Leaderboard

Chuck Norris na houbách...

Pánové s novou verzí mějte strpení jsem mimo republiku a budu na tom pracovat příští týden.

Já tušil, že jsem ten tank někde viděl.

Satan Junior je pecka film... Kdo neviděl, doporučuji... Bez něj se pointa tohoto obrázku pochopit nedá....

Cesta ke svobodě - historie unikátního útěku československých pilotů RAF v roce 1950 Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: Trojice zaparkovaných čs. Dakot na letišti u Mnichova Na včerejšek připadá 69. výročí světově unikátního hromadného úletu tří dopravních letadel na Západ. Za kniply Dakot seděli českoslovenští piloti bývalé 311. bombardovací perutě RAF- jeden z nich, kapitán Oldřich Doležal, kterého vyznamenal sám britský král za potopení německého lamače blokád Alsterufer, byl organizátor celé akce. Letcům se důmyslným způsobem podařilo oklamat Státní bezpečnost a na místa cestujících posadit i své rodinné příslušníky, což bylo tehdy komunisty právě z důvodů obav před emigrací zakázáno. Během letu se únosci z řad bývalých letců RAF elegantně a bez zranění zbavili té části posádky, která do jejich plánu nebyla zasvěcena- konečně, byli to i jejich kamarádi a kolegové. Akce se plánovala více jak dva měsíce, ale námaha a pečlivost se vyplatila. Díky ní 24.3.1950 odstartovaly ze tří různých letišť v Československu- Ostravy, Brna a Bratislavy tři Dakoty s celkem 85 osobami, z nichž více jak 50 nebylo do akce vůbec zasvěceno, a po několika hodinách přistály bezpečně v Erdingu u Mnichova. Šlo tehdy o první skupinový úlet, jenž se stal předchůdcem mnoha pozdějších únosů po celém světě, jak politickém tak kriminálním smyslu. Letadlo z Brna bylo obsazeno do posledního místa, celkem 31 osob. Kapitánem letadla byl Josef Klesnil, který se, ač také pilot RAF, vrátil zpět do vlasti, protože nebyl do plánu zasvěcen (paradoxně už v té době plánoval vlastní emigraci a tak po několika měsících přešel i s rodinou zelenou čáru přes Šumavu. Druhým pilotem byl rovněž letec RAF Vít Angetter. Archiv Petra Blahuše Ten zůstal venku, stejně jako navigátor Karel Mráz. Ten přemohl palubního mechanika a komunistu Tučka. V emigraci zůstala také letuška Lída Škorpíková. Mezi cestujícími byla také Angetterova manželka Eva, přejmenovaná ovšem na Carmen a cestující skrytě pod svým dívčím jménem Veselá, která také emigrovala. Situace využili také nic netušící cestovatelé Miroslav Hanzlíček, Bedřich Suldovský, Arnim Racek, Marie Jiravová (jejíž manžel Kamil utekl již dříve přes Šumavu do Německa a byl tehdy v uprchlickém lágru Valka), syn Milan, švagr Vilém Jirava a Miloš Vítek. „Klesnil byl též bývalý příslušník RAF, byli jsme velmi dobří kamarádi, tedy jsem na něho nemusel vytáhnout pistoli,“ popsal osudový okamžik po 33 letech co-pilot Angetter. „To jsme tehdy řekli proto, že Klesnil se vracel domů, tak aby to měl při výslechu komunisty o něco snadnější. Já mu tehdy přikázal, aby všechno, na co si pomyslí, že mu pomůže při výslechu, svalil na mně. Po startu jsem letěl já, před Havlíčkovým Brodem jsem vypnul robota a točím kurs na Mnichov. Klesnil mi říká: „Co blbneš?“ Já mu na to: „Josef, co jsem ti říkal nedávno, vzpomínáš si? Že uletíme na Západ!