     
    Sergej Vladimirovič Iljušin, profesor na moskevské Vojenské letecké akademii N. E. Žukovského a člen Akamedie věd SSSR umírá v Moskvě 9. února roku 1977.
     
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Sergej_Vladimirovič_Iljušin
    internet
  4. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu Kozlus v Destiny 2 Zdarma   
    Blizzard v úvodu konference, která zahájila letošní BlizzCon, daroval hráčům na PC Destiny 2. Pro jeho získání se stačí přihlásit/registrovat do aplikace Battle.net, kde si hru můžete bezplatně aktivovat a následně i stáhnout. Pokud to stihnete do 18. listopadu, tak vám Destiny 2 zůstane již napořád. Nabídka se vztahuje pouze na základní hru, takže součástí nejsou žádné současné ani budoucí placené rozšíření.
     
    V případě, že hru již vlastníte, tak dostanete v prosinci exkluzivní odznak. Všichni hráči si poté mohou mezi 9. a 11. listopadem vyzkoušet režim Gambit, jenž je součástí DLC Forsaken a nabízí kombinaci PvE a PvP bitev pro až 8 hráčů.
  5. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu arnost905 v AW - AWRU Novinky   
    Politické preference si laskavě řešte buď jinde a nebo prostřednictvím PM... OT promazáno... 
  6. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu arnost905 v AW - AWRU Novinky   
    Politické preference si laskavě řešte buď jinde a nebo prostřednictvím PM... OT promazáno... 
  7. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu arnost905 v AW - AWRU Novinky   
    Politické preference si laskavě řešte buď jinde a nebo prostřednictvím PM... OT promazáno... 
  8. Upvote
    Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu uživatele George352 v Vtipy, vtipná a zajímavá videa, gify, obrázky a hlášky.   
  9. Upvote
    Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu uživatele Slimak v RUST - Pokec o hře   
    OK, každopádně moc děkuji za práci a čas, kterou jste do toho vložili.
  10. Upvote
    Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu uživatele variola v RUST - Pokec o hře   
    Taktéž díky... Občas jsem to na odreagování zapnul - neřešit ostatní a jen si tam vegetovat bylo fajn, ale na prudké závislostní hraní je to málo. U mě ještě v kombinaci s tím, že hra se pouští cca 15 minut.
    Pokud byste někdo věděl o PvE serveru, dejte info.
  11. Upvote
    Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu uživatele Miruno v RUST - Pokec o hře   
    Pravda, pravda, dík.
  12. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu Miruno v RUST - Pokec o hře   
    Začínám přemýšlet o pozastavení serveru z důvodu nezájmu... Pokud se něco zásadního nestane a nebo někdo nebude nějak zásadně protestovat, tak s následujícím wipe server odstavím... 
  13. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu Sorrines v Vtipy, vtipná a zajímavá videa, gify, obrázky a hlášky.   
  14. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu Sorrines v Vtipy, vtipná a zajímavá videa, gify, obrázky a hlášky.   
  15. Upvote
    Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu uživatele Lynx_cz v Naši piloti za 2. světové války   
    Letecké eso František Doležal - první Čech, který sedl do kabiny legendárního Spifire
     
     

    Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: W/C František Doležal, jedno z největší československých leteckých es 2. světové války
     
