Leaderboard

Přijde v Praze dáma do banky a nechá se uvést k úředníkovi ohledně půjčky. Prý cestuje obchodně do Ameriky a potřebuje si na 2 týdny půjčit 1000 korun. Úředník na to, že banka potřebuje nějakou záruku, dáma že mu tedy nechá klíčky od nového BMW. Auto stálo zaparkované u chodníku, měla od něj doklady, vše bylo v pořádku. Banka tedy souhlasí, že vezme auto jako záruku půjčky. Prezident banky a všichni úředníci se potom od srdce zasmáli, která ženská poskytne bavorák za 2,5 milionu korun jako záruku na půjčku 1000 korun. Jeden zaměstnanec auto odvezl a zaparkoval v garážích banky. Po dvou týdnech se dáma opět objeví, zaplatí 1000 korun a k tomu 17,41 korun jako úrok. A úředník na to: "Slečno, jsme velmi rádi, že jsme s Vámi uzavřeli obchod a že všechno tak hladce proběhlo, ale i tak nám to vrtá hlavou. Když máte na bavoráka, tak si snad nepotřebujete půjčit 1000 korun?" "To ne, ale kde bych v Praze zaparkovala na 14 dní za sedmnáct korun...?!"

Z platinovek ti může prémko vypadnout, tak nezoufej. Časem budeš mít třeba premia víc než můžeš potřebovat.

Ahoj, provedl jsem kontrolu počtů řádků v souborech, po posledním update a nenašel změnu. Pokud někde ve hře, se něco zobrazuje špatně dejte prosím vědět. Dík.

Paní učitelka se 2. třídě ptá Alenky, co dělala o prázdninách. "Hrála sem si na písku." "Dobře, když napíšeš na tabuli "písek" bez chyby, tak dostaneš koláč." Alenka se snažila a napsala "PÍSEK" a už si pochutnávala na sladkém koláči. "A co jsi dělal ty Honzíku?" "No já sem si hrál na písku s Alenkou." "Dobře ,když napíšeš bez chyby "hrál", tak ti dám taky koláč." Honzík se snažil a napsal "HRÁL." A už měl taky koláč. "A copak jsi dělal ty, Dežo?" "Já jsem si chtěl hrát s Alenkou a Honzíkem, ale po mně házeli kameny." "To je ,ale škaredé, ale z toho si nic nic nedělej. Když napíšeš na tabuli bez chyby ,,bezprecedentní rasová diskriminace romské minority", tak taky dostaneš koláč.