“ Řekl mně: „Vy blbouni, vždyť my to organizovali s Procházkou taky,“ takřka mu vylétly slzy, viděl, že je to vážné a že je pozdě. Smířil se s tím. Za pár měsíců potom utekl s rodinou přes Šumavu pěšky a později létal v Anglii u British European Airways,“ sdělil Angetter. V Dakotě startující z Ostravy v 6.37 hodin bylo 23 osob. Kapitánem byl pilot RAF Ladislav Světlík. Archiv Petra Blahuše Ten zůstal venku, na rozdíl od druhého pilota Mečislava Kozáka, navigátora Brože a mechanika Holdy. Světlík měl tedy nejtěžší úlohu a nebýt pomoci dalšího „zápaďáka“ Viktora Popelky, který cestoval se svou manželkou Alenou, letící ovšem pro konspiraci pod svým dívčím jménem, akce by se nepodařila. Popelka si ale po startu sedel s piloty do kabiny a nikdo ho nevyhodil-konečně, byl taky pilot a tehdy to bylo běžné. Světlík vzápětí předal po startu řízení Kozákovi a díky německé Parabelle přemohl postupně Brože a Holodu. Svázané je strčil do prostoru pro zavazadla, pak se vrátil do kabiny a pak stejně po dobrém vyřídil Kozáka. U Pardubic změnil kurz na Linec a v klidu přistál v západním Německu. Z cestujících na Západě zůstali také manželka kapitána posledního letadla hromadného úletu, startující z Bratislavy, Květa Doležalová, se svým půl roku starým synem Tomášem. Její manžel a jeden z hlavních mozků celé operace, válečný hrdina Oldřich Doležal odstartoval s plným letadlem z Bratislavy s půlhodinovým zpožděním, zaviněném špatným počasím v 7.30 hodin. Stejně jako on létali za svobodu Československa za 2. světové války u 311. bombardovací perutě také druhý pilot Bořivoj Šmíd (později se zabil jako pilot RAF při akrobacii v Londýně) a navigátor Stanislav Šácha. Do plánu byl zasvěcen i poněkud horkokrevný slovenský mechanik Jan Královanský, který také emigroval (aby pak zahynul v Mnichově při blíže nespecifikovaném lehkovážném dobrodružství) společně s letuškou Evou Vysloužilovou. Z jejich cestujících zůstali v emigraci Šáchova manželka Dagmar, Jaroslav Bízek se ženou Marií, Helena Polívková, Anna Dohalská (vdova po významném protiněmeckém odbojáři Zdeňku Bořku-Dohalském, kterého Němci zavraždili v koncentračním táboře) a matka naší světové šampionky v krasobruslení Aji Vrzáňová Anna. Úlet z Bratislavy byl velmi dramatický, sám válečný veterán Doležal, známý svými železnými nervy během náletů za 2. světové války, ho označil za „nervák“. Nejdříve se odlet zdržel kvůli počasí a pro spoustu zavazadel, letadlo byl přetížen o 750 kg. Aby vůbec mohl odletět, nahlásil Doležal místo skoro 2 tun paliva jen 1200 litrů. Na letiště také dorazil zneklidňující telefonát od Bezpečnosti z Prahy, týkající se Dohalské a Vrzáňové. Vinou zpoždění také hrozilo, že komunistický režim zakáže všechny starty, protože věž v Ruzyni už mezitím ztratila spojení s oběma stroji z Ostravy a Brna. Únosci ale byli připraveni bojovat do posledního dechu a třebas si start vynutit i palbou, když Kralovenský i Šácha hodlali užít svých propašovaných zbraní v případě prozrazení a zásahu StB. Nakonec ale šla mašina do vzduchu. Nad Břeclaví Doležal změnil kurs a k odvrácení podezření hlásil před vletem do sovětské zóny poruchu na podvozku, která mu nedovolovala mezipřistání v Brně. Pak nastalo kritických 60 minut přeletu nad sovětskou okupační zónou východního Rakouska až do Lince. Pro případ možného zásahu sovětských stíhaček proti jeho komplicovi požádal ihned po přistání Dakoty z Brna pilot Angetter velitele US letecké báze v Erdingu o doprovod americkými stíhačkami pro bratislavskou Dakotu. Od Lince tak Doležalova Dakota letěla pod ochranou stíhačů s bílými hvězdami na křídlech. Vlastní let byl jinak podle Doležala jinak klidný, hlavně zásluhou skupiny Slováků, kteří za letu mezi cestující dali kolovat demižón se slivovicí a klobásky. I díky tomu teprve na erdingském letišti vyletěl ze sedadla agent StB Karel Nejepinský a po zvolání: „Zrada!