    Byl prvním Čechem, který osedlal legendární Spitfire, sestřeloval Němce nad Francií i nad Británií. Bojoval a vítězil po boku Belgičanů, Francouzů i Američanů a byl i prvním československým západním letcem, který se dostal do osvobozené vlasti. Osud byl k němu ale zároveň laskavý i krutý: ačkoliv se šťastně dožil konce války, zahynul jen pár měsíců po ní- a dost možná i vinou svých krajanů.
    Plukovník československého letectva a Wing/Commander britské Royal Air Force František Doležal byl nejen jedním z nejlepších československých stíhačů, ale i leadrů. Muž, za kterým šli jeho muži třeba i do pekla, se narodil 14. září 1909 v České Třebové v rodině mašinfíry a tak není divu, že po maturitě odešel do Prahy na ČVUT, kde vystudoval deset semestrů strojního inženýrství. Po absolvování základní vojenské služby se ale rozhodl pro dráhu profesionálního vojáka a jako premiant vystudoval letecké oddělení Vojenské akademie v Hranicích. Osvědčil se už v předvečer 2. světové války, během mobilizace v září 1938. „Má bojový elán a velmi dobrý vliv na podřízené,“ napsal mu do hodnocení velitel letky 36. stíhací letky Leteckému pluku 2 v Olomouci kapitán Leypold.

     
    Po okupaci Československa přešel už v červnu 1939 do Polska a klasickou cestou se dostal do Francie. Nastoupil službu bojového pilota L´Armée de l´Air. Ačkoliv létal na zastaralých Morane Saulnier MS-406 a na frontu se dostal až 17. května 1940, dokázal do porážky Francie sestřelit určitě tři a pravděpodobně jednoho dalšího Němce. Jen těsně mu tak už ve Francii unikl neoficiální titul leteckého esa. Navíc dokázal v opakovaných nízkých náletech přes pekelnou pozemní palbu několikrát pořádně pocuchat pronikající německé tankové kolony.
    Vše si ale dohnal ve Velké Británii, kam se dostal po dobrodružné cestě přes Francii, marockou Casablancu a Gibraltar. Protože v té době- srpen 1940- měla naše jediná bojeschopná 310. stíhací peruť nadbytek pilotů, byl převelen k britské 19. peruti, která už tehdy používala legendární britské stíhačky Supermarine Spitfire verzí Mk I., Mk I.b a dokonce i zbrusu nové Mk. II.A. A vynikající výkonů těchto strojů také patřičně využil. Do Bitvy o Británii se zapojil sice kvůli přecvičení až od 2. září, ale i tak stihl do konce německých náletů na britské ostrovy sestřelit další dva Němce jistě, plus dva samozřejmě a jednoho Němce poškodil. Dva sestřely navíc docílil během jediného letu, 7. září 1940. Když se na konci října 1940 vrátil do řad 310. Čs. perutě, byl už tedy regulérním stíhacím esem s osmi sestřely. Bohužel, naše peruť v té době ještě létala na starších Hurricanech, takže i přes četné bojové lety nad okupovanou Evropu, tzv. sweepy, si na další vítězství počkal až do 5. Řervna 1942. Tehdy se už jako velitel 310. čs. perutě zúčastnil v rámci operace Circus 7 náletu na letiště v Morlaix. Při návratu Češi zaregistrovali blížící se německé stíhače ze zkušené III./JG 2 „Richthofen“ sedlající navíc obávané Fw- 190 A, ale rozený velitel a taktik Doležal chladnokrevně přikázal svým pilotům dělat jakoby nic a nechat Němce přiblížit až na dostřel. Tepreve pak „Spity“ využily svou lepší obratnost, provedli ostrou bojovou zatáčku a postavili se překvapeným Němcům tváří v tvář. V nastalém boji Squadron/Laeader Doležal sestřelil pravděpodobně jednoho Němce.
    gazínpsali jsme: Létající legionář Augustin Charvát - postrach německých Zeppelinů
    Další dvě vzdušná vítězství, navíc opět během jednoho letu, si Doležal připsala na své konto během vzdušné bitvy nad přístavem Dieppe 19. srpna 1942.  Během krytí operace Jubilee, tedy oné „generálky na invazi“, vylodění 1. kanadské divize, britských commandos a amerických Rangers, kdy vedl formaci složenou z československé 310, belgické 350. a americké 307. perutě, sestřelil Doležal nejdříve bombardér Do-217, chystající se zaútočit na invazní flotilu. V nastalém vzdušném „psím cirkus“, jako z časů Velké války, kdy do zmatku na obloze navíc do všeho zespoda pražil britský i německý flak, si Doležal udržel svůj pověstný klid a brzy na to sundal stíhací Fe-190. Za své bojové úspěchy obdržel od britského krále vyznamenání DFC.
     