Český Rocky spí svůj sen na dně oceánu - neuvěřitelný příběh vlasteneckého boxera Vildy Jakše Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: Vilda Jakš v roce 1935 těsně před soubojem o titul mistra světa v boxu ve střední váze Češi se mohou pochlubit celou plejádou skvělých boxerů. Ale nad všemi vyniká příběh muže, který nejen jako první Čechoslovák bojoval v ringu o titul mistra světa, ale také neváhal nasadit- a ztratit- svůj život jako letec britské RAF v bojích za osvobození Československa od německé okupace. Právě dnes je to 109 let, kdy se narodil „český Rocky“: rotmistr Vilém- Vilda- Jakš. Vilda byl už od malička pěkně divoký. Jako kluk z Bratčic u Brna se musel naučit dobře prát, aby měl pokoj od starších kluků- byl totiž už od svých šesti let sirotkem, když jeho otec Josef padl na ruské frontě. Box miloval odmala, když s bratrem Jožkou vytáhli na dvorek pytle s pískem a celé hodiny do nich bušili. Kluky si proto vzal k sobě jejich pražský strýc a poslal oba na učení na čalouníky. Vilda, který už na Moravě chodil do Sokola, vstoupil do Nuselského klubu Český lev. Svůj první- ještě juniorský- titul ve welterové váze získal v roce 1930. O dva roky později už přestoupil mezi profesionály. 1. října 1932 narukoval do Brna k Leteckému pluku 5 a svými veliteli byl hodnocen jako klidný, inteligentní a ukázněný voják. I po návratu z vojny pokračoval Jakš v boxerské kariéře v ringu pražské Lucerny. Protože box tehdy patřil mezi nejpopulárnější sporty, je logické, že jeho popularita stoupala a stal se známým i mezi tehdejší smetánkou a herci. Jakš byl v ringu opravdu nepřemožitelný: v letech 1933-1936 byl mistrem Československa ve střední váze, když mezi roky 1932 až 1935 neprohrál 28 svých profizápasů v řadě. Jeho sláva stoupala i za hranicemi. Když se pak 4. května 1935 střetl v pařížském Paláci sportu před 20 000 diváky jako první Čech v historii o titul mistra světa s Francouzem Marcelem Thilem, podlehl mu až v předposledním, 14. kole. Přesto ho jeho výkonem nadšení Francouzi vynesli z ringu na ramenou a poklonu mu vysekl i o hlavu vyšší Thil: „Jakš je skvělý šermíř pěstí a má před sebou krásnou budoucnost.“ Zklamaný Jakš ihned toužil po odvetě, ale k té už nedošlo- nad Evropou se už stahovala německá válečná mračna. Jakš, který narukoval do čs. armády během mobilizace v roce 1938, se nemohl smířit s následnou okupací své československé vlasti Německem, a proto na počátku roku 1940 odchází do zahraniční armády. Na základě fingovaného potvrzení boxerské unie odjel do Itálie k vybojování smyšleného zápasu, ale zde okamžitě přešel tajně hranice do Francie a 30. března 1940 se hlásil u čs. letecké skupiny v Agde. Po porážce Francie odplul do Velké Británie, ačkoliv mu jeho tehdejší snoubenka, známá filmová herečka Käthe von Nagy, nabízela, aby s ní zůstal v bezpečí na francouzské Riviéře. Hlas srdce a vlasti mu byl silnější. V Británii Jakš ihned vstoupil do RAF a po absolvování výcviku na palubní střelce byl už v srpnu zařazen do nově budované 311. československé bombardovací perutě. V noci na 10. září 1940 byl mezi hrstkou vyvolených československých letců, kteří podnikli první nálet na Němce. V posádce Václava Kordy, legendy mezi našimi bombardovacími letci, bombardoval seřazovací nádraží v Bruselu, plné materiálu přichystaného k invazi do Británie. Pak následovaly další nálety, včetně těch na Německo. Za to dostal Československý válečný kříž a Československou medaili Za chrabrost. Se štěstím přežil celou operační túru a v červenci 1941 Jakš se stal zbrojní instruktor v pilotní škole v Brize Nortonu. O rok později odešel do depa v St. Athanu, které bylo jakousi bránou do řad československého letectva a zde jako sportovní rotmistr cvičil letecké nováčky v základním vojenském výcviku. Zkusil si také exhibiční zápas proti boxerskému šampionu RAF, ale když ho Angličan mezi provazy uviděl, rovnou to zabalil a vzdal. Protože mu ale někteří „hrdinové“ předhazovali, že zatímco jiní bojují, on má svůj teplý flek na zemi, rozhodl se Vilda Jakš - ačkoliv měl po zkušenostech z první operační šňůry z létání velký strach- že se přihlásí na svůj druhý turnus. 