“ se pokoušel s revolverem v ruce dostat do pilotní kabiny, načež bránil cestujícím vystoupit se slovy: „Soudruzi, držte se, byla to zrada, v letadle jsme na čs. území, nesmíte je opustit!, dokud nebyl odzbrojen americkým vojenským policistou. Toto zpoždění ale aspoň zabránilo několika vědcům a expertům, pracujícím ve zbrojním průmyslu, roztrhat a sníst některé důležité dokumenty, aby se tak nedostaly Američanům do rukou. Paradoxně totiž mezi nic netušícími cestujícími- z nichž jak už bylo řečeno, ale řada využila této jedinečné příležitosti a okamžitě s organizátory úletu požádali také o azyl- bylo na palubě i nemálo komunistických aparátčíků. V ostravské Dakotě třeba seděla krajská komunistická delegace s pozvánkou k prezidentu Gottwaldovi do Prahy, přičemž jedna z nic netušících soudružek, když při přistávání v Mnichově uviděla pod sebou spoustu zaparkovaných luxusních vozů ale i (amerických) stíhaček, bezelstně prohlásila, jak se socialistická vlast ekonomicky rychle vzmáhá. Jiní partajníci si zase spletli barvu hvězd na křídlech stíhaček a divili se, kolik „mají Rusáci na Ruzyni stíhaček.“ V letounu z Brna byl zase do Německa unesen kocovinu dospávající nový generální ředitel Čs. aerolinií, zmožený po podnikovém flámu v hotelu Pasáž tak, že ani on nepoužil svou zbraň. Akce byla využita i propagandisticky a to oběma stranami Železné opony. Zatímco na Západě z únosců udělali hrdiny, v komunistickém Československu byli únosci v nepřítomnosti odsouzeni k hrdelním trestům a ti, kteří na Západě zůstali, vyfasovali „in absentia“ 25 let vězení. Tvrdě potrestáni byli také za malou bdělost a ostražitost ozbrojení příslušníci StB, kteří cestovali jako doprovod v letadlech a pohříchu zaznamenali změnu letového plánu teprve v okamžiku, kdy do letadel vtrhli s ostře nabitými karabinami příslušníci Military police US Army. Podle pozdějších informací vyfasovali údajně pobyt v Jáchymově, stejně jako soudruh generální ředitel aerolinií. Potrestáni byli také příslušníci ostrahy, která v Brně posádku neprohledala, takže si Mráz i Angetter pronesli své načerno držené pistole na palubu. Komunistický režim také vytvořil knihu, divadelní kus i film Únos, jehož režiséry byli pozdější držitelé prvního československého Oscara a v té době zuřiví stalinisté Ján Kádár a Elmar Klos. Je zajímavé, že tento starý Kadárův hřích, k němuž se dobrovolně propůjčil, nevadil hollywoodské filmové Akademii při udělení Oscara za film Obchod na korze, ani při připuštění k přednášení o filmovém umění po roce 1968 v Los Angeles, kde v roce 1979 zemřel. USA odmítly pochopitelně čs. únosce- piloty RAF – vydat zpět do ČSR, což mělo dlouhotrvající následky, včetně vyhošťování diplomatů z Prahy a Washingtonu. Komunistická média na jedné straně a naproti nim stanice CIA Free Europe i americký tisk rozjely černou propagandu na plné obrátky. Studená války vrcholila. Zdroj: Security Magazín