     
    Po odlétání operačního turnusu se stal velitelem letecké základny Churchstanton a do operační služby se vrátil 1. dubna 1943, kdy byl povýšen a jmenován velitelem čs. stíhací wingu, složeného ze  tři čs. perutí. V této hodnosti dosáhl svého posledního sestřelu, když 3. května 1943 poškodil německý Fe-190. 1. února 1944, po skončení druhého operačního turnusu, když měl na svém kontě už 101 bojových sweepů nad nepřátelským územím a nejméně stejný počet akcí nad Británií v celkové délce 407 operačních hodin, odešel definitivně z operační služby. Byl vyznamenán britským Řádem za vynikající služby DSO a vystudoval Command and General Staff School ve Fort Leavenworthu v americkém Kansasu. V rámci studia se podílel na vypracování bojového plánu americké invaze na Filipíny, která se také podle toho i provedla- Lze tedy říci, že Doležalovo válečnické mistrovství pocítili na své kůži i japonští samurajové. Po návratu z USA do Británie byl povýšen a zařazen nejprve jako styčný čs. důstojník u USAAF a pak do studijní skupiny československého ministerstva národní obrany. I díky tomu se už 17. května 1945 dostal na palubě Dakoty s exilovými ministry naší vlády a několika dalšími důstojníky jako jeden z prvních československých letců ze Západu do osvobozené Prahy.
     
    I přes své válečné triumfy ale krutý osud neumožnil W/C Doležalovi radovat se dlouho z krvavě vybojované svobody. Byl zařazen na Velitelství letectva a z toho titulu konal časté služební lety. Při jednom z nich, 4. října 1945 zahynul na palubě kořistního německého Siebelu Si 204D, pilotovaného zkušeným příslušníkem 311. čs. bombardovací perutě Josefem Kuhnem. Stroj z neznámých příčin havaroval za špatného počasí u Bučovic, celá posádka i cestující zahynuli. Podle jedné z teorií k tragédii došlo kvůli následkům staré, ještě válečné sabotáže českých dělníků v továrně Aero, kde se tato letadla pro Němce vyráběla. To by v případě plukovníka W/C Františka Doležala, 14násobného vzdušného vítěze (10 sestřelů jistě nebo pravděpodobně plus 4 poškozená německá letadla) a držitele čtyř čs. Válečných křížů, tří medailí Za chrabrost, medailí Za zásluhy, francouzského Croix de Guerre s dvěma palmami a dvěma stříbrnými hvězdami, britských řádů Distinguished Service Order a Distinguished Flying Cross a dalších britských vyznamenání, byla skutečně krutá ironie osudu.
     
    Zdroj: Security Magazín
  16. Upvote
    Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu uživatele Lynx_cz v Naši piloti za 2. světové války   
    Noční sekáč Karel Kuttelwascher-nejlepší přepadový stíhač RAF
     

    Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: Karel Kuttelwascher v kabině svého Hurricane v době, kdy měl na svém kontě v Anglii 7 sestřelů
     