22. června 1943 se proto znovu hlásil u své 311. perutě, která v té době už v rámci Coastal Command, tedy Pobřežního velitelství, přezbrojovala ze svých původních starých Wellingtonů na americké čtyřmotorové bombardéry B-24 GR. Mk. V Liberator. Na svůj poslední let odstartoval palubní střelec Vilém Jakš 21. srpna 1943 nad Biskajský záliv ze základny Beaulieu. Jednalo se shodou okolností nejen o jeho první protiponorkový let, ale zároveň o první let celé perutě po jejím přezbrojení nad nedozírné pláně Atlantického oceánu. Kapitánem letadla s imatrikulací BZ780 byl neméně slavný československý pilot a velitel 311. československé bombardovací perutě Jindřich Breitcetl. Těsně před startem s ním ještě stačil prohodit pár slov radiotelegrafista Miroslav Vild. „Říkal mi, že si udělá několik letů, aby mu nikdo nemohl vyčítat, že nebojoval. Mezi jiným mi prozradil, že má z létání strach,“ popsal osudový rozhovor ve své knize „Osud byl mým přítelem“ po válce Vild. „Víte pane kapitáne, mě kdybyste postavil do ringu přímo proti Carnerovi, tak do toho pudu hlava nehlava, i když budu vědět, že dostanu napráskáno. Ale do tý mašiny, i když vím, že to je moc pěkný, se mi nechce. Já vám to řeknu upřímně, já mám vopravdu strach a nevím z čeho, říkal mi.“, přiznal ze své předtuchy blízké smrti, kterou mělo před svým koncem během války více čs. letců. Jakš. Když mu Vild doporučil, ať nedá na lidské řeči a s létáním skončí, souhlasil, že: „No, vydržím tři lety a pak se na to vykašlu.“ Vedoucí letoun se ale ze svého premiérového protiponorkového letu nad Biskajský záliv nevrátil. Až mnoho let po válce se historiku Rajlichovi podařilo z německých záznamů zjistit, že osamocený Liberator narazil severozápadně od francouzského Brestu na skupinu dálkových stíhaček Messerschmitt Bf 110G-2 od II./ZG 1. Proti obrovské německé přesile neměli Čechoslováci šanci, i když se hlavně palubní střelci v čele s veteránem Jakšem rvali jako lvi. Svou kůži prodali draho, když se jim jeden z těžce vyzbrojených stíhačů podařilo sestřelit- jednalo se o stroj Bf 110G-2 (W.Nr. 6406, S9+GN) od 5./ZG 1 osádky ve složení Uffz. George Planer a Uffz. Horst Hofmann. „V německých záznamech je jejich úspěch uváděn jako Gruppenabschuss, který byl přiznáván, když mezi útočícími piloty nedošlo k dohodě, kdo opravdu letoun sestřelil. Z toho plyne, že osádka musela čelit přesile „stodesítek“, uvádí Rajlich. psali jsme: Českoněmecké ponorkové eso z WW1 zastřelili v roce 1945 Sověti v Brně Protože se těla osmi československých letců nikdy nenašla, a tudíž nemají ani své hroby, jsou jejich jména, včetně Viléma Jakše uvedena na památníku nezvěstných letců RAF v Runnymede. Po válce byl český Rocky Vilda Jakš povýšen na podporučíka, a v roce 1991 na podplukovníka in memoriam. Jeho osudy před několika desítkami let, ještě v době, kdy se flagelantští čeští filmaři nebáli svými filmy oslavovat statečnost svých krajanů, zpracoval režisér Jaroslav Soukup ve filmu Pěsti ve tmě, kde si Jakše vystřihl mladý Marek Vašut. Německou okupaci Československa nepřežil ani jeho bratr Jožka, se kterým jako malé dítě první boxoval: jako člen ilegální odbojové skupiny zahynul v rakouském koncentračním táboře Mauthausen v březnu 1942. Zdroj: Security Magazín Nosím ho s hrdostí...