Apple Watch

Pro mě, aktualizace 0.28 pacienta AW uložila do rakve. Zbejvá přiklopit víko, zatlouct a pochovat. Technicky z toho mám pro mikrolagy stroboskop. Při FPS 60-70 a ping 56ms. Když chci zatočit vlevo, tak tank se nejdřív točí vpravo. Čím dál tím papírovější MBT a silnější kuloměťáci, rakeťáci. Hnus fialovej velebnosti. Ani se mě to nechce vypočítávat. Od hry čekám zábavu a ne zbastlenec party hoštaplerů, při hraní kterýho musím mít zatnutý zuby, páč jsem pernamentně nas..nej. Tak teď asi budu mít hodně volnýho času.

Jak to můžeš vědět když to nehraješ!

Mám rád Němce

Dnes si připomínáme 75. výročí velkolepého útěku spojeneckých letců z německého zajateckého tábora Stalag Luft III, který se nacházel poblíž města Zaháně (dnes Żagań v Polsku). Útěk se uskutečnil v noci z 24. na 25. března 1944. Letci utekli pomocí 110 metrů dlouhého tunelu nacházejícího se 9 metrů pod zemí, který vykopali pomocí nářadí, jenž si sami vyrobili. Zajatci tunel pojmenovali Harry. Letci původně stavěli tři tunely (Tom, Dick a Harry), ale protože práce pokračovaly příliš pomalu a němečtí strážci začali mít podezření, pokračovali po chvilkové nečinnosti v kopání tunelu Tom. Naneštěstí byl tunel Tom objeven a tak museli letci otevřít znovu tunel Harry. Během vlastního kopání tunelu ostatní letci padělali stovky dokladů, roznášeli tuny zeminy z tunelu po táboře, vyráběli mapy a kompasy. Jiní zas přešívali uniformy a přebarvovali je krémem na boty a další se učili mluvit alespoň trochu německy. Sestavovali si pořadí ve dvoučlenných a trojčlenných skupinách, v jakém uprchnou, podle toho jak moc se zasloužili o přípravu útěku. Rozhodlo se, že se útěk uskuteční 24. března. Organizátorem akce se stal Brit Roger Bushell, který měl za sebou už dva nevydařené útěky ze zajetí. Foto: Obrázek tunelu Harry s popisy jednotlivých částí Datem útěku se stala noc z 24. března na 25. března 1944. Té noci napadl sníh, takže se riziko odhalení velmi zvýšilo. První uprchlík přeběhl do lesa a natáhl lano, za které zatáhl a tím dal signál čekajícím v tunelu, že se stráž na věži nedívá. Když uprchl další zajatec vystřídal předchozího u lana. Nakonec z původních 200 účastníků uteklo jen 76, protože se nepočítalo s mnoha okolnostmi, jako byl hluboký sníh, který ztěžoval krytí, zřícení části tunelu a jiné události, které se té noci odehrály. Foto: Model zajateckého tábora Stalag Luft III Nakonec byl útěk i odhalen, ale i tak je největším útěkem zajatců vůbec. Uprchlíci měli plány uprchnout do Francie, Polska, Švýcarska a Švédska. Asi polovina uprchlíků zamířila na necelé 2 kilometry vzdálené nadraží v Żagańi (tehdy Sagan), zbytek musel jít pěšky. Nicméně ti, kteří zamířili na nádraží jej nakonec nemohli najít a proto museli čekat až do svítání, což bylo velmi nebezpečné. Někteří se také poté skrývali v lesích, jenže v roce 1944 byl březen jedním z nejstudenějších a z toho důvodu museli tito svůj úkryt opustit. Ti, co šli pěšky si mezi sebou říkali „Bačkoráři“. Tato událost velmi rozhněvala Adolfa Hitlera především proto, že mezi uprchlíky byli také čtyři Poláci a tři Češi. Uprchlíci byli postupně chyceni a 50 jich bylo na přímý rozkaz Hitlera gestapem na různých místech v Německu bez soudu popraveno. Dalších 23 chycených letců bylo převezeno zpět do tábora. Na svobodu se nakonec dostali pouze tři letci (dva Norové a jeden Holanďan). Zastřelení letci byli tajně spáleni v krematoriích. Foto: Areál bývalého zajateckého tábora Stalag Luft III Sagan, vchod do tunelu Harry v někdejším zajateckém baráku 104. V trase tunelu jsou umístěny desky se jmény všech zajatců, kteří tímto tunelem uprchli. Zpráva o popravách velmi rozhořčila Velkou Británii, a proto po válce RAF sestavila speciální vyšetřovací tým, který měl vypátrat a zatknout vrahy pilotů. Do čela týmu byl vybrán major Frank McKenna, který začal rekonstrukcí útěku a poté sestavil časový sled událostí. Výbornými důkazy se staly urny s popelem letců a s datem i místem spálení. Vyšetřování trvalo tři roky, bylo obviněno a popraveno několik desítek gestapáků, ale někteří vrazi zůstali nedopadeni, protože McKenna nemohl vyšetřovat v sovětské okupační zóně. Kvůli pátrání po letcích byla vyvražděna česká rodina. Účastníci útěku byli zastřeleni poblíž Mostu a také v Hrabůvce. Video: Dokumentární film Stalag Luft III - 1944: Velký útěk / YouTube Zdroj: Armyweb

-Narodil se mi syn -Gratuluju! Komu je podobnej? -Mě když jsem vožralej -Jak to? -Nejdřív na všechny řval, pak chytil starou za kozu, pochcal se a usnul

Jaký je rozdíl mezi masturbací a sexem? Při tom druhém přijde člověk tak nějak více mezi lidi .