     
    „Skutečně jsem si dosud neuvědomil, jak slavným se Kut stal,“ vysekl po skončení 2. světové války Wing Commander Hancock pochvalu Karlu Kuttelwascherovi, oficiálně nejúspěšnějšímu československému stíhači v britské RAF, od jehož narození dnes uplyne 101 let. Dlužno říci, že oprávněně. Nejedná se pouze o úctyhodný počet sestřelů Němců na Kutově kontě nebo fakt, že byl jako jediný dvakrát vyznamenán Záslužným leteckým křížem. Jeho taktiku, kterou vypiplal do nejmenších podrobností, pak od něj okopírovali Američané pro své operace nad Pacifikem. Lze tedy říci, že i díky českému pilotu Američané porazili „Prušáky Východu“, obávané japonské samuraje.
    Obávaný „Noční sekáč“ Karel Kuttelwascher, přáteli nazývaný Kut, se narodil 23. září 1916 ve vesnici s idylickým názvem Svatý Kříž u Havlíčkova Brodu, ale jeho dětství mělo k ráji dost daleko. Pocházel ze šesti dětí a tak se musel od malička pěkně ohánět, aby si vydobyl své místo. To se mu později ve válce velmi hodilo. Dobrovolně se přihlásil do čs. letectva a sloužil jako stíhač nejdříve u 44. stíhací perutě 1. leteckého pluku v Praze, později ve 32. peruti 4. leteckého pluku v Hradci Králové. Do demobilizace po Mnichovském diktátu, kdy střežil vzdušnou hranici Podkarpatské Rusi a jižního Slovenska, stačil nalétat na 12 typech používaných čs. letectvem více hodin, jak většina britských pilotů v té době.
    Po německé okupaci odešel Kut v létě 1939 - stejně jako tisíce dalších slušných Čechů - do zahraničí, kde se po vzoru legií z Velké války začaly tvořit jednotky zahraniční čs. armády. Po krátkém zařazení u francouzské cizinecké legie nastoupil spolu s dalšími 12 krajany službu bojového stíhače u eskadrily „Pirátů“ v rámci GC III/3. Ta byla v té době vyzbrojena zastaralými typy Morane Saulnier MS.406, ale během bojů dostala nejnovější francouzské stíhačky Dewoitine D520. Podle některých pramenů dosáhl Kut už v létě 1940 v Bitvě o Francii šesti sestřelů německých letounů. Po porážce „la belle France“ přeletěl Středozemní moře a přistál v Alžíru. Po bratrovražedné bitvě mezi britskou Navy a francouzským loďstvem v Oranu se Kut s dalšími devíti Čechy rozhodl od perutě odejít a z marocké Casablancy dopluli na palubě britského křižníku do Anglie.
     
    V té době se už nad ní odehrávala legendární Bitva o Británii, ale do ní kvůli svému opožděnému příjezdu už nestačili zasáhnout. Než Kut prošel výcvikem na stíhačku Hurricane Mk.I., uplynuly dva měsíce a to byl přitom svými instruktory hodnocen jako nadprůměrný pilot. Teprve 3. října nastoupil další válečnou etapu svého exilu, a to u nejslavnější jednotky britské RAF, proslulé 1. stíhací perutě, jejímž bojovým mottem bylo „In omnibus princeps“, se kterou začal od prosince 1940 létat na výpady nad Francii, tzv. sweepy.
    Svého prvního oficiálně uznaného sestřelu dosáhl 8. dubna 1941, kdy u mysu cap Gris Nez sundal zblízka mnohem modernější stíhačku Bf 109 ze slavné JG/26. Během jara se jeho skóre zvýšilo o další dva sestřelené Němce. „Jednat rychle, to je důležité,“ prohlásil tehdy Kut v rozhovoru pro jedny americké noviny. V té době už měl za sebou i výcvik v létání v noci na novějším typu Hurricane Mk IIC a tak bojoval opravdu „nonstop“. 12. února 1942 dokonce v rámci operace Channel Dash poškodil německý torpédoborec, čímž si osvěžil zkušenosti s útoky na německé tanky během Bitvy o Francii. Při dalším útoku na německou kriegsmarine potopil náletem vedeným těsně nad hladinou německý rychlý člun. Od léta 1942, kdy se zároveň oženil s velšankou  Beryl Thomasovou, obdržel z rukou britského panovníka řád DFC a byl také povýšen do první důstojnické hodnosti. Převzal také velení nad 1. letkou.
    Měsíc po svatbě zahájila 1. peruť pravidelné noční extrémně nebezpečné výpady osamocenými letouny nad Francií- tzv. Night Intruder, při kterých si Kut vydobyl svou legendární pověst. Šlo o ničení německých bombardérů přímo nad jejich letišti buďto při startu nebo přistání, stále ale pod ochranou protileteckých baterií. Piloti ve dne spali a v noci bojovali, nesměli třeba od večera číst, aby jejich oči nebyly namáhány barvou stránek a nosili na zemi do soumraku černé brýle. Jednomístné Hurricany přitom nebyly vybaveny radarem a tak se dalo létat jen během měsíčních nocí. Právě teď se v plné míře ukázalo Kutovo letecké mistrovství, spočívající v kombinaci pilotního umu a přesné střelby. Během tří měsíců trvání operací Night Intruder Kut sestřelil 15 (někdy se uvádí 16) německých bombardérů a dalších pět poškodil. Bylo to mimochodem 75% všech úspěchů jeho perutě. V noci na 5. května 1942 nad St André navíc dokázal - jako jediný noční stíhač v historii RAF - získat hned tři vítězství nad německými bombardéry, a to jen v rozmezí pouhých čtyř minut. Navíc musel při návratu z mise proletět neuvěřitelně silnou baráží protileteckého flaku. „Bylo to jako průlet peklem,“ popsal Kut později do vysílání rádia BBC pro okupované Československo své pocity.
     