Nepřijde-li hora k Mohamedovi, kokain nebyl kvalitní.

Chlápek vyleze z obchoďáku a zjistí, že mu mezitím někdo naboural venku zaparkované auto. Za stěračem byla cedulka: "Jak tohle píšu, sleduje mě několik lidí, kteří si myslí, že vám sem píšu svoje jméno, adresu a číslo havarijního pojištění. Ale není to tak."

Můj lehce brutální: Volá doktor panu Novákovi" už se to bude rodit, můžete přijet" Pan Novák přijede do nemocnice, přivedou ho před sklo, přes které jde vidět na sál. najednou vidí jak doktor vytahuje dítě z jeho ženy...bere ho za patu a flakne sním o stůl...pak o zem...pak o futra..Dál si to už pan Novák nepamatuje, protože omdlel. Přijde k němu ten doktor, propleskne ho po tváři a říká" pane Novák, proberte se...to byla jenom sranda...stejně se narodilo mrtvý"! :Smile_veryhappy:

Venkovan se chystá jet do města a manželka ho žádá, aby jí koupil podprsenku. Ve městě dojde do obchodu a že by chtěl podprsenku. Prodavačka se ho zeptá, jakou velikost a když vidí, že sedlák neví, tak povídá: "Tak mi řekněte jaký je má, jako pomeranče, jako jablíčka, jako hrozinky, jako melouny..." Sedlák se zamyslí: "Nooo, víte, jaký má kokršpaněl ouška?"

Velká skupina Talibanských vojáků jde po silnici, když vtom se zpoza písečné duny ozve: "Jeden Texaský voják je lepší než deset Talibanských!" Velitel vyšle za dunu rychle deset svých nejlepších vojáků. Ozve se prudká střelba, která po několika minutách utichne a zase se ozve: "Jeden Texaský voják je lepší než sto Talibanských." Rozzlobený velitel vyšle za dunu sto svých dalších nejlepších vojáků a opět propukne ohromná střelba, která po desíti minutách utichne a ozve se: "Jeden Texaský voják je lepší než tisíc Talibanských." Nepříčetný velitel shromáždí tisíc vojáků a vyšle je za dunu. Rozeřvou se děla, granáty a kulomety, které po půl hodině ztichnou. Po chvilce se zpoza duny připlazí smrtelně raněný Talibanec a ještě před smrtí varuje velitele: "Už tam nikoho neposílej. Je to léčka. Jsou tam dva."

Policajt a zahradník jsou na dovolené u moře. Zahradníka pořád obletují dívky, ale poldy si ani jedna nevšimne. Ptá se proto zahradníka: "Jak ty to děláš, že máš takový úspěch u ženských?" "To je jednoduché, dávám si do plavek co největší bramboru." Policajt to také zkusí, dva dny se producíruje po pláži, ale zase nic. Stěžuje si zahradníkovi: "U mě to nezabírá!" Zahradník si ho chvíli prohlíží a pak řekne: "Víš, jestli by nebylo lepší dát si tu bramboru dopředu než dozadu."

Všech osm Saddámových dvojníků se shromáždilo v jednom bunkru pod Baghdádem. Tárik Azíz přichází do místnosti a povídá: "Mám pro vás dvě zprávy - dobrou a špatnou. Ta dobrá je, že Saddám přežil další útok, a tak stále máte svoji práci." Jeden z dvojníků se ptá: "A co je ta špatná zpráva?" Tárik odvětí: "Přišel o ruku!"

Píše se rok 1945 a paní učitelka se ptá dětí, jak za války pomáhaly. Přihlásí se tři děti a postupně je vyvolává. “Co ty Kubo?” ptá se prvního dítěte. “Já za války ukázal vojákům cestu do vesnice,” povídá Kuba. “To je chvályhodné. A co ti na to řekli?” ... ... “Thank you very much,” odpoví Kuba. “A jak si pomáhala ty Aničko?” táže se druhého dítěte. “Já nosila partyzánům jídlo.” “Opravdu? To si byla v nebezpečí. A co ti na to řekli?” “Spasibo děvočka.” “A co ty Honzo?” ptá se posledního žáka. “Já vojákům nabíjel a házel s nima granáty.” “Ale nepovídej. To muselo být zajímavé. A co povídali?” “Sehr gut Hans, sehr gut.”