To jako myslíš tuhle Ramku? Pravdu máš v tom, že s ni nerad hraju, páč ostatní jen namíchnu, neb si moc nezahrajou. (poslední mé 4 hry). A jen tak mimochodem, 3. a 4. kapitolu jsem hrál poprvé. PS: Ve stocku je opravdu trochu bezzubá, ale ve ful, pokud víš jak s ní hrát je poněkud OP.

Však přihlášen na tomto foru jsi, přece...

Jak by vypadala II. světová, kdyby byla hospodskou bitkou? Německo po minulém výprasku dlouho posiluje a vrátí se do hospody. U vchodu dá po držce Rakousku a Československu a posadí si je ke stolu. Francie a VB u svého stolu dělají, že tam nejsou. Cestou potká Japonsko a Itálii. Potřesou si rukou a sednou si k jednomu stolu, odkud se posmívají SSSR. K Německu si přisedne SSSR. Japonsko a Itálie se dívají trošku překvapeně, ale Německo po nich mrkne, tak drží hubu a čekají, co bude. Německo dá po držce kolemjdoucímu Polsku a posadí si ho ke stolu. SSSR dá Polsku taky do držky a vezme mu šrajtofli. Francie a VB hrozí Německu pěstí. SSSR chce dát po držce Finsku, ale uklouzne a zlomí si ruku, tak se na to vybodne. Německo dá po držce Dánsku, Norsku a Beneluxu a posadí si je ke stolu. Francie a VB se velice mračí a hrozí pěstmi. Francie si odskočí na toaletu. Cestou mu dá Německo po držce a posadí si ho ke stolu. Británie se mračí, hrozí pěstmi a odsune si stůl dál od Německa. Německo začne po VB házet flašky, cigarety a petardy. VB si nasadí přilbu a dál hrozí pěstmi. Do hospody přijde USA, rozhlídne se kolem, půjčí dvacku Británii a zase jde pryč. Německo přestane bavit obtěžování Británie, alespoň mu vzalo šrajtofli a botu, Itálie si vzalo jeho sako a Japonsko kalhoty. Místo toho dá Německo po držce Jugoslávii a Řecku. SSSR se na chvilku otočí zády a Německo mu podtrhne židli a začně do něho na zemi kopat. Zlomí mu druhou ruku, vypíchne oko, vytrhá vlasy z hlavy, pálí ho cigaretou a uřeže mu pár prstů na rukou a na nohou. Do baru přijde USA a půjčí Británii další dvacku a SSSR pajcku. Když odchází z hospody, nastaví mu Japonsko nohu a skočí mu na záda. USA se nasere a začne Japonsko honit po hospodě. Německo hrozí USA pěstí, ale SSSR ho kopne do nohy. Začnou se válet po podlaze hospody, koušou se, rdousí, píchají do sebe noži a bijí se do hlavy okovanýma botama. Na chvilku se od sebe odtrhnou. USA, SSSR a VB se postaví do jednoho rohu místnosti a začnou si říkat Spojenci, Německo, Japonsko a Itálie do druhého rohu a říkají si OSA. Itálie si to za chvíli rozmyslí a půjde ke Spojncům, přičemž mu dá Německo po držce a Itálie zůstane ležet uprostřed hospody. Do hospody vejdou Žid a Cikán. Německo si jich všimne a vezme si je stranou dozadu. Po chvilce se vrátí samo a ostatním je trapné se ptát, co se stalo. Japonci a ostatní trošku poodstoupí stranou a Spojenci skočí na Německo. Vezmou ho po hlavě flaškou, židlí, vyrazí mu zuby a prostě ho strašně zřídí. Využije toho Francie a taky si kopne. VB si vezme zpátky botu a šrajtofli. SSSR si polskou šrajtofli nechá a ještě si vezme tu německou. USA si vezme německé sako, VB hodinky a Francie kravatu. Československo a Rakouskou vstanou od stolu a chtějí jít domů, ale SSSR si vezme Československo stranou. USA si všimne, že se Japonsko skrylo za hospodský pultík a má v ruce nůž. Nasere se a hodí mu na hlavu celý jukebox. To už je v pozadí slyšet policejní siréna ...