    8. července 1942 byl Kuttelwascher, už podruhé dekorovaný řádem DFC, převelen k 23. stíhací peruti, u které létal na noční akce s legendárním dřevěným letounu Mosquito.  Nepřítele však už ve vzduchu nepotkal. Od října 1942, po nalétání povinného turnusu bojových hodin, byl převelen na Čs. letecký inspektorát a v červnu 1943 byl odeslán na půlroční misi do USA a Kanady, kde přednášel a cvičil svou unikátní taktiku nočních letů, za nichž dostal přezdívku „Noční sekáč“ (tento znak měl namalovaný i na svém stroji) pro americké noční stíhače, určené na bojiště v Pacifiku. Během pobytu v USA se podílel také na náboru nových letců do čs. jednotek a mimo jiné seznámil s řadou hvězd Hoollywoodu, např. Errolem Flynnem. O jeho pobytu za oceánem informoval jeho rodinu v Británii (Kut se stal už otcem) osobně ministr Jan Masaryk. Po návratu do Británie shodou okolností na Štědrý den 1943 byl Kut přemístěn k 32. servisní jednotce, kde až do konce války zalétával opraveně letadla, včetně těžkých čtyřmotorových bombardérů Lancaster a Halifax. Celkem za svou kariéru pilotoval rovných 60 typů letadel.
    Po skončení 2. světové války se Kut vrátil i s rodinou, která se mezitím rozrostla o další dvě děti do svobodného Československa. Jeho velšská manželka si však v cizím prostředí nezvykla a za pár měsíců se i s dětmi vrátila zpět do Británie. I Kut, zklamaný poměry v ČSR, kde se stále více prosazovali komunisté, přemýšlel o návratu za moře. Jako zapálenému antikomunistovi se mu ještě podařilo zabránit tomu, aby se hlavou sdružení válečných veteránů stal velitel OBZ, masový vrah a agent NKVD Bedřich Reicin a 26. května 1946 odletěl z Československa zpět do Británie, kde o čtyři měsíce později obdržel britské občanství.  Brzy ho následoval jeho bratr Jan i s rodinou. Kut začal létat jako pilot u britských aerolinií, takže v létě 1947 několikrát přistál na lince Londýn- Praha na Ruzyni, ale po komunistickém převratu v únoru 1948 se půdy své rodné vlasti nikdy nedotkl. Rozvedl se i se svou manželkou a soud mu určil do výchovy jejich nejstaršího syna.  Snad aby mu zajistil co nejlepší život, snad aby se necítil tak sám, pracoval poslední roky svého života i ve svém volnu v obchodě svého bratra. To vše ho tak vyčerpávala, že ho v létě 1959 postihl během dovolené v Truro infarkt. Během léčení v nemoci dostal druhý a ten se mu už stal osudným. Karel Kuttelwascher zemřel dvě hodiny před půlnocí 17. srpna 1959. Jak ukázala jeho pitva, jeho srdce doslova explodovalo, protože bylo skoro dvakrát větší velikosti než normálně. Bylo mu necelých 43 let. Svou smrt si sám předpověděl, když své rodině několikrát řekl, že umře mladý. Jeho smrt proběhla všemi britskými deníky. Dailly Express napsaly: „Starý Kut prohrál svůj poslední boj.“ Je pohřben v Uxbridge u Londýna.
    psali jsme: Postrach německých pilotů byl český generál. Vilém Stanovský se stal hrdinou všech československých odbojů
    Československý pilot a spojenecké letecké eso Karel Kuttelwascher, držitel 2 vyznamenání DFC, 5 čs. válečných křížů, francouzského Croix de guerre a řady dalším medailí, má během války potvrzených 18 sestřelů ve Velké Británii (z toho 15 v noci) plus dalších 6 z bitvy o Francii. Dále poškodil 5 německých letadel. Toto skóre z něj dělá oficiálně nejúspěšnějšího čs. stíhače 2. světové války a šestého nejlepšího spojeneckého nočního stíhače vůbec (přičemž svých úspěchů dosáhl prakticky jen během tří měsíců a na letadle, které nemělo radar). V roce 2000 byl in memoriam povýšen do hodnosti generála.
    Na závěr snad ještě jedna vzpomínka na Kuta od jeho bývalých britských kolegů. V letech 1961-63 sloužilo na velvyslanectví v tehdy komunistickém Československu letecké eso Pet Matthews, který s ním sloužil u 1. perutě. Při jedné diplomatické misi na generálním štábu ČSLA vyslovil Kuttelwascherovo jméno, načež byl podle vlastních slov „málem zastřelen“. „V československém letectvu se sice na něj vzpomínalo s pýchou, ale muselo se o tom hovořit velmi potichu“, popsal svůj zážitek Matthews.
     
    Zdroj: Security Magazín
  17. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu George352 v Vtipy, vtipná a zajímavá videa, gify, obrázky a hlášky.   
  18. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu George352 v Vtipy, vtipná a zajímavá videa, gify, obrázky a hlášky.   
  19. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu Sorrines v Výběr klávesnice   
    Klávesnice musí klapat... Ti, co mě slyšeli na TS vědí o čem mluvím... 
  20. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu Tygrous v RUST - Pokec o hře   
    Takže Heli na zavolání letí normálně od kraje a jde zavolat jen jedna na osobu a den... Otestováno... 
  21. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu Throll v Vtipy, vtipná a zajímavá videa, gify, obrázky a hlášky.   
    Koukám z okna a na každém sloupu visí nějaký politik... Zatím bohužel jen bilboardu... 
  22. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu Miruno v RUST - Aktualizace PvE Serveru   
    Server aktualizován a jede...
    - nová mapa - http://playrust.io/map/?62.168.30.28:29015
    - wipe
  23. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu Miruno v RUST - Aktualizace PvE Serveru   
    Server aktualizován a jede...
    - nová mapa - http://playrust.io/map/?62.168.30.28:29015
    - wipe
  24. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu Throll v Vtipy, vtipná a zajímavá videa, gify, obrázky a hlášky.   
    Koukám z okna a na každém sloupu visí nějaký politik... Zatím bohužel jen bilboardu... 
  25. Upvote
    Uživateli Aaron Goldstein zvýšil/snížil popularitu Throll v Vtipy, vtipná a zajímavá videa, gify, obrázky a hlášky.   
    Koukám z okna a na každém sloupu visí nějaký politik... Zatím bohužel jen bilboardu